Hanz !!!

Pořád platí pravidla Bossfightu !

10 minut do ostřelování

Procházíte tunelem podél padlého hadího těla. Teprve teď je vidět, že hadova pokožka hází ve světle metalické odlesky. Okolo těla je rozhrnutá biomasa, která zdejší tunel pokrývala a v ní rozdrcená těla ptavouků, která občas zaškubají nožičkami. Tunel je rovný.

Dobrá zpráva je, že Kamile se podařilo dát do kupy malého Mrožíka a tak mají se Zrzečkem volné ruce. Dokonce se objevil i poslední člen Elenina týmu. Ukázalo se, že vám celou dobu kryl záda a přes mířidla pokrýval zadní část tunelu, zatímco zbytek bojoval s hadem. Teď vám opět statečně dělá zadní voj, ačkoliv zvuk střelby a smrtelných výkřiků Müllerjungend k vám stále proniká, byť tlumeně. Zrzeček už není takový tvrďák a po tvářích mu tečou slzičky. Kamila ho vede za ruku, jako malé dítě, kterým ostatně chlapec je.

Zjišťujete, že had byl přes čtyřicet metrů dlouhý, někde v půli tunelu jeho tělo končí a vám se jde pohodlněji. Elena, která jde s Breeze první už vidí konec tunelu, ale ještě předtím než se odváží k výlezu, Breeze zavrčí. Dostatečně včas, aby Elena zareagovala a ozdobila oko napůl rozdrceného zetka vrženým nožem.

Chodba za tunelem je čistá. Tedy ve vojenské terminologii. Ve skutečnosti je tu asi deset těl müllerových vojáků, které jsou rozleptané kyselinou nebo rozdrcené dřívějším průchodem hada. A jen kousek od výlezu vidíte pancéřované dveře vedle, kterých svítí zelená kontrolka. V chodbě je klid, takže máte čas se připravit. U vojáků můžerte nalézt čtyři pušky HK416 a asi šest obranných granátů. Zbytek je znehodnocený, nebo pohřebný hluboko ve změti sraček.

Pancéřované dveře se vám podaří otevřít bez problémů. Za nimi je obrovská místnost ve, které je několik hromad s bednami a je plně osvětlená. Celému prostoru vévodí vlak. Maurice bezpečně pozná vlak TGV, který je přetřen do vojenské šedi a opancéřovaný. V místnosti je také několik leitních vojáků. Všichni mají kukly a helmy, takže pokud je mezi nimi jak, není poznat. Jediný kdo vyčnivá je muž v dlouhém šedém plášti a důstojnické uniformě.

V závěsu

Odpálený plamenomet udělá v chodbě paseku. Následný ohnivý jazyk, který má vše jen lehce oflambovat a příjemně karamelizovat, tak aby i šéfkuchař v michelinské restauraci byl spokojen, však hada jen olízne a on zůstane nepříjemně rare. Kluci, kteří se ke skupině přidali ani nevím odkud, prostě děsem prchají, nedivím se jim, ale my nemáme kam, my - já tu mám ještě práci. Minimálně sejmout Mullera a vytáhnout Jana.

Nakonec kulinářské závody rozhodne žena, jak jinak. Elen natáhne mnou doposud podceňovaný luk a zasáhne tu svíjející se klobásku do patra a ukončí ji. Masa by z ní bylo pro půl Afriky a rozhodně alespoň dvě pařížské restošky.

"Moc pěkná střela kočko!"

Zhodnotím její ukončovací střelu. V chodbách se začne znovu ozývat střelba, asi ti zdrhnuvší kluci na něco narazili. Vzhledem k tomu, že stále nevím kdo to je nebo co jsou zač. Jestli jsou to ti osvobození vězni nebylo by dobré je vytáhnout odsud všechny? Přeci jen jsou to přátelští civilisti. Není pro mě snadné, být takhle mimo, většinou jsem to byl já co má věci pod kontrolou a řídí, ale teď nemám ani jednotku, ani si nejsem jist kde jsme. Hodím teda pohled na Elen, ta se projevila přeci jen jako nejsdílnější zdroj. Odpoví mi a mě trochu poklesnou ramena, nemám z toho vůbec radost tu někoho nechávat, ale úkol je úkol. Müller a Jenda. Každopádně barbarizace lidské duše, proniká stále hlouběji, cynismus, typu můžeme využít čas zatím co děcka chroupají v tlamách zrůd, byl ještě za starých časů výsadou jen těch největších mafiálnů, případně nejzoufalejších velitelů, je dnes standardem. Bože mít tak prapor legionářů.

Ale vím, že je to jediný možný přístup a tak se vydám rovnou za Elen. Pokračuji za obezřetného kontrolování prostoru skrze mířidla v před. Ven kde podle ostatních má být výpust u které se setkáme s Janem případně jeho zajatci, jestli nějaké bral. Stejně tak by tam měli utíkat i pohlaváři. Zkusím se připravit abych mohl zaútočit ze zálohy.