Andor.cz - Dračí doupě online

Skladiště na Steel Street, Ráno - Judith, Goodman

Goodman hodil 3, Judith hodila 9.

Goodman je velice dobrý střelec a i když se mu to tentokrát moc nepovedlo, i tak trefil chlapa s SMGčkem do ruky. Ne do té ve které držel zbraň, ale aspoň něco. Druhá kulka z druhé zbraně mířila na jednoho z chlapů u stolu, ta proletěla těsně vedle jeho hlavy, odrazila se od kovového kontejneru za ním a trefila ho do nohy.

Ze směru kterým je hlavní vchod slyší Goodman překvapené hlasy (Hod 51%). To se dalo očekávat, brzo tu budou. Naštěstí ale ještě chvilku očividně má než se ta čtveřice objeví za rohem, nejspíš je tak náhlé narušení klidu poněkud zaskočilo. Dovnitř teď vejít nemůže, chlap s SMG prázdný prostor dveří sleduje jako ostříž a kdykoliv se v nich objeví i ta nejmenší část Goodmanova těla tak dveřní prostor zkropí dávkou kulek ve snaze udělat z Goodmana cedník. Pokud takhle bude pokračovat tak brzy bude musel přebít zásobník.

Pak nastane další zvrat (Hod 36%). Ano, ten s brokovnicí se objevil zpoza toho opačného rohu než z toho za kterým se k vaší pozici blíží čtveřice hlídající hlavní vchod. Očividně tak daleko zatím znezašel než začala střelba. Goodman si všimne, že neváhá, zaměřuje brokovnici a chystá se vystřelit Goodmanovým směrem.

A co Judith? Ta si z vás dvou vede podstatně lépe. Muž s brokovnicí je příkladně zpacifikovaný a proměněný na lidský štít, brokovnice mu z rukou vypadne na zem. Jehlice zasáhnou oba muže s pistolemi u stolu a sesunou se na zem, tímto jsou eliminováni přesně tak jak se o to Judith snažila. Následně zapluje i se svým lidským štítem (který se snaží vymanit ze sevření, ale není mu to moc platné) někam do kouta zatímco ten s SMG věnuje pozornost výhradně dveřnímu prostoru a Goodmanovi.

R.E.D.

Kouř cigarety líně plul předsíní profesora Bella. Z patra dunělo harmonium Totentanz od Liszta a já věděla, že dnes ještě nějaký čas setrvám... Některé historky je třeba převalovat na jazyku jako dobrou whisky a některé do sebe rychle kopnout jako vodku.


Na počátku bylo slovo.

To slovo bylo: "Я ччи!/Já chci!"

To slovo řekl Stalin.

A pověřovalo vybrané muže z NKVD k fantasknímu úkolu.
Projekt však přestal být po diktátorově smrti financován a šel, jako on, k ledu.

Psal se rok 1978, když jej plukovník Borisyuk a major Laskin vytáhli znovu na světlo. Navázali na práci svých předválečných kolegů a realizovali to, co Stalina ochránit už nemohlo.

Zvedla jsem se z křesla v hale a vrátila se do pracovny. Potřebovala jsem si Borisyukův deník ještě alespoň prohlédnout.

...Přišly analýzy z Mandžuska a Ťiang-su. Laskin je nadšený. Říká, že tohle předčí i ty ósacké. Něco z toho začal muže ihned učit. Říká, že Aslanov to dotáhne nejdál. Pochybuji ale, že Laskin doopravdy ví, co dělá. Myslí si, že nejlepší boršč vznikne tak, že slijete dohromady všechny dobré boršče. Je to ale veselá kopa, jeho suché připomínky doprovázené zcela kamenným obličejem mě dnes dovedly rozesmát až k slzám.

...


Výcvik pokračuje. Vybrali jsme deset nejlepších a ostatní propustili. Zbytek projektu proběhne utajen. Obávám se ale o Laskinovo zdraví. Vše absolvuje s chlapci také a není přeci jen už nejmladší. Navíc příliš experimentuje s wudanskými vnitřními cviky. Některé jeho cesty se mi jeví slepé. Ve stolici měl dnes ráno krev. Nikomu to ale neřekl. Dokonce ani mně.

...

První ostré testy. Peklo, kterým chlapci prošli nese ovoce. S japonskou delegací vytřeli podlahu. Stěží jsme s Laskinem udrželi vážnou tvář v konfrontaci s těmi vzteky zrudlými ksichty. Laskin ale dnes ráno pro změnu sotva udržel hrnek v ruce. Je bledý jako smrt. Vyzvrátil oběd i večeři. Říkal jsem mu, aby s tím chvíli přestal, ale ujišťoval mě, že bude vše v pořádku. Nařídil jsem mu kompletní lékařskou prohlídku, ale nešel na ní. Jako obvykle si dělá, co chce a já nemám sílu jej nutit.

...


Aslanov nalezen mrtvý v umývárně. Někdo mu přerazil páteř jako sirku. Podezírám Gulkina, má nejtvrdší obloukový úder a je příliš ambiciózní. Udělat něco takového v předvečer konfrontace s anglickými boxery ale považuji za vlastizradu. Laskin je pořád bledý, působí ovšem již o poznání lépe a uklidňuje mě.

...

Boxeři poraženi. Laskinovy prognózy se plní a úspěchy jeho taktik jsou neuvěřitelné. V podstatě vcelku triviální, ale přesto... nejspíše právě v tom je jejich genialita. Radost z vítězství však nemáme. Gulkina o půlnoci ubili v jídelně. Tělo jako rozdupaná slíva. Nejspíš ho tam vylákali. Pachatelů muselo bylo víc. Po smrti Aslanova tu není nikdo, kdo by se Gulkinovi v souboji mohl rovnat. Ale kolik z našich chlapců mohou být - pro všechno na světe! - takovými zrůdami? Ještě před měsícem bych byl za každého přísahal. Teď nedovedu důvěřovat nikomu z nich. Bez pistole už ani nespím. Laskin mi u večeře řekl, že podezřívá britského boxera. Nemám ponětí, kterého z nich myslí, ale pochybuji, že by to někdo z nich dokázal provést nám tady přímo pod nosem.


Zachvěla jsem se a rozhodla se odejít. Odhodlám se až příští týden.

Bell přestal tlouct do harmonia a v domě se rozhostilo posvátné ticho, jen jsem ho opustila. Přesně takové panovalo v onen den v Laskinově kanceláři, když archiv lehl popelem.

Borisyuk si nechal nastoupit všech zbývajících osm "chlapců". Laskin zamkl dveře, opřel se o stůl a...

...a řekl, že je agentem Jejího Veličenstva. Stalinovu misi hledání neporazitelného bojového stylu považuje za zdárně ukončenou. Archiv spálil, šampiony zabil, podstatné dokumenty stopil a teď ještě uklidí zbytek. Řekl to s kamennou, bezvýraznou tváří. Tou zvyklou pronášet bonmoty, vždy patřičně suché. Muži se rozesmáli a Borisyuk také. Pak rychle sáhl po pistoli.

Ne dost rychle.

♫ ♫ ♫ ♪ ♫

Akce

Bitevní pole
John Goodman

Vyražení dveří proběhlo o něco méně hladčeji, než jsem si představovala a proto teď již nenechám nic náhodě. Parakotoulem se vrhám k muži, který urychleně zdvihá brokovnici.

Ne dost rychle.

Úderem dlaní do jeho lokte jej přetočím kolem osy, karambitem prošiji levé rameno a jím krytá hodím po zbylých dvou mužích vrhací jehlice. Cílím oběma na krk.

Pokud se zadaří, vylomím kontrolovanému muži prsty na pravé ruce a vedu si ho za ně a za prošité rameno před sebou. Ukračujeme stranou od středu "předsíně", tak aby nás ten s SMG ztratil z dohledu a byl zabaven Johnem.

Samoobsluha na Rock Street, Večer - Felix

Felix hodil 1 na desetistěnce a 5% na procentovce.

Všimneš si trojice nějakých mužů v otrhaných šatech v zapadlé uličce poblíž místa kde jste nechali auto, ale nemáš čas se tím zaobírat a běžíš za Ryanem. Ti si stejně zřejmě hledí svého a vy máte teď důležitější věci na práci.

Jste nyní na hranici mezi vaším a šedesátým okrskem. Samoobsluha je na na rohu kde končí ulice a zhruba o metr dál (nebo několik stop dál, když jste v americe) od samoobsluhy co je ještě na vašem území už začíná území šedesátého okrsku.

Když už jste u samoobsluhy a díváte se dovnitř na tu scénu, tak Ryan tvým gestům nevěnuje příliš pozornost, místo toho ihned do vysílačky spustí nahlášení incidentu na dispečink: "Centrálo, tady 494-I-50, máme tu probíhající loupež v samoobsluze na..." na chvíli se odmlčí a koukne na cedulku s názvem ulice aby se ujistil. "...Rock Street. Dva ozbrojení muži, žádáme o posily-" Pak si ale najednou uvědomí, že jeho vysílačka mu nefunguje a nikdo se z ní neozývá. Tak si naštvaně odfrkne a řekne ti: "Doprdele, moje vysílačka je rozbitá, nahlaš to ty-"

To už ale je pozdě, protože ses už vydal do akce, jsi před dveřmi a pořádně ty prosklené dveře nakopneš. Jelikož dveře se mají otevírat směrem k tobě a ne na ně zatlačit (jak vysvětluje užitečná cedule kterou si přehlédl) tak ti to vykopnutí dveří stylem z filmů moc nevyjde. Vlastně, jak sou ty dveře prosklené a ty do nich kopneš tak silně tak by to asi ani tak moc nevyšlo i kdyby se otevíraly druhou stranou. Sklo totiž pod silou tvého kopu pukne a noha ti uvízne v díře s ostrými okraji která po tvém kopu v nich zbyla.

"Felixi, co blbneš-" vyhrkne Ryan. Ten si té cedule nejspíš všimnul a tak nechápe o co ses to vůbec pokoušel. Tvé gesto s vykopáváním dveří nejspíš při tom nezdařeném nahlašování incidentu nezaregistroval.

Rozbité sklo ve dveřích samozřejmě upoutalo pozornost těch dvou lupičů a ti se hned otočí ke dveřím. "DOPRDELE, FÍZLOVÉ!" zařve běloch-hromotluk.

Ryan hned přiskočí k tobě aby ti pomohl vytáhnout tu nohu z díry a stáhl tě zpátky do zákrytu, ale tobě se tu nohu s mírnými obtížemi povede vytáhnout samotnému, i když ti to dost potrhá nohavici, na nic nečekáš a hned si zase začneš plánovat cestu dovnitř.

Černoch míří zbraní nyní na dveře a prst má velice těsně na spoušti. Byl by připraven vystřelit v průběhu zlomku sekundy a i ten hromotluk odhodil brambůrky a je připraven reagovat s pálkou. Teď tam jen tak vlítnout, to už asi není až tak dobrý nápad. Ryan si to očividně dobře uvědomuje. "Felixi, počkej-" řekne, ale ty už tam vletíš jako nezřízená střela. Nejen to, jak ty dveře tak rychle a silně otevřeš a Ryan se tě pokouší stáhnout zpátky aby zabránil katastrofě, tak Ryana ty dveře uhodí do ksichtu a on rázem vidí před očima hvězdičky. Natáhne se na zemi na zádech a zbraň mu vypadne z rukou. No, asi je to i jeho chyba. Neměl tam stát tak blbě. A co dělá starý prodavač po celou dobu? Ten očividně nemá daleko k omdlení, krčí se v koutě, klepe se a drží se za hruď, snaží se pravidelně dýchat.

Ty si toho co se stalo s Ryanem nejspíš ani nevšimneš. Jednak řveš své popletené vyzvání na plné pecky tak hlasitě že to snad přehluší všechno, druhak máš rázem svých problémů dost. Uvědomíš si, že černoch na tebe celou dobu míří zbraní, poodešel od pultu o dost blíž ke dveřím a říká něco z čehož v tom tvém šíleném řevu pochytíš jen slovo "CHCÍPNI!" a pak vypálí. Kulka naštěstí nezasáhne tebe, ty totiž v tom střemhlavém běhu se zbraní v ruce uklouzneš na tom zpola-snědeném balení brambůrků co předtím hromotluk odhodil směrem ke dveřím.

Kulka letí nad tvou hlavou až naproti přes ulici, kde se zavrtá do stěny malého opuštěného skladiště. Ty letíš na až moc naleštěné podlaze obchodu setrvačností po břiše kolem hromotluka i černocha až k pultu, hlavu si o něj dost tvrdě narazíš až vidíš hvězdičky před očima stejně jako Ryan. Pistole ti vypadne z rukou a dopadne vedle hromotluka. Než se dokážeš vůbec vzpamatovat tak se na tebe vrhne. To je vážně chlap jako hora a ty jsi ještě napůl v bezvědomí, před očima máš jen bílé jiskřičky a cítíš se jako ve snu z toho tvého strašného nárazu, takže v podstatě nemáš šanci se teď bránit. Když zase po zhruba minutě nabydeš plného vědomí tak zjistíš, že obě ruce máš spoutané za zády a nemůžeš se moc hýbat jelikož řetízek pout je za trubkou ke které jsi připoután. V dosahu jako na potvoru nic moc nemáš, ani regál k převrhnutí nebo něco.

Také zjistíš, že Ryan je připoutaný úplně stejným způsobem opodál, k topení. Starý prodavač je také připoután jako vy dva, k opačné straně topení od Ryana a ztěžka dýchá. Vaše služební pistole teď mají v rukou ti dva zločinci v kuklách, i hromotluk má teď bouchačku kterou Felix pozná jako tu svou. Ryan vypadá, že se ještě vzpamatovává z toho úderu těch dveří, jak je Felix tak prudce otevřel.

Jste teď pěkně v prdeli.

"Něco zkusíte a chcípnete, rozumíte vy svině fízlovský?" vyštěkne na tebe a Ryana hromotluk, pak ale černoch přistoupí blíže k Ryanovi a upřeně si prohlíží jeho obličej. "Připomínáš mi toho fízla co mě zabásnul a kvůli němu sem šel do lochu." zavrčí na něj černoch. Ryan na něj jen nasupeně hledí a nic neříká.

"Nejseš on, ale podobáš se mu. Toho parchanta už dlouhý roky co sem byl v base toužím vykuchat jak prase. A teď sem zdrhnul a mám příležitost toho hajzla najít a pomstít se mu. Co myslíš, mám si to nejdřív vyzkoušet na tobě?" řekne černoch Ryanovi a vytáhne ze skryté kapsy velmi velký a ostrý nůž.

Ryan stále mlčí a černocha propaluje pohledem. "Co myslíš ty, knírači, mám ti vykuchat parťáka?" otočí se pak černoch na tebe a i když mu na tvář skrz kuklu není vidět, tak z očí mu přímo čiší krutost. Hraje si s nožem a střídavě se dívá na tebe a Ryana. Hromotluk tam stojí opodál a čeká, co bude dál.

"Co takhle mu uříznout pár prstů na rukách, stejnak vy fízlové do deseti ani nenapočítáte, tak je to zbytečnej luxus!" řekne pak černoch a i s hromotlukem se zachechtají.

Teď to zdá se je už vážně na tobě abys situaci zachránil.

Uvědomuješ si, že jak Ryanovi nefungovala ta vysílačka tak to není nahlášené dispečerům a tak vám asi nepřijde jen tak brzy někdo na pomoc.

Vy jste vážně teď v naprostých sračkách.

Zbývá jen vyjednávat?

It's showtime

parťák Ryan, děda a multikulturní zločinecké duo
Sámoška

Sedíc za volantem zvědavě koukám na Ryana s jakou historkou se pochlubí. Očekávám všechno. Od kanadských žertíků po sjetí cukrem a následným filozofickým rozhovorem se svoji želvou. Až moc podezřele konkrétní příklad, že jo... No, řeknu jen jedno. Nikdy nejezte zabalený cukr schovaný v plyšákovi. Cukr to rozhodně nebyl... Ale dost o mně, já tady teď nevyprávím historky.
A Ryan očividně taky ne, neboť když už to ze sebe konečně souká, začne zločinecká pakáž ničit náš vyvíjející se bromance. Člověk tady nemá zkrátka chvíli klid, tohle je totiž Crime city. Ryan vyskočí z auta jako první, já ho ihned následuji a oba se tak rychle přesunujeme k obchodu.

Akorát skrčeně doběhneme ke vchodu, když přes skleněnou výlohu spatříme ty dva ozbrojené darebáky, kteří rozhodně vzbuzuji pocit, že v tomhle městě je vše černobíle. Hah, chápete? Protože jeden je bílý a druhý, no nic... Každopádně, ne na naší hlídce! Tohle je moment, kdy se můžu z minulých chyb vykoupit a ukázat, že jsem plnohodnotný člen police- Počkat, kam jsem dal klíčky od auta... Do hajzlu, já je nechal v autě! No nic, není čas se vracet. Je čas jít do akce. Ryanovi znakovou řečí pokynu ať se drží za mnou, pokud bych tedy uměl znakovou řeč. Na místo toho mu totiž dost explicitně naznačím co je v plánu. Pomocí prstů imituji vykopnutí dveří, následně naběhnutí dovnitř, poté pravačkou udělám pistoli a naznačím pořádné kropící peklo kulek na černého cápka. Aby bylo jasno, ne protože je černý, ale protože ho lze přes výlohu vidět a můžu ho použít jako příklad. Tohle vše je samozřejmě jen hypoteticky, kdyby kladli s těmi pistolemi hlučnější odpor. Jinak budeme jednat ohleduplně, něžně a s láskou... Okořeněno s trochou té policejní brutality, která se může. Každopádně, míň řečí a víc akce.

Postavím se ke dveřím, vytáhnu pistoli, Bůh ví jak se jí říká, třikrát se zhluboka nadechnu... Tak jo, Felixi. Tohle máme nacvičeno už milionkrát. Co řeknem? CCPD, složte zbraně! Kleknout na kolena a ruce za hlavu. Jednoduchý!
Po třetím vydechnutí a absolutní koncentraci záložní energie do mého kníru, kopnu vší silou do dveří a... Úplně prokopnu skleněné dveře, ovšem ty jsou stále zavřené aniž by se trochu hnuly. Až nyní si všímám cedulky pověšené na úrovni mé hlavy. To si děláte kozy? - Táhnout směrem k sobě... - Tak jo... Asi se tedy všichni shodneme na tom, že za tohle může dědek s nejasně zvýrazněnou cedulkou. Kdyby to třeba svítilo, tak už jsou ti pitomci na zemi spoutaní. Takže jo, pokud někdo dneska umře, může za to on...
Nohu tak pohotově leč s menšími obtížemi vytáhnu z rozbitých dveří, načež je rychle potáhnu správným směrem a konečně ty dveře otevřu. Hned na to vběhnu dovnitř a pohotově zařvu.
"CPPC, otevřete zbraně! Kolena za hlavu a kleknout na ruce!" Zběsile hyperventilující a s pohledem úplného šílence, mířím se zbraní na oba padouchy, když v tom si uvědomím chybu. "Počkat! Řekl jsem to špatně! Uhh, jak to bylo? Uhh, kurva! No to je jedno, vy víte co máte dělat, takže makejte a žádný triky! Nedávno jsem zdemoloval už jeden maloobchod a nebojím se zničit kurva další!" Řvu jak pomatený magor, ale z výcviku vím, že to je dobře. Musím je dostat pod tlak, aby dělali chyby. Ale, Bože, prosím ať nic nezkoušejí. Teď jsem jedl a když jsem ve stresu mívám strašnou sračku. Nevzal jsem si ani Endiaron...

Uvnitř Nemocnice, Večer - Marcus

Marcus hodil 7.

Mladík v mikině tě v podstatě ani neregistroval (Hod 99%) nebo tě prostě ignoroval, stále se pokoušel neúspěšně vyrazit dveře a bušil do nich. Když ho zasáhla šipka z taseru, tak měl sotva čas se odlepit od dveří než jím proběhl proud na plné pecky. Se strašlivým řevem se skácel na zem břichem dolů a ztěžka oddechoval. Pak už si ani ty v tom svém stavu neměl problém mu nasadit pouta.

Sotva si skončil s poutáním toho v mikině, tak za dveřmi slyšíš kroky a nějaký dost nerudný, hrubý hlas. "...pitomý děcka, nemaj co dělat a furt tady dělaj bordel, já na ně ty fízly fakt zavolám a ty je zavřou do kriminálu, holomky jedny!" Za chvíli kroky dojdou až k dveřím, ozve se zvuk klíče v zámku a dveře se otevřou, dovnitř vnikne světlo a uvidíš postavu starého dědka v uniformě ochranky. "TAK TADY STE VY SPRATCI JEDNI-" zařve dědek ale potom si uvědomí, že před ním stojí policista se spoutaným vandalem. "Ehm, ste v pohodě? Potřebujete pomoct?" zeptá se tě pak když vidí v jakém si stavu a nabídne ti pomoc se spoutaným mladíkem v mikině.

Území Okrsku č. 60, Večer - Seržantka Diazová

Strážník Wilson se lehce usměje když mu řekneš že je dobrej polda navzdory důvodu proč se původně přidal k policii. Nejspíš to po tom co o něm řekla ta doktorka Turnerová to asi trochu i potřeboval. Každý občas potřeboval nějaké ocenění za své zásluhy a připomenutí toho, že je k užitku, i kdyby jen verbální.

A teď když média poslední dva týdny na policisty 59tého okrsku pořád házela špínu to bylo extra potřeba. Všichni se snažili to ignorovat a dělat si svou práci dál, ale bylo jasné, že je nevděčná a někteří se báli, že i zbytečná. Nebyla to ale pravda. Vaše statistiky zločinnosti byly jedny z nejlepších ve městě, okrsek č. 60 si je falšoval, ale ani oni si nemohli dovolit předložit fikci až tak odlišnou od reality že by vás to předčilo.

"To ste asi nečekala, když ste sem vlezla. Že budete kromě běžný policejní práce řešit eště takovýhle sračky, co?" dodá ještě s úsměvem Wilson. "Víte, tady na našem okrsku to taky před Bainem jako kapitánem tak nebylo nejlepší. Ne že by sme byli na úrovni 60ýho nebo 58ýho, to fakt ne, ale, no... taky sme tu měli svoje problémy." povzdechne si už zamračeně.

"Bain zavedl nový pořádky a mnohem přísnější dbaní na dodržování předpisů a nulovou toleranci korupce a to... nebylo u některých lidí moc populární. Spoustu těch co jim to nevyhovovalo odešlo jinam, některý právě na okrsek č. 60 nebo okrsek č. 58." řekne Wilson a pak se na chvíli odmlčí než pokračuje.

"Ale jasně že ne. Nevzdáme se. Budem držet spolu a těm hajzlům dáme co proto." ušklíbne se Wilson nakonec. "Možná je to někdy těžký." řekne už trochu vážněji. "Takový to ale už prostě je." Dokážeš poznat, že není tak bezstarostný jak se snaží působit, ale očividně se nehodlá ani vzdávat.

"Víte, já občas mám slabou chvilku, kdy si myslím, že to nemá cenu a asi se sem ani nehodím. Že si jen hraju na něco co nejsem a stejnak nic nezměním." přizná Wilson. "Pak se ale kouknu na ten svůj odznak co sem si vysloužil. A pak mě to trochu uklidní. Připomenu si, proč to dělám. Ten služební slib. A že tohle je boj, kterej nikdy neustane ale nejsem v tom sám." Pak se na ten svůj naleštěný policejní odznak koukne a lehce se usměje. "Vidíte, říkal sem, že to je ubohý." zazubí se.

Po chvíli jízdy se ocitnete na území okrsku č. 60. Wilson zlomek sekundy po projetí té pomyslné čáry mezi dvěma okrsky ihned působí více napjatě, je vidět, že je ostražitý. Jedete sice jen skrze malou část a pokud vše vyjde jak má tak tam strávíte maximálně tak pět minut, ale je to přeci jen okrsek č. 60. Okolí se nijak výrazně vizuálně nezměnilo ale atmosféra tu působí o něco ponuřeji. Nebo to možná bylo jen kvůli všem těm věcem cos už si o těch ze šedesátého okrsku slyšela a následně i zažila na vlastní kůži. Interakce s těmi z 60tého v rámci spolupráce mezi okrsky byly nutným zlem. A nikdy jste nevěděli, jestli místo jednoho z těch jakžtakž normálních co tam eště sou nenatrefíte na totálního hajzla.

Po asi dvou minutách cesty se ocitnete na Gray Street. V dálce uvidíte blikající světla policejních aut. A nejenom několika policejních aut, je jich tam víc než tucet. Blokují právě tu silnici po které vede nejkratší cesta zpátky na váš okrsek. Kolem celého místa je natažená policejní páska s nápisem DO NOT CROSS. Z vaší strany je u pásky několik uniformovaných policajtů kteří okolí moc nesledují a místo toho se baví mezi sebou. Co se to tady děje?

Zaparkuješ na chvíli na krajnici cesty aby ses trochu zorientovala a koukla se kudy teda jet když tu je teď další blokáda. Okolí tu sice jakžtakž znáš, ale chceš si být jistá abyste se zase nezdrželi kvůli nějaké další komplikaci. Už takhle ta cesta zpátky na stanici trvala déle než bys chtěla.

Koukneš ještě k ohraničené oblasti a všimneš si tam postavy nějakého obrovitého muže. Působí jako nějaký boxer, má takové držení těla. Krátké prošedivělé vlasy kontrastují s jeho hladce oholenou hranatou tváří. Je oblečený ve velmi kvalitním a očividně i velmi drahém obleku. I na tuhle vzdálenost si dokážeš všimnout zlatých hodinek na jeho zápěstí které určitě stály víc než by sis ty vydělala za rok.

Strážník Wilson zbledne sotva ho uvidí. "Detektiv Granson... do hajzlu." vyhrkne a je teď jako na jehlách. Ano, ten hromotluk je detektiv prvního stupně Walter Granson. Nikdy jsi jej zatím neměla tu "čest" potkat osobně, ale vidělas ho párkrát na fotkách nebo v televizi. Naštěstí se vaším směrem ale nedívá a tak si nevšimne toho že tu je najednou další policejní auto tak daleko od ostatních. Místo toho zamíří směrem od vás hlouběji do ohraničené oblasti a zmizí za policejními auty.

"Tomu je lepší se vyhejbat. Jemu a těm co sou v jeho... úzkým okruhu." pokračuje strážník Wilson. To, že Granson zmizel z dohledu ho zdá se moc neuklidnilo, stále je ostražitý a upřeně sleduje okolí pro známky toho, že si vás ti z 60tého okrsku všimli. "Jako víte, i na okrsku č. 60 sou i nějaký jakžtakž normální lidi, jenom... ti co si je Granson pustí k sobě blíž sou ty nejhorší z nejhorších." dodá a snaží se skrýt nervozitu v hlase. Moc mu to nejde.

O detektivu Gransonovi jsi toho něco slyšela, ale ne až tak moc, nikdo na okrsku o něm nerad mluvil, jen když museli. A tobě zatím stačilo vědět že je to nějaký zkorumpovaný hajzl kterých je na okrsku č. 60 spousta a je nebezpečné se mu plést do jeho 'aktivit'. A vaše cesty se doteď ani nepřiblížily a pokud vše vyjde teď dobře tak se ani dnes neprotnou. Za dobu tvého působení na okrsku párkrát jeho jméno padlo ohledně nějakého problému, ale to si vždycky nakonec vzal na starosti, Navarro, Bain nebo někdo jiný z vyšších šarží. Tehdy ti tví nadřízení ještě tak nevěřili aby ti dávali na starosti tak delikátní záležitosti.

"Ne že by sem... z Gransona měl strach, to fakt ne!" řekne Wilson a snaží se působit tak jak říká, ty si ale za ta léta zkušeností dokážeš snadno vydedukovat když ti někdo lže, jak z tónu hlasu, chování a známek strachu a nervozity. A strážník Wilson nyní rozhodně nemluví pravdu.

Rozhodně není jediný kdo má z Gransona vítr, to snad každý řadový strážník na vašem okrsku. Slyšet jeho jméno vyslovené na vašem okrsku, jeden by měl z reakce lidí pocit že se jedná spíš o nějakého mýtického netvora ze kterého mají všichni hrůzu než člověka.

"Ale... víte, ten se... neštítí ničeho. Je to skrz naskrz zkorumpovanej hajzl zapletenej ve všech špinavejch kšeftech a dohodách se zločineckýma organizacema co tam na okrsku č. 60 maj. A možná i v tomhle městě vůbec. Ne, že by se mu mohlo něco dokázat. A i kdyby se to dalo dokázat tak se mu stejnak nic nestane. Má konexe snad všude kde se to počítá. I tak to ale snad všichni u sboru vědí. A jemu to tak nejspíš vyhovuje, parchantovi, že z toho má takovou reputaci." řekne Wilson a je až bolestně očividné že navzdory Wilsonovým (velmi špatným) snahám o to to skrývat na něj ta Gransonova reputace má také kýžený efekt.

"Spoustě lidem už nadělal dost velký problémy a připravil je o co se dalo... majetek, dobré jméno, svobodu, život... když mu stáli v cestě nebo se jenom připletli tam kam neměli. I z našeho okrsku. A některý... už tady mezi náma nejsou. V jiným smyslu než Goodman." pokračuje Wilson ponuře a tobě přijde na mysl, že asi se z té nervozity potřebuje vymluvit. Nebo si možná uvědomuje že není až tak úspěšný ve skrývání svého strachu z Gransona a tak se pokouší ten svůj strach odůvodnit abys ho za to moc nesoudila. To je ve hvězdách co je pravda.

"Jestli chcete příklad, tak... nedlouho poté co schválili protokol GUARDIAN, on byl jeden z těch co v jeho rámci dostal rozšířený pravomoci... no, on se asi rozhodl, že ho na někom vyzkouší." začne Wilson s vyprávěním. "Naštěstí to nebyl nikdo od nás... no, kdyby byl tak byste to zažila sama. Protokol GUARDIAN na nikom z nás ještě nepoužil, sem si jistej že si uvědomuje že kapitán Bain by to nenechal jen tak. Ale to teď není podstatný, prostě... použil to na někoho ze svýho vlastního okrsku. Fakt ho nasral." řekne Wilson.

"Co udělal? Zjistil něco, co neměl, něco o nějakým špinavým kšeftu do kterýho byl zapletenej VIPER a nějaký z 60týho okrsku. Šel s tím na oddělení pro vnitřní záležitosti. To mohl klidně rovnou jít za Gransonem sám a všecko mu říct, protože to mělo ten stejnej efekt." povzdechne si Wilson a je vidět, že teď už se asi dostáváte k části příběhu o které je mu těžký mluvit.

"No, Granson to hodil zrovna na něj, zfalšoval důkazy a využil rozšířených pravomocí z protokolu GUARDIAN k tomu, aby ho poslali do lochu, dokud se to nevyšetří. Spolu s pravidelnou aplikací..." řekne a na pár sekund si dá pauzu, očividně je mu těžké to říct, než pokračuje. "Pokročilých výslechových metod... aby z něj dostali i jména jeho 'kompliců' z VIPERu." dodá už tiše se ztrápeným výrazem. "Nakonec se zjistilo, že nějaký z těch důkazů proti němu byly pravděpodobně zfalšovaný. Ale... už bylo pozdě. V lochu chcípnul. A to co z něj zbylo... slyšel sem, že pohřeb byl se zavřenou rakví. Prej před smrtí... trpěl jako zvíře. A ne jenom jeden den, celý tejdny. Víc... asi není třeba dodávat. Prostě, to prej nebyl 'výslech', aspoň to tvrdili médiím. To bylo svedený na vězně, ale nikdo neví jak to přesně bylo. A ani po smrti nebyl osvobozenej. Případ byl uložen k ledu a jeho rodina nedostala žádný odškodnění." dodá Wilson a je teď bledší než když předtím zahlédl Gransona. Na chvíli je zticha než pokračuje.

"Když se s tím Granson tak sral... chtěl z něj udělat odstrašující příklad. Jako, nic se mu nedá dokázat, ale... tady to všichni ví ale že to byl on. Podobnejch případů je celá řada. A tý svini to tak vyhovuje, jak sem už říkal." řekne a pak už je docela dlouho ticho než řekne nakonec ještě něco. "Víte, sice byl ten chlap z 60týho okrsku, ale... byl to dobrej polda. Možná i jedinej, co tam zbejval." dodá tiše strážník Wilson a odmlčí se.

Ty mezitím co Wilson vypráví určíš možnou cestu dál. Můžete se buď vrátit zpátky na 59tý okrsek a vzít to tou druhou, dlouhou cestou, což nejspíš nechceš, protože by to byla dálka a ještě byste se museli vracet tam odkud ste přišli.

Nebo to můžete objet skrze vedlejší ulice okrsku č. 60, což bude o hodně kratší a prodlouží vám to cestu jenom asi o další minutu. Ale zase tohle je dost špatná čtvrť a ve vedlejších uličkách se toho bude dít nejspíš dost. Je to na tobě.

Cesta na okrsek 59, Večer

Rozhodnu se počkat na Adama a potom se vydat zpátky na okrsek kde mně čeká příjemné setkání s mým drahým bratříčkem. Pokud si myslí že ho z toho vysekám tak se plete ovšem to jsem nebyla ochotná udělat už předtím a to i potom když už jsem se nemohla vymlouvat na to že jako strážník toho moc nezmůžu.
Navíc Diego je moc hrdy na to aby jenom připustil že by si přál abych ho z toho vysekala ...
Adam řídí a já se rozhlížím kolem, Adam potom navrhne zastavit se cestou za jedním jeho informátorem a to že návrat na okrsek zase tolik nespěchá mně částečně uklidní. Souhlasím že se můžeme stavit u jeho informátora a když se mně pak Adam pokusí uklidnit.a tak se na něj usměji.
„Díky i když naše cesty se rozešly už dávno, ale zatímco já jsem svého cíle dosáhla,z něj pořád není Kingpin (i když určitá podoba by tu byla). Dokonce se z něj nestal ani Joker který v žebříčku záporných hrdinů o něco níž.“
Rozhodnu se současnou situaci poněkud odlehčit humorem a pokud Adam neví o čem teď mluvím připomenu mu že Kingpin je záporný hrdina z Marvela, hlavní protivník Spider Mana.

Steel Street, Skladiště, Ráno - Judith, Goodman

Judith se pokusí o ten svůj manévr na vyražení dveří a... po nárazu dveře trochu zaduní a něco praskne, stále to ale není dost. Očividně se jí to nepovedlo přesně tak jak chtěla. Judith neváhá a takřka ihned následuje druhý pokus. Když už se ruce Judith dotknou dveří podruhé, tak tou dobou se už za nimi ozývají hlasy.

Když sou dveře vyražené, tak se vám ihned naskytne pohled do dobře osvětlené velké haly skladiště. Přímo před vámi je malá "předsíň" vytvořená tak, že je tento prostor ohraničen železnými kontejnery a dále dovnitř skladu vede jen jeden úzký průchod mezi dvěma kontejnery do kterého byste se s Goodmanem stěží vešli vedle sebe. Dále nevidíte, krabice, police s paletami a kontejnery vám blokují výhled dál.

Poblíž průchodu mezi kontejnery je malý stůl s židlemi, na kterém jsou plechovky od piva, popelník plný cigaret, hrací karty a nějaké bankovky. Jo jo, hrají tam o peníze. Přesněji, dva tam hráli karty o peníze, teď už stojí, dívají se skrze vyražené dveře na vás a sahají po pistolích. Nejsou sami (Hod 5%), v průchodu mezi kontejnery hlouběji do skladiště zrovna stojí další chlap který už zvedá své SMG. A pak Judith si všimne toho posledního, čtvrtého, ten je blízko dveřím a už sahá po brokovnici opřené o nedalekou kovovou bednu napravo od dveří.

Po této "předsíni" je také několik polic a beden za které je možno se dále krýt. Ale u polic plných zboží na paletách je to dost riskantní jestli náhodou něco neproletí skrz.

Betonové stěny budovy skladiště jsou dost silné na to, aby v pohodě zvládly vykrýt střelbu z malých i větších ráží. Rozhodně tu nejde tady o typický americký rodinný domek pro nižší střední třídu, ve kterém stěny jsou v podstatě z papíru a někdo jako Goodman by stěnu dokázal proděravět i pěstí. Ani o jinou konstrukci podobné kvality. Zkrátka, tady jde o budovu z doby kdy se v tomhle městě ještě stavělo s nějakými stavebními standardy. A ne vytunelovat velkou část prostředků a samotnou budovu postavit z horších a hlavně levnějších materiálů jak je to zdá se v Crime City dnes běžné.

Dobré pro vás, máte se za čím krýt. Kovové bedny a kontejnery také snad ustojí střelbu z toho co mají Owensovi muži k dispozici, ale taky se od nich můžou odrazit kulky a to taky není zrovna ideální.

Judith dovnitř ještě v tom rozběhu vletí a nějak automaticky se už přesune do nacvičeného parakotoulu, kdyby náhodou. A náhodou to byl dobrý nápad.

John má taktak dost času na to aby buď namířil své zbraně na nejbližšího Owensova chlapa nebo se skryl za stěnou vedle rámu vyražených dveří. Ať už ale Goodman bude dělat cokoliv, tak by to měl provést fakt rychle. Protože pak už budou střílet oni a Judith je v parakotoulu mnohem menší cíl než Goodman.

Horší jak Iráq...

Vypotácel jsem se za ním na chodbu. Vzhledem ke tmě, bordelu a prachu jde poznat, že tady probíhala rekonstrukce. Ale z nějakého důvodu nebyla dokončena a pak se na to zapomnělo. Rozhlédnu se právě ve chvíli, kdy vidím jeho mizející zářivě bílou mikinu, jak mizí za rohem. Vydal jsem se tedy tím směrem a potácel se, jak jen jsem mohl.
Avšak díky všudypřítomného šera to nešlo moc dobře. Narazil jsem do hromady krabic a jiného bordelu, až mi vyhrkly slzy, jak jsem si hezky narazil holeň. Na poslední chvíli jsem se zachytil o stěnu, abych se nerozplácl o zem. „Já ho zabiju!“ procedil jsem skrze zuby a kulhavým vrávoravým krokem se vydal dál za tím hajzlíkem.
Zahnul jsem za roh a uviděl ho, jak stojí u dveří, za kterými je již funkční část nemocnice. K mému štěstí je zamčeno a tak jen lomcuje dveřmi. A mám tě, pomyslel jsem si a vydal se k němu. Bohužel, podrážka mi zapadla do rozbité dlažby, až se mi podlomila noha a já hlavou práskl do zdi. Okolní svět se ponořil do tmy a barevný kolečka opět začala vytvářet různé promyšlené obrazce. Naštěstí ne na dlouho. Když jsem otevřel oči, doslova jsem ležel na zdi, kde jsem obtiskl svůj obličej. „Já tě zabiju!“ zavrčel jsem a sáhl po služební pistoli. Nakonec jsem ale sáhl trochu vedle a vytáhl taser. Prvně si s ním pohraju, aby věděl, že tohle se nedělá.
Stále opřen o zeď jsem se blížil k němu. K mému štěstí stále zápasil s dveřmi. Musím využít situace, dokud si mě nevšímá, jinak by mě jednoduše přemohl. Tak tak se držím při smyslech. Vzdálenost mezi námi se každým krokem krátila, až jsem si byl jist, že z téhle vzdálenosti neminu. Pečlivě, jak jen mi to můj nynější stav dovolil, jsem zamířil na toho smrada taserem a vystřelil (hod 7). Jestli ho to zasáhlo, nechal jsem puštěnou plnou dávku, aby mi na zemi hezky zatancoval a dal mi tak možnost se přiblížit a nasadit mu pouta.