Princezna

Bar U Auvajse
Já a tortilla s odznakem a okrajově Tex-Mex

Tortilla ukazuje Billimu svoje prsty. Asi aby si ještě prohlídnul, jak maj normální vypadat. Nezlomený a nezdeformovaný teda. A já jsem princezna.

He-he!

Kašlu na lékárničku a vezmu z baru led. Kecnu ho Billimu na čelo a na spánek a povídám: "Prdlajs, zlato! Spát se nebude, slyšíš?!"

Když seš tak chytrej abys tahal nůž tam, kde se může střílet, tak snad se to nepoveze ještě vejš. Protože to už by ses na to podnikání mohl úplně. Víšco?

Takže zabraňuju deBillimu v odpočinku a jako kouzelník tahám z rukávu další apku. A volám deBillimu záchranku. Pak se otočim na to roztomilý drobný kakao.

"Budete ho pronásledovat, slečno? Mam pod vokna kanclu přistavit pěkně velkej rezatej kontejner plnej střepů a psích hoven?"

Líbí se mi! Jako čistě profesně. Jinak jsem spíš na chlapečky. Střízlíky, hubeňoučký. Prostě přesně na ty, co se mě bojej nejvíc.

Ulice města

Cassandra

Cassandra souhlasila, ne že by měla na výběr. I když se Craig ptal, pořád to byly rozkazy a jejich neuposlechnutí by nám mohla přinést špatnou pověst a s tou se blbě sháněla práce. Pokračovali jsme dál za Craigem. Minuli jsme pár spících bezdomovců, což nebylo nic zvláštního, ne v téhle čtvrti. Z těch lepších je poldové vyháněli, aby se lidé, co v nich žili, cítili bezpečněji, takže končili tady. Kolem všech jsme pomalu prošli. Ani na zlomek vteřiny jsem nepustila rukojeť pistole.

V jednu chvíli nám zastoupila cestu skupinka chlapů s noži, kteří nás nejspíš chtěli okrást, protože jeden z nich, asi jejich vůdce, k nám natáhl ruku. Byla to jedna z těch skupin, které chtějí najít své místo v podsvětí, ale nemají koule na to, aby na někoho zaútočili nebo ho oddělali. Craig vytáhl pistoli, kterou do této chvíle schovával v saku a namířil ji na muže, který k nám natahoval ruku. Byl to ten jediný moment od chvíle, kdy jsme se sešli v baru, kdy byl naprosto klidný. Začalo mi čím dál víc vrtat hlavou, co je ten chlap vlastně zač. Kvůli posraný zásilce je jako na trní, ale když na někoho míří pistolí, vyzařuje z něj naprosto ledový klid.

Odsunula jsem část černé bundy, pod kterou jsem schovávala pistoli. Cassandra jim taky dala jasně najevo, že je ozbrojená. Ani jeden z nás nepromluví, naše zbraně mluví za vše. Zahrávají si se špatnými lidmi. Chlápci se otočili a zmizeli tak rychle jako se objevili.

"Tahle lůza tady neví, s čím si tu zahrávají," prohlásí Craig a zastrčí pistoli zpátky pod sako do pouzdra.

Zvedla jsem obočí. Od chvíle, kdy jsem nabídku na tuhle práci dostala, uvažovala jsem, kdo by byl ochotný dát dohromady tolik peněz za jednu zásilku... Buď nějaký z gangů, které se tu pohybovali a nebo VIPER a Craig pro někoho z nich pracoval. Jinak by neřekl, že je něco víc, než oni. Každopádně, když něco poseru, nebude na mě nasranej jenom Craig, ale i další skupina lidí. Super...

Pokračovali jsme dál na místo, kde mělo proběhnout předání. "Takže, teď ke schůzce... očekává se, že by neměly přijít žádné problémy. Ale nikdy se neví. Pokud se o tom někdo dozvěděl tak je možné, že bude dodávka přerušená. V tom případě bude na vás mě udržet v bezpečí než mi příde odvoz," informoval nás Craig. Znovu znervózněl.

Dorazili jsme na místo. Craig se uklidnil a nahodil neutrální výraz.

Byl to plácek s budovami. Kdysi uprostřed plácku bývalo basketbalové hřiště, ale to bylo zřejmě ještě v době, kdy v bytovkách bydlel někdo jiný než bezdomovci. Muselo to být hezké místo na život, daleko od centra a od hluku každodenního života. Rozhlédla jsem se, kde bych si mohla udělat orlí hnízdo, odkud bych měla nejlepší výhled na celý plac, ale Craig mě předběhl a řekl mi, kam přesně jít. Poslechla jsem ho. Musel mít místo předávky zmapované a to, co mi doporučil, byl asi to nejlepší, co tu bylo. Dalo se tam vylézt po požárním žebříku, teda kdybych se prohrabala tím harampádím, co bylo kolem něj.

Craig se podíval na hodinky a řekl nám, že za pět minut by měla dorazit i druhá strana a zeptal se, jestli máme nějaké dotazy.

"V jakém případě mám střílet?" zeptala jsem se. Když tohle není dané, může velmi snadno dojít k omylu. Mně se to sice nikdy nestalo, ale znala jsem lidi, kteří za to zaplatili.

Bar U Owense, Večer - Abi, Niké (a okrajově i Diego)

Niké napsala, že ho bude pronásledovat a hodila 3 (+1 pro běh)

Sotva Diego převrhne stůl tak Niké vyráží za ním. Niké nestřílí, místo toho se rozhodne Diega pronásledovat. Bohužel ale uklouzne po tom bordelu, co se tam rozsypal ze stolu a pak vrazí i do onoho stolu a sletí na zem, naštěstí ale ne nějak tvrdě, takže se hned zas vyhoupne na nohy. Když už Niké po schodech začne stoupat nahoru, tak už je pozdě. Diego nahoře stihne dveře na vrcholu schodů zatarasit a Niké tak nemůže za Diegem. Možná by mohla pomoct Abi? S její pomocí by snad zvládla cestu odblokovat. Ale Niké má jiné plány.

"727-L-30, posily jsou již na cestě, příjezd cca. za 4 minuty!" oznámí Niké dispečerka poté co zavolá o posily. Zdá se, že policisté co je zavolala před nějakou dobou Abi jsou na cestě. Owens ze sebe sotva vysouká, že se jmenuje Billy Owens, ale na další otázky nereaguje, zdá se, že pomalu ztrácí vědomí. Barman co to doteď pozoroval hodí Niké lékárničku co je za barem.

Jestli Niké chce začít Owense ošetřovat tak ať si hodí desetistěnkou.

Místo činu na Scarlet Avenue, Večer - George

Dorazíš autem na Scarlet Avenue a přivítá tě pohled na ulici obehnanou policejní páskou, blikající majáky policejních aut a další věci, cos tu nějak očekával. Poznáš i dodávku policejních techniků co tam už jistě pracují na místě činu. Obehnaný policejní páskou je nejen velký kus ulice, ale i vchod do jednoho baráku, před kterým stojí na stráži dva policisté. Jedna z nich je mladá policistka, která nejspíš nastoupila nedávno po absolvování policejní akademie a vypadá, že jí je z toho všeho dost šoufl. Je tu ale i více policistů, povětšinou otrlí veteráni, pár na té druhé straně jich odklání dopravu. Glorii a Adama nikde nevidíš, ani jejich auto, nejspíš dorazí až za pár minut po tobě.

Jdeš ke třem kouřícím policistům na kraji pásky, je tam jeden holohlavý černoch a dva běloši, jeden z těch bělochů má knír. "Zdravím, detektive!" řekne ten s knírem a típne cigaretu o zeď nejbližšího baráku. "Nebojte, nedopalky na zem neházíme." usměje se černoch. Ten třetí ti jen pokyne hlavou na pozdrav.

Ten s knírem se hned dá do odpovídání na tvoje otázky. "Dvojitá vražda, muž a žena. Ženská je v tom bytě na posteli, zastřelená. Chlap leží na silnici, střelenej do zad. Samozřejmě to bude jasný až se potvrdí balistika, ale podle všeho ho střelili do zad ještě z vchodu do baráku když z něj vyběh. Teď leží támhle." řekne knírač a ukáže někam doprostřed ulice, kde je hlouček policejních techniků.

"Kdybych měl hádat, tak ta mladá ženská asi byla milenka toho chlapa nebo možná nějaká děv- ehm, prostitutka. Podle všeho je vrah přistihnul ještě předtím, než se mohli- ehm, dát do díla. Ale to je vaše věc, tak se vám do toho nebudu motat." zazubí se knírač a pak dodá. "Jednou sem takhle řekl svoje domněnky detektivce Johnsonové a ta mě strašně sprdla, že se mám starat o svoje věci." dodá knírač ještě a pokrčí rameny, jakože Johnsonová. Ta tímhle přístupem byla na okrsku notorická.

"Chcete se kouknout dovnitř teď nebo chcete teda počkat na ty ostatní?" zeptá se tě ještě knírač, pak ale skutečně vidíš přijíždět auto, ale není to od vás. To poznáš proto, že přijíždí z opačné strany, z okrsku č. 60. Všimneš si, kdo auto řídí. Aspoň že to není detektiv prvního stupně Walter Granson, to by bylo vážně něco. Ovšem i když autem nepřijíždí Granson, není to o moc lepší. Rozeznáš dvě postavy, které ti rozhodně nezvednou náladu. A štrádují si to rovnou k vám. Detektiv druhého stupně Sean Walsh a detektivka druhého stupně Sandra Collinsová. Oba z okrsku č. 60.

Asi bys je měl odkázat do patřičných mezí. Víš, že i když se to stalo blízko jejich okrsku, stále je to tu ještě vaše teritorium a ten případ vám tedy místně náleží. Ať už se ti budou snažit nakecat cokoliv.

Ulice Města, Večer - Cassandra, Maggie

Craig vypadal, že se začíná pomalu zbavovat nervozity, tím že se vzdalujeme od baru. Nejspíše to už, ale na něj jen nebylo tolik znát.

Uličky byli přesně takové jaké se dalo čekat. Úzké a špinavé a někde nějaký ten bezdomovec. Jak se možná dalo čekat tak nám cestu zastoupila nějaká skupinka wannabe-gangsterů, kteří nás chtěli okrást. Ovšem velmi brzo se přesvědčili o tom, že jsem ozbrojený a radši se klidili z cesty a my mohli pokračovat dál.

Craig nám po tom co jsme pokračovali v cestě řekl o tom, že komplikace by neměly nastat a že pokud nastanou tak ho musíme udržet v bezpečí než pro něj přijede odvoz. Prostě to za co jsme dostali zálohu.

Došli jsme na nějaký malý plácek mezi budovami, že kterého vedou dvě cesty dál, ta, kterou jsme sem přišli a ta na opačné straně. Předpokládám, že z té opačné strany se pak dostaví druhá strana.

Craig ukázal na basketbalové hřiště a řekl, že tam se proběhne předání pak řekl Maggie kam má jít a co se od ní očekává. Pak oznámil, že druhá strana dorazí za pět minut a jestli máme nějaké dotazy. Mlčela jsem a koukala se po okolí. Nebyla jsem placená od toho, abych se na něco ptala.