Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Tři Králové
Družina
| |||
 | Když se to sere...
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Začátek pořádného průseru... Díval jsem se do tmy a poslouchal zvuky ptavouka, co chroupal lebku. Přemýšlel jsem kudy a kam. Ani jedna z nabízených možností se mi nelíbí. Lešek mi zničehonic přihraje plamenomet s rychlou instruktáží. Empici jsem tedy nechal bimbat na popruhu a přijal plamenomet "Jo..dík," jen jsem zamumlal a pozoroval, jak pokračují v přípravě cesty kolem toho blobu. Doktor přišel na způsob, jak tu věc zabavit a uvolnit nám cestu. A ti dva mrtví nácci poskytli dokonce i pomocnou ruku. Doslova. Rozřezal je na kousky a postupně je házel na ochozy, kde si je sebraly chapadla. Cesta byla tedy volná. A jako první šla Petra. Než jsem ji vůbec stačil něco říct, byla už na druhé straně. Kdy se naučila tak skákat? Podivil jsem se a šel za ní. Tedy spíše nějakým záhadným způsobem jsem se dostal na druhou stranu. Ke konci jsem málem zhučel dolů, ale podařilo se. Zrovna jsem se začal věnovat dveřím, když se to celé posralo. Ozvalo se několik výstřelů a já se rychle otočil. Akorát, abych viděl, jak jeden z mého týmu zdrhá pryč a několik dalších se válí po zemi. A aby toho nebylo málo, blob se nasral a začal se sápat na vše kolem. Korunu tomu nasadila vlna zetek, co se přisrala z chodby, odkud jsme přišli. "Pohněte!" zařval jsem na zbytek a rychle se pouštěl do otvíraní dveří, ale ani hovno. (hod 7+2+2) "Kurva!" buchl jsem do dveří a otočil se k ostatním. Zrovna ve chvíli, kdy Lešek padal dolů. "To ne..." hlesl jsem a vzal empici a začal to kropit po zetkách a chapadlech. (4) akorát jsem tak vyjebal zásobník do prázdna. Jenže dnešek nekončí. Elen to přeskákala a odsunula mě ode dveří. Neuniklo mi, že je celá ubrečená. A pak mi to došlo. Já jsem vlastně slyšel kňučení a ... to ne... Jen jsem ji kývl, že s ní soucítím. Pak to ale přišlo. Maurice skočil. Už byl skoro u nás. Jenže chapadlo jej srazilo na stranu a "Móris!" zařval jsem, ale bylo to k hovnu. Maurice už byl dole. "Kurva to ne!" Bez něj jsme v prdeli. On byl mozek celé akce, celého tohohle bordelu. Rychle jsem vypustil prázdný zásobník a začal lovit nový. Při tom se modlil, aby Elen otevřela ty posraný dveře. | ||
| |||
 | Chant du Légionnaire tombé Nápad přejít a přeskákat zněl dobře. Vlastně to mělo být jednoduché, Lešek ještě připravil kousky zákusku pro chapadlovou slizku a šlo se na to. Velitelka české skupiny skáče jako první a jako laňka. Pak Jan a pak ... se vět v prdel obrátí. Když ten kluk zavadí o spoušť a vyvolá masakr, jen na chvíli zavřu oči: Dopiče proto se nevyplatí dělat s amatéry. Na to se muže akorát zařvat. A taky, že ano začne smrtné řádění, z mé skupiny přijde o život technik, Elenky pes zmizí v blobu a nakonec i Lešek zmizí. Bratr legionář zmizí s francouzštinou na rtech. Legie je naše matka, tak to je. Není moc času na rozhlížení po uvolnění vesty se odrazím a také skočím na druhou stranu. Letím, ale uder chapadla mě srazí do hlubiny... "Merde!" mizím v blobu, ze skupiny Legionář tak nezůstal nikdo, nikdo tak neví o našem úkolu ani o lístcích do ráje, blbý, ale teď mi je to už nějak jedno. Moje poslední slovo bylo Merde? Vtipný jak odpověď generála francouzské granátnické staré gardy, když po nich chtěli aby se vzdali. Aspoň tak. Stejně je to dost zkurvená smrt... usměju se... a svět zmizí. | ||
| |||
| Dělejte to co já...
| ||
| |||
| Kdo se bojí nesmí na ochoz 40 minut do ostřelování Nakonec se Petra s Leškem vrátí pro mrtvoly dvou členů reichu. Lešek rozhodne těla aspoň minimálně rozporcovat. Slabší povahy odvracejí zrak, když Lešek, lékař ze staré školy, vytahuje ruční pilku a odděluje údy. Ve skutečnosti by se mohl živit, jako řezník. Těla zpracuje během necelých osmi minut, kdy mu Petra musí tohle přidržet a támhleto pomoct vykloubit. Všechny týmy stojí natlačené v chodbě. Lešek za asistence dobrovolníků, rozhazuje po ochozech brzkou snídani blobu a s potěšeným pohledem sledujete, jak se žíly vrhají hladově vpřed a následně i s kořistí mizí ve změti tkáně na dně nádrže. Jako první se odhodlá ke skoku Petra. První skok. Ochoz nepatrně zavrže, ale jinak vypadá pevně. Druhý i třetí skok zvládne naprosto bez problémů a stojí na druhé straně. Plošina zde je pohodlně široká, aby se sem vešla celá vaše útočná skupina. Petra si může všimnout, že pod dveřmi proniká slabounký, ale opravdu slaboulinký proužek světla. Dveře jsou železné a nevypadá to, že mají nějaký speciální bezpečnostní mechanismus. Pouze klíčovou dírku, ale bez klíče to půjde jen hrubou silou (hod síla 18) a se správným nářadím by se to dalo odemknout ( technologie 10). Druhý se za svou sestrou vrhá Jan. Oproti sestře jeho skoky postrádají ladnost a při posledním skoku nedoskočí a zůstane viset za lokty. Pro jeho ruce však není žádný problém se vytáhnout z nebezpečné situace na plošinu. Hned za ním se vrhá Kamila, kterou Jan musí při doskoku na plošinu zachytit. Další sled událostí je plný zmatku a chaosu. To způsobí jeden z členů týmu "Beranidlo". Jak se všichni štosují, jako housata a připravují ke skokům, voják kryjící vaše záda začíná být nervózní a snaží se nacpat co nejblíž skupině. Nešťastnou shodou náhod se smekne po kaluži krve, která zbyla po porcování Hanse a Fritze. Amatérský umístěný prst na spoušti vypustí dávku do davu. Dvě kulky najdou svůj cíl mezi spolubojovníky a jedna trefí chapadlo na protější stěně. Zasaženými jsou Jaromír a technik z týmu Legionář. Nízko letící dávka je trefila do nohou. Oba se kácí k zemi. Aby toho nebylo málo, tak kulka zarytá do tkáně chapadla spustí obrannou reakci blobu. Vystřelí všechna chapadla, která má a začne prohmatávat prostor. Čas na rozmyšlení nemáte. Ve zmatku zareaguje první Elena a společně s Breeze zvládnou první dva skoky mezi míhajícími se chapadly. Před posledním skokem, ale Elenu obmotá jedno z menších chapadel a snaží se jí strhnout do smrdutých útrob. Tak tak, že se zachytí zábradlí. Její věrná parťačka a ochránkyně Breeze instinktivně zareaguje a sevře do zubů útočící chapadlo, které pod jejími ostrými tesáky povolí. Naneštěstí pro ubohou psí duši není tak poškozené, aby nemohlo věrné stvoření omotat. Breeze s kňučením mizí v mase mutantní tkáně. Na břehu zbyde Maurice, Lešek, dva ranění a nešťastník, který se nezmůže na nic než panický útěk, když vidí co způsobil. "Běžte !" vykřikne Jaromír sedící na zemi zatímco krátkými dávkami likviduje stále dotěrnější chapadla. Jistě dalo by se utéct zpátky, ale to zaprvé není styl našich legionářů a zadruhé z chodby, kde zmizel poseroutka se ozve smrtelný řev. Buď netrefil chodbu nebo se něco blíží. Maurice skočí jako první, po něm hned Lešek. Oba se vyhnou chapadlům a chystají se na druhý skok, přidržujíc se zábradlí. Dvě z mihotajících chapadel se však vrhnou jejich směrem. Mauricovi se trefí do vesty. Očividně některá chapadla skrývají v dutině kostěné bodáky, tvarem podobné harpuně. Maurice je držen za vestu a Lešek...ten se s podivně smířlivým úsměvem podívá na Maurice. "Marche ou crève co ?" řekne s hysterickým uchechtnutím a vnitřek úst včetně zubů má obarvené krví. Než přijde očekávané trhnutí bratr legionář bleskovým pohybem zatáhne za poutko na Mauricově vestě. Ta se okamžitě rozpadne a nabodnutá na chapadle mizí v útrobách. Stejně jako Lešek, který ještě v letu tiskne spoušť empice a trhá tkáň své nemesis. Jaromír a další raněný, jsou během toho zavaleni skupinou Zetek. Přesněji deseti hajzlů podobných těm, které jste sejmuli. S tím rozdílem, že jeden z nich je vysloveně přerostlý a pod bledou kůží je viditelný cevní systém. Modrá žilnatina slabounce světélkuje a on zaměřuje pohled na osoby na ochozech, zatímco zbytek smečky cupuje vaše spolubojovníky na kusy. Maurice a Elena se musí buď pokusit přeskočit (akrobacie/atletika hod 13) nebo se postavit Zetku a chapadlům, která dotírají. | ||
| |||
 | Moudrá pleška doktora Leška Pokrytý sračkama, jako při výcviku sleduju naší útočnou skupinu. Jasně, je to dlouho, co jsem byl naposledy v akci a kapitánskou hodnost mám taky víceméně kvůli felčarství, ale tady je třeba se rozhodnout. Kusem gázy stírám z rukou sračky, taky z chlopní sumek a zipů a vlastně všeho. Blůzu mám nacucanou a tak se jí zbavím. Času je dost. Tady se víc kecá, než jedná. Přeberu od Maurice plamenomet a okamžitě ho vrazím Janovi. "Tobě bude slušet daleko víc. Já potřebuju volný ruce na vaše látání." vymluvím se. Je to tak, zkuste si k někomu kleknout s nádrží hořlaviny na zádech. "Je to jednoduchý. Tady zážeh. Vidíš plamínek ? Tak tady bezpečnostní pojistka a pak už jenom namíříš a flušeš, jako drak. Hlavně nemiř nahoru a tam kde se ti plamen může vrátit. A uzavřený prostory jsou taky na hovno. Spálíš kyslík a jdeš k zemi." dám Janovi rychlou instruktáž. Zvládne to, je to kluk šikovná, česká. Část skupiny se přesunuje do chodby vpravo. Tkáňovitá struktura s žilnatými úponky. Je to jako polyp nebo korál na útesu. Očividně zaujímá statickou pozici. Takže ty úponky... "Vteřinu !" houknu na ostatní. Běžím zpátky, pro mrtvýho ptavouka. Vracím se celý zadýchaný. Kurva ve svejch čtyřiceti už jsem na tyhle srandy starej. povzdechnu si v duchu. "Běžte malinko zpátky." upozorním ostatní. Následně rozhoupu potvoru za ocásek a hodím ho na nejbližší plošinu. Přesně, jak jsem čekal ! Duté žilnaté úpony vystřelí mlsné jazýčky a stahují mrtvolu ptavouka do útrob blobu. Ochoz je o malinko čistší. "Myslíte, že jí budou chutnat Hans a Fritz ?" zeptám se dam a našeho ranaře. Nervózně poklepu na hodinky. Padesát minut. Sakra čas se pohnout. Zvlášť jestli je chceme porcovat. Skákat to s úpony by bylo drsný (akrobacie 15) bez úponků to bude lepší (akrobacie 9). | ||
| |||
| Sračky v tunelu
| ||
| |||
| Tunel ve sračkách Když bylo po všem a poslední muťák zajel pod hladinu sraček, obhlédl jsem ostatní a usmál se na svého skoro utopence. „Jasně Kraute, všechno dobrý. A teď makej,“ pobídl jsem ho a pokynul svému týmu, že pokračujeme. Předku se ujala skupina od sestry. Po očku jsem ji kontroloval, jestli je v pořádku. Abych pravdu řekl, je mi buřt, co se stane s ostatními. Ona změnila celou situaci. A jestli si budu muset vybrat, mám jasno. Breeze a čech se ve předu snaží vyhýbat sračkám v podobě číhajících obludek, kterých jsem si už taky díky nim všiml. Strašný svině. Nakonec nás naší dva průzkumníci zavedli na rozcestí. Dopředu by šel jen někdo, kdo chce umřít. „No ti jsou rozkošní,“ utrousil jsem, když jsem hleděl do tmy a nakonec si všiml ptavouka, jak si pochutnává na lebce nějakého nešťastníka. Otočil jsem se na ostatní s nevyřčenou otázkou kam teď. Odpovědí mi ale byli nácci v tunelu vlevo. Málem jsem si do těch sraček klekl, naštěstí jsem se včas zarazil. Už tak jsem od nich víc, než bych chtěl. Maurice se ujal inciativy a zalezl do tunelu vlevo a poslal jim pár vřelých pozdravů. Odpovědí byly dvě těla, která plácla do sraček. „Počkejte tu,“ řekl jsem svý družině. Že mají dávat bacha a nenechat se sežrat jim snad říkat nemusím. „Cos našel pěkného?“ zeptal jsem se ho, když jsem došel k němu a cestou se vyhnul mině a senzorům, na které poukázal. „Hlídka?“ podivil jsem se a podíval se na mříže. Skrze ně určitě nepřišli. „Nemaj nějakou přístupovou kartu nebo klíče?“ zeptal jsem se ho a šel ohledat ten poklop, kterej leží kousek blíže k rozcestí. „Tak s tímhle nepohnu“ prohlásil jsem, když jsem jej zkusil otevřít. (7+2). Vrátil jsem se proto zpátky na rozcestí a zvolil tunel vpravo. Přede mnou se objevila šachta a na dně ní nějaké zvěrstvo. Ale…když se nám podaří projít po těch skoro rozpadlých ochozech, jsou tam dveře. Tudy asi i přišla hlídka. „Nějaký nápady?“ koukl jsem na ty svoje dva. Jsou to přeci profíci, určitě je napadne něco lepšího, než by napadlo mě, slévárenského dělníka. | ||