To, že technici potvrdí výpověď Joea mě až tak nepřekvapí. Ale o to smutnější je to, k čemu ho chtěli použít. Vsadím cokoliv, že doufali, že Joe po mě vystřelí a já ho v sebeobraně zabiju. Jeho jako svědka by se zbavili a mě by měli z krku skrz vyšetřování. Možná? Znám dost paranoidních lidí a teoreticky by to odpovídalo... Ale ta zbraň bez čísel a hromada falešných dokladů? To už mi moc nesedí.“ odpovím Olivii, ale čekám, jestli přidá ještě nějakou svou poznámku.

„Jak znám jejich způsoby, tak jo, vysmějou.“ potvrdím svůj předchozí poznatek. „Věřím tomu, že jsi strašlivý nepřítel. Ale ty bojuješ fér. Oni ne a musíš si na to zvyknout.“ odpovím jí trochu zklamaně. I když to, jak pohotově se o sebe dokázala postarat, mě částečně přesvědčilo, že se i v nějaké rvačce úplně neztratí. „Nepřeháněj. Na divoký západ mám špatnou bouchačku a zase tak moc jsi zachránit nepotřebovala. Ale nemůžu popřít, že to byl příjemný pocit.“ usměju se trochu unaveně. „Ale jinak souhlasím, nebýt tam Hart, ale někdo další jako Fisher, dostala bys obuškem po hlavě během zápasu s tím prvním a bylo by to vyřešené.“ souhlasím s její poznámkou. Když začne rýpat ohledně svého vzhledu a návštěvy bordelu, jen se usměju. „Koukat se na tebe dalo i v uniformě, takže ne, kvůli tomu ne.“ odpovím pobaveně, ale to neznamená, že se ještě pár vteřin jejími křivkami nekochám „Ale jinak tam jdeme jen kvůli práci, divila by ses, jak často na taková místa budeš muset chodit. Akorát s tím velkým detektivem ses netrefila, to bys musela za někým jiným...“ dodám a čekám, jestli bude ještě nějak pokračovat v popichování ohledně vzhledu a bordelu „A kdy? Asi můžeme prakticky hned... Čím dřív tam budeme, tím větší je šance, že ještě nebudou vědět o smrti té své kolegyně.“ odpovím a zavolám na pitevnu aby mi poslali fotografii umytého obličeje té zastřelené prostitutky, abych ji mohl porovnat s fotkou Isabely.

„Jo, už se můžu relativně normálně hýbat.“ souhlasím a i když je mi lépe, pořád se cítím, jako by mě převálcovala parní lokomotiva. „No... Tak detektiv Walsh trestá ty, kteří ho nepotěší. Hart nesplnil jejich očekávání, pustil mě a i když si vymyslel tu krycí historku, stejně dostal trest.“ pokrčím rameny. Snad už ví, proč chci Harta dostat k nám. Jednak si myslím, že si to zaslouží, ale taky mu něco dlužím... „Přímo od nich ne... Spíš oklikou. Využili jednoho chlapa, kterému vyhrožovali, že na něj hodí vloupačku, půjde do chládku a jeho syn, který už nikoho nemá, skončí v děcáku.“ trochu to Olivii osvětlím a ze šuplíku vytáhnu složky s případem Octavie Bennetové. „Kdybychom náhodou měli volno a neřešili ty probíhající případy, musíme se podívat na tohle. Bennet si zaslouží vědět, proč jeho žena zemřela...“ dodám, když složku po stole posunu k Olivii. „A ano, popovídal. Má plné právo nenávidět policajty a i kdyby v té bouchačce měl ostré a chtěl sejmout každého poldu, kterého potká, úplně bych se mu nedivil.“ odpovím a čekám, jak se bude tvářit po záznamu z diktafonu.

„Takže už chápeš, proti čemu stojíme?“ zeptám se jí „Zvláštní... Možná. Většina lidí by řekla, že jsem spíš blázen.“ odpovím jí a trochu nuceně se zasměju. „A ne, nemůžou. Ale dělají to. Všichni to děláme, akorát já spíš po nich chci nějaké informace výměnou za to, že jim odpustím nějaký drobný prohřešek. To jsem měl na mysli, když jsem ti večer říkal, že každý polda si musí najít svou cestu a vybrat si věci, které podle něj jsou horší než jiné.“ připomenu jí předchozí rozhovor. Na počítači nacvakám žádost o výpis všech aut, které by přicházely v úvahu a nechám mašinku pracovat. Až budu zpět, měl bych mít hezky přehlednou tabulku. „Díky. Vážím si toho. Takže pojedeme?“ zeptám se a jestli proti tomu nic nemá, vyrazíme zpět na dvůr k autu. Ještě si ale přes sebe hodím mikinu, aby nebyl vidět odznak, pouta a pistole na opasku. Přece jen, máme být normální klienti, tak bychom tak měli i vypadat. Na dvoře si opět vezmu Victorii, kterou jsem měl předtím a vyrazíme na uvedenou adresu...

Trochu mě překvapilo, že domluva proběhla tak rychle, ale proč vlastně ne. Pro majitele jsme byli jen další obyčejní zákazníci a pokud si Brown zaplatil u té šlapky celou noc, je dost možné, že majitel ani neví o tom, že už je po smrti a její chladnoucí tělo leží v naší márnici. „Tak jo, vypadá to, že máme domluvený ještě výlet.“ prohodím k Olivii než se před bytovkou rozejdeme. Uvidíme, jak se popasuje s tímhle, i když nevypadá, že by se štítila jít do bordelu. Na okrsku pak navážu na její dotaz ohledně Browna.

„Jo, v něčem jel. Ale v čem? Kdo ví... Snad nám něco řeknou ty zajištěné věci. Kdyby byl čistý, nenajdem tam takový kufřík s nouzovou zásobou.“ odpovím a chvíli přemýšlím, jestli jí můžu říct všechno o tom, jak jsem přišel ke všem těm modřinám. Přece jen, s Brownem to ve výsledku taky souvisí. „Minimálně se ten jeho brácha stane výhradním vlastníkem firmy. Pro začátek je to ten nejjednodušší motiv, ale často bývá správný.“ pokrčím rameny a vrátím se k jejímu dotazu na Fishera. „I kdybych dosáhl jen toho, že tomu křivákovi znepříjemním život, budu spokojenější než aby mu to prošlo. A jak znám ty jejich voly, vysmějou se mu, že ho přeprala ženská.“ ocením její zásluhy. O mém a Hartově přičinění zatím pomlčím.

Počkám si, až se vrátí ze zbrojnice a spokojeně se usmívám, když se přede mnou předvádí a pomalu otáčí. No co, který normální chlap by si takový výhled neužil, ne? „Skvěle. Je radost mít parťáka, na kterého se dá koukat.“ usměju se a přejdu k ní. „Jen maličkost...“ nadhodím a vezmu jí z ruky odznak. Očividně pořádně neví, co s ním, když nemá uniformu, na kterou by ho připnula. Zacvaknu ho do malého držáku na koženém obalu a pověsím jí ho na krk. „Jo, to by šlo...“ usměju se spokojeně, když vidím, že jsem i délku šňůrky odhadl správně a odznak se tak leskne zhruba na úrovni prsou. „A je z tebe detektiv.“ neubráním se rýpnutí. Takhle rychle to asi nečekala, ale tím, jak jsme se předtím bavili, mě celkem oslovila.

Pak už jí ale ve stručnosti převyprávím, co se stalo tam na ulici a jak jsem si zase krásně povykládal s Walshem. „...no, Hartovi asi došla trpělivost a zastal se mě. Nebo aspoň to podal tak, že nebude Walshe a chlapy zdržovat a místo toho mě v poutech odvede stranou, ať nepřekážím. Tam se omluvil, řekl mi, co tam vlastně dělají a i to, že Walsh mimo to, kde měl být, vlezl i do bytu toho mého informátora. A dostal jsem od něj flashku, kterou našel na ulici. Podle všeho je toho mého Blacka. Soubory si takhle zálohoval...“ začnu a nadechnu se. No, když už jsem se jí rozhodl věřit, snad se to nevymstí. „Bylo tam dost věcí. Videa z banky, trasy, po které odletěly vrtulníky... Ale taky spousta účtů a korespondece. Úplatní policajti a úředníci - bohužel většinou v šifrách -, i zmínka o té Brownově firmě a tom, že se přes ni dost peněz pere a přelévá. Tak jsem zvědavý, jestli na hospodářské něco odhalí, když jim dám seznam toho, na co se zaměřit.“ povím to aspoň ve stručnosti. Pak už jen zmíním Benneta „A pak už na mě jen pár poldů z šedesátého poslalo chlapa, co mě mel sejmout... Nakonec jsme si celkem dobře povykládali a díky němu mám hezký seznam křiváků z šedesátého. Sice bez větších důkazů, ale když víme, po čem se dívat...“ nadhodím a pustím jí přehrávání záznamu na diktafonu. Během toho hodím na Cloud záběry ze své kamery, dopíšů hlášení a zeptám se techniků na tu Bennetovu pistoli - hlavně jestli fakt byla nabitá slepýma... Podle toho, jak se Olivie tváří, to vypadá, že nečekala, že se toho dnešní noc tolik stane, změní a dozví...

"Jo, schválně. Když budeš šikovná, koupím někde dobré kafe po cestě zpátky." navrhnu jako teoreticky smířlivý argument. To, že Olivie má pevný stisk mě až tak nepřekvapuje po tom, co jsem viděl, jak dokázala srovnat Fishera. Kdyby tam s ním nebyl Hart, ale někdo jiný z šedesátého, asi by tak dobře nepochodila, ale aspoň v tomhle měla štěstí. Když se u nás objevila Diazová s dalšími chlapy, šlo to už všechno jako na drátkách. S nikým ze šedesátého jsem se už srát nemusel a White si je držel hezky na vodítku. Sice bylo vidět, jak nasraně skřípe zuby, ale to bylo tak zhruba všechno, co mohl dělat. Věděl, že papíry máme v pohodě a vzhledem k neustále blikajícím světýlkům na kamerách si ani nemohl moc vyskakovat. Od firmy odjede poslední dodávka a pak už technici zamíří za náma do bytovky. Znovu zapnu kameru a s Olivií po boku je následujeme. Nijak se jim pod ruce nepletu a nechám je hezky postupně všechno projít. Už prakticky končíme, když se Olivie ještě rozhlíží po místnosti a všimne si malé skrýše ve zdi. Dám jí do ruky svou kameru, ať někdo neprská, že to není jako jediné natočení a doběhnu techniky na chodbě "Chlapi, pojďte sem ještě na chvíli, tohle bude potřeba zajistit od vás." stáhnu je ještě zpět do apartmánu.

Pak už pozoruju, jak ze skrýše postupně vyndávají jednotlivé položky a po částech je balí do úhledných označených balíčků. "No, tímhle sis vysloužila asi víc než jenom kafe..." okomentuju Olivii, která je se svým objevem očividně spokojená. A já se jí vůbec nedivím. "Chtělo by to najít toho, kdo tenhle katalog distriubuuje..." prohodím směrem k ní, když v rukavicích prohlížím výstřižek s Isabellou. Fakt by to klidně mohla být ta zastřelená. "Zkusíme si užít zbytek noci, ne?" usměju se na Olivii a zkusím služebním telefonem vytočit číslo na výstřižku. Je možné, že je to vyloženě na Isabellu a tudíž to nikdo nezvedne, ale spíš bych to podle vzhledu katalogu odhadoval na nějaký bordel, který posílá holky na eskort. Pokud to skutečně vezme někdo v bordelu, řeknu, že jsem od kámoše dostal kontakt a chtěli bychom si s přítelkyní vybrat nějakou holku do trojky... To mi umožní vzít tam i Olivii a využít její odhad k tomu, kterou holku si vybrat k povídání a praktikách toho podniku. Pokud to ale nikdo nezvedne, nedá se nic dělat. Na místě hezky v klidu skončíme a postupně se vracíme na okrsek. Na vysílačce v autě ještě naladím frekvenci a vytvořím skupinu jen pro ty, kteří byli s náma na místě. "Tady Wallace. Všem na prohlídce děkuju za dobrou práci. Zvládli jste to dobře a věřím, že nám ty zajištěné věci dost pomůžou." poděkuju všem, protože nevím, jak bych je pak na okrsku všechny sháněl.

Tam už ale dorazíme k obrovské hromadě zajištěných věcí a papírů, které to všechno doprovází. "Tak jo, musíme to všechno projít co nejdřív." prohlásím nad tou kopou "Elektroniku k ajťákům, papíry, účetnictví a doklady na hospodářskou. Zajímá nás všechno, co je jakkoliv protiprávní, byť by to byla maličkost a taky všechno, co nějak vybočuje z normálu. Ty doklady z kufříku na cizineckou ať na to mrknou, možná zjistí, kdo je vyrobil a kvér rovnou na techniku." rozdělím jednotlivé věci na více menších skupin ať to jde rychleji. "Všechny zprávy, kamery a tak nahrát na CLOUD do složky DOMINO a zprávy v papírové formě mě osobně." rozhodnu ještě. Nechci, aby se k tomu dostal kdokoliv, kdo na to nemá oprávnění. Na CLOUD se do téhle složky tak dostanu jen já, kapitán a poručík, plus Pickman a Diazová a možná další, kteří budou na tohle přidělení. Jinak tam budou moct běžní strážníci a detektivové věci jen vkládat, ale žádný soubor, který tam je, si neotevřou. Možná jsem paranoidní, ale věřím tomu, že ne zas tak moc. Zvlášť ve světle posledních událostí. A proč DOMINO? No, věřím, že s těmahle věcma se to začne jako domino postupně sypat když do toho správně strčíme.

Pak už zamířím s Olivií ke mě do kanceláře, vytvořím složku, o které jsem mluvil a začneme dávat dohromady hlášení o tom jejím incidentu s Fisherem. "Tak co? Jaký je tvůj názor na to všechno?" zeptám se a položím před ní na stůl kafe, co jsem po cestě koupil v jednom malém Dineru, který pořád vypadá jako by vypadl z 50. let. I ten dědula za barem podle mě ještě tyhle časy pamatuje. Zároveň tak nějak čekám, že se sama bude ptát na další podrobnosti ohledně noci, protože jí nestačilo to, co jsem jí prozradil při prohlídce. "Mimochodem... Běž si vyzvednout pistoli a nějaké pouzdro na opasek." připomenu jí, že od teď bude nosit zbraň skoro všude a ještě k tomu skrytě. Pro většinu bývalých uniforem je to největší nezvyk, ale věřím, že to zvládne...

Orchid Street
Noc

detektiv Wallace

Brooks a Poole se k bytovce vydali ihned jak jsem jim řekla, což bylo fajn. Nešli bůh ví jak rychle, nejspíše na mě čekali, takže jsem je doběhla hned venku na parkovišti a spolu jsme pak zamířili za detektive Wallacem, kterého jsem o chvilku později spatřila bavit se s nějakou ženou kousek od vchodu. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to strážnice Havishamová. Můj pohled ale spíše zaujali strážníci stojící před vchodem do bytovky, zvláště pak ten co s někým telefonoval.

Své kroky jsem ale nemířila ke strážníkům, spíše jsem je stočila k detektivovi, který právě domluvil se strážnicí. "Detektive, strážnice Havishamová," kývnu oběma na pozdrav a jen co mne Wallace upozorní na Fishera, ohlédnu se na něj. "Slyšela jsem, že je to na šedesátce divoký, ale že až takhle," překvapeně se na něj podívám. Na udělení příkazů mému doprovodu jen pokývám hlavou a oběma policistům pokynu, aby tak učinili. Není třeba jim to říkat znova.
"Detektiv Pickman skončil s výslechem majitele, detektivka Johnsonová si vzala na starosti právničku a zatím se zdá, že vše probíhá hladce," informuji ho.
"Bauere, jak to vypadá s techniky? Kolik toho ještě zbývá?" vyžádám si report od jednoho ze strážníků, co doprovází techniky.

„No jestli chcete jít za mámou a uvařit to kafe, bránit vám nebudu.“ odpovím jí spokojeně. Ne, že bych čekal, že to odmítne, ale přece jen se mi ulevilo. „Ale potřebuju parťáka, navrhl jsem vás a kapitán i poručík to schválili, takže jestli nemáte nic proti...“ pokrčím rameny. „A ano, udělal. Vadí Olivie?“ zeptám se a napřáhnu k ní ruku „Jinak jsem George. Sice si na tu formálnost nepotrpím, už jsme se o tom bavili, ale parťáci by si vykat neměli - pokud na tom netrváte.“ navrhnu. „Dobře, může být. Takže pokud nemáte nic proti, jste opět ve službě.“ usměji se na ni. To už k nám přichází Diazová, takže ještě jednou mávnu na už očividně klidnějšího Harta a pak zapnu kameru.

„Zdravím seržantko, támhle strážník Fisher měl pocit, že může policajtovi z našeho okrsku mimo službu jen tak naložit pár pendrekem a nic se mu nestane. Požádal jsem vás o další lidi jen pro jistotu, kdyby ho náhodou napadlo zkoušet to i na někoho dalšího.“ vysvětlím Diazové i přicházejícím strážníkům. „Jestli nemáte nic proti, běžte jeden nahoru a jeden k té skladovací kóji. Co nejdřív sem pošlu techniky, ať se to nějak pohne. Jak to vypadá v té hlavní budově?“ zeptám se Diazové takhle oklikou jak na Browna, tak právničku i celkový postup prohlídky. Vidím, že jedna dodávka už odjela, takže materiálu máme očividně spoustu...