Well... Fuck...

Le Crime de l'Orient-Express

All-in

Znáte ten pocit, když si říkáte "Jo, všechno jde dobře, ne sice podle plánu, ale je to fajn" a pak se to najednou všechno kolosálně posere a vy víte, že jste ještě hlouběji, než jen v prdeli? Tak přesně tenhle pocit jsem měla ve chvíli, kdy jsem uslyšela ty dvě slova. To namyšlené hrochtavé "Letzter Wunsch?" Och, jak já němčinu nenávidím.
"Tref se, brácha." Odpověď byla v češtině, valící se fosfor k jeho nohám (18) zněl poněkud více univerzálně. A ten pokus o odkulení taky mohl být lepší (7).



A teď si to vezmeme trochu popořadě. Jak to vlastně... jo, takhle: Granát mezi elitky měl kýžený efekt, následná střelba vlastně taky. Stejně byla jen proto, abych kryla ostatní. Ovšem střelba za běhu byla nadmíru zajímavá. Sice jsem netrefila černokošiláče, ale Honzu Mlynářů už jo. "Sakra, měla bych to dělat častěji," oddechnu si, když zaběhnu do krytu a vyměním zásobník. Zahlédla jsem, že Hans padal, jak dopadl jsem už ale neviděla. Nevadí. Než ale vůbec stihnu udělat něco dalšího, objeví se hromada kouře a já sebou plácnu na zadek, jak kolem mě probzučí včelky. Už už se sbírám ze země, když tu do mě narazí plně naloženej kamion rozjetej na maximálku a ještě se valící ze špičky Everestu. A to do toho řidič pořádně dupe. I s nitrem. Tohle by měli zakázat, napadne mne, když dopadnu zuby na zem, přesně k mrtvolce jednoho z našich. Trvá mi dlouhou pikosekundu, než si uvědomím, že to nebyl kamion. Kde ten by se tady vzal, že jo?

A pak jsem slyšela ty líbezně znějící vepří slova. Sorry brácha, bundu ti už nevrátím, probleskne mi hlavou, chytnu fosfor, odjistím ho a zatímco pronáším ona slova a koukám kamsi za Hanse (Ty hajzle prasečí!), pustím k němu fosfor a v tu chvíli se pokusím o něco, co by mělo být odkulení nejdál od epicentra žáru. Možná můj malej bluf nevyjde, ale co, jdu do toho All-in.