Úkryt na Garden Avenue, Ráno - Judith, Goodman

Fumiko se na Goodmana s vřelým úsměvem. "Jó Goodmane, tvůj život je jak jeden akční film. Víš, já nikdy nečekala že někdo jako ty se dá na scestí. John Goodman, pýcha Crime City, jedna součást slavného dua Goodman a Bain, dva čestní poldové co tohle město vyčistí od zločinu! No a koukej kam tě to dostalo." ukáže dlaní na okolí, jeden z úkrytů zločinecké organizace VIPER. Místo, do kterého by dříve Goodman vrazil se zásahovou jednotkou, nyní tu ale byl jen jako další zločinec mezi ostatními. "Až tě nakonec někdo odkrágluje, tak s tímhle džobem seknu a místo toho sepíšu tvojí biografii. Z toho bude fakt bestseller. Už jen ty filmový práva mě zajistěj na zbytek života." zatváří se trochu zasněně když si to představí.

"A jo, nedostals nás, nepovedlo se ti z tohohle města VIPER dostat, to bylo už od začátku marný. Ale musím uznat, že párkrát si už byl blízko toho konkrétně mě a Eddieho dostat. Jednou už fakt sakra hodně. Kdyby mi jeden tam od vás nedal echo, tak se asi poprvý setkáme za dost jinejch okolností." řekne zamyšleně. "Ale nemysli si, že bych se dala snadno, fešáku!" zazubí se na něj. "Tak trochu dost opožděně, ale vítej mezi zmetky, Goodmana! Věř mi, že u nás si užiješ mnohem víc srandy! A jak se má vůbec drahý kapitán Bain? Ten se k nám přidá kdy?" dodá ještě Fumiko s úšklebkem na Goodmana a pak zvážní.

"Ale ted k věci, priority vaší mise se změnily poté co se do toho vložil ten parchant Freddy Owens. On je váš hlavní cíl. Diega berte jako šťavnatý bonus. Dostanete za něj tučné prémie pokud ho dokážete zachránit. Ale jestli ho budete muset obětovat pro úspěch mise, tak se s tím Eddie nějak smíří. A jo, Diego bude návnada, která nás dovede přímo k Owensovi. Owens by ho mohl jen tak odkráglovat, to jo, ale to není jeho styl. Navíc, v týhle situaci jde o jeho mladšího bráchu co vlastní bar do kterýho nedávno vrazil spoustu svejch prachů, takže bude extra naštvanej. Goodmane, buď si jistej že Freddyho Owense sem si důkladně proklepla. Podle mejch informací není Diego první komu chystá podobnej osud. Víme přesně jak to tam v takovejhle případech chodí. Ale ty detaily toho co Owens pro Diega přesně plánuje si radši nechám pro sebe." dodá Fumiko a pak se koukne na Judith. "Co ty Judith, ty jsi nějak zticha. Máš taky nějaký otázky?"

Vandalové u nemocnice
Kessler, Carbone

V autě vládne celkem pohodová atmosféra. Děda Kessler je očividně v pohodě chlap, co si svým taky prošel. Mafián vzadu taky vypadá na pohodu. Tohle bude příjemná změna.

Pak přišla řeč na to, co se stalo na stanici a já se jen pousmál. Děda Kessler je nový, tak to tady nezná. Rád ho zasvětím. „Víš dědo. Věc se má tak. Šéfová je prostě šéfová. Štěká a vrčí, prská ceckama kolem sebe, ale chce pro stanici to nejlepší. Taky očekává nasazení od svých lidí. Prostě…šéfová. Pak tu máme to blonďaté stvoření jménem Jonesová..“ na chvíli jsem se odmlčel, abych našel ty správné slova. „Dokážeš si představit spojení arogance a debility? Přidej k tomu blond vlasy a máš Jonesovou. Netuším, jak se někdo jako je ona dostala až sem, ale asi bude výborný anální alpinista. Prostě…blonďatá pohroma, co je ráda centrem pozornosti…. Asi nějak takhle bych ti to shrnul…. Snad to tvoje křehké srdíčko vydrží,“ zazubil jsem se na Kesslera a dál projížděl kolem špitálu.

A po chvíli to přišlo. Opravdu to byly děcka se spreji. „Výborně Kesslere, prostata není to jediné, co ti funguje výborně“ neodpustil jsem si šťouchnutí a zajel ke krajnici a vypnul motor. Spolu s ostatními jsem vylezl ven z auta a zamířil k děckám. Celkem zajímavá banda to byla. Černoch a dva běloši. Tohle bude jednoduché.
Zatímco jsme se blížili k nim, jeden začal se svým pokřiveným grafiti na stěnu nemocnice a druhej vysklil okno. V hlavě už počítám, co všechno to tu máme. Výtržnictví, vandalismus, neoprávněné vniknutí nejspíše bude za chvíli. To bude hezká pokutka a noc v zadržovací cele.
K naší smůle se černoch otočil a zmerčil nás. Vzduchem začaly lítat nadávky a já, nevím proč, musel jsem se ohlédnout a zkontrolovat, co je za námi. Nerad bych si zopakoval historii z Iránu, kdy nás takhle obklíčili povstalci. Tehdy padlo mnoho výstřelů a mnoho prolité krve. Naštěstí za námi je jen naše služební vozidlo a poklidná noční ulice.
Když jsem se otočil zpět na ty malé grázlíky, do hlavy mi vrazilo něco těžkého a kovového. Svět se zatočil a já se převrátil dozadu.

Barevné kolečka se rozletěla po okolí a vytvářely zajímavé chaotické obrazce. Hudba na sebe nedala dlouho čekat a dostavila se skoro okamžitě. Vytvořilo to tak krásnou změť barvy se směsicí hučení a pískání, doplněné o armádu trpaslíků v okovaných botách, kteří někde v mé hlavě najednou uspořádali moshpit a vráželi do všeho kolem sebe. A že se činili. Zkoušel jsem se vyškrábat na nohy, ale svět kolem si to nepřál. Kroutil se a převracel. I mé tělo se nějak nechtělo přizpůsobit mým požadavkům, a tak neochotně pohlo rukou.

Několikrát jsem zamrkal ve snaze zbavit se barevných koleček kolem sebe. Cit se pomalu vracel a s ním i poslušnost těla. Po obličeji mi teklo něco teplého. S vypětím svých sil jsem přinutil ruku na to sáhnout. Sotva jsem se ale místa dotknul, projela mi hlavou ostrá bolest. Jeden z trpaslíku to asi přehnal a prorazil mi lebku. Pomalu jsem se zvedl do sedu. Svět kolem už se tak moc nekroutil, i hučení v hlavě ustávalo. Ještě jednou jsem několikrát zamrkal. Před očima se mi objevily záda těch malých hovad, jak utíkají každý jinam. Neohrabaně jsem se pokoušel zvednou a s trochou snahy se mi to po chvíli i povedlo.
„To hovado po mě mrsklo plechovku…“ vypadlo ze mě, když moje noha narazila do něčeho, co se s řinčením odkutálelo bokem. „Už…už jsem…dobrej…“ otřel jsem si rukávem krev z líce. Leda houby, nejsem. Svět se sice už skoro netočí a barevné kolečka jsou skoro pryč. Ale ten bordel po těch trpaslících…ten zůstal a mám pocit, že mi z něj i pukne hlava. „Musíme…“ nedořekl jsem a mávnul rukou směrem „tam“ kam utíkali oni. „Běžte…beru si toho…“ ukázal jsem do okna. Potácivým krokem jsem se rozešel k oknu. Cítím, že se tělo vzpamatovává. Ještě chvíli a bude to v pohodě. Navíc…když ho capnu, budu ve špitále, tak dostanu náplast, jakožto poctivý plátce zdravotního pojištění v této svobodné zemi.

Vstupní hala Nemocnice na Thorn Street - Niké (a okrajově i Diego)

Wilson dává pozor na cestu a přímo na Niké se téměř nedívá. Úšklebek Niké proto nezaregistruje, tak si její slova vyloží jako myšlená smrtelně vážně. Jen se ztrápeným výrazem přikývne a pak už zbytek cesty mlčí jako hrob.

.
.
.

Když už v nemocnici Niké pokyne Blanchardové aby tu zůstala hlídat Diega i ona, tak ta jen pokrčí rameny. "Dobrá, jak chcete, zůstanu ho tu hlídat s Davisem. Jak říkáte, protokol o tom rozbitém okně počká." řekne a jistí Wilsona s Davisem kteří táhnou Diega dovnitř.

Strážník Wilson se to snaží skrývat, ale i tak je poznat že se mu viditelně ulevilo když mu s Diegem pomohl Davis. Sice stále Diega sleduje jako ostříž kdyby se náhodou zase o něco pokusil, ale už nepůsobí jako kdyby musel urputnou silou držet zběsilého nosorožce aby mu zabránil rozdupat na prach celou vesnici. Ne že by tato situace nebyla alespoň trochu podobná, obrovitý svalovec Diego se tomu rozzuřenému nosorožci nápadně podobal. A Wilsonova uniforma stále nese stopy nedávného boje s Diegem.

Recepční přivolá doktory a zdravotníky do vstupní haly a zatímco ti jsou na cestě sem, dá Diazové vyplnit ještě nějaké formuláře ohledně přijetí Diega do jejich péče. Diego sám se po tom svém posledním neúspěšném pokusu o útěk zdá se už uklidnil a síly mu došly už úplně. Seržantka Diazová řeší administrativní věci s recepční a zároveň i sleduje i strážníky jak mezitím plní její rozkazy a dávají Diega na lůžko. Strážník Wilson se automaticky ujme vůdčí role nad dvěma mladšími strážníky. "Položíme ho tam nejdřív na bok, na ten levej, na tom druhým je zraněnej. Davisi, vezmi si na starost nohy, já budu mít na starost horní část těla, Blanchardová, ty stůj poblíž a až ho tam položíme tak mu rychle sundáš pouta z levý ruky, s Davisem ho pak přetočíme na záda a ty ho pak připoutáš ho s nima tou pravou k tomu lehátku." řekne jim Wilson. "Jasný oba?" dodá ještě a čeká na odpověď.

"Jo, jasný starouši!" zazubí se Davis a Blanchardová jen přikývne. Wilson se trochu nadurdí při oslovení "starouši", přecijen mu ještě nebylo ani 40, a pak jen zvolá: "Tak jo, dem na to!" Diega Wilson s Davisem zvednou a položí na lůžko pravým bokem, poté mu Blanchardová začne sundávat želízko z pravé ruky. "Bacha na něj!" řekne Wilson a je připraven zasáhnout kdyby něco. Naštěstí Diego nedělal jen mrtvého brouka a vážně už ho síly bojovat s nimi opustily, takže se nic nestane.

Wilson s Davisem Diega přetočí na záda, tu druhou ruku mu vysunou zpod zad a Blanchardová mu pravou ruku připoutá k lehátku. Když se tak stane tak na ty dva ostatní Blanchardová kývne, ti Diega pustí a všichni tři od Diega poodstoupí. Davis má pro jistotu jednu ruku na taseru kdyby náhodou byl potřeba jak říkala seržant Diazová. Stejně tak Wilson s Blanchardovou jsou případně připraveni zasáhnout, ale Diego jen v polospánku chrní. "Co mu připoutat i tu druhou ruku když tak předtím vyváděl? Pro všechny případy." řekne Davis a přemístí se blíže té Diegově ruce co má ještě volnou.

"Jo, to máš dobrej nápad mladej." řekne uznale Wilson a poškrábe se na hlavě, přemýšlí. "Bude to tak lepší. Tak, dej se do toho. Blanchardová, podrž tady pašíkovi ty nohy dyby najednou zas zdivočel." řekne Wilson a zase jistí Diegovu horní část těla. Davis jde na to se vší vervou a Diego z toho polospánku trochu zasténá bolestí když se mu druhá pouta trochu zaryjou do masa. "Dals mu to až moc těsně, uvolni to trochu." zabručí na Davise Wilson a Davis hned pouta o dost uvolní. "To je zas až moc volný." řekne nespokojeně Wilson a Davis je zase o trochu utěsní. "Když sou daný tak že mezi nima a paží sotva dokážeš prostrčit prst tak víš že to je v pohodě. Tos už touhle dobou slyšel snad po desátý, ne? Tak proč to furt zapomínáš." pokárá ho Wilson.

"Jo vlastně, já zapomněl, sorry." řekne Davis a ihned se tímhle způsobem ujistí že pouta jsou daná tak akorát, a ty jsou. "A radši zkontroluj i ty druhý, tyhle sou sice nový tak by se to nemělo stát, ale u těch starších se někdy stává že když sebou zadrženej moc hází tak se utěsní. Pak nejspíš zdivočí eště víc když se mu ty pouta rázem začnou zarývat do masa. Na to si je třeba dávat si pozor a napravit to." vysvětluje ještě Wilson Davisovi. Ten přikývne a tím samým způsobem se ujistí že i ten druhý pár pout je nasazen správně.

"Ok, zdá se, že to je v pohodě. Jinak, díky za další tipy od starýho pardála. Ty se budou dycky hodit." řekne Davis se zářivým úsměvem a odstoupí od Diega. "Já ti dám starýho pardála." zrudne Wilson a společně s Blanchardovou odstoupí od Diega. "A hlavně se postarej o to abys to nezapomněl, kdo ti to má furt připomínat." dodá ještě Wilson na Davise.

"Neboj Roberte, já se postarám o to aby mu to konečně docvaklo." řekne s úsměvem strážnice Blanchardová a strážník Wilson se jen ušklíbne. "Dej mi kdyžtak jeden pár svejch pout, moje druhý zůstanou na něm a teď budou asi tvoje, tak ať mám dyžtak záložní, pro všecky případy." řekne Wilson Blanchardové a ta tak učiní aby měl Wilson zase dva páry pout jak je obvyklé.

"Jo, a dobrá práce mladej." pochválí Davise a trochu se na něj usměje. "A ty samozřejmě taky." zazubí se na Blanchardovou. "Teď to s ním jen zvládnout zbytek jeho pobytu tady." řekne Blanchardová a Wilson přikývne.

Mezitím přijde k lehátku doktorka kterou sem zavolali z recepce, štíhlá černoška v bílém plášti s krátkými kudrnatými vlasy. Zdravotníci tu stále ještě nejsou. "Doktorka Turnerová, dobrý večer." řekne ale podle jejího výrazu nevypadá, že by ten její večer byl moc dobrý. Očividně má za sebou velkou část dlouhé směny a nejspíš ji touhle dobou vzhůru drží hlavně káva. Koukne na zbídačeného Diega připoutaného k lehátku a nálada se jí očividně ještě zhorší.

"Moje první směna po přestěhování z New Yorku a hned tu policie přiveze někoho v takovémhle stavu. V tomhle městě rozhodně víte jak udělat dojem. No, slyšela sem ty zvěsti že tu v tomhle městě je policie i zločinci jedna a ta samá pakáž, tak sem asi ani neměla čekat nic jiného." řekne doktorka Turnerová. Wilson zachová kamenný, nic neříkající výraz, Blanchardová se zatváří trochu utrápeně a Davis nad tou poznámkou zakroutí očima, ale nijak se k tomu slovně nevyjadřuje.

"To je ten, co se při útěku srazil s vozem jak hlásili z recepce, že?" zeptá se ještě a strážníci přikývnou. "No, proženeme ho rentgenem jestli nemá něco zlomeného nebo naštípnutého. Vnitřní krvácení je u takovýchto případů také vysoce pravděpodobné, dáme si na to pozor."

Wilson raději zase přidrží Diega kdyby najednou obživnul a pokusil se zaútočit na doktorku, hlavou kývne na Davise aby zase zaujal pozici u nohou a ten tak hned učiní. Doktorka si Diega s odstupem prohlíží, na hrudi má jen tílko takže si hned všimne modřin od policejního obušku a dost se zamračí. "A koukám že má i pěknou řádku podlitin ve tvaru policejního obušku, to se dalo čekat. To se stalo předtím nebo potom co do něj vrazilo to auto?" zeptá se s jedním obočím vysoko zdviženým na všechny tři strážníky.

"Měl zbraň a odporoval zatčení. Byl stíhán pro násilný trestný čin. Dávejte si na něj pozor, je vysoce nebezpečný. Jak říkala seržantka Diazová, nejspíš by stálo za to zvážit zda mu nepodat nějaká sedativa pokud se bude dále vzpírat. A možná ho k lůžku i připevnit popruhy. Ještě před pár minutami se pokusil o útěk a to jsme byli již skoro v nemocnici." řekne Wilson a zachovává si onen nečitelný výraz bez emocí. Namísto své normálně nevybíravé mluvy nyní komunikuje slušně "oficiálním" tónem který se k němu moc nehodí. Strážník Davis z toho očividně má docela srandu, Wilson po něm jen střelí pohledem a pak zas hledí tím kamenným výrazem bez emocí na doktorku Turnerovou.

"Srazilo ho auto a ještě měl sílu na to aby někoho nějak vážně ohrožoval? " řekne doktorka Turnerová se zdviženým obočím. "Buď měl doopravdy velké štěstí a není to tak strašné nebo je něčím nadopovaný. Tak mu asi uděláme i test na drogy." dodá, ale nevypadá že by byla moc přesvědčená Wilsonovou odpovědí.

"Ale tak, jak se říká, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Do mého bratra také vrazilo policejní auto. Jedna jeho kamarádka z mokré čtvrti ho přesvědčila aby se s ní zúčastnil nelegálního pouličního závodu. Cassandra se jmenovala." Jméno Cassandra doktorka Turnerová vyštěkne jako by se jednalo o nějaké sprosté slovo. Je to ta samá Cassandra z New Yorku kterou Diazová znala a kterou nejspíš před chvílí viděla před Owensovým barem? Těžko říct, ale sedělo by to. "Policie zasáhla, bratr byl jeden z posledních, tak jej dostihli. Policejní auto to jeho srazilo z cesty, on nezvládl řízení a vrazil do stěny nejbližší budovy. Sotva se zraněný vyplazil se svého sešrotovaného auta, už u něj byl dav "hrdinných policistů" co do něj kopal a tloukl ho obuškama. A jak do něj tloukli vší silou hlava nehlava, rozštípli mu lebku a ještě na místě zemřel."

Tři policisté všichni dávají pozor na Diega připoutaného k lehátku jak se dá, ale zároveň poslouchají i ten příběh. Je vidět, že tohle je nepříjemná situace pro všechny. Blanchardová se zdá být nejvíce poznamenaná a soucitně hledí na doktorku, ale nějak zdá se nenachází slova kterými by ji utěšila. Davis se snaží dělat že neposlouchá, ale i tak je vidět že mu není příjemné tohle poslouchat. Wilson se snaží zachovat si onu nečitelnou, kamennou tvář, ale i v té jeho masce se začínají objevovat praskliny.

Doktorka Turnerová pokračuje: "Záběry z policejních kamer se čirou náhodou "ztratily", video natočené z mobilu nebylo prý dost průkazné. Policisté se bránili tím, že můj bratr se bránil zatčení a jejich zákrok byl v mezích předpisů. Policejní odbory byly až moc silné a k soudu se to nakonec ani nedostalo. Oficiálně za to smrtelné zranění mohla ta autonehoda. Z toho co vím tak ti co jsou za jeho smrt odpovědní jsou dosud ve službě. A ta Cassandra se vytratila, nejspíš najít si někoho dalšího koho by mohla dostat do márnice." řekne doktorka Turnerová a chvíli jakoby se dívala někam do dáli, pak ale zase pohlédne na Wilsona. "Je hezké vidět že to takhle chodí všude." řekne doktorka Turnerová a letmě nenávistně pohlédne na strážníka Wilsona, jako kdyby za to všechno mohl on.

Wilson už definitivně neudrží ten svůj chladný, nečitelný výraz. Tváří se teď hlavně zmateně, ale trochu i smutně. "Nooo..." začne a poškrábe se na své holé hlavě. "To mě mrzí?" řekne a urputně přemýšlí nad tím, co by ještě mohl říct. I když tohle nebyla moc veselá situace, bylo docela úsměvné sledovat jak se zkušený a normálně velmi sebejistý strážník Wilson v téhle situaci obrazně řečeno topí. Být to přestřelka nebo rvačka klidně i s dvěma klony Diega tak se do toho vloží se vší vervou, ale v takovýchto situacích byl očividně naprosto ztracený. Když to Davis viděl, že ten drsný veterán co mu stále radí byl projednou v koncích, tak měl co dělat aby nevyprskl smíchy. Než ale mohl tuhle situaci smíchem proměnit v PR katastrofu, Blanchardová naštěstí projevila dostatek soudnosti na to aby ho syknutím umlčela. A Davis sám měl dost soudnosti na to aby si to po jejím pokárání uvědomil i sám a stále s lehkým úsměvem raději předstíral že Diegovi upravuje pouta než si doktorka Turnerová něčeho všimne.

Ta naštěstí byla fixovaná jen na Wilsona. "Jistě." odpoví Wilsonovi tónem chladnějším než sněžná vichřice na aljašce a chvíli se na něj dívala stylem jako by viděla něco skutečně odporného. Wilson se nervózně ošije a snaží se nasadit zase ten kamenný výraz bez emocí, tuhle hutnou atmosféru naštěstí rozptýlí příchod dvou zdravotníků. To už se všichni raději věnují všemu co mají a Diego je rázem připraven k odvezení. "Odvezte ho, já tam za vámi hned přijdu." řekne doktorka Turnerová zdravotníkům, Wilsona zpraží posledním nenávistným pohledem a pak zamíří o pár kroků dál k recepci. Davis s Blanchardovou jdou s lehátkem a zdravotníky a dávají pozor na Diega, Davis má pro jistotu připravený ten taser jak říkala seržantka Diazová. Davis se povzbudivě usměje na Wilsona který je ještě očividně v rozpacích z toho co se právě stalo, Blanchardová se s Wilsonem rozloučí letmým mávnutím, ten jim to opětuje jen lehkým kývnutím. Vypadá zadumaně, zmateně, trochu i ztrápeně, ztracen v myšlenkách. Upřeně pozoruje odjíždějící lehátko s Diegem, možná kdyby ještě byla potřeba jeho pomoc, ale spíš ani to teď až tak moc nevnímá.

Doktorka Turnerová mezitím udělá těch pár kroků od Wilsona a dojde k recepci. "A vy musíte být ta seržantka Diazová, ta co velí té zdejší bandě surovců." osloví mezitím doktorka Turnerová seržantku Diazovou, která mezitím dořešila všechno potřebné s recepční. "Vám bych asi chtěla říct toto, už tak tu máme dost práce bez toho abychom se ještě museli starat o oběti tupých goril s odznakem a uniformou co si léčí své komplexy tlučením do všeho co se hýbe. Doufám, že si rozumíme." řekne doktorka Turnerová a pak ještě rychle dodá: "Ještě něco co potřebujete? Nějaká další doporučení, požadavky? Brzo už musím odejít provést to vyšetření, tak se rozmýšlejte rychle."

Když je vše s doktorkou vyřešeno, tak ta odejde věnovat se Diegovi kterého zrovna převážejí za dohledu strážníků Davise a Blanchardové. Strážník Wilson stále zírá na odjíždějící vozík a odcházející doktorku jako kdyby měl flashback z války ve Vietnamu. Na první výzvu k odchodu od seržantky Diazové vůbec nezareagoval, nejspíš ji ani nezaregistroval. Jestli ho bude chtít z toho hlubokého zamyšlení probudit, nejspíš bude Diazová muset svůj rozkaz opakovat mnohem hlasitěji nebo mu aspoň poklepat na rameno aby ho z toho dostala.

Až teď si seržantka Diazová vlastně všimne jak bídně strážník Wilson po tom souboji s Diegem před nemocnicí vypadá. Doteď byl buď částečně skryt za Diegovou masivní postavou, lehátkem nebo jedním z dalších policistů, ale teď ho Diazová vidí konečně celého a zblízka.

A tak si seržantka Diazová všimne toho, jak pomuchlaná je teď jeho uniforma strážníka Wilsona, že kravata od uniformy mu jen tak plandá jak je vytažená a uvolněná, potřebuje asi celá znovu pořádně zavázat a že policejní čepici má nakřivo a hrozí mu že mu z hlavy spadne při prudším pohybu. A taky že je jeho uniforma zaprášená od bílé omítky od toho jak s Diegem vrazil do té stěny nemocnice. Trochu té omítky má i na odznaku.

Seržantka Diazová nejspíš bude muset zjednat okamžitou nápravu. V takovém stavu přece nemůže reprezentovat město. Ačkoliv teď jeho uniforma více odpovídala realitě toho jak to v tomto městě chodí.

Koneckonců, už tak ho doktorka Turnerová očividně má za tupou, zakomplexovanou gorilu v uniformě s odznakem, tak aspoň by to mohl zlepšit na tupou, zakomplexovanou gorilu v dokonale vycíděné (nebo aspoň trochu upravené) uniformě s blyštivým odznakem.

POLICAJNÁ BRUTALITA

Bolí ma celé telo, ale som si istý, že to nieje nič vážne. Keď robím prácu akú robím, tak som dostal nakládačku už milion krát a viem, kedy je to vážne a kedy nie. Hrozne ma bolia rebrá, ale nemyslím, že sú zlomené. Vlastne, dúfam že niesú zlomené. Mám zatvorené oči a nemám už silu sa brániť, pomaly sa len zmierujem s tým, že asi pôjdem za mreže.
Ale aj tak si všimnem, že tí blbí poliši sa ku mne obracajú. Započul som slovo ´nemocnice´ a doslova som znova ožil vo svojom vnútri. Z nemocnice sa dostanem ľahšie ako z policajnej stanice. Nevládzem sa postaviť, ani si sadnúť. Naozaj mám silné bolesti, to nemusím predstierať, ale kašlanie, ktoré som práve predviedol bolo falošné. Hneď som to aj oľutoval, pretože zakašlať nasilu mi spôsobilo takú silnú bolesť v rebrách, že následný výkrik od bolesti bol skutočný.

Auto zastalo a ten hajzel ma začal ťahať von. Chcel som ostať ležať, nevládzem chodiť, ale nádej, že sa mi podarí zdrhnúť je silnejšia ako bolesť. Snažím sa ako tak chodiť po svojich, ale zrazu uvidím ďalších fízlov. Ak ich je tu toľko, tak sa mi nepodarí zdrhnúť. Možno by sa mi to podarilo ešte teraz, nasadnem do auta a nejak naštartujem. Netuším ako, šoféroval by som zubami či čo. Netuším! Nemal som plán, proste som spanikáril a chcel som utiecť. Nepodarilo sa mi. O chvíľku na to som lízal múry nemocnice a kričal od bolesti ako mi tie hovada znova krutili ruky. Po tom som už prestal dúfať v útek. Nechal som sa položiť na lehátko a bol som rád. Chcem už len ležať a spať. Som tak unavený a dobitý. Všetko ma bolí a už ani nemám silu sa zlobiť. Trošku si pospím a potom to skúsim znova.
Každý nádych ma pekelne bolí a tak sa už snažím byť kľudný.

Úkryt na Garden Avenue, Ráno - Judith, John

Úkryt na Garden Avenue není tak vznešený jak by se vám asi líbilo, ale je aspoň diskrétní. Navenek tato nízká budova perfektně zapadá mezi ostatní na ulici. Nahoře v přízemí je garáž, v prvním a druhém patře jsou místa na přespání a koupelny, dole v podzemních prostorách je sklad zbraní, munice a zásob jídla, především v konzervách. V tom nejvyšším patře je místnost počítači. Navíc tu máte ještě i únikovou cestu podzemním tunelem která ústí o blok dál pokud by došlo k tomu nejhoršímu a úkryt byl odhalen.

Čekáním v úkrytu strávíte pár hodin a venku již začíná svítat. To jste čekali, toho Diega musí nejdřív najít a zjistit jeho lokaci, ale trvá jim to už i tak trochu moc dlouho. Asi nebude na okrsku nebo ve vězení čekající na soud když jim to tak trvá. Každopádně vy ten čas strávíte přípravou na tu misi a relaxací, tak jak se to dá.

Nakonec do úkrytu vstoupí známá tvář, japonka kolem třiceti s dlouhými vlasy obarvenými na modro co nosí černou koženou bundu a kožené kalhoty. V ruce má laptop. Je to vaše známá Fumiko Yamada, která si rozumí s technikou a v Eddieho malé buňce VIPERu zastává převážně administrativní a podpůrnou roli. Prostě se vždy stará o to aby jste měli vždy dostatečnou výbavu, aktuální informace a vše potřebné pro splnění vašeho úkolu.

"Judith, Goodmane, ráda vás zase vidím " usměje se na vás dva Fumiko. "Nezvykle pohromadě, ale tak, jakejkoliv nápad se musí zkusit aspoň jednou, až už je sebeblbější." S úsměvem si pak sedne na krabici naproti vám a otevře svůj laptop.

"Dobrá, takže, ještě než přejdeme k věci... je tu jedna komplikace." začne Fumiko. "Znáte gang Freddyho Owense?" Ten znáte, Freddy Owens byl kdysi proslulý lupič bank na východním pobřeží, ovšem po jedné nezdařené loupeži se jeho banda dostala do spárů policie. Freddy sám byl jediný kdo policii proklouznul mezi prsty a přemístil se sem do Crime City. Tam dal dohromady další bandu, ale místo bank se pustili do vymáhání výpalného a zabírání teritoria. A dařilo se mu velmi dobře. Ovšem Owens si očividně myslel že je mnohem větší šéf než ve skutečnosti je a odmítal se podřídit VIPERu, spolupracovat s ním ani se dělit o zisk. A také se motal do byznysů na kterých měl VIPER svůj podíl a až moc se rozmachoval. A za to každého dříve nebo později stihnou kruté následky ze strany vaší organizace.

"Zdá se, že náš Diego šel vybírat výpalné pro jeden gang. Do baru, kterej vlastnil Owensův mladší brácha. Toho dostal do špitálu a Freddy Owens teď na něj má spadeno. Chce z něj prý udělat odstrašující příklad. Být to normální situace, nejspíš bysme od Diega dali ruce pryč. Naštěstí pro něj je nám ale Owens už docela dlouho trnem v oku, takže nám to dává příležitost vyřešit dva problémy naráz. Diego je skvělá návnada na Owense, nemyslíte? Určitě si ho bude chtít podat sám, podle toho co o něm víme, a tak nás zavedou do tý díry ve který se schovává. A vy ho pak můžete eliminovat při záchraně Diega." řekne Fumiko s úsměvem.

"Podle našich informací Diega chlupatý převezli do nemocnice na Thorn Street. Owensovi nohsledi ale mají za úkol ho odtamtud dostat a převézt ho na nám zatím neznámé místo, kde pro něj už plánují velmi pomalou a bolestivou smrt za přítomnosti Freddyho Owense samotného. Každopádně, mám rozhozené své sítě a sledovací zařízení. Ať už Diega budou vézt kamkoliv, brzo o tom budeme vědět." S tímhle se zakouká do svého laptopu.

"Hodil by se nám nějakej úspěch. Od té doby co to Craig tak podělal maj "ty nahoře" na Eddiho spadeno. A když je na tom špatně Eddie, tak se to týká i nás." Jméno Craig v tomhle kontextu znáte jako jednoho z dalších členů vaší buňky VIPERu, ale víc toho o něm nevíte, nikdy jste s ním zatím nepracovali. Ani nevíte, co přesně to tak podělal že je kvůli němu Eddie teď v nelibosti u "těch nahoře".

Scarlet Avenue, Večer - George, Gloria, Adam

Olivia sice má ruku přes pusu ale z toho mála co je z její tváře vidět jde i tak poznat že se po slovech George na něj usmála. Rozloučí se s ním a pak se už věnuje tomu svému stání na stráži.

.
.
.

"Já s Reyesovou sme tu byli na místě první, asi po minutě pak přijel Parker s Moorem. Zajistili sme to tady než přijeli i ostatní a i technici." řekne strážník Howard. "Výpovědi se přesně neshodujou, jak už to bejvá, ale tak většina se shoduje tak na pěti výstřelech, pár jich tvrdí, že slyšeli šest, ale dva byly rychle za sebou? Každopádně, v každé z obou obětí je jedna kulka, další dvě jsou vypálené do stropu té ložnice, pátá je na schodišti zavrtaná do zdi. Takže jestli nám nechybí nějaká kulka tak asi těch pět. Prošli sme to tam zatím už docela podrobně, ale jestli myslíte že nám ještě jedna kulka chybí tak se na to ještě můžem znovu mrknout." pokračuje Howard.

Když se George zeptá zase na ty náboje tak sebou Parker trkne jak si na něco vzpomene. "A hele, to sem vlastně zapomněl zmínit. Ty náboje vypadaly jak vlastnoručně vyrobený. Žádný identický ze sériový výroby. Ale žádný speciální značky na nich nejsou, žádnej jeho znak, takže to nebude nějakej z těch exotů co chtěj bejt slavný a nám usnadní práci. Bohužel." řekne Parker s úsměvem a pak se zase zamyslí.

"Víte, abysem tu zas dal další svojí domněnku..." začne Parker. "Je to někdo kdo se ve zbraních dost dobře vyzná. A taky... podle toho, jak ty oběti zasáhnul má sakra dobrou mušku. No, ale to asi bude lepší ukázat až budem na místě. Myslím že asi pochopíte až to uvidíte sám."

Moore doteď poslouchal svoje starší a o něco zkušenější kolegy, ale teď se najednou ozve: "Je tu ještě něco. Nějaká bába co prej něco viděla, odmítá ale s náma mluvit, se řadovýma strážníkama, chce mluvit jen s detektivem. Prej sme jen surovci a zkorumpovaná pakáž a nevěří nám. Zkusili sme to na ní po dobrém, ale stále trvá jen na tom detektivovi a zabouchla nám dveře. Takže to asi bude buď na vás nebo na jednom z těch dvou co přijedou." řekne Georgovi Moore.

"Jo, ta bába co mě nazvala 'odpadem společnosti'." ozve se strážník Parker a zatváří se kysele. "Bydlí přímo naproti tomu bytu kde je ta zavražděná ženská, takže možná něco důležitýho viděla. Tyhle starý báby si nenechaj nic ujít." dořekne strážník Parker, koukne na Howarda a zatváří se trochu ztrápeně. Parker s Howardem jsou tu ze všech strážníků na místě činu jediní, co tu sloužili ještě než se Bain stal kapitánem, nastoupili tak šest let před jeho jmenováním kapitánem. A teď po těch ztrátách před banku tu jsou teď jedni z "mazáků" na které se ostatní obracejí a padla jim do rukou větší odpovědnost na kterou zdá se ještě nebyli tak docela připravení.

I když se snaží to na sobě nedat zdát, tak je na nich vidět že nejsou ve svém živlu a jsou trochu nervózní. Jsou stále zvyklí na to, že se vedoucí role chopí někdo jiný. Čas od času míří jejich pohledy někam za George, jakoby čekali na to, že se objeví někdo jiný co se toho chopí, Georgovi všechno ukáže a sdělí a je od toho údělu osvobodí. Ten někdo tu už ale není a tak jim nezbývá než odpovědět na Georgovy otázky tak nejlépe jako dovedou sami.

Snažili se. Nebyli elitou okrsku, předtím zapadali do průměru a oba byli tak trochu flákači, ale poslední dobou se docela dost snažili a lepšili se. Dokonce si pravidelně brali přesčasy, něco u nich předtím velmi neobvyklého, protože to okrsek teď v tuto nejistou dobu potřeboval. Když jde do tuhého, musí se všichni snažit a nedalo se těm dvěma upřít, že to myslí dobře.

.
.
.

Detektiv Walsh už George očividně má plné zuby a žilka na čele mu pulzuje zběsilou rychlostí. "Wallaci, buďte tak laskav a držte už zobák!" procedí Walsh skrz zuby. Je vidět, že mu už došly "chytré" odpovědi, třese se vzteky. Jeden ze strážníků za páskou poblíž něj se při Georgových slovech a Walshově reakci tiše uchechtne, Walsh po něm ale střelí pohledem, tak hned radši zmlkne. George si toho může dovolit víc, ale řadovému uniformovanému policistovi by Walsh mohl docela dost zavařit kdyby chtěl.

Vlastně i to jak George do něj pořád rýpal se mu mohlo krutě vymstít. Detektiv Sean Walsh byl typický protekční synek co měl málo talentu ale konexe všude možně. Svou hrozbu z něj udělat dopraváka nebo pochůzkáře by nejspíš tak snadno splnit nedokázal, ale minimálně mu mohl nějak znepříjemnit život. Tak to vlastně měli rozdělené. Collinsová byla ta co měla v tom jejich duu mozek, Walsh nabízel svoje svaly (i když v tom ohledu taky nebyl žádný zázrak) a konexe které mu otevíraly jinak zavřené dveře. Bylo jakýmsi veřejným tajemstvím že poslední dobou usilují o přeložení na oddělení Vážných Zločinů, ale toho se jim zatím nepodařilo docílit.

"Vyrobit důkazy? Jistě, to se dalo čekat." zakroutí očima Collinsová. "Taková nařčení musí být něčím podložena. Být vámi, Wallaci, tak bych tu jen tak netrousila tak vážná falešná obvinění. Někdo by vás mohl vzít vážně a poté byste byl rád, pokud byste se "jenom" vrátil do uniformy." pousměje se detektivka a poté se už věnuje jenom Glorii.

George mezitím poodejde trochu stranou aby ty dva nechal mluvit s Glorií, cestou projde kolem skupiny sestávající z dvou starších strážníků Parkera a Howarda a mladšího strážníka Mooreho. George poklepe Parkerovi na rameno aby ho vytrhl z jeho opovrženého propalování pohledem směřovaném na tu proklatou dvojici a gestem mu naznačí aby jej následoval. Parker sebou trhne a s tázavým pohledem George následuje trochu stranou. Když si od George vyslechne rozkazy Parker horlivě přikývne, střelí posledním nenávistným pohledem po dvou detektivech z 60tého okrsku a pak zamíří za pásku, projde kolem Olivie a zmizí ve dveřích oné čtyřpatrové bytovky aby splnil to co po něm George chtěl.

.
.
.

Collinsová s Glorií mezitím zkouší vyjednat předávku případu a přestup Glorie na jejich okrsek, ale Gloria je neoblomná a Collinsová dostane zamítavou odpověď. "Takže případ nám tedy nepředáte? To je tedy překvapivé, myslela jsem, že jste rozumnější. Ale pokud tedy chcete s touhle vratkou lodí jít ke dnu, nebudu vám bránit." pokrčí Collinsová rameny. "A seance na vyvolávání mrtvých by nejspíše přinesla více užitku než cokoliv o co se tu budete pokoušet s tímto "výkvětem" policejního sboru našeho města, ale to nechám na vás. Koneckonců, je to přeci váš případ. Zatím." řekne Collinsová se zářivým úsměvem. Walsh se zdá se trochu uklidnil a zase se odhodlal k nějakému komentáři protože si to prostě asi neodpustí: "Ta seance by se jim mohla hodit, ze záhrobí si snad mohou přivolat někoho kompetentního." Collinsová jen přitaká a zasměje se.

Její smích a slova Walshe mají patřičný efekt a je vidět, že už jsou dost blízko té pomyslné poslední kapce. Ze strany strážníků za páskou se začnou ozývat naštvané hlasy, mnoho strážníků opustí své pozice začnou přibližovat blíže k vaší skupince, zatím nikdo nejde až celou cestu přímo k vám, ale je jasné že se už asi začíná schylovat k něčemu co by asi nedopadlo dobře pro nikoho z přítomných.

Strážník Howard si toho očividně všimne, navíc Moore už vypadá, že se na Walshe s Collinsovou vrhne. Howard vidí, že asi bude třeba zabránit katastrofě, tak si důležitě odkašle, mávne rukou na chlapy za páskou aby se zklidnili a pak předstoupí před ty dva z 60tého okrsku. "Tak, myslím, že detektivové se vyjádřili už dostatečně jasně. Budete tedy potřebovat eskortovat, "madam"?" osloví strážník Howard detektivku Collinsovou s takovým despektem jaký si může dovolit. Dává dojem toho, že jestli se neodhodlají brzo k odchodu tak je k tomu autu nejspíš dotlačí.

Collinsová s úsměvem zvedne ruce ve smířlivém gestu a poodstoupí o několik kroků dozadu. "Jistě, strážníku, již jdeme." řekne Collinsová. S Walshem se otočí k odchodu, ale po pár krocích se zase otočí aby ještě něco dodala.

"Jenom přátelská rada. Asi byste neměli kouřit tak blízko místa činu. Ty nedopalky od cigaret ho snadno mohou kontaminovat, navíc se zvedá vítr a popel se může dostat kamkoliv. Ale to vás asi neučili, že." řekne Collinsová s úsměvem. Howard trochu zrudne a ohlédne se po hromádce vajglů co jsou naskládané ve výklenku ve zdi budovy nedaleko od policejní pásky, sice mimo místo činu které už stejně technici dávno předtím prošli, ale stejně se to Collinsové nezdá. Jeden z mladších policistů tam po slovech Collinsové přiběhne a začne ty vajgly odklízet.

Collinsová pokračuje: "To ani nemluvím o těch, co tu jenom okounějí místo toho, aby hlídali nebo zajišťovali místo činu." ukáže na policisty kteří se shromáždili poblíž vaší skupinky kvůli tomu neustálému strefování těch dvou do toho co se stalo před dvěma týdny. Ale měla pravdu v tom, že opustili své pozice. "A také vidím, že vy nejste řádně oholen." řekne Collinsová a ukáže na jeho tvář na které už touhle dobou vyrašilo strniště. Dneska měl podle rozpisu služeb dvanáctku a teď ke konci jeho směny se ještě stalo tohle, takže tu zkejsne ještě pár dalších hodin navíc. Touhle dobou už to ranní hladké oholení rozhodně není znát. "Děláte ostudu uniformě a policejnímu sboru obecně." pokárá ho Collinsová. Strážník Howard si jen promne to lehké strniště na tváři, ale nic neříká.

"Ale tak, alespoň je navenek hned vidět, jak vážně berete svou práci. Jestli všichni na vašem okrsku jsou podobní tak se nedivím jak se mohlo to u té banky tak pokazit. Kdybyste tam všichni brali svou práci vážně, nejspíše by k té tragédii před dvěma týdny nemuselo ani dojít. Nebo by jich z toho alespoň vyvázlo více. Ale teď už je na to pozdě, že." řekne Collinsová. To byla vážně podpásovka a Howard po tom strne a je neschopný slova. Jen na ni hledí s mixem nenávisti a studu, ruce zatíná v pěst. Collinsová se na něj jen usměje a zase se s Walshem otočí k odchodu.

"Tak už to je, další neschopný nýmand, co se minul povoláním a místo policisty měl dělat raději uklízeče. Těch je na 59tce plno." přitaká Walsh cestou už k Howardovi otočený zády a spolu s Collinsovou pokračují k autu. Howard nad slovy Walshe protočí očima, ale je vidět, že to co mu řekla Collinsová ho docela vzalo a ještě se z toho úplně nevzpamatoval. Oba detektivy pozorně sleduje aby se ujistil že už fakt odejdou. Strážnice Olivie Havishamová je asi jediná, která na oba detektivy nehledí vražedným pohledem. V očích se jí míhá spíš zmatek. Takovouhle scénu asi nečekala.

Walsh s Collinsovou vypadají spokojeně navzdory tomu že se jim nepovedlo přebrat ten váš případ. Vědí, že aspoň malé vítězství si mohou připsat. Podkopali strážníkům morálku, vyprovokovali je a udělali z nich bandu trotlů. Mladý a horkokrevný strážník Moore to ale už nevydrží a vyrazí za nimi, jeho klidnější kolega Howard ho ale zachytí a stáhne zpátky se slovy: "Neblbni!" Walsh s Collinsovou to zaregistrují, uchechtnou se, s úšklebky nasednou do auta a za chvíli odjíždějí. Všichni strážníci na scéně sledují odjíždějící auto detektivů, Moore se vymaní z Howardova sevření odstrčí ho od sebe a pak jen kouká dolů na zem a snaží se uklidnit.

"Tak, možná sem neschopnej nýmand co je u policie 'omylem'." zavrčí pak strážník Howard zatímco sleduje odjíždějící auto a zopakuje tak slova detektiva Walshe určené na jeho osobu. "A určitě sme teď ztratili spoustu mnohem lepších chlapů než já, co tu měli bejt místo mě." povzdechne si a poškrábe se na tom mírném strništi, co mu za tu dlouhou, prodlouženou směnu stihlo vyrůst a za které ho Walsh s Collinsovou označili za ostudu policejního sboru.

"Ale ať už je to jak chce, každej tady z nás je desetkrát lepší policajt než ty zkorumpovaný hajzlové z 60týho. A těm dvěma zmrdům co si říkaj detektivové vytřem zrak ŽEJO CHLAPI?!" zařve Howard a ostatní policisté hlasitě vyjádří souhlas. Sdílená nenávist vůči Walshovi a Collinsové a 60tému okrsku obecně je zdá se dobrý společný motivátor.

"A ženský jako ne? To si teda vyprošuju, Howarde!" namítne zpovzdálí Reyesová s hraným rozhořčením. "Jo, tebe tím myslím taky Reyesová. Všichni víme, že ty máš větší koule než všichni tady dohromady." dodá s úsměvem Howard a v řadách policistů se ozve smích. "Si piš." odvětí Reyesová s úšklebkem. "A samozřejmě nezapomenem ani na Havishamovou." dodá ještě Howard a rukou mávne k mladé strážnici Olivii která celé to představení sleduje trochu nechápavě.

"No prostě, máme tady práci, takže zpátky na svoje místa a dělejte to co máte ať těm dvěma blbům nedáme za pravdu. No šup!" řekne Howard a tleskne aby svým slovům dal nějakou váhu. Policisté se vrátí zpátky na svoje místa a jejich nálada a chuť do práce se trochu vylepší. Detektiv Fletcher stále ještě něco kontroluje v autě, takže se k Georgovi a Glorii asi přidá později. Strážník Moore se už uklidní, ale ještě s trochu nasupeným výrazem odejde za pásku něco tam zkontrolovat.

Howard sám si povzdechne a rychle si trochu upraví kravatu na uniformě aby ji neměl tak ledabyle a trochu si poupraví i uniformu, smete si z ní popel z cigaret. Pak se otočí k Georgovi a Glorii, postaví se do ukázkového pozoru a dokonce i zasalutuje, což je asi už trochu moc.

"Takže, chcete teď provést místem činu, pane, madam?" zeptá se Howard George a Glorie. "Tělo Spencera Browna je rozvalené uprostřed silnice, ta zavražděná ženská je v posteli v bytě v prvním patře." S těmito slovy ukáže na onu čtyřpatrovou bytovku. "Je tu ještě to auto, podle SPZtky patří tomu zavražděnému, Spenceru Brownovi. Parker nedávno před vaším příchodem vydedukoval, že k němu ten Spencer asi běžel, ale uvnitř ještě nebyli technici, takže ho zatím hlídáme než se k němu dostanou." řekne strážník Howard.

"Chci vás také ujistit že každý z nás tady udělá maximum pro to abychom vám pomohli ve vyřešení tohoto případu. A klidně i víc než to." dodá ještě tónem ve kterém je skrývaná nervozita, snad kdybyste o nich po tom očerňování ze strany Collinsové a Walshe náhodou začali pochybovat. Mluví najednou nějak moc strojeně a "oficiálně", něco co zrovna u strážníka Howarda působí trochu zvláštně. Možná se tím snaží dokázat že není jen tak nějaký neschopný nýmand a bere svou práci vážně, snad i sám sobě. I když to působí spíš trochu komicky. Tedy spíše tragikomicky, jelikož tak nějak dokážete pochopit ten důvod.

Cesta do Nemocnice na Thorn Street a pak v nemocnici, Večer - Niké, Diego

"Nejblíž je nemocnice na Thorn Street, tak to vezmu tam." řekne Wilson a trochu zrychlí. Sirénu zatím nezapíná, jelikož to do nemocnice není daleko a Diego zatím nevypadá že by na tom byl nějak akutně špatně a byla by to otázka minut, ale čas od času ho v zrcátku kontroluje kdyby to s ním najednou začalo jít z kopce a šlo tam o čas.

Pokud by se tak stalo nebo mu to Niké nařídila tak je zapne aby mohl jet i na červenou a zrychlí jak se dá. V tom případě by na Niké nejspíš bylo i to zavolat do nemocnice aby tam už před ní na ně čekali zdravotníci s lehátkem, ale až tak vážně to zatím nevypadá. "Možná má zlomený žebra kvůli tý srážce s autem. Hill ho tak silně netlouk." řekne strážník Wilson navenek sebejistým hlasem, ale na tváři mu je vidět že má taky starosti.

"A já ho jen tlouk obuškem po rukách protože odporoval zatčení, takže žebra sem mu nezlomil." To může Niké potvrdit. I když těch ran padlo o něco víc než bylo nutné a několik i poté co se Diego vzpouzet přestal. "Když sme nastupovali na okrsek tak nás dobře učili kam udeřit aby to strašně bolelo ale nezanechalo žádný vážný zranění, takže to určitě-" řekne a pak se zarazí se, očividně se přeřekl a prozradil něco co říct nechtěl. Zbytek cesty do nemocnice je radši zticha.

.
.
.

Za asi tři minuty později zastavíte na parkovišti před nemocnicí na Thorn Street. Tam si můžete všimnout ještě jednoho policejního auta, zaparkujete poblíž něj. Wilson vypne motor, vystoupí z auta a začne pomalu Diega vytahovat. Diego je vážně hora svalů a i když Wilson je rozhodně svalnatý hromotluk a taky je o hlavu vyšší než Diazová, Diego je větší než i on.

Když ho vytahuje z auta a vede ho směrem k nemocnici tak Wilson dbá především na své vlastní bezpečí a aby mu co nejlépe zabránil v případném odporu jako předvedl předtím i po té srážce s autem. Diego totiž předvedl, že dokáže být nebezpečný i v tomhle stavu. Ale snaží se brát ohledy i na Diega, tak jak to jde. Diego ale i tak zasténá a začne sebou i trochu házet tou bolestí co pociťuje.

"No tak, neškubej sebou! Děláš to jen horší!" zavrčí na Diega Wilson, ale zkusí ho chytnout trochu jinak a svůj stisk trochu zvolní. Diegovo bolestné škubání pak ustane, sténání ale tak nějak pokračuje. "No, lepší už to nebude. Uklidni se, brzo už si tě vezmou do parády ve špitálu." řekne Wilson a pomalu ho vede dál tak jak to jde. Očividně tohle považoval za limit toho jak ohleduplný si může dovolit být bez toho se vystavil přílišnému riziku a Diegovi umožnil až moc snadný protiútok krysy zahnané do kouta.

Nemá to lehké, Diego je obří hromada svalů a je na to v podstatě skoro sám, ani pomoc seržantky Diazové v případě někoho jako je Diego až tak moc velký rozdíl neudělá, jelikož ten je doopravdy téměř hříčkou přírody. Stejně to vypadá že to docela zvládá. Na tváři se snaží zachovat si neutrální výraz, jako by tohle nebylo nic neobvyklého ale podle řeči těla se dá poznat že je napjatý a má dost práce s tím Diega udržet v pohybu, jelikož ten moc nespolupracuje. Spoléhá na Niké aby ho nějak navigovala a vedla správným směrem, protože skrze Diegovu mohutnou postavu má omezený rozhled.

Sotva dorazíte blíže ke vchodu do nemocnice tak z něj právě vyjdou dva strážníci z vašeho okrsku. Jedna je strážnice Paige Blanchardová, vysoká, štíhlá žena se zrzavými vlasy sepnutými do drdolu. Druhý je strážník Farrel Davis, vytáhlý černoch atletické postavy. Oba vás pozdraví letmým zasalutováním a zamíří k vám. "Seržantko Diazová, Wilsone, tak koho tady vedete?" zeptá se vás ještě zdálky strážník Davis.

"Máme tu pašíka co potřebuje prohlídku v nemocnici. Je dost divokej." procedí Wilson skrz zuby protože s Diegem má teď zrovna docela potíže. Diego se očividně rozhodl rozhodl využít onoho momentu kdy byl Wilson na chvíli rozptýlený dvěma strážníky pro poslední zoufalý pokus o útěk. Nebo ho zase někde šíleně zabolelo kvůli tomu jak Wilson vede a bylo to tím. To ví jen on. Každopádně zase najednou obživl, tvrdě sebou škubne a snaží se vytrhnout z jeho sevření. Vzpouzí se, ale v jeho současném stavu je předem jasné jak to dopadne. "PŘESTAŇ!" zařve na Diega Wilson a začne ho docela bolestivě pacifikovat, natlačí ho o stěnu u vchodu do nemocnice aby nad ním měl lepší kontrolu.

Ostatní se mu rychle vydají na pomoc, ale Wilson Diega dokáže zase dostat pod kontrolu sám a Diegovi dojde ta síla, co na ten moment byl schopen vynaložit. Když se tak stane tak Wilson svůj stisk zase trochu zvolní. Ovšem ne na takovou úroveň jak předtím, i navzdoru Diegovu sténání a dává si něj ještě víc bacha. Očividně Diego vyčerpal i tu trochu dobré vůle kterou mu byl Wilson ochoten poskytnout.

"Tak vám s tím pomůžem, očividně s ním potřebujete píchnout. Divím se Wilsone, s takovým slabochem máš problémy, myslel sem, že ty seš drsňák." rýpne si Davis s úsměvem do Wilsona. Wilson jen zabručí něco co zní jako "di s tím do prdele", očividně teď na žerty nemá náladu. Strážník Davis se na Wilsona jen uškrne a podá mu ihned pomocnou ruku s Diegem. Wilson si pak konečně trochu oddechne. Snaží se tvářit že se ani nezapotil, ale Diego mu očividně dal docela zabrat.

"Stejně zrovna teď nemáme co na práci a zrovna sme se vraceli na okrsek. Byli jsme tu kvůli nějakému rozbitému oknu. Naprostá prkotina. Náhradu škody si už s nemocnicí ta ženská už domluvila, takže my jsme tu byli v podstatě jen kvůli pojištění." řekne Blanchardová aby vysvětlila jejich přítomnost zde. "Jestli bude tenhle chlap potřebovat dozor tak si klidně vezmu první hlídku a pak mě může někdo vystřídat. Když už tady sem." navrhne Davis. "Na mě chceš nechat to papírování kvůli tomu oknu, co?" ušklíbne se na Davise Blanchardová. "No, jak chceš, když ti to seržantka dovolí tak s tím nemám problém." dodá ještě Blanchardová. "Chyť ho pevněji mladej, držíš ho jak leklá ryba, snadno vyklouzne." řekne Wilson Davisovi. "Jasně, starouši." odvětí s úsměvem strážník Davis a hned napraví své pochybení. Wilson zakroutí očima a poté co se přesvědčí že Diega už Davis drží pořádně ho vedou dovnitř.

To už vaše skupina dorazí do vstupního sálu nemocnice, kde na vás ženská za pultem z povzdálí vrhá zmatený a ustrašený pohled, hlavně když vidí zbídačeného Diega.