Dva kuřecí
Taxem se zas přežrala. Jo. V bufáči jsem začala a pak jsem si radši ještě zašla na dva kuřecí durumy a teď se jim vracim a budou ze mě celý šťastný. Kdák!
Byla jsem si jistá, že nalačno jít nesmím, abych je náhodou hned nabroušená nesežrala. Vtip. Ve skutečnosti se sem hrozně těšim, a drsně se tvářím, protože mam hroznou prču, jak se mě pak všichni všude bojí.
Lhala bych, že mě to nebavilo v přijímači a že jsem se nudila na jižním městě. Tahle práce je totiž takový moje jasný prozření.
To osobní satori jsem prodělala, kdy jsem si uvědomila, že jsem celou dobu a od mala měla ten samej mozek. Celej chlupatej.
Nikdy jsem nechtěla moc a přesně to u policajtů dostaneš. Taky jsem vždycky chtěla patřit do nějaký party a být taková chillová. Proto gangy prostě nakonec nebyly uplně to vončo a vlastně byly i dost chabý a slabý.
A tak jsem teď v tom největším.
Jo, když si to uvědomíš naplno, tak ti to může až vyrazit dech, ale je to tak.
Největší kriminální organizace jsou fízlové.
Drží spolu, výpalný za ně vybírá stát, dává jim přesně jen tak smočit jako každá mafie svym podržtaškům a zbytek je pro jejich bossy, což jsou šašci v kravatách. Jojo, tam přesně vysoko u bílýho trůnu.
Cajti si hájí svý teritorium - teda stát. Navzájem se podržej i podrazí a kmenová ideologie a božstvo zároveň je jim takzvanej zákon. Ten se ohejbá podle toho, kdo víc maže. Aby to nasucho nevrzalo a nepraskalo a nebylo to náhodou slyšet.
Takže tohle všechno už vim a je mi to vlastně šumák, hlavně, že se můžu tvářit hodná a bejt u toho občas zlá a nejlepší z toho stejně je, že tenhle džob mě nutí vydat fůru kalorií. Skoro víc, než přijmu. Občas. V posilce. Kde jinde. Za horama papírů to nebude.
A tak jsem tady, jaká jsem!
Strážník Abigail Millerová, pro kámoše strážnice Abi a pro nekámoše strašná godzilla, co s nima vyrazí futra, zvedne je, zase hodí na zem, dvakrát na ně upadne, třikrát šlápne a želískama cvakne až pak, aby se neřeklo.
Dělám si srandu.
Tohle si šetřim na velký nekámoše. Jinak jsem jako vždycky sladká a milá a se svejma sto sedmaosmdesáti cenťákama - bojim se, že asi zrovna i dvě stě třiceti librama, to tipuju podle toho jak se mi zrovna rozvíraj kapsy u gatí a tlačí mě všechno a všude a stejně tak všude všechno leze - div ne roztomilá prostě!
Dneska je mým novým parťákem nějakej Felix Reddington a já ho na netu sjela shora dolem, abych věděla, co je to zač a jestli... No nic.
Ale podržte se, kdo mi šéfuje! Tortilla, se kterou jsme u starýho Owense zatýkaly mexikánskýho zubra.
"Strážník Millerová se hlásí do služby, madam!" zasalutuju a vypnu se tak hrdě, že je až trochu možný, že šéfovou s úsměvem od ucha k uchu zastřelim knoflíkem.
