Andor.cz - Dračí doupě online

Samoobsluha na Rock Street, Večer - Felix

Felix hodil 1 na desetistěnce a 5% na procentovce.

Všimneš si trojice nějakých mužů v otrhaných šatech v zapadlé uličce poblíž místa kde jste nechali auto, ale nemáš čas se tím zaobírat a běžíš za Ryanem. Ti si stejně zřejmě hledí svého a vy máte teď důležitější věci na práci.

Jste nyní na hranici mezi vaším a šedesátým okrskem. Samoobsluha je na na rohu kde končí ulice a zhruba o metr dál (nebo několik stop dál, když jste v americe) od samoobsluhy co je ještě na vašem území už začíná území šedesátého okrsku.

Když už jste u samoobsluhy a díváte se dovnitř na tu scénu, tak Ryan tvým gestům nevěnuje příliš pozornost, místo toho ihned do vysílačky spustí nahlášení incidentu na dispečink: "Centrálo, tady 494-I-50, máme tu probíhající loupež v samoobsluze na..." na chvíli se odmlčí a koukne na cedulku s názvem ulice aby se ujistil. "...Rock Street. Dva ozbrojení muži, žádáme o posily-" Pak si ale najednou uvědomí, že jeho vysílačka mu nefunguje a nikdo se z ní neozývá. Tak si naštvaně odfrkne a řekne ti: "Doprdele, moje vysílačka je rozbitá, nahlaš to ty-"

To už ale je pozdě, protože ses už vydal do akce, jsi před dveřmi a pořádně ty prosklené dveře nakopneš. Jelikož dveře se mají otevírat směrem k tobě a ne na ně zatlačit (jak vysvětluje užitečná cedule kterou si přehlédl) tak ti to vykopnutí dveří stylem z filmů moc nevyjde. Vlastně, jak sou ty dveře prosklené a ty do nich kopneš tak silně tak by to asi ani tak moc nevyšlo i kdyby se otevíraly druhou stranou. Sklo totiž pod silou tvého kopu pukne a noha ti uvízne v díře s ostrými okraji která po tvém kopu v nich zbyla.

"Felixi, co blbneš-" vyhrkne Ryan. Ten si té cedule nejspíš všimnul a tak nechápe o co ses to vůbec pokoušel. Tvé gesto s vykopáváním dveří nejspíš při tom nezdařeném nahlašování incidentu nezaregistroval.

Rozbité sklo ve dveřích samozřejmě upoutalo pozornost těch dvou lupičů a ti se hned otočí ke dveřím. "DOPRDELE, FÍZLOVÉ!" zařve běloch-hromotluk.

Ryan hned přiskočí k tobě aby ti pomohl vytáhnout tu nohu z díry a stáhl tě zpátky do zákrytu, ale tobě se tu nohu s mírnými obtížemi povede vytáhnout samotnému, i když ti to dost potrhá nohavici, na nic nečekáš a hned si zase začneš plánovat cestu dovnitř.

Černoch míří zbraní nyní na dveře a prst má velice těsně na spoušti. Byl by připraven vystřelit v průběhu zlomku sekundy a i ten hromotluk odhodil brambůrky a je připraven reagovat s pálkou. Teď tam jen tak vlítnout, to už asi není až tak dobrý nápad. Ryan si to očividně dobře uvědomuje. "Felixi, počkej-" řekne, ale ty už tam vletíš jako nezřízená střela. Nejen to, jak ty dveře tak rychle a silně otevřeš a Ryan se tě pokouší stáhnout zpátky aby zabránil katastrofě, tak Ryana ty dveře uhodí do ksichtu a on rázem vidí před očima hvězdičky. Natáhne se na zemi na zádech a zbraň mu vypadne z rukou. No, asi je to i jeho chyba. Neměl tam stát tak blbě. A co dělá starý prodavač po celou dobu? Ten očividně nemá daleko k omdlení, krčí se v koutě, klepe se a drží se za hruď, snaží se pravidelně dýchat.

Ty si toho co se stalo s Ryanem nejspíš ani nevšimneš. Jednak řveš své popletené vyzvání na plné pecky tak hlasitě že to snad přehluší všechno, druhak máš rázem svých problémů dost. Uvědomíš si, že černoch na tebe celou dobu míří zbraní, poodešel od pultu o dost blíž ke dveřím a říká něco z čehož v tom tvém šíleném řevu pochytíš jen slovo "CHCÍPNI!" a pak vypálí. Kulka naštěstí nezasáhne tebe, ty totiž v tom střemhlavém běhu se zbraní v ruce uklouzneš na tom zpola-snědeném balení brambůrků co předtím hromotluk odhodil směrem ke dveřím.

Kulka letí nad tvou hlavou až naproti přes ulici, kde se zavrtá do stěny malého opuštěného skladiště. Ty letíš na až moc naleštěné podlaze obchodu setrvačností po břiše kolem hromotluka i černocha až k pultu, hlavu si o něj dost tvrdě narazíš až vidíš hvězdičky před očima stejně jako Ryan. Pistole ti vypadne z rukou a dopadne vedle hromotluka. Než se dokážeš vůbec vzpamatovat tak se na tebe vrhne. To je vážně chlap jako hora a ty jsi ještě napůl v bezvědomí, před očima máš jen bílé jiskřičky a cítíš se jako ve snu z toho tvého strašného nárazu, takže v podstatě nemáš šanci se teď bránit. Když zase po zhruba minutě nabydeš plného vědomí tak zjistíš, že obě ruce máš spoutané za zády a nemůžeš se moc hýbat jelikož řetízek pout je za trubkou ke které jsi připoután. V dosahu jako na potvoru nic moc nemáš, ani regál k převrhnutí nebo něco.

Také zjistíš, že Ryan je připoutaný úplně stejným způsobem opodál, k topení. Starý prodavač je také připoután jako vy dva, k opačné straně topení od Ryana a ztěžka dýchá. Vaše služební pistole teď mají v rukou ti dva zločinci v kuklách, i hromotluk má teď bouchačku kterou Felix pozná jako tu svou. Ryan vypadá, že se ještě vzpamatovává z toho úderu těch dveří, jak je Felix tak prudce otevřel.

Jste teď pěkně v prdeli.

"Něco zkusíte a chcípnete, rozumíte vy svině fízlovský?" vyštěkne na tebe a Ryana hromotluk, pak ale černoch přistoupí blíže k Ryanovi a upřeně si prohlíží jeho obličej. "Připomínáš mi toho fízla co mě zabásnul a kvůli němu sem šel do lochu." zavrčí na něj černoch. Ryan na něj jen nasupeně hledí a nic neříká.

"Nejseš on, ale podobáš se mu. Toho parchanta už dlouhý roky co sem byl v base toužím vykuchat jak prase. A teď sem zdrhnul a mám příležitost toho hajzla najít a pomstít se mu. Co myslíš, mám si to nejdřív vyzkoušet na tobě?" řekne černoch Ryanovi a vytáhne ze skryté kapsy velmi velký a ostrý nůž.

Ryan stále mlčí a černocha propaluje pohledem. "Co myslíš ty, knírači, mám ti vykuchat parťáka?" otočí se pak černoch na tebe a i když mu na tvář skrz kuklu není vidět, tak z očí mu přímo čiší krutost. Hraje si s nožem a střídavě se dívá na tebe a Ryana. Hromotluk tam stojí opodál a čeká, co bude dál.

"Co takhle mu uříznout pár prstů na rukách, stejnak vy fízlové do deseti ani nenapočítáte, tak je to zbytečnej luxus!" řekne pak černoch a i s hromotlukem se zachechtají.

Teď to zdá se je už vážně na tobě abys situaci zachránil.

Uvědomuješ si, že jak Ryanovi nefungovala ta vysílačka tak to není nahlášené dispečerům a tak vám asi nepřijde jen tak brzy někdo na pomoc.

Vy jste vážně teď v naprostých sračkách.

Zbývá jen vyjednávat?

It's showtime

parťák Ryan, děda a multikulturní zločinecké duo
Sámoška

Sedíc za volantem zvědavě koukám na Ryana s jakou historkou se pochlubí. Očekávám všechno. Od kanadských žertíků po sjetí cukrem a následným filozofickým rozhovorem se svoji želvou. Až moc podezřele konkrétní příklad, že jo... No, řeknu jen jedno. Nikdy nejezte zabalený cukr schovaný v plyšákovi. Cukr to rozhodně nebyl... Ale dost o mně, já tady teď nevyprávím historky.
A Ryan očividně taky ne, neboť když už to ze sebe konečně souká, začne zločinecká pakáž ničit náš vyvíjející se bromance. Člověk tady nemá zkrátka chvíli klid, tohle je totiž Crime city. Ryan vyskočí z auta jako první, já ho ihned následuji a oba se tak rychle přesunujeme k obchodu.

Akorát skrčeně doběhneme ke vchodu, když přes skleněnou výlohu spatříme ty dva ozbrojené darebáky, kteří rozhodně vzbuzuji pocit, že v tomhle městě je vše černobíle. Hah, chápete? Protože jeden je bílý a druhý, no nic... Každopádně, ne na naší hlídce! Tohle je moment, kdy se můžu z minulých chyb vykoupit a ukázat, že jsem plnohodnotný člen police- Počkat, kam jsem dal klíčky od auta... Do hajzlu, já je nechal v autě! No nic, není čas se vracet. Je čas jít do akce. Ryanovi znakovou řečí pokynu ať se drží za mnou, pokud bych tedy uměl znakovou řeč. Na místo toho mu totiž dost explicitně naznačím co je v plánu. Pomocí prstů imituji vykopnutí dveří, následně naběhnutí dovnitř, poté pravačkou udělám pistoli a naznačím pořádné kropící peklo kulek na černého cápka. Aby bylo jasno, ne protože je černý, ale protože ho lze přes výlohu vidět a můžu ho použít jako příklad. Tohle vše je samozřejmě jen hypoteticky, kdyby kladli s těmi pistolemi hlučnější odpor. Jinak budeme jednat ohleduplně, něžně a s láskou... Okořeněno s trochou té policejní brutality, která se může. Každopádně, míň řečí a víc akce.

Postavím se ke dveřím, vytáhnu pistoli, Bůh ví jak se jí říká, třikrát se zhluboka nadechnu... Tak jo, Felixi. Tohle máme nacvičeno už milionkrát. Co řeknem? CCPD, složte zbraně! Kleknout na kolena a ruce za hlavu. Jednoduchý!
Po třetím vydechnutí a absolutní koncentraci záložní energie do mého kníru, kopnu vší silou do dveří a... Úplně prokopnu skleněné dveře, ovšem ty jsou stále zavřené aniž by se trochu hnuly. Až nyní si všímám cedulky pověšené na úrovni mé hlavy. To si děláte kozy? - Táhnout směrem k sobě... - Tak jo... Asi se tedy všichni shodneme na tom, že za tohle může dědek s nejasně zvýrazněnou cedulkou. Kdyby to třeba svítilo, tak už jsou ti pitomci na zemi spoutaní. Takže jo, pokud někdo dneska umře, může za to on...
Nohu tak pohotově leč s menšími obtížemi vytáhnu z rozbitých dveří, načež je rychle potáhnu správným směrem a konečně ty dveře otevřu. Hned na to vběhnu dovnitř a pohotově zařvu.
"CPPC, otevřete zbraně! Kolena za hlavu a kleknout na ruce!" Zběsile hyperventilující a s pohledem úplného šílence, mířím se zbraní na oba padouchy, když v tom si uvědomím chybu. "Počkat! Řekl jsem to špatně! Uhh, jak to bylo? Uhh, kurva! No to je jedno, vy víte co máte dělat, takže makejte a žádný triky! Nedávno jsem zdemoloval už jeden maloobchod a nebojím se zničit kurva další!" Řvu jak pomatený magor, ale z výcviku vím, že to je dobře. Musím je dostat pod tlak, aby dělali chyby. Ale, Bože, prosím ať nic nezkoušejí. Teď jsem jedl a když jsem ve stresu mívám strašnou sračku. Nevzal jsem si ani Endiaron...

Uvnitř Nemocnice, Večer - Marcus

Marcus hodil 7.

Mladík v mikině tě v podstatě ani neregistroval (Hod 99%) nebo tě prostě ignoroval, stále se pokoušel neúspěšně vyrazit dveře a bušil do nich. Když ho zasáhla šipka z taseru, tak měl sotva čas se odlepit od dveří než jím proběhl proud na plné pecky. Se strašlivým řevem se skácel na zem břichem dolů a ztěžka oddechoval. Pak už si ani ty v tom svém stavu neměl problém mu nasadit pouta.

Sotva si skončil s poutáním toho v mikině, tak za dveřmi slyšíš kroky a nějaký dost nerudný, hrubý hlas. "...pitomý děcka, nemaj co dělat a furt tady dělaj bordel, já na ně ty fízly fakt zavolám a ty je zavřou do kriminálu, holomky jedny!" Za chvíli kroky dojdou až k dveřím, ozve se zvuk klíče v zámku a dveře se otevřou, dovnitř vnikne světlo a uvidíš postavu starého dědka v uniformě ochranky. "TAK TADY STE VY SPRATCI JEDNI-" zařve dědek ale potom si uvědomí, že před ním stojí policista se spoutaným vandalem. "Ehm, ste v pohodě? Potřebujete pomoct?" zeptá se tě pak když vidí v jakém si stavu a nabídne ti pomoc se spoutaným mladíkem v mikině.

Území Okrsku č. 60, Večer - Seržantka Diazová

Strážník Wilson se lehce usměje když mu řekneš že je dobrej polda navzdory důvodu proč se původně přidal k policii. Nejspíš to po tom co o něm řekla ta doktorka Turnerová to asi trochu i potřeboval. Každý občas potřeboval nějaké ocenění za své zásluhy a připomenutí toho, že je k užitku, i kdyby jen verbální.

A teď když média poslední dva týdny na policisty 59tého okrsku pořád házela špínu to bylo extra potřeba. Všichni se snažili to ignorovat a dělat si svou práci dál, ale bylo jasné, že je nevděčná a někteří se báli, že i zbytečná. Nebyla to ale pravda. Vaše statistiky zločinnosti byly jedny z nejlepších ve městě, okrsek č. 60 si je falšoval, ale ani oni si nemohli dovolit předložit fikci až tak odlišnou od reality že by vás to předčilo.

"To ste asi nečekala, když ste sem vlezla. Že budete kromě běžný policejní práce řešit eště takovýhle sračky, co?" dodá ještě s úsměvem Wilson. "Víte, tady na našem okrsku to taky před Bainem jako kapitánem tak nebylo nejlepší. Ne že by sme byli na úrovni 60ýho nebo 58ýho, to fakt ne, ale, no... taky sme tu měli svoje problémy." povzdechne si už zamračeně.

"Bain zavedl nový pořádky a mnohem přísnější dbaní na dodržování předpisů a nulovou toleranci korupce a to... nebylo u některých lidí moc populární. Spoustu těch co jim to nevyhovovalo odešlo jinam, některý právě na okrsek č. 60 nebo okrsek č. 58." řekne Wilson a pak se na chvíli odmlčí než pokračuje.

"Ale jasně že ne. Nevzdáme se. Budem držet spolu a těm hajzlům dáme co proto." ušklíbne se Wilson nakonec. "Možná je to někdy těžký." řekne už trochu vážněji. "Takový to ale už prostě je." Dokážeš poznat, že není tak bezstarostný jak se snaží působit, ale očividně se nehodlá ani vzdávat.

"Víte, já občas mám slabou chvilku, kdy si myslím, že to nemá cenu a asi se sem ani nehodím. Že si jen hraju na něco co nejsem a stejnak nic nezměním." přizná Wilson. "Pak se ale kouknu na ten svůj odznak co sem si vysloužil. A pak mě to trochu uklidní. Připomenu si, proč to dělám. Ten služební slib. A že tohle je boj, kterej nikdy neustane ale nejsem v tom sám." Pak se na ten svůj naleštěný policejní odznak koukne a lehce se usměje. "Vidíte, říkal sem, že to je ubohý." zazubí se.

Po chvíli jízdy se ocitnete na území okrsku č. 60. Wilson zlomek sekundy po projetí té pomyslné čáry mezi dvěma okrsky ihned působí více napjatě, je vidět, že je ostražitý. Jedete sice jen skrze malou část a pokud vše vyjde jak má tak tam strávíte maximálně tak pět minut, ale je to přeci jen okrsek č. 60. Okolí se nijak výrazně vizuálně nezměnilo ale atmosféra tu působí o něco ponuřeji. Nebo to možná bylo jen kvůli všem těm věcem cos už si o těch ze šedesátého okrsku slyšela a následně i zažila na vlastní kůži. Interakce s těmi z 60tého v rámci spolupráce mezi okrsky byly nutným zlem. A nikdy jste nevěděli, jestli místo jednoho z těch jakžtakž normálních co tam eště sou nenatrefíte na totálního hajzla.

Po asi dvou minutách cesty se ocitnete na Gray Street. V dálce uvidíte blikající světla policejních aut. A nejenom několika policejních aut, je jich tam víc než tucet. Blokují právě tu silnici po které vede nejkratší cesta zpátky na váš okrsek. Kolem celého místa je natažená policejní páska s nápisem DO NOT CROSS. Z vaší strany je u pásky několik uniformovaných policajtů kteří okolí moc nesledují a místo toho se baví mezi sebou. Co se to tady děje?

Zaparkuješ na chvíli na krajnici cesty aby ses trochu zorientovala a koukla se kudy teda jet když tu je teď další blokáda. Okolí tu sice jakžtakž znáš, ale chceš si být jistá abyste se zase nezdrželi kvůli nějaké další komplikaci. Už takhle ta cesta zpátky na stanici trvala déle než bys chtěla.

Koukneš ještě k ohraničené oblasti a všimneš si tam postavy nějakého obrovitého muže. Působí jako nějaký boxer, má takové držení těla. Krátké prošedivělé vlasy kontrastují s jeho hladce oholenou hranatou tváří. Je oblečený ve velmi kvalitním a očividně i velmi drahém obleku. I na tuhle vzdálenost si dokážeš všimnout zlatých hodinek na jeho zápěstí které určitě stály víc než by sis ty vydělala za rok.

Strážník Wilson zbledne sotva ho uvidí. "Detektiv Granson... do hajzlu." vyhrkne a je teď jako na jehlách. Ano, ten hromotluk je detektiv prvního stupně Walter Granson. Nikdy jsi jej zatím neměla tu "čest" potkat osobně, ale vidělas ho párkrát na fotkách nebo v televizi. Naštěstí se vaším směrem ale nedívá a tak si nevšimne toho že tu je najednou další policejní auto tak daleko od ostatních. Místo toho zamíří směrem od vás hlouběji do ohraničené oblasti a zmizí za policejními auty.

"Tomu je lepší se vyhejbat. Jemu a těm co sou v jeho... úzkým okruhu." pokračuje strážník Wilson. To, že Granson zmizel z dohledu ho zdá se moc neuklidnilo, stále je ostražitý a upřeně sleduje okolí pro známky toho, že si vás ti z 60tého okrsku všimli. "Jako víte, i na okrsku č. 60 sou i nějaký jakžtakž normální lidi, jenom... ti co si je Granson pustí k sobě blíž sou ty nejhorší z nejhorších." dodá a snaží se skrýt nervozitu v hlase. Moc mu to nejde.

O detektivu Gransonovi jsi toho něco slyšela, ale ne až tak moc, nikdo na okrsku o něm nerad mluvil, jen když museli. A tobě zatím stačilo vědět že je to nějaký zkorumpovaný hajzl kterých je na okrsku č. 60 spousta a je nebezpečné se mu plést do jeho 'aktivit'. A vaše cesty se doteď ani nepřiblížily a pokud vše vyjde teď dobře tak se ani dnes neprotnou. Za dobu tvého působení na okrsku párkrát jeho jméno padlo ohledně nějakého problému, ale to si vždycky nakonec vzal na starosti, Navarro, Bain nebo někdo jiný z vyšších šarží. Tehdy ti tví nadřízení ještě tak nevěřili aby ti dávali na starosti tak delikátní záležitosti.

"Ne že by sem... z Gransona měl strach, to fakt ne!" řekne Wilson a snaží se působit tak jak říká, ty si ale za ta léta zkušeností dokážeš snadno vydedukovat když ti někdo lže, jak z tónu hlasu, chování a známek strachu a nervozity. A strážník Wilson nyní rozhodně nemluví pravdu.

Rozhodně není jediný kdo má z Gransona vítr, to snad každý řadový strážník na vašem okrsku. Slyšet jeho jméno vyslovené na vašem okrsku, jeden by měl z reakce lidí pocit že se jedná spíš o nějakého mýtického netvora ze kterého mají všichni hrůzu než člověka.

"Ale... víte, ten se... neštítí ničeho. Je to skrz naskrz zkorumpovanej hajzl zapletenej ve všech špinavejch kšeftech a dohodách se zločineckýma organizacema co tam na okrsku č. 60 maj. A možná i v tomhle městě vůbec. Ne, že by se mu mohlo něco dokázat. A i kdyby se to dalo dokázat tak se mu stejnak nic nestane. Má konexe snad všude kde se to počítá. I tak to ale snad všichni u sboru vědí. A jemu to tak nejspíš vyhovuje, parchantovi, že z toho má takovou reputaci." řekne Wilson a je až bolestně očividné že navzdory Wilsonovým (velmi špatným) snahám o to to skrývat na něj ta Gransonova reputace má také kýžený efekt.

"Spoustě lidem už nadělal dost velký problémy a připravil je o co se dalo... majetek, dobré jméno, svobodu, život... když mu stáli v cestě nebo se jenom připletli tam kam neměli. I z našeho okrsku. A některý... už tady mezi náma nejsou. V jiným smyslu než Goodman." pokračuje Wilson ponuře a tobě přijde na mysl, že asi se z té nervozity potřebuje vymluvit. Nebo si možná uvědomuje že není až tak úspěšný ve skrývání svého strachu z Gransona a tak se pokouší ten svůj strach odůvodnit abys ho za to moc nesoudila. To je ve hvězdách co je pravda.

"Jestli chcete příklad, tak... nedlouho poté co schválili protokol GUARDIAN, on byl jeden z těch co v jeho rámci dostal rozšířený pravomoci... no, on se asi rozhodl, že ho na někom vyzkouší." začne Wilson s vyprávěním. "Naštěstí to nebyl nikdo od nás... no, kdyby byl tak byste to zažila sama. Protokol GUARDIAN na nikom z nás ještě nepoužil, sem si jistej že si uvědomuje že kapitán Bain by to nenechal jen tak. Ale to teď není podstatný, prostě... použil to na někoho ze svýho vlastního okrsku. Fakt ho nasral." řekne Wilson.

"Co udělal? Zjistil něco, co neměl, něco o nějakým špinavým kšeftu do kterýho byl zapletenej VIPER a nějaký z 60týho okrsku. Šel s tím na oddělení pro vnitřní záležitosti. To mohl klidně rovnou jít za Gransonem sám a všecko mu říct, protože to mělo ten stejnej efekt." povzdechne si Wilson a je vidět, že teď už se asi dostáváte k části příběhu o které je mu těžký mluvit.

"No, Granson to hodil zrovna na něj, zfalšoval důkazy a využil rozšířených pravomocí z protokolu GUARDIAN k tomu, aby ho poslali do lochu, dokud se to nevyšetří. Spolu s pravidelnou aplikací..." řekne a na pár sekund si dá pauzu, očividně je mu těžké to říct, než pokračuje. "Pokročilých výslechových metod... aby z něj dostali i jména jeho 'kompliců' z VIPERu." dodá už tiše se ztrápeným výrazem. "Nakonec se zjistilo, že nějaký z těch důkazů proti němu byly pravděpodobně zfalšovaný. Ale... už bylo pozdě. V lochu chcípnul. A to co z něj zbylo... slyšel sem, že pohřeb byl se zavřenou rakví. Prej před smrtí... trpěl jako zvíře. A ne jenom jeden den, celý tejdny. Víc... asi není třeba dodávat. Prostě, to prej nebyl 'výslech', aspoň to tvrdili médiím. To bylo svedený na vězně, ale nikdo neví jak to přesně bylo. A ani po smrti nebyl osvobozenej. Případ byl uložen k ledu a jeho rodina nedostala žádný odškodnění." dodá Wilson a je teď bledší než když předtím zahlédl Gransona. Na chvíli je zticha než pokračuje.

"Když se s tím Granson tak sral... chtěl z něj udělat odstrašující příklad. Jako, nic se mu nedá dokázat, ale... tady to všichni ví ale že to byl on. Podobnejch případů je celá řada. A tý svini to tak vyhovuje, jak sem už říkal." řekne a pak už je docela dlouho ticho než řekne nakonec ještě něco. "Víte, sice byl ten chlap z 60týho okrsku, ale... byl to dobrej polda. Možná i jedinej, co tam zbejval." dodá tiše strážník Wilson a odmlčí se.

Ty mezitím co Wilson vypráví určíš možnou cestu dál. Můžete se buď vrátit zpátky na 59tý okrsek a vzít to tou druhou, dlouhou cestou, což nejspíš nechceš, protože by to byla dálka a ještě byste se museli vracet tam odkud ste přišli.

Nebo to můžete objet skrze vedlejší ulice okrsku č. 60, což bude o hodně kratší a prodlouží vám to cestu jenom asi o další minutu. Ale zase tohle je dost špatná čtvrť a ve vedlejších uličkách se toho bude dít nejspíš dost. Je to na tobě.

Cesta na okrsek 59, Večer

Rozhodnu se počkat na Adama a potom se vydat zpátky na okrsek kde mně čeká příjemné setkání s mým drahým bratříčkem. Pokud si myslí že ho z toho vysekám tak se plete ovšem to jsem nebyla ochotná udělat už předtím a to i potom když už jsem se nemohla vymlouvat na to že jako strážník toho moc nezmůžu.
Navíc Diego je moc hrdy na to aby jenom připustil že by si přál abych ho z toho vysekala ...
Adam řídí a já se rozhlížím kolem, Adam potom navrhne zastavit se cestou za jedním jeho informátorem a to že návrat na okrsek zase tolik nespěchá mně částečně uklidní. Souhlasím že se můžeme stavit u jeho informátora a když se mně pak Adam pokusí uklidnit.a tak se na něj usměji.
„Díky i když naše cesty se rozešly už dávno, ale zatímco já jsem svého cíle dosáhla,z něj pořád není Kingpin (i když určitá podoba by tu byla). Dokonce se z něj nestal ani Joker který v žebříčku záporných hrdinů o něco níž.“
Rozhodnu se současnou situaci poněkud odlehčit humorem a pokud Adam neví o čem teď mluvím připomenu mu že Kingpin je záporný hrdina z Marvela, hlavní protivník Spider Mana.

Steel Street, Skladiště, Ráno - Judith, Goodman

Judith se pokusí o ten svůj manévr na vyražení dveří a... po nárazu dveře trochu zaduní a něco praskne, stále to ale není dost. Očividně se jí to nepovedlo přesně tak jak chtěla. Judith neváhá a takřka ihned následuje druhý pokus. Když už se ruce Judith dotknou dveří podruhé, tak tou dobou se už za nimi ozývají hlasy.

Když sou dveře vyražené, tak se vám ihned naskytne pohled do dobře osvětlené velké haly skladiště. Přímo před vámi je malá "předsíň" vytvořená tak, že je tento prostor ohraničen železnými kontejnery a dále dovnitř skladu vede jen jeden úzký průchod mezi dvěma kontejnery do kterého byste se s Goodmanem stěží vešli vedle sebe. Dále nevidíte, krabice, police s paletami a kontejnery vám blokují výhled dál.

Poblíž průchodu mezi kontejnery je malý stůl s židlemi, na kterém jsou plechovky od piva, popelník plný cigaret, hrací karty a nějaké bankovky. Jo jo, hrají tam o peníze. Přesněji, dva tam hráli karty o peníze, teď už stojí, dívají se skrze vyražené dveře na vás a sahají po pistolích. Nejsou sami (Hod 5%), v průchodu mezi kontejnery hlouběji do skladiště zrovna stojí další chlap který už zvedá své SMG. A pak Judith si všimne toho posledního, čtvrtého, ten je blízko dveřím a už sahá po brokovnici opřené o nedalekou kovovou bednu napravo od dveří.

Po této "předsíni" je také několik polic a beden za které je možno se dále krýt. Ale u polic plných zboží na paletách je to dost riskantní jestli náhodou něco neproletí skrz.

Betonové stěny budovy skladiště jsou dost silné na to, aby v pohodě zvládly vykrýt střelbu z malých i větších ráží. Rozhodně tu nejde tady o typický americký rodinný domek pro nižší střední třídu, ve kterém stěny jsou v podstatě z papíru a někdo jako Goodman by stěnu dokázal proděravět i pěstí. Ani o jinou konstrukci podobné kvality. Zkrátka, tady jde o budovu z doby kdy se v tomhle městě ještě stavělo s nějakými stavebními standardy. A ne vytunelovat velkou část prostředků a samotnou budovu postavit z horších a hlavně levnějších materiálů jak je to zdá se v Crime City dnes běžné.

Dobré pro vás, máte se za čím krýt. Kovové bedny a kontejnery také snad ustojí střelbu z toho co mají Owensovi muži k dispozici, ale taky se od nich můžou odrazit kulky a to taky není zrovna ideální.

Judith dovnitř ještě v tom rozběhu vletí a nějak automaticky se už přesune do nacvičeného parakotoulu, kdyby náhodou. A náhodou to byl dobrý nápad.

John má taktak dost času na to aby buď namířil své zbraně na nejbližšího Owensova chlapa nebo se skryl za stěnou vedle rámu vyražených dveří. Ať už ale Goodman bude dělat cokoliv, tak by to měl provést fakt rychle. Protože pak už budou střílet oni a Judith je v parakotoulu mnohem menší cíl než Goodman.

Horší jak Iráq...

Vypotácel jsem se za ním na chodbu. Vzhledem ke tmě, bordelu a prachu jde poznat, že tady probíhala rekonstrukce. Ale z nějakého důvodu nebyla dokončena a pak se na to zapomnělo. Rozhlédnu se právě ve chvíli, kdy vidím jeho mizející zářivě bílou mikinu, jak mizí za rohem. Vydal jsem se tedy tím směrem a potácel se, jak jen jsem mohl.
Avšak díky všudypřítomného šera to nešlo moc dobře. Narazil jsem do hromady krabic a jiného bordelu, až mi vyhrkly slzy, jak jsem si hezky narazil holeň. Na poslední chvíli jsem se zachytil o stěnu, abych se nerozplácl o zem. „Já ho zabiju!“ procedil jsem skrze zuby a kulhavým vrávoravým krokem se vydal dál za tím hajzlíkem.
Zahnul jsem za roh a uviděl ho, jak stojí u dveří, za kterými je již funkční část nemocnice. K mému štěstí je zamčeno a tak jen lomcuje dveřmi. A mám tě, pomyslel jsem si a vydal se k němu. Bohužel, podrážka mi zapadla do rozbité dlažby, až se mi podlomila noha a já hlavou práskl do zdi. Okolní svět se ponořil do tmy a barevný kolečka opět začala vytvářet různé promyšlené obrazce. Naštěstí ne na dlouho. Když jsem otevřel oči, doslova jsem ležel na zdi, kde jsem obtiskl svůj obličej. „Já tě zabiju!“ zavrčel jsem a sáhl po služební pistoli. Nakonec jsem ale sáhl trochu vedle a vytáhl taser. Prvně si s ním pohraju, aby věděl, že tohle se nedělá.
Stále opřen o zeď jsem se blížil k němu. K mému štěstí stále zápasil s dveřmi. Musím využít situace, dokud si mě nevšímá, jinak by mě jednoduše přemohl. Tak tak se držím při smyslech. Vzdálenost mezi námi se každým krokem krátila, až jsem si byl jist, že z téhle vzdálenosti neminu. Pečlivě, jak jen mi to můj nynější stav dovolil, jsem zamířil na toho smrada taserem a vystřelil (hod 7). Jestli ho to zasáhlo, nechal jsem puštěnou plnou dávku, aby mi na zemi hezky zatancoval a dal mi tak možnost se přiblížit a nasadit mu pouta.

Akce

Steel Street
John Goodman

Uvidíme. Usměji se stisknutými rty v kukle a jdu přímo ke dveřím.
Nepovažuji Johnův pokus o vybavování se za šťastný. Chápu, že je zvyklý velet, ale nejsme sehraní, nedovedeme se dorozumívat gesty a na slova je pozdě. Dlaní v rukavici přejedu dveře odshora dolů a tlakem detekuji, zda mohu zjistit, kde se ani nehnou. Tam bude zámek. To je ta lehká část.

Jdeme na to, F.

Retro: Elle a eF

♫ ♫ ♫ ♪ ♫

Ztěžka jsem oddechovala. Parkety byly mazlavé. Mazlavé mnou. A já se z toho potu znovu zvedla.

"No, tedy. Čekal jsem trochu víc... Elle." Profesor byl taky zadýchán. Aby ne. Na jeho košili se začaly objevovat vlhké mapy. Vypadal ale neúnavně a velmi dobře naložený.

Slepené vlasy už jsem si neobtěžovala odhrnout z čela a vyrazila. Kopnout jsem se bála. Každé předchozí zvednutí nohy jsem zaplatila bolestivým pádem. Ale já jsem na naraženiny kašlala. Ignorovala jsem přetažené šlachy a napuchlý nos.

On se bavil. A já ho chtěla zabít. Uškrtit, utlouct. Roztrhnout ten jeho výsměšný úsměv. Přidusit ho na jeho bílém límečku a kravatě.

Jenže on přesně věděl, kdy jsou mé direkty předstírané a kdy ne. Kdy mi vstoupit do chvatu a kdy jsem moc daleko na to, abych jej úspěšně provedla. Četl mě jako nezalepený dopis. Smál se mi do ksichtu, když jsem s ním skončila v klinči, snažila se protlačit lokty do té jeho zbachratělé mordy a kolena do upnuté vestičky. Parkety mě udeřily silněji než předtím.

"Vskutku zajímavý, nefunkční slepenec..." dal si profesor Francis Bell ruce za záda a předstíral, že si prohlíží obsah své knihovny. "Máte pěkné boxerské ruce, Elle... Ale pak tam ve středním pásmu patláte nějaké handicapované wing chun. Hody a zámky - o které se neúspěšně pokoušíte - mi pro změnu připomínají zmršený kodókan... Víte, že si tím dohromady opravdu grandiózně ničíte páteř a vikláte plotýnkami? Že ano, Elle?"

"Je to brazilské jujutsu. Profesore." Z parket už nevstávám já, ale nějaká nechutná zombie s rtěnkou na tílku.
V jednom si je ale ta zombie jistá.

Chce profesorovi za všechny ty kecy a povýšenost natrhnout prdel. Chce z něj aspoň servat košili a sežrat mu všechny knoflíky. Nebo rozdrbat pěšinku. Aspoň.

"Ale BJJ přeci je vykradený kodókan. Vy slípko." šedé oči jiskřily pobavením. Úsměv nekrytým pohrdáním. "A lidová tvořivost jihoamerických podvraťáků."

Židle mi do ruky skočila úplně sama. Francis Bell si ale dovolil ji zcela ignorovat.

Prasklo to. Ruka trčela skrz prkna i polstrování.

A profesor Bell mě prstem klepal do špičky nosu.

"Energie. Energie, Elle... Energie... To je to slovo, které Vám vůbec nic neříká... To je to, s čím Vás nenaučili pracovat ani v ringu, ani na tatami a ani při trénování toho shaolinského ksindlu, který do té kakofonie Vašich pohybů tak vehementně cpete..." zašeptal profesor Bell mírně. Pak trochu káravě dodal: "A prosím, abyste mě příště už nepokoušela... Říkali mi, že jste jako já. Víte, Elle?" Francis klidně odložil trosky židle na stranu a přiblížil se ke mně na vzdálenost dobře mířených loktů. Ucítila jsem parfém na bázi jasmínu, smísený se starcovým kyselým pachem. "A já si taky nemohu být jist, zda budu příště chtít nechat prasknout židli... nebo Vás." usmál se stisknutými rty bodře. Omluvně.

Akce

Steel Street
John Goodman

"Jestli mě máte aspoň trochu rád, Johne..." přerušuji Goodmana, zatímco osahávám ty dveře. "Tak mi tady jen vyhodíte proud a pak improvizujte." nohou ukážu na krabici vedle dveří. Poodstoupím. A vrhnu se proti zaseklé veřeji. Na hmotu dveří v tom náběhu nalepím dlaně. Mocně kopnu nohama do země. Uvnitř.

Víte, že..? Taková moje oblíbená rubrika. Obvykle totiž nevíte.

Víte, že Vladimir Kličko rozdával v ringu rány o síle - přepočítané pro nás kmány bez doktorátu z fyziky - přibližně na půl tuny?

Víte, že, dokonalou souhrou svalových partií a šlach je člověk o váze 75 kilo (tedy necelého prof. Bella) vyvolat energii, která Vladimíra dvakrát přečíslí?

Víte, kolik z toho dovedu vyždímat já? Já ne, protože se to v domácích podmínkách těžko měří.


Tělo se takřka nehýbe, ale náraz vedu z chodidel vzhůru koleny, přes kyčle a dokonale vycentrované klouby celé paže. Cílím vše na domnělou západku a doufám, že vchod uvolním. Jestli jsem po nárazu uvnitř, na nic nečekám a hodím nejbližším lidským cílům do krku a obličeje dvě vrhací jehly.

Pokud se to nepodaří vypadám teď před Goodmanem jako kráva, co se opírá o zamčené dveře.

Ale dovedu si představit i horší věci.

Kdesi, Ráno - Diego

Freddy Owens poslouchá a zdá se, že jsi ho navzdory všemu co proti tobě měl trochu zaujal. "Aha, takže přijeli další dva chlupatý a srazili tě autem. No, to by vysvětlovalo proč tě dali do špitálu. Ale neměls žádný vážný zranění, jen si byl trochu otlučenej. Tak tos na tom nemoh bejt tak zle aby ses z toho nedostal." řekne a zasměje se trochu, ale očividně ho velmi zajímá tvá odpověď. "A kdo tě teda spoutal když ne tamta, nějaká další ženská co by měla problémy otevřít si sama dveře od auta? Nebo nějakej tlustej chronickej koblihožrout?" ušklíbne se Freddy Owens.

"A když seš taková korba, tak proč si z toho nevyšel vítězně? Ty když seš teda takovej drsňák a dopadnuls tak dobře, tak by sem si myslel že bys nějakýho hnusnýho fízla co jede jen na kafi a koblihách dokázal přeprat levou zadní i když tě srazilo to auto." dodá pak. "Víš, je pravda že vypadáš dost impozantně a hodilo by se mít někoho jako ty. I kdyby jen kvůli tomu aby stál poblíž a tvářil se drsně." Freddy se uchechtne a poplácá tě po boku, ty trochu zasténáš protože je to právě ten bok do kterého tě předtím praštil. "Ale jak mám věřit tomu že fakt budeš k něčemu když si prohrál proti nějaký zakrslý ženský a dvěma tlustým prasatům s odznakem?" dodá ještě, pak ale najednou trochu zvážní a pak se ti dívá přímo do očí.

"A taky, co ty Red Cobras? Když seš teda na tý volný noze tak nemáš problém jít proti nim, že? A říct mi všecko o nich co by se mi mohlo hodit." řekne pak Freddy a začne už trochu vážnějším tónem. "Já nechci žádnýho na volný noze. Já chci loajalitu. A jestli tě teda pustím a dovolím ti pracovat pro mě, tak to znamená, že sem ti prokázal obrovskou laskavost. Doufám, že si to uvědomuješ." řekne ještě a na chvilku se odmlčí a sleduje tvé reakce.

"Já lidi co se prokážou jako loajální bohatě odměňuju. A opak krutě trestám." dodá nakonec Freddy Owens a dál tě sleduje se zamyšleným výrazem. Předtím to nejspíš byl jenom takový rozmar, teď je ale vidět, že teď o tom už vážně přemýšlí. Teď jenom nic nepokazit, odpovědět mu tak aby ho to uspokojilo a možná se odsud dostaneš sám a navíc budeš mít ještě novou práci kterou tak nutně potřebuješ. A podle toho cos viděl v trezoru Billyho Owense by mohla být mnohem líp placená než cokoliv cos dělal doposud.

Kdesi, Ráno

Okay, mám pocit, že sa chytil. Ešte to nie je stratené. Má pravdu, posral som to na plnej čiare dnes, ale aj tak sa nevzdávam a chytám sa slamky v plnom nasadení.
"Áno, dnes sa to posralo, ale nezabásla ma tá chicca. Dvaja ďalší fízly ma zrazili autom. A stále som tu, no tak pozri na mňa, svaly sa ti určite zídu. Robím to už niekoľko rokov a stavím sa, že si doteraz o mne v zlom nepočul. Pretože som vždy odviedol dobrú prácu a splnil to, čo sa po mne chcelo. Tu v meste sa usporadúvajú aj zápasy na čierno. V ringu som dobrý, keď mi nedôveruješ v ničom inom, tak ma postav do ringu a vyhrám ti kopec prachov. Pozri, som len blbec na voľnej nohe, zaplatili mi a tak som šiel do toho, ale to z nás nerobí nepriateľov. Ver mi, živý ti budem užitočnejší ako mŕtvy."

Do môjho prejavu dávam všetko a rozprávam naliehavým hlasom. Musí mi uveriť, pretože tu nechcem skapať. A je mi jedno, že sa tu teraz ponižujem škemraním o život. Po niekom ako som ja, ani pes neštekne. Nikto by ma neprišiel zachrániť, tak prečo tu mám skapať pre niekoho iného.

Hod (10)