Andor.cz - Dračí doupě online

Parkoviště u Nemocnice, Večer - Tony

Tony hodil 5

Vyběhneš za utíkajícím černochem a stěží s ním dokážeš udržet tempo. Oběhnete nemocnici a dorazíte až na parkoviště před přední částí nemocnice, mladý černoch má docela náskok. Začnete kličkovat mezi auty na parkovišti a ty už začínáš přemýšlet o tom, že takhle to dál asi nejde, protože je jen otázka času než ho ztratíš z dohledu. Ovšem zasáhne osud (Hod 95%). Černoch se ohlédne za tebou aby zjistil jak daleko si a zatímco se ohlíží na tebe, tak zpoza jednoho auta vyjde nějaký obrovský svalnatý hromotluk a černoch do něj vrazí. Černoch se rozplácne na zádech na parkovišti, hromotluk je nárazem postrčen o pár kroků dozadu a vrazí do auta. Vypadá naštvaně. Černoch se mezitím zvedne na nohy, ale než může běžet dál, tak hromotluk ho chytne a natlačí na dveře blízkého auta.

"Soráč, já nechtěl-" vyhrkne černoch a klepe se strachy, ale hromotluk na něj zařve: "TY MAGORE, JÁ TĚ NAUČIM DÁVAT POZOR, SI PIŠ!" Tobě se mezitím podaří doběhnout k té dvojici, ani jeden z nich si tě ale ještě nevšiml. Zdá se, že když nezasáhneš tak si černocha podá ten hromotluk.

Opuštěná část nemocnice, Večer - Marcus

Marcus hodil 4.

Zdá se, že tady to bylo už dlouho nepoužívané, vzduch je prosycený prachem a potřebovalo by to tu nutně uklidit. Možná se tu chystala kdysi rekonstrukce kterou posléze odložili na neurčito kvůli nedostatku prostředků. V Crime City častý jev.

Je tu jen trochu světla z jednoho okna na konci chodby. Kdyby tu mikinu měl v nějaké tmavší barvě místo zrovna té bílé, možná by sis ho ani nevšiml. Ale on neměl, takže jeho smůla. Co je to vůbec za nápad nosit něco tak nápadného, ten je určitě nějaký amatér co si zaslouží skončit v poutech už jen za tu svou vlastní blbost, to vandalství je snad už druhořadé. Jeho smůla, tvé štěstí. Možná jsi dost zraněný, ale přece ti tenhle zmetek nezdrhne, ne?

Běžíš tedy za ním a zkusíš se teda nějak prodít skrz temnou chodbu plnou harampádí bez toho abys do něčeho narazil, protože jinak ti ten v bílé mikině uteče. Ještě sis ještě tak úplně nepřivykl na tu tmu (Hod 54%) a ti se ti vymstí. Když jsi tak v půlce chodby, tak ti do cesty přijdou nějaké krabice a ty si jich buď v té tmě nevšimneš nebo nedokážeš dostatečně rychle reagovat. Zakopneš jak tak tak se dokážeš podepřít o stěnu než spadneš na zem, ale tu nohu sis narazil docela dost. Také tě to stálo drahocenné sekundy. Asi tak deset sekund střídavě běžíš a kulháš než konečně zahneš za ten roh a uvidíš toho v mikině před sebou jak běží k velkým dvojitým dveřím na konci této nové chodby. Za dveřmi je světlo, škvírou proniká dovnitř a jsou tam slyšet i nějaké vzdálené hlasy a další zvuky naznačující lidskou aktivitu.

Zrychlíš a vydáš se za ním, ovšem kachlíky na podlaze jsou popraskané a někde i vůbec chybí, v podlaze jsou místy mělké díry a škvíry (Hod 2%). Tobě se zašprajcne pravá noha ve škvíře v podlaze a hlavou se trochu udeříš o stěnu. S tím jak už jsi na tom už teď špatně téměř ztratíš vědomí, ale nakonec se nějakým zázrakem dokážeš udržet na nohou. Být to někdo jiný, nejspíš už je dávno v limbu, ale výdrž byla vždycky tvá silná stránka. Ten v mikině už ale stihne dorazit ke dveřím než se z toho vzpamatuješ a vytáhneš nohu z té škvíry.

Když už se ale zdá, že jsi to nenávratně zpackal a on ti vyklouzne, tak se konečně štěstěna přehoupne na tvou stranu. Dveře jsou zamčené nebo něčím zabarikádované z druhé strany (Hod 100%). Ten v mikině se je pokouší otevřít, ale marně.

Jste tu jen vy dva. A ty mu blokuješ jedinou cestu k útěku. Zatímco se on marně snaží vyrazit dveře tak ty máš příležitost se trochu zotavit a mezi vámi dvěma zkrátit vzdálenost. A nejspíš i jednat jako první.

I když na tom jsi dost špatně. Po tom všem jsi dost otlučený a poraněný, ještě i víc než předtím, hlava ti třeští a máš problémy udržet se na nohou. Kdybys byl v perfektní kondici tak bys tohohle zvládl levou zadní. Teď to bude mnohem horší.

Cesta na okrsek č. 59, Večer - Gloria

Po rozloučení s Wallacem počkáš u vašeho auta na detektiva Fletchera který byl už o všem informován a společně se vydáte zpátky na okrsek. Detektiv Fletcher řídí. Sotva vám ale Scarlet Avenue zmizí z dohledu, tak se rozpovídá. "Domluvil sem se s Navarrem, až tak to nespěchá. Tak se cestou stavíme za jedním mým informátorem, v pohodě Glorie? Jak říkám, je to po cestě a Navarro nám to dovolil." řekne detektiv Fletcher a čeká jestli mu to dovolíš nebo trváš na tom jet hned na okrsek. "A ať už se stalo cokoliv, tak se neboj. To že tvůj brácha je grázl, to není tvoje vina." O Diegovi Fletcher samozřejmě ví, na to se znáte už dost dlouho.

Policejní Auto, Večer - Seržantka Diazová

Strážník Wilson na tebe pohlédne a řekne: "Vím, že nemusím. Ale tak, vy ste mi řekla ten svůj, tak to je jen fér. A říkal sem, tady v tomhle městě se není za co stydět, tak pudu příkladem. Teda, jestli mi teda jen takhle nějak zdvořile neříkáte ať už konečně držím hubu." uchechtne se. Jestli nějak nedáš najevo, že to nechceš slyšet tak spustí.

"Táta byl policajt. Podle všeho ne moc dobrej. Kvůli němu sem se k policii nepřidal. Řezal mě občas když měl zrovna fakt blbou náladu a mámu taky. Nakonec se uchlastal k smrti. Když mi bylo 18, tak na vysokou sem neměl peníze. Táta všecko prochlastal a z mámina platu to nebylo reálný. Navíc v tý době byla dost krize a bylo těžký si najít a udržet práci co za něco stála. Až na policejní sbor, ten nabíral furt. I přes můj odpor k fízlům sem moc jinejch možností neměl. Armádu sem vyloučil už ze začátku." řekne Wilson a chvíli mlčí, je vidět, že teď asi přijde ta část, za kterou se trochu stydí.

"No... tak, jeden kámoš z mokrý čtvrti mě lákal na to jít s ním převážet nějaký 'zboží' pro nějakej gang, že si vydělám mnohem víc než když pudu normálně makat. Než sem se ale moh rozhodnout jestli do toho fakt pudu tak ho zatkli a on šel sedět." řekne Wilson trochu neochotně.

"Nakonec sem se teda rozhodl přidat se k policii, aspoň na několik let. S tím, že kdyby to nevyšlo, a že sem byl přesvědčenej že to je mizivá šance že tam vydržím nějak dlouhodobě... no, tak aspoň budu vědět jak fízlové 'fungujou'. A jak na ně vyzrát, ať neskončím jak ten kámoš z baru. Naučí mě jejich triky, jak střílet a zacházet se zbraněma a tak dál. A až budu mít dost tak pak můžu odejít a rozběhnout svůj vlastní špinavej byznys a skutečně se dostat na výsluní." přizná nerad. "Protože tohle je Crime City a to je tady ta jediná cesta k 'skutečnýmu úspěchu'. To byl můj 'geniální plán' po tom, co jsem od toho kámoše z baru slyšel jak moc si vydělal jen jako pitomej poslíček pro gangy." dodá Wilson ještě a hořce se zasměje.

"No, dost rychle sem dostal zase rozum. Ještě než sem opustil akademii. Já vždycky rád pomáhal lidem. A i když sem to nečekal, tak policejní práce mi sedla. A dalo mi to důvod konečně bejt na něco hrdej. Možná to zní uboze ale je to pravda." pokrčí rameny. "Ale na náborovej leták by to stejnak nedali." pousměje se.

"Dalo mi to důvod konečně bejt na něco hrdej. Možná to zní uboze ale je to pravda." pokrčí rameny a pousměje se. "Ale na náborovej leták by to stejnak nedali."

Pak když se zeptáš na Johna Goodmana, tak Wilson hned začne vyprávět: "John Goodman? Tohle jméno radši neříkejte před kapitánem Bainem. Ještě se z toho nevzpamatoval, i když už je to dost dlouho."

"Goodman je tady už taková... legenda? No, nevím, jestli je to ten správnej termín, není to až tak dávná minulost. Snad všichni tady ten jeho příběh znaj. Tak je asi načase abyste to slyšela i vy."

"Víte, říct, že John Goodman byl 'jen' dobrej policajt, to to dost dobře nevystihuje. John Goodman byl jeden z nejlepších v tomhle městě a možná i v celý týhle zemi vůbec. Byl to symbol, spolu s naším kapitánem. Inspiroval spoustu lidí, jak na našem okrsku, tak mimo něj. Že tady to naše město má na víc než bejt skrz naskrz zkorumpovaná díra ze který slušný lidi prchaj."

"Říkám 'byl', jak kdyby byl mrtvej." ušklíbne se Wilson. "No, mrtvej neni, aspoň co já teda vim. Ale co se týče tohohle města, tak jak kdyby byl." dodá ještě a zachmuří se.

"Víte, John Goodman a náš kapitán Jack Bain... ti byli taková nerozlučná dvojice. Co já vím tak byli přátelé už odjakživa, pak oba šli k policii a tam byli za hvězdy. Dva čestní, neúplatní poldové, ti nejlepší z nejlepších, stoupali po hodnostním žebříčku závratnou rychlostí, ocenění plná skřín..."

"Všichni je znali a buď k nim vzhlíželi nebo se jich obávali. Nebo záviděli." Wilson se na chvíli odmlčí a pak s úšklebkem přizná: "Já záviděl."

"Za svojí kariéru udělali pro město spoustu dobrého, vylepšili pověst policejního sboru našeho města a zdálo se, že Crime City se díky jejich věhlasu a příkladu, kterej dávali ostatním svítá na lepší časy."

"Z Baina se stal kapitán našeho okrsku. Goodmana to nakonec dotáhnul na velitele zásahovky. Oba to tu pročistili od grázlů a zvýšili úroveň našeho okrsku a policejního sboru obecně. A měli plány v tom pokračovat dál. Kapitán Bain začal usilovat o zvolení policejním komisařem a Goodman... no, to se musíme vrátit pěknou řádku let zpátky."

"Jednou totiž tu byl takovej případ. Nějakej parchant unesl nějakou holku, tu zavřel k sobě do sklepa a týral ji tam měsíce dokaď se nepovedlo ji najít. Daniel McCoy se ten parchant jmenoval. Byl to tehdá Goodmanův případ. Tý akce na její záchranu se samozřejmě zúčastnil, tu holku vlastnoručně zachránil, toho chlapa zastřelil když odporoval zatčení se zbraní v ruce."

"Ale tak, bylo to dost hořký vítězství. Ten parchant totiž tý holce tak ublížil, že se z toho nikdy nevzpamatovala. Je to už fakt dost dlouho co se to stalo, ale co já vím tak ta holka je stále zavřená v nějaký psychiatrický léčebně, protože nedokáže normálně fungovat."

"Goodman si to bral hrozně těžce, jakože to je jeho chyba. Že selhal on. Že ji měl najít dřív. Trvalo mu nějakou dobu než se zase vrátil do normálu, ale nikdy se přes to očividně úplně nepřenes."

"No prostě, jednou Goodman taky dosáhl povýšení na kapitána jako Bain. A s tím patřilo i velení vlastnímu okrsku. Dostal okrsek č. 60." Okrsek č. 60. Navenek okrsek jako každý jiný, ze kterého navíc pochází nynější oblíbený policejní komisař. Kdo ovšem pohlédne hlouběji tak zjistí, že to je sídlo snad těch největších grázlů v řadách policejního sboru Crime City.

"'Hrdina' John Goodman teď měl na starosti okrsek plnej zkorumpovanejch sviní a měl z něj udělat okrsek plnej dobrejch policajtů. Tohle byla jedna z mála věcí ve kterejch kdy Goodman selhal, protože než moh pořádně začít, tak ho ty zkorumpovaný svině dostaly."

"Jednoho dne se totiž v novinách objevil následující titulek: 'Hrdina' John Goodman zastřelil nevinného za bílého dne."

"Ta kauza byla probíraná celý měsíce snad každej den, ale okolo toho případu samotnýho je fakt dost otázek. A je těžký určit co je pravda a co je výmysl."

"Ale tak, abysem to nějak zesumarizoval... Goodman prej dostal od nějakýho zdroje informace, že ten parchant Daniel McCoy co tehdy unesl tu holku v tom nebyl sám, že měl komplice, svýho bratrance. Ten se jmenoval Jeremy McCoy. A ten bratranec byl prej úplně stejnej hajzl a dodnes dělal to co ten Daniel. Spolu s nějakýma důkazama který vypadaly dost přesvědčivě."

"Goodman se vydal do baráku toho Jeremyho McCoye prý ho zastřelil, přimo v hustě obydlený rezidentní čtvrti. Prej to podle něj vypadalo tak jako že na něj chtěl ten McCoy zaútočit."

"Ukázalo se, že ten Jeremy McCoy byl na tom absolutně nevinně. Podle všeho spořádanej člověk, co se svým bratrancem nechtěl mít nic společnýho. Ani zbraň neměl. Goodmanův neznámej zdroj zmizel beze stopy, důkazy co od něj Goodman dostal se ukázaly jako zfalšovaný. A Goodmanovi hrozilo doživotí."

"Jestli to na něj fakt někdo ušil, tak mu nejspíš šlo o to Goodmana odstranit jako symbol nadcházejících lepších časů, pořádně mu pošramotit pověst. Ta kauza s tím zastřeleným Jeremym McCoyem to rozhodně z velký části způsobila, ale jim to asi nestačilo."

"Goodman do lochu nešel. Soud ho osvobodil. Za velmi podezřelejch okolností a bylo v podstatě veřejným tajemstvím, že výměnou za jeho osvobození byla uzavřená nějaká špinavá dohoda. Ať už jí uzavřel Goodman sám nebo někdo jinej co ho z toho chtěl dostat. A tím, že to dopadlo zrovna takhle byly způsobený mnohem větší škody než kdyby byl shledán vinným a do toho lochu ho poslali."

"John Goodman už nebyl jen dobrej polda co možná šlápnul vedle když se snažil konat dobro a byl ochotnej za svojí chybu nýst následky. Z toho jak se z toho vyvlíknul určitě díky nějakejm konexím vznikl dojem, že nakonec nebyl o nic lepší než typickej zkorumpovanej polda kterýma je tohle město prolezlý."

"Kapitán Bain... no, co byste čekala, to s Goodmanem ho hluboce zasáhlo a způsobilo to, že post policejního komisaře tehdy nakonec nezískal. Goodman sám odešel od policie a s nikým z policejního sboru prý už nechce vůbec nic mít. Ani s Bainem ne."

Pak se konečně na chvíli v autě rozhostí ticho, než strážník Robert Wilson pokračuje tišším hlasem.

"To, co se stalo před těma dvěma tejdnama..."

"Vrtulníky, který přiletěly z území 60týho okrsku..."

"Goodmana dostali, nejspíš teď už dou po Bainovi. Brousej si na něj zuby už dlouho. Inspiroval až moc dalších a oni to chtěj zarazit u zdroje. Ale chtěj to nejspíš udělat tak jak u Goodmana, nechtěj ho mít za mučedníka, ale pošpinit mu pověst a ukázat, že vlastně taky celou dobu nestál za nic."

"Zatím ho nedostali, nestačilo jim to. Ale oni to nevzdaj." řekne Wilson trochu ponuře, ale pak se ušklíbne a pokračuje o trochu veseleji. "Ale on se taky nevzdá. My z našeho okrsku se nevzdáme. Ty hajzly dostanem. Víte, možná je to paradoxní, ale... mám i tak nějakou naději pro lepší budoucnost. Někdo musí, ne? Nikomu nepomůže když si tu budem jen zoufat jak to tu všecko spěje do háje. Na to už sme zvyklí, tak by se hodila nějaká změna. Donekonečna se to tu zhoršovat nemůže. Dřív nebo pozdějš se musíme nakonec odrazit od dna."

Zatímco jedete na okrsek, tak z policejního rádia se ozve informace o dopravní nehodě. Křižovatka, přes kterou vede nejrychlejší cesta na okrsek je zablokovaná, protože se tam stala dopravní nehoda. Záchranáři i hasiči a policisté z vašeho okrsku jsou už tam, ale znamená to, že cesta na okrsek se notně prodlouží, protože s touhle zablokovanou křižovatkou to budeš muset vzít delší cestou. Tedy, v případě že nechceš s Wilsonem opouštět území vašeho okrsku. Lepší bude krátce projet skrze okrsek č. 60, přes Grey Street. Sice je to na území 60tého okrsku a dost špatná čtvrť, ale lepší než to objíždět kolem dokola. Na území šedesátého tak strávíte stejnak tak maximálně několik minut.

Prequel

"Inu slečno... Vaše jméno určitě není skutečné," řekl starý muž a židle s koženým opěradlem pod ním zakrákala.

Vypadal jak Tolkien. Nebo spíš rovnou jako má vlastní představa Bilba Pytlíka.

Pohled šedých očí byl ale oběma na hony vzdálen. Byl živý, neproniknutelný. A hluboko za tím vším... krutý. Nutil mne být pořád ve střehu.

Stařec se nedíval na nic určitého. Trochu jako slepec. A právě proto viděl úplně všechno. Secesní čajový servis. Mojí rudou šálu i starou knihovnu za křeslem, ve kterém jsem seděla. Co bylo ale důležitější. Viděl jakoukoliv změnu. Jakýkoliv pohyb v prostoru.

"Budu Vám říkat třeba Elle, protože mám rád Francouzky a Vy jako Francouzka vypadáte." usmál se profesor Francis Bell dobrácky a z toho úsměvu se mi zkřivily chloupky na zátylku. "Choďte za mnou vždy ve středu o páté hodině."
"Jen ve středu?" polka jsem nervózně. Vždyť brzo umře, napadlo mě.
"Budete dostávat domácí úkoly." vysvětlil Bell přátelsky. "Navíc jste prý velmi učenlivá... ostatně... jiné ani neberu." teď se Bell zabodl pohledem do mne a domácká kancelář se smaragdovými tapetami přestala existovat. "Řekli mi, že máte všechno, Elle... Všechno... Ale tohle bude úplně něco jiného, než na co jste zvyklá."
"Jsem zvyklá na cokol-" vyhrkla jsem. Chtělo se mi zařvat, že by ho André zabil jednou ranou a Anthony zaroloval do toho jeho prvotřídního peršana, na kterýho mu zrovna sypu písek z bot. Ale pak jsem rychle stiskla ret. Ze předevčerejška byl ještě trochu opuchlý. Dnes jsem pod nánosem líčidel kryla nový monokl.

Bell se mému zajíknutí sotva znatelně uchechtl.
"Během výcviku budete dělat, co Vám řeknu." zašveholil tiše jako stará vrba. "Ale mimo něj buďte fracek, jaký si zamanete." Oči starého muže hořely pobavením.
"Co kdybychom tedy rovnou začali?" řekla jsem dost netrpělivě.

Stínem Padlého

Vůz VIPERU, Steel Street
John Goodman

Z palubní výbavy si nakonec přeci jen vezmu Glock 26 a zavěsím si ho na svůj jamajský holster. Nekoupila bych si ho, ale Johnovy pokyny mohou být na míle vzdálené tomu, jak své akce plánuji já. A tak jsem ráda za něj. Dvacet šestka je menší a agilnější zmenšenina sedmnáctky. I když má proto zásobník jen na dvanáct nábojů, nepředpokládám, že bych dnes potřebovala víc. Přesto si raději druhý beru také. Jsem totiž zásobovací typ. Což se podle mého vybavení nejspíš Johnovi ani trochu nezdá.

Měkce vyklouznu ze dveří a kryta rozložitostí Goodmanových ramen se ostražitě kradu za ním.

Je od něj hezké, že si tu vestu vzal.

Nevím, jestli je osvědčená taktika "všichni se kryjí za šéfem" v arzenálu SWAT týmů, ale mně rozhodně poskytuje mnohé výhody. Zvlášť, když je "šéf" taková vazba. Celou cestu cítím drobné mravenčení. Nesmím se ale ještě příliš odvázat.

Konečně.

Všechny ty nekonečné tlachy a sedánky jsou tak utěšeně daleko. Jess... Fumiko... křupan kterého jdeme zachránit... křupan kterého jdeme zabít.

Vše je mimo čas a prostor.

Jsem tu jen já a Johnův dech, se kterým se sladím nejdříve. Po pěti krocích se synchronizuji i s těmi.

Ťap. Ťap. Ťap, Johne.

K bočnímu vchodu se žene jen padlý anděl Goodman a jeho stín.

Ten stín hlídá oba falešné saniťáky, a eviduje i muže s brokovnicí, korzujícího kolem objektu.

Čas je Teď.

V okamžiku, kdy se John rozmachuje zbraní se od něho jeho stín odpoutává.

Protaženým klouzavým krokem se přisunu k tomu druhému v bílém a špičkou boty mu přišlápnu podrážku. Zároveň do něho strčím bokem.

Krátký lehký dotek dvou neznámých bytostí. Cítím pach i konstituci těla.

Zavrávorání saniťáka doprovodí škubnutí mé ruky jeho vlasy do strany a vzad. Mrtvolu stáhnu k zemi jako špinavý ubrus se stolu.

Ještě hotovo nemám.

Ať už John uspěl, nebo ne, s krátkým přískokem kopnu jeho oběť do břicha. Sílu kopu neposílám skrz. Celá exploduje v útrobách.
"Startujte sanitku," zašeptám Johnovi do ucha vtipně."Pro tyhle dva ale už ne."

♫ ♫ ♫ ♪ Judith Theme ♫ ♫ ♫ ♪

Kdesi, Ráno - Diego

Probudí tě nejdřív chlad. Cítíš, že jsi zavěšen, ze stropu, ruce spoutané nad hlavou, právě za své spoutané ruce jsi zavěšen. Tohle sakra nebude dobrý. Ať už ti ti dva v nemocnici dali cokoliv, tak to ještě tak úplně nevyprchalo a nemůžeš se ještě moc hýbat. Ani vnímání a smysly obecně ti nefungujou ještě na sto procent. Máš zamlžené vidění a to co se kolem tebe nachází moc dobře nevnímáš.

Víš, že jsi v nějaké temné místnosti. Kolem dokola jsou rozprostřené nějaké věci a nábytek, mimo tvůj dosah. Co přesně, to teď nedokážeš zaregistrovat, na to vnímáš své okolí až moc rozostřeně. Napravo od tebe je nějaké okno, ale z toho toho moc nedokážeš rozpoznat. Jen nějaké šedivé budovy.

Z kouta místnosti vyjde zamlžená postava. Vysoká, mohutná. Ne tak jako ty, ale je to kus... chlapa. Ano, chlapa, když přijde blíže, tak se ti to potvrdí. Na tváři má husté strniště černých vousů a vlasy má ostříhané velice nakrátko.

Přijde k tobě. "Víš kdo já sem?" ozve se hlas toho muže a možná se ti to jen zdá, ale... usmívá se na tebe? Ale ne takový vřelý, přátelský úsměv. Spíš jako dravec na svou kořist. "Billy si kvůli tobě přišel na velkou škodu. A i víc, co?" usměje se chlap a najednou tě tvrdě udeří pěstí do břicha. Je to dost tvrdá rána a i když v tomhle stavu necítíš ještě bolest tak jako normálně, tak i tak je to dost síla.

"Diego, že?" ušklíbne se chlap a do břicha ti stejnou silou udeří i levačkou. "Řekni mi, Diego, co tě to napadlo? Vybírat výpalný zrovna v baru mýho bráchy? Zrovna teď když sem se mu do byznysu vložil já?" Další rána do toho samého místa, ještě silnější. "Řek bych ti, že tě teď za to budu muset zabít." Zase tě udeří, tentokrát do žeber a v boku ucítíš strašlivou bolest.

"Ale to by sem lhal, protože jen to nestačí. Ty si zasloužíš horší. Nemám pravdu?" Další rána nenásleduje a chlap o kousek poodstoupí stranou. Asi si nejspíš trochu oddechneš, ale to už se chlap vrátí zpátky a v ruce drží basebollovou pálku.

"A asi nemáš nic co nabídnout aby ses z toho vyvlíknul, co?" Basebollovou pálkou tě udeří do slabin a ty se v tom závěsu po té ráně začneš trochu houpat. To už je tak silná bolest že i v tomhle stavu ji pocítíš téměř naplno a máš co dělat abys nezačal řvát.

Pronásledování v nemocnici
(hod 4)

Nějak jsem se dopotácel k rozbitému oknu, kterým dovnitř vnikl grázlík v mikině. Ztěžka jsem se opřel o stěnu a znovu několikrát zamrkal, když se barevný kolečka začaly vracet. „No tak!“ zavrčel jsem a začal se drápat do okna za ním. Asi jsem už vyšel ze cviku, neboť mi to trvalo jak čerstvýmu zelenáči při prvním průběhu dráhou na výcviku. Ale zvládl jsem to a dopadl na střepy pokrytou podlahu nemocnice. Sice jsem po cestě své tělo obohatil o pár střepů a drobných řezných ran, ale to je vedlejší. Můžu pokračovat v pronásledování toho hajzlíka.
Vymotal jsem se z komory na chodbu právě v okamžiku, kdy lem bílé mikiny zmizel za rohem. Posbíral jsem zbytek sil a vrávoravým během se vydal za ním. Zbraň radši tady tahat nebudu, ještě by mi někde vypadla a to by byl průser. Nechám ji zatím odpočívat v pouzdře.

Postranní Ulička, Večer - Harold

(86% teda budu počítat jako 8)

Zrzek si najednou všimne, že se vlastně přibližuješ a nejspíš ho teda jen tak jít nenecháš. A že on by měl asi začít zase zdrhat. Nejdřív z hromady odpadků rychle vezme nějakou velkou prázdnou plechovku, asi tě chtěl zase poslat k zemi a využít příležitosti k útěku, tontokrát už vážně. Ale ty jsi rychlejší a než tu plechovku vůbec stačí hodit, tak ty už bleskově vytáhneš svou zbraň. A zrzek nemá jinou možnost než tam stát a jen zírat jak na něj míříš pistolí.

Zírá na tebe s otevřenou hubou a zdá se, jako by si naráz uvědomil, kde vlastně jste. Opuštěná postranní ulička, dost daleko od místa kde jste ty tři načapali přímo při činu.

Mohlo by se tu stát cokoliv a nikdo kromě vás dvou by o tom nevěděl.

Zrzek tam chvíli stojí a očividně překotně přemýšlí (Hod 94%). Nakonec se asi rozhodl, že už nemá cenu dál riskovat, tu prázdnou plechovku upustí, zvedne ruce nad hlavu a začne se nervózně ošívat.

"No, hele, počkej chvilku, ok? Asi sme to vzali ze špatný strany." změní najednou tón, zatímco ty se k němu pomalu přibližuješ. "Hele, když mě zabásneš tak z toho budeš mít jen problémy a mě z toho fotr nakonec stejně ňák dostane."

Pomalým tempem zkrátíš vzdálenost mezi vámi dvěma už na polovinu. "Ale jestli mě pustíš, tak nebudeš litovat, fotr se ti za to odmění! Nebylo by to poprvý!" pokračuje zrzek překotným tempem. To ty už si skoro u něj.

"Zavolám fotrovi a domluvíte se, ne?" dodá nakonec zrzek a nasucho polkne. "Dostaneš víc než si vyděláš za tři měsíce! A možná i pochvalu a medaili za to žes mě zachránil před těma dvěma! Já je v podstatě vůbec neznám!" To už si u něj.

Jsi tu teprve krátce a teď si vlastně uvědomíš, že tohle je vlastně Crime City. Nebylo tu něco takového na denním pořádku?

Víš, že přijmout tu jeho nabídku a udělat co navrhuje by znamenalo výrazně pošpinit svou policejní čest a dostat se do velkých problémů kdyby se to provalilo.

Jestli teda zrovna ty něco takového po tom všem ještě vůbec máš.

Scarlet Avenue, Večer - George (a okrajově i Gloria)

Do Howarda jakoby trknulo po tvém připomenutí toho, že tobě vlastně nemusí říkat pane. "No, jistě pan- teda, jasně Wallaci." řekne strážník Howard a potlačí zívnutí. Snad je to známka toho, že se zase brzo dostane do normálu po tom setkání s Collinsovou a Walshem. Měl by vědět, že před tebou si nemusí na nic hrát a ani ti nemusí nic dokazovat.

Pak už je na řadě rozebírání toho, že vše důležité okolo toho Spencera Browna je očividně na území okrsku č. 60. "Jo, samozřejmě, má to bejt naše, i kdyby se měli roztrhnout a oni do toho nemaj co kecat." horlivě přikyvuje Parker. "Ale šak, znáte ty skety co pracujou na 60tým okrsku. Svý území si brání až moc a jakejkoliv zásah do něj zvenčí berou fakt těžce. Nejspíš se bojej aby tam náhodou někdo nenašel něco co by neměl." řekne Parker a odmlčí se.

"Těm a jejich okrsku je lepší se vyhejbat když je to možný." dodá k tomu ještě jakoby mimochodem Howard. Bylo by těžké mu v tom názoru nějak oponovat. Okrsek č. 60 se už dlouhá léta snažil získat dobrou pověst. To se jim co se týče médií a veřejného mínění obecně jakžtakž podařilo. Ovšem jak bývalý, tak nynější kapitán se snažili jen o to ty své průsery nějak utajit a svou korupci skrýt před zraky veřejnost než doopravdy nějak svůj okrsek změnit k lepšímu.

Nejspíš tam byli i nějací normální policisté co dělali svou práci. Nejspíš. To byla hypotéza která se dosud tak úplně nepotvrdila. To, co je na tom jejich okrsku skutečně policajt a co je jen grázl s odznakem, to bylo těžké určit. Mnohem bezpečnější bylo předpokládat, že tam sou všichni grázlové s odznakem. Takové to už bylo. A ani ta rivalita mezi vašimi dvěma okrsky moc nepomáhala.

"No, ale co už." mávne rukou strážník Howard. "Aspoň máme příležitost je pořádně nasrat za to, co tu předváděli Walsh s Collinsovou. A ještě podle předpisů, takže si ani nemůžou stěžovat." zazubí se a potlačí zívnutí.

Když dotelefonujete, tak detektiv Fletcher se objeví sotva George vrátí Glorii její mobil. Jeho pátrání v okolí nepřineslo žádné nové poznatky, ale aspoň se tím už nemusíte dále zatěžovat. Gloria pak s detektivem Fletcherem nastoupí do jejich auta a spolu ti dva nakonec odjíždějí. Policisté to sledují trochu zmateně, Gloriino veřejné prohlášení o tom že je tak najednou odvolána z případu sotva jej začala vůbec řešit je dost nečekané. Když to samé pak řekne i Fletcher, že i on to tady balí, tak velká část strážníků i techniků se na ty dva nechápavě dívá, co se to zase stalo.

Strážníci Parker s Howardem se na tebe dívají se zdviženým obočím a vypadá to, že mají otázky. Stejně tak Olivia vypadá, že při té návštěvě tvé kanceláře na tebe bude mít očividně o něco více otázek než předtím.

Ale netrvá to dlouho. Po tom co řekneš ty a zvláště o tom se ozve z hrdel přítomných souhlasné zamručení a vrátí se zpátky k tomu co dělali předtím. Očividně už byli odhodláni nenechat se ničím dalším rozhodit.

Parker s Howardem na sebe pak nervózně pohlédnou, očividně si nejsou tak úplně jistí, co teď oni dva přesně mají dělat.

"No, tak teda..." začne pak strážník Parker. "Chronologicky to je prošlý, to sme vás s Howardem provedli... v autě ste byl... tak já asi teda eště obejdu techniky, jestli náhodou mezitím ještě nenašli něco v tom bytě a třeba eště i v tom autě, sice už tam pomalu končej, ale co. A kdyby jo, tak vás pak najdu a řeknu vám co a jak abyste to moh případně omrknout sám. Dobrý?" zeptá se tě. A jestli nemáš žádné námitky tak pak Parker odejde po tom svém, případně jestli mu dáš nějaké jiné rozkazy tak se řídí jima.

Strážník Howard se za ním krátce ohlédne a pak si sundá policejní čepici a poškrábe se na hlavě. "No, takže..." začne s otázkou. Je ti jasné, že by se tě nejraději zeptal na důvod toho odvolání Glorie a Fletchera. Ale teď máte práci a on si to uvědomuje. Trochu se mu klíží oči, tak si je promne aby zahnal únavu.

"Skočíme teda teď za tou bábou co bydlí naproti tomu bytu?" řekne nakonec strážník Howard a hlavou kývne ke vchodu do baráku. "Nebo se chceš kouknout ještě předtím na něco jinýho?" dodá pak a nasadí si zpátky čepici. Konečně zdá se vyjel z toho přehnaně 'oficiálního' tónu. "Prostě... jaké jsou rozkazy, 'vaše veličenstvo'?" zkusí trochu uvolnit atmosféru a nervózně se ušklíbne. Pak mu konečně unikne to dlouho potlačované zívnutí a on s rukou před pusou trochu zrudne studem, že tentokrát to v sobě neudržel. Ten už toho zřejmě dneska má už vážně dost. Jako asi všichni tady...