Andor.cz - Dračí doupě online

Opuštěné Bytovky, Večer - Cassandra, Maggie

Cassandra hodila 1, Maggie hodila 10.

Z oken bytovek vyhlédne stále víc a víc kukláčů. Dokonce i v bytovce ve které je i Maggie nějací jsou, ale jsou dost daleko od bytu kde je Maggie na to aby zatím pro ni netvořili vážnější hrozbu. Je tu vlastně malá armáda, ze všech stran kromě té kterou jste přišli.

A tito pálí jak po Craigovi a Cassandře, tak sobě navzájem. Neznámí útočníci očividně všichni netáhnou za jeden provaz. Kolik je tu vůbec skupin? Tři, čtyři? Tohle vypadalo jako že z toho bude válka gangů. Tohle bude fakt něco. O co tu vůbec šlo? Byla tahle potyčka nějaká naplánovaná? Šlo Craigovi právě o tohle? Nebo se to všechno zvrtlo ještě víc než čekal? Těžko říct.

Maggie poskytne Cassandře a Craigovi krycí palbu. Několik střelců v protější budově skončí s dírama na různých částech těla, většinou v hlavě. Mezi nimi byl i ten chlap v okně s útočnou puškou co už se chystal vystřelit salvu po Craigovi. Odstřelovač vysoko na střeše se po tom jak minul Craiga soustředil už na členy asijského gangu, takže pro tuto chvíli nebyl hrozbou. Asiatští gangsteři skončili dost rychle jako cedníky. Nejdříve skonali bodyguardi, poté i ten vytáhlý hubeňour co jim tam šéfoval. Uprostřed basketballového hřiště jsou teď jejich proděravělé mrtvoly a jejich tekoucí krev již vytvořila velkou louži.

Cassandra s Craigem běželi ke vchodu do bytovky ve které byla Maggie a cestou se snažili vyhýbat střelám, ale Cassandra už téměř u vchodu do budovy zakopne a skončí na zemi. Craig Cassandře pomůže na nohy a pokusí se ji vtáhnout dovnitř aby neskýtala tak lákavý cíl pro střelce (Hod 25%) ale není dost rychlý a i tak Cassandru na levé paži škrábne kulka než zmizí s Craigem uvnitř baráku. Žádné vážné zranění to není, jenom škrábanec, červená rýha která trochu krvácí. Ještě štěstí že Maggie byla tak úspěšná v poskytování krycí palby, jinak by toho Cassandra schytala nejspíš o hodně víc.

Když už jsou Cassandra s Craigem uvnitř, tak Craig Cassandru hned vede po schodech nahoru a nakonec se všichni tři sejdete v opuštěném bytě ze kterého střílela Maggie. "Dobře, takže Maggie, pojď s námi, bude lepší odsud zmizet co nejdříve." řekne Craig. Vypadá už mnohem klidněji než předtím. Zdá se, že to z čeho byl nervózní už bylo za váma.

Jakoby v reakci na jeho slova se chvíli oknem do bytu snese sprška kulek. Naštěstí tou dobou jste již daleko od toho okna takže nikdo není zasažen. Craig si cestou vyndá z kapsy u saka mobil a ihned někomu zavolá. "Fumiko, za jak dlouho tu bude odvoz?" řekne Craig a pokračuje hned jak mu hlas z telefonu něco odpoví. "Super, vyřiď Eddiemu, že cílů mise sem dostál a jsem v pořádku. I když nejspíš doufal v opak." Craig pak ukončí hovor a mobil si dá zas zpátky do kapsy.

"Dobře dámy, takže, je čas k útěku. Tady už není co dělat. Za mnou!" řekne a vede vás dolů po schodech a pak směrem k zadnímu východu z budovy. V dálce můžete skrze střelbu už slyšet blížící se policejní sirény.

Kdesi, Ráno - Diego

Chlap se při tvém škemrání jen zasměje a odejde někam dozadu. Baseballovou pálku odloží na nedaleký... stůl, ano, už se ti trochu vrací zrak, je to malý oprýskaný stůl v zadní části místnosti. Ale to nářadí co na něm je... no, nejspíš si asi rád že máš ještě trochu zamlžený zrak protože to mále co tam rozpoznáš je vskutku děsivé. Asi tě čekají krušné časy. Chlap se pak vrátí, vytáhne z kapsy zapalovač a z krabičky cigaret položené na stole si jednu vytáhne.

"Si myslíš, že takhle to funguje, Diego?" řekne s úsměvem chlap a zapálí si cigaretu. Místnost brzo zaplní pach cigaretového kouře. "Banda nějakejch zkurvenejch negrů si tě najme na to abys dělal bordel v byznysu mýho bráchy ve kterým sem investor já a jeho navíc poslal do špitálu. A tobě jako nedošlo, že za to pak kurva chcípneš i ty?" huhňá s cígem v hubě.

"Mi tu chceš tvrdit, že ty za to nemůžeš, si to mám vyřešit jen s nima, je to tak? Já, Freddy Owens, mám teď jí nakopat prdele tý bandě černejch opic a tebe tu jen tak pustit, jo? To mám udělat, Diego? Čekals, že se stane zrovna tohle? To ses chlape dost přepočítal." uškrne se Freddy.

Měls teď chvilku na své vlastní myšlenky zatímco Freddy pokuřuje svojí cigaretu. Freddy Owens. To jméno ti je povědomé. Není to ten vůdce toho novýho gangu? Prej cos slyšel tak byl kdysi dost dobrej bankovní lupič než musel zdrhnout sem na západ do Crime City.

Jakto že sis to nedal dohromady čí bar to vůbec byl? Že ten Billy Owens byl Freddyho brácha? Snadno. Owens, to je dost běžný příjmení. A v Crime City si už několik jiných barů s názvem U Owense už viděl. Takže tě spojitost s Freddym ani nenapadla. Čekals že to bude jen shoda jmen... ale zdá se, žes měl smůlu a žádná shoda to nebyla. Fakt strašnou smůlu.

Věděli Red Cobras kam tě to vlastně poslali? Jestli ano, tak to byl nejspíš jen další důvod proč tam nešli sami. Ale v tom případě by byla pěkná podpásovka kdyby to věděli a neřekli ti o tom. S Jamarem I Big Moneym jste už dlouhá léta kámoši a takhle by ti snad neudělali.

"Se neboj, ty černoprdelníky taky potká co si zasloužej. Ty seš jen první na řadě." řekne nakonec Freddy Owens. Cigáro v jeho hubě už se notně zkrátilo, on si ho z té huby vyndá a kouř ti foukne do tváře. Začneš se z toho trochu dusit a v očích se ti objeví slzy jak ti je ten kouř podráždil.

"Víš, já tě vlastně chápu." řekne Freddy Owens a típne si o tebe nedopalek. Trochu to štípne, ale v porovnání s tím předtím to skoro ani nezaregistruješ. "Tohle taky pro mě není vůbec osobní. De tu jen o princip. O mojí reputaci, víš." Na popáleninu z nedopalku ihned zapomeneš, protože následuje další rána pěstí. A ta dopadne zrovna do toho boku který tě ještě pobolívá po té srážce s policejním autem. Už tak zamlžený zrak se ti ještě zhorší když ti v očích vyskočí bílé jiskřičky a tělem ti prochází přímo strašlivá, řezavá bolest po které div že neztratíš vědomí.

"To je to o co tu de." přistoupí k tobě blíž a poplácá tě po líci. A pak ti plivne rovnou do ksichtu. "Ne že bysem svýho bráchu nějak zvlášť měl rád. To fakt ne." řekne Freddy Owens a odejde někam dozadu k tomu stolu zatímco ti jeho slina stéká z tváře.

"Billy je vůbec pěknej hajzl. Si pamatuju jak mi jednou ten parchant vzal moji káru aby v ní vzal na rande ňákou tu svojí fuchtli. Jen tak, bez dovolení. No chápeš to? Brácha si dovolil dost. A když se pak z toho rande vrátil, tak bylo jasný, že to nemůžu nechat jen tak." Freddy zahodí nedopalek od cigarety někam do rohu a zapalovač si zase dá do kapsy. Pak už dorazí zas ke stolu s "nářadím" kde odložil tu svojí baseballovou pálku.

"Tak sem vzal svojí baseballku." řekne a jak řekl, tak udělá. O chvíli později už má zase baseballku v ruce. "A pak sem mu dal menší lekci, aby věděl kdo je tady šéf." Už si to s tou baseballkou začíná štrádovat zpátky k tobě. "Je to pěknej hajzl, co? Ten můj brácha. Ty seš taky takovej hajzl, Diego?" zeptá se tě a s krutým úsměvem se na tebe kouká s pálkou v ruce.

Co dělat?

Co odpovědět?

Říct vůbec něco nebo mlčet?

A ta nejdůležitější otázka: záleží na tom vůbec?

KONEC

Otváram oči a zisťujem, že netuším kde som. Mám zviazané ruky nad hlavou a cítim sa hrozne. Kde to som? A prečo sa cítim ako po poriadnej chlastačke? Len matne sa mi vybavujú dvaja doktori, ktorí mi niečo pichli. Všetko mám v hlave tak pomotané a rozhádzané, že si nedokážem poskladať celkový príbeh toho čo sa stalo za posledné hodiny. Polícia .... nemocnica ... a teraz som tu.
Oči ma štípu a tak len klipkaním očí sa snažím zaostriť na niečo užitočné okolo seba, čo by mi napovedalo, kde to som.

Dlho sa snažiť nemusím a z rohu miestnosti sa ku mne vydá nejaká osoba. Je to chlap. Pýta sa ma, či viem kto to je. Samozrejme, že to neviem, ja ani neviem aký je deň, ale než stihnem otvoriť ústa, dostanem ranu do brucha. Presne týmto úderom sa mi aj prebral mozog a došlo mi, že som v pekných sračkách. Dostanem ďalšiu ranu a dozvedám sa, že ide o toho skurvysyna Billyho, ktorému som .... včera? Dnes? Pred týždňom? Rozbil hubu.

Dostávam ďalšiu ranu do rebier a tá už naozaj zabolí. Škrípem zubami a potom sa aj trochu rozkašlem. V takejto posratej situácií som ešte nebol, ale dobre viem, že nemám veľkú šancu sa z nej dostať. Pravdupovediac, ak sa ocitnete v takejto situácií, pravdepodobne je to jednosmerka do pekla.
Keby mi to pálilo o trochu viac, ale stále som omámený tou injekciou. Nedokážem čisto myslieť, ale asi by mi nepomohlo ani to. Jasne, vo filmoch sa to zdá tak jednoduché, vykopnúť nohami, chytiť ho okolo krku a zlomiť mu vaz. Pfff. Ja tu vysím ako klobása v udiarni, zápestia mi horia, ako na nich vysí moja váha a nemám v sebe ani gram energie. Nedokázal by som vykopnúť ani jednou nohou, nie to ešte oboma tak vysoko.

Snažím sa vymyslieť nejaký plán, ale nič neprichádza. Prichádza akurát rana s bejsbalkou. To už sa naozaj snažím schúliť do klbka od bolesti, ale nejde to. Po celej tvári mi začne tiecť pot a snažím sa prehovoriť.
"Ja .... ja som nikto. Len mi zaplatili, aby som tam išiel. Nebolo to nič osobné."

Jop, to je to. Celý veľký Diego Jones, zavesený na lane ako tá chicca v tom porne a teraz začne škemrať o život. To som ale dopadol. Takto som si svoju smrť nepredstavoval. Vždy som sa videl ako ten hrdina, ktorý pred smrťou povie niečo hrozne vtipné, alebo nejakú legendárnu hlášku. Ale keď sa snažím niečo vtipné vymyslieť, nič neprichádza. Vidím pred sebou chlapa s pálkou a viem, že ma čaká naozaj nepríjemný deň. Posledný deň.

Parkoviště u Nemocnice, Večer - Tony

Tony hodil 5

Vyběhneš za utíkajícím černochem a stěží s ním dokážeš udržet tempo. Oběhnete nemocnici a dorazíte až na parkoviště před přední částí nemocnice, mladý černoch má docela náskok. Začnete kličkovat mezi auty na parkovišti a ty už začínáš přemýšlet o tom, že takhle to dál asi nejde, protože je jen otázka času než ho ztratíš z dohledu. Ovšem zasáhne osud (Hod 95%). Černoch se ohlédne za tebou aby zjistil jak daleko si a zatímco se ohlíží na tebe, tak zpoza jednoho auta vyjde nějaký obrovský svalnatý hromotluk a černoch do něj vrazí. Černoch se rozplácne na zádech na parkovišti, hromotluk je nárazem postrčen o pár kroků dozadu a vrazí do auta. Vypadá naštvaně. Černoch se mezitím zvedne na nohy, ale než může běžet dál, tak hromotluk ho chytne a natlačí na dveře blízkého auta.

"Soráč, já nechtěl-" vyhrkne černoch a klepe se strachy, ale hromotluk na něj zařve: "TY MAGORE, JÁ TĚ NAUČIM DÁVAT POZOR, SI PIŠ!" Tobě se mezitím podaří doběhnout k té dvojici, ani jeden z nich si tě ale ještě nevšiml. Zdá se, že když nezasáhneš tak si černocha podá ten hromotluk.

Opuštěná část nemocnice, Večer - Marcus

Marcus hodil 4.

Zdá se, že tady to bylo už dlouho nepoužívané, vzduch je prosycený prachem a potřebovalo by to tu nutně uklidit. Možná se tu chystala kdysi rekonstrukce kterou posléze odložili na neurčito kvůli nedostatku prostředků. V Crime City častý jev.

Je tu jen trochu světla z jednoho okna na konci chodby. Kdyby tu mikinu měl v nějaké tmavší barvě místo zrovna té bílé, možná by sis ho ani nevšiml. Ale on neměl, takže jeho smůla. Co je to vůbec za nápad nosit něco tak nápadného, ten je určitě nějaký amatér co si zaslouží skončit v poutech už jen za tu svou vlastní blbost, to vandalství je snad už druhořadé. Jeho smůla, tvé štěstí. Možná jsi dost zraněný, ale přece ti tenhle zmetek nezdrhne, ne?

Běžíš tedy za ním a zkusíš se teda nějak prodít skrz temnou chodbu plnou harampádí bez toho abys do něčeho narazil, protože jinak ti ten v bílé mikině uteče. Ještě sis ještě tak úplně nepřivykl na tu tmu (Hod 54%) a ti se ti vymstí. Když jsi tak v půlce chodby, tak ti do cesty přijdou nějaké krabice a ty si jich buď v té tmě nevšimneš nebo nedokážeš dostatečně rychle reagovat. Zakopneš jak tak tak se dokážeš podepřít o stěnu než spadneš na zem, ale tu nohu sis narazil docela dost. Také tě to stálo drahocenné sekundy. Asi tak deset sekund střídavě běžíš a kulháš než konečně zahneš za ten roh a uvidíš toho v mikině před sebou jak běží k velkým dvojitým dveřím na konci této nové chodby. Za dveřmi je světlo, škvírou proniká dovnitř a jsou tam slyšet i nějaké vzdálené hlasy a další zvuky naznačující lidskou aktivitu.

Zrychlíš a vydáš se za ním, ovšem kachlíky na podlaze jsou popraskané a někde i vůbec chybí, v podlaze jsou místy mělké díry a škvíry (Hod 2%). Tobě se zašprajcne pravá noha ve škvíře v podlaze a hlavou se trochu udeříš o stěnu. S tím jak už jsi na tom už teď špatně téměř ztratíš vědomí, ale nakonec se nějakým zázrakem dokážeš udržet na nohou. Být to někdo jiný, nejspíš už je dávno v limbu, ale výdrž byla vždycky tvá silná stránka. Ten v mikině už ale stihne dorazit ke dveřím než se z toho vzpamatuješ a vytáhneš nohu z té škvíry.

Když už se ale zdá, že jsi to nenávratně zpackal a on ti vyklouzne, tak se konečně štěstěna přehoupne na tvou stranu. Dveře jsou zamčené nebo něčím zabarikádované z druhé strany (Hod 100%). Ten v mikině se je pokouší otevřít, ale marně.

Jste tu jen vy dva. A ty mu blokuješ jedinou cestu k útěku. Zatímco se on marně snaží vyrazit dveře tak ty máš příležitost se trochu zotavit a mezi vámi dvěma zkrátit vzdálenost. A nejspíš i jednat jako první.

I když na tom jsi dost špatně. Po tom všem jsi dost otlučený a poraněný, ještě i víc než předtím, hlava ti třeští a máš problémy udržet se na nohou. Kdybys byl v perfektní kondici tak bys tohohle zvládl levou zadní. Teď to bude mnohem horší.

Cesta na okrsek č. 59, Večer - Gloria

Po rozloučení s Wallacem počkáš u vašeho auta na detektiva Fletchera který byl už o všem informován a společně se vydáte zpátky na okrsek. Detektiv Fletcher řídí. Sotva vám ale Scarlet Avenue zmizí z dohledu, tak se rozpovídá. "Domluvil sem se s Navarrem, až tak to nespěchá. Tak se cestou stavíme za jedním mým informátorem, v pohodě Glorie? Jak říkám, je to po cestě a Navarro nám to dovolil." řekne detektiv Fletcher a čeká jestli mu to dovolíš nebo trváš na tom jet hned na okrsek. "A ať už se stalo cokoliv, tak se neboj. To že tvůj brácha je grázl, to není tvoje vina." O Diegovi Fletcher samozřejmě ví, na to se znáte už dost dlouho.

Policejní Auto, Večer - Seržantka Diazová

Strážník Wilson na tebe pohlédne a řekne: "Vím, že nemusím. Ale tak, vy ste mi řekla ten svůj, tak to je jen fér. A říkal sem, tady v tomhle městě se není za co stydět, tak pudu příkladem. Teda, jestli mi teda jen takhle nějak zdvořile neříkáte ať už konečně držím hubu." uchechtne se. Jestli nějak nedáš najevo, že to nechceš slyšet tak spustí.

"Táta byl policajt. Podle všeho ne moc dobrej. Kvůli němu sem se k policii nepřidal. Řezal mě občas když měl zrovna fakt blbou náladu a mámu taky. Nakonec se uchlastal k smrti. Když mi bylo 18, tak na vysokou sem neměl peníze. Táta všecko prochlastal a z mámina platu to nebylo reálný. Navíc v tý době byla dost krize a bylo těžký si najít a udržet práci co za něco stála. Až na policejní sbor, ten nabíral furt. I přes můj odpor k fízlům sem moc jinejch možností neměl. Armádu sem vyloučil už ze začátku." řekne Wilson a chvíli mlčí, je vidět, že teď asi přijde ta část, za kterou se trochu stydí.

"No... tak, jeden kámoš z mokrý čtvrti mě lákal na to jít s ním převážet nějaký 'zboží' pro nějakej gang, že si vydělám mnohem víc než když pudu normálně makat. Než sem se ale moh rozhodnout jestli do toho fakt pudu tak ho zatkli a on šel sedět." řekne Wilson trochu neochotně.

"Nakonec sem se teda rozhodl přidat se k policii, aspoň na několik let. S tím, že kdyby to nevyšlo, a že sem byl přesvědčenej že to je mizivá šance že tam vydržím nějak dlouhodobě... no, tak aspoň budu vědět jak fízlové 'fungujou'. A jak na ně vyzrát, ať neskončím jak ten kámoš z baru. Naučí mě jejich triky, jak střílet a zacházet se zbraněma a tak dál. A až budu mít dost tak pak můžu odejít a rozběhnout svůj vlastní špinavej byznys a skutečně se dostat na výsluní." přizná nerad. "Protože tohle je Crime City a to je tady ta jediná cesta k 'skutečnýmu úspěchu'. To byl můj 'geniální plán' po tom, co jsem od toho kámoše z baru slyšel jak moc si vydělal jen jako pitomej poslíček pro gangy." dodá Wilson ještě a hořce se zasměje.

"No, dost rychle sem dostal zase rozum. Ještě než sem opustil akademii. Já vždycky rád pomáhal lidem. A i když sem to nečekal, tak policejní práce mi sedla. A dalo mi to důvod konečně bejt na něco hrdej. Možná to zní uboze ale je to pravda." pokrčí rameny. "Ale na náborovej leták by to stejnak nedali." pousměje se.

"Dalo mi to důvod konečně bejt na něco hrdej. Možná to zní uboze ale je to pravda." pokrčí rameny a pousměje se. "Ale na náborovej leták by to stejnak nedali."

Pak když se zeptáš na Johna Goodmana, tak Wilson hned začne vyprávět: "John Goodman? Tohle jméno radši neříkejte před kapitánem Bainem. Ještě se z toho nevzpamatoval, i když už je to dost dlouho."

"Goodman je tady už taková... legenda? No, nevím, jestli je to ten správnej termín, není to až tak dávná minulost. Snad všichni tady ten jeho příběh znaj. Tak je asi načase abyste to slyšela i vy."

"Víte, říct, že John Goodman byl 'jen' dobrej policajt, to to dost dobře nevystihuje. John Goodman byl jeden z nejlepších v tomhle městě a možná i v celý týhle zemi vůbec. Byl to symbol, spolu s naším kapitánem. Inspiroval spoustu lidí, jak na našem okrsku, tak mimo něj. Že tady to naše město má na víc než bejt skrz naskrz zkorumpovaná díra ze který slušný lidi prchaj."

"Říkám 'byl', jak kdyby byl mrtvej." ušklíbne se Wilson. "No, mrtvej neni, aspoň co já teda vim. Ale co se týče tohohle města, tak jak kdyby byl." dodá ještě a zachmuří se.

"Víte, John Goodman a náš kapitán Jack Bain... ti byli taková nerozlučná dvojice. Co já vím tak byli přátelé už odjakživa, pak oba šli k policii a tam byli za hvězdy. Dva čestní, neúplatní poldové, ti nejlepší z nejlepších, stoupali po hodnostním žebříčku závratnou rychlostí, ocenění plná skřín..."

"Všichni je znali a buď k nim vzhlíželi nebo se jich obávali. Nebo záviděli." Wilson se na chvíli odmlčí a pak s úšklebkem přizná: "Já záviděl."

"Za svojí kariéru udělali pro město spoustu dobrého, vylepšili pověst policejního sboru našeho města a zdálo se, že Crime City se díky jejich věhlasu a příkladu, kterej dávali ostatním svítá na lepší časy."

"Z Baina se stal kapitán našeho okrsku. Goodmana to nakonec dotáhnul na velitele zásahovky. Oba to tu pročistili od grázlů a zvýšili úroveň našeho okrsku a policejního sboru obecně. A měli plány v tom pokračovat dál. Kapitán Bain začal usilovat o zvolení policejním komisařem a Goodman... no, to se musíme vrátit pěknou řádku let zpátky."

"Jednou totiž tu byl takovej případ. Nějakej parchant unesl nějakou holku, tu zavřel k sobě do sklepa a týral ji tam měsíce dokaď se nepovedlo ji najít. Daniel McCoy se ten parchant jmenoval. Byl to tehdá Goodmanův případ. Tý akce na její záchranu se samozřejmě zúčastnil, tu holku vlastnoručně zachránil, toho chlapa zastřelil když odporoval zatčení se zbraní v ruce."

"Ale tak, bylo to dost hořký vítězství. Ten parchant totiž tý holce tak ublížil, že se z toho nikdy nevzpamatovala. Je to už fakt dost dlouho co se to stalo, ale co já vím tak ta holka je stále zavřená v nějaký psychiatrický léčebně, protože nedokáže normálně fungovat."

"Goodman si to bral hrozně těžce, jakože to je jeho chyba. Že selhal on. Že ji měl najít dřív. Trvalo mu nějakou dobu než se zase vrátil do normálu, ale nikdy se přes to očividně úplně nepřenes."

"No prostě, jednou Goodman taky dosáhl povýšení na kapitána jako Bain. A s tím patřilo i velení vlastnímu okrsku. Dostal okrsek č. 60." Okrsek č. 60. Navenek okrsek jako každý jiný, ze kterého navíc pochází nynější oblíbený policejní komisař. Kdo ovšem pohlédne hlouběji tak zjistí, že to je sídlo snad těch největších grázlů v řadách policejního sboru Crime City.

"'Hrdina' John Goodman teď měl na starosti okrsek plnej zkorumpovanejch sviní a měl z něj udělat okrsek plnej dobrejch policajtů. Tohle byla jedna z mála věcí ve kterejch kdy Goodman selhal, protože než moh pořádně začít, tak ho ty zkorumpovaný svině dostaly."

"Jednoho dne se totiž v novinách objevil následující titulek: 'Hrdina' John Goodman zastřelil nevinného za bílého dne."

"Ta kauza byla probíraná celý měsíce snad každej den, ale okolo toho případu samotnýho je fakt dost otázek. A je těžký určit co je pravda a co je výmysl."

"Ale tak, abysem to nějak zesumarizoval... Goodman prej dostal od nějakýho zdroje informace, že ten parchant Daniel McCoy co tehdy unesl tu holku v tom nebyl sám, že měl komplice, svýho bratrance. Ten se jmenoval Jeremy McCoy. A ten bratranec byl prej úplně stejnej hajzl a dodnes dělal to co ten Daniel. Spolu s nějakýma důkazama který vypadaly dost přesvědčivě."

"Goodman se vydal do baráku toho Jeremyho McCoye prý ho zastřelil, přimo v hustě obydlený rezidentní čtvrti. Prej to podle něj vypadalo tak jako že na něj chtěl ten McCoy zaútočit."

"Ukázalo se, že ten Jeremy McCoy byl na tom absolutně nevinně. Podle všeho spořádanej člověk, co se svým bratrancem nechtěl mít nic společnýho. Ani zbraň neměl. Goodmanův neznámej zdroj zmizel beze stopy, důkazy co od něj Goodman dostal se ukázaly jako zfalšovaný. A Goodmanovi hrozilo doživotí."

"Jestli to na něj fakt někdo ušil, tak mu nejspíš šlo o to Goodmana odstranit jako symbol nadcházejících lepších časů, pořádně mu pošramotit pověst. Ta kauza s tím zastřeleným Jeremym McCoyem to rozhodně z velký části způsobila, ale jim to asi nestačilo."

"Goodman do lochu nešel. Soud ho osvobodil. Za velmi podezřelejch okolností a bylo v podstatě veřejným tajemstvím, že výměnou za jeho osvobození byla uzavřená nějaká špinavá dohoda. Ať už jí uzavřel Goodman sám nebo někdo jinej co ho z toho chtěl dostat. A tím, že to dopadlo zrovna takhle byly způsobený mnohem větší škody než kdyby byl shledán vinným a do toho lochu ho poslali."

"John Goodman už nebyl jen dobrej polda co možná šlápnul vedle když se snažil konat dobro a byl ochotnej za svojí chybu nýst následky. Z toho jak se z toho vyvlíknul určitě díky nějakejm konexím vznikl dojem, že nakonec nebyl o nic lepší než typickej zkorumpovanej polda kterýma je tohle město prolezlý."

"Kapitán Bain... no, co byste čekala, to s Goodmanem ho hluboce zasáhlo a způsobilo to, že post policejního komisaře tehdy nakonec nezískal. Goodman sám odešel od policie a s nikým z policejního sboru prý už nechce vůbec nic mít. Ani s Bainem ne."

Pak se konečně na chvíli v autě rozhostí ticho, než strážník Robert Wilson pokračuje tišším hlasem.

"To, co se stalo před těma dvěma tejdnama..."

"Vrtulníky, který přiletěly z území 60týho okrsku..."

"Goodmana dostali, nejspíš teď už dou po Bainovi. Brousej si na něj zuby už dlouho. Inspiroval až moc dalších a oni to chtěj zarazit u zdroje. Ale chtěj to nejspíš udělat tak jak u Goodmana, nechtěj ho mít za mučedníka, ale pošpinit mu pověst a ukázat, že vlastně taky celou dobu nestál za nic."

"Zatím ho nedostali, nestačilo jim to. Ale oni to nevzdaj." řekne Wilson trochu ponuře, ale pak se ušklíbne a pokračuje o trochu veseleji. "Ale on se taky nevzdá. My z našeho okrsku se nevzdáme. Ty hajzly dostanem. Víte, možná je to paradoxní, ale... mám i tak nějakou naději pro lepší budoucnost. Někdo musí, ne? Nikomu nepomůže když si tu budem jen zoufat jak to tu všecko spěje do háje. Na to už sme zvyklí, tak by se hodila nějaká změna. Donekonečna se to tu zhoršovat nemůže. Dřív nebo pozdějš se musíme nakonec odrazit od dna."

Zatímco jedete na okrsek, tak z policejního rádia se ozve informace o dopravní nehodě. Křižovatka, přes kterou vede nejrychlejší cesta na okrsek je zablokovaná, protože se tam stala dopravní nehoda. Záchranáři i hasiči a policisté z vašeho okrsku jsou už tam, ale znamená to, že cesta na okrsek se notně prodlouží, protože s touhle zablokovanou křižovatkou to budeš muset vzít delší cestou. Tedy, v případě že nechceš s Wilsonem opouštět území vašeho okrsku. Lepší bude krátce projet skrze okrsek č. 60, přes Grey Street. Sice je to na území 60tého okrsku a dost špatná čtvrť, ale lepší než to objíždět kolem dokola. Na území šedesátého tak strávíte stejnak tak maximálně několik minut.

Prequel

"Inu slečno... Vaše jméno určitě není skutečné," řekl starý muž a židle s koženým opěradlem pod ním zakrákala.

Vypadal jak Tolkien. Nebo spíš rovnou jako má vlastní představa Bilba Pytlíka.

Pohled šedých očí byl ale oběma na hony vzdálen. Byl živý, neproniknutelný. A hluboko za tím vším... krutý. Nutil mne být pořád ve střehu.

Stařec se nedíval na nic určitého. Trochu jako slepec. A právě proto viděl úplně všechno. Secesní čajový servis. Mojí rudou šálu i starou knihovnu za křeslem, ve kterém jsem seděla. Co bylo ale důležitější. Viděl jakoukoliv změnu. Jakýkoliv pohyb v prostoru.

"Budu Vám říkat třeba Elle, protože mám rád Francouzky a Vy jako Francouzka vypadáte." usmál se profesor Francis Bell dobrácky a z toho úsměvu se mi zkřivily chloupky na zátylku. "Choďte za mnou vždy ve středu o páté hodině."
"Jen ve středu?" polka jsem nervózně. Vždyť brzo umře, napadlo mě.
"Budete dostávat domácí úkoly." vysvětlil Bell přátelsky. "Navíc jste prý velmi učenlivá... ostatně... jiné ani neberu." teď se Bell zabodl pohledem do mne a domácká kancelář se smaragdovými tapetami přestala existovat. "Řekli mi, že máte všechno, Elle... Všechno... Ale tohle bude úplně něco jiného, než na co jste zvyklá."
"Jsem zvyklá na cokol-" vyhrkla jsem. Chtělo se mi zařvat, že by ho André zabil jednou ranou a Anthony zaroloval do toho jeho prvotřídního peršana, na kterýho mu zrovna sypu písek z bot. Ale pak jsem rychle stiskla ret. Ze předevčerejška byl ještě trochu opuchlý. Dnes jsem pod nánosem líčidel kryla nový monokl.

Bell se mému zajíknutí sotva znatelně uchechtl.
"Během výcviku budete dělat, co Vám řeknu." zašveholil tiše jako stará vrba. "Ale mimo něj buďte fracek, jaký si zamanete." Oči starého muže hořely pobavením.
"Co kdybychom tedy rovnou začali?" řekla jsem dost netrpělivě.

Stínem Padlého

Vůz VIPERU, Steel Street
John Goodman

Z palubní výbavy si nakonec přeci jen vezmu Glock 26 a zavěsím si ho na svůj jamajský holster. Nekoupila bych si ho, ale Johnovy pokyny mohou být na míle vzdálené tomu, jak své akce plánuji já. A tak jsem ráda za něj. Dvacet šestka je menší a agilnější zmenšenina sedmnáctky. I když má proto zásobník jen na dvanáct nábojů, nepředpokládám, že bych dnes potřebovala víc. Přesto si raději druhý beru také. Jsem totiž zásobovací typ. Což se podle mého vybavení nejspíš Johnovi ani trochu nezdá.

Měkce vyklouznu ze dveří a kryta rozložitostí Goodmanových ramen se ostražitě kradu za ním.

Je od něj hezké, že si tu vestu vzal.

Nevím, jestli je osvědčená taktika "všichni se kryjí za šéfem" v arzenálu SWAT týmů, ale mně rozhodně poskytuje mnohé výhody. Zvlášť, když je "šéf" taková vazba. Celou cestu cítím drobné mravenčení. Nesmím se ale ještě příliš odvázat.

Konečně.

Všechny ty nekonečné tlachy a sedánky jsou tak utěšeně daleko. Jess... Fumiko... křupan kterého jdeme zachránit... křupan kterého jdeme zabít.

Vše je mimo čas a prostor.

Jsem tu jen já a Johnův dech, se kterým se sladím nejdříve. Po pěti krocích se synchronizuji i s těmi.

Ťap. Ťap. Ťap, Johne.

K bočnímu vchodu se žene jen padlý anděl Goodman a jeho stín.

Ten stín hlídá oba falešné saniťáky, a eviduje i muže s brokovnicí, korzujícího kolem objektu.

Čas je Teď.

V okamžiku, kdy se John rozmachuje zbraní se od něho jeho stín odpoutává.

Protaženým klouzavým krokem se přisunu k tomu druhému v bílém a špičkou boty mu přišlápnu podrážku. Zároveň do něho strčím bokem.

Krátký lehký dotek dvou neznámých bytostí. Cítím pach i konstituci těla.

Zavrávorání saniťáka doprovodí škubnutí mé ruky jeho vlasy do strany a vzad. Mrtvolu stáhnu k zemi jako špinavý ubrus se stolu.

Ještě hotovo nemám.

Ať už John uspěl, nebo ne, s krátkým přískokem kopnu jeho oběť do břicha. Sílu kopu neposílám skrz. Celá exploduje v útrobách.
"Startujte sanitku," zašeptám Johnovi do ucha vtipně."Pro tyhle dva ale už ne."

♫ ♫ ♫ ♪ Judith Theme ♫ ♫ ♫ ♪

Kdesi, Ráno - Diego

Probudí tě nejdřív chlad. Cítíš, že jsi zavěšen, ze stropu, ruce spoutané nad hlavou, právě za své spoutané ruce jsi zavěšen. Tohle sakra nebude dobrý. Ať už ti ti dva v nemocnici dali cokoliv, tak to ještě tak úplně nevyprchalo a nemůžeš se ještě moc hýbat. Ani vnímání a smysly obecně ti nefungujou ještě na sto procent. Máš zamlžené vidění a to co se kolem tebe nachází moc dobře nevnímáš.

Víš, že jsi v nějaké temné místnosti. Kolem dokola jsou rozprostřené nějaké věci a nábytek, mimo tvůj dosah. Co přesně, to teď nedokážeš zaregistrovat, na to vnímáš své okolí až moc rozostřeně. Napravo od tebe je nějaké okno, ale z toho toho moc nedokážeš rozpoznat. Jen nějaké šedivé budovy.

Z kouta místnosti vyjde zamlžená postava. Vysoká, mohutná. Ne tak jako ty, ale je to kus... chlapa. Ano, chlapa, když přijde blíže, tak se ti to potvrdí. Na tváři má husté strniště černých vousů a vlasy má ostříhané velice nakrátko.

Přijde k tobě. "Víš kdo já sem?" ozve se hlas toho muže a možná se ti to jen zdá, ale... usmívá se na tebe? Ale ne takový vřelý, přátelský úsměv. Spíš jako dravec na svou kořist. "Billy si kvůli tobě přišel na velkou škodu. A i víc, co?" usměje se chlap a najednou tě tvrdě udeří pěstí do břicha. Je to dost tvrdá rána a i když v tomhle stavu necítíš ještě bolest tak jako normálně, tak i tak je to dost síla.

"Diego, že?" ušklíbne se chlap a do břicha ti stejnou silou udeří i levačkou. "Řekni mi, Diego, co tě to napadlo? Vybírat výpalný zrovna v baru mýho bráchy? Zrovna teď když sem se mu do byznysu vložil já?" Další rána do toho samého místa, ještě silnější. "Řek bych ti, že tě teď za to budu muset zabít." Zase tě udeří, tentokrát do žeber a v boku ucítíš strašlivou bolest.

"Ale to by sem lhal, protože jen to nestačí. Ty si zasloužíš horší. Nemám pravdu?" Další rána nenásleduje a chlap o kousek poodstoupí stranou. Asi si nejspíš trochu oddechneš, ale to už se chlap vrátí zpátky a v ruce drží basebollovou pálku.

"A asi nemáš nic co nabídnout aby ses z toho vyvlíknul, co?" Basebollovou pálkou tě udeří do slabin a ty se v tom závěsu po té ráně začneš trochu houpat. To už je tak silná bolest že i v tomhle stavu ji pocítíš téměř naplno a máš co dělat abys nezačal řvát.