Orchid Street
Noc

detektiv Wallace

Brooks a Poole se k bytovce vydali ihned jak jsem jim řekla, což bylo fajn. Nešli bůh ví jak rychle, nejspíše na mě čekali, takže jsem je doběhla hned venku na parkovišti a spolu jsme pak zamířili za detektive Wallacem, kterého jsem o chvilku později spatřila bavit se s nějakou ženou kousek od vchodu. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to strážnice Havishamová. Můj pohled ale spíše zaujali strážníci stojící před vchodem do bytovky, zvláště pak ten co s někým telefonoval.

Své kroky jsem ale nemířila ke strážníkům, spíše jsem je stočila k detektivovi, který právě domluvil se strážnicí. "Detektive, strážnice Havishamová," kývnu oběma na pozdrav a jen co mne Wallace upozorní na Fishera, ohlédnu se na něj. "Slyšela jsem, že je to na šedesátce divoký, ale že až takhle," překvapeně se na něj podívám. Na udělení příkazů mému doprovodu jen pokývám hlavou a oběma policistům pokynu, aby tak učinili. Není třeba jim to říkat znova.
"Detektiv Pickman skončil s výslechem majitele, detektivka Johnsonová si vzala na starosti právničku a zatím se zdá, že vše probíhá hladce," informuji ho.
"Bauere, jak to vypadá s techniky? Kolik toho ještě zbývá?" vyžádám si report od jednoho ze strážníků, co doprovází techniky.

„No jestli chcete jít za mámou a uvařit to kafe, bránit vám nebudu.“ odpovím jí spokojeně. Ne, že bych čekal, že to odmítne, ale přece jen se mi ulevilo. „Ale potřebuju parťáka, navrhl jsem vás a kapitán i poručík to schválili, takže jestli nemáte nic proti...“ pokrčím rameny. „A ano, udělal. Vadí Olivie?“ zeptám se a napřáhnu k ní ruku „Jinak jsem George. Sice si na tu formálnost nepotrpím, už jsme se o tom bavili, ale parťáci by si vykat neměli - pokud na tom netrváte.“ navrhnu. „Dobře, může být. Takže pokud nemáte nic proti, jste opět ve službě.“ usměji se na ni. To už k nám přichází Diazová, takže ještě jednou mávnu na už očividně klidnějšího Harta a pak zapnu kameru.

„Zdravím seržantko, támhle strážník Fisher měl pocit, že může policajtovi z našeho okrsku mimo službu jen tak naložit pár pendrekem a nic se mu nestane. Požádal jsem vás o další lidi jen pro jistotu, kdyby ho náhodou napadlo zkoušet to i na někoho dalšího.“ vysvětlím Diazové i přicházejícím strážníkům. „Jestli nemáte nic proti, běžte jeden nahoru a jeden k té skladovací kóji. Co nejdřív sem pošlu techniky, ať se to nějak pohne. Jak to vypadá v té hlavní budově?“ zeptám se Diazové takhle oklikou jak na Browna, tak právničku i celkový postup prohlídky. Vidím, že jedna dodávka už odjela, takže materiálu máme očividně spoustu...

Před bytovkou je to rozhodně klidnější i když jsem rád, že jsem ještě uvnitř stihl Fishera znovu trochu namíchnout. Když mi Olivie ještě jednou potvrdí, že je v pořádku, spokojeně přikývnu. To, že ji svým způsobem Hart zachránil, vím. Přece jen jsem u toho byl. „Kvůli čemu? No... Vlastně jde o pár věcí, které se staly ještě tady před tím vším.“ odpovím jí „Ale o tom asi až později. Zatím snad jen to, že v uniformě asi končíte.“ prozradím jí a čekám, jak se bude tvářit. „Tohle celé má souvislost s tou vraždou na Scarlet Avenue. A vlastně i s tím přepadením banky, informátorem a částečně i tamhle Hartem.“ sdělím jí a čekám, jestli se bude ještě ptát na nějaké podrobnosti nebo se zatím spokojí s tím, co se teď dozvěděla. „Kafe bych bral, ale jestli budu mít čas? Takže se nechcete něčemu přiučit a opustíte nás?“ zeptám se trochu překvapeně. Zrovna u ní bych čekal, že se ráda přidá k tomu, co se tady rozběhlo.

„Jestli by si zasloužil vyrazit od sboru? Ne, to ne. Ale zasloužil by si přeložit. Ideálně k nám.“ odpovím jí pobavený tím, jak se na mě nechápavě dívá. „A ano, s tím to má taky spojitost. Jel jsem za svým informátorem a nebýt jeho, vypadal bych asi ještě mnohem hůř.“ dodám pobaveně i když při pokusu o smích mě zabolí v žebrech. „Však už jste si určitě všimla, že někteří chlapci z šedesátého rádi hrají svou variaci na baseball a někteří zase mají rádi kopanou. Moje žebra o tom můžou krásně vyprávět.“ dodám ještě a promnu si jednu z největších pohmožděnin.

Pak už jen počkám, až Olivie dotelefonuje s matkou, a mezitím si všimnu Hartova smutného úsměvu. Odpovím mu zvednutým palcem a tichým děkuji. Jsem si jistý, že mu dojde, co se snažím říct a vzhledem k dnešním událostem, věřím, že se brzo potkáme u nás na okrsku. Stejně jako věřím tomu, že se ho jeho kapitán bude chtít zbavit. To už se k nám ale blíží Diazová a další chlapi v uniformách. Dobrá zpráva.

Sice se Fisher pořád snaží tvářit, že je mu úplně jedno, jakou hezkou budoucnost jsem mu nastínil, ale přece jenom jsem si na jeho obličeji všiml malinké změny naznačující, že si přece jen nevěří tolik, kolik tvrdí. Minimálně je to další hřebík do rakve šedesátého a malinký hřebíček do rakve náčelníka, který se hecoval tím, jak šedesátý postavil na nohy a očistil od všech skvrn minulosti. „Co jsem tak slyšel, tak při střílení zezadu ten pořádný kvér zas tak moc nepotřebujete.“ odpovím mu pokrčením ramen. Přece jen, většina případů střelby u nich na okrsku vždycky něčím smrdí. Zrovna sebevražda dvěma ranami do hlavy je známá snad po celém státě.

Hart celkem rozumně navrhne jít ven, ale než mu můžu odpovědět, vrhne se do toho Olivie a musím minimálně úsměvem ocenit to, že Fishera ještě trochu popíchla a přesto to bylo v mezích slušnosti, takže si těžko může na něco stěžovat. Zvlášť vzhledem k tomu, jak to předtím probíhalo. „Souhlasím. Půjdeme ven, minimálně tam bude čerstvější vzduch.“ odpovím Olivii a oplatím jí úsměv. „Abyste se nemýlila. I bez tohohle...“ mávnu rukou směrem k Hartovi s Fisherem „...by vás čekal ráno pohovor se mnou a možná kapitánem.“ odpovím jí stejně tišeji, jako ona prve mě. Až venku popojdeme kus stranou a zkontroluju, jestli kolem nás nikdo není. Pak teprve vypnu kameru. „Opravdu jste v pořádku?“ zajímám se „A s tím Hartem... No, až budeme mít chvíli pro sebe, vysvětlím vám jak se to vlastně seběhlo.“ navrhnu s trochu ztrápeným úsměvem a potáhnu si tričko. Vesměs mě všichni vídají spíš v různých košilích, saku a podobně, tohle je dost nezvyklé a ani se v tom necítím komfortně...

Orchid street, kanceláře, pak bytovka,
Noc

Wallace

Jakmile byly rozkazy rozdány a strážníci se rozešli za přidělenými úkoly, vyrazila jsem na obhlídku budovy, zkontrolovat, jak si vedou. Všichni byli na přidělených pozicích, dělali to co měli a já byla spokojená. Všichni měli kamery zapnuté a nabité, což mne o něco málo uklidnilo. I tak jsem byla stále trochu nesvá z toho, že mezi mými lidmi je nějaký krtek. Chtěla jsem ho vyhrabat, dostat z něj vše, co se dalo a pak ho poslat co nejdál od ostatních. Neměla jsem chuť dělat z něj exemplární případ, ale ani jsem nesměla dopustit, aby si ostatní mysleli, že by jim to mohlo projít.

"Ano Hille?" zastavím se, když mne osloví Hill. "Stížnost si podat může, ale bude mu k ničemu, nikdo se jí nebude zabývat. V povolení je apartmán obsažen, takže se nemusíte bát, že byste dělal něco špatně. Pokud bude nadále prudit, odkažte ho na někoho z detektivů," řeknu s klidem strážníkovi a spokojeně pokývu hlavou, když mi oznámí, že kameru měl neustále zapnutou a vše se snažil vyřešit v klidu. Ten chlap se opravdu snaží, usměji se spokojeně a chystám se pokračovat v obhlídce.
"Pokud budete pokračovat tak, jako teď, nevidím důvod, proč byste měl končit," řeknu mu s vážným výrazem. "Pokračujte v dobré práci a sám uvidíte, že výsledky se dostaví," mrknu na něj.
"Výborně, děkuji. Zůstaňte tady a hlídejte apartmán, dokud na něj nepřijde řada s prohlídkou. Pak ať vás vystřídá někdo z ostatních," řeknu mu a pokračuji v prohlídce. Tedy do chvíle, než se mi ve vysílačce ozve Sharp s tím, že Powell má problém s kamerou. Aktuálně ale nemám jak to vyřešit, takže jediné, co se nabízí je: "Rozumím. Powell se od vás nehne ani na krok, rozumíte? Kdo? Seržant White? Ok, hned tam budu."

Vyrazím ke schodům, abych se dostala dolu, když se ozve Wallace, který žádá o další dva lidi. "Brooks a Poole do bytovky, hlásit se detektivu Wallacovi, já tam za chvilku dorazím," ozvu se do vysílačky, zatímco sbíhám schody, míříc do bytovky, pomoci uklidnit tamní situaci.

Výborně, jsem rád, že se tu ukáže i samotná Diazová, protože jestli budu tady s tím kreténem jednat já, mohl by mě prst na spoušti svrbět až moc. „Jasně, u vás na okrsku je takových v podstatě se nic nestalo nějak podezřele víc než jinde, co?“ neodpustím si. Ale zástupce si klidně zavolat může, jsem zvědavý, jak ho z tohohle vyseká vzhledem k tomu, že takové násilné prohřešky se vesměs netolerují nikde a zvlášť takhle na kameře to uhraje těžko. Ten úder mířený na krk nebo hlavu tam bude vidět moooc hezky. „Já s ním nic řešit nepotřebuju, takže za mě je úplně jedno, kdy přijde.“ pokrčím rameny. Jaká opatření přijme White, to už je druhá věc. I když je mi jasné, že neudělá vůbec nic.

„I kdybych tě zastřelil, Hartovi by se těžko něco stalo. Netuším, co cpeš do služební bouchačky ty, ale naše náboje neproletí.“ odpovím mu klidně. Přece jen, naše Hornady XTP se v tělíčku krásně roztáhnou a předají veškerou energii, takže prakticky není šance na to, že by proletěly. Pokud teda zasáhnou trup, stehno nebo větší kus masa. Paží většinou proletí, ale už málokdy napáchají nějakou škodu. Fisherově provokaci se jen usměju. Jestli myslí, že mě vyprovokuje k tomu, abych to zmáčkl, musí použít mnohem vyšší kalibr. Ano, představa je lákavá, ale tím, že bych se takhle vypořádal s křivými policajty, bych se snížil snad ještě pod jejich úroveň. Takhle jen spustím kohout na bezpečnostní ozub a strčím pistoli zpět do pouzdra. „K čemu pouta Fishere... Mě úplně stačí, že konečně existuje nějaký důkaz o tom, jak vaše běžná praxe vypadá.“ odpovím mu spokojeně a poklepu ukazováčkem ze strany na kameru připnutou na límci trička. Sice vypadám jak vandrák s pistolí na opasku a odznakem na šňůře kolem krku, ale konečně mám pocit, že tahle noční přes to všechno má nějaký smysl. „A neozbrojený... No... Pořád máš na opasku taser, teleskop a pendrek se válí půl metru od tebe, takže bych tenhle argument vynechal.“ doporučím mu. Stát přede mnou takhle nějaký grázl v době, kdy jsem nosil uniformu, mířil bych na něho bouchačkou prakticky celou dobu rozhovoru.