| |||
Opuštěné bytovky, Večer - Cassandra, Maggie Utíkala jsem za Craigem co mi dech stačil. U toho jsem kličkovala jako zajíc, abych potencionálním střelcům znesnadnila zaměření. Následovala jsem Craiga k budově bytovky. Během běhu jsem se snažila k bundě nahmatat zbraň. Kdo sakra narušil tohle jednání? Pokud to nebyla druhá strana se kterou jsme měli setkání tak kdo tedy? Kdo další o tomhle mohl vědět? Craig ale nevypadal překvapeně, když kolem něj proletěla kulka. Čekal, že se něco pokazí? Slyšela jsem jak mi kolem obličeje proletěla kulka, když jsem zrovna uhýbala stranou. Když se mám podařilo dostat dovnitř, rychle jsme se vydali nahoru, každý se zbraní v ruce. Tohle se hodně pokazilo. A teď bude důležité odsud vypadnout živý. Hod kostkou: 1 |
| |||
Johne, Vůz VIPERU Cílené urážky a tupení mé cti se mnou nikdy doopravdy nehnou. Naopak, je to pro mě trigger point pro větší uvolnění, protože oběť se odkopává. A další věci se vyjasňují. John nemá fantazii. Opravdu si myslí, že s sebou veze jen další chovanku blázince na výlet. A ztrácí tváří tvář smrti nervy; používá vulgarity, glosuje popkulturou. Navíc ze sebe dělá bolestína. Ano Johne, povězte mi jak Vás nikdo nechápe. Povězte mi, jaký doopravdy jste. Já už to totiž dávno vím. "V akci nekouřím, Johne." DNA lze vyšetřovatelům poskytnout i jinak. "Váš plán zní rozhodně akceptovatelně." A pomalu. "Zvlášť pokud chcete prchat tímhle vozem." Nápadnější by byla už jen ta sanitka. Pak se ptá, jestli jsem připravena dělat mu dalšího SWAŤáka do počtu. "Samozřejmě, že jsem. To Vy nasaďte prezervativ na ty Vaše pouštní ptáky, když to chcete potichu." Slangový dvojsmysl si neodpustím. "A nebojte se," mrknu na něho a přes hlavu si přetáhnu kuklu. "Po celou akci nedopustím, aby Vás někdo znásilnil." Tep mi vzrušením stejně poskočí. |
| |||
Večer - okolí nemocnice - zrzavej zmrd Jo, jo, nebudeme předstírat, že dokážu dohnat mladýho cápka, který nejspíš tráví veškerý volný chvíle vandalismem. Kdyby byl klasická oběť počítačový doby, tak už by se válel na zemi, sbíral dech, otíral si slzy povislýma mužskýma kozama a topil se ve vlastním tuku. Jenže tenhle hajzl už párkrát v životě běhal, i když určitě hlavně před policajty. Utíkat, nadávat... s tím jsem počítal, ale že by si troufnul na další kravinu, jako předtím s Marcusem? To jsem nečekal. Šmejd jeden zasranej! Na chvilku mi to vyrazí dech, zohnu se v pase a mám co dělat, ať při tom náhlým nárazu a bolesti nevybleju plíce, ale čím víc se mi po těle rozlejvá bolest, tím víc mi je jasný, že k žádný velký škodě nedošlo – leda na cti, ale to hodlám napravit. Musím se vydýchat, nejen kvůli tý ráně, vyraženýmu dechu a modřinám, ale protože už toho mám taky plný cecky. Na poletování po ulicích jsem moc starej. Ale co je důležitější, to malý hovado mi k tomu dává prostor, protože musí hulákat jak vyvolávač, místo aby se sebral a zmizel mi nadobro, jak by udělal kdokoli trochu chytřejší. Ale tenhle zrzavej retard je synátor někoho důležitýho a takový synkové jsou povětšinou vždycky dementi. Doufám, že takový, že si při mým skuhrání a svíjení nevšimne, že mírně zkracuju vzdálenost. Odflusnu si, protože mám hubu jeden velkej hlen, ale pak se narovnám, vytáhnu zbraň a vystřelím do vzduchu. Uvědomuju si, že zákony fyziky říkaj, že co vystřelíš nahoru, to se musí vrátit zase zpátky, a když máš smůlu, tak to po cestě někoho trefí, ale já jsem ochotnej to riskovat. Tohle město se stejně skládá jen ze samýho lidskýho odpadu, takže nehrozí velká škoda. A pak namířím na zrzka. „Mám pro tebe novinku, šmejde. Já nic nemám, takže mi je tvůj fotr u prdele. Ukaž pracky a klekni na kolena, nebo ti provrtám palici. Dvojitej útok na policajta… i kdyby byl tvůj fotr třeba bůh, po tomhle ti leda požehná při ukřižování.“ (86 %, omylem procentovka, ale takovýho hodu se nechci vzdávat, můžeš to brát jako 8... nebo to zaokrouhlit nahoru :D) |
| |||
Judith Schlechter Rozpovídá se. Poslouchá se ráda. To většina žen. A přitom mají málokdy co říct. Alespoň bělošky. Jediný co z nich padá jsou samý manipulativní řeči. Myslí si, že do vás vidí. Zrovna tak, jako právě tady Schlechter. Je dobrá evoluční strategie, nebudu jí to brát. Ale já nejsem nějaký středoškolák, který neví, kam dřív skočit. |
| |||
Scarlet Avenue, večer Gloria No, teď už se to začíná trochu vyjasňovat. "Howarde, jak dlouho se známe? Šest let? Už bys měl vědět, jak mě oslovovat, ne?" připomenu mu a vrátím se k tomu, kde Spencer bydlí. Ale to by neměl být takový problém. "Pořád je to náš případ. Mrtvola je naše a na našem území, takže jeho bydliště a prohlídka spadá pod nás. Je o tom nemusíme ani informovat, stačí, že nám prohlídku posvětí nás návladní, což stejně musí." usměju se nad představou toho, jak budou skřípat zuby, když tam přijedeme s celou výjezdovkou techniků a obrátíme to vzhůru nohama. |
| |||
Opuštěné bytovky, Večer - Cassandra Craig na poslední chvíli uhnul. Kulka mu těsně minula hlavu a já už skoro zmáčkla spoušť, abych oddělala toho hubeného Asiata, když jsem si všimla, že i jeho bodyguardi vytáhli zbraně a zamířili s nimi tam, kde byl ten odstřelovač a ti další chlapi. Vypadalo to, že o nich nic nevěděli. Jestli to ale nejsou jejich lidé, tak do to do hajzlu je? Neměla jsem čas přemýšlet. Craig s Cassandrou se dali na ústup. Zamířili k budově, kde jsem byla skrytá já. Chlapi v protější budově začali vytahovat zbraně, aby Cassandře s Craigem zabránili se dostat do bezpečí budovy. Červené světlo odstřelovače někam zmizelo. Budu muset dávat pozor, aby si zase nenašel za cíl Craiga. Namířila jsem svoji zbraň do okna, kde stál muž s útočnou puškou a mířil na Craiga. Neměla jsem čas přemýšlet. Byla to otázka sekund, než se něco posere ještě víc, než už to bylo a musela jsem Craiga udržet naživu. Nabila jsem, namířila na hruď muže s odstřelovací puškou a zmáčkla spoušť. Na kostce jsem hodila 10 |
| |||
Návrat na stanici
|
| |||
Scarlet Avenue, Večer George Prohlídka těla ukáže že Spencer nemá kromě zranění zad kudy vnikla kulka žádné další takže ta krev na tom nábytku bude nejspíš vrahova. Ale tím dobré zprávy konči neboť zjistíme kde Spencer bydlel a proč ti dva vlastně tak moc chtěli tento případ a nebylo to jenom proto že nechtěli aby jisté věci vyplavali na povrch. Spencer pochází z 60.okrsku místa které by dalo přirovnal k říši Mordor a to i teď kdy tam už není Sauron. Tedy starý Sauron ... Potom nám Howard řekne že tohle je skutečně sporné území, kdysi o území rozhodovali generálové v bitvách a nyní o něm rozhodují politici. Co se týká toho co říkal Parker náš okrsek je místo kde je svět ještě normální vedle 60.a 58.okrsku. Za denního světla,za temné noci žádné zlo neunikne mé moci. Kapitán Randall se rozhodl tuto hlášku Green Lanterna naplnit tak že bude proti ohni bojovat ohněm a osvědčenou klasikou kterou používali na potírání zločinu už na Divokém západě. V jeho autě je pouze vizitka která ukazuje to co jsme s Georgem už tušili že Spencer má zřejmě dobré kontakty, možná že se něco dozvíme od té sousedky ovšem to mi někdo volá a při bližším zjištění je to poručík Navarro. „Jenom George, pane.“odpovím a mám pocit že Walsh s Collinsovou si už stihli stěžovat. „Rozumím pane.“odpovím a dál se k tomu nevyjadřuji protože asi tuším o čem poručík Navarro mluví, objevil se totiž Glum. Tedy můj drahý bratříček který stejně jako Glum měl schopnost se objevovat když to bylo nejméně vhodné. Předám mobil Georgovi a potom co poručík domluví a Georg mi mobil vrátí řeknu: „No hodně štěstí v 60. okrsku to bude těžké zvláště když si bude chtít Walsh srovnat účty, ale pokud se mu někdo dokáže postavit tak si to ty. Skoro ti závidím, objevil se totiž můj drahý bratříček a vždy když se objeví můj drahý bratříček tak to stojí za to.“ Georg si muže všimnout jaké jsou naše rodinné vztahy, případně mu to můžu později říct, ale teď by to nebylo vhodné. Jak jsem na přišla? Je to jediné logické vysvětlení, ale zde můžou kopat jak je jim libo. Už mnohem dřív jsme si oba zvolili svou cestu jako dva elektrony kroužící kolem stejného atomového jádra jejichž dráhy se občas protnou aby se nakonec opět vzdálily. „Dobrá takže věci se změnily a případu se ujímá detektiv Wallace nebojte se budete v dobrých rukách.“rozhodnu se potom oslovit strážníky a nevysvětluji jim proč tomu tak bude.George k tomu bude chtít určitě ještě něco říct a tak se jenom rozloučím a vydám ke svému autu. |
| |||
Opuštěné bytovky, Večer - Cassandra, Maggie Za Cassandru sem hodil 8, za Maggie 6. Obě jste se rozhodly vyčkat co se bude dít dál. Vše se kolem vás začalo dost rychle hroutit. Nejdříve odstřelovač na střeše baráku pomalu zaměřoval svůj cíl. Červená tečka laserového zaměřovače cestovala po Craigově těle a zastavila se až na čele Craigovy hlavy. Cassandra si toho všimla, ovšem rozhodla se že zatím nic nebude dělat. Craig is toho ovšem na poslední chvíli všiml (hod 83%) a ještě než odstřelovač stihl stisknout spoušť tak uhnul stranou a kulka proletěla těsně vedle jeho hlavy. Asiati naproti vám se hned poplašeně začnou rozhlížet kolem, bodyguardi si všimnou pár chlapů v oknech baráku naproti a začnou vytahovat zbraně. Ať už tu jde o cokoliv, oni s tím očividně nemají nic společného. Což je pro vás asi i horší než kdyby měli. Craig ale nevypadá překvapeně, hned jak kolem něj proletí kulka, tak gestem pokyne Cassandře aby jej následovala a ještě na ni křikne: "ZA MNOU!" Pak míří přímo k té bytovce ve které je schovaná i Maggie. Hlavní vchod má již dávno vyražené dveře, takže tam je volný přístup. Gangsteři v oknech protější budovy dost blízko na to aby byli v dostřelu Maggie a už začínají vytahovat zbraně a připravovat se ke střelbě. Nejspíše bude na Maggie aby kryla ústup Craiga a Cassandry. Craig sám běží k vchodu do bytovky a kličkuje, snaží se vyhýbat střelám které brzo určitě přijdou. Cassandra nejspíš běží s ním. Mezitím se z oken protějšího baráku spustí palba, jeden z bodyguardů štíhlého asiata to koupí do hrudi a svalí se na zem. Štíhlý asiat sám se kryje za hromadou odpadků na hřišti společně se svým druhým nohsledem. Červená tečka laserového zaměřovače zatím není viditelná ale je jasné, že odstřelovač si hledá další cíl. Napište co děláte a hoďte si desetistěnnou kostkou. |
| |||
Prequel Kdysi dávno, kdesi Zkontrolovala jsem tu adresu dvakrát za sebou. Nebylo možné se splést. Ale čekala jsem prostě něco jiného. Vajgl jsem zabalila do kapesníku a strčila si ho do kapsy. Nebylo kam ho hodit. Na vysypanou cestičku nebo anglický trávník se to ani náhodou nehodilo. Zazvonila jsem a čekala. Bylo zvláštní mít zimomřivky ze stání před rodinným domkem z předminulého století. Bylo zvláštní bát se, co přijde otevřít. Bylo zvláštní bát se, když jste vrah vy. Mimoděk jsem si přitáhla šálu těsně ke krku. V prvním patře zavrzala prkna a já se pokoušela uklidnit náhlý třes v levém koleni. "Pojďte dál, slečno, je odemčeno!" zavolal zevnitř jasný hlas starce, se silným londýnským akcentem. Na utajení i hesla se prof. Francis Bell z vysoka vysral. Naprázdno jsem polkla, stáhla si sluneční brýle a zamířila do ztemnělé předsíně. Hodina vlka Vůz VIPERU Na poznámku o okrsku jenom kývnu, Goodmanově přání s rádiem ale vyhovím. "Jen pozor pane řidiči," usměji se varovně. "Moc dobře se u něj usíná." To, že John slyší, co poslouchám ve sluchátku a dokonce směrem od řidiče, mě uklidní. Tušila jsem, že test s jazzem zabere. Hluchý ještě není. Šance na přežití se o něco zvyšují. Když dorazíme ke skladišti, noční obloha prozatím neprozrazuje, že bude brzy svítat. I to nám hraje do karet. Než však začnu pořádně obhlížet terén, John řekne tu nestoudnost o nájemných vražedkyních. Okamžitě jej udeřím pohledem přímo do očí. "Říká se tomu operační specialistka, nebo jen operační," utrousím,"a za ty drobné, co za to dostaneme, bych ani nevstala z postele." Když ukážete spravedlivý vztek, lidé mají pocit, že se vás dotkli. Vyplývá z toho mnoho výhod. Ukážete zranitelnost a manipulovatelnost. Oni se obvykle stáhnout, nebo se do Vás obují taky. V každém případě je donutíte projevit jejich další tvář a spolknout tu Vaši předkládanou. Co to bude u Goodmana? Další pleťová maska, nebo skutečný John? Tak či tak, naváži na jeho plány: "To velí hlas rozumu, Johne. A proto bych se tak rozhodla, pokud bych byla Johnem Goodmanem. Pověstným mužem policie, zodpovědným za své lidi. Ale teď nejsme u policie a nemáte za mě zodpovědnost žádnou. " Rozevřu oči ještě víc a můj tón zhrubne. "Řekněte mi, Johne... Co chcete tam hluboko uvnitř? Tam, kde Vaše nitro nekryjí neprůstřelné vesty... Chcete dělat tyhle jobovky a poskoka VIPERU až do důchodu? Chcete se tahat s poslíčky, kteří se učili být gangstery podle televize?" Mírně zavrtím hlavou. "Ne. Řekla bych, že chcete úplně něco jiného. Chcete aby se VIPER konečně probral z letargie, až uslyší, že jejich dvě esa sfoukly tuhle amatérštinu - dobrou tak pro bandu modrovlasých holek a chlapů s legračním přízvukem - jako kdyby nic." Koutky mi stoupají výš a pohled hraje nadšením. "Můžeme tady samozřejmě oba zemřít, Johne. To nebezpečí je vysoké... Ale není právě to na téhle práci tím nejlepším? Není to ten okamžik, kdy jsme i v těchto směšných atrapách osudů, které jsme si představovali úplně jinak, na moment skutečně živí a sami sebou?" Z kabelky vytáhnu černou kuklu a položím si jí na kolena. "Co kdybych zabavila ty u bočního vchodu: "Vracela jsem se z párty s přítelem, oba jsme popili a on leží v ulici a nereaguje. Pomozte mi!" V tu chvíli se s tímhle černým topinkovačem vyřítíte z úkrytu na projížďku po tělech těch u hlavního vchodu... Pokud budeme mít štěstí, možná dva až tři budou ze hry a ti mí dva ve stejný okamžik také dodýchají. Ten zbytek s neprůstřelným autem a eaglem v kapse jistě postupně zvládnete... A já se zatím vydám vyčistit kurník... Budu počítat i s tím, že se do něho posléze pustíte zepředu, až budete venku hotov... Jen mějte v takovém případě v ruce ty Vaše kvéry, abych se náhodou nespletla... Je hodina vlka a právě před úsvitem bývá temnota nejsilnější." ušklíbnu se na závěr rozverně. |
doba vygenerování stránky: 0.20459198951721 sekund