Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Crime City - Nové Začátky
Družina
| |||
 | Cesta na stanici do nemocnice Diego
| ||
| |||
 | Scarlet Avenue – George, Adam Už mnohem dříve jsem zjistila že je dobré nechat dotyčné se vyřvat dokud jen křičí je to dobře. „Mám takový pocit že tu podceňujeme běžné nebezpečí které vám na ulici hrozí i když nejde o VIPER, ale chápu že někteří jsou o zážitky z ulice ochuzeni.“ Usměju se na Seana a protože se k tomu už vyjádřil George tak to už dál nerozebírám, navíc už tak je vidět že se Georg dotknut citlivého místa. Také si ten rozhovor po otázce kterou položil dokážu živě představit. „Nemám nic proto tomu vašeho syna povýšit ovšem jsou tu jisté okolnosti které musím vzít v úvahu.“Ano jak citlivě sdělit že i v 60. okrsku není tak snadné povýšit někoho bez patřičných schopností. Potom se na Sandru zářivě také usměji a pokračuji. „Je hezké že na mně tak myslíte věděla jsem že když na mně stříleli nebo po mně házeli dlažební kostky že jsem přežila právě proto aby jednou přišla tahle nabídka. Ale to znamená že zatím máte pouze podezření že by zatím mohl být VIPER, může se sice zdát že pokud chcete v současné době páchat kriminální aktivitu tak si bez posvěcení VIPERu ani neutřete zadek, ale to jen na první pohled. Jak k tomu přijdou osamělí jezdci kteří se protloukají sami a nespoutaní že jsou takto opomenuti?“ A protože George to nechal na mně a já se rozjela tak pokračuji. „Ale nyní vážně mám takový pocit že váš okrsek není křišťálově čistý zrovna dlouho a jsem také ráda že nechcete aby se to zde zvrhlo v to kdo dál dočůrá. Bylo by to nedůstojné a všichni víme kde z vás dvou by takový závod vyhrál.“ Opět se usměji na Sandru aby pochopila že je větší chlap případně má větší koule. „Pokud chcete uspořádat seanci a zeptat se mrtvých aby jste získali nějaké přesvědčivé důkazy nebo důkazy vůbec prosím nebudu vám v tom bránit jinak je to pořád náš případ.“ Domluvím a mám pocit že potom co jsme jim oběma naložili (a hlavně teď já) tu budeme mít brzy scénu z Hulka která zcela zastíní mou předchozí rapovaci chvilku.. | ||
| |||
 | Přestávka Úkryt na Garden Avenue, večer Zvonek zacinkal a parta capartů se s křikem vyvrhla na chodbu. Všichni toužili užít sluníčka, zaklevetit si, koupit si čokoládové mléko, žvýkačku a rozbít si kolena při skákání panáka na asfaltu před školou. Jen jedna holčička zůstala sedět. V druhé lavici od konce - místa, které je dost daleko od katedry, a zároveň není zcela na konci, aby zbytečně nepoutalo pozornost. Ta holčička považovala sluníčko za nutné zlo a řvoucí přestávky jakbysmet. Raději si celou dobu pauzy v tichosti četla. O zvířatech. O vztazích v ekosystému. O roli predátora a kořisti. O lidech. | ||
| |||
 | Scarlet Avenue, Večer - George, Gloria, Adam „Nikdo to poprvé nezvládá úplně lehce.“ odpovím Olivii „Není se za co omlouvat, ani za co stydět.“ dodám ještě a snažím se ani nepousmát nad tím, jak se stydí za to, že jí je špatně. „Někteří si na to potrpí, já ne. Kdybyste něco potřebovala, víte, kde mě na oddělení najdete.“ rozloučím se s ní ještě a jdu za strážníky. Je sice nová a dělá se jí špatně, ale nepoblila se. To je plus. A navíc... Všichni se teď musíme snažit zvednout úroveň okrsku, protože o starší zkušené policajty jsme přišli. | ||
| |||
 | Scarlet Avenue, Večer - George, Gloria, Adam Olivia mluví tak srozumitelně jak to jen s tou rukou před pusou může. "Ano, tohle je poprvé co jsem u- no, něčeho takového. Omlouvám se. Vy jste to asi v mojí pozici tenkrát zvládal lépe než já, že." řekne trochu se studem ze své reakce a při dalších slovech George o tom, že si na to rychle zvykne jen přikývne. "A omlouvám se tedy, pan- tedy, omlouvám se. Již to slovo vypustím." dodá ještě na Georgovu výtku ohledně přílišné formálnosti když ten odchází. Je to očekávatelné, přichází skoro rovnou z policejní akademie kde do ní nadrilovali všechno tak jak to má být podle předpisů, tak se toho raději řídila než zjistí, jak to tu chodí normálně. Moudré rozhodnutí. Většinou se tu na to sice tak nedbalo, ale třeba u Johnsonové by s tím mohla narazit. Nebo s tím parťákem Johnsonové, detektivem druhého stupně Lewisem Cooperem. "Jo no, všecko zdá se devítky. Vypadá to, že klasická pětačtyřicítka už pomalu vychází z módy. Možná pán vrah zarytě drží krok módou. Nebo to není jen tak nějakej obyčejnej lump z ulice. Taky možnost." řekne Parker a pak dodá. "Nebo madam vražedkyně, ať neděláme předčasný závěry." . . . Gloria si to nakráčí přímo k Georgovi a dvěma detektivům. Adam je ještě u auta kterým s Glorií přijeli a něco tam kontroluje, ale je dost blízko na to aby mu nic z rozhovoru neuniklo. Všimnete si, že vaší skupince nyní věnují pozornost snad všichni policisté, co tu v okolí jsou. Ne že by opustili své pozice na kterých jsou rozestavěni, ale jsou otočeni vaším směrem a pozorně poslouchají. Walshovi zase naběhla ta žilka jak předpokládal George, pozámku na to jak se dostal na post detektiva vážně nevzal moc dobře. "Zbytečná závist, Wallaci? Vám trvalo pěknou řádku let než jste se z té uniformy dostal a tak mi dosud nemůžete odpustit to že se mi vedlo lépe? Už na začátku si mě vyhlédli jako někoho s talentem pro práci detektiva. Vy jste zapadl do šedého průměru. Tak to již chodí, každý se dostane tam, kam si zaslouží." řekne Walsh a snaží se působit chladně, ale je vidět, že je vytočený na nejvyšší míru a žilka na čele mu pulzuje ostošest. "Chápu, že cítíte frustraci z toho, že ta vaše kariéra spěje do vytracena... tím, že si na mě budete vybíjet tu svou zlost však ničeho nedosáhnete. A pokud se vám po té uniformě tak stýská, určitě se do ní brzo vrátíte. To se dá zařídit. Postarám se o to, aby se tento nápad donesl k osobám na těch správných místech, to vám slibuji." štěkne na George Walsh svojí hrozbu, to už se ale ozve Collinsová. "Však se jistě něco najde. Je to jen otázka času." řekne Collinsová na Georgovu prosbu o předložení nějaké spojitosti mezi tímto případem a VIPERem. George měl nejspíš pravdu. Kdyby měla nějaký trumf v kapse nebo složku s důkazy kterými by vám všem vytřela zrak, nejspíš by se s tím už vytasila. Buď tedy nic konkrétního neměli nebo vám z nějakého důvodu nechtěli nic prozradit. Těžko určit, co tady tím sledují a proč mají o ten případ takový zájem. Klidně to mohlo být něco nekalého. U těch z okrsku č. 60 byste se ničemu nedivili. "A ano, mrtvý již jistě žádné další styky s VIPERem nenaváže, blahopřeji za brilantní dedukci, Wallaci, není divu že se z vás stal detektiv!" řekne Collinsová blahosklonně a usměje se na George, potom se do toho zase vloží Walsh. "Věděl sem, že máte dlouhé dlouhé vedení Wallaci, ale myslel sem si že i někomu jako jste vy bude jasné že tady jde o více než jen o to, co dělal jeden mrtvý účetní, ale o celou firmu. Vaše místní příslušnost je hezká věc, ovšem nemusí to nic znamenat. Pokud zde skutečně jde o VIPER, spousta podobných předpisů rázem jde stranou podle protokolu GUARDIAN, pokud se podaří dokázat dostatečně vážný důvad a nezvratné napojení na tuto organizaci. A váš okrsek je nyní ostudou celého města, proč by tak důležitý případ měl zůstat ve vašich rukou?" řekne Walsh. To už jim George nabídne "eskortu" na cestu zpátky k autu a po těchto jeho slovech Parker, Howard a Moore postoupí o krok vpřed s naštvanými výrazy na tvářích, nejspíš aby Georgově hrozbě dodali na vážnosti. Walshovi začne zase nabíhat ta žilka, Collinsová na tři strážníky pohlédne s výrazem jakoby se dívala na něco vskutku odporného a po chvíli promluví. "Je hezké, že nám nabízíte asistenci, Wallaci. Ovšem nemusíte se namáhat. K autu případně odejdeme sami, bez pomoci. Ovšem poněkud předbíháte. Nejste tu ten, kdo tu tomu velí, nebo se snad mýlím?" Pravda, případu velí Gloria, takže má konečné slovo ona. Collinsová tak nejspíš předpokládá i proto že má vyšší hodnost. "Co na to tedy říkáte vy, Jonesová." řekne Collinsová a oba i s Walshem se otočí ke Glorii. "Máme to tedy brát tak, že to co tu štěká Wallace jsou i vaše slova? Ještě pošlete Fletchera, aby si přisadil své ve stejném duchu jako Wallace? Nebo ukážete, že jste rozumnější a domluvíme se? Tyhle zbytečné rozbroje ničemu nepomáhají." řekne Collinsová. Její snaha u vyhnutí se těmto rozbrojům je sice chválihodná, nějak ale opomenula přiznat roli svou a Walshe ve tvoření oněch rozbrojů. "Navíc, očividně nemáte na vyšetření případu dostatečné prostředky. A když se dívám na ty nýmandy, co tu zbyli po tom "pročištění" tak nejspíš téměř všichni co na vašem okrsku za něco stáli byli ztraceni toho dne. Tihle vám jakékoliv důkazy co tu jsou k nalezení jistě pošlapou a znehodnotí sotva je pustíte na něco komklikovanějšího než je hlídání dveří. A ani to jim očividně moc dobře nejde. Zkrátka, musíte si konečně přiznat to očividné: s tímhle okrskem to jde z kopce. Radím vám, případ zanechte nám a požádejte si o přeložení, v našich řadách bychom vás uvítali, jste jedna z mála z těch na vašem okrsku kteří mají nějakou úroveň." řekne Collinsová Glorii a zářivě se na ni usměje. Uniformovaní policisté se na Collinsovou neusmívají, dívají se na ní s čirou nenávistí. Všichni, jak trojice Parker, Howard, Moore, tak ti ostatní. Bylo v tom ale něco víc než jen vztek. Trefila se do citlivého místa. Když je označila za nýmandy a to, jak nahlas sdělila že všichni co za něco stáli padli u té banky před dvěma týdny. Byla pravda, že velká část elity okrsku zahynula tehdy před tou bankou. Všichni to věděli. Následovala teď doba plná nejistot, jak to zvládnou, jestli to dokážou zvládnout a ty co padli nezostudí svým výkonem ve službě. Už tak si jich spousta musela brát pravidelně přesčasy aby okrsek dokázal po těch ztrátách fungovat nějak normálně a museli ze sebe vydávat více než kdy předtím, ale každého trápila myšlenka na to jestli i to jeho nejlepší bude vůbec stačit. Zatím je poháněl vztek na ty dva, ale viditelně je to zdeptalo a až pomine vztek tak zbyde jen to zdeptání a hlodavý pocit, jestli náhodou nemá v něčem pravdu. Ano, dostanou se z toho, ale už tak byla morálka na okrsku někde hluboko v mínusu a tohle tomu moc nepomůže. | ||
| |||
| Scarlet Avenue - George, Gloria, Adam Mírně se na mladou strážnici usměju. "Vaše první, co, Olivie? Bude to dobré, časem si zvyknete. Nikdy ne úplně, každá vám něco sebere a něco malého tam uvnitř z vás umře, ale zvládnete to." odpovím jí a pokud se mě nebude na něco ptát ona, vydám se za ostatními v uniformách "A toho pána si nechte příště od cesty." dodám ještě. Nikdy jsem si na nějaké přehnané prokazování účty frčkama nepotrpěl, takže dodávat za každou větou pane mi přijde hloupé. | ||
| |||
| Park, Večer - Judith, John Vaše schůzka dopadla tak dobře, jak se dalo čekat. Mohlo to být mnohem horší, oba raději pracujete sami a to nejspíš bude působit problémy. John Goodman, který si ve světle pouliční lampy čte román si zkrátka asi nebude moc rozumět s Judith, která z práce s někým tak nechvalně proslulým jako je on zrovna neoplývá nadšením. Byl to všechno nejspíš nápad vašeho společného známého Eddieho. Afroameričan kterého jste snad nikdy nezahlédli bez zlatého řetězu se symbolem dolaru kolem krku. Oby dva jste byli členy organizace VIPER a Eddie byl tím, kdo byl váš "šéf", tedy přímý "nadřízený". Říkal vám, co máte dělat, zprostředkovával vám rozkazy od "těch nahoře" a dostávali jste od něj odměny za to co jste dělali pro organizaci. Eddie byl co se týče hiearchie VIPERu jen malá ryba. Byl prostředník mezi vámi a těmi z vedení, které jste znali v podstatě jen z doslechu. Jedno se VIPERu muselo nechat. Co se týče utajení, nenechali nic náhodě. Pokud by vás zatkli a vyslýchali, byli byste schopní jim vydat maximálně tak Eddieho a nějaké další řadové členy. A pochybovali jste, že někdo jako Eddie toho věděl až výrazně víc než vy dva. V průběhu vašeho seznamování jste oba dostali následující zprávu na své mobily: Na rohu Garden Avenue je úkryt který oba už znáte, vaše požadované vybavení i váš vůz. Přesuňte se tam a čekejte na další instrukce. VIPER měl všude po městě rozesety podobné úkryty kde se jeho operativci mohli vyzbrojit, ukrýt či si ošetřit svá zranění. Vy jste jich znali jen několik včetně toho do kterého vás teď posílají, ale bylo vám jasné, že jich bude mnohem více. Nejspíše je čas vyrazit na cestu. Ono místo je odsud tak patnáct minut cesty autem. | ||
| |||
| V policejním autě, Večer - Niké, Diego Strážník Wilson se po celou dobu co s Niké mluví dívá na cestu a soustředí se na řízení. Co se týče Niké, její první dojem z něj při jejím nástupu na tento okrsek nebyl moc kladný. Vlastně první její vzpomínka na něj co si dokázala vybavit byla jak ho přistihla jak trochu "přidusil" jednoho zločince kterého právě zatýkal. Sice svoje pochybení hned napravil jak ho kvůli tomu okřikla, ale dobrý první dojem neudělal. A dojem ze strážníků co tu sloužili na okrsku déle než zhruba deset let byl většinou podobný. Byla to "banda ze staré školy", co měla problémy postupovat podle předpisů a až moc se podobala té sketě co dělala strážníky na okrsku č. 60 a okrsku č. 58. A Wilson byl jedním z nich. Ne že by byli až tak špatní. Většinou to alespoň mysleli dobře. Kapitán Jack Bain by tu netoleroval nikoho, kdo by byl doopravdy parchant. Ale stejně, bylo smutné pomyšlení na to, že na poměry tohohle města byli i oni v nadprůměru. Strážníci co tu složili kratší dobu jako například Felix a Ryan se o dost více podobali představě Niké o tom, jaký má policista být. Na druhou stranu byl možná i kvůli těm letem zkušeností Wilson jeden z těch nejvíce kompetentních strážníků na okrsku, hlavně co se týče umění někoho pěkně na blízko zpacifikovat a dostat do pout či dostihnout pokud došlo na honičku. Také byl jeden z nejlepších řidičů na okrsku, jen tak ho něco nerozhodilo a dokázal skoro vždy zachovat chladnou hlavu, byl dobrý střelec, zdánlivě neúnavný a co bylo nejdůležitější, rozkazy plnil pohotově a bez keců. Takže i když to byl tvrdý a drsný chlap nejspíš až příliš horlivý do konfrontace se zločinci, správně nasměrovaný na ten správný cíl dokázal konat hotové zázraky. Jen bylo potřeba někoho, kdo by ho vedl správným směrem a postaral se o to aby neskončil jako slon v porcelánu, že. A takový byl případ více jedinců na tomto okrsku. Potřebovali tady zkrátka pevnou ruku. "Tak, je rozdíl mezi nějakým chudákem co vzal jabko a někým jak je tenhle." řekne strážník Wilson a kývne dozadu směrem k Diegovi. "Na takovýho pašíka jako je tenhle je třeba dát si pozor, bejt tvrdej a nic neriskovat. Zaváháte, berete moc ohledy, on to využije a bude z vás žrádlo pro krysy. To už sem párkrát viděl." řekne Wilson a na jeho hladce oholené tváři je znát zamyšlený výraz. "Ale chápu, co tím myslíte. A co tím myslí kapitán." dodá Wilson tiše po chvilce. "Kapitán Bain má pravdu. Z drtivý většiny. Mělo by to tak bejt. Jen nevim, jestli je tohle město na to připravený." dodá ještě a povzdechne si. Když Niké dovypráví co ji přimělo přidat se k policii, Wilson se ušklíbne a spustí: "To je pěknej příběh. Jak z náborovýho letáku. Nebo nějakýho filmu. Byste to mohla dát někam do novin jako inspirační vložku i se svojí fotkou ze služebáku. Nábor do policejního sboru by se rázem zčtyřnásobil. S tímhle by se podařilo zlanařit nejspíš i někoho obstojnýho a ne jen někoho jako je můj pitomej starší syn. Ten už má prej jasno že chce bejt policajt a to ještě není ani na střední. Slyšet tohle, tak asi hned utíká žadonit aby ho k nám vzali už teď. Ani moje pokusy o to ho nasměrovat k něčemu lepšímu nepomáhaj. Spíš to má opačnej účinek." ušklíbne se Wilson a na křižovatce zabočí doprava. Jeho slova možná zezačátku zní trochu výsměšně, ale jeho tón o tom nenapovídá. Spíš to zní smutně, smíšeno s lehkou nadsázkou. Jde tam poznat trochu i závist. Chvíli je v autě ticho. Pak strážník Wilson "Chcete to fakt vědět? Není to ani tak inspirativní jako ten váš příběh a ani tak moc zajímavý. A asi o mě pak nebudete mít o moc lepší mínění jestli vám řeknu všechno. Spíš naopak o dost horší." Než má ale Niké šanci odpovědět, přejedete zrovna jeden dost velký a hluboký výmol na silnici a auto trochu nadskočí. "Do hajzlu, pitomý silnice, to tady neopravovali snad od doby co sem byl eště bažant." zanadává si "pod vousy" Wilson. Diego na zadním sedadle sebou trhne jak auto nadskočí. Zasténá a vypadá to, že to s ním de dost z kopce. Zatím nevypadá, že by už vyloženě umíral nebo by tu bylo něco akutního, ale taky se to může dost rychle zhoršit. Strážník Wilson si toho v zrcátku taky všimne a podle výrazu na jeho tváři je vidět, že má trochu starosti. "Ehm, seržantko Diazová, nemám to radši otočit do špitálu? Ať ho radši vyšetří. Už jen ta srážka s tím naším autem byla dost no to ho fakt vážně zranit a pak se přidalo to... no, víte co." řekne a zatváří se trochu provinile. "A jestli náhodou má vnitřní krvácení, tak to by se radši měl dostat do péče doktorů dřív než pozdějš." řekne a čeká, jak Niké rozhodne. Diego na zadním sedadle mezitím začne ztěžka dýchat a stěžovat si na bolest v boku. Zlomené žebro? Plíci mu snad nepropíchlo. To by bylo vážně špatné. | ||