Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Tři Králové
Družina
| |||
 | Jde se pracovat
| ||
| |||
 | Valhalla calling mee.. Už jsem se chystal vyrazit ke dveřím a vykouknout na chodbu, když zas promluvil ten malej Krautík. Když nemá nůž na krku, je nějak moc ukecaný. A že toho má na srdci opravdu hodně. Nejstřeženější místo v komplexu, elitní vojáci a nikdy se tam nedostaneme. To zní opravdu lákavě. Jenže je jedna možnost. A dokonce zahrnuje jen mě samotného. V přestrojení za elitního vojáka se mám dostat s malým Krautem do kanclu herr Müllera a začít Ragnarok. Nezačal Ragnarok taky nějaký obr? Kdybych to celé spustil, tak by se začalo s ničením důkazů a všichni pohlaváři by se nasrali do tunelu, kterej by mohly holky odpálit. Nebo je nějak jinak sundat. I s Müllerem. A samy by tak mohli zdrhnout jejich odvozem. Jenže… zvládnou to? Podíval jsem se na Petru. Nikde ale nebyla ta malá holčička. Místo ní tam byla ženská, připravená zabít klidně i dítě, aby splnila svůj úkol. Jen jsem se lehce pousmál. A to jsem ji vždycky bránil a já byl ten krutý. „Dobře Kraute,“ řekl jsem a začal jsem si sundávat hadry, abych se mohl nasoukat do těch po elitním vojákovi. „Německy ale neumím ani hovno. Budeš mluvit ty. Vy ostatní se připravte na pořádnej bordel,“ usmál jsem se, když jsem se převlékal do elitních hader. „Je nějaká šance dostat ven ještě nějaký děcka, než jen Wilhelma a možná tebe?“ zeptal jsem se Krauta, když jsem byl v půlce převlékání. Bylo by fajn jich dostat ven co možná nejvíc. Než se to tu sesype a pohřbí všechno a všechny uvnitř trosek. Dopnul jsem poslední knoflík a dotáhl přezky. Zkusmo jsem udělal pár výpadů pěstmi do vzduchu a popadl svou zbraň. Empici. PDPP jsem tam musel nechat. „Tak jo. Jdeme?“ | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Time is runnig out Zatímco se vzduchem nesla němčina, já si radši taky zkontrolovat, že mám plný zásobník. Tohle bude hnusný. A ven se nás dostane ještě míň. Jestli vůbec někdo. Nelíbí se mi dlouhé debaty, hlavně když nás tak strašně tlačí čas. Doufám, že si to holky rychle vyříkají, nerad bych je musel rozsadit. K našemu překvapení jsme našli kluka, kterého jsme hledali. Byl to ten, co ho ségra omráčila. Kamila jej začala kontrolovat, jestli je v pohodě, ale má hnusnou vyrážku na ruce. Stejně jako ten druhej. Nechápavě se dívám na ostatní a čekám nějaké vysvětlení. Očividně za to může ale ta potvora, co sežrala Maurice a Leška. "Jako drtičku odpadků?" podivil jsem se a podíval se na dveře, kterými jsme přišli. Jako dává to smysl, ale proč by si sakra někdo pěstoval mutanta? I když... jsou to nácci. "Nevím jak vy, ale já bych vyrazil. O nějaké nenápadnosti se nemůžeme bavit lidi. Smrdíme jak hovna, vždyť i tomu klukovi z toho málem tečou slzy. Nás všichni ucítí dřív než nás uvidí. Takže prostě jen rychle tam, zabít Nácka, směr garáž a doufat, že nás neodjebou tanky po cestě ven. Nějaký připomínky? Ne? Skvěle. Slyšeli jste Petru. Hejbněte řiti, jde se umírat!" s těmi slovy jsem zacvakl zásobník zpět na místo a natáhl závěr. | ||
| |||
| Půjdeme tam, uděláme trrrr a utečeme
| ||
| |||
| Blíž než by jeden myslel 32 minut do ostřelování Oba chlapci byli absolutně zaskočení. Vlastně, kdo by nebyl. Jdete do skladu mrtvol a tam najednou několik živol. Nestihli udělat absolutně nic a oba měli dost rozumu, aby ani nepípli. Jak je Elena a Jan drží cítí, že chlapci jsou kost a kůže. Žebra by se jim dala spočítat určitě zcela jednoduše. Blonďák, kterého drží Jan, pod pohrůžkou kulky do hlavy začne sypat odpovědi na otázky, které mu dost nevybíravě pokládá Petra. Německy. "Rovně. Na křižovatce doleva a třetí odbočka vpravo. Pak rovně a druhá odbočka doleva. Čtrnáct hlídkujících vojáků a šest na kontrolních stanovištích." vysype ze sebe zatímco šilhá na hlaveň přitisknutou k čelu. "A-a na velínu. Deset vojákú elitní stráže. A generálové. Pokud vás odhalí spustí protokol Ragnarok. Nesmíte spustit Ragnarok." vydechne naposledy to slovo. Ragnarok, očividně něco z čeho má větší strach, než z pistole u hlavy. Ne dlouho. Jeho tělo v Janových rukou po úderu pažby ochabne. Kamila jen kývne na rozkaz. A začne kontrolovat svojí zbraň. Nezdá se, že by měla náladu mluvit a pravděpodobně jí rutinní úkol a rozkazy uklidňují. Druhý chlapec zapolyká, ale neováží se pohnout. Ostří nože je až moc reálná hrozba. Místo toho těká očima mezi vámi a ruce drží poslušně nad hlavou. Teprve, když Elena spustí ruku s čepelí dovolí si pořádný nádech. Vděčně se dívá na Elenu a strach v očích s malinko vytratí. Jenom, aby vzápětí zase lapal po dechu, když mu Petra přitlačí pistoli ke spánku. "P-počkejte." řekne chlapec anglicky. "Wilhelma jste poslali do bezvědomí. Zkontrolujte si známku." vyhrkne rychle a zapátrá očima po někom, kdo se toho chopí. Nakonec se najde Kamila, která přiskočí k ležícímu chlapci a zapátrá pod jeho blůzou. Vytáhne kulatou dvoudílnou psí známku. "Wilhelm Krause. Je to tak." podívá se na Petru a bez dalších okolků začne chlapce kontrolovat a vytahuje pár věcí z lékařské brašny. "Panebože. Velitelko. Podívejte." zalapá po dechu Kamila, když vyhrne chlapci rukáv blůzy, aby mu zavedla kanylu. I v mizerném světle márnice jsou vidět drobné puchýřky s modrými hlavičkami. Mezi nimi jsou vidět vpichy od injekcí. Některé jsou zanícené. "Kanálová nemoc. Gargaroth vylučuje plyny. Při častém kontaktu vás nakazí. Mají to všichni ze sonderkommanda." objasní Kamilin nález vojáček a na důkaz o stěnu shrne rukáv blůzy. Stejné puchýřky. Při tom povídání mu zeskelnatí oči. "Komandant Müller." střelí pohledem k hodinkám na levačce. "Bude na inspekci v laboratoři. Do půl hodiny přijde první várka nových mrtvých. Neúspěšní Übersoldaten." navede vás očima k mrtvolám s děravými spánky. "Stejná cesta jako k velínu, ale zahnete doleva o odbočku dřív." vysvětlí a snaží se najít v obličeji Petry, alespoň náznak toho, že tu spoušť nedomáčkne. Německý vojáček  | ||
| |||
| Jeden míní, druhý mění
| ||
| |||
| Nové plány... Věci začínaly vypadat hodně blbě. Dveře stále zavřené, hromada zetek na druhé straně. Kulky sviští vzduchem a nacházejí své místo v tělech bývalých lidí. Mezi kterými byl jeden výjimečný. Celý modrý a zřejmě něco víc než ostatní přítomní. "To je parchant," procedil jsem skrze zuby, když jsem si všiml, jak se zvedl zpět na nohy, když se mu v čele usadilo pár kulek. A pak jako by nic, prostě zařval a skočil o dost blíže k nám. Jen jsem vytřeštil oči. Tohle jsem ještě u mutantů neviděl. Zacvakl jsem nový zásobník do empice a už mířil na toho hajzla, když blob dole zřejmě dostal žaludeční křeče. Hodil šavli na strop a kolem to začalo vypadat jak v mixéru, když chapadla s novou intenzitou a zuřivostí začala mlátit do všeho kolem. Naštěstí někdo otevřel dveře a tak jsme se nasoukali dovnitř. Já poslední a málem se mi to nepovedlo. Musel jsem pustit plamenomet, kterej se z nějakého důvodu líbil Modrému. Dveře cvakly a zapadla závora. "Co to kurva bylo?" rozhodil jsem rukama a pak rychle namířil empici na dveře, když do nich začal mlátit zvenku ten bastard. Naštěstí drží pevně. Máme tedy chvilku klidu. Rozhlédl jsem se po místnosti a zjistil, že jsem asi v márnici. Všude kolem mrtvá těla, která nesla známky chirurgických zákroků nebo jiných pokusů. Naprázdno jsem polkl. Jak může někdo dělat takové věci, když se venku dějí jiné sračky? To snad není možný. Obhlédl jsem kolik nás zbylo. Pět, včetně mé maličkosti. Skvělé vyhlídky. I někomu, jako jsem já, je jasné, že nezvládneme všechny úkoly. Mou pozornost pak upoutaly zvuky blížících se kroků. S Elen jsem se rychle přesunul k druhým dveřím a když dovnitř někdo vlezl, chytl jsem ho pod krk a obloukem přirazil ke stěně. Je překvapivě lehký a než stihl nějak zareagovat tak jsem mu druhou rukou přirazil ke stěně i břicho a ruce. Pak mi to došlo. Je to ještě malej kluk. Jako Hanzík, co odtud zdrhl. Než jsem ale cokoli stačil udělat, přišla ségra a spustila na něj kulometnou němčinou. Jen jsem po ní šlehl pohledem ale dál držel toho dětskýho vojáka. Od kdy umí německy? Počkal jsem, až jej vyslechne. A asi jsem byl stejně překvapený jako ten kluk, když mu Peťa přiložila zbraň k hlavě. Musím si furt opakovat, že už to není ta malá holčička, co se bála i vlastního stínu. Teď už je to velká holka, co sežere kladivo a vysere hřebíky. Tím na mě udělala dojem. Ale stejně se ji na to pak budu muset zeptat. Pak ho omráčila. Pustil jsem jeho bezvládné tělo. "Hanz Müller," řekl jsem pak směrem k sestře. "Zeptej se toho druhého, kde je plukovník Hanz Müller. To je náš hlavní cíl" řekl jsem ji, když řekla Eleně, ať omráčí i toho druhého. "Kvůli němu jsme tady s Mórisem a Leškem šli. Ten chlap je jeden ze tří cílů, co měl Móris zlikvidovat. Nějaká zakázka nebo tak něco. Víc ti řeknu až bude klid, teď na to není vhodná doba. Navíc, rozhlédni se," řekl jsem a ukázal kolem sebe. "Je nás jen pět. Jeden tým. Důležité je zlikvidovat Müllera a zachránit děcka. Ostatní počká na artilérii a následnou čistku." Doufal jsem, že se mi podaří ji přemluvit, aby jsme zůstali pohromadě a zaměřili se jen na ty dvě věci. Ze kterých nejspíše uděláme jen jednu. | ||