Andor.cz - Dračí doupě online

„Jo... Většinou to bývá klidnější...“ souhlasím s Olivií. Když nadhodí i takovou alternativu, pousměju se, ale po masáži, kterou jsem dnešní noc dostal, mi to nepřijde jako až tak úžasná myšlenka jako večer než jí končila služba „Tak to už záleží spíš na tobě, než na mě, ne?“ nadhodím ještě se slabým úsměvem. „Jestli by byli tak pitomí? No, zamysli se a odpověz si sama...“ odpoví jí, protože je mi jasné, že si dokáže takové triviální věci spočítat i sama.

„To by mohlo, ale to se stejně dozví. I tady z toho hlášení a kamer.“ ukážu na rozepsané hlášení na počítači. Všechno to stejně musí projít schválením velení. Když se ale začne vztekat ohledně průběhu soudů, musím se smutně pousmát. „Přesně tak... Mělo by to tak být. Ale někteří si prostě připíšou čárku za objasněnost a jsou spokojení. A soudci je často jedno, kdo jde za mříže, když ví, že spáchal něco jiného...“ odpovím jí smutně. Bohužel, právo se tady scvrklo jen na prázdný pojem a jen náš okrsek to snad bere jako něco víc...

Reakce Camily mě trochu překvapí, ale pak mi dojde, kde vlastně jsme a už mi dojde, že to asi nebyl úplně ojedinělý požadavek. „Ne, fakt ne. Tohle zrovna mezi mé záliby nepatří...“ odpovím jí. Zrovna zmiňovat nekrofilii a pak jí ukazovat posmrtnou fotku ségry neberu jako nejlepší začátek konverzace. Ale to, že zmíní stálého klienta, je zajímavé. Třeba by o Brownovi mohla vědět něco víc. „A ne, nevím, odkud jsi, ani jaké to tam je. Ale Amerika může být i víc než jen takový bordel bez úrovně.“ odpovím jí a čekám, jestli bude nějak pokračovat. „Jo, je možný, že by se to nelíbilo nám, ale vzhledem k tomu, že by to nebyl první chlap, na kterého mířím bouchačkou, věřím, že by se to nelíbilo ani jemu...“ pokrčím rameny. Nemusí vědět, že jsem mířil zrovna na kolegu, ale to je přece jen detail...

Pak jí konečně povím, proč tu vlastně jsme a nebýt Olivie, asi by nám Camila utekla. Každopádně to přivolá toho zatraceného černocha a já musím rychle vymyslet, co uděláme dál, protože jinak asi budeme mít nevítanou společnost. „Jasně že je všechno v pohodě!“ zavolám na něho přes dveře „Zaplatili jsme dost na to, aby u toho ta tvá štětka mohla dostat pár facek zatímco má péro v hubě, ne?“ zkusím mu nasraně odpovědět první, co mě napadne. Ale moc nevěřím tomu, že to vyjde. Teď by se hodilo, aby Olivie pěkně nahlas zasténala, ale nemůžu jí to říct, protože by nás beztak slyšel ten černoch...

„Může být...“ souhlasím částečně s poznámkou Olivie. Ale na tohle je podle mě zatím brzy a také jí to naznačím „Uvidíme, kam nás dál zavede vyšetřování. Myslím, že po dnešní noci mají technici tolik práce, že sami neví, kam dřív skočit.“ rozhodím rukama. Já vlastně taky nevím, co řešit dřív, ale vražda je přece jen aktuálně nejžhavější stopa. Všechno ostatní už částečně vychladlo. „Já a nebrat tě vážně? Ale no tak... Kdyby to tak bylo, nestála bys tu.“ připomenu jí, že ještě večer před sebou měla vyhlídku dlouhých let služby v uniformě bez výhledu na nějaké brzké povýšení. „A ano, vložil.“ připustím trochu zklamaně „Akorát nerad střílím po lidech. Byť by to byli křiví poldové.“ dodám ještě na vysvětlenou. Jak se tahají bouchačky, většinou to končí blbě. Díky tomu, že tam byl Hart, jsem si věřil, že to bude v pohodě, ale být tam dva jako Fisher... Kdo ví.

„Jo, takový to je. Tam.“ potvrdím. Zatím jí nebudu zatěžovat tím, že máme nějakého krtka i tady u nás. Třeba na to přijde sama nebo si minimálně nebude pouštět pusu na špacír. „Možné to je. Uvidíme, co na to řekne kapitán s poručíkem. Záleží to hlavně na nich. Ale věřím, že na šedesátém se ho budou chtít zbavit, protože není jako oni.“ odpovím jí i na tuhle otázku. „No, tohle už je trochu extrém, ale jak vidíš, děje se to. A není toho málo. Smutné je, že by pro nás každý z nich měl být stejný jako nevinný člověk, ale pro soudce i návladního je to prostě odpad a je jim často jedno, koho za to odsoudí...“ ozřejmím jí smutnou realitu.

Pak už se ale vydáme na cestu do bordelu, který je naštěstí aspoň na našem okrsku. Když k němu přijedeme, vzpomenu si, že už jsem v téhle ulici kdysi byl s lidmi z mravnostního, ale to jsem ještě dělal v uniformě, tenhle bordel tu nebyl a šlapky tu vesele korzovaly po ulici společně s dealery ve vzájemné plodné spolupráci. Užít si a koupit si fet na později? Proč ne, že..?

Dřív než se ale stihnu pořádně rozhlédnout, už jsme uvnitř a já se koukám na rádobybohatéhonegra za pultem, který stejně kouká na nás. Já prakticky jen pozdravím a už Olivie převezme iniciativu. Očividně se do role vžila a mě to vůbec nevadí, aspoň mám možnost vrátit jí to popichování z mé kanceláře. Položím jí pravou ruku kolem pasu, přitáhnu ji k sobě a sjedu dlaní na zadeček, který lehce zmáčknu. „Ale zlato... Taky nemusíš všechno vykecat...“ neodpustím si a vidím, jak obavy černocha postupně mizí a už nás považuje za prakticky běžné zákazníky. „V pohodě, určitě si vybereme.“ odpovím s úsměvem majiteli a čekám, s kým přijde.

„Jo, ta vůbec není špatná!“ usměju se spokojeně prve na Olivii, kterou si ještě jednou přitáhnu k sobě a pak se usměju i na majitele. Nechám Olivii zaplatit a pak už podle pokynů směřujeme nahoru na pětku. Camila vypadá, že je jí to vlastně všechno tak nějak napůl jedno, ale když se Olivie zmíní o tom, že mám trochu zvláštní přání, přece jen trochu znervózní. „Posaď se Camilo...“ požádám dívku a počkám, až to udělá „Znáš tuhle dívku? Isabelu?“ zeptám se jí a ukážu jí výstřižek z katalogu. Pokud to potvrdí, budu teprve pokračovat dál.

„Hele... Možná to tak nevypadá a já i támhle má přítelkyně jsme z kriminálky... Neboj, ne z mravnostního, ale pokud bys odsud chtěla pryč, něco se s tím snad udělat dá...“ uklidním ji, aby se nebála jako spousta ostatních prostitutek, které tuhle práci dělat chtějí a kolegové z mravnostního se je snaží rozprášit „Prostě... Tvou kamarádku někdo v noci zastřelil a já chci dostat toho grázla, který jí to udělal.“ oznámím jí a ukážu jí fotku v telefonu. Pokud by to vypadalo, že začne křičet nebo jinak projevovat jiné chování, než se od nás očekává, jsem připravený ji umlčet. „Prostě potřebujeme tvou pomoc. Cokoliv, co jsi nám o Isabele nebo jejích klientech schopná říct, nám pomůže...“ naléhám na ni po chvíli.

S černochem si pak při odchodu promluvím taky, ale to až později. Zatím nemůžeme vzbuzovat pozornost...

To, že technici potvrdí výpověď Joea mě až tak nepřekvapí. Ale o to smutnější je to, k čemu ho chtěli použít. Vsadím cokoliv, že doufali, že Joe po mě vystřelí a já ho v sebeobraně zabiju. Jeho jako svědka by se zbavili a mě by měli z krku skrz vyšetřování. Možná? Znám dost paranoidních lidí a teoreticky by to odpovídalo... Ale ta zbraň bez čísel a hromada falešných dokladů? To už mi moc nesedí.“ odpovím Olivii, ale čekám, jestli přidá ještě nějakou svou poznámku.

„Jak znám jejich způsoby, tak jo, vysmějou.“ potvrdím svůj předchozí poznatek. „Věřím tomu, že jsi strašlivý nepřítel. Ale ty bojuješ fér. Oni ne a musíš si na to zvyknout.“ odpovím jí trochu zklamaně. I když to, jak pohotově se o sebe dokázala postarat, mě částečně přesvědčilo, že se i v nějaké rvačce úplně neztratí. „Nepřeháněj. Na divoký západ mám špatnou bouchačku a zase tak moc jsi zachránit nepotřebovala. Ale nemůžu popřít, že to byl příjemný pocit.“ usměju se trochu unaveně. „Ale jinak souhlasím, nebýt tam Hart, ale někdo další jako Fisher, dostala bys obuškem po hlavě během zápasu s tím prvním a bylo by to vyřešené.“ souhlasím s její poznámkou. Když začne rýpat ohledně svého vzhledu a návštěvy bordelu, jen se usměju. „Koukat se na tebe dalo i v uniformě, takže ne, kvůli tomu ne.“ odpovím pobaveně, ale to neznamená, že se ještě pár vteřin jejími křivkami nekochám „Ale jinak tam jdeme jen kvůli práci, divila by ses, jak často na taková místa budeš muset chodit. Akorát s tím velkým detektivem ses netrefila, to bys musela za někým jiným...“ dodám a čekám, jestli bude ještě nějak pokračovat v popichování ohledně vzhledu a bordelu „A kdy? Asi můžeme prakticky hned... Čím dřív tam budeme, tím větší je šance, že ještě nebudou vědět o smrti té své kolegyně.“ odpovím a zavolám na pitevnu aby mi poslali fotografii umytého obličeje té zastřelené prostitutky, abych ji mohl porovnat s fotkou Isabely.

„Jo, už se můžu relativně normálně hýbat.“ souhlasím a i když je mi lépe, pořád se cítím, jako by mě převálcovala parní lokomotiva. „No... Tak detektiv Walsh trestá ty, kteří ho nepotěší. Hart nesplnil jejich očekávání, pustil mě a i když si vymyslel tu krycí historku, stejně dostal trest.“ pokrčím rameny. Snad už ví, proč chci Harta dostat k nám. Jednak si myslím, že si to zaslouží, ale taky mu něco dlužím... „Přímo od nich ne... Spíš oklikou. Využili jednoho chlapa, kterému vyhrožovali, že na něj hodí vloupačku, půjde do chládku a jeho syn, který už nikoho nemá, skončí v děcáku.“ trochu to Olivii osvětlím a ze šuplíku vytáhnu složky s případem Octavie Bennetové. „Kdybychom náhodou měli volno a neřešili ty probíhající případy, musíme se podívat na tohle. Bennet si zaslouží vědět, proč jeho žena zemřela...“ dodám, když složku po stole posunu k Olivii. „A ano, popovídal. Má plné právo nenávidět policajty a i kdyby v té bouchačce měl ostré a chtěl sejmout každého poldu, kterého potká, úplně bych se mu nedivil.“ odpovím a čekám, jak se bude tvářit po záznamu z diktafonu.

„Takže už chápeš, proti čemu stojíme?“ zeptám se jí „Zvláštní... Možná. Většina lidí by řekla, že jsem spíš blázen.“ odpovím jí a trochu nuceně se zasměju. „A ne, nemůžou. Ale dělají to. Všichni to děláme, akorát já spíš po nich chci nějaké informace výměnou za to, že jim odpustím nějaký drobný prohřešek. To jsem měl na mysli, když jsem ti večer říkal, že každý polda si musí najít svou cestu a vybrat si věci, které podle něj jsou horší než jiné.“ připomenu jí předchozí rozhovor. Na počítači nacvakám žádost o výpis všech aut, které by přicházely v úvahu a nechám mašinku pracovat. Až budu zpět, měl bych mít hezky přehlednou tabulku. „Díky. Vážím si toho. Takže pojedeme?“ zeptám se a jestli proti tomu nic nemá, vyrazíme zpět na dvůr k autu. Ještě si ale přes sebe hodím mikinu, aby nebyl vidět odznak, pouta a pistole na opasku. Přece jen, máme být normální klienti, tak bychom tak měli i vypadat. Na dvoře si opět vezmu Victorii, kterou jsem měl předtím a vyrazíme na uvedenou adresu...

Trochu mě překvapilo, že domluva proběhla tak rychle, ale proč vlastně ne. Pro majitele jsme byli jen další obyčejní zákazníci a pokud si Brown zaplatil u té šlapky celou noc, je dost možné, že majitel ani neví o tom, že už je po smrti a její chladnoucí tělo leží v naší márnici. „Tak jo, vypadá to, že máme domluvený ještě výlet.“ prohodím k Olivii než se před bytovkou rozejdeme. Uvidíme, jak se popasuje s tímhle, i když nevypadá, že by se štítila jít do bordelu. Na okrsku pak navážu na její dotaz ohledně Browna.

„Jo, v něčem jel. Ale v čem? Kdo ví... Snad nám něco řeknou ty zajištěné věci. Kdyby byl čistý, nenajdem tam takový kufřík s nouzovou zásobou.“ odpovím a chvíli přemýšlím, jestli jí můžu říct všechno o tom, jak jsem přišel ke všem těm modřinám. Přece jen, s Brownem to ve výsledku taky souvisí. „Minimálně se ten jeho brácha stane výhradním vlastníkem firmy. Pro začátek je to ten nejjednodušší motiv, ale často bývá správný.“ pokrčím rameny a vrátím se k jejímu dotazu na Fishera. „I kdybych dosáhl jen toho, že tomu křivákovi znepříjemním život, budu spokojenější než aby mu to prošlo. A jak znám ty jejich voly, vysmějou se mu, že ho přeprala ženská.“ ocením její zásluhy. O mém a Hartově přičinění zatím pomlčím.

Počkám si, až se vrátí ze zbrojnice a spokojeně se usmívám, když se přede mnou předvádí a pomalu otáčí. No co, který normální chlap by si takový výhled neužil, ne? „Skvěle. Je radost mít parťáka, na kterého se dá koukat.“ usměju se a přejdu k ní. „Jen maličkost...“ nadhodím a vezmu jí z ruky odznak. Očividně pořádně neví, co s ním, když nemá uniformu, na kterou by ho připnula. Zacvaknu ho do malého držáku na koženém obalu a pověsím jí ho na krk. „Jo, to by šlo...“ usměju se spokojeně, když vidím, že jsem i délku šňůrky odhadl správně a odznak se tak leskne zhruba na úrovni prsou. „A je z tebe detektiv.“ neubráním se rýpnutí. Takhle rychle to asi nečekala, ale tím, jak jsme se předtím bavili, mě celkem oslovila.

Pak už jí ale ve stručnosti převyprávím, co se stalo tam na ulici a jak jsem si zase krásně povykládal s Walshem. „...no, Hartovi asi došla trpělivost a zastal se mě. Nebo aspoň to podal tak, že nebude Walshe a chlapy zdržovat a místo toho mě v poutech odvede stranou, ať nepřekážím. Tam se omluvil, řekl mi, co tam vlastně dělají a i to, že Walsh mimo to, kde měl být, vlezl i do bytu toho mého informátora. A dostal jsem od něj flashku, kterou našel na ulici. Podle všeho je toho mého Blacka. Soubory si takhle zálohoval...“ začnu a nadechnu se. No, když už jsem se jí rozhodl věřit, snad se to nevymstí. „Bylo tam dost věcí. Videa z banky, trasy, po které odletěly vrtulníky... Ale taky spousta účtů a korespondece. Úplatní policajti a úředníci - bohužel většinou v šifrách -, i zmínka o té Brownově firmě a tom, že se přes ni dost peněz pere a přelévá. Tak jsem zvědavý, jestli na hospodářské něco odhalí, když jim dám seznam toho, na co se zaměřit.“ povím to aspoň ve stručnosti. Pak už jen zmíním Benneta „A pak už na mě jen pár poldů z šedesátého poslalo chlapa, co mě mel sejmout... Nakonec jsme si celkem dobře povykládali a díky němu mám hezký seznam křiváků z šedesátého. Sice bez větších důkazů, ale když víme, po čem se dívat...“ nadhodím a pustím jí přehrávání záznamu na diktafonu. Během toho hodím na Cloud záběry ze své kamery, dopíšů hlášení a zeptám se techniků na tu Bennetovu pistoli - hlavně jestli fakt byla nabitá slepýma... Podle toho, jak se Olivie tváří, to vypadá, že nečekala, že se toho dnešní noc tolik stane, změní a dozví...

"Jo, schválně. Když budeš šikovná, koupím někde dobré kafe po cestě zpátky." navrhnu jako teoreticky smířlivý argument. To, že Olivie má pevný stisk mě až tak nepřekvapuje po tom, co jsem viděl, jak dokázala srovnat Fishera. Kdyby tam s ním nebyl Hart, ale někdo jiný z šedesátého, asi by tak dobře nepochodila, ale aspoň v tomhle měla štěstí. Když se u nás objevila Diazová s dalšími chlapy, šlo to už všechno jako na drátkách. S nikým ze šedesátého jsem se už srát nemusel a White si je držel hezky na vodítku. Sice bylo vidět, jak nasraně skřípe zuby, ale to bylo tak zhruba všechno, co mohl dělat. Věděl, že papíry máme v pohodě a vzhledem k neustále blikajícím světýlkům na kamerách si ani nemohl moc vyskakovat. Od firmy odjede poslední dodávka a pak už technici zamíří za náma do bytovky. Znovu zapnu kameru a s Olivií po boku je následujeme. Nijak se jim pod ruce nepletu a nechám je hezky postupně všechno projít. Už prakticky končíme, když se Olivie ještě rozhlíží po místnosti a všimne si malé skrýše ve zdi. Dám jí do ruky svou kameru, ať někdo neprská, že to není jako jediné natočení a doběhnu techniky na chodbě "Chlapi, pojďte sem ještě na chvíli, tohle bude potřeba zajistit od vás." stáhnu je ještě zpět do apartmánu.

Pak už pozoruju, jak ze skrýše postupně vyndávají jednotlivé položky a po částech je balí do úhledných označených balíčků. "No, tímhle sis vysloužila asi víc než jenom kafe..." okomentuju Olivii, která je se svým objevem očividně spokojená. A já se jí vůbec nedivím. "Chtělo by to najít toho, kdo tenhle katalog distriubuuje..." prohodím směrem k ní, když v rukavicích prohlížím výstřižek s Isabellou. Fakt by to klidně mohla být ta zastřelená. "Zkusíme si užít zbytek noci, ne?" usměju se na Olivii a zkusím služebním telefonem vytočit číslo na výstřižku. Je možné, že je to vyloženě na Isabellu a tudíž to nikdo nezvedne, ale spíš bych to podle vzhledu katalogu odhadoval na nějaký bordel, který posílá holky na eskort. Pokud to skutečně vezme někdo v bordelu, řeknu, že jsem od kámoše dostal kontakt a chtěli bychom si s přítelkyní vybrat nějakou holku do trojky... To mi umožní vzít tam i Olivii a využít její odhad k tomu, kterou holku si vybrat k povídání a praktikách toho podniku. Pokud to ale nikdo nezvedne, nedá se nic dělat. Na místě hezky v klidu skončíme a postupně se vracíme na okrsek. Na vysílačce v autě ještě naladím frekvenci a vytvořím skupinu jen pro ty, kteří byli s náma na místě. "Tady Wallace. Všem na prohlídce děkuju za dobrou práci. Zvládli jste to dobře a věřím, že nám ty zajištěné věci dost pomůžou." poděkuju všem, protože nevím, jak bych je pak na okrsku všechny sháněl.

Tam už ale dorazíme k obrovské hromadě zajištěných věcí a papírů, které to všechno doprovází. "Tak jo, musíme to všechno projít co nejdřív." prohlásím nad tou kopou "Elektroniku k ajťákům, papíry, účetnictví a doklady na hospodářskou. Zajímá nás všechno, co je jakkoliv protiprávní, byť by to byla maličkost a taky všechno, co nějak vybočuje z normálu. Ty doklady z kufříku na cizineckou ať na to mrknou, možná zjistí, kdo je vyrobil a kvér rovnou na techniku." rozdělím jednotlivé věci na více menších skupin ať to jde rychleji. "Všechny zprávy, kamery a tak nahrát na CLOUD do složky DOMINO a zprávy v papírové formě mě osobně." rozhodnu ještě. Nechci, aby se k tomu dostal kdokoliv, kdo na to nemá oprávnění. Na CLOUD se do téhle složky tak dostanu jen já, kapitán a poručík, plus Pickman a Diazová a možná další, kteří budou na tohle přidělení. Jinak tam budou moct běžní strážníci a detektivové věci jen vkládat, ale žádný soubor, který tam je, si neotevřou. Možná jsem paranoidní, ale věřím tomu, že ne zas tak moc. Zvlášť ve světle posledních událostí. A proč DOMINO? No, věřím, že s těmahle věcma se to začne jako domino postupně sypat když do toho správně strčíme.

Pak už zamířím s Olivií ke mě do kanceláře, vytvořím složku, o které jsem mluvil a začneme dávat dohromady hlášení o tom jejím incidentu s Fisherem. "Tak co? Jaký je tvůj názor na to všechno?" zeptám se a položím před ní na stůl kafe, co jsem po cestě koupil v jednom malém Dineru, který pořád vypadá jako by vypadl z 50. let. I ten dědula za barem podle mě ještě tyhle časy pamatuje. Zároveň tak nějak čekám, že se sama bude ptát na další podrobnosti ohledně noci, protože jí nestačilo to, co jsem jí prozradil při prohlídce. "Mimochodem... Běž si vyzvednout pistoli a nějaké pouzdro na opasek." připomenu jí, že od teď bude nosit zbraň skoro všude a ještě k tomu skrytě. Pro většinu bývalých uniforem je to největší nezvyk, ale věřím, že to zvládne...