Před barem,
Clay Street, večer

Princezna a hromotluk

Stihla jsem to. Auto ho zradilo a já se tak dostala před něj a měla čas zamířit. Byla jsem sice nekrytá, ale upřímně, jeho krytí za dveřmi vozu taky nebylo nejlepší. Sice jsem přesně nevěděla kde je a co dělá, ale pořád jsem věděla, že dveře prostřelím, pokud bude nutno. Trochu mne ale rozladilo, že vyběhla i princezna a vytáhla velkej revolver. Tak nějak jsem doufala, že na něj má povolení.
"A co kdybys odhodil tu bouchačku, vylezl ven a promluvili si o tom jako dva dospělí na stanici, co ty na to?" křiknu mu na oplátku. Jeho nabídka mne nechává chladnou, neříkám, že jsem bůh ví jak ve vatě, ale svou práci mám ráda a dělám jí dobře.

"Buď hodnej kluk a nikomu se nemusí nic stát," zkusím trochu smírčí tón. Tím, že je krytý za dveřmi a nedívá se mým směrem mi dává trochu šanci na to se více přiblížit, což i opatrně činím. Nejvíce nadějí na to, že se to obejde bez střelby mi ale dávají blížící se sirény. Snad se mi podaří ho zdržet natolik, aby posily stihli přijet.
"Nikomu se tu nemusí nic stát, nikdo z nás nechce skončit v nemocnici, nebo ještě hůř," nepřestávám mluvit, zatímco zbraní mířím spíše k pravé (z mého pohledu) straně dveří.

Bar U Owense
Já, Tortilla, Tex-Mex

Začínám mít hlad a v takovým případě jednám zkratkovitě. Takže kejvnu, že to zmáknu a pak hned zařvu na barmana "Postarej se vo něj!" a běžím za tou malou snědou, protože se bojim, že nebude jenom malá a snědá, ale taky děratá. Takže jak začne vyhrožovat tomu medvědovi, tak tasim Marva a snažim se tý drobný slečně dodat i trochu mojí váhy. Když bude ten chlap střílet, tak musim taky střílet, ale když nebude, tak ho nechám ujet, protože nejsem úřední osoba a nemůžu si proto jen tak lážo plážo střílet na koho se mi zrovna zachce.

Bar U Owense
Clay Street, večer

Princezna a hromotluk na útěku

"10-9!" ("Opakujte poslední") nevěřícně křiknu do vysílačky. "A to jedou odkud?" nechápavě odfrknu do vysílačky a dál to neřeším. Místo toho se věnuji stabilizaci Billa. To se mi, za přispění princezny, naštěstí podaří, takže jsem po chvilce schopná soustředit se i na vícero věcí.
"Takže jednej vchod," podívám se ke schodům. Jsem celkem na vážkách, opustit to tady a jít číhat pod okno. Mohl by toho využít a dostat se odsud vnitřkem. Jakmile ale zaslechnu barmana, ohlédnu se k němu a pak se pohledem vrátím k ženě.

"Zmáknete to?" zeptám se jí a když mi kývne, vyskočím na nohy a rovnou při tom sahám po zbrani. "Ať neusne a nedávat mu napít. Sanita je tu do deseti minut," křiknu ještě za sebe, než vběhnu do baru a zamířím ven na ulici. Tam pak spatřím starou kraksnu, do které hromotluk zrovna nasedl a s namířenou pistolí k němu zamířím.
"Ukažte mi ruce!" křičím na něj už od vchodu do baru, zatímco pistoli stále mířím na něj. Běžím tak, abych se dostala před vůz a zamezila mu v případném odjezdu. Pokud se mu ale podaří rozjet se, zamířím na pneumatiky a vystřelím.

Bar U Auvajse
Já a tortilla a možná sejmem Diega

"Dík," zahuhlám. Jeden ledík jsem si nechala v puse. Ráda je totiž cucám. "Další vchod tam neni, ale v Billiho ložnici je okno, přes který se dokáže protáhnout na střechu. Šlo by ho tam pod ní odříznout."

Já pomáhám fízlům, to je hukot!

Ale nepomáhejte jim, když jsou od pohledu takhle šmajchl. "Nene, seznámili jsme se teprve před chvilkou," zašklebím se. Víc toho říkat nechci, protože jak to tak vidim, tak stejně strávím příjemný ráno na stanici a musím si připravit, co vlastně vypovím a proč a co se na mě naštvanej Billi třeba pokusí hodit.