Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Crime City - Nové Začátky
Družina
| |||
 | Nemocnice na Thorn Street a pak policejní auto, Večer - Seržantka Diazová Doktorka Turnerová očividně nějakou konfrontaci se seržantkou Diazovou čekala, však ji sama vyprovokovala. Proto i když to na ni Diazová vytasila pěkně zostra tak se nedá jen tak. "Takže, v této hypotetické situaci mám na výběr mezi tím být sama s lupičem s kudlou, co mi chce vzít kabelku. Anebo mě od toho samého lupiče přiběhne 'zachránit' nějaké hovado s bouchačkou a obuškem bez špetky sebekontroly? Prostě, někdo jako je zde strážník?" řekne a ukáže na Wilsona. Slovo 'strážník' řekne takovým tónem jako by to bylo nějaké sprosté slovo. "Volím být o samotě s lupičem, šance na přežití je větší." To jak se Diazová pustila do doktorky probralo i Wilsona, který teď hleděl na Diazovou jak to hustí do doktorky jedno za druhým a čím déle to trvá, tím více vytřeští oči v němém úžasu z toho co se právě před ním odehrává. Na tváři jsou mu znát rozpaky, úžas a i trochu pobavení nad tím, s jakou vervou se seržantka zastává svých strážníků. Očividně se nedokáže rozhodnout jak se má právě teď cítit a co se právě teď stalo. Takovou reakci od seržantky nejspíš vůbec nečekal. Na jedovaté poznámky od doktorky určené zjevně na svou osobu zdá se nereaguje. Diazová pokračuje a doktorka dodá: "Typické. Jen samé výmluvy." A když Diazová skončí, tak na Diazovou pár sekund jen kouká než zase něco řekne. "A ano, nikoho to nezajímá. A vás už vůbec. Policii obecně ne." řekne doktorka Turnerová už s povzdechem. "Proto tahle země rekordním tempem spěje do háje." "Mě... mě to zajímá." ozve se najednou strážník Wilson, který už zdá se našel nějaká slova co k tomu dál říct. Doktorka Turnerová po něm střelí pohledem, už ne tak plným nenávisti jako předtím, teď spíš plným hořkosti a trochu i překvapeným. "Je to... je to strašný. Upřímnou soustrast." vymáčkne ze sebe ještě strážník Wilson a sklopí oči. Doktorka Turnerová na něj chvíli kouká, už trochu smířlivěji. "Díky." řekne trochu s hořkostí v hlase, pak si ale je povzdechne, otočí se a jde za Diegem. Když doktorka začne odcházet pryč, tak Wilson ji stále sleduje s podivnou směskou emocí a zase spadne do zamyšlení, už ne tak hlubokého jako předtím, ale i tak nějak přeslechne nebo si neuvědomí ten krátký rozkaz "Jdeme!" od Diazové. Už když k němu pak Diazová zezadu přijde, tak najednou jakoby trochu zbystřil a když se mu Diazová zezadu dotkne ramena a zopakuje svůj rozkaz, tak to má rychlou reakci, jen ne tu žádanou. Wilson sebou škubne, otočí se o 180 stupňů přímo k ní a odskočí od ní na takovou vzdálenost aby byl mimo její dosah. Jednu ruku dal poblíž pouzdra se zbraní, kdyby svou pistoli náhodou potřeboval rychle vytáhnout, druhou má nataženou před sebou v obranném gestu s dlaní směřující směrem na Diazovou aby jí odradil od toho se ještě k němu přiblížit a případně na něj zaútočit. V mžiku si ale uvědomí že se o žádnou hrozbu nejedná. A navíc to je seržantka Diazová a že on vlastně nereagoval na rozkaz k odchodu. A to si v rekordním čase spojil dohromady. Tupá gorila Wilson očividně nebyl, dokázal si dát dohromady velmi rychle, že to teď tak trochu zvoral. A i když to byla jen úplná prkotina tak je na něm trochu znát stud. Z obranného postoje připraveného ke konfrontaci to rázem změní do rychlého kroku a vydá se za Diazovou. "Á, ano, omlouvám se, seržantko, už du..." začne už když se rozejde k Diazové, ale jeho nakřivo položená policejní čepice, která mu jen taktak zůstala na hlavě po jeho odskočení od seržantky to už nezvládla a sesunula se mu z hlavy přímo před oči a poté letěla dál před něj. "Do hajzlu..." zakleje tiše Wilson a povede se mu ji zachytit ještě než spadne na zem. Pak rychle vyběhne za seržantkou Diazovou a cestou si tu policejní čepici ještě pořádně nasadí na hlavu tak jak má být. "Soráč, sem eště trochu jak na jehlách kvůli tomu jak sem dával pozor na toho Diega a někdy je fakt těžký to pak jen tak vypnout." omlouvá se Wilson za ten svůj manévr když už jsou se seržantkou Diazovou před vchodem do nemocnice. Když dorazí k autu, tak Wilson zamíří automaticky ke dveřím ze strany řidiče, ale zmateně se zastaví když si uvědomí že Diazová k nim míří taky. "Nemám řídit já?" zeptá se. Seržantka Diazová má vyšší hodnost, tak nějak čekal že to nechá na něm jako předtím. Ale když na tom Diazová trvá tak on jen pokrčí rameny a sedne si na sedadlo spolujezdce. Když už v autě Diazová zmíní to co řekla ta doktorka tak si povzdechne. "Seržantko, já vím že si to nemám... no, brát osobně. Nebylo to nejspíš určený přímo na mě, ani na Davise s Blanchardovou, to jen..." zase hledá slova. "No, asi je teď naštvaná na celej svět... a já konkrétně reprezentuju... no, to co teď nesnáší ze všeho nejvíc." Na chvíli se odmlčí pak s povzdechem dodá: "To znám taky." Pak když Diazová zase zmíní Diega a to že postupovali správně tak Wilson jen se zamyšleným výrazem přikývne a po asi deseti vteřinách řekne: "Seržantko, jenom bysem eště chtěl říct... já nerad... zbytečně ubližuju. Jenom, a někomu jako tý doktorce by to asi znělo jako výmluva... někdy je sakra těžký určit co je ještě nutný a přiměřený a co už je příliš. Hlavně u takovejch jako byl tenhle Diego co nemaj problém zajít až do extrémů. Byl sem tam, bylo mi jasný, o co se snažil, ozbrojenej a nebezpečnej. Musel sem zabránit katastrofě." Promne si bradu a zamyslí se. "To samozřejmě neznamená, že furt není co zlepšovat. I po těch letech služby. Já si z tohodle večera vezmu ponaučení pro příště. Hill určitě taky, není to špatnej chlap. Taky mu konečně ukážu jak má držet tu pistoli. Furt mu říkám, že ten prst drží na spoušti trochu až moc těsně." Chvíli je ticho. "Ale jestli sem fakt jen tupá gorila, tak mi to prosím řekněte rovnou. Ať na sobě můžu zapracovat a časem to dotáhnout aspoň na jenom trochu natvrdlýho šimpanze." řekne Wilson s úšklebkem a pak se zazubí. "Ale pěkně ste se do ní opřela. To já by sem si to rozhodně nedovolil. A připomeňte mi, že vás nemám nikdy nasrat." Pak po chvíli se to stočí zase k Diegovi. " A ten hajzl Diego mi dal trochu zabrat." připustí Wilson."Neříkejte to prosím Davisovi." řekne úšklebkem na tváři za kterým Diazová díky svým dlouhým létům praxe dokáže poznat skrývané známky studu. Očividně sám není docela spokojen se svým výkonem při vedení Diega do nemocnice. Upřímně řečeno, nejspíš neměl proč nebýt spokojen. Jistě, Diego byl sice zraněný, ale stejně, strážník Wilson si se vzpouzejícím Diegem poradil mnohem lépe než by se u takového obra jakým Diego byl dalo čekat a Davis si do něj jen přátelsky rýpnul. Nejspíš je v tom jen nějaká jeho ješitnost nebo si na sebe klade až příliš vysoké nároky. "Mám Davise fakt rád, ne že ne, ale na mlaďocha je až moc drzej. Ještě mi nebylo ani 40 a on už mi říká starouši jak bych už byl odepsanej. A já sem v tý nejlepší formě!" postěžuje si ještě Wilson než změní téma. "A jo, ty z New Yorku, ty znám, ty sou nejhorší. Přídou sem a myslí si hned, že všecko ví, všecko znají, všude jinde všecko dělaj špatně a všechny maj jen za burany z maloměsta jen proto že oni sou z betonový džungle." řekne s úsměvem Wilson. "Proto ste odtamaď odešla? Ukázat nám obyčejnejm lidem v prdeli ameriky jak to dělat správně po vzoru vyšších bytostí z nejdůležitějšího města v celým vesmíru?" zeptá se Diazové Wilson a tón hlasu i úšklebek na tváři naznačují, že jí jen škádlí. "Jak se vám v našem 'nádherným' městě zatím vůbec líbí? Předčilo to zatím i ty vaše nejhorší očekávání?" Když ho Diazová upozorní na uniformu, tak se na ni koukne a uvědomí si konečně jak po tom posledním souboji s Diegem vypadá. "Ježiši, kdyby mě teď viděla moje manželka tak mi dá co proto." ušklíbne se na Diazovou a trochu si ji začne upravovat. Omítku si z uniformy neoprašuje, ste v uzavřeném prostoru a byl by z toho jen dusivý oblak a tu čepici už má dávno narovnanou, ale trochu si zatím upraví uniformu aby nevypadala tak pomuchlaně a pak si rozváže vytaženou kravatu a začne si ji pomalu znovu vázat tak jak má být. "Sem prej její 'hrdina', 'jeden z těch nejlepších co tohle město má k dispozici'." řekne Wilson a zakroutí nad tím očima. "A 'hrdina' se prej má starat o to, aby vypadal reprezentativně. Mít pořádně vypranou a vyžehlenou uniformu, nablýskanej odznak, bejt řádně hladce oholen..." řekne pobaveně a zakroutí hlavou jakože je co se týče tohohle jeho žena trochu šáhlá. Bylo vidět že má Wilson navzdory tomu co se událo s doktorkou o trochu lepší náladu než předtím. Na chvíli přestane s vázáním kravaty a promne si svou svou hladce oholenou tvář. "Několikrát sem si chtěl nechat narůst knír nebo bradku jak je to dovolený. Ona mi to ale vždycky hned zatrhla. Vousy nesnáší." pousměje se už trochu smutněji. "A tak se musím holit pravidelně každej den, i když mě to někdy docela sere." povzdechne si a pokračuje ve vázání kravaty. "Uniformu vždycky perfektně upravenou, čistý ponožky, pravidelný každodenní holení... S tímhle mě nikdy nenačapáte, že by sem přišel do služby neupravenej, doma mám furt vojnu." usměje se a dál si váže tu kravatu. Začíná tu pomalu vycházet najevo to, že drsňák Wilson je tak trochu podpantoflák. "No vůbec, ona je to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo už jen tím jak se o mě pořád stará." zasměje se nakonec strážník Wilson jak si pomalu dovazuje tu kravatu. Seržantka Diazová si vzpomene že se ho vlastně předtím ptala proč se přidal k policii. Poté, co mu řekla ten svůj příběh, to co ji samotnou inspirovalo se stát policistkou. A na to že jí to vlastně nestihl říct protože je tehdy přerušil Diego. Jestli jí to stále zajímá, tak teď je asi vhodná doba na to ten dotaz zopakovat. Nevypadal ale, že by o tom rád mluvit a taky, že se za to stydí. Ale když mu ona řekla ten svůj, tak to z jeho slov vypadalo, že je ochoten se o to podělit se i on o ten svůj, aby to bylo fér, i když nerad. | ||
| |||
 | Večer - u nemocnice - Marcus a Harold Hod 5 Žmoural jsem skrze okénko a nijak si nevšímal okolí, a téma, který si zvolili ti dva vepředu ("Víš dědo, věc se má tak.." - Blonďatá pohroma no jéje, probírají Jonesoou) - a přemýšlel nad svými vlastními věcmi, když jsem zaznamenal, jak Imlay brzdí. Mrknul jsem na druhou stranu auta, a s potěšením musel uznat, že jsem svou sázku prohrál. "Takže co si to dneska dám v baru, když zveš?" zeptal jsem se Marcuse, zatímco jsem se snažil dostat z auta. Zajímalo by mě, jestli ty policejní služební auta jednou začnou dělat v normální velikosti, aby z toho auta polda nelezl jak z tanku. Když nás borci zmerčili, musel jsem se ušklíbnout. Maminka z vás nebude mít radost chlapečci. Stál jsem tak za Kesslerem a Marcem, jako kdybych jen procházel kolem. Bohužel k nadávkám, které jsem čekal, se přidalo i napadení policisty a koupil ji právě náš řidič a moje peněženka na dnešní rundu v baru vjednom Skočil jsem k Marcovi na opravdu poslední chvíli, kdy jsem ho jen tak tak zachytil za lopatky těsně nad zemí, ať se nepraští znovu do hlavy. Pak jsem ho položil. Marcus se zdál fakt mimo ae bylo mi jasný, že když nezareagujem, tak ti spratci zdrhnou ke svým bohatým rodičům, který jim zachrání prdel jako už tolikrát. A to vše se odehrálo během několika málo vteřin. "Marcu kurva," zasyčel jsem na Marca, když jsem vyběhl po utíkajících děckách a Marcus se vrhnul jako Chuck Norris skrze okno za jedním z nich a Kessler šel po zrzounovi. Na malinkou setinu mě překvapilo, že nejde po černochovi, který to vzal na druhou stranu od zrzouna. Jestli se Marcus nepobleje po tý šupě, protože to vypadá že má minimálně otřes mozku, tak mu tu rundu koupím já. A pokud chytne i to děcko, tak i dvě. | ||
| |||
| Nemocniční Pokoj, Ráno - Diego Život je na hovno. Tak by se alespoň dala shrnout tvá současná situace. Tvůj poslední pokus o útěk nevyšel a místo toho abys po delší době konečně pocítil svobodu si pocítil tvrdou stěnu nemocnice a teď jsi tady. Připoutaný k posteli na nemocničním pokoji. A jak ses sám přesvědčil před asi půl hodinou, nemocniční jídlo je zdá se dobrou ukázkou toho, co tě čeká ve vězení. Jak tohle někdo mohl vůbec jíst? Alespoň pár věcí šlo v tvůj prospěch. Zaprvé, už si byl v podstatě ve formě. Nic si neměl zlomeného a zbývalo ti jen pár modřin. Zadruhé, docílils toho že se ti podařilo je svým hraním velmi zraněného je přesvědčit ať si tě tu ještě pár dní nechají na pozorování, kdyby náhodou. Kdyby se o tebe starala aspoň nějaká hezká mladá zdravotní sestra se zářivým úsměvem a velkýma... očima, ale ani to ti nedopřáli. Střídali se u tebe jedna obstarožní, očividně dost přepracovaná sestra s nasupeným výrazem na ksichtě po kterém by zkyslo mlíko v širém okolí a pak jeden zdravotník. Hlídali tě nejdřív jedna rusovlasá strážnice a nějakej mladej černoch, před třema hodinama je už ale vystřídali jiní dva strážníci, nějakej hispánec s knírem a nějakej číňan. Asi hodinu po vystřídání tvých stráží se tě přišla navštívit jiná zdravotní sestra než ta která se o tebe starala dosud. Nejspíš se ti asi aspoň trochu zlepší nálada když zjistíš že ses konečně dočkal té tvé hezké mladé zdravotní sestry. Ale ta se tu moc nezdržela. Jenom ti vyměnila náramek na pravé ruce, kde byly napsány informace o tobě jako o pacientovi. Asi tam museli něco opravit, vůbec si nevěděl a ona ti nic nevysvětlovala. A po ní už tu byla zase ta stará rašple jak předtím. Vážně to všechno šlo z kopce. Že ses na ty Red Cobras nevysral, jasně, už ti docházely prachy a živořilo se ti špatně, ale stále lepší než tohle. Teď ti daj na krk nějakého státem přiděleného právníka co by tě nedokázal dostat ani z pokuty za špatné parkování. A po soudu už z tebe bude bude jen další holá hlava s číslem na vězeňské uniformě co hnije v cele ve vězení a čas od času ho naženou vyrábět cedule na SPZtky nebo nějakou podobnou otročinu. Tak aspoň vypadala tvá nejpravděpodobnější budoucnost. Stejně za to všechno může ta ryšavá potvora z baru co na tebe zavolala poldy. Kdybys jí teď dostal do rukou... Ze zlostného rozjímání tě vyruší příchod dalších osob. Jeden ze strážníků co tě hlídá otevře dveře a dovnitř přijdou dva zdravotníci které si předtím neviděl. "To vyšetření... no, bude to asi trvat trochu dýl, tak si klidně zatím někam odskočte." řekne jeden ze zdravotníků. "Ne kdepak, my ho musíme hlídat. Šéf by nás stáhnul z kůže." řekne hispánský strážník s knírem, ale vypadá, že ho mrzí že tu možnost vážně nemůže využít. "Tak my mu to nepovíme, jak by se to dozvěděl." řekne ten zdravotník a zazubí se na ně. Hispánec s knírem vypadá, že o tom začíná uvažovat, ale ten druhý, asiat, tu možnost hned smete ze stolu. "Stejnak, radši to nebudem riskovat. Je to i pro vaše bezpečí, prý je dost agresivní." "No dobře, jak chcete." řekne ten zdravotník co mluvil dost otráveně, což je divné, jemu to může být přece jedno. "Jelikož je teda tak agresivní, tak mu radši podáme sedativa." řekne ten ze zdravotníků co předtím nemluvil. Když přijdou blíže, tak si uvědomíš, že ti dva zdravotníci vypadaj nějak divně. Na jednom z nich si všimneš tetování ve tvaru nějaké lebky ještě s něčím, tak dobrej výhled na to nemáš. Co tě zaujme je hlavně to že pod tím má velkými písmeny vytetovaný nápis FUCK THE POLICE! Asi si myslel, že to měl skrytý, ale teď jak se k tobě ten druhý co nemluvil s policajtama přiblížil si všimneš jak mu to vyčuhuje pod rukávem. Možná to bylo normální, jak to chodilo v nemocnici, tos nevěděl, ale v kombinaci s jejich divným chováním předtím tu začíná být jasné, že tu asi něco nehraje. To už je ale až potom co ucítíš bodnutí v paži a pak už upadáš do sladkého spánku než můžeš něco říct... | ||
| |||
| Úkryt na Garden Avenue s Fumiko, Ráno - Judith, Goodman Fumiko Goodmanova průpovídka nerozhodila, naopak se pousměje jakoby něco takového od něj čekala. "Goodmane, k čemu by sme tu jako měli nějaký pitomý knížky? Ty už dneska nikdo nečte. Dneska je moderní doba a navíc sme v Kalifornii, brouku. Tady nikdo dostatečně dlouho nevěnuje pozornost ničemu pokud to nemá spoustu speciálních efektů a aspoň tři doslova explozivní scény každejch deset minut." Pak se na něco koukne do svého notebooku a bez toho aby se dívala na Goodmana dodá: "A když už tak e-booky, 21. století, víšjak. Už tak vypadáš jak kdybys vystoupil přímo z devadesátek tak to nemusíš furt potvrzovat že ses tam už zasek. Svět se točí dál i bez tebe, začni se točit s ním." Je vidět, že si do Goodmana ráda rýpne. Varianta, že jednou Goodmana nasere tak že se už neudrží a jí ustřelí hlavu ji buď nenapadla nebo je to ochotná riskovat. Koneckonců, bylo to pochopitelné že si to nemohla odpustit, byl to Goodman. Kdysi hrdina Crime City, nyní padlý anděl který byl mezi těmi které by kdysi posílal za mříže. A teď tu sedí jen jako další padouch a bere rozkazy od drobné japonky s modrýma vlasama. Bylo to tragické, smutné nebo rovnou směšné? Nejspíš vše najednou. "Owens si svýho bráchu vzal ještě než sme zjistili do jaký nemocnice toho Diega strčili. To bylo jinde než kam šel Owens. Chtěli sme ho vzít do svýho 'opatrovnictví', ale to nevyšlo." řekne jakoby mimochodem Fumiko a pak Goodman přijde s nápadem. "A jo Goodmane, to je zajímavej nápad." řekne Fumiko se zamyšleným výrazem. "Poslyš, ty si fakt užitečnej. Ještě další takový nápady a budeš to tu vést místo Eddieho. Je super vidět jak sem do VIPERu hned zapadáš!" zazubí se Fumiko na Goodmana a pak zvážní. "Dělejte jak myslíte. Jestli se vám ho povede dostat živýho, tak ho přivezte sem i s Diegem. Myslím, že Eddie by vám za to byl ochotnej dát i nějakej další tučnej bonus. Ale de hlavně o to ho odstranit z cesty." To už se ozve Judith. "Ne dík, Judith." mávne Fumiko rukou a odmítne nabízenou žvejku. Na její zmínku o tom, že chce plány nemocnice jen přikývne a pak se zase koukne na noťas. Její výraz ale rázem o dost zvážní. "Jo a Judith..." začne trochu nervózním tónem. To se něco pokazilo nebo jak? "Na plány nemocnice je už dost pozdě." řekne teď už se zářivým úsměvem. "Náš milej Diego je už očividně na cestě k Freddymu Owensovi. Podařilo se nám totiž k němu dostat sledovací čip. No, aspoň bude větší sranda. Neplatili bysme vám tolik kdybyste to pak měli mít snadný, ne? Tak se převeďte, že si to zasloužíte!" Zvedne se z krabice a gestem vám pokyne abyste ji následovali. "V garáži už máte připravený auto, všecko vybavení o co ste žádali je v něm. Vaše auto má zabudovanou i GPS navigaci kde bude označenej i Diego, dovede vás přímo k cíli." vysvětluje Fumiko cestou. Vám dvěma bylo jasné, že jak Eddie, tak Fumiko byli v rámci VIPERu dost malé ryby a nepatřili mezi elitu zdejšího podsvětí. Spíše naopak. Nejspíš je čas se nějak předvést a z téhle buňky plné amatérů se posunout v organizaci VIPER někam výš. Možná jednou i mezi kompetentní jedince. | ||
| |||
| Scarlet Avenue, venku, pak uvnitř bytovky, Večer - George, Gloria (okrajově i Adam) Ve Walshovi to po Georgových posledních slovech doslova vře, žilka mu pulzuje tak jako nikdy předtím a chvíli to vypadá že se na George vrhne. Ještě než George odejde stranou s Parkerem, tak k němu přistoupí blíže a nasupeně spustí: "Wallaci, buď si jistej, že ty tvoje pitomý kecy tě nakonec budou hodně mrzet." Už se ani neobtěžuje vykáním tím přezíravým tónem jako obvykle. To už ho George musel fakt nasrat. Pak jen tiše s úšklebkem dodá. "Každýho to nakonec mrzelo." S tím se už otočí a jde ke Collinsové s Glorií. Když Gloria Collinsové vyčte všechno co zrovna řekla, tak ta se snaží tvářit jako že je nad věcí, ale jde poznat že je docela otrávená tím jak se zdejší situace vyvinula. Při Gloriině vysvětlování toho co přesně znamená pojem seance jen zakroutí očima a ke zbytku se už nějak ani nevyjadřuje. Pak s Walshem odcházejí, snaží se tvářit tak nějak vítězně, ale je vidět, že to díky Georgovi a Glorii bylo dost hořké "vítězství", jestli vůbec nějaké. U auta už Walshovi spadne samolibá maska. Vypadá vážně absolutně nasupeně. Nejspíš si to později vybije na někom jiném, nejspíše jedním ze svých podřízených. Možná i doslova. Takový už Walsh prostě byl. Předtím než Walsh nastoupí do auta na už vracejícího se George vrhne poslední nenávistný pohled. Collinsová řídí, Walsh si sedne na sedadlo spolujezdce, vytáhne z kapsy nějakou placatku a přihne si z ní trochu. To že Walsh nemá problém si občas trochu přihnout ve službě je jakýmsi veřejným tajemstvím. A po tom verbálním spráskání od George to očividně potřeboval. Když už ti dva byli definitivně v tahu, tak George započne se svým krátkým proslovem aby všem připomněl, proč tu vlastně jsou předtím než to tu ti dva svedli na další žabomyší války mezi okrsky. Pak si přisadí i Gloria a strážník Howard nakonec zakončí to co začali oba detektivové. Nejspíš cítil, že musí taky něco říct, jako prvního na místě a déle sloužícího to do příchodu detektivů byla jeho zodpovědnost to tu udržet tak jak to má být. Bylo to vlastně jakoby perfektně sehrané, George je nabudil a připomněl jim co je tu teď to důležité, Gloria je inspirovala a rozptýlila je od jejich trudných myšlenek a Howard za tím udělal tečku a poslal je zpátky do práce. Bylo vidět, že drtivou většinu škod které se Walshovi s Collinsovou povedlo napáchat se vám podařilo opravit. Nálada se tu mnohem zlepšila poté co ti dva odešli a vy jste je povzbudili. Na Georgova slova už odpoví Howard: "Jasně, detektive Wallaci, jenom... nevím, prostě sem... no, poslední dobou je toho prostě trochu moc.." řekne a jen se unaveně usměje. "Děkuji že jste nás podrželi, oba dva. Teď vám jen ukážem, že se v nás nemýlíte-" řekne, ale než to stačí doříct tak mu ujede krátké zívnutí a přeruší ho. On se pak nervózně usměje. "Omlouvám se, sem tady už dost přesčas a to kafe co sem měl taky očividně nebylo moc silný. Spíš to byla obarvená voda než kafe. Ale já to zvládnu." omlouvá se už předem strážník Howard a potlačí další zívnutí. Trochu se mu klíží oči a nejspíš by byl po téhle prodloužené šichtě už dávno rád v posteli, ale snaží se tvářit že je pln energie. Strážník Howard projde pod páskou na druhou stranu a poté vám ji podrží nahoře abyste na druhou stranu mohli jít lehce taky. Detektiv Fletcher zůstane venku, rozhodne se prozkoumat okolí místa činu, zda tam nenarazí na něco zajímavého. Vy dva se tedy vydáte se strážníkem Howardem chronologicky prozkoumat to místo činu. Všem vám předtím ještě rozdají rukavice a další ochranné pomůcky, kdybyste náhodou na něco chtěli sahat, abyste nekontaminovali místo činu. Když se blíží Olivia věnuje Georgovi tázavý pohled, vzhledem k jejím reakcím na tu scénu s Walshem a Collinsovou se dalo odhadnout že se to asi týká toho. Už ani nevypadala, že jí je špatně, vypadala spíš jako že nějak nechápe do čeho se to vůbec zapletla. Však ona si už zvykne. Měsíc, dva a už Walshe s Collinsovou bude nesnášet jako všichni ostatní. Možná ani ten měsíc ne. Tak nakonec vplujete do bytovky a Howard vás hned vezme kolem schránek a pak po schodech nahoru z přízemí do prvního patra. Cestou si na mezipatře můžete všimnou patřičně označené díry ve zdi ve které byla jedna z těch kulek. Podle úhlu střelby byla nejspíše vypálena odněkud z vrcholu schodů vedoucích do prvního patra. V prvním patře je chodba s dveřmi do bytů, byt č. 2 je označen policejní páskou a na stráži stojí jeden strážník, hispánec střední atletické postavy. Je to strážník Hugo Gonzáles. Když uvidí s Howardem přicházet i Glorii s Georgem tak na pozdrav letmě zasalutuje. "Gonzálesi, víš jak sou na tom technici?" zeptá se ho strážník Howard. "Parker se jich ptal, už budou finišovat. Chtěj se brzo už přesunout k tomu autu zavražděnýho." řekne Gonzáles a pustí vás dovnitř. Dveře vedou do malé předsíně s botníkem a skříní, poté to ústí do poměrně spoře zařízeného obýváku kde je v podstatě jen gauč, plochá televize a u gauče nízký stolek. V obýváku malého bytu na něčem ještě pracují technici, jen vás pozdraví lehkým kývnutím a dál pokračují v práci, kterou už zdá se pomalu dokončují. Z obýváku vede několik dveří, u jedněch stojí strážník Parker a když si všimne vašeho příchodu tak se k vám hned vydá. "Zdravím, detektivko Jonesová." pozdraví Parker Glorii kterou ještě narozdíl od George nepozdravil a pak se otočí k Georgovi. "Detektive Wallaci, takže, žádný účetní knihy se tu nenašly." začne a na chvíli se odmlčí, trochu i zrudne. Ať už se chystá říct cokoliv, očividně je mu to trochu trapné. "Jenom spoustu, ehm, pornočasáků. A taky pornofilmů. Ty ale asi k případu relevantní nebudou, můžete se ale kouknout sám jestli chcete." řekne Parker a nervózně se zasměje a pak honem pokračuje. "V obýváku byl nějakej obraz, mysleli sme že by tam moh bejt za ním schovanej nějakej sejf, ale ne, je holá zeď, ani dutá nebyla." dodá a pak se zase na chvíli odmlčí než pokračuje. "V koupelně taky nějaký prášky, nejsou to ale žádný drogy nebo něco, jenom nějaký na zvednutí... libida." Parker se zase trochu začervená a pak rychle změní téma. "Tohle místo je vůbec tak nějak dost spoře zařízený, až na... ložnici. Prostě to tu ten chlap měl očividně jen na ten jeden účel. Nevypadá to jak místo kde by někdo žil dlouhodobě." pokrčí rameny. "Jo a ještě, žádný flashky ani žádný jiný další datový nosiče sme nenašli, v jednom batohu pohozeným u stolu v obýváku sme ale našli laptop. Nejspíš si ho sem přines s sebou. Třeba se bál, že jestli ho nechá v autě tak mu ho můžou ukrást. Tohle není moc dobrá čtvrť. Ten laptop potřebuje ale heslo který samozřejmě neznáme, tak bude lepší to nechat těch co si s tím rozumí víc, ti si s tím nějak poraděj." dopoví konečně Parker. Strážník Howard čeká na to, až George domluví s Parkerem než vás bude moci vést dál. | ||
| |||
 | Scarlet Avenue Georg, Adam George buší do citlivého místa bouracím kladivem a mně se vybaví že kdysi jsem snila o budoucnosti a prožívala běžné starosti zatímco poslední dobou sním o běžných starostech v minulosti. Sandra mezitím pronese výhružku kterou by v Kmotrovi Don Corleone formuloval asi takto. Nechci aby jste je zabili, chci aby jste jim dali ponaučení. Chci aby jste jim zpřelámali všechny kosti v těle a nechali je ležet na ulici v kaluži vlastní krve. Aby dokonce života ti parchanti museli jezdit na kripl káře a slintali si na košili, aby se malé děti smáli ... I když mám takový pocit že se do toho Sean nezapojí i když by mohl protože tím by dal najevo jak moc se ho to dotklo. Stejně jako jsem skoro jistě věděla že si Johnsonová nepůjde stěžovat za tu mou silně rasistickou poznámku. „Víte co počkejte si ten týden nebo dva a kdo ví možná vás překvapíme. Třeba se zjistí že VIPER v tom teprve bude mít prsty protože bude chtít ukázat že veškerá kriminální aktivita se může páchat jen u nich nebo vůbec.“ také se na ní zářivě usměji a potom se otočím k Seanovi. „Tohle téma není zrovna tak známé takže se dá pochopit že vám to uniklo Walshi, takže budu mluvit tak aby jste mně stihl chápat. Seance nám pouze umožní mluvit s mrtvým, ale to je vše. Řekněme že by se tento převratný nápad rozhodli použít v armádě a vyvolali Napoleona nebo když by nebyli troškaři tak rovnou Alexandra Velikého protože armáda kterou by vedl by byla neporazitelná, ale má to jeden háček. Alexandr Veliký by jim pouze mohl poradit, ale už by jim nemohl velet. Ale nebudu vás zdržovat Howard vás doprovodí.“ Ano všimla jsem si ho stejně jako že za námi narůstá napětí, když vidíte hvězdičky a celé galaxie nemluvě o dalších zpestřeních ve které se může běžná hlídka zvrhnout postupně se u vás vyvine něco co by se dalo přirovnat k tomu že pavouk pozná když mu někdo trhá síť. Potom nechám Howarda aby se k tomu vyjádřil a zároveň jsem překvapená jak z takového uctivého slova dokázal udělat urážku. „No zřejmě nejen Walsh se vyžívá v kopání do řadových policajtů, necítíte se ... neuvolněná?“ Tohle nechám vyznít jako řečnickou otázku a hned pokračuji. „Ale k vaší poznámce, tohle místo už bylo pořádně pročesané předtím než jste se rozhodli nás oblažit svou přítomností a tak byl sebraný každý nedopalek a každá vyplivnutá žvýkačka. Čistě teoreticky samozřejmě, bychom tam mohli přinést popelník z hotelu a vysypat ho tam a k žádné kontaminaci by nedošlo. Ale pokud se váš technik nechá rozhodit popelem či nedopalky cigaret tam kde to už prošel měl by zvážit zda by neměl jít dělat třeba na poštu.“také se na Sandru usměji a potom dodám. „Také přátelská rada, měl by stále záslužnou práci, byl na čerstvém vzduchu a mezi lidmi a měl by měně starostí. Co se týká oholení strážníka Howarda možná že na vašem okrsku sebou strážníci pro podobné případy nosí břitvu, štětku a holící pěnu protože strážník je především gentleman a manekýn, ale já osobně jsem ještě nezažila že by byl nějaký strážník označen že dělá ostudu uniformě a policejnímu sboru obecně jen proto že nemá vyčištěné zuby.“ Ano přeháním ovšem teď přišel čas na nejobtížnější věc kterou musím podat tak aby mi nemohli nic říct. „Ohledně toho co se stalo před dvěma týdny, někdo jim poskytl krytí, předtím je informoval a umožnil jim sem propašovat menší armádu, s tím se už těžko dá něco dělat. Také ty vrtulníky letěly směrem od vás a k vám se taky vraceli, ale to byla určitě jenom náhoda a ty vrtulníky nad vašim okrskem jenom přelétali. Váš okrsek byl přece vyproštěn ze své toxické minulosti, všechny vazby na ní byli zpřetrhány a tak jako mýtický fénix mohl povstat z popela a znovu si vydobýt důvěru lidí a pošramocenou reputaci.“ Tak to bychom měli potřebuji se napít a to mně čeká ještě motivační řeč ke strážníkům, ale jsem si jistá že jim to jejich vítězství pěkně zhořklo. „Díky Georgi já bych něco řekla všichni víme že ta velká transformace 60. okrsku bylo jako když chcete odvést auto do myčky, ale nakonec se ho rozhodnete překrýt plachtou aby nebylo vidět že je špinavé. Ale nemluvme už o nich nenechme si zkazit den protože pak vyhrají. Nikdo o vás nepochybuje, vy všichni co tu jste ať už muži nebo ženy děláte svou práci dobře a tak jak se má protože do ní dáváte srdce. Ano zažili jsme těžké časy, ale můžou nás srazit a my se zase se zvedneme silnější než kdy předtím. A tak pojďme dokázat že se s námi dá pořád počítat, tohle je náš případ a my ho dotáhneme ke zdárnému konci.“ Zakončím svůj motivační proslov a už nedodávám že pokud se skutečně prokáže že je do toho zapojený VIPER budou to právě média která teď na nás budou pět chválu a to bude pro ty dva pěkně hořká pilulka. A jak nás předtím náš milý policejní komisař předhodil médiím nyní bude mít proslov o hrdinných policistech kteří byli schopní uspět i navzdory protivenstvím atd. aby si přihřál vlastní polívčičku. „Co se týká té prohlídky já bych také začala nejdřív ložnici.“ | ||
| |||
 | Nemocnice, Okrajově Diego
| ||
| |||
 |
Judith Schlechter Tahle žlutá opice si myslí, jak je chytřejší než já. Jak je její organizace, tahle zatracená verbež, lepší než já. Lepší než policie. Jako kdybych měl na výběr. Ne, to jsem opravdu neměl holčičko. Jejich arogance bude jejich pád. Možná ho nepřivedu já, a možná nepřijde dneska, ale jednou určitě. Byl jsem sraženej k tomu, abych byl mezi nima, ale bylo to jako dát cvičenýho psa mezi pudlíky. Trhám, trhám, a trhám. Nemají šanci. Takovýhle rybičky. Popotáhnu cigaretu. Ne, těch se opravdu nebojím. | ||
| |||
1347.jpg){kind=icon} | Okolí nemocnice, večer - Harold, Marcus, Tony Takže štěkna je vlastně normální uřvaná šéfka, ale ta černá v kůži běloskvoucí je mimozemšťan? To by bylo dobrý, eliminovalo by to půlku důvodů, proč dostanu takhle zamlada infarkt. Když já hrozně nerad hysterky… z těch vysokých ženských tónů, když řvou, mi zvoní v uších a brní mozek. „K blonďatým vlasům se přece debilita a arogance dává zdarma, ne?“ uchechtnu se. Rozhodně to za mých časů platilo u dobrý půlky roztleskávaček. Na druhou stranu, bloncku si neumím představit jako roztleskávačku ani před třiceti lety, na to je moc hnusná, na ní bych za svých sportovních let maximálně vykopával… leda by se po cestě něco vážně posralo. „Snad jo,“ moje srdíčko už vydrželo víc než tohle, „ale moc se nesměj, do pěti let z nich budeš vypadat jak já.“ „Já vím,“ zazubím se na tu pochvalu – jsem v nejlepších letech, „mám prostatu a oči jak ve dvaceti.“ Dementi čmárající po zdech, no skvěle, něco je všude stejný – mládež je všude stejně blbá. Šáhnu po vysílačce, ale pak se zarazím, protože mi dojde, že vlastně neznám náš volací znak, ale hoši mi ho prozradí. „Centrálo, tady hlídka 315-T-40, jsme u nemocnice, na ulici…“ ještě si nechám nadiktovat, kde to teda vlastně jsme, „máme tu nejspíš 10-17B, vandalismus, z dálky to vypadá na tři pachatele. Jdeme si na ně posvítit.“ Vystoupíme a pomalu se k nim vydáme, ať holoubátka nevyplašíme, jenže holoubátka maj dobrej sluch. „Policie! Ani hnout!“ zařvu obligátní hlášku, která snad nikdy nikoho nezastavila, ale než vytáhnu zbraň, ať je trochu postraším, přistane na kebuli našeho řidiče plechovka. Aspoň že je nemocnice hned vedle. „No kurva… dobrý?“ přikleknu k němu, ať zjistím, jestli je naživu. „To byla pecka…“ Pomůžu mu se zvednout alespoň do sedu, jenže náš malej cajtík má nutkání ještě něco vymýšlet. „Vyser se na to. Vedle je nemocnice, posaď se sem a pak tě tam zavezem. Děsně nesnáším papírování a víš, jak je to náročný, když ti ve službě zdechne kolega? Z toho by se jeden posral.“ To je rada rozumnýho kmeta, ale taky nejsem jeho máma, jestli se chce za tím mladým honit, bránit mu nebudu. Na to není čas, už tak jsem ho ztratil víc než dost. A tak se rozběhnu za zrzavou palicí. Napadnul policajta, to si beru osobně. (4) | ||
| |||
 | Glam punk Úkryt, Muži. Různým způsobem žadoní o Vaši pozornost. Někteří se předvádějí. Znalostmi, bohatstvím, nadutostí, nepatřičným hlukem. Jiní se snaží Vás smyslně uhranout. Obvykle to vypadá tak, že se tváří, jako by jim byl právě zaživa vyndáván apendix a z nějakého důvodu jim to dělalo moc dobře. Zapálila bych si. „Žvýkačku?“ nabídnu Fumiko. Johnovi ne, protože má pusu zrovna plnou. | ||