Bar U Owense, Večer - Abi, Niké (a okrajově i Diego)

Niké napsala, že ho bude pronásledovat a hodila 3 (+1 pro běh)

Sotva Diego převrhne stůl tak Niké vyráží za ním. Niké nestřílí, místo toho se rozhodne Diega pronásledovat. Bohužel ale uklouzne po tom bordelu, co se tam rozsypal ze stolu a pak vrazí i do onoho stolu a sletí na zem, naštěstí ale ne nějak tvrdě, takže se hned zas vyhoupne na nohy. Když už Niké po schodech začne stoupat nahoru, tak už je pozdě. Diego nahoře stihne dveře na vrcholu schodů zatarasit a Niké tak nemůže za Diegem. Možná by mohla pomoct Abi? S její pomocí by snad zvládla cestu odblokovat. Ale Niké má jiné plány.

"727-L-30, posily jsou již na cestě, příjezd cca. za 4 minuty!" oznámí Niké dispečerka poté co zavolá o posily. Zdá se, že policisté co je zavolala před nějakou dobou Abi jsou na cestě. Owens ze sebe sotva vysouká, že se jmenuje Billy Owens, ale na další otázky nereaguje, zdá se, že pomalu ztrácí vědomí. Barman co to doteď pozoroval hodí Niké lékárničku co je za barem.

Jestli Niké chce začít Owense ošetřovat tak ať si hodí desetistěnkou.

Místo činu na Scarlet Avenue, Večer - George

Dorazíš autem na Scarlet Avenue a přivítá tě pohled na ulici obehnanou policejní páskou, blikající majáky policejních aut a další věci, cos tu nějak očekával. Poznáš i dodávku policejních techniků co tam už jistě pracují na místě činu. Obehnaný policejní páskou je nejen velký kus ulice, ale i vchod do jednoho baráku, před kterým stojí na stráži dva policisté. Jedna z nich je mladá policistka, která nejspíš nastoupila nedávno po absolvování policejní akademie a vypadá, že jí je z toho všeho dost šoufl. Je tu ale i více policistů, povětšinou otrlí veteráni, pár na té druhé straně jich odklání dopravu. Glorii a Adama nikde nevidíš, ani jejich auto, nejspíš dorazí až za pár minut po tobě.

Jdeš ke třem kouřícím policistům na kraji pásky, je tam jeden holohlavý černoch a dva běloši, jeden z těch bělochů má knír. "Zdravím, detektive!" řekne ten s knírem a típne cigaretu o zeď nejbližšího baráku. "Nebojte, nedopalky na zem neházíme." usměje se černoch. Ten třetí ti jen pokyne hlavou na pozdrav.

Ten s knírem se hned dá do odpovídání na tvoje otázky. "Dvojitá vražda, muž a žena. Ženská je v tom bytě na posteli, zastřelená. Chlap leží na silnici, střelenej do zad. Samozřejmě to bude jasný až se potvrdí balistika, ale podle všeho ho střelili do zad ještě z vchodu do baráku když z něj vyběh. Teď leží támhle." řekne knírač a ukáže někam doprostřed ulice, kde je hlouček policejních techniků.

"Kdybych měl hádat, tak ta mladá ženská asi byla milenka toho chlapa nebo možná nějaká děv- ehm, prostitutka. Podle všeho je vrah přistihnul ještě předtím, než se mohli- ehm, dát do díla. Ale to je vaše věc, tak se vám do toho nebudu motat." zazubí se knírač a pak dodá. "Jednou sem takhle řekl svoje domněnky detektivce Johnsonové a ta mě strašně sprdla, že se mám starat o svoje věci." dodá knírač ještě a pokrčí rameny, jakože Johnsonová. Ta tímhle přístupem byla na okrsku notorická.

"Chcete se kouknout dovnitř teď nebo chcete teda počkat na ty ostatní?" zeptá se tě ještě knírač, pak ale skutečně vidíš přijíždět auto, ale není to od vás. To poznáš proto, že přijíždí z opačné strany, z okrsku č. 60. Všimneš si, kdo auto řídí. Aspoň že to není detektiv prvního stupně Walter Granson, to by bylo vážně něco. Ovšem i když autem nepřijíždí Granson, není to o moc lepší. Rozeznáš dvě postavy, které ti rozhodně nezvednou náladu. A štrádují si to rovnou k vám. Detektiv druhého stupně Sean Walsh a detektivka druhého stupně Sandra Collinsová. Oba z okrsku č. 60.

Asi bys je měl odkázat do patřičných mezí. Víš, že i když se to stalo blízko jejich okrsku, stále je to tu ještě vaše teritorium a ten případ vám tedy místně náleží. Ať už se ti budou snažit nakecat cokoliv.

Ulice Města, Večer - Cassandra, Maggie

Craig vypadal, že se začíná pomalu zbavovat nervozity, tím že se vzdalujeme od baru. Nejspíše to už, ale na něj jen nebylo tolik znát.

Uličky byli přesně takové jaké se dalo čekat. Úzké a špinavé a někde nějaký ten bezdomovec. Jak se možná dalo čekat tak nám cestu zastoupila nějaká skupinka wannabe-gangsterů, kteří nás chtěli okrást. Ovšem velmi brzo se přesvědčili o tom, že jsem ozbrojený a radši se klidili z cesty a my mohli pokračovat dál.

Craig nám po tom co jsme pokračovali v cestě řekl o tom, že komplikace by neměly nastat a že pokud nastanou tak ho musíme udržet v bezpečí než pro něj přijede odvoz. Prostě to za co jsme dostali zálohu.

Došli jsme na nějaký malý plácek mezi budovami, že kterého vedou dvě cesty dál, ta, kterou jsme sem přišli a ta na opačné straně. Předpokládám, že z té opačné strany se pak dostaví druhá strana.

Craig ukázal na basketbalové hřiště a řekl, že tam se proběhne předání pak řekl Maggie kam má jít a co se od ní očekává. Pak oznámil, že druhá strana dorazí za pět minut a jestli máme nějaké dotazy. Mlčela jsem a koukala se po okolí. Nebyla jsem placená od toho, abych se na něco ptala.

Ulice Města, Večer - Cassandra, Maggie

Craig je stále nervózní, ale jak se vzdalujete od teď až moc rušného baru a zapadnete do úzkých, postranních uliček tak to na něm přestává být znát. Uličky jsou špinavé, úzké a sem tam je tam nějaký bezdomovec. Jednou mám zastoupí cestu skupinka, co se vás očividně pokouší okrást. Nějací už od pohledu wannabe-gangsteři, ale Craig najednou s ledovým klidem vytáhne zpod saka pistoli a beze slova ji namíří na partu "gangsterů". Nic k tomu nedodává, zbraň považuje za dostatečně pádný argument. Stejně tak vy dvě jim dáte vědět to, že jste ozbrojené. Proto si radši jdou po svém a nechají vás jít dál.

"Tahle lůza tady neví, s čím si tu zahrávají." řekne Craig a schová si pistoli zpátky do saka. Setkání tváří v tvář s partou "gangsterů" jím očividně ani vůbec neotřáslo tak co způsobovalo tu jeho nervozitu? Toť otázka. "Takže, teď ke schůzce," řekne Craig když se znovu rozejdete na místo určení. "...očekává se, že by neměly přijít žádné problémy. Ale nikdy se neví. Pokud se o tom někdo dozvěděl tak je možné, že bude dodávka přerušená. V tom případě bude na vás mě udržet v bezpečí než mi příde odvoz." řekne Craig a zase je viditelně nervózní. To za pár minut ale zmizí a nasadí znovu ten neutrální výraz.

Nakonec dorazíte na místo určení, nějaký malý plácek mezi budovami, vedou z něj dvě cesty dál, ta, kterou jste sem přišli a ta na opačné straně. Kolem plácku je to obehnané povětšinou opuštěnými bytovkami určenými k demolici, kde se maximálně budou nacházet squatteři. Uprostřed plácku se nachází asi basketbalové hřiště, ale košík už někdo dávno urval. Celkově je to tu dost zdevastované.

Craig ukáže na basketbalové hřiště a řekne "Dobře, takže předávka se uskuteční tam." Pak se rozhlédne kolem a obhlídne okolí "Maggie, co kdyby ses schovala támhle v tom opuštěným bytě, vypadá to jako dobré místo kde budeš mít přehled o oblasti, vem to požárním schodištěm." řekne Craig a ukáže na požární schodiště na kterém je různé harampádí, jako například pytle s odpadky a zbytky nábytku, které navíc tvoří "žebřík" po kterém se na požární schodiště dá vylézt. Jedno z oken u požárního schodiště je otevřené a nevypadá to, že by tam v oné místnosti někdo byl. Z té vyvýšené pozice by z okna nejspíš viděla na celou oblast a mohla to tu dostatečně pokrýt. Craig se mezitím koukne na hodinky. "Máme ještě asi pět minut než by měla dorazit i ta druhá strana. Nějaké dotazy?" zeptá se Craig.

Garáž Okrsku č. 59 -> u nemocnice, Večer - Marcus, Harold, Tony

(1) ou jééé

Malá El se přihlásila o další kafe. Inu proč ne. Nestihl jsem ho ani donést, když se ozvala šéfová ohledně mého dotazu s kým to vlastně jsem. Jen jsem pokrčil rameny a rozešel se k autům. Tohle snad bude klidnej večer.

V půlce cesty mě dohnal poručík Navarro a sdělil mi, že se je drobná změna a mám službu s někým jiným. Jen jsem chápavě pokrčil rameny a napil se té horké břečky. Inu… změna to není moc velká, tak proč to řešit.

Když jsem se konečně doplazil na parkoviště, už tam čekal můj novej kolega a zanedlouho na to přiběhl i druhej. Toho druhého znám. Náš místní italský don, co má jméno po špagetách. A jen jsem se musel usmát, když mi oznámil, že je to náš dnešní dozor.
Za doprovodu nesouhlasu ze strany nového starého kolegy jsem do sebe rychle vyklopil kafe a zapadl za volant. Sice jsem chtěl původně nechat řídit nového starého kolegu, ale proč ne. Čím míň se budu nervovat, tím líp mi to dneska uteče. Navíc, všechno podstatné, co mi přišlo na mysl řekl děda vedle mě. Naprosto jsem s ním souhlasil. Už se těším na smajlíka.
„Tak jo pánové. Šichta začíná. Ještě, než pojedeme…nechce někdo na záchod nebo tak. Slyšel jsem, že ve vyšším věku je to celkem problém,“ usmál jsem se na ty dva a nastartoval.
Během cesty ke špitálu, kde dělají bordel nějací zlí vandalové, nám začal děda Kessler vyprávět, jak se vlastně dostal k nám. Docela zajímavý příběh. Očividně má problém s kýmkoli tmavším. Na druhou stranu nedivím se mu. V té válečné zóně, odkud sem přišel, to je známý problém. A jakmile si tam něco zkusíte, hned máte na krku obvinění z rasismu a zneužívání pravomocí.
„No Kesslere, to nasere. Ale dobře si udělal. Tomu šmejdovi to nemělo projít,“ promluvil jsem po chvilce mlčení. „Svět je v klidu už moc dlouho a blbečci, co byli na škole šikanováni si teď otvírají hubu na všechny a prochází jim to. Smutné…“ dodal jsem po chvíli a zpomalil krapet, abychom si pořádně mohli prohlédnout okolí nemocnice, zatím co jí objíždíme.
„Jinak, ocenil bych, kdybys mi neříkal mladej. U policie jsem sice krátce, ale svý jsem si prošel,“ otočil jsem se na dědu Kesslera a mrkl na něj.
„Co myslíte že najdem? Bandu připitejch děcek se spreji a hlasitou hudbou?“ nahodil jsem, zatímco jsem pozoroval okolí ale hlavně cestu, abych do něčeho nevpálil. „Vsadím pade, že by se k nim Jonesová přidala.“

Bar U Owense a pak Ulice u baru - Cassandra, Maggie

Pozorně jsem sledovala toho muže co se představil jako "Craig". Vypadal nervózně a přesto se snažil působit jako by byl klidný a byla to pro něj každodenní rutina. Seznámil nás s informacemi, že předávka se bude konat čtyři bloky od tohohle baru a máme se postarat o to, aby nás nikdo nesledoval. Věc pro kterou si nás najali. Postarat se o to, aby vše proběhlo v pořádku.

Po chvíli jsme z toho baru odešli. Vypadalo to, že to bylo zrovna včas. Všimla jsem si, že před barem zrovna zaparkovalo policejní auto. Naštěstí jsme brzo zahrnuli za roh a zmizelo nám tak policejní auto z dohledu.

Craig nás vedl uličkami k místu, kde měla předávka proběhnout. Po chvíli znova promluvil. "Takže dámy, uděláme to takhle. Jedna z vás půjde se mnou na předávku, druhá to bude sledovat z bezpečné vzdálenosti se zbraní v ruce, připravená zasáhnout kdyby se něco dělo. Ty, erm... Cassandro, půjdeš tam se mnou, souhlasíš?" zeptal se mě a mezitím pokračoval v chůzi. ,, Jistě." odpověděla jsem mu. Sice se mi to už teď moc nelíbilo, ale záloha byla velmi dobrá, tak snad nebude moc žádný problém při předání.

Garáž Okrsku č. 59 -> u nemocnice, Večer - Marcus, Harold, Tony

Mladej ještě ani nestačí odpovědět a už se přiřítí… místní Talián v převleku za Rusáka? Ten… Cabrio? Ne, něco italskýho, co není Corleone… jak to bylo… znělo to jako špagety. Cabrone? Ne! Už vím, Carbone. Jo, tak to bylo – Carbone!
Proč sakra?
Ale ptát se nemusím, oznámí to sám. Protočím oči?
„To si snad děláte prdel… starej pardál s třiceti lety služby a musím mít dozor jak nějakej zasranej zobák?“
To mě nasralo… ani ta prohlídka nebyla dvakrát nutná, na všech stanicích po celý Americe, alespoň ve městech s alespoň půl mega obyvateli, to chodí stejně, potřeboval jsem jen vědět, kam si sednout a kde si nalít kafe. Jen tu maj nějakej přebytek ženských oficírů, ale co se dá dělat, nikde to není dokonalý. My zas měli přebytek černých.
A to je to, co mě sere nejvíc – přišel jsem z válečný zóny, kde je tmavějc než v ugandský jeskyni a když se náhodou rozsvítí, najdete *Sombreroboys*, ale teď mě budou buzerovat, že nemám správně zastrčenou košili.
Nevěřícně se tý absurditě uchechtnu a zakroutím hlavou. Špičkou boty pak zadupnu cigaretu.
„No nic, když maj šéfové prachy na vyhazování, tak zasedni, můžeš si dělat i poznámky a pak nám na stanici dát usmívající se a zamračený smajlíky.“
Alespoň že se špageťák zdál jako fajn chlap, kterej nemá v zadku tyč. Působí jako další policajt ze starý školy, který se z těch nových pravidel nepodělá a není už dopředu nasranej, připravenej vám vychrstnout do ksichtu, že jste šovinistický prase, nechutný rasista, zosobnění policejní brutality a ten, kdo může za Holokaust a zároveň za utlačování Palestiny. Někdo, kdo ví, že trocha násilí k policejní práci patří, což se tu na stanici prej nenosí, jak jsem slyšel.

Vyrazíme a brzy ticho přeruší právě Carbone – otázkou, která mě donutí se rozesmát.
„Přece ta jeho skvělá pověst, tady chce sloužit každej. Zvlášť na starý kolena.“
Odfrknu si.
„Ale vážně. Určitě to znáte. Každej se dřív nebo pozdějc setká s dealerem nebo gangsterem, po kterým jde kolik roků. Odposloucháváte mu telefony, snažíte se ho chytit, ale ten svinskej dealerskej šmejd je kluzkej, pořád vám uniká. Ale jednou ho dostanete, máte důkazy, který jsou neprůstřelný – alespoň si to myslíte – skončí před soudem… a ten ho osvobodí, protože mu ten africkej král předtím zaplatil novou jachtu. Z drog, který jeho banda prodává děckám. Po tom všem, po všech těch letech, vší tý energii je zase venku, kráčí si to od soudu hlavním vchodem, dává rozhovory novinářům a drze se šklebí, protože ví, že nemůže nikdy prohrát.“
Nakrčím horní ret jako vrčící buldog.
„Prostě mi ujely nervy a trochu jsem ho pocuchal. Nějakej chytrák to vyfotil a připsal k tomu pěknej titulek, že jsou policajti v Baltimore násilný rasisti. A tak mě odlifrovali sem, kde mě ejakulujou… pardon, *evaluujou* jako malýho smrada, co sotva vyšel střední.“
Ale takovej je život.
„To je jedno, čék to musí brát s humorem, že?“ zasměju se. Zatímco mluvím, sleduju okolí a snažím se si co nejvíc zapamatovat. Nějaký přehled o sousedství jsem si udělal už v tom týdnu, co jsem se zabydloval, ale vím, že moje paměť ještě dostane zabrat. Bylo by trapný se tu ještě za měsíc ztrácet, a být proto pro srandu parchantům na obou stranách.

Že jsme dojeli k nemocnici poznám okamžitě, tyhle budovy bývají snadno rozeznatelný, k tomu nepotřebuju znát město.
„Tak jo, mladej, párkrát to objeď. S trochou štěstí už tu žádný hajzlíci nebudou a my tu budem moct dál zahřejvat sedačky.“

(8)

Garáž Okrsku č. 59 a pak u Nemocnice, Večer - Marcus, Harold, Tony

Hoďte si všichni jednou desetistěnnou kostkou a výsledek hodu napište do svého dalšího příspěvku.

Po seznámení, vyslechnutí si instrukcí od seržantky Diazové a ujasnění si toho jak tu ten "dozor" od Tonyho bude probíhat nastoupíte do auta a připravíte se na to vyrazit na tu hlídku. Marcus si sedne za volant. Koneckonců, Kessler je v Crime City nově a ještě to tu nezná a Tony je tu jen jako dohled že Marcus a Kessler při svojí první společné hlídce nic tak moc nepokazí, tak to nakonec vyjde na něj. Projíždíte ulicemi přímo k té nemocnici, o které vám říkala Diazová. Cestou nevidíte nic, co by vyžadovalo vás zásah, lidé si většinou hledí svého a ničeho podezřelého si nevšimnete. Zhruba za čtvrt hodiny nemocnici už vidíte v dálce. Nejspíš byste ji měli několikrát objet dokola, abyste případně ty vandaly co se tu prý případně potulují nachytali při činu a tak vás všechny Marcus služebním vozem veze na obhlídku okolí nemocnice.

Bar u Owense

Abi + Niké

Tak ako sa mi dnes nič nechcelo robiť, tak sa mi teraz začalo chcieť veľmi. Bude to niečo vo vzduchu. Atmosféra, alebo to, že ma sleduje tá prdelnatá buchta. Alebo, to bude Owensovým ksichtom. Má taký odporný podvraťácky ksicht, ktorý keď vidíte, tak hneď máte chuť si poriadne udrieť. Jamar ma varoval, že tento zmrd sa oháňa nožom, preto som si vedel veľmi dobre predstaviť, čo drží v kapse. Vďaka tomu som vedel jednať. Poriadny kopanec do brucha, bol pre Owensa ako keby ho zrazil kamión. A potom bum, rana do ksichtu. A bum, ďalšia. A bum bum bum, musím uznať, že som sa tak dobre nebavil už dávno.

Aby sme mali jasno, niesom žiadny drastický kretén, čo sa vyžíva v utrpení druhých. Nerád ľuďom ubližujem, v podstate som milý chlapík. Ale, taký ako Owens, nie sú neviniatka. V tejto pozícii, kedy mu stojím topánkou na ksichte, nie je preto, že by to bol milý pán, ktorý prispieva na charitu. Taký ako on sú proste kreténi, ktorí si to zaslúžia.

Raz som dostal podobnú zákazku do číňanovho obchodíku. Starý Chen sa rozhodol, že nebude platiť. Bol to dobrák od kosti, ale otvoril si podnik v zlej štvrti. Tri krát ho vykradli a raz mu rozbili celú výlohu, preto sa aj rozhodol, že platiť už nebude. Keď som tam prišiel, tak som mu neskrivil ani vlások na hlave, chápem jeho situáciu. Samozrejme som mu pohrozil a dokonca som mu aj musel rozkopať regál s keksíkami, ale neublížil som mu. Rozišli sme sa tak, že mi ešte podaroval jednu krabicu keksíkov.
Ale Owens? To je niečo iné, to je proste ... obyčajný potkan.

Konečne som z neho dostal informácie, ktoré som tak potreboval.
"No vidíš, ani to nebolelo." Pobavene ho pochválim za jeho spoluprácu a dívam sa pri tom na jeho polámané prsty. Už som ho chcel nechať a ísť hore skontrolovať ten trezor, keď sa to posralo.

Policie Crime City, zaznelo v mojich ušiach a samozrejme, že mi hneď stiahlo riť. Viem čo príde, prestrelka a potom basa alebo futrál. Ale keď som sa prekvapene obzrel za zvukom, odľahlo mi. Očakával som komando, alebo dvojicu posratých polišov, veľkých aspoň ako ja. Ale tam stála len malá bejby-policajtka. To nedáva zmysel, fízlov tu nevidím skoro nikdy a ak už áno, tak tých nabušených, čo si vybíjajú stres na miestnych low-life. Policajná brutalita je pre nich ranná káva.

Prdelnatá buchta sa tvári spokojne a ešte jej to príde vtipné. Za iných okolností, by som jej za to naplácal po tej mega prdeli.

Poliška, čo na mňa mieri zbraňou je hispánka ako ja. Preto jej s kľudným hlasom poviem.
"Ale no tak chicca, o nič tu nejde. Tu kamarát sa len pošmykol a ja mu pomáham vstať na nohy, že?" Trošku kopnem do Owensa, aby potvrdil moju verziu. Zbraň som z ruky nepustil, ale držím ju tak, aby policajtka videla, že nemám prst na spúšti a nemierim na ňu. Bolo mi jasné, že toto mi nezožerie a už len za tu ilegálnu zbraň, čo mám v ruke, by ma zabásli na pekne dlho. Preto urobím to jediné čo môžem.

Zdrhám!

Rukou prevrátim Owensov stôl, až sa všade rozletia všetky jeho veci a papiere. Ja sa skrčím a rýchlo bežím na schody, ktorými by som sa dostal na vrchné poschodie. V podstate som urobil len dve tri kroky a už som tam bol. Nestrieľam, ale som si istý, že ona bude.

Ak sa mi podarí dostať sa na schody
Keď sa mi podarí vybehnúť na schody, mimo jej výhľad, tak obrovskými skokmi po nich vyskáčem až hore a zavriem za sebou dvere. Tak som s nimi tresol, že som sa bál, že sa tiež rozpadnú ako tie predtým. Rýchlo nájdem niečo čím by som ich mohol zatarasiť. Stolička, komoda, alebo celý gauč tam hodím. Až potom sa trochu ukľudním a prezriem sa, či ma tá krava nestrelila. Ani si nespomínam či zaznel výstrel, alebo nie. A potom, rýchlo idem nájsť kľúč, o ktorom rozprával Owens a otváram trezor. Seriem naňho a beriem všetko čo tam je.
Potom hľadám cestu von. Pozerám z každého okna, či je tam niečo, na čo by som mohol skočiť, alebo zliezť po nejakej rúre.