O pár let později...
"Pohov, tady nejste u armády, Millerová," povzdechnu si, když mi, cestou ze zasedačky, zasalutuje nová strážnice. Zprvu bych kolem ní asi prošla bez povšimnutí, ale ta postava a ten ksicht mi něco říkal. Zastavila jsem se, dva kroky za ní a přemýšlivě zvedla hlavu ke stropu. Pak jsem se nadechla, zvedla prst, vydechla, pustila prst a konečně se ohlédla. Je to ona! konečně mi doteče, odkud ji znám.
"To je mi překvapení," usměju se. Jop, musím trochu přizvednout hlavu, abych jí viděla do tváře. "Říkali mi, že máme nováčka, ale nenapadlo mě, že to budete zrovna vy. To se vám tak akce tehdy u baru tak zalíbila?" ušklíbnu se a rozhlédnu se po vyprázdněné místnosti. Jasně, Reddington... povzdechnu si a podívám se na hodinky. "Jdete do ulic s Reddingtonem, že jo?" zeptám se, aniž bych očekávala odpověď.
| 
