Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Crime City - Nové Začátky
Družina
| |||
 | Místo činu Scarlet Avenue, večer George, Adam Vybereme si auto na kterém se s Adamem oba shodneme že vypadá aspoň trochu reprezentativně, vyplníme vše potřebné a potom konečně vyrazíme. Adam vybral auto a já tedy budu řídit, rozhodnu se zvolit rychlost která je bezpečná a přesto bychom tam měli dorazit dřív. Nebo George který se vydal před námi, sice netuším proč se tři musí zabývat jednou vraždou, ale asi to bude tím sporným územím. Ne že by mi to vadilo to rozhodně ne ... Když dorazíme tak nechám Adama zaparkovat a vydám se k místu kde už stojí George a ještě jedno auto, ano rozhodně je to tímto sporným územím. Navíc se jedná o naše oblíbené osoby, takže nás s Georgem nejspíš čeká fascinující výklad toho co se zde stalo. Tedy že dotyčný uklouzl po banánové slupce a upadl na svou vytasenou katanu, což bude nad Slunce jasné jakmile se oba doličné předměty najdou. Shánět samurajský meč pro ně sice bude výzva, ale oni se jí postaví ... „Dobrý večer Seane, Sandro co vás přivádí do našeho okrsku?“ Vidim jak Seanovi už naběhla žíla na čele a tak ho nebudu dráždit prohlášením které by také někdo jiný mohl označit za nevhodné. A které by potom co o tom déle přemýšlím rozhodně nevhodné bylo. | ||
| |||
 | Síť Někde, někdy brzo "...těžko ten snímek zařadíš do širších souvislostí, Judith. Jde v podstatě pouze o strojovou implementaci nesčetněkrát zpracované tematiky chase movie. Banální a zcela tuctový příběh nakonec nejlíp dokreslí až song pro závěrečné titulky. A to dokonce mnohem víc, než celá ta schematická a artově se tvářící akce, která nedovede udržet tvojí pozornost. Máš proto sice na samém závěru pocit, že jsi viděla něco mimořádného, ačkoliv jsi se celou dobu v podstatě nudila a ve skutečnosti..." Sedím v King's Garden a Jessica po filmu jako vždy hodně žvaní. Mám ty řeči někdy ráda a někdy jejich uživateli opovrhuji. Na studiích jsem si taky zvykla takhle tlachat. Dnes je to ale natolik rušivé, že přestávám přidávat své dojmy a už drahnou chvilku Jessicu jen pozoruji a usmívám se na ni. Ne vždy jí dovedu zcela vnímat. "...tvůrci se ani nedovedli vymanit z povrchního černobílého rozlišování dobra a zla. To je omluvitelné u party středoškoláků, ale..." Jessica zrovna mluví o povrchním rozlišování světa a netuší, že v jejím čtyřletém synovi je tolik krve, že jí lze potřísnit všechny stěny v dvoupatrovém bytě na Plum Alley 2768. Tu adresu mi ještě nedala. Neznáme se dlouho a ještě si není jistá, zda mi může věřit. Ale já ji znám už dokonale. Považuje se za dobrou bytost a přitom tady právě odporuje teorii světla a temnoty. Je v ní tolik ochoty, přátelství i smyslu pro zodpovědnost... A zároveň vidím i několik podstatných důvodů, proč by blízké její smrt nemrzela. Stolek rozechvěje drobná vibrace. "Nezapomeň, kde jsi byla... jenom se rychle podívám." Omluvně se ušklíbnu, když telefon letmo kontroluji. Hmmm, Eddie právě nabídl kšeft. Vypadá to nevděčně a špatně zaplacené - jenže já Eddiemu protislužbu dlužím už půlrok a tak nabídku bez dlouhého váhání odklepnu. Proč ne, spasitelku už jsem dlouho nedělala. Nevím, co Jessica říkala, ale využiji toho, že zrovna mlčí: "Máš pravdu, Jessico, bylo to hodně šablonovité a stokrát omleté, ale..." zapálím si cigaretu a nasaji tu omamnou vůni. Do plic si však dovolím pustit jen každý pátý doušek. "...mně se tam líbil jeden z těch vedlejších motivů, víš... Poukázali tam na jednu velmi podstatnou věc, Jess... Nedojde každému, ale vsadila bych se, že Ty jsi jí taky zaznamenala... Tím motivem je náš strach z pavučin. Bojíme se jich a zároveň jsme jimi fascinovaní... Přitom jsme v nich už dávno všichni zapleteni a lapeni. Objektem našeho strachu by spíš mělo být něco, co na nás vyleze z puklin a temných děr potom, co tou pavučinou příliš zatřepeme." A tak to je i v Crime City. Je to velká zlatá pavučina spojující uzly tak temné, že drobné poklesky - jako je kouření v restauraci, nebo zmizení no name osob - nikdo ani nezaznamená. Právě teď se ta pavučina zase jen trochu a nepatrně zatřásla. A jeden menší, ale skrznaskrz jedovatý, pavouk je připraven vyskočit z nory. Miluji to město. End Credits Song, který Vás donutí zapomenout na tu bídu
| ||
| |||
 | Na hlídce s Ryanem Někde před obchodem, V autě "Rozhodně to nebude něco jen tak ledajakýho jestli se o tom mlčí a raději se pořád nahlas sčítá každý ukradený měďák. Zase to bude beztak nějaký svinstvo, se kterým můžou ještě líp chytnout za koule celý tohle město." Zavrtím hlavou a rozhlédnu se po ulici. Není tady ani živáčka. Jako kdybychom byli na hřbitově... K onomu pověstnému hřbitovnímu tichu se přidám na chvíli i já, když se můj parťák rozmluví o svém životě. Osobně jsem ale vůbec nečekal, že to bude až tak smutné. Vždy jsem předpokládal, že tenhle pohodový a přátelský chlapík žije klasický šťastný život s ženou, dětmi a psem. Místo toho tady sedím s chlápkem, který je taková chudší verze Batmana. Je až mrazivé s jakým klidem všechno říká. Ale je zjevné, že je s tím už nějaký ten pátek srovnaný tudíž ho to asi už ani netrápí. "To máš pravdu, je to hodně nevděčný město. A to s těmi rodiči mě mrzí." Odpovím krátce na to, ale jinak to víc nerozmazávám. Na svoji otázku jsem dostal odpověď. Nyní jsem na řadě já. "No... Táta mi taky umřel, to jsem byl ještě na střední. Naštěstí mám stále mámu, takže ji občas chodím do Texasu navštívit, když mám čas." Zakývám spokojeně hlavou. "Tím to je ale asi tak vše. Sourozence, se kterými bych si mohl posílat pohledy nemám. Alespoň pokud vím... A jinak jsem spíše takový vlk samotář. Když mám volno, tak lítám na motorce." Za myslím se na chvíli... "Oh! A mám vlastně akvárko s rybkami a želvu. Sice se to úplně nepočítá do rodiny, ale víš jak je to s mazlíčky, co ti přirostou k srdci." Uchechtnu se, když si vzpomenu na ty čipery. Pan Želvák mi chce pokaždé ukousnout nos a to mu každý týden čistím krunýř elektrickým kartáčkem. Ani já nemám takový kartáček! Ale mám toho nevděčného mizeru stejně rád. "No, jsem na řadě. Co třeba... Pff, člověk by nevěřil jak je těžký občas vymyslet nějakou otázku.. Hele, co tohle. Jaký byl největší průser, co si jako mladej vyvedl? " Trochu bez nápadu, uznávám, ale na tohle jsem popravdě docela zvědavý. Na jednu stranu jsem si možná upletl bič a dostanu odpověď typu, byl jsem vzorný student a dobrý soused. Ale na tu druhou... Vypadá sice jako slušňák, ale zdání mnohdy klame, takže kdo ví jestli to náhodou nebyl nějaký podařený kvítko s čírem na hlavě... | ||
| |||
 | Cesta na stanici, Hlavně Diego, trochu i Princezna
| ||
| |||
 | Před Owensovým Barem a pak v policejním autě na cestě na 59tý okrsek - Niké, Diego (okrajově i Abi, která zůstala samozřejmě u baru) Když Hilla Niké okřikne tak se najednou zastaví, jako by ho její řev vytrhl z toho jeho běsnění. Když ho začne odstrkávat od Diega tak i když je o hlavu větší a mohl by jí v tom snadno zabránit, tak jenom poslušně ustoupí tam kam Niké chce s jednou rukou před sebou s otevřenou dlaní, jako by jí chtěl ujistit, že nebude dál dělat žádné problémy. "Já-" řekne jen, když ho Niké dotlačí na příslušné místo, ale to už Niké začne se svým proslovem. Těžko věřit tomu, že o hlavu menší ženská by mohla v chlapovi jako je on vzbudit naprostou hrůzu, ale Niké to dokáže snadno, má v tom dlouhou praxi. Hill zprvu nereaguje, jen se postaví do pozoru a s výrazem spráskaného psa si vyslechne naštvaný proslov Niké a všechny své rozkazy. "Ano, ano, já- velice se omlouvám, seržantko, vše provedu, můžete se na mě spolehnout!" řekne Hill když Niké skončí a ještě zasalutuje. Tváří se provinile, jako zpráskaný pes. Pak si hned odejde plnit svou práci s takovou vervou jako by na tom záležel osud celého světa. Niké si může pogratulovat, že má na své podřízené očividně velmi příznivý vliv. Wilson se mezitím radši ujistí, že pouta nejsou nasazená až moc těsně a trochu je Diegovi ještě uvolní, aby se mezi Diegovu paži a želízka dal strčit prst. Nikomu by nepomohlo, kdyby s sebou Diego házel bolestí z příliš utažených pout nebo kdyby z toho dlouhodobého přiškrcení pouty dostal nějaké trvalé následky za které by se mohl s policií soudit. A přítomnost seržantky Diazové Wilsona jistě taky motivovala držet se více policejní příručky než nepsaných zákonů Crime City. Očividně nechtěl dostat od Niké podobného sprda jako strážník Hill. Potom co je Diego na rozkaz Niké strážníkem Wilsonem naložen do auta se připravíte všichni k odjezdu. Strážník Wilson řídí, Niké si sedne vedle něj na sedadlo spolujezdce. Diego je na zadním sedadle auta v poutech, vidíte ho skrze mříže oddělující prostory sedadel řidiče a spolujezdce a zadní sedadlo. Wilson nastaví zrcátko tak, aby jste v něm o Diegovi měli přehled. Po tom, co teď prožil je Diego na tom dost bídně. Ruce má poseté modřinami od policejního obušku, jak se snažil bránit když ho Wilson zatýkal a má roztržený ret, jak dopadnul na ten asfalt. Taky ho bolí celé tělo, jak od nárazu do auta a pádu na asfalt, tak od výprasku co mu už spoutanému uštědřil rozzuřený strážník Hill. Nevypadá moc dobře, ani se moc nehýbe. Jen trochu sténá, jak ho bolí celé tělo a vypadá na to, že odpočívá a moc nevěnuje pozornost světu kolem sebe. Takže dobrá zpráva je to, že se nejspíš nepokusí o nějaký zoufalý plán útěku. Teď už znáte jeho totožnost, takže by mu to stejně moc k něčemu nebylo. Cesta z Clay Street na okrsek by měla teoreticky zabrat tak dvanáct minut, ale nejspíš to bude trvat o něco déle, protože v téhle čtvrti okolo Clay Street je lepší jet pomaleji. Cesty tady neopravovali snad už celou dekádu a sem tam je tu nějaká díra ve vozovce. Strážník Wilson poté autem odjede pryč od baru a už jste na cestě. První minuta cesty uběhla mlčky. Niké si znovu projíždí události od té doby, co zastavila před barem. Znovu jí na mysl přišla ta skupinka těch dvou ženských s tím chlapem v obleku s kufříkem. A najednou si uvědomila, že jedna z nich jí přišla povědomá. Ano, Cassandra Smith. Tak se jmenovala, v New Yorku na ní byl vydán zatykač za účast na nelegálních pouličních závodech a za ozbrojená přepadení. Ať už tahle měla prsty v čemkoliv, určitě to nemohlo být dobré. Strážník Wilson si všimne, že Niké má nějaký zamyšlený výraz. "Jste v pohodě, seržantko Diazová?" zeptá se jí. "Na takovýho hromotluka bejt sama, to je dost síla." Jednu ruku drží na volantu, druhou si setře pár kapek potu ze svojí hladce oholené tváře než i tu druhou ruku zas položí zpátky na volant. "Hill to přehnal, promluvím si s ním pak. Co mu ty svině od VIPERu zabily nejlepšího kámoše tak to má těžký. A já to taky asi nezvlád úplně podle předpisů." připustí strážník Wilson a povzdechne si. "Jenom... vy ste tady v tomhle městě jenom půl roku. Já tady sem odjakživa. Nikdy to tady nebylo dobrý, nikdy tady nebyl klid, nikdy tady nebyly žádný zlatý časy. Spíš se to tady rok co rok zhoršuje. Tohle město je celý zkažený a není to tady jak jinde, tady to funguje jinak. Musí se tady na to tvrdou rukou. Ještě potom, co se na našem okrsku stalo před těma dvěma tejdnama..." dodá a když to zmíní, jeho nálada je viditelně ještě horší než předtím. "Oni teď cítí krev, myslí si, že si můžou dělat co chtěj a my jim v tom nezabráníme. Dělaj tu ještě větší bordel než předtím. Musíme si zas získat respekt a u nich to de jen jedním způsobem, ukázat jim, že s policií si nemaj zahrávat" řekne strážník Wilson hrubým hlasem a na chvíli se odmlčí. "Kapitán Bain je ale taky odsaď jako já. A on má jinej názor." dodá pak, když chvilka ticha pominula. "Ten tvrdí, že máme bejt, jak to říkal, to pomyslný "světlo v temnotě". Zakročit tvrdě když je to nutný, ale jen podle předpisů. Ukázat, že sme jiný než oni. A když budem jít příkladem, když budem lidem pomáhat, chránit je, ukážem jim, že se policii dá věřit... tak jen pak se věci zlepší. Rád bysem tomu taky rád věřil, ale realita je o dost složitější." řekne Wilson a zase se na chvíli odmlčí. "Kapitán Bain toho pro tohle město a náš okrsek udělal hodně. Než se tady stal kapitánem tak to tady na našem okrsku nebylo o moc lepší než na šedesátým, jestli tomu dokážete uvěřit. Dost to tady za těch osm let vylepšil. Myslel sem, že se to tady v tomhle městě konečně začne zlepšovat. Že konečně svítá na lepší časy." pokračuje Wilson po chvilce hořkým tónem. "Pak se ale stala ta bankovní loupež ve který měl určitě prsty VIPER. Ztratili sme spoustu dobrejch poldů, média si na nás smlsnula, grázlové se sem hrnou ze všech koutů Crime City, ty nahoře chtěj kapitánovu hlavu na stříbrným podnose... a my sme se teď ocitli zase v těch samejch sračkách jako dycky. Možná i ještě horších. Odevšad se vyrojili grázlové jako hyeny a nás je sotva dost aby sme to tady udrželi v 'normálu'. Někdy si říkám, jestli to tady v tomhle městě vůbec má smysl. Tahle práce." dodá ještě strážník Wilson a povzdechne si. V jeho slovech je něco pravdy. New York, kde Niké předtím působila, měl od utopie HODNĚ daleko, ale Crime City ho co se tohohle snadno strčí do kapsy. Tohle město si vážně zasloužilo tu svou strašnou pověst. Vlastně, když tu Niké nastupovala tak si myslela, že ty historky musí být dost nadsazené, ale zatím se jí jenom potvrdily. Naopak, realita byla ještě horší. Od oné události před bankou ve vašem okrsku také kriminalita prudce vzrostla. Byli jste teď snadné místo, kde je možné se obohatit za menšího rizika. Chybělo vám hodně dobrých policistů kteří po té akci VIPERu před dvěma týdny byli buď ve špitálu nebo v márnici. A také byla pravda, že od toho masakru před bankou byl na okrsku dost velký problém s morálkou. Ostatně, strážník Wilson tady teď toho byl příkladem. Všechny trápila nejistá budoucnost. Potřebovali něco, co by je povzbudilo a ukázalo jim, že tu nejsou zbytečně, ještě je nějaká naděje. Jenže co. Toť otázka. | ||
| |||
| Místo Předávky, Večer - Cassandra, Maggie Craig Maggie odpoví následovně: "Na ty co tu pak příjdou vyzvednout ten kufřík střílej jen v případě, že začnou střílet oni. Kdyby se tu ale začali pohybovat jiní nebo bys třeba zjistila, že tu jsou nějací skrytí se zbraněma, tak je pozoruj a kdyby se k něčemu chystali, tak udeř první, dobře?" řekne Craig a nervozita se mu zase vrátí trochu do hlasu, ale brzo se mu to zase podaří skrýt. Je tu něco, co vám neříká? Tak, kdyby tu nebylo, tak by vám nezaplatili tolik peněz jen za to že nebudete pokládat žádné otázky. Pak už to jde rychle. Maggie se ukryje na požadovaném místě a má dokonalý výhled na místo předávky. A už se schyluje k tomu, proč jste tu všichni tři byli. Cassandra, která nakonec na předávku jde s Craigem tak stane po jeho boku na basketbalovém hřišti. A z druhé strany už na basketbalové hřiště kráčí skupinka postav. Jsou tři, dva svalnatí muži a jeden vytáhlý hubeňour. Nějaký ásijský gang, nejspíš čínský. Hubeňour tomu zdá se velí a ti dva svalovci jsou jeho "ochranka". "Máte to?" zeptá se Craiga bez okolků hubený číňan sotva se vaše dvě skupinky sejdou na dostatečně krátkou vzdálenost aby se slyšely. "Ano, jistě, tady to všechno je. V použitých bankovkách, jak bylo požadováno." řekne Craig, otevře kufřík a ukáže, že je plný bankovek. "A co vy, dodržíte svou část dohody?" Maggie si může všimnout něčeho divného. Všimne si mihotajících pohybů v oknech budovy naproti ní. V pár oknech může vidět, jak z nich vykouklo několik postav sotva Craig otevřel kufřík s penězi. A mají zbraně, pistole, SMGčka, jeden i útočnou pušku. A v jednom okně v nejvyšším patře budovy si může všimnout odstřelovače. Cassandra se rozhlédne po okolí. Zdálo se jí to, nebo v okně protější budovy někoho zahlédla? Poté se koukne na Craiga. Skrývá to, ale trochu se třese, jako kdyby byl nervózní. Ve srovnání s ledovým klidem co vykázal proti těm wannabe-gangsterům předtím je to velký kontrast. A je na pochybách, že ho tak vyděsil hubeňour a jeho ochranka. Tak co teda to mohlo být? Pak si všimne červené tečky na Craigově saku, která pomalu směřuje nahoru k jeho hlavě. Podle směru mohl být zdroj toho laserového zaměřovače odněkud od střechy. Craig si zdá se ničeho ještě nevšiml a ti, s kterými jedná jsou na to příliš daleko. Jedno je ale jisté, Craig je ve velkém nebezpečí. Jestli chcete dělat něco akčního, jako např. strhnout Craiga stranou aby ho netrefil ten sniper nebo po jednom z těch skrytých útočníků pálit, tak si hoďte desetistěnnou kostkou. | ||
| |||
 | Místo činu [/right]Scarlet Avenue, večer Na místě si všimnu i mladé strážnice, ale jen projdu kolem ní. „Jak se jmenujete?“ zajímám se, pokud mi tedy bude schopná odpovědět. „Dýchejte pusou, je to pak snesitelnější.“ poradím jí to samé, co kdysi dávno zkušenější mě. Někdo prostě zápach krve a vyteklého obsahu střev nesnáší dobře. Pak už zamířím za staršími pokuřujícími poldy. „Dobrý večer, chlapi.“ odpovím jim na pozdrav a přejedu je pohledem. Mírně pozvednu koutek úst v úsměvu když mě chlapi upozorní na nedopalky. „V pohodě chlapi, v pohodě. Technici to tu už beztak prošli a kdyby pobrali i ty vaše, moc by se nevyznamenali.“ odpovím odlehčeně. Jejich chování mi fakt nevadí, nijak mi práci neztěžuje, takže není důvod je zbytečně buzerovat. | ||
| |||
 | Na hlídce s Felixem Když mi Felix sděluje svoje názory jen přikyvuju a když zmíní to, že by v té bance mohli být kvůli něčemu jinému než penězům, tak mi to dává smysl. "To máš asi pravdu, muselo jím jít o něco jinýho než o peníze z tý banky. Jenom ale, co by to mohlo bejt?" Na to ale nebude vůbec lehký najít odpověď. Chvíli mlčíme, ale pak najednou Felix přejde k úplně jinému tématu. Trochu mě to překvapí, zase ale sem to mohl čekat. "No, nemluvil sem o tom moc protože ani není moc o čem mluvit." pokrčím rameny a rozpovídám se. "Vychovala mě v podstatě jen máma, potom co táta umřel. Vloupali se k nám do baráku, táta se je pokusil zastavit, zastřelili ho. Pachatele nikdy nenašli." řeknu jen tak mimochodem. "Pro mě je to dávná historie a tátu sem vlastně ani neznal, protože se to stalo když sem byl ještě hodně malej. Máma umřela asi tak tři roky předtím než si sem nastoupil ty, když byla na nákupu tak ten obchod zrovna vykrádali a pro mámu a několik dalších lidí to neskončilo dobře. Tohle město je dost šílený." Pak se na chvíli odmlčím a asi tak čtvrt minuty je v autě ticho než pokračuju. "Mám taky sestru, je o dva roky mladší než já. Ta ale z Crime City odešla hned jak mohla. Tohle město vždycky nesnášela a tak se odstěhovala co nejdál to šlo. Teď žije v New Yorku, má tam svojí práci, rodinu a svůj život, kterýho já nejsem součástí." Všecko to říkám věcně, bez špetky emocí. Sem s tím srovnanej a je mi to jedno. "Nikdy sme spolu moc nevycházeli. Byli sme až moc odlišný. Občas si pošlem pohledy k vánocům a podobně, ale jinak vůbec nic. Vlastně, naposled co sme se viděli mi jen tak řekla že je upřímně ohromená že ještě žiju. To asi tak nějak shrnuje můj vztah s ní. Ale nedivím se jí. Dělat policajta v tomhle městě je dost nebezpečná práce." Na chvilku se odmlčím a pak Felixovi oplatím tu otázku. "A co ty Felixi, co tvoje rodina? Když už si začal s tímhle tématem." | ||
| |||
| Před Owensovým barem, Ukopaný méďa a Princezna
| ||
| |||
 | V autě - Večer - Marcus a Harold Hod 5 "To zvládneš, Pardále," utrousil jsem a přátelsky se na Kesslera zašklebil. Chápal jsem ho. Kdyby mi po 12 letech v práci strčili z čista jasna nějaký dozor jestli v práci pracuju, tak by se mi to taky nelíbilo. Ale Kesslerovo pindání mi zlepšilo náladu. "Zrovna ty dostaneš zlatou hvězdu za ty kecy, odmlčel jsem se, aby měl včas to přebrat. "Ale ne, žádný sepisování dělat nebudu. Spíš hádám, že mě nechtějí platit za sezení na zadku." "Nějaký drzý, nezdá se ti, Kesslere? Marcu a ty protézu máš?" Otočil jsem se na nováčka v našem okrsku, ale spíš jsem začínal být rád, že nebudu dnešní šichtu trávit se suchary, jejichž náplní života je plodit rozmazlené potomky a předávat moudra co slyšeli z teleshoppingu ve tři ráno. Bohužel v týhle branži jsem tady buď za malýho haranta nebo za páprdu. Nic mezi tím. Vyrazili jsme, Marcus naštěstí nepatřil k těm, co si za volantem musel něco dokazovat, ale možná za to mohla moje a Kesslerova přítomnost. Třeba kleje za volantem hůř, než ženská z mýdlové opery původem z Latinské Ameriky. "Tak zrovna náš okrsek neoplývá enormní výškou výplatní pásky, proto jsem zvědavý." vysvětlil jsem svou otázku, ale celkem zbytečně. Když Kessler spustil vyprávění, dost mě to zaujalo, že jsme se na sedadle předklonil a opřel lokty o kolena. Nějaké povědomé... "Tak to mě mrzí, souhlasím s Imlayem, ale řek bych, že to ještě dobře dopadlo, když tě jen přeložili." pokrčil jsem rameny. Nejsem v pozici abych ho soudil a to i proto, že jsem u toho nebyl. Marcus spustil něco, co by lákalo se ho na další podrobnosti zeptat, ale přišlo mi, že to zmínil jen okrajově a vlastně se o tom bavit nechce. Možná později to z něj dostanu. Já jako přivandrovalec jsem měl odjakživa nálepku imigranta, ale neřekl bych, že by to bylo něco hroznýho, jako to, co občas teď vnímám v sousedství. "Tak vítej v našem klubíku. Můžeme spolu postavit sopku na náborový den." *** Nemocnice. Nesnáším nemocnice a to v nich paradoxně trávím část svého života. No není nad to být hrdinou dne. "Já hádám něco akčnějšího, takže dealeři, možná šlapky." | ||