Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Crime City - Nové Začátky
Družina
| |||
 | Kdesi, Ráno Cítim iskričku nádeje! Chytil sa a ja mám pocit, že mám šancu sa z toho dostať živý. Doteraz som tu vysel ako hovno, ale teraz mu musím ukázať, že som naozaj dosť silný na to, aby som mu bol užitočný. Za prvé, chcem prežiť .... ale za druhé ... cítim z toho prachy. Doteraz som robil len také smiešne prácičky, čo by vyniesli pár stoviek na pivo. Ale ak by ma tento tu zamestnal na plný plyn, tak by som mal stály príjem. To by šlo. Keď sa mi začne posmievať, že ma dostal nejaký tlustý umastený fízel tak sa konečne vzmužím a aj ja trochu zvýšim hlas. "Dnes sa posralo všetko čo sa dalo. Vrazili do mňa autom a ešte to neboli ani žiadni usmrkanci, alebo tlustoši. Boli to dve namakané policajtské svine. Neviem kto vám dal info, ale kľudne si to overte. Jeden sa volal Wilson, toho si ešte podám a zabijem ho! A do špitálu som sa nechal odviezť, len preto, aby som mohol utiecť! Zo špitálu sa uteká ľahšie ako z policajnej cely. Keby ma nedostali vaši chlapi, pravdepodobne by som už bol na slobode. Mal som plán!" A potom príde na lámanie chleba ohladne Red Cobras. Rozhodne nie som žiadna krysa. Kurva že nie som krysa! Ale ... Red Cobras ma podrazili prví. Poslali ma tam na porážku a vedeli, že mi hrozí ovela väčšie nebezpečenstvo ako mi povedali. Teraz tu visím na háku a čakám na lámanie kostí a rezanie nožom a iné dobrotky! Čo tu mám zdochnúť kvôli nim, keď ma do toho dostali oni? "Seriem na Red Cobras! To oni ma podrazili ako prví. Nie som bonzák ani krysa, ale to oni ma zradili. Nič mi o vás nepovedali, nechali ma na seba nakresliť terč. Seriem na nich!" A potom pridám ešte malý dodatok. "Nehovorím to len preto, aby som si zachránil kožu. Potrebujem prachy a vy vyzeráte, že platíte dobre. Budem vám užitočný a nesklamem vás, ak mi dáte šancu! Red Cobras ma podrazili a tým stratili moju loajálnosť. Teraz ju dám vám. Nebudete to ľutovať!" | ||
| |||
 | Papíry, pořád papíry... Okrsek č. 59 Sotva jsme se s Howardem vrátili od té staré báby, začnou se mi na stole hromadit papíry, fotky a formuláře z místa. Někdo už mi dokonce na nástěnku připíchnul velkou papírovou obálku s fixem načmáraným nápisem ÚČTY, která už se taky celkem úctyhodně plní jak se všichni zařídili podle mojí rady. Zrovna si dávám dohromady informace od té staré báby a zkouším se v databázi aut najít typ teréňáku, který by korespondoval s tím, co se motal na místě podle fotky. Do toho přemýšlím nad paradoxy. Na jedné straně Glorie, na druhé její povedený bratříček, jehož složku jsem si v systémech našel. Povedený ptáček, jen co je pravda... Ale to teď mají na starost jiní, já už dneska nasral státního návladního tím, že jsem po něm takhle pozdě chtěl schválit povolení k prohlídce domu, firmy i všeho ostatního, co má spojitost s tím zavražděným chlapem. | ||
| |||
 | Sociální Steel Street, Neboj se, za chvilku už bude po všem. ¨ Můj štít vřeští bolestí a strachem. Svou roli ale plní dobře. Chci jej vrhnou do dráhy palby SMG, už to však není třeba. Usměji se. John není starým dobrým Goodmanem pro nic za nic a obě hrozby jsou jím eliminovány. Ve spěchu tedy dokončím práci a trochu mi u toho ujede ruka. Mrzí mě to, chtěla jsem pro něho konec rychlejší. Ne, skutečně se v utrpení nevyžívám. Pracuji pouze účelně, což občas vyžaduje... řekněme jistou dávku nelidskosti. Zbývající čas využiji k úklidu. Jehlice na místě nikdy nenechávám a ránu po nich odborně rozšířím zdánlivě humpoláckým bodnutím nože. Vykloubené prsty na ruce zabitého rozdrtím teleskopem VIPERU. Podepisovat se nepovažuji za nutné a příliš čistá práce poutá zbytečnou pozornost. Pokud někde vidím možnost zhasnout, učiním tak a nasazuji si brýle. I kdyby ne, opatrně, ale rychle postupuji dál do útrob haly. V každé pěsti mám dvě připravené jehly. Nedívám se na nic určitého a periferně zaznamenávám jakýkoliv pohyb. Nejistota každého dalšího kroku je opojná. Jsem v dokonalé pasti a dobře to vím. Mohu se jen vrhnout na zem, nebo vyskočit, pokud bude zrovna kam. Ale náš čas je právě tak drahý... drahý. Freddy... Mora přichází... Možná se teď ptáte, proč to vlastně dělám. Proč chci být jen neviditelnou rukou, skalpelem v rukách někoho jiného... Je to tak prostinké, až se za to stydím... Ale je to jen lov. To při něm se mi divoce rozbuší srdce, dokonale projasní hlava a extaticky roztáhnou zorničky. Každý přece hledá svou pozici ve společnosti, nebo snad ne? To něco, co Vám přesně sedne na míru ulité. Neunavuje to a zcela Vás to naplní. A já to našla už na střední. Byla jsem stvořena jako pojistka lidského ekosystému. Predátor odklízející náhodné, neopatrné kusy. Někdy z účelu, jindy ze zábavy. Kočka, která má v misce dostatek žrádla, a přesto si jde jen tak z plezíru zakousnout pár myší. V této skutečnosti jsem se vždycky cítila nedotknutelná, nenapadnutelná a dokonale izolována ode všech šedých a k uzoufání nudných dennodenních společenských jevů. Samozřejmě. Nemáte u toho žádné skutečné přátele. Ale potřebuje kočka houf spřátelených myší? Asi ne. Francis Bell to měl prý úplně stejně. Za celý svůj život natrefil na jediného člověka, kterého za přítele opravdu považoval. A proto pro něho měl zvláštní výsadu. Plukovník Borisyuk zemřel se zbraní v ruce. Na místě, kde právě stál. Srdce se mu po Bellově úderu roztrhlo jako starý měch s vínem. | ||
| |||
 | Návrat na stanici "Upřímně, Wilsone? Ono, řešit "takovýhle sračky", jak říkáte, mám tak nějak v popisu práce," zasměju se, "Ne vážně. Co myslíte, že má seržant v poli za úkol? Krom objíždění okrsku a buzerování strážníků?" zazubím se na něj, než odbočím na další křižovatce a chvíli na to zastavím na semaforech. | ||
| |||
 |
Kdysi Zvuky alarmu se křížily s houkajícími sirénami. Rány, jekot. Zaměstnanci Bank of America měli dnes opravdu těžký den. __________________________________________________________________________________________________________________ Steel Street, Judith Schlechter je opravdu dobrá. I v tom neuvěřitelném chaosu poznám, že zlikvidovala téměř všechny. Zbývá jen ten s tím SMG. Musím jen počkat na vhodnou šanci. Zatím se snažím krýt. Věnuje mi pozornost, ale je zraněný. Schlechter ho dostane. A nebo ne. Musím ho rychle sejmout. Ještě přece nepatřím do starého železa pomyslím si. Snažím se analyzovat svojí situaci. A v tu ránu si najednou všimnu, že se tu objeví ten s brokovnicí. Odřízl nás. Měli jsme se ho zbavit! Probleskne mi v mysli stejně rychle, jako myšlenka, že mé tělo za chvíli roztrhají desítky malých broků. Do toho se zdá, že sem jdou i ti z hlavního vchodu. I přes rány slyším jejich hlasy. Všechno se sere. Jednám instinktivně. Rychlá střela na toho s brokovnicí, přímo do hlavy. I tak své tělo strhnu stranou k zemi, protože předpokládám, že ještě reflexivně vypálí, byť nejspíš do vzduchu. Nemám čas přemýšlet. Předpokládám, že rána povede instinktivně k tomu, že ten s SMG se otočí tím směrem. To mi dá šanci. Vypálím do něj další střelu, rovněž přímo do hlavy. Musí jít k zemi. Prostě musí. To nám dá příležitost. Snažím se získat tu brokovnici. Plížím se po zemi. Podívám se útočníkovi do jeho mrtvých očí obrácených v sloup. Nazdar Draku pomyslím si a vyškubnu mu brokovnici z jeho posmrtného sevření. Jakmile jí budu mít, skryju se za zeď, a ve vhodné příležitosti vypálím na ty, kteří se sem blíží od hlavního vchodu. Buďto to vyjde, a nebo jsem mrtvola. Taková je se mnou každá akce. (Hody 7 a 69%) | ||
| |||
 | Okrsek č. 59, Stanice, Tvá kancelář, Večer - George Sedíš ve své kanceláři a zabýváš se papírováním ohledně toho případu který je teď zdá se na tobě. Co se týče Glorie, tak od Navarra ses dozvěděl jen to nejnutnější. Tedy, Glorie má bratra jménem Diego, o kterém se předtím nikdy nezmínila. A ten Diego je očividně pěkný grázl, před několika hodinami ho prý seržantka Diazová se strážníky Wilsonem a Hillem zatkla když ztlouknul do bezvědomí majitele baru U Owense na Clay Street. Podle výpovědí svědků se prý snažil vybírat u Owense výpalné pro gang Red Cobras. Red Cobras jsi znal, převážně černošský gang který kdysi Clay Street měl jako součást svého území, poslední dobou se jim tam ale začali roztahovat jejich rivalové z mexického gangu. Každopádně, to že jejího bratra zatkli by samo o sobě nebylo pro Glorii tak strašné, co bylo horší bylo to že Diego měl prý nějaké styky s organizací VIPER. Tedy, prý jej plánovali zrekrutovat do svých řad. Možná už jej zrekrutovali. Gloria tak byla kompromizována a i když tvrdila že s Diegem už od svého nástupu k policii nic nemá, tak váš okrsek si nemůže dovolit další skandál a tak se prozatím nestala součástí jednotky HAWK a byla stažena z vedení tohoto případu. A detektiv Fletcher byl z tohoto případu přeložen na jiný, takže jsi na to sám. Z konverzace s několika dalšími co byli v době Gloriina příchodu na stanici ses dozvěděl, že se do ní zase pustila Johnsonová, tentokrát ohledně toho důvodu proč byla odvolána z případu. Ty dvě se prý na sebe skoro vrhly. Tedy, Johnsonová se na Glorii skoro vrhla, Glorie ji prý zase vyprovokovala něčím podobným jako to rapovací představení na začátku vaší směny v odpočinkovce. Tentokrát si toho byl naštěstí ušetřen. Také ses dozvěděl to, že byla hned po schůzce s Navarrem a následně i kapitánem Bainem poslána domů na placenou dovolenou dokud se to vše neprošetří, takže tvé pozvání na skleničku do tvého kanclu už nestihla využít. Bude vám tu chybět, už tak máte snížené stavy a ona jako detektivka dosahavala navzdory svým ekcentricitám výborných výsledků. Od Navarra ses také dozvěděl, že tvá přihláška do jednotky HAWK byla schválena. Alespoň nějaké dobré zprávy. V duchu sis proletěl všechny ty důkazy co jste našli. Měli jste toho dost. Vrah rozhodně neměl štěstí a nebyl moc opatrný a nespíš ani moc inteligentní, jak jsi trochu doufal. Neměl by být problém vytvořit jeho profil a poté jej snad i najít, nebo alespoň notně snížit okruh podezřelých. A Spencerův notebook byl teď v rukou techniků a brzo už na něm začne někdo pracovat a pokusí se dostat k jeho obsahu. A ta návštěva té báby se překvapivě velice vyplatila. Ano, v duchu v hlavě vidíš scény toho jak ste se strážníkem Nielem Howardem zašli za tou bábou co bydlela naproti tomu bytu kde se vraždilo. Vzpomínáš si na to jak to tam tehdy probíhalo. Stále slyšíš ten její uštěpačný hlas staré rašple kterou na světě držela jen čirá zášť vůči všem mimo její generaci. Vyšlo najevo proč se strážníky Howardem, Parkerem, Reyesovou a Moorem nechtěla mluvit. Se strážníkem Howardem odmítala protože s tím strništěm co mu za tu dlouhou směnu i s dlouhým přesčasem zatím stihlo narůst prý vypadá jako vandrák který policista doopravdy není a jen se za něj nejspíš vydává. Parkera se bála protože měl prý "vražedný pohled v očích" a byl to prý gauner od pohledu a odpad společnosti. A s Reyesovou a Moorem nechtěla mluvit protože měli špatnou barvu kůže. Prostě, ta stará fosílie očividně ještě mentálně žila v době segregace. Těžko říct, jestli byla tak blbá odjakživa nebo je to jen nějaká stařecká demence. Ostatní strážníci co dorazili na místo pozdějí s ní radši komunikovat ani nezkoušeli a tak čekali na příjezd detektivů. "To je hotová katastrofa! Ten odnaproti tu byl už dva měsíce. Nejdřív jsem ho měla zaspořádaného člověka, pane detektive. Ale před měsícem si sem začal vodit tu mexickou fuchtli. Každé pondělí, středu a pátek, v ten samý čas večer! Věřte mi, já si raději pořídila silnější zámek! Už sem pomalu chtěla zavolat na imigrační ať jí deportujou, ale než sem se k tomu odhodlala tak se stalo tohle!" pamatuješ si jeden z jejích výlevů. "Ten grázl to tady střílel, já si ho vyfotila! Vnučka mě naučila s tím mobilem zacházet! Vyšla sem na balkón, to bylo pár okamžiků potom co ho zastřelil!" Když vám tu fotku chtěla ukázat, tak jak neuměla s mobilem, tak tu fotku skoro vymazala. Naštěstí zasáhl strážník Niel Howard který si toho včas všiml a upozornil ji na to, i když si za to od ní vyslechl pěkných pár nadávek na svou osobu. Takže fotku díky té bábě (a pohotovému Howardovi) máte. Bába to fotila samozřejmě v režimu portrétu, takže tam toho není tolik co vidět v okolí. I tak tam ale máte vyfoceného muže jehož popis se tak nějak shoduje s tím co tvrdili i ostatní svědci. Podezřelý má na hlavě černou kuklu, bundu a kalhoty s maskáčovitým vzorem, černé kožené rukavice a černé kanady. Co bylo zajímavější, na oblečení i na botách bylo vidět semtam pár skvrn od bláta. To sedělo i s nálezem techniků, kteří našli před vchodem do budovy a v budově samotné nějaké částečky bláta a hlíny. A vzhledem k tomu že jste tady ve vnitřní části města a už týden nepršelo tak to sem někdo musel asi donést odněkud zdálky. V pravé ruce drží pistoli která vypadá, že je nejspíš nějak podomácku upravená. A levé nohavice je trochu natržená a je pod ní vidět něco co vypadá jako trochu krvácející rána. Možná z toho jak se napíchnul na ten roh té skříně? Na fotce jde vidět u postavy muže před barákem i vozidlo o kterém Howard říkal že když tam přijeli tak tam už tohle vozidlo nebylo. Rozhodně by nešlo přehlédnout, jednalo se o velký teréňák červené barvy s obřími koly. A to vozidlo nemělo zakrytou poznávací značku. Kdyby to bába fotila v režimu krajiny, možná by na fotce byla SPZtka celá, ale takhle tam je pár prvních znaků z ní a navíc ještě ani nejsou celé. Přítomnost toho vozu potvrdilo i několik dalších svědků, ale nikdo si nepamatoval SPZtku. Z fotky dají nějak přibližně určit rozměry těla toho muže a jeho výška, očividně to byl chlap jako hora, podle kůže viditelné pod roztrhnutou nohavicí nejspíš běloch. A podle postavy nejspíš i muž. V bytě té staré ženské jste ještě také našli ještě díru ve stropě po kulce jak po ní ten vrah vystřelil když ho fotila. Stejný náboj jako ty ostatní, takže nic nového, ale aspoň to vysvětlovalo proč někteří z ostatních svědků slyšeli těch výstřelů šest místo pěti. Potom co ho bába vyfotila s bleskem tak si toho všimnul a střelil po ní, kulka jí ale těsně minula a otevřenými balkonovými dveřmi vletěla dovnitř a zavrtala se do stropu. Bába v šoku přepadla zpátky do bytu a když se z toho nějak oklepala tak už byl pryč a v dálce byly slyšet policejní sirény. Pak dveře balkonové zavřela a zabarikádovala se v bytě dokud to tam nezačali obcházet policisté. Najednou se ozve klepání na dveře tvé kanceláře. Když dotyčného vyzveš dál tak se dveře otevřou a uvidíš v nich dvě osoby. Jeden je strážník Niel Howard se štosem papírů v pravé ruce. Za ní je strážnice Juana Reyesová. Už nejsou v uniformě, jsou převlečení do civilu a očividně připraveni to po tom dlouhém přesčasu už zabalit a jít domů. "Wallaci, poručík Navarro mě požádal ať ti tohle přinesu." řekne Howard a ukáže na onen štos papírů co drží ve své pravici. Zdá se, že se z toho stavu do kterého ho dostali Walsh s Collinsovou už dostal a už zase s tebou mluví tykáním místo vykáním, jako obvykle. "A já tady sem abych na něj dohlídla aby neusnul cestou." řekne Reyesová s úšklebkem. "A co sem od něj slyšela o vaší návštěvě té staré paní, tak je Howard jen vandrák co není ani pravej policajt. No prostě, asi bysme ho měli šoupnout do zadržovací cely, ne?" zachechtá se Reyesová. "A Parker, toho je třeba taky zatknout, co? Už od pohledu je to gauner co straší ubohé stařenky jen svým zjevem. Klidně se o ty dva grázly postarám ještě než mě deportujou a Mooreho pošlou zpátky do černošský čtvrti. Mám si skočit pro pouta?" zeptá se s úšklebkem. "Kušuj, Reyesová." zabručí Howard, ale na tváři má lehký úsměv. Reyesová s úsměvem přatelsky poplácá Howarda po zádech a odejde. Howard pak vykročí vstříc tvému stolu se štosem papírů. "Stará mě zabije že sem tu tak dlouho." povzdechne si Howard a položí ti pár papírů na stůl. "A tu bábu z toho baráku už nechci v životě vidět, připomíná mi mojí tchýni." dodá ještě se smutným úsměvem zatímco ty se koukáš na to co ti to přinesl. Další papírování ohledně toho případu, no, rozhodně ti tím radost neudělal. "Dík za to s těma večeřema pro nás uniformovaný co sme tam s tebou byli, to bodne. Hodilo se to teď v týhle... době i jako symbolický gesto. Fakt to všichni oceňujem." řekne strážník Howard a na chvíli se odmlčí. "Jo a jak jsme se domlouvali, Wallaci, zítra to hlášení budeš mít hned jak to bude možný. Potřebuješ ještě ode mě ještě kdyžtak něco?" zeptá se tě Howard a tiše zívne. "Jestli ne, tak já teda asi teď du domů chrnět." řekne strážník Howard a poškrábe se na strništi na tváři. "A taky se oholit, ať teda nedělám ostudu a i starejm bábám je jasný že sem policajt." zazubí se strážník Howard a čeká teda jestli ještě něco chceš (třeba něco co už máš vyplněné zanést Navarrovi případně někomu jinému) nebo už teda může jít. Skrze otevřené dveře si všimneš, že na chodbě stojí mladá strážnice Olivia Havishamová. Čekala tam nejspíš až budeš mít čas, vzpomněl sis žes jí nabídnul ať se za tebou pak staví ve tvé kanceláři pokud bude mít nějaké otázky. Pamatuješ si jak zmatená byla z té scény s Walshem a Collinsovou a očividně z celé té rivality s těmi z okrsku č. 60. Nejspíš asi nevěděla co jsou zač. Měla by to vědět, aby byla připravená, na tu bandu grázlů co jsou zároveň i policisté. I vzhledem k tomu že díky snažení a dovednostem nového policejního komisaře a jejich kapitána v oblasti vše špatné zamést pod koberec a falšovat statistiky zločinnosti mají celkem dobrou pověst která rozhodně není zasloužená. Asi budou její otázky směřovat právě na tohle téma. | ||
| |||
| Scarlet Avenue večer, George Na místě už toho vlastně moc k řešení nebylo. Stopy byly v péči techniků a myslím, že chlapy jsem dost navnadil tím, že bychom mohli hned ráno nebo ještě během noci vlítnout přímo do srdce šedesátého a udělat jim tam trochu paseku. Rozloučím se s Glorií i Fletcherem a nechám je jet si za jinými povinnostmi. I když si musím přiznat, že mě Navarro předáním tohohle případu dost překvapil. Čekal jsem spíš, že to dostane Gloria nebo Fletcher, protože jsou oba výše postavení, ale co už. | ||
| |||
| Skladiště na Steel Street, Ráno - Judith, Goodman Goodman hodil 3, Judith hodila 9. Goodman je velice dobrý střelec a i když se mu to tentokrát moc nepovedlo, i tak trefil chlapa s SMGčkem do ruky. Ne do té ve které držel zbraň, ale aspoň něco. Druhá kulka z druhé zbraně mířila na jednoho z chlapů u stolu, ta proletěla těsně vedle jeho hlavy, odrazila se od kovového kontejneru za ním a trefila ho do nohy. Ze směru kterým je hlavní vchod slyší Goodman překvapené hlasy (Hod 51%). To se dalo očekávat, brzo tu budou. Naštěstí ale ještě chvilku očividně má než se ta čtveřice objeví za rohem, nejspíš je tak náhlé narušení klidu poněkud zaskočilo. Dovnitř teď vejít nemůže, chlap s SMG prázdný prostor dveří sleduje jako ostříž a kdykoliv se v nich objeví i ta nejmenší část Goodmanova těla tak dveřní prostor zkropí dávkou kulek ve snaze udělat z Goodmana cedník. Pokud takhle bude pokračovat tak brzy bude musel přebít zásobník. Pak nastane další zvrat (Hod 36%). Ano, ten s brokovnicí se objevil zpoza toho opačného rohu než z toho za kterým se k vaší pozici blíží čtveřice hlídající hlavní vchod. Očividně tak daleko zatím znezašel než začala střelba. Goodman si všimne, že neváhá, zaměřuje brokovnici a chystá se vystřelit Goodmanovým směrem. A co Judith? Ta si z vás dvou vede podstatně lépe. Muž s brokovnicí je příkladně zpacifikovaný a proměněný na lidský štít, brokovnice mu z rukou vypadne na zem. Jehlice zasáhnou oba muže s pistolemi u stolu a sesunou se na zem, tímto jsou eliminováni přesně tak jak se o to Judith snažila. Následně zapluje i se svým lidským štítem (který se snaží vymanit ze sevření, ale není mu to moc platné) někam do kouta zatímco ten s SMG věnuje pozornost výhradně dveřnímu prostoru a Goodmanovi. | ||
| |||
| R.E.D. Kouř cigarety líně plul předsíní profesora Bella. Z patra dunělo harmonium Totentanz od Liszta a já věděla, že dnes ještě nějaký čas setrvám... Některé historky je třeba převalovat na jazyku jako dobrou whisky a některé do sebe rychle kopnout jako vodku. Na počátku bylo slovo. To slovo bylo: "Я ччи!/Já chci!" To slovo řekl Stalin. A pověřovalo vybrané muže z NKVD k fantasknímu úkolu. Projekt však přestal být po diktátorově smrti financován a šel, jako on, k ledu. Psal se rok 1978, když jej plukovník Borisyuk a major Laskin vytáhli znovu na světlo. Navázali na práci svých předválečných kolegů a realizovali to, co Stalina ochránit už nemohlo. Zvedla jsem se z křesla v hale a vrátila se do pracovny. Potřebovala jsem si Borisyukův deník ještě alespoň prohlédnout. ...Přišly analýzy z Mandžuska a Ťiang-su. Laskin je nadšený. Říká, že tohle předčí i ty ósacké. Něco z toho začal muže ihned učit. Říká, že Aslanov to dotáhne nejdál. Pochybuji ale, že Laskin doopravdy ví, co dělá. Myslí si, že nejlepší boršč vznikne tak, že slijete dohromady všechny dobré boršče. Je to ale veselá kopa, jeho suché připomínky doprovázené zcela kamenným obličejem mě dnes dovedly rozesmát až k slzám. ... Výcvik pokračuje. Vybrali jsme deset nejlepších a ostatní propustili. Zbytek projektu proběhne utajen. Obávám se ale o Laskinovo zdraví. Vše absolvuje s chlapci také a není přeci jen už nejmladší. Navíc příliš experimentuje s wudanskými vnitřními cviky. Některé jeho cesty se mi jeví slepé. Ve stolici měl dnes ráno krev. Nikomu to ale neřekl. Dokonce ani mně. ... První ostré testy. Peklo, kterým chlapci prošli nese ovoce. S japonskou delegací vytřeli podlahu. Stěží jsme s Laskinem udrželi vážnou tvář v konfrontaci s těmi vzteky zrudlými ksichty. Laskin ale dnes ráno pro změnu sotva udržel hrnek v ruce. Je bledý jako smrt. Vyzvrátil oběd i večeři. Říkal jsem mu, aby s tím chvíli přestal, ale ujišťoval mě, že bude vše v pořádku. Nařídil jsem mu kompletní lékařskou prohlídku, ale nešel na ní. Jako obvykle si dělá, co chce a já nemám sílu jej nutit. ... Aslanov nalezen mrtvý v umývárně. Někdo mu přerazil páteř jako sirku. Podezírám Gulkina, má nejtvrdší obloukový úder a je příliš ambiciózní. Udělat něco takového v předvečer konfrontace s anglickými boxery ale považuji za vlastizradu. Laskin je pořád bledý, působí ovšem již o poznání lépe a uklidňuje mě. ... Boxeři poraženi. Laskinovy prognózy se plní a úspěchy jeho taktik jsou neuvěřitelné. V podstatě vcelku triviální, ale přesto... nejspíše právě v tom je jejich genialita. Radost z vítězství však nemáme. Gulkina o půlnoci ubili v jídelně. Tělo jako rozdupaná slíva. Nejspíš ho tam vylákali. Pachatelů muselo bylo víc. Po smrti Aslanova tu není nikdo, kdo by se Gulkinovi v souboji mohl rovnat. Ale kolik z našich chlapců mohou být - pro všechno na světe! - takovými zrůdami? Ještě před měsícem bych byl za každého přísahal. Teď nedovedu důvěřovat nikomu z nich. Bez pistole už ani nespím. Laskin mi u večeře řekl, že podezřívá britského boxera. Nemám ponětí, kterého z nich myslí, ale pochybuji, že by to někdo z nich dokázal provést nám tady přímo pod nosem. Zachvěla jsem se a rozhodla se odejít. Odhodlám se až příští týden. Bell přestal tlouct do harmonia a v domě se rozhostilo posvátné ticho, jen jsem ho opustila. Přesně takové panovalo v onen den v Laskinově kanceláři, když archiv lehl popelem. Borisyuk si nechal nastoupit všech zbývajících osm "chlapců". Laskin zamkl dveře, opřel se o stůl a... ...a řekl, že je agentem Jejího Veličenstva. Stalinovu misi hledání neporazitelného bojového stylu považuje za zdárně ukončenou. Archiv spálil, šampiony zabil, podstatné dokumenty stopil a teď ještě uklidí zbytek. Řekl to s kamennou, bezvýraznou tváří. Tou zvyklou pronášet bonmoty, vždy patřičně suché. Muži se rozesmáli a Borisyuk také. Pak rychle sáhl po pistoli. Ne dost rychle. Akce Bitevní pole Vyražení dveří proběhlo o něco méně hladčeji, než jsem si představovala a proto teď již nenechám nic náhodě. Parakotoulem se vrhám k muži, který urychleně zdvihá brokovnici. Ne dost rychle. Úderem dlaní do jeho lokte jej přetočím kolem osy, karambitem prošiji levé rameno a jím krytá hodím po zbylých dvou mužích vrhací jehlice. Cílím oběma na krk. Pokud se zadaří, vylomím kontrolovanému muži prsty na pravé ruce a vedu si ho za ně a za prošité rameno před sebou. Ukračujeme stranou od středu "předsíně", tak aby nás ten s SMG ztratil z dohledu a byl zabaven Johnem. | ||
| |||
|
Steel Street, (Hod 3) Občas se holt nedaří. Jako třeba Schlechter, když její otevírání dveří udělá hned dvě tak ohromné rány, že když bych to vyrazil, bylo by to asi stokrát tišší. No, co se dá dělat. Nikdo nemůže říci, že lhala, když říkala, že je spíš na tu ,,improvizaci". | ||
