Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Crime City - Nové Začátky
Družina
| |||
 | Není polda jako polda Okrsek č. 59, Odpočinková místnost -> chodba Říká se tomu retro. Kdyby tady byl Dave, tak ti za ty kecy natrhne prdel, ty hnusná semetriko bez úcty k mužným sexy knírům... Proletí mi jen tak hlavou, i když raději mlčím a čekám než si zchladí žáhu i na Ryanovi. Ovšem je to dosti těžké, protože její kritika rozhodně není fér. Pokud si někdo zaslouží být nazýván policistou je to strážník Ryan Harrison. Správný chlap, co v akci maká na sto padesát procent, což se rozhodně nedá říct o Johnsonové. Důvod? Mno tak zaprvé, je to ženská. Logicky to tedy nemůže být správný chlap, i když stále existuje šance, že to je hodně profi transvestita. Ale hlavně si včera hřála zadek v autě než jsme chytili toho pitomce. Možná ho zvládla identifikovat, možná i zjistit lokaci a možná ale jen možná i čas, kdy se tam bude potulovat. Ale jinak neudělala prakticky nic a proto by neměla být takový pokrytec, když se krapet zdemoluje jeden maloobchod. Inu, jak řekl jeden moudrý muž. Po generálech je každá bitva. Ne, počkat, tak to nebylo... Uh... Po každé bitvě je generál? Sakra, včera jsem to četl v citátech na Pinterestu! Kdybych neměl paměť srovnatelnou s tou od zlaté rybičky, toto nešťastně zformulované přísloví by se dalo využít i ve chvíli, kdy si tady honí své imaginární péro, pokud to tedy není babochlap s klobásou schovanou mezi půlkami, s tvrzením, že by ten masakr u banky a vlastně celý problém s Crime City zvládla nejlépe. Bohužel asi nikdo nedisponuje argumentem, který by ji přiměl aspoň na chvíli sklapnout. Takže i naše šéfová nakonec tento boj s těmi černými větrnými mlýny vzdá a raději vylije ze svého kelímku tu břečku z automatu. Tak se to totiž dělá. Řešit jeden černý problém za druhým. To je přístup, panečku! Na rozdíl třeba od přístupu Jonesové, která v následujících okamžicích dostává zcela určitě přímo ultragigantického zjeba ve jménu perníkového G. Floida. Naštěstí to už jsem s Ryanem venku a tedy si můžu jen představit jak brutální to musí být. Možná zandává nějaký rap stěr... Zamyslím se ještě na chvíli, ale potom se již věnuji svému parťákovi. "Jonesová je holt někde úplně jinde. S platem, myšlením i úrovní rasismu, která se bude tolerovat v práci. Koho musí člověk dopadnout, aby mu takové vtipy procházeli?" Já se nemůžu ani trefit do černého terče na střelnici a proto to vypadá, že neumím střílet. Hned druhý důvod, proč to tak vypadá je opravdu fakt, že neumím střílet... Ale koho zajímají druhé důvody, že jo? "Spíše od momentu, co vlezla do místnosti. Knír byl ale poslední kapka." Když už je řeč o mé pýše. Z náprsní kapsičky na mé košili si vytáhnu hřebínek, kterým párkrát projedu tu bujnou hřívu nad mými rty. Ovšem i nadále držím krok s parťákem. "Vážně by mě zajímalo, co má ta ženská pořád za problém. Od prvního dne dělá, jako kdybychom ji všichni nasrali do míchaných vajec." A přitom bychom mohli mít takovou pohodu u nás na okrsku. Ne vážně, jsme něco jako rodina. Ryan je pohodář a srdcař, který bojuje za to co je správný. Prostě pravý bro, na kterého se dá spolehnout v akci i v baru. Potom tu je naše šéfová, která je taková prima mamča, pokud plníte svoje povinnosti včetně úklidu vašeho stolku. Já si ho třeba udržuji v čistotě a proto jsou tady zcela jistě benefity jako záchrana před Johnsonovou, když si nechtíc uděláte z regálu domino v životní velikosti a rozbijete u toho okno. George, ten je takový děsivý strejda, co si o vás zjistí i jaké trenky máte právě teď na sobě. Abych ho zmátl, tak v pondělky nosím slipy a ve čtvrtky boxerky... A třeba Marcus, náš nováček, ten je zase zdejší batole. Hodně svalnatý batole, ale mám ho rád a mám dokonce v plánu si z něj udělat svého kníratého následovníka... Jonesová je zdejší geniální magor a nově i milovník afroamerické kultury, o kterém nikdo neví jak se sem dostala ale je jednoduší ji tady nechat. A rozhodně nesmíme zapomenout na naši nenápadnou El. Sice do teď nevím, co tady vlastně dělá ale je to roztomilý závislák na mobilu, co se musí počítat jako ségra, pro kterou klidně zmlátíte pár hipíků. Jinak, samozřejmě je tady na okrsku ještě několik dalších policistů, ale do teď nevím jak se jmenují. Jsou něco jako takoví ti bratranci a sestřenice z kdovíjakého kolene, které si ani nepřidáte do přátel na Facebooku. Žel celé to kazí Johnsonová, která z toho dělá klišé ala disfunkční holubník. Za námi se po chvíli zjeví opět mamá... ehm, šéfová. Očividně taky raději vzala nohy na ramena, což je pochopitelný a ihned začne šéfovat. "Už jsme na cestě." Odpovím pohotově, když nám sdělí místo dnešní hlídky. Škola... Ó, jak já tohle místo nesnáším. Místo, kde se objevují úhlavní nepřátelé policistů mého kníratého ražení- Úchyláci s pedo knírky... Zvláštní je, že si nás lidi pletou. A přitom je to pořádný rozdíl. Ve střihu, hustotě, preferencí dodávek před pořádnými auty, a třeba tohle ví jen málokdo... Většina z nich běhají jako úchyláci právě kvůli kníru, protože v důsledku odlišného střihu působí znatelně jinak i aerodynamika. A to je prosím fizyka... "Takže hurá do školy! Chceš řídit nebo mám já?" Otážu se Ryana zatímco se vydám stejným směrem, kterým šla naše šéfová. Do garáží pro Máňu! | ||
| |||
 | Konečná Já mam asi na čele napsáno, že jsem uplně blbá. Když už si myslím, že bude všechno v cajku, tak to Billy vyšperkuje toudlectou kravinou. Vypaří se jak jeho laciná voňavka a jde si dozadu pro bouchajdu, jen co uvidí toho svalouše. Navíc chce, abych dělala návnadu. Tak určitě, zlatíčko. Jedna věc je vyhazovat tady kořaly za pár šupů a jiná věc nasazovat krk na nějaký jeho panperiferní hrátky s místním podsvětím za stejnej pár šupů. Takže nazdar bazar Bille, já se tady zas hezky opřu o stěnu, budu vyfukovat žvejkačkový bubliny o velikosti tvýho pupku a nezajímá mě ani ta gorilla, co si stejně jenom objednala pivo a víc koukám po tom kravaťákovi a dvou kočenách. Ale spíš tak letmo ze zvědavosti a dál scanuju celej bar. Když se nic neděje, neni nic lepšího než nechat to tak. A jak se tak opírám o tu zeď, tak levačkou pro jistotu na zádech rozepnu Marva. Dovedu ho vytrhnout rychle i když je zaplej, ale radši mít o osminku sekundy navíc než namíň, že jo.
Tak tohle je Marv. Záruka rovnosti mezi lidma a genderem, když vám teda neutrhne všechny prsty. Kope totiž jak dobytek. Ale je spolehlivej, přesnej a prakticky totálně blbuvzdornej. Taky je fuk, že s nim třeba nedovedete trefit ani vrata od stodoly, protože s tou municí rozsekáte klidně celou stodolu. Jo. Ráda bych o Marvovi řekla, že s nim ještě muj prapradědeček dělal černý díry do indiánů, ale neni to tak. Koupila jsem si ho, když jsem pracovala na ranči určenym pro zážitkovou turistiku. Střílela jsem tam do konzerv od psího žrádla, dávala si páku s autobusama japonskejch turistů a jezdila rodeo na elektrickym bejkovi. Takový jedno veselejší období mýho života. Jenže pak jsem dala šéfovi do frňáku a šla zas o dům dál. | ||
| |||
 | PROMLÉMY U OWENSE Abi (a okrajově Cassandra a Maggie) Jamar mi hodí desať dolárov, normálne by som ich nechal ležať na stole, ale teraz som vážne trochu švorc a tak si ich hodím do vrecka so slovami. "Heh, dám si pivo ešte pred tým ako pôjdem za Owensom, vieš .... aby som bol potom trochu kreatívnejší." Jo, vtipy o lámaní prstov a vybíjaní zubov sú vždy top. Ale okrem našej malej spoločnosti to väčšina ľudí nevie oceniť. Pred tým ako som vyrazil z bytu a rozlúčil sa s Jamarom, som si skontroloval búchačku, boxer vo vrecku a hodil som cez seba svoju bundu. Moje auto nestojí ani za jedno slovo. Stará rachotina, ale inú nemám, preto som ju ešte neroztrieskal basebalkou. Občas mi len tak zdochne na križovatke, ale zistil som, že keď sa poriadne rozčúlim a začnem zbesilo mlátiť do palubovky a nadávať, tak opäť naštartuje. Našťastie sa to dnes nestalo a tak som dorazil pred Owensov bar v celkom dobrej nálade. Uvedomujem si, že som občas zbytočne výbušný, ale dokým ma ľudia nebudú srať, tak bude všetko v pohode. Odfuknem si, keď uvidím tu špinavú dieru. Toto miesto by mali zrovnať so sebou a potom postaviť nanovo. Presne na takomto mieste sa človek bojí, že dostane syfilis len z toho, že sa ide vychcať na hajzel. Vojdem dnu a hneď mi do nosa udrie známa vôňa alkoholu a chcanek. Chvíľu stojím pri dverách a obzerám sa naokolo. Moju pozornosť upútajú dve kočky v rohu s nejakým kravaťákom. Nevyzerajú ako šlapky, ale čo ja viem, do ich biznisu som sa neprišiel miešať. Viac moju pozornosť zaujme tá buchta na druhom konci, ktorá sa baví s Owensom. Tak po takom obrovskom zadku by som si teda tresol. Mám rád silné ženy, to potom môžem byť v posteli pekné zviera a nemusím sa báť, že ju zlomím na polovicu keď poriadne prirazím. Owens zmizol za dverami, ale nejdem ho hneď naháňať. Mám čas, ako prvé si doprajem jedno vychladené, na povzbudenie. Tá buchta, ktorá ma teraz prepaluje pohľadom mi starosti nerobí. Postavím sa k baru a opýtam si od barmana jedno. "Nazdar, daj mi jedno orosené. Dík." | ||
| |||
 | Greenova detektivní kancelář; večer - Johny Ženě, tedy Rose Audleyové, naslouchám a v několika případech souhlasně přikývnu. Jestli čeká, že se před ní rozpovídám o něčem, co se jí netýká, je na omylu. Zajímá mě její případ a můj hezkej večer, přesně v tomhle pořadí, ačkoliv tomu druhému hodlám dnes věnovat podstatně více času. “Chápu,“ Johny Green se opět ocitá na hraně. Pokud to šlo, odmítal jsem se případy do kterých, i když jen zdánlivě, zasahoval VIPER. Jenže tomu se v Crime City nedá vyhýbat věčně. “Máte k vašemu podezření nějaká data? Cokoliv. Útržky hovorů, zmínky o místech nebo jménech.. předpokládám, že něco takového je a nesázíte jen na svou intuici. Hodit se mi budou i jakékoliv další informace, které jsou vám dostupné. Poznávací značky aut, které váš muž používá. Lidé, se kterými se stýká, oblíbené podniky. Klidně týdenní rozpis schůzek, pokud k němu máte přístup. Spoustu toho si umím zjistit i sám, ale vaše pomoc v tomto ohledu nám oběma ušetří drahocenný čas,“ povzbudivě se usměju, aby si nemyslela, že je v tom sama. Jak se zdá, rozhodl jsem se jít proti zásadě, které jsem se poslední měsíce úspěšně držel, a popadnout příležitost za pačesy. “Kdy jste začala mít pocit, že se něco děje?“ vstanu a nabídnu ji alespoň vodu. Káva došla už před několika dny a krabičku s čajem se zdráhám otevřít, kdyby náhodou žila vlastním životem. | ||
| |||
 | Okrsek č. 59
| ||
| |||
(1)6044.jpg){kind=icon} | Bar U Owense, Stůl v zadním levém rohu, Večer - Cassandra, Maggie Byl to zaplivaný lokál. Podobal se jednomu, který jsem navštěvovala, když jsem byla ještě v Brooklynu. Měla jsem tam vždycky zarezervované místo vzadu v baru, kde jsem s přáteli oslavovala svoje vítězství v závodech. Najednou mi přišlo, že je to hrozně vzdálená minulost, i když je pravda, že to bylo možná jen pár měsíců. Svůj poslední vyhraný závod jsem slavila chvíli před tím, než jsem musela zmizet z města. A teď jsem tady v Crime City, bez přátel a kontaktů co mi zůstali v New Yorku. Když jsem dostala nabídku na tenhle kšeft nešlo moc říct ne, hlavně když za to byla velmi tučná záloha. Peníze jsou jedna z mála věcí na které po většinu času neříkám slovo ne. Přece jen prachy se vždycky hodí. Ta částka byla dost velká na to, abych se neptala na nic ohledně té práce a udělala jen to za co jsem byla zaplacena. Dělat ochranku a postarat se o to, že předání zásilky nebude nijak narušeno. Seděla jsem u stolu a čekala na to, až se objeví posel. Zanedlouho taky dorazil blonďatý chlap s koženým kufříkem. Od pohledu mi přišel krapet nervózní. Došel k našemu stolu a představil se jako Craig. Nejspíše to nebylo ani jeho pravé jméno. ,, Cassandra. " představila jsem se mu na zpět a čekala co se od něj ještě dozvím než vyrazíme na místo předání. | ||
| |||
 | Okrsek č. 59 Gloria, Niké, Marcus...okrajově Felix, Ryan, George S lehce pozvednutým obočím pozoruji divadlo, které se přede mnou právě odehrává. Brenda a Gloria se chovají jako dva kohouti v ringu. Je skoro bolestivé to sledovat, a přesto člověk nedokáže odtrhnout zrak. Kdybych to sama neviděla, asi ani neuvěřím tomu, že se to opravdu stalo. A to jsem si myslela, že alespoň Glaria má trochu úroveň. | ||
| |||
 | Okrsek č. 59, odpočinková místnost, večer George, Gloria, Niké, Felix, Ryan, El Dej jako každej jinej. Hnusný počasí v hnusným městě a já sedím v hnusný místnosti na hnusný stanici a usrkávám tu hnusnou břečku, který tady všichni z nějakého důvodu říkají kafe. "To je strašný," zašklebil jsem se při posledním loku té černohnědé hmoty a odložil kelímek na stůl. Prostě den jako každý jiný. Rozhlédl jsem se po ostatních v místnosti. Všichni vypadají stejně nadšeně jako já a dokonce i se stejným zájmem pozorují zprávy. Tedy aspoň většina. Krásně jde totiž poznat, kdo tam byl a kdo ne. Já byl jeden z těch, co tam dorazili jako poslední, ale průser to byl opravdu velký. A jak je v médiích zvykem, hodíme to všechno na těch pár, co se snažili věci hodit do původního stavu. Jo, vyskytlo se pár chyb a zbytečností ale ani nejlepší výcvik vás nepřipraví na realitu. Tam se prostě někdy musí...improvizovat. Do klidné místnosti vletěla Johnsonová a spustila svou přednášku o tom, jak jsou všichni úplně k ničemu, dokonce dodala pár exemplářů. No výborně, ukažme si prstem na ty hlupáky! Bravurní taktika vážená, tohle jim určitě zatne tipec a při příštím zásahu ze sebe vydají to nejlepší. Skvěle. A jak se taky dalo očekávat, přišla i zpětná reakce. Nevím, co si od toho Johnsonová slibovala, ale vrátila se ji solidní čočka. Ještě by to chtělo párek. Pak se ozvala Jonesová. Jen jsem si promnul oči. Jak se ta ženská dostala do sboru mi opravdu jasné není. Jen jsem jejím směrem ukázal dva vztyčené palce, za dobře odvedenou práci. Jestli s ní budu pracovat, vystřelím si mozek. Přednáška skončila stejně rychle jako začala a já jen zamával mizejícím zádům Johnsonové. Tohle bylo něco. Těším se na její další duchanaplňující proslov. "No nic bando. Do začátku máme ještě pár minut. Dá si někdo kafe?" přešel jsem k automatu a koupil si další břečku. Tohle bude dlouhej den. "Jo...nějak jsem se nepodíval do rozpisu. S kým to mám vlastně směnu dneska?" otočil jsem se na ty, co tam ještě zbyli a trochu doufal, že se někdo z nich ozve. Nechce se mi jít zjišťovat s kým to dneska jsem. | ||