Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Tři Králové
Družina
Postava Com. Maurice Lequeux je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 12:46Com. Maurice Lequeux
Postava Jan Kovář je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 21:52Jan Kovář
Postava Elena Rose je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 23:26Elena Rose
Postava Kamila - NPC je offline, naposledy online byla 29. srpna 2023 18:15Kamila - NPC
Postava Petra Kovářová je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 20:23Petra Kovářová
Postava Nana Bagbin je offline, naposledy online byla 01. května 2024 6:26Nana Bagbin
Postava Švihlej Ethan - NPC je offline, naposledy online byla 29. srpna 2023 18:15Švihlej Ethan - NPC
Postava Maddie je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 23:26Maddie
Postava Samuel Thompson je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 21:52Samuel Thompson
| |||
 | Story time! "Otec vždycky říkával, že nikdo není obyčejný. Každý jeden člověk je důležitý. Rozdíl je jen v tom, pro koho a z jakého důvodu," trochu zavzpomínám, když zmíní své povolání a rodinu. Z hlasu je znát smutek, ale i tak pozvednu koutek, při vzpomínce na něj. "Jsem ráda, že jste se našli. Já takové štěstí mít nebudu..." Naliju si, tentokrát jen vodku a kopnu ji do sebe. "Asi by se dalo říct, že to šlo vlastně docela blbě... Jak jsme vlezli do těch údržbových chodeb, o kterých mluvil ten malej, spadl na nás nějaký sajrajt. Kousek za rohem jsme se potkali s pár náckama, tak jsme je s Petrou vyřídily. No, a pak jim na hlavu spadl Maurice s Breeze. Doslova. Vylezl na nás obří had, tak se kluci stáhli dál dozadu do chodby, kde bohužel potkali bandu modrých zetek. Na vyřízení hada padlo pár granátů, plamene a výstřelů, než se nám ho podařilo sejmout. Podle mě jsi tu mrtvolu musel minout. Přišel jsi ze stejného vstupu. A pak jsme došli rovnou do tý haly s vlakem. Müller už tam byl a musel o nás vědět, alespoň to tak vypadalo... Maurice se stihnul dostat do vlaku, než si nás všimnul. Trochu nás pochroumal... Mě zlomil zápěstí, Breeze nakopnul a Pétě, ani vlastně nevím, ale dost se proletěla. Tak ho sejmula fosforem. No, a pak už jsi dorazil," podám mu celkem stručnou verzi. "Ale jak se Maurice a Breeze z toho dostali, to netuším. Ale rozhodně jsem ráda, že to zvládli." Breeze jakmile slyšela od Johnyho své jméno, sedla si a štěkla, jakoby chtěla vyprávět. Podrbala jsem ji mezi ušima. Nechám tedy prostor i ostatní, zda k tomu něco dodají. | ||
| |||
 | Lets share some stories Viděl jsem, jak se ji na chvíli změnil výraz ve tváři. Takové malé zadrhnutí, ale i mi dojde, že to byla nemilá vzpomínka. Něco, čím jsme si prošli všichni. Pak se zase rozmluvila. A ne zrovna tak, jak bych čekal. Jen jsme se pousmál a zase trochu upil ze sklenky. Kolik toho dokážu teď vypít, než se ožeru jak prase? "No... ale abych ti odpověděl..." začal jsem po chvilce ticha. "Jsem jen obyčejný člověk.... tedy byl, než se ze mě stalo tohle..." zvedl jsem před sebe ruce. "Žádnej vojenskej výcvik, nic takového. Jen obyčejný dělník ve slévárně... pak šly věci do hajzlu a já byl zrovna přes půl republiky pryč. Když jsem se konečně dostal zpátky, nikde jsem Petru ani rodiče nemohl najít... tak jsem prostě cestoval a hledal. Přežíval a bloudil po světě. Střílet a nějak bojovat jsem se učil za pochodu. A když už jsem ani nedoufal, že ji zase uvidím.... prostě se objevila. Jakoby nic... tam byla...." dodal s lehkým úsměvem k Petře a dopil jsem sklenku. "A jak to vlastně probíhalo na vaší straně? Jak jste se dostali až k tomu vlaku... a Breeze a Móris... jak ti to přežili?" zeptal jsem se a koukl na zmíněné v naději, že mi to všechno řeknou. | ||
| |||
| Me? Nobody... "To můžeme říct všichni, kdo jsme vlezli do toho tunelu. Nikdo z nás pořádně nevěděl, do čeho jdeme. Co jsem tím chtěla říct, je vlastně díky. Kryl jsi nám záda," osvětlím trošku, jak jsem to myslela. "Za málo. Přece bych tam nenechala jednoho z nás," usměju se a dopiju sklenku. "Já?" Zamyslím se na chvíli a úsměv mi trochu opadne, oči zesklovatí, jak se mi všechno znovu přehraje. "Asi bych řekla survivor." Zaměřím se tedy na druhou část a přejedu všechny pohledem. "Všichni mluvíte dobře, jen je znát přízvuk, to je vše. Ale může ti to tak přijít, přeci jen jsem z Anglie." Breeze mezitím přestala dělat blbosti na parketu a stočila se mi u nohou. | ||
| |||
| And who are you? Taková ta trapná nervozita mě po chvíli opadla, když jsem viděl, že Elen nějak neřeší, že se tu klátím jak idiot. Dokonce i Petra se přidala na parket. S menším protestem, ale je tu mezi námi. A nebudu lhát... po x letech se cítím zas jak člověk. Takže jsem se prostě po chvíli uvolnil a jen se zkoušel se vlnit do rytmu. určitě by ze mě byla hvězda internetu, kdyby tu internet byl a někdo postoval hovadiny na facebook. Nakonec jsem ale stejně skončil za barem v doprovodu Elen a segry, co to taky vzdala a nalila si drink. "Jestli tam někde najdeš burbon, tak neodmítnu," opovím na tázavý pohled Elen, když se prohrabávala těmi flaškami s chlastem. Když byla Elen usazená, přiťukl jsem si s ní a ségrou, co sedí kousek vedle a napil se. Elen mi pak položila otázku. Kdo vlastně jsem, že jsem tak prostě šel. Na to jsem se musel ještě napít. A po chvilce přemýšlení ji odpověděl: "Asi idiot. Kdybych věděl, co mě čeká, tak to seru," začal jsem a bylo mi jasné, co myslela tím, jak by to dopadlo, kdyby... "Asi by ze mě byl chlupáč pod troskami toho komplexu. A žil bych si klidně v pustinách... kdo ví.... každopádně... děkuju, žes mě tam překecala jít s vámi. Co jsi vůbec ty zač? Chodíš vyrovnaně a jistě. Tvá angličtina je... taková... nevím... moc dokonalá. Narozdíl ode mě, Mórise a Petry. A ostatních..." | ||
| |||
| Who are you? Tempo zrychlí a spíš než tanec je to poskakování v rytmu, rozhazování rukama a nějaký to zatočení. A víc než cokoliv je to prostě legrace. Hlavně když tam Breeze poskakuje s námi. Když song skončí, navrhnu pauzu u baru. Naliju Johnymu, co bude chtít, Breeze vodu, sama si namíchám vodku s džusem a sednu si na barovou stoličku. Zchladím se pitím a natočím se k Johnymu. "Takže... Johny, kdo vlastně jsi? Tam v komplexu... Chtělo to dost odvahy, jít tam sám a kdo ví, jak by to dopadlo, kdybys nakonec nedorazil..." Opřu si loket o pult a prsty si podepřu čelist, zvědavá na odpověď. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Dance Monkey Akce se pomalu rozjíždí, Kamilka se s tím moc nepáře. Brko i andělský prach ji nejsou cizí. Vlastně proč ne obojí je dar přírody a jak se zpívá v té písni Kana Biskan. Usměji se na Kamilu a zanotuju. "...Partout en Europe il sévit déjà Et la France est cernée par les champs de ganja C'est le plus grand envahisseur que l'humanité a subit Il ne fait pas couler le sang mais plutôt ouvrir les esprits..." Usměji se na ni a sjedu ji prsa a zadek pohledem. Když naordinuje pařbu jen si potáhnu z brka a pak připiju na Leška. "Na Leška! Vive la mort, vive la guerre, vive le sacre mercenaire!" Jardu jsem neznal, ale také mu připiji i všem ostatním padlým. Aspoň Jan si brko ode mě dá. Na jeho otázku vážně pokývnu. "Jasně pokračujeme, za ty lístky se dá utržit obrovský balík a nebo se dá díky tomu zachránit pár lidí. Ostatně co jiného máme na práci a třetina už je hotová." Pak pomalu začnou tancovat, na to mě úplně neužije, nebo respektive úplně teď na to nemám náladu, po tom všem. Ale Kamčina prdelka se mi dost líbí jak se kroutí, nezbeda jedna. Ještě si pokouřím a když jede další pecka tentokrát už skoro skáčková odkaz jen se houpu do rytmu a užívám darů přírody, chlastu, kokainu i hašiše. Příjemný oraz, líbí se mi i Janova ségra, ale vyjet po ní před jejím bráchou ne nepřijde úplně taktní, prostě tohle se kamošům nedělá, šoustat jim ségry. Tak se zaměřím na tu lištičku co se to nebojí rozjet. | ||
| |||
| Dance Monkey Holky mi postupně řekly, že ani jedná neví, kde skončily moje věci. No…snad aspoň ta bunda někde bude v pořádku. Pak jsem jen seděl a existoval s pivkem v ruce, zatímco Elen shrnula, co se stalo a segře jsem pak přikývl, že to tak nějak je. Pak věci nabraly na obrátkách. Maurice pustil hudbu, při tom bafal travku a byl nějaký uvolněný, než je u něj zvyklé. Dokonce se k nám přišel i podělit. Když se k tomu ale holky neměly, potáhl jsem si i za ně. Je to sakra doba co jsem měl travku. „Co Móris? Pokračujem v naší krasojízdě za lístky do Ameriky?“ zeptal jsem se a až pak vyfoukl dým. Jo, moje kuřácké plíce si ještě pamatují, jak se to dělá. Medička taky nějak ožila a všem naordinovala pařbu až do rána. Já jen s úsměvem zvedl pivko a napil se. Těžko uvěřit, že se vůbec ten bordel stal. Bohužel má nazelenalá kůže mě utvrzuje v tom, že je to realita. Ale hej! Mám zase sestru, a to je důvod k oslavě. Přitočila se i Elen a vzala mě a Petru za ruce a zkoušela nás odtáhnout bokem, kde se dá tančit. Inu… trapas jsem dlouho žádný neměl, tak proč ne. Zvedl jsem se a posunkem hlavy naznačil Petře, ať se taky přidá. Došel jsem až k Elen na parket, kde se už vlnila do rytmu hudby. A… asi jsem i zapomněl, jak se jmenuju. Neohrabaně jsem se začal houpat do rytmu, ale oproti Elen to bylo jako… stydlivý panic na první diskotéce. | ||
| |||
| Jde se tančit! Opřu se pohodlně do sedačky a upíjím pivo. Když se pak místností rozline hudba, rytmus mi vyplní žíly a nedá se nepohybovat do rytmu. Maurice nabídne kuřivo, které s díky odmítnu. Chvilku na to Kamila zahlásí povinnou pařbu a i když mě tohle nikdy nebralo, trocha uvolnění přece neuškodí. Přizvednu lahev na přípitek a dokopnu do sebe zbytek. Zvednu se a s úsměvem přijdu před naše dva sourozence. "Tak šup, jde se tančit a žádný námitky!" čapnu oba za ruku a vytáhnu je na "parket". Breeze kolem vesele poskakuje a poštěkává a jestli se někomu z nich nechce, pomůže jim na parket za oblečení. Muzika a rytmus sami hýbají mým tělem v ladných osmičkách se správným "zásekem" na konci v rytmických pauzách. | ||
| |||
 | Koktejl “Pfuh...“ vydám ze sebe, když mě Elen vytáhne zpátky na gauč. Málem jsem měla další zranění hlavy, jako by to tu dlouho nebylo. Všichni se dávají do diskuze, jen vděčně příjmu pivko od Jana a nahnu lahev. Nekončím dokud není prázdná. Rozhovor se totiž stáčí k událostem v Harnekoppu. Těžko si vymažu z paměti Jaromíra, který tiskne spoušť zatímco ho trhají zetka. Nebo Leška, kolegu z polska, kterého stahuje dolů tam beztvará masa muťácké tkáně. A co víc, tři měsíce jsme pryč. Doma jsme určitě vedení jako MIA, pokud je tam vůbec někdo, kdo by si naše jména pamatoval. Těch věcí je moc, moc na to je vyřešit za pět minut a jedno pivko. Tohle chce koktejl. S pomocí opěrky gauče se opatrně postavím na nohy. Jsou trochu gumové a reakční doba taky nic moc, ale doufám, že za pár hodin už nebudu reagovat ani na světlo. Trochu toporně se rozejdu k baru, kde sáhnu rovnou po krabičce cigár. Trochu křečovitě roztrhnu igelit a jedno si vyklepnu. Při prvním šluku zakloním hlavu a přivřu oči...nekouřila jsem pět let. “To mě poser...“ vypustím ze sebe s dýmem a pohled mi padne zpátky na stojánek s potěšením. “Když goodbye párty tak se vším všudy.“ sáhnu po pytlíčku s bílým prachem a normálně to vysypu na bar, než do toho zabořím nos. “Chci tu zůstat.“ vypustím ze sebe až se prášek vznese do vzduchu. Narovnám se, rukávem overalu otřu bílý nos a v rytmu reggae si to přikvačím k lednici. Pivko neuškodí. pokrčím rameny a otevřu lahvový o desku baru. Přitočím se ke skupince a šlohnu Mauricovi brko. “Ja-ko lé-kař... povídám mezi šluky “...všem předepisuju pařbu až do rána.“ podívám se na ně a vrátím jointa. “Na Jardu, Leška a tenhle zkurvenej svět.“ zvednu pivo. | ||