Bitva o nádraží

Maurice bohužel nikde neobjeví hledaný vypínač, či cokoliv co by se dalo vyzkratovat. Vypadá to, že celá místnost je napájená externě a z generátorů pro nouzový stav.
Za to jeho druhý granát si cestu najde a vybuchne pod nohama dvou elitních vojáků, kteří následně předvedou předpisové kreace na téma "Samá ruka, samá noha". Z chlapíků nezbyde nic než zmrzačené mrtvoly. Mauricova další střelba z HK416 si také najde svůj cíl a jeden z vojáků Müllerovi osobní stráže padá na zem s trojitým průstřelem.
Než se všichni venku vzpamatují Maurice je uvnitř vlaku. Malý prostor dělící kabinu strojvedoucího a zbytek vlaku však není úplně opuštěný. Je zde voják v pracovním overalu vyzbrojený montpákou a ihned se vrhne na Maurice. Smolař, ale promáchne (hod 1) a zaplete se pod vlastní nohy. Natáhne se na zem a dost bolestivě se udeří o podlahu TGV. Podle křupnutí to odnesl jeho německý rypáček. Dveře do strojovny jsou očividně na nějaký čip nebo kartu, protože mají elektronický zámek.

Petřin granát stejně jako Mauricův najde své cíle. Dva muži, kteří jsou momentálně nejblíž předvedou působivý veletoč a jsou vymrštěni do vzduchu. Zbytek stihne zareagovat a pohnout se bezpečným směrem nebo k zemi. Její následná střelba z ukořistěné německé zbraně má potlačovací efekt a nedostává se jí odpovědi. Vojáci se i přes svůj elitní výcvik těžko sbírají a nemají čas na to palbu opětovat. Její další dávka během přesunu najde svůj cíl...Hanze Müllera. Muže v důstojnické uniformě dávka smýkne po zemi, ale v tu chvíli už je Petra zapadlá za hromadou beden.

Elena přidá do zmatku trochu kouře a celá situace se rázem stane o malinko víc nepřehlednou. Společně s Breeze se přemístí a vrhá chladné zbraně po příslušnících čtvrté říše. Podle všeho jich bylo ještě pár schovaných za vlakem mimo váš obzor. Těžko říci kolik, neboť kouř zahaluje výhled. Každopádně dva z nich padají k zemi po zásahu nožem.

Němci se začnou sbírat a přecházejí do protiofenzívy. V kouři rozkvetou tři květy útočných pušek a i když střílí naslepo jsou dost efektivní. První dávka položí k zemi posledního člena Elenina týmu (14+3). Druhá vysekne pár parádních děr těsně vedle boku Petry (8+3), která je v instinktivním úhybu nucena kecnout si na zadek. Třetí dávka mine Elenu (3+3) jen o malý kousek, ale ta zřetelně slyší bzučení olověných včel.

Pak se kouřem prožene šedivá skvrna. Elena v okamžiku civí do tváře německého důstojníka, jehož oči žlutě září. Stejně jako předtím modráskovi. Jen jakoby mimoděk důstojník nakopne Breeze (8+5), která s kňučením odletí několik metrů zpátky. Chystala se na něj zaútočit, ale nestihla.
Elenin instinkt velí sáhnout po noži, ale než to stihne ucítí ostrou bolest v zápěstí a je s ní smýknuto o zem. Důstojník jí zápěstí zlomil jediným nepatrným pohybem (7+5). Šedý plášť se na ní již nesoustředí a přesune svojí pozornost na Petru. Pohybuje se neuvěřitelně rychle a vojenská bota jí ještě v sedě nabere do zad (20+5). Je to jako srážka s rozjetým autem. Petra cítí prudkou bolest několika zlomených žeber a je vymrštěna na prostranství mezi bedny. Sotva stihne dát ruce před sebe, ale i tak narazí obličejem na chladnou betonovou podlahu. Těsně vedle mrtvoly člena Elenina týmu (MPSD6 + 2 obranné granáty + 1 fosforový granát).

"Poslední přání ?" zeptá se důstojník německy a vytáhne z pouzdra starou pistoli Luger p.08.

Něco se zvrtlo?

Upřímně netuším, co bych dělala, kdyby se rozhodli pomoci dětem. Nikdy jsem se nemusela rozhodovat, jestli riskovat svůj život, za záchranu jiných. Takže jsem ráda, že šli se mnou. Ano, vím, že u dětí toto rozhodnutí vlastně proběhlo, ale tam již nebyla šance. Tady by šance ještě nejspíš byla, ale kdo ví. Proto jsem ráda, že to tak nedopadlo. Nemusím tak řešit tohle dilema.

Cestou najde ješte jeden cíl moje dýka a o kousek dál doplníme zásoby.
Přijmu nabízené granáty a pušku nechám členovi svýho týmu.

Dorazíme k místnímu nádraží a velení se ujme Maurice. Když všude začnou lítat granáty, nejistě shlédnu na Breeze. Nevypadá to, že by mezi zakuklenci cítila Johnyho. To není dobrý...

Pokud se Mauricovi nepodaří zhasnout, hodím před skupinku eliťáků smoke granát, abych si vytvořila krytí. Tiše se přesunu za bedny vlevo a cestou vrhnu nožík z každé ruky po dvou eliťácích (14 a 20). Breeze jde se mnou a hlídá, připravena zaútočit, když se k nám přiblíží někdo moc natěsno.

Hanzíkova cesta

Maminka stála u okna a četla psaní od babičky z lágru v Kölnu. Na konci bylo napsáno:
„Přivezte k nám Hanzíka! Našemu dědovi i mně se po něm moc stýská. Vždyť u nás nebyl tak
dlouho! Švestky na zahradě už načisto změkly a letní jablka padají. Nemá je kdo sbírat. Punťa běhá po
návsi a očichává kluky, který z nich je Hanzík. Kocour sedá na sloupku u našich vrátek a vyhlíží, jestli
Hanzík už přijíždí. Přivezte ho, kloučka, alespoň na několik dní!“
Maminka se potichu zasmála a obrátila se k Hanzíkovi, který si právě hrál na zemi s několika kousky
DNA. Její Hanzík. Kluk jako špalík. Tváře měl červené, vlasy žádné, jako správný nácíček a bříško se mu do kalhot sotva
vešlo.

"Hanzíku, Hanzíku ty všivej zmrdíku."

Tiše zadeklamuji, když z poza skrytu zahlédnu skupinku eliťáků a vyčnívajícího důstojníka. Prohlédnu si jej přes kolimátor nově získané HK416. Je to kurva dobrá zbraň, za mích vojenských časů je používali američtí SEALs, sebral jsem i dva obrané granáty a zbytek dal holkám.

Sleduji situaci, snažím se určit jestli ten maník v důstojnickým je skutečně Hanzík Mlynář a nebo nahastrošený nějaký klamný cíl. Taky tu nevidím nikde našeho Jana. Vždyť ty holky říkali, že by jsme se tu s ním měli potkat. Zaměřím se na dva týpky ve předu TGV, že by to byla o obsluha mašiny? Ty musíme sejmout jako první, aby nám vláček s Hanzíkem neodjel někam do dálav.

Tiše ukážu na dva maníky vepředu a naznačím granát a ukážu jako jedničku, že musí jít první. Podívám se rychle po okolí jestli není někdy vypínač na světla pokud ano naznačím, noční vidění a zkusím nožem vyloupnout vršek a až budeme připraveni dotknu se drátem nuly, drátu fáze. Pokud to vyhodí světla zaútočíme.

Pokud nebude nikde v okolí vypínač co by šel použít. Počkám až se připravíme a vezmeme to klasicky se vzájemným krytím. Ukážu signál k útoku. Prvně, ale vrhnu granát na chlapíky ve předu. Hodím granát, ale k mému překvapení nevybuchne prostě jen odskočí (1+1) asi vada. Ani nestihnu zanadávat a hned vrhnu druhý (18+1) ten už mezi chlápky ve předu vybuchne.
Nemám ale další granát a tak se za střelby na nejbližšího kukláče (15+3) pokusím dostat z boku k vlaku, abych kryl útočníky z boku. Jakmile opanujeme naši stranu zkusím se dostat dovnitř vlaku, abych nepustil další možné mašinfíry do kabiny mašiny.