Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Crime City - Nové Začátky
Družina
| |||
 | Úkryt na Garden Avenue s Fumiko, Ráno - Judith, Goodman Fumiko Goodmanova průpovídka nerozhodila, naopak se pousměje jakoby něco takového od něj čekala. "Goodmane, k čemu by sme tu jako měli nějaký pitomý knížky? Ty už dneska nikdo nečte. Dneska je moderní doba a navíc sme v Kalifornii, brouku. Tady nikdo dostatečně dlouho nevěnuje pozornost ničemu pokud to nemá spoustu speciálních efektů a aspoň tři doslova explozivní scény každejch deset minut." Pak se na něco koukne do svého notebooku a bez toho aby se dívala na Goodmana dodá: "A když už tak e-booky, 21. století, víšjak. Už tak vypadáš jak kdybys vystoupil přímo z devadesátek tak to nemusíš furt potvrzovat že ses tam už zasek. Svět se točí dál i bez tebe, začni se točit s ním." Je vidět, že si do Goodmana ráda rýpne. Varianta, že jednou Goodmana nasere tak že se už neudrží a jí ustřelí hlavu ji buď nenapadla nebo je to ochotná riskovat. Koneckonců, bylo to pochopitelné že si to nemohla odpustit, byl to Goodman. Kdysi hrdina Crime City, nyní padlý anděl který byl mezi těmi které by kdysi posílal za mříže. A teď tu sedí jen jako další padouch a bere rozkazy od drobné japonky s modrýma vlasama. Bylo to tragické, smutné nebo rovnou směšné? Nejspíš vše najednou. "Owens si svýho bráchu vzal ještě než sme zjistili do jaký nemocnice toho Diega strčili. To bylo jinde než kam šel Owens. Chtěli sme ho vzít do svýho 'opatrovnictví', ale to nevyšlo." řekne jakoby mimochodem Fumiko a pak Goodman přijde s nápadem. "A jo Goodmane, to je zajímavej nápad." řekne Fumiko se zamyšleným výrazem. "Poslyš, ty si fakt užitečnej. Ještě další takový nápady a budeš to tu vést místo Eddieho. Je super vidět jak sem do VIPERu hned zapadáš!" zazubí se Fumiko na Goodmana a pak zvážní. "Dělejte jak myslíte. Jestli se vám ho povede dostat živýho, tak ho přivezte sem i s Diegem. Myslím, že Eddie by vám za to byl ochotnej dát i nějakej další tučnej bonus. Ale de hlavně o to ho odstranit z cesty." To už se ozve Judith. "Ne dík, Judith." mávne Fumiko rukou a odmítne nabízenou žvejku. Na její zmínku o tom, že chce plány nemocnice jen přikývne a pak se zase koukne na noťas. Její výraz ale rázem o dost zvážní. "Jo a Judith..." začne trochu nervózním tónem. To se něco pokazilo nebo jak? "Na plány nemocnice je už dost pozdě." řekne teď už se zářivým úsměvem. "Náš milej Diego je už očividně na cestě k Freddymu Owensovi. Podařilo se nám totiž k němu dostat sledovací čip. No, aspoň bude větší sranda. Neplatili bysme vám tolik kdybyste to pak měli mít snadný, ne? Tak se převeďte, že si to zasloužíte!" Zvedne se z krabice a gestem vám pokyne abyste ji následovali. "V garáži už máte připravený auto, všecko vybavení o co ste žádali je v něm. Vaše auto má zabudovanou i GPS navigaci kde bude označenej i Diego, dovede vás přímo k cíli." vysvětluje Fumiko cestou. Vám dvěma bylo jasné, že jak Eddie, tak Fumiko byli v rámci VIPERu dost malé ryby a nepatřili mezi elitu zdejšího podsvětí. Spíše naopak. Nejspíš je čas se nějak předvést a z téhle buňky plné amatérů se posunout v organizaci VIPER někam výš. Možná jednou i mezi kompetentní jedince. | ||
| |||
| Scarlet Avenue, venku, pak uvnitř bytovky, Večer - George, Gloria (okrajově i Adam) Ve Walshovi to po Georgových posledních slovech doslova vře, žilka mu pulzuje tak jako nikdy předtím a chvíli to vypadá že se na George vrhne. Ještě než George odejde stranou s Parkerem, tak k němu přistoupí blíže a nasupeně spustí: "Wallaci, buď si jistej, že ty tvoje pitomý kecy tě nakonec budou hodně mrzet." Už se ani neobtěžuje vykáním tím přezíravým tónem jako obvykle. To už ho George musel fakt nasrat. Pak jen tiše s úšklebkem dodá. "Každýho to nakonec mrzelo." S tím se už otočí a jde ke Collinsové s Glorií. Když Gloria Collinsové vyčte všechno co zrovna řekla, tak ta se snaží tvářit jako že je nad věcí, ale jde poznat že je docela otrávená tím jak se zdejší situace vyvinula. Při Gloriině vysvětlování toho co přesně znamená pojem seance jen zakroutí očima a ke zbytku se už nějak ani nevyjadřuje. Pak s Walshem odcházejí, snaží se tvářit tak nějak vítězně, ale je vidět, že to díky Georgovi a Glorii bylo dost hořké "vítězství", jestli vůbec nějaké. U auta už Walshovi spadne samolibá maska. Vypadá vážně absolutně nasupeně. Nejspíš si to později vybije na někom jiném, nejspíše jedním ze svých podřízených. Možná i doslova. Takový už Walsh prostě byl. Předtím než Walsh nastoupí do auta na už vracejícího se George vrhne poslední nenávistný pohled. Collinsová řídí, Walsh si sedne na sedadlo spolujezdce, vytáhne z kapsy nějakou placatku a přihne si z ní trochu. To že Walsh nemá problém si občas trochu přihnout ve službě je jakýmsi veřejným tajemstvím. A po tom verbálním spráskání od George to očividně potřeboval. Když už ti dva byli definitivně v tahu, tak George započne se svým krátkým proslovem aby všem připomněl, proč tu vlastně jsou předtím než to tu ti dva svedli na další žabomyší války mezi okrsky. Pak si přisadí i Gloria a strážník Howard nakonec zakončí to co začali oba detektivové. Nejspíš cítil, že musí taky něco říct, jako prvního na místě a déle sloužícího to do příchodu detektivů byla jeho zodpovědnost to tu udržet tak jak to má být. Bylo to vlastně jakoby perfektně sehrané, George je nabudil a připomněl jim co je tu teď to důležité, Gloria je inspirovala a rozptýlila je od jejich trudných myšlenek a Howard za tím udělal tečku a poslal je zpátky do práce. Bylo vidět, že drtivou většinu škod které se Walshovi s Collinsovou povedlo napáchat se vám podařilo opravit. Nálada se tu mnohem zlepšila poté co ti dva odešli a vy jste je povzbudili. Na Georgova slova už odpoví Howard: "Jasně, detektive Wallaci, jenom... nevím, prostě sem... no, poslední dobou je toho prostě trochu moc.." řekne a jen se unaveně usměje. "Děkuji že jste nás podrželi, oba dva. Teď vám jen ukážem, že se v nás nemýlíte-" řekne, ale než to stačí doříct tak mu ujede krátké zívnutí a přeruší ho. On se pak nervózně usměje. "Omlouvám se, sem tady už dost přesčas a to kafe co sem měl taky očividně nebylo moc silný. Spíš to byla obarvená voda než kafe. Ale já to zvládnu." omlouvá se už předem strážník Howard a potlačí další zívnutí. Trochu se mu klíží oči a nejspíš by byl po téhle prodloužené šichtě už dávno rád v posteli, ale snaží se tvářit že je pln energie. Strážník Howard projde pod páskou na druhou stranu a poté vám ji podrží nahoře abyste na druhou stranu mohli jít lehce taky. Detektiv Fletcher zůstane venku, rozhodne se prozkoumat okolí místa činu, zda tam nenarazí na něco zajímavého. Vy dva se tedy vydáte se strážníkem Howardem chronologicky prozkoumat to místo činu. Všem vám předtím ještě rozdají rukavice a další ochranné pomůcky, kdybyste náhodou na něco chtěli sahat, abyste nekontaminovali místo činu. Když se blíží Olivia věnuje Georgovi tázavý pohled, vzhledem k jejím reakcím na tu scénu s Walshem a Collinsovou se dalo odhadnout že se to asi týká toho. Už ani nevypadala, že jí je špatně, vypadala spíš jako že nějak nechápe do čeho se to vůbec zapletla. Však ona si už zvykne. Měsíc, dva a už Walshe s Collinsovou bude nesnášet jako všichni ostatní. Možná ani ten měsíc ne. Tak nakonec vplujete do bytovky a Howard vás hned vezme kolem schránek a pak po schodech nahoru z přízemí do prvního patra. Cestou si na mezipatře můžete všimnou patřičně označené díry ve zdi ve které byla jedna z těch kulek. Podle úhlu střelby byla nejspíše vypálena odněkud z vrcholu schodů vedoucích do prvního patra. V prvním patře je chodba s dveřmi do bytů, byt č. 2 je označen policejní páskou a na stráži stojí jeden strážník, hispánec střední atletické postavy. Je to strážník Hugo Gonzáles. Když uvidí s Howardem přicházet i Glorii s Georgem tak na pozdrav letmě zasalutuje. "Gonzálesi, víš jak sou na tom technici?" zeptá se ho strážník Howard. "Parker se jich ptal, už budou finišovat. Chtěj se brzo už přesunout k tomu autu zavražděnýho." řekne Gonzáles a pustí vás dovnitř. Dveře vedou do malé předsíně s botníkem a skříní, poté to ústí do poměrně spoře zařízeného obýváku kde je v podstatě jen gauč, plochá televize a u gauče nízký stolek. V obýváku malého bytu na něčem ještě pracují technici, jen vás pozdraví lehkým kývnutím a dál pokračují v práci, kterou už zdá se pomalu dokončují. Z obýváku vede několik dveří, u jedněch stojí strážník Parker a když si všimne vašeho příchodu tak se k vám hned vydá. "Zdravím, detektivko Jonesová." pozdraví Parker Glorii kterou ještě narozdíl od George nepozdravil a pak se otočí k Georgovi. "Detektive Wallaci, takže, žádný účetní knihy se tu nenašly." začne a na chvíli se odmlčí, trochu i zrudne. Ať už se chystá říct cokoliv, očividně je mu to trochu trapné. "Jenom spoustu, ehm, pornočasáků. A taky pornofilmů. Ty ale asi k případu relevantní nebudou, můžete se ale kouknout sám jestli chcete." řekne Parker a nervózně se zasměje a pak honem pokračuje. "V obýváku byl nějakej obraz, mysleli sme že by tam moh bejt za ním schovanej nějakej sejf, ale ne, je holá zeď, ani dutá nebyla." dodá a pak se zase na chvíli odmlčí než pokračuje. "V koupelně taky nějaký prášky, nejsou to ale žádný drogy nebo něco, jenom nějaký na zvednutí... libida." Parker se zase trochu začervená a pak rychle změní téma. "Tohle místo je vůbec tak nějak dost spoře zařízený, až na... ložnici. Prostě to tu ten chlap měl očividně jen na ten jeden účel. Nevypadá to jak místo kde by někdo žil dlouhodobě." pokrčí rameny. "Jo a ještě, žádný flashky ani žádný jiný další datový nosiče sme nenašli, v jednom batohu pohozeným u stolu v obýváku sme ale našli laptop. Nejspíš si ho sem přines s sebou. Třeba se bál, že jestli ho nechá v autě tak mu ho můžou ukrást. Tohle není moc dobrá čtvrť. Ten laptop potřebuje ale heslo který samozřejmě neznáme, tak bude lepší to nechat těch co si s tím rozumí víc, ti si s tím nějak poraděj." dopoví konečně Parker. Strážník Howard čeká na to, až George domluví s Parkerem než vás bude moci vést dál. | ||
| |||
 | Scarlet Avenue Georg, Adam George buší do citlivého místa bouracím kladivem a mně se vybaví že kdysi jsem snila o budoucnosti a prožívala běžné starosti zatímco poslední dobou sním o běžných starostech v minulosti. Sandra mezitím pronese výhružku kterou by v Kmotrovi Don Corleone formuloval asi takto. Nechci aby jste je zabili, chci aby jste jim dali ponaučení. Chci aby jste jim zpřelámali všechny kosti v těle a nechali je ležet na ulici v kaluži vlastní krve. Aby dokonce života ti parchanti museli jezdit na kripl káře a slintali si na košili, aby se malé děti smáli ... I když mám takový pocit že se do toho Sean nezapojí i když by mohl protože tím by dal najevo jak moc se ho to dotklo. Stejně jako jsem skoro jistě věděla že si Johnsonová nepůjde stěžovat za tu mou silně rasistickou poznámku. „Víte co počkejte si ten týden nebo dva a kdo ví možná vás překvapíme. Třeba se zjistí že VIPER v tom teprve bude mít prsty protože bude chtít ukázat že veškerá kriminální aktivita se může páchat jen u nich nebo vůbec.“ také se na ní zářivě usměji a potom se otočím k Seanovi. „Tohle téma není zrovna tak známé takže se dá pochopit že vám to uniklo Walshi, takže budu mluvit tak aby jste mně stihl chápat. Seance nám pouze umožní mluvit s mrtvým, ale to je vše. Řekněme že by se tento převratný nápad rozhodli použít v armádě a vyvolali Napoleona nebo když by nebyli troškaři tak rovnou Alexandra Velikého protože armáda kterou by vedl by byla neporazitelná, ale má to jeden háček. Alexandr Veliký by jim pouze mohl poradit, ale už by jim nemohl velet. Ale nebudu vás zdržovat Howard vás doprovodí.“ Ano všimla jsem si ho stejně jako že za námi narůstá napětí, když vidíte hvězdičky a celé galaxie nemluvě o dalších zpestřeních ve které se může běžná hlídka zvrhnout postupně se u vás vyvine něco co by se dalo přirovnat k tomu že pavouk pozná když mu někdo trhá síť. Potom nechám Howarda aby se k tomu vyjádřil a zároveň jsem překvapená jak z takového uctivého slova dokázal udělat urážku. „No zřejmě nejen Walsh se vyžívá v kopání do řadových policajtů, necítíte se ... neuvolněná?“ Tohle nechám vyznít jako řečnickou otázku a hned pokračuji. „Ale k vaší poznámce, tohle místo už bylo pořádně pročesané předtím než jste se rozhodli nás oblažit svou přítomností a tak byl sebraný každý nedopalek a každá vyplivnutá žvýkačka. Čistě teoreticky samozřejmě, bychom tam mohli přinést popelník z hotelu a vysypat ho tam a k žádné kontaminaci by nedošlo. Ale pokud se váš technik nechá rozhodit popelem či nedopalky cigaret tam kde to už prošel měl by zvážit zda by neměl jít dělat třeba na poštu.“také se na Sandru usměji a potom dodám. „Také přátelská rada, měl by stále záslužnou práci, byl na čerstvém vzduchu a mezi lidmi a měl by měně starostí. Co se týká oholení strážníka Howarda možná že na vašem okrsku sebou strážníci pro podobné případy nosí břitvu, štětku a holící pěnu protože strážník je především gentleman a manekýn, ale já osobně jsem ještě nezažila že by byl nějaký strážník označen že dělá ostudu uniformě a policejnímu sboru obecně jen proto že nemá vyčištěné zuby.“ Ano přeháním ovšem teď přišel čas na nejobtížnější věc kterou musím podat tak aby mi nemohli nic říct. „Ohledně toho co se stalo před dvěma týdny, někdo jim poskytl krytí, předtím je informoval a umožnil jim sem propašovat menší armádu, s tím se už těžko dá něco dělat. Také ty vrtulníky letěly směrem od vás a k vám se taky vraceli, ale to byla určitě jenom náhoda a ty vrtulníky nad vašim okrskem jenom přelétali. Váš okrsek byl přece vyproštěn ze své toxické minulosti, všechny vazby na ní byli zpřetrhány a tak jako mýtický fénix mohl povstat z popela a znovu si vydobýt důvěru lidí a pošramocenou reputaci.“ Tak to bychom měli potřebuji se napít a to mně čeká ještě motivační řeč ke strážníkům, ale jsem si jistá že jim to jejich vítězství pěkně zhořklo. „Díky Georgi já bych něco řekla všichni víme že ta velká transformace 60. okrsku bylo jako když chcete odvést auto do myčky, ale nakonec se ho rozhodnete překrýt plachtou aby nebylo vidět že je špinavé. Ale nemluvme už o nich nenechme si zkazit den protože pak vyhrají. Nikdo o vás nepochybuje, vy všichni co tu jste ať už muži nebo ženy děláte svou práci dobře a tak jak se má protože do ní dáváte srdce. Ano zažili jsme těžké časy, ale můžou nás srazit a my se zase se zvedneme silnější než kdy předtím. A tak pojďme dokázat že se s námi dá pořád počítat, tohle je náš případ a my ho dotáhneme ke zdárnému konci.“ Zakončím svůj motivační proslov a už nedodávám že pokud se skutečně prokáže že je do toho zapojený VIPER budou to právě média která teď na nás budou pět chválu a to bude pro ty dva pěkně hořká pilulka. A jak nás předtím náš milý policejní komisař předhodil médiím nyní bude mít proslov o hrdinných policistech kteří byli schopní uspět i navzdory protivenstvím atd. aby si přihřál vlastní polívčičku. „Co se týká té prohlídky já bych také začala nejdřív ložnici.“ | ||
| |||
 | Nemocnice, Okrajově Diego
| ||
| |||
 |
Judith Schlechter Tahle žlutá opice si myslí, jak je chytřejší než já. Jak je její organizace, tahle zatracená verbež, lepší než já. Lepší než policie. Jako kdybych měl na výběr. Ne, to jsem opravdu neměl holčičko. Jejich arogance bude jejich pád. Možná ho nepřivedu já, a možná nepřijde dneska, ale jednou určitě. Byl jsem sraženej k tomu, abych byl mezi nima, ale bylo to jako dát cvičenýho psa mezi pudlíky. Trhám, trhám, a trhám. Nemají šanci. Takovýhle rybičky. Popotáhnu cigaretu. Ne, těch se opravdu nebojím. | ||
| |||
1347.jpg){kind=icon} | Okolí nemocnice, večer - Harold, Marcus, Tony Takže štěkna je vlastně normální uřvaná šéfka, ale ta černá v kůži běloskvoucí je mimozemšťan? To by bylo dobrý, eliminovalo by to půlku důvodů, proč dostanu takhle zamlada infarkt. Když já hrozně nerad hysterky… z těch vysokých ženských tónů, když řvou, mi zvoní v uších a brní mozek. „K blonďatým vlasům se přece debilita a arogance dává zdarma, ne?“ uchechtnu se. Rozhodně to za mých časů platilo u dobrý půlky roztleskávaček. Na druhou stranu, bloncku si neumím představit jako roztleskávačku ani před třiceti lety, na to je moc hnusná, na ní bych za svých sportovních let maximálně vykopával… leda by se po cestě něco vážně posralo. „Snad jo,“ moje srdíčko už vydrželo víc než tohle, „ale moc se nesměj, do pěti let z nich budeš vypadat jak já.“ „Já vím,“ zazubím se na tu pochvalu – jsem v nejlepších letech, „mám prostatu a oči jak ve dvaceti.“ Dementi čmárající po zdech, no skvěle, něco je všude stejný – mládež je všude stejně blbá. Šáhnu po vysílačce, ale pak se zarazím, protože mi dojde, že vlastně neznám náš volací znak, ale hoši mi ho prozradí. „Centrálo, tady hlídka 315-T-40, jsme u nemocnice, na ulici…“ ještě si nechám nadiktovat, kde to teda vlastně jsme, „máme tu nejspíš 10-17B, vandalismus, z dálky to vypadá na tři pachatele. Jdeme si na ně posvítit.“ Vystoupíme a pomalu se k nim vydáme, ať holoubátka nevyplašíme, jenže holoubátka maj dobrej sluch. „Policie! Ani hnout!“ zařvu obligátní hlášku, která snad nikdy nikoho nezastavila, ale než vytáhnu zbraň, ať je trochu postraším, přistane na kebuli našeho řidiče plechovka. Aspoň že je nemocnice hned vedle. „No kurva… dobrý?“ přikleknu k němu, ať zjistím, jestli je naživu. „To byla pecka…“ Pomůžu mu se zvednout alespoň do sedu, jenže náš malej cajtík má nutkání ještě něco vymýšlet. „Vyser se na to. Vedle je nemocnice, posaď se sem a pak tě tam zavezem. Děsně nesnáším papírování a víš, jak je to náročný, když ti ve službě zdechne kolega? Z toho by se jeden posral.“ To je rada rozumnýho kmeta, ale taky nejsem jeho máma, jestli se chce za tím mladým honit, bránit mu nebudu. Na to není čas, už tak jsem ho ztratil víc než dost. A tak se rozběhnu za zrzavou palicí. Napadnul policajta, to si beru osobně. (4) | ||
| |||
 | Glam punk Úkryt, Muži. Různým způsobem žadoní o Vaši pozornost. Někteří se předvádějí. Znalostmi, bohatstvím, nadutostí, nepatřičným hlukem. Jiní se snaží Vás smyslně uhranout. Obvykle to vypadá tak, že se tváří, jako by jim byl právě zaživa vyndáván apendix a z nějakého důvodu jim to dělalo moc dobře. Zapálila bych si. „Žvýkačku?“ nabídnu Fumiko. Johnovi ne, protože má pusu zrovna plnou. | ||
| |||
 | Konec hádek... nebo ne? Scarlet Avenue - George, Gloria a Adam Jen se krátkým úsměvem rozloučím s Olivií a zamířím za jejími staršími kolegy. „Že by sejmul ženskou, ten chlap mu srazil ruku nahoru, vrah to dvakrát poslal do stropu a jednou do stěny za prchajícím, kterého trefil až na ulici?“ nadhodím nejjednodušší hypotézu, která může být stejně tak správná jako úplně mylná. To ukáže až čas. „KOmplet vyrobené? To je zajímavá stopa...“ tím pádem bychom hledali někoho, kdo má doma aspoň soustruh k výrobě nábojnic. Přece jen, tohle si dělají spíš majitelé historických kousků, do kterých se patrony normálně sehnat nedají... ********** „Ale copak Walshi? Dotknul jsem se citlivého místečka?“ neodpustím si ještě malé popíchnutí „To je něco jiného než když shazuješ řadové policajty, kteří se ti nemůžou bránit, co? Ať ty nebo Collinsová řeknete cokoliv, nezmění to skutečnost. Tihle chlapi a ženské kolem jsou dobří policajti. Možná ne dobří lidi, každý má své mouchy, ale jsou to dobří poldové a vás sere, že to u vás tak nefunguje. Nebo už jste přišli na to, jak je možné, že jste nezaregistrovali ty vrtulníky, které měly startovat i vracet se na území vašeho okrsku?“ zasadím snad poslední úder a obrátím se k Collinsové. I kdyby mě dostali zpátky do uniformy, nevadilo by mi to. Upřímně mi to občas celkem chybí, tehdy jsem se vracel domů s čistou hlavou. | ||
| |||
| Úkryt na Garden Avenue, Ráno - Judith, Goodman Fumiko se na Goodmana s vřelým úsměvem. "Jó Goodmane, tvůj život je jak jeden akční film. Víš, já nikdy nečekala že někdo jako ty se dá na scestí. John Goodman, pýcha Crime City, jedna součást slavného dua Goodman a Bain, dva čestní poldové co tohle město vyčistí od zločinu! No a koukej kam tě to dostalo." ukáže dlaní na okolí, jeden z úkrytů zločinecké organizace VIPER. Místo, do kterého by dříve Goodman vrazil se zásahovou jednotkou, nyní tu ale byl jen jako další zločinec mezi ostatními. "Až tě nakonec někdo odkrágluje, tak s tímhle džobem seknu a místo toho sepíšu tvojí biografii. Z toho bude fakt bestseller. Už jen ty filmový práva mě zajistěj na zbytek života." zatváří se trochu zasněně když si to představí. "A jo, nedostals nás, nepovedlo se ti z tohohle města VIPER dostat, to bylo už od začátku marný. Ale musím uznat, že párkrát si už byl blízko toho konkrétně mě a Eddieho dostat. Jednou už fakt sakra hodně. Kdyby mi jeden tam od vás nedal echo, tak se asi poprvý setkáme za dost jinejch okolností." řekne zamyšleně. "Ale nemysli si, že bych se dala snadno, fešáku!" zazubí se na něj. "Tak trochu dost opožděně, ale vítej mezi zmetky, Goodmana! Věř mi, že u nás si užiješ mnohem víc srandy! A jak se má vůbec drahý kapitán Bain? Ten se k nám přidá kdy?" dodá ještě Fumiko s úšklebkem na Goodmana a pak zvážní. "Ale ted k věci, priority vaší mise se změnily poté co se do toho vložil ten parchant Freddy Owens. On je váš hlavní cíl. Diega berte jako šťavnatý bonus. Dostanete za něj tučné prémie pokud ho dokážete zachránit. Ale jestli ho budete muset obětovat pro úspěch mise, tak se s tím Eddie nějak smíří. A jo, Diego bude návnada, která nás dovede přímo k Owensovi. Owens by ho mohl jen tak odkráglovat, to jo, ale to není jeho styl. Navíc, v týhle situaci jde o jeho mladšího bráchu co vlastní bar do kterýho nedávno vrazil spoustu svejch prachů, takže bude extra naštvanej. Goodmane, buď si jistej že Freddyho Owense sem si důkladně proklepla. Podle mejch informací není Diego první komu chystá podobnej osud. Víme přesně jak to tam v takovejhle případech chodí. Ale ty detaily toho co Owens pro Diega přesně plánuje si radši nechám pro sebe." dodá Fumiko a pak se koukne na Judith. "Co ty Judith, ty jsi nějak zticha. Máš taky nějaký otázky?" | ||
| |||
 | Vandalové u nemocnice Kessler, Carbone V autě vládne celkem pohodová atmosféra. Děda Kessler je očividně v pohodě chlap, co si svým taky prošel. Mafián vzadu taky vypadá na pohodu. Tohle bude příjemná změna. Pak přišla řeč na to, co se stalo na stanici a já se jen pousmál. Děda Kessler je nový, tak to tady nezná. Rád ho zasvětím. „Víš dědo. Věc se má tak. Šéfová je prostě šéfová. Štěká a vrčí, prská ceckama kolem sebe, ale chce pro stanici to nejlepší. Taky očekává nasazení od svých lidí. Prostě…šéfová. Pak tu máme to blonďaté stvoření jménem Jonesová..“ na chvíli jsem se odmlčel, abych našel ty správné slova. „Dokážeš si představit spojení arogance a debility? Přidej k tomu blond vlasy a máš Jonesovou. Netuším, jak se někdo jako je ona dostala až sem, ale asi bude výborný anální alpinista. Prostě…blonďatá pohroma, co je ráda centrem pozornosti…. Asi nějak takhle bych ti to shrnul…. Snad to tvoje křehké srdíčko vydrží,“ zazubil jsem se na Kesslera a dál projížděl kolem špitálu. A po chvíli to přišlo. Opravdu to byly děcka se spreji. „Výborně Kesslere, prostata není to jediné, co ti funguje výborně“ neodpustil jsem si šťouchnutí a zajel ke krajnici a vypnul motor. Spolu s ostatními jsem vylezl ven z auta a zamířil k děckám. Celkem zajímavá banda to byla. Černoch a dva běloši. Tohle bude jednoduché. Zatímco jsme se blížili k nim, jeden začal se svým pokřiveným grafiti na stěnu nemocnice a druhej vysklil okno. V hlavě už počítám, co všechno to tu máme. Výtržnictví, vandalismus, neoprávněné vniknutí nejspíše bude za chvíli. To bude hezká pokutka a noc v zadržovací cele. K naší smůle se černoch otočil a zmerčil nás. Vzduchem začaly lítat nadávky a já, nevím proč, musel jsem se ohlédnout a zkontrolovat, co je za námi. Nerad bych si zopakoval historii z Iránu, kdy nás takhle obklíčili povstalci. Tehdy padlo mnoho výstřelů a mnoho prolité krve. Naštěstí za námi je jen naše služební vozidlo a poklidná noční ulice. Když jsem se otočil zpět na ty malé grázlíky, do hlavy mi vrazilo něco těžkého a kovového. Svět se zatočil a já se převrátil dozadu. Barevné kolečka se rozletěla po okolí a vytvářely zajímavé chaotické obrazce. Hudba na sebe nedala dlouho čekat a dostavila se skoro okamžitě. Vytvořilo to tak krásnou změť barvy se směsicí hučení a pískání, doplněné o armádu trpaslíků v okovaných botách, kteří někde v mé hlavě najednou uspořádali moshpit a vráželi do všeho kolem sebe. A že se činili. Zkoušel jsem se vyškrábat na nohy, ale svět kolem si to nepřál. Kroutil se a převracel. I mé tělo se nějak nechtělo přizpůsobit mým požadavkům, a tak neochotně pohlo rukou. Několikrát jsem zamrkal ve snaze zbavit se barevných koleček kolem sebe. Cit se pomalu vracel a s ním i poslušnost těla. Po obličeji mi teklo něco teplého. S vypětím svých sil jsem přinutil ruku na to sáhnout. Sotva jsem se ale místa dotknul, projela mi hlavou ostrá bolest. Jeden z trpaslíku to asi přehnal a prorazil mi lebku. Pomalu jsem se zvedl do sedu. Svět kolem už se tak moc nekroutil, i hučení v hlavě ustávalo. Ještě jednou jsem několikrát zamrkal. Před očima se mi objevily záda těch malých hovad, jak utíkají každý jinam. Neohrabaně jsem se pokoušel zvednou a s trochou snahy se mi to po chvíli i povedlo. „To hovado po mě mrsklo plechovku…“ vypadlo ze mě, když moje noha narazila do něčeho, co se s řinčením odkutálelo bokem. „Už…už jsem…dobrej…“ otřel jsem si rukávem krev z líce. Leda houby, nejsem. Svět se sice už skoro netočí a barevné kolečka jsou skoro pryč. Ale ten bordel po těch trpaslících…ten zůstal a mám pocit, že mi z něj i pukne hlava. „Musíme…“ nedořekl jsem a mávnul rukou směrem „tam“ kam utíkali oni. „Běžte…beru si toho…“ ukázal jsem do okna. Potácivým krokem jsem se rozešel k oknu. Cítím, že se tělo vzpamatovává. Ještě chvíli a bude to v pohodě. Navíc…když ho capnu, budu ve špitále, tak dostanu náplast, jakožto poctivý plátce zdravotního pojištění v této svobodné zemi. | ||