U Kate Doma, Pozdní Odpoledne // Myslel jsem to tak, že jim napíšu ohledně těch volných dní, ale může být i tak :D Blbě jsem to napsal Přečtu si překvapivě rychlé odpovědi od bývalých trestanců. Hadžičovi odpovím že zítra by to bylo fajn, s ostatními se taky domluvím až na následujíc dny. Na dnešek to už tlačit nechci, uvidíme, jak to dopadne u Kate a Rachel. „To si asi dokážu představit...“ odpovím Kate trochu útrpně když zmíní stav své sestry. Následuju ji ale do nitra domu. Slyším puštěnou televizi, tak zamířím rovnou do obýváku. Ve dveřích se ale zastavím když vidím, jak strnule Rachel sedí a že stejně prakticky nevnímá okolí. Párkrát se nadechnu než za ní přece jen zamířím dovnitř. Bolí mě ji takhle vidět, ale vím, že Kate to trápí snad ještě víc, protože si uvědomuje, do jaké temnoty se díky tomu všemu Rachel propadá.
„Ahoj Rachel...“ oslovím ji tiše, když k ní pomalu jdu. Jsem rád, že Kate aspoň na chvíli někam zmizela, protože s ní by to bylo ještě o něco složitější. Obejdu pohovku a kleknu si před ní na jedno koleno. „Něco jsem ti přinesl. Vím, že to asi nijak nepomůže, ale nechtěl jsem přijít s prázdnýma rukama.“ mluvím dál, když jí předávám kytku „U Kate to nebyl složitý výběr, líbí se mi a kytkou se nikdy nic nezkazí, ne?“ pousměju se ve snaze přivést ji trochu na jiné myšlenky i když tuším, že se mi to moc nedaří a myšlenkami je stejně pořád u Clarka a toho co s ní prováděl. „Mrzí mě, že sis to musela prožít a nedokázal jsem tomu zabránit. Nedokážu si ani představit jak hrozné to pro tebe muselo být a vím, že ti nemám moc jak pomoci i když ti každý bude říkat, že čas to překoná... Snad ano. Ale pořád máš své děti a ty mají skvělou matku, která je pro ně celým světem.“ pokračuju ve snaze opět její myšlenky nasměrovat k něčemu trochu veselejšímu. „Kdybych se nesnažil zjistit, kdo zabil Ryana, nebyla bys pro ně cílem a neměli by důvod snažit se tě odstranit.“ mluvím dál tiše i když když zvednu hlavu, vidím, že Kate už zase stojí ve dveřích a pozoruje nás... | 
