Před Owensovým Barem, Večer - Niké, Abi a Diego

Diegovi sem povolil hodit si dvakrát (pro jednou), hodil 6. Vzhledem k situaci sem se rozhodl že to nebudem už dál protahovat, nebylo to dost na to aby se dostal do nějaké výhodné pozice kdy by mohl ještě něco změnit. Kdyby to bylo aspoň 8 tak možná. A navíc jeden z jeho hodů procentovkou byl jen 6%, takže fakt smůla.

Hill se kouknul dolů na Diega a pak hned zase na Niké (Diegův hod 75%). "Ale notak, ten je tuhej, už se o nic nepokusí-" začne Hill, to se ale spletl. To mu Diego kopnul do nohou. Dokázal to protože Hill stál až moc blízko něho, Hill ztratí rovnováhu. Hill měl prst až příliš těsně na spoušti a v panice v reakci na tohle vystřelí. Kulka se pak zavrtala do stěny protější budovy. Sice nikoho netrefila, ale stejně je to další vystřelená policejní kulka, která se bude muset najít a zapsat. Hill sám spadne zády na zem.

Wilson se osvědčí jako mnohem efektivnější policista než Hill. Narozdíl od Hilla z Diega nikdy nespustí oči (Diegův hod 6%) a dělá vše proto, aby ho do těch pout dostal. Diego se pokusí levačkou se přetočit na záda, ale to mu nevyjde, sice scou obrovskou silou se mu povede Wilson posunout trochu dozadu a zkusit se přetočit, Wilson ho v půlce manévru zastaví a zkusí ho vrátit zpátky do předchozí polohy, aby nad ním měl kontrolu. Wilsonovo koleno na Diegově zátylku jej tlačí zpátky k zemi a Diego shledává velmi obtížně jakékoliv pokusy o osvobození.

"PŘESTAŇ TY ŠPÍNO MEXIKÁNSKÁ!" řve Wilson na Diega a ten se pokouší dostat ho ze sebe, aby mu Wilson nemohl nasadit pouta. Ovšem Wilson se tím zdá se nenechá odradit, naopak je ještě víc odhodlaný Diega dostat. Zkroutí mu pravou ruku za záda, zároveň ji zaklíní o sebe takovým způsobem, že ji Diego nemůže lehce vyvléknout a svými prsty mu tlačí prsty a dlaň levé ruky směrem dozadu. Bolí to jako čert a pokud se Diego nějak vzpírá nebo neplní jeho pokyny, tlak na dlaň a prsty zesílí a s tím i bolest.

Je to docela ohromující, jak Wilson někoho jako Diego dokáže zpacifikovat tak rychle a efektivně. Být Diego v plné fyzické kondici, nejspíš by ze sebe Wilsona dokázal setřást. Wilson byl dost velký silák, ale Diego byl na úplně jiné úrovni. Přesto však Diego právě zažil dost tvrdý náraz auta a následně překulení přes kapotu a tvrdý pád na asfalt a následně údery obuškem. A to se na něm do jisté míry podepsalo, nebyl schopen vynaložit takovou sílu jako obvykle. Wilson využil chvatů které měly Diegovi jakékoliv pokusy o útěk znesnadnit. A tak se nepovedlo utéct ani Diegovi.

"RUKU DOZADU, ŠMEJDE! DĚLEJ!" zařve Wilson. Jedno želízko pout zacvaklo na Diegově pravé ruce a následně mu Wilson do pout nasouká i tu druhou, ať už se Diego snaží o odpor nebo ne. Pouta zacvakla, Wilson Diega radši ještě pevněji přišlápl k zemi a už Diego věděl, že je v koncích.

Ano, sice slavil předtím jakžtakž nějaké úspěchy, ale v téhle situaci to nestačilo na to, aby se z toho dostal. Skončil na zemi pomlácený v poutech a adrenalin v žilách, který mu dovolil se o tenhle manévr vůbec pokusil už vyprchal a teď byl Diego jen vyčerpaný. A taky nejspíš naštvaný a možná se i trochu obával, co s ním teď bude. Wilson mezitím začal Diega prohledávat a po tom, co Diego předvedl předtím přitom na něj dával celou dobu pozor, kdyby se náhodou i teď pokusil o útěk.

Strážník Hill se mezitím vyškrábal zpátky na nohy, rozzuřený na nejvyšší míru. "TY ZASRANEJ MEXIKÁNSKEJ HAJZLE, MĚLS ZŮSTAT TAM ODKUDS SEM PŘITÁHNUL!" zařve na Diega Hill a kopne Diega do boku, pak vytáhne svůj policejní obušek a začne Diega mlátit kde se dá a kde ho neblokuje Wilson. "Přestaň Hille, ještě náhodou trefíš mě!" řekne Wilson otráveně zatímco prohledává Diega, ale nezdá se, že by Hill měl v plánu skončit někdy brzo. Asi by měla zakročit Niké.

Policajná Brutalita

Chicca, Aby ..... Wilson, Hill

Nabral som odvahu a rozbehol som sa. Očakával som strelbu, ale nič neprišlo. Nakoniec to asi výjde a podarí sa mi zdrhnúť. Keby sa na scéne neobjavilo to posrané auto. Absolútne som ho nevidel, proste sa len tak objavilo. Zaujímal som sa len o tie dve kravy s pištolami a úplne som nevnímal svoje okolie. Mám nad čím premýšlať, zatial čo letím vzduchom po náraze. Zo začiatku som nič necítil, dokonca aj keď som tvrdo dopadol ksichtom na betón, tak to nebolelo. Realita ale prišla rýchlo a mojím telom sa prehnala poriadna dávka bolesti. Hlavne to odniesli rebrá a vybilo mi to dych, ale nemyslím, že je to niečo vážne. Pomaly sa chcem pokúsiť dvihnúť na ruky, ale to už pri mne stoja štyri policajné topánky.

Vykríknem od bolesti keď na mňa dopadajú obušky. Znova a znova, dostávam poriadnu nakládačku a musím uznať, že to bolí ako sviňa. Ale okrem bolesti sa vo mne stupňuje aj niečo iné. Zúrivosť. Presne o takejto policajnej brutalite som premýšlal. Ako prvé začnú mlátiť a strielať a až potom kladú otázky. Svine policajtské.

Po nakládačke už jeden z nich na mne kľačí a chce mi nasadiť putá. Niekde za sebou počujem hlas tej čo po mne išla. Keby ma nechala na pokoji, tak by som tu teraz neoblizoval ochcanú cestu.
Jedna moja časť sa vzdala, myslel som, že ich je vela a sú to fízly, tak nemám šancu, ale potom tu bola tá druhá časť. Tá čo koná impulzívne a nepremýšla veľmi dopredu. Tá druhá časť preberá kontrolu, keď ma chytí rapel. A teraz mám naozaj poriadny rapel. Znova mi kolenom zatlačil na boľavé kríže, vykríkol som od bolesti a to bola posledná bodka.

Toto plánujem
Ako na mne kľačal a chytil mi pravačku, ľavačkou som sa odrazil od zeme a pretočil som sa na chrbát. Silu na to mám. Ak to poliš na mne nečakal, tak by ho to malo podkopnúť a on by spadol priamo na mňa. Jednou rukou ho zdrapím za ksicht a druhou mu vytiahnem búchačku z puzdra. Toho, ktorý stojí vedľa mňa, kopnem do nohy, ak je na dosah. Potom naňho namierim zbraň a dva krát vystrelím. Hneď na to otočím zbraň na policajtku.

Chlap čo je na mne má problémy s mojou rukou, ktorou som mu chytil ksicht. Moje prsty sa mu zabárajú do očí a tlačím mu nos. Stále leží skoro na mne a tak mám celkom slušný kryt.

Všetko sa to zbehlo behom dvoch-troch sekúnd a teraz keď mierim zbraňou na policajtku, pozriem jej priamo do očí. Nebola to ani sekunda, ale len pár stotín, keď som si uvedomil, že už niet cesty späť. Môj prst sa pohol skôr, ako by som na to len pomyslel a zbraň vystrelila. Mieril som jej niekde na telo, neviem, jediné čo chcem, je sa odtialto dostať.

Nech sa to udeje akokoľvek, následne držím polišovi zbraň pri hlave a so živým štítom sa snažím dostať do policajného auta. Moje nefunguje, ale nemyslím, že by ma mohli vďaka nemu vystopovať. Nemám ho registrované, ako by sa dalo čakať.

Diegův neúspěšný útěk, Clay Street, Večer - Diego, Niké, Abi

Diego hodil 3.

Diego váhal až moc dlouho, jeho pokus o uplacení Niké selhal a když se odhodlá k zoufalému útěku, policejní sirény už jsou skoro tu a na druhém konci ulice můžete vidět policejní auto s blikajícími světly, jak si to velkou rychlostí míří přímo k vám. Diega, co před Diazovou utíká se zbraní v ruce a báglem rychle identifikují jako onoho pachatele a ještě než Diego dokáže dosáhnout té postranní uličky před ním auto prudce zabrzdí a driftem zaparkujou stranou směrem k němu. Jak Diego běží tak se nedokáže včas zastavit, auto do něj drcne a on se převalí přes kapotu auta a překulí se na druhou stranu, dopadne břichem napřed na tvrdý asfalt u dveří policejního auta na straně řidiče, bágl s jeho kořistí mu vypadne z ruky a dopadne pár centimetrů od místa kde nakonec skončí. Pistole mu vypadne taky a dopadne pár metrů daleko. Vypadne i ta druhá pistole co má za opaskem. Celé tělo má samou modřinu a vůbec má problém se z toho vzpamatovat. Tím se samozřejmě zablokuje Niké a Abi výhled na následující scénu, ale tak nějak si dokážou domyslet, co se děje a že Diego je nejspíš už zpacifikován.

Z auta vystoupí policisté, motor nechají běžet a hned dou k Diegovi. Policisté jsou samozřejmě dva, oba jsou dost velcí svalovci. Ne až tak jako Diego, ale dost na to, aby s nima dvěma měl problémy i on. Jeden z policistů je holohlavý a hladce oholený, druhý má bradku. Niké oba policisty zná, jsou přecijen z jejího okrsku. Ten holohlavý je strážník Wilson, ten s bradkou je strážník Hill. Pokud by si mohla vybrat jako posilu kohokoliv z okrsku tak ani jeden z nich by mezi nimi nebyl. Na její vkus jsou asi oba až moc tvrdí na pachatele, ale teď si nemůže vybírat.

"ZÚSTAŇ LEŽET TY ZASRANEJ MEXIČANE!" zařve na Diega strážník Wilson a přetáhne ho několikrát dost silně policejním obuškem po zádech, kdyby náhodou odporoval. Ono, pár ran mu "preventivně" dá i kdyby neodporoval. S protokolem se to moc neshoduje, ale tohle je Crime City, tady je něco takového běžné i co se týče těch lepších okrsků, ačkoliv kapitán Bain se to v tom vašem okrsku snažil eliminovat jak to šlo. Hill mezitím na Diega míří zbraní.

"RUCE ZA ZÁDA! DĚLEJ, MEXIKÁNČE!" ozve se strážník Hill zatímco na Diega míří zbraní. Jestli Diego rozkaz dost rychle nesplní, tak dostane pár dalších ran obuškem od strážníka Wilsona.

"Tak dem na to, hajzle!" prohodí strážník Wilson a z opasku sejme pouta. Zaklekne sténajícího Diega který zdá se má potíže s sebou i jen hnout a chytí ho za pravou ruku. "Máte právo nevypovídat," začne strážník Wilson a ozve se chrastění kovových pout. Strážník Wilson i Hill už povolují v ostražitosti. Už začínají relaxovat a neberou to tak vážně jako předtím. Jsou přesvědčení, že Diega mají v hrsti. Strážník Hill už se na Diega nedívá a více pozornosti věnuje seržantce Diazové a Abi, které se blíží k nim.

Za chvíli už Diego cítí dotek chladného kovu na svém pravém zápěstí...

Stráž začíná

Hlídka s parťákem
Parťák Ryan
Turn Up the Radio

A tak započala hlídka. Řízení naší černobílý Máni jsem se nakonec chopil já, což si rozhodně nestěžuji. Koneckonců, jestli miluji něco víc než svojí práci, korejské ehm-ehm dokumenty v mém počítači a pořádné koblihy, ty k jídlu samozřejmě, pak je to právě řízení aut. Řízení miluji! Hrdým řidičem jsem vlastně od svých čtyř let, kdy jsem tátovi pomáhal v autoservisu a ten mě tak občas nechal posadit do auta, abych si zatroubil... Případně nechtíc ujel, když jsem z nudy hodil svoji oblíbenou cihlu na plyn a poté nevěděl jak zastavit, respektive jsem zastavit ani nemohl, páč jsem byl zakrslejší než zahradnický trpaslík. Ujel jsem asi sedm mil než tomu křápu došel benzín. A přesto jsem nikoho nesrazil či nezmrzačil, což tedy rozhodně neplatilo pro moji prdel, když se onen večer setkala s otcovou přes šest palců dlouhou hůlkou ukrytou v jeho kalhotách. Aneb skoro týden jsem měl svoji přírodní kapsu fialovou od jeho obušku určený jinak výhradně na grázly, co se snažili ukrást autodíly. Případně i na moji máti, která měla některé večery taky zlobivou náladu a potřebovala dle jejích slov potrestat... Takže jsem se tak říkajíc naučil běhat dřív než jsem vlastně zvládl chodit. Dříve jsem ani netušil, jaký přínos toto umění bude mít ale jak je vidno, osud je nepředvídatelný a v práci policisty to je velice skvělá vlastnost. Vozit parťáka, jezdit sem a tam každý den na hlídku doufajíc, že narazíme na troubu, co jede rychleji než je povoleno nebo neumí parkovat a my si tak přivyděláme mastnou pokutou... Je to vážně poctivá práce, která dělá zadostiučinění hlavně mé výplatní pásce...

V tomhle ohledu je ale dnešní hlídka dosti chudá. Žádný rychlík a bohužel ani žádný úchylák u školy, což se dalo očekávat, když je zrovna noc. Holt ideální doba pro lov smažkovatých pedo-dealerů je tak od deváté do čtyř odpoledne, kdy tady chodí děcka, takže my jsme tady příliš brzo nebo dost pozdě. Ale to nevadí. Jako správný lovec vím, že je nutné vyčkávat na svoji chvíli. Jednou toho slizkého dealera, jemuž říkali Oslizlo, lapím a pomstím se za tu potopu, které mě vystavil, když jsem uklouzl a vletěl do těch odpadků. Nikdy na ten den nezapomenu. Ve vzduchu se tehdy nesl závan hořké porážky, fakt znepokojivého oběda z místní jídelny a vody na akné, když se ti hormonálně nestabilní hybridi děcek a dospěláků smáli mému nešťastnému přistání. Nebudu lhát, ty přiblblý mutující hlasy ve mě tehdy vyvolaly krizi, kterou zažehnal až můj mentor, který ze mě udělal to čím jsem dnes. Každopádně, sice není lapen jeden z mých úhlavních nepřátel, ale je tady na druhou stranu až příliš podezřelý klid, což znamená jen jediné... "Čas na svačinu." Zkonstatuji, když s autem zastavím před obchodem a zatáhnu ruční brzdu. Ryan je natolik laskav, že se vydá nakoupit nějaké to jídlo a já tak můžu chvíli jen užívat nic nedělání. Když se tedy vrátí nezbývá než jen pronést- "Díkec."- a zafixovat do paměti, že příští hlídku obstarávám jídlo zase já. Nu a je čas se pustit do jídla a kávičky, která je rozhodně luxusní změna oproti té od automatu.

"Mhm..." Souhlasně kývnu hlavou, zatímco nakousnu do sendviče. Vážně je divný klid. Někde to je určitě dobré znamení ale v Crime City je tohle tak strašně nezvyklé, že z toho nemám moc dobrý pocit. Jako kdyby v moři nebyly žádný vlny, nebo jako kdyby se nepokoušel nějaký Mexikánec dostat přes hranici do naší skvělé země. Schovat se pod sukni naší Svobodě, vytrhat pírka i péro našemu majster-epickému orlovi... USA! USA! O say, can you see! Uhhm, mé nemístně texaské patriotické cítění se nechalo trochu unést. Zpátky do reality, kde se nesmí střílet na muchachos pořádným revolverem... "Já vím, jen to poslední dobou dost přehání." Johnosonová... To je pěkně blbý příjmení! Ale nahlas to neřeknu, protože být na měsíc suspendován by mohlo znamenat, že budu muset sežrat svoje rybičky z akvárka, abych nepošel hlady.
"Hmm... Rozhodně bych se tomu nedivil. Jestli jsou fakt tak dobří, pak by jim asi nemělo dělat potíže podmáznout nebo přimáčknout nějaké lidi v policii. Možná klidně i celý okrsek." Pokrčím rameny a usrknu trochu kávy. Korupce tu byla, je a bude. A jestli ji zvládají hnusní politici, proč by ji nezvládla organizace, co pravděpodobně začínala ve zverimexu? "Je to ale fakt divný. S tou jejich výbavou by měla být taková loupež hračka. Otázka jedné nohy tam a druhé zpátky, no ne? A oni to takhle zpackají a ještě z toho udělají scénu jak z Ramba. Jen kvůli prachům tam bylo zbytečně moc námahy, krve a hlavně pozornosti... Nemyslíš?" Tak jako tak, tohle je pravá chvíle natrhnout jim prdel, protože zjevně neví kde je jejich skutečné místo. A to za mřížemi, kde jejich jedinou starostí bude, aby jim nespadlo ve sprše mýdlo.


"Hele, teď si vlastně tak nějak uvědomuji... Sice spolu už nějaký ten pátek pracujeme, ale já toho stále o tobě vlastně moc nevím. Což je asi možná vzájemný... Co takhle přestřelka otázek ze života mimo uniformu?" Vnímám ho jako parťáka a hlavně jako svého kámoše, takže by nebylo na škodu vědět nějaké základní informace. Co když dojde k situaci, kdy se začne prát s na chlup identickým dvojníkem a já budu ten, co drží bouchačku? V takovém případě platí stará dobrá klasika, kdy pokládáš otázky a výhrou budiž kulka v hlavě toho druhého, co zjevně neví, že mám tři bradavky. Teda nemám, to byl jen příklad... "Já teda začnu a poté jakmile odpovíš, tak zase hodíš jednu nebo dvě otázky ty, dobře?" Otážu se nejprve. Jestli bude chtít, tak může začít klidně jako první on. Nebo můžeme řešit i něco jiného, inu respektuji pokud se někdo nechce svěřovat o svém osobním životě. Pokud ale souhlasí, tak to začnu s jednoduchou otázkou ale docela důležitou.
"Takže... Máš rodinu?"

Cesta pred Owensovým barom
Chicca & Abigail

Je to v prdeli! Je to tak hlboko v prdeli, že budem potrebovať rebrík aby som sa z tej prdele dostal. Chicca sa hrá na jedinú čistú polišku v Crime city a nenechá sa uplatiť. To by sa ešte dalo uhrať, ale k nej sa pridala aj tá buchta od Owensa. Mal som ju tiež trochu zmlátiť, len aby bolo jasné, že sa so mnou nemá zahrávať.

Adrenalín stúpa a obe ženy ma zatláčajú do kúta. Vykukujem spoza auta len tak jedným okom a snažím sa premýšlať. Ale chicca sa približuje, nedáva mi na výber. V ruke držím pištol a už premýšlam, že dojde na najhoršie. Ak to dneska schytám, tak bankový lupič asi nebudem.

Fu! Fu! Fu! začnem predýchavať a pumpujem sa odvahou a odhodlaním. Ja do basy nepôjdem. Radšej do dvojmetrovej jamy, ale nie do basy. A rozhodne nie dvoma ženskými.

"Nasrať!" Zakričím im. Mohlo ma napadnúť niečo ... rozumnejšie, alebo niečo viac cool. Ak sú to moje posledné slová, tak je to dosť bieda. Ale mozog mi momentálne nepracuje tak ako by mal a riadim sa viac inštinktami.
"Nestrieľajte!" Zakričím na obe ženy a proste sa rozbehnem. Hlavu skrývam medzi ramenami a bežím tak rýchlo ako dokážem.

Neďaleko vidím tmavú uličku. Ak sa mi podarí tam dobehnúť, možno by som mal šancu sa niekde stratiť. Pri najlepšom sa zbavím tej velkej bodyguardky, ale chicca by ma určite dobehla. Ale to budem riešiť potom, keď sa tam dostanem.

Ulička je niekoľko sekúnd behu odo mňa, majú veľkú šancu ma trafiť, ale musím to proste risknúť a dúfať že strieľať nebudú. Ja nestrieľam, len utekám.

Bar U Owense, zápraží
Já, Tortilla, Tex-Mex

Pro Méďu to vypadá blbě. Teď jde o to, jestli je rozumnej i mimo krizovky a jestli nebude zahnanej do kouta kousat. To krysy dělaj. A taky to dělaj hráči, co místo přiznání porážky radši všecko vyhodí do luftu. To může být taky jeho případ. A protože mi tortilla přijde na takovej matroš moc křehoučká, tak jsem tady já. Začnu medově:

"Slyšels, zlato? Vykašli se na to a poslechni radši tadyhlec hlas zákona." Jak takhle mluvim, tak si hned lehám a mířím pod autem na to, co z Mexikána čouhá. "Já rozhodně řeknu, že si se snažil bejt férovej." Je to kus bejka, takže z něj určitě uvidim něco aspoň tak velkýho, jako plechovku od psího žrádla. A na ty já jsem ras. "Nic si nerozbil úmyslně, ani do toho nikoho nezatáhnul. A Billi na Tebe vytáhl kudlu a tím to celý zbytečně hnal vejš." Pečlivě zamířím. "Vůbec se neboj."