Andor.cz - Dračí doupě online

Hospodský odboj a drsňačka jak drátěnka na nádobí.

Musím se pousmát, když se ani Janovi nezdál ten místní "odpor", ale připomene něco co já pod vlivem těch všech událostí zapomněl, že opravdu Krysa něco takového říkal. Když na moji narážku chlapík vytáhne skutečně koňak, jen trochu překvapeně mrknu.

"Nemyslel jsem to doslovně."

Ale pokrčím rameny koňak neodmítnu. Ozve se holka se psem, drsný řeči jak šmirgl papír, nevím co za práci přijímá, ale má kecy na muj přízvuk a to, že ona není chůva. Patrně myslela tím nás. Jen povytáhnu obočí.

"Oh mon dieu pour quoi?"

Evidentně vytočila kecama i Jana tak ji hned trochu poškorpí. Nechám to na něm. Pak jen klidným hlasem dodám spíše k monsieur Hercule Poirotovi než k ní.

"Monsieur nevím o co tu jde, ale nikoho do skupiny nepotřebujeme ani lesní žínku Evelínku v fantasy kostýmku v elasťácích s lukem ani jejího psa. Byť pěknýho čokla jsem ochoten ocenit spíše než efektní prdel. Taky spíš preferuji na průzkum člověka v hejkalovi s FN SCAR s tlumičem. Když už by jsme se náhodou bavili o nějaké společné akci."

Stále chlapům moc nevěřím a upřímně nevěřím moc v efektivitu tohohle prapodivného stvoření, které "nám nebude dělat chůvu" přesně tyhle kecy ve mě vždycky vzbudí nedůvěru. Nějak mám dobré průzkumáky zakódované jako nenápadné nemluvné šedé myšky bez zbytečných nabubřelých prohlášeních typu Chůva Fine.
Avšak děj hospodského příběhu se odvíjí jiným směrem a my v něm nejsme ti hlavní, to je náš malej Hanz. Z toho málo co si řekli jsem pochopil, že náš Hanz skutečně zná syna toho Hercule Poirota.
Otočím Hanze stranou tak abychom ho slyšely jen my s Janem a Leškem. Vyptám se ho jestli opravdu zná toho kluka a jestli je toto skutečně odboj a jestli je si tím jistej. To samé míří i na Jana a Leška, přeci jen oni jsou tu doma a já jen host. Když mi to kluk potvrdí. Trochu rezignovaně pokývnu.

"Bien bien pujdeme do toho co borci jste pro?"

Podívám se na kluky jestli souhlasí, že do toho půjdeme s takovou skvadrou. Než však stihnu dodat, že bych to udělal raději potichu už je pryč a jde shánět kavalerii. Nechá nás s Chůvou Fine. Povzdechnu si, rezignovaně smršť nabubřených moudrých hoven, fantasy průzkumačky. Nechci to poslouchat nemám na to náladu, nemám na ni náladu. Tak jen popotáhni z dýmky a poválím v ústech brandy. Ale přeci jen stále jsem Francouz a důstojník cizinecké legie a mám své povinnosti i když není ani Francie ani cizinecká legie.

"Mademoiselle představuji Vám Jana Kovárzře, kapitána medika Leška Kovalského, mladého Hanze a já jsem Maurice Lequeux, kdysi dávno Légion étrangère, teď sračky všeho světa."

Řeknu trochu unaveně a rezignovaně. Přeci jen jsem před necelou půlhodinou tady oddělal holku a zřejmě definitivně pohřbil jeden dávný vztah a teď tu sedím s elficí a jejím psem v hospodě odboje co šli shánět kavalerii. Jsem už na tyhle srandy fakt starej.

"Opravdu znáte prostor základny, kde se ukrývá Hanz Muller? I její chod? Byla by jste schopna nás dostat na dostřel cca 600-800m od toho hajzla?"

Nechám ji odpovědět a pak nechám kluky ať si s ní pokecají já na to nějak nemám chuť. Jenda tuším je na tom jinak v duchu se přeci jen pousměju. Pan zjizvený Le Bélier buší do elfí prdelky, tomu se nejde neusmát.

Popis:


Vysoký cca 190+ cm asi 40 letý voják s černými vlasy a plnovousem. Někde již lehce prokvétá stříbro. Poměrně výrazně osmahnutý a ošlehaný větrem, černé pronikavé oči. Spíš šlachovitý, než nějak výrazně svalnatý. Oblečen do vojenských kalhot cam. Dague vhodných spíše do tropů a francouzské parky. Celý dojem doplňuje typická képi blanc, bílá legionářská čepice, dýmka v ústech a důstojnické držení těla.

Brémy - periferie - TICKET TO SHIT

"Jasně koňak a kávu." zacuká ve šklebu Wolfgang knírem. Nakonec se, ale sehne a vytáhne lahev koňaku. Nijak valná kvalita, ale koňak to je. Přihraje pár sklenic a Eleně rovnou doleje whieky.
"Profík, jako vždycky slečno Rose." mlaskne spokojeně a hlášení o nedávné misi."T foťáku si nic nedělejte. Ten mutačerv na to aspoň chcípne. A kartu dořešíme později. Tohle je teď důležitější." kývne hlavou k nově příchozím.
Německý klučina se mezitím vdrápal na stoličku a kouká na Wolfganga s velkým očekáváním. Ten se k němu nakloní a zadívá se na něj. "Wilhelm Krausse." vyplivne na něj potichu obláček doutníkového kouře. Kluk zalapá po dechu a přikývne. "Ja, Wilhelm ist mein Freund." řekne kluk pomalu, rozvážně. "Leben?" zeptá se Mrož. Kluk přikývne a obrovská tlapa ho poplácá po rameni.
Mrož se vrátí ke skupině a přihraje klukovi pivo. Má na tváři šťastný výraz. Je to šťastný Mrož.
"Pánové. Klidně můžete odejít. Ale máme stejný cíl. Tam kam jdete se nachází můj syn. A já ho chci zpátky." podívá se na vás vážným pohledem, knír jako z kamene.
"Já půjdu sehnat veškerou palebnou sílu, kterou mám. Vy si zatím odpočiňte. Pití je na mě." houkne k vám Wolfgang a odejde pryč. U baru ho vystřídá spoře oděná servírka. Osiříte.

Zpátky pro Lístek Do Sraček

Došel jsem za Mauricem s klukem. Oba venku kuří cigaretu. A hned jsem dostal pochvalu na svou novou výzbroj. Jen jsem se zazubil na kluka a lehce jej poplácal po hlavě. Mám se ptát Mórise, jestli mi ukáže, jak se s tym zachází? Hodil jsem zamyšlený pohled na Maurice a usoudil, že teď není nejlepší čas na tohle. Ještě by mi prohnal kulku hlavou, jako té malé Japonce.

Klučík se vášnivě vrhnul do popisování místa, kde se nachází náš první cíl. Musím uznat, že tomu, co tam kreslí do země a jaké vydává zvuky moc nerozumím. Čtverečky a všechno možné, furt to maže a něco huhlá. Nádhera. Snad je Móris chytřejší jak já.

Mou pozornost pak upoutala blížící se postava. Ladné křivky, bílé vlasy. A pes. Je to už dlouho, co jsem viděl obyčejného psa a ne nějakou vzteklou potvoru nebo mutanta. Jak procházela kolem, jen jsem kývl na pozdrav a pak sledoval ten zadeček, jak zaplul do dveří. „Ach jo..“ povzdechl jsem si.
„Fajný zadek,“ řekl jsem, když jsem zase začal věnovat pozornost francouzskému otčímu a jeho adoptovanému synkovi. „Pochopil jsi něco z toho? Já jen že v tunelu bude asi vrtulník a někde tam je nácek,“ naklonil jsem se k Mórisovi a díval se na tu změť čar na zemi.

Ven vylezla skupinka Hanzáků spolu s pilotkou. Jeden z nich si to zamířil k nám. A pěkně nasral Mórise, když mu řekl, co s pilotkou bude dál. Není to moc hezky. Soudy? Tady? Zřejmě ji popraví.
„Vypadáš, jako by ses chtěl vysrat na nácka a jít rovnou na Hanzu,“ řekl jsem, když zmizeli a ti dva se zase vrátili k plánování. Ale ne na dlouho. Za chvilku k nám došel další týpek. Tu snad jeden nemá chvilku klidu. Už mě začínají srát. Už jsem se nadechoval k odpovědi, když se toho ujal Maurice. A kupodivu se ozval i malej Hanzík. Odpor? Oni? Podíval jsem se na Maurice a pokrčil rameny. Krysa cosi říkal, že majitel je vůdce povstání. Že by slyšeli a hlavně pochopili Hanzíkovo prskání a foukání?

Zapadli jsme tedy zpět do baru. Kdo už tam obíral Japonku. Mrchožrouti zasraný. Postavil jsem se k baru, kousek od té bělovlásky tak, abych viděl na co nejvíc. Je divné, že si nás předvolali. Navíc těch hovad je tady tolik. Co kdyby si chtěl někdo hrát na rytíře a pomstít smrt Japonky? Móris se pustil do hovoru. Načež se ozvala prdelka. Jo tak prej chůvu. Jen jsem se uchechtl, ale nad tou představou jsem se na chvíli zamyslel. Už nejsem nejmladší a hezká ošetřovatelka by se hodila. „Neboj, už jsme velcí kluci. Spíše jestli nám budeš stačit,“ řekl jsem a kývl hlavou k tomu jejímu luku. „Víš, že tu tětivu kurvíš, když ji máš furt napnutou na luku?“ využil jsem moudro od jednoho lovce v čechách, když jsem s ním byl na výpravě pro nějaký zásoby do vesnice. Strašně ukecaný chlap, nechápu jak mohl něco vůbec ulovit, když tu hubu nikdy nezavřel. Jak se mu asi daří?

Nová a stará setkání

Chvíli kluka pozoruju a poslouchám nakonec si zapálím dýmku. Tohle bude prostě na dlouho. Poslouchám ho, sleduji ho a snažím se pochopit. Němčina, němčina jazyk Luthera, Heineho, Kafky i Marxe... zkurvená němčina. Ale kluk se snaží a snaží se hodně. Do určité míry chápu, že Maraike toužila po štěněti. Škoda, že to její bylo nesocializované z útulku a kousalo a já ho musel utratit. Jako vlastně si to trochu vyčítám. Zvlášť po té scéně, když jsem ji viděl kvílet nad mnou vyrobeným tělem.
Když nás mine holka co ji mladej "Hanz" počastuje přídomkem Schönheit jen z těží zvednu hlavu. Její přednosti mě teď moc nezajímají, spíš shlédnu čokla. Tady a Aljašský malamut? Dost zvláštní volba. Ale vypustím psa i holku hned z hlavy. Pak nám mladej zjeví kde, že je ta svině Müller. Řekne to ale dost nahlas. Dám prst na pusu.

"Silence s'il vous plait."

Pochopí a pak už se bavíme tišeji a já se snažím, aby mi na plánku ještě ukázal stráže a chod kompexu. Pak za námi přijdou vojáci informovat o Maraičeně osudu. Napřímím se a trochu nasraně odpovím.

"Tak to pozor pánové. Maraike neudělala vůbec nic co by ji mohlo být kladeno za vinu. Rollse nepostřelila ona, ale ta Asiatka, vše ostatní byla činnost v krajní nouzi a minimálně já to jsem ochoten dosvědčit."

Vím, vím mělo by mi být po tom prd, navíc to co udělala byla fakt blbost, ale znáte to... jsou holky, které vám v srdci zůstanou i několik desetiletí prostě ty vám jedno nebudo nikdy. A i když už se vedle nich neprobouzíte, vždycky jim budete přát to dobré. Doufám, že se to nějak vysvětlí. Doufám, že krysa nenatáhne brka a bude rozumnej. Pokud Maraike kvůli němu zařve budu ho muset odprásknout. Fakt blbá situace.
Pak se znovu a pomalu dotazuju na informace o chodu tábora. Opět na stráže a ideálně nějakou cestu kudy se dostat nepozorovaně tam i zpět. K tomu se však nedostaneme, vyruší nás nějakej chlápek. Zamračím se a vzpřímím se. Moje ruka sjede jen kousek od pistole.

"Quoi? Neznám žádnýho Wolfganga krom Mozarta..."

Chci ho hned poslat do hajzlu ať neopruzuje, protože ho považuju za nějakýho veksláka co nás bude chtít nějak odrbat, ale zarazí mě mladej Hanz. Kouknu na něho jestli sem rozuměl dobře a pak kouknu i na Jana a Leška jestli souhlasí, že půjdeme s ním a ať si dávají bacha na nějakou flignu.
Pak se tedy vydáme s chlapíkem za tím Mozartovým jmenovcem. Vlezeme do baru a shlédnu osazenstvo. Chlapík nás přivede k Wolfíkovi a k mému překvapení je tam i ten malamut a jeho děvče. Povytáhnu obočí a vyfouknu smolný dým latakie z dýmky.
Osazenstvu moc nevěřím a ta si stoupnu trochu bokem abych měl přehled a aby měl i Jan s Leškem dorou palebnou pozici v případě, že by se něco posralo a hlavně aby nás neslyšeli nepovolané uši. Tak nějak tuším, že ten společný zájem byl vyvolán příliš hlasitým a nadšeným povykováním mladého Hanze u plánku.

"Tady váš kolega nás pozval na koňak a kávu, prý máte niternou potřebu si s námi promluvit. Určitě nám povíte něco nového a zajímavého."

Řeknu poněkud ironicky angličtinou z francouzským přízvukem. Ale není v tom nějaká potřeba ukazovat kdo má chlupatější koule, ale snaha, neříct nic co by někdo nepovolaný mohl slyšet, nebo pokud by tohle byli nějací provokatéři, nezaplést se do jejich sítě.

Brémy - periferie - TICKET TO SHIT

Všichni se vydají ven z baru. Jediný kdo, zůstává je Maraike, která drží Ye až do úplného konce. Nakonec tělo mladé dívky ochabne a pilotka jenom tiše vzlyká. Roztřesenýma rukama od krve se jí snaží upravit vlasy, ale jenom jí rozmazává chladnoucí krev po obličeji. Smutný pohled, kterému nikdo v baru nevěnuje pozornost.

U kolony se Lešek rozloučí s doktorem. Krysa je nadopovaný a utlumený, takže ten už si s nikým nepokecá. Voják, který předával Janovi věci, ho pozoroval s cukajícím koutkem. A očividně si myslel něco o "civilech". Za to německý kluk se drží Maurice, jako ocásek. Asi ctí pravidlo "drž se toho nejnebezpečnějšího hajzla". Převezme cigaretu a nechá si zapálit. Rozkucká se, jako kulomet, ale jak se uklidní opět si potáhne. No, dnešní mládež asi nejsou žádná ořezávátka.

Ke skupince před barem dorazí Jan a v těsném závěru Lešek. Ten ji, ale mine a ukáže skupině jenom zakrvácené ruce, dál pokračuje do baru.
Na Janovu novou výzbroj se ozve i kluk. Ukáže palec nahoru a prstem naznačí "ratatata". Pak se trošku zoufale koukne na svojí pistolku. Ten nepoměr je fakt znát. Nakonec, ale začne vyprávět o Müllerovi kulometnou němčinou, když si uvědomí, že mu nerozumíte snaží se to kombinovat s lámanou angličtinou. Ukazuje určitým směrem a dá se z toho pochopit, že to tam trvá 3 dny pěšky, ale jenom chvíli, když máte "brrm brmm". Nakonec si dřepne na bobek a začne prstem do zeminy kreslit něco jako plánek. Je to nevyvedené dílo, které často přemazává a upravuje. Pochopíte několik výrazů - laboratoře, kasárna, spalovna, sklad a tunely. U tunelů kluk začne foukat, hučet a mává rukou dokola, jako vrtulník.
Jenom, když okolo vám prochází žena s chlupatým doprovodem, tak nachvíli přestane a zaměří se pohledem na její křivky. "Schönheit." zkonstatuje a když dívka zmizí za rohem do baru, zase si lekne k plánku. Zapíchne prst do jednoho čtverce. "Oberstleutnant Müller !" zahlásí a kouká na vás s vítězoslavným pohledem. Očividně věří, že se mu to povedlo vysvětlit.
Jeden ze strážných venku se při jméně náckovského důstojníka zarazil a pomalým krokem vyrazil do baru.

Během toho se vrátí několik Hanzovních vojáků. Jeden se zastaví u vás a zbytek pokračuje dovnitř.
"Maraike van Afferde jde s námi. Je občankou Hanzy a jako taková bude za své činy souzena řádným soudem." oznámí vám voják. Zbraň mu visí na trojbodovém popruhu a obě ruce má na patce zbraně. Nevypadá útočně a oznamuje vám to spíše oficiálně. Jeho kolegové nečekají na souhlas a spíše táhnou, než vedou, Maraike ke konvoji. Má svěšenou hlavu a je apatická.

V baru Elena usedne k baru. Spoře oděná obsluha jí přihraje požadovanou whiskey. Všimne si, že jeden z mladších mužů ochranky po ní pokukuje, i když vůbec nespadá do úhlu, který by měl ze své pozice hlídat. Nekouká, však dlouho, protože ze dveří za ním se zjeví vysoká postava Wolfganga alias Mrože. Ten mu lehkým pohybem klepne do vajec a než se kluk stihne položit k zemi s rukama v klíně, tak ho zachytí a něco mu pošeptá. Kluk se víceméně rozplazí směrem ke korejce, kterou začne obírat o všechny věci.
Mrož dojde na bar, odkud vyžene obsluhu. "Zdravím slečno Rose." usměje se Wolfgang a tak mimoděk si uhladí svůj dokonalý knír. "Ahoj Breeze." pozdraví nakonec i psa. Vytáhne misku a nalije do ní vodu pro psa. Tu postaví na pult.
"Jak to šlo ?" zeptá se a zapálí si tlustý doutník. "Všechno v pořádku ? Nějaký problémy ? Někdo vás sledoval ?" odříká ty tři otázky, jako ostatně pokaždé. Asi nějaká mantra, kterou by určitě zopakoval i pošťákovi.
Než stačíš odpovědět, přižene se jeden ze strážných. "Šéfe musim s váma mluvit." oznámí a tím, jak těká pohledem z Mrože na Elenu je jasné, že mu jde o soukromý rozhovor. "Je pro naši věc. Můžeš před ní..." pokyne mu majitel baru.
"Ti venku jdou po Müllerovi. A je tam kluk, který zná vnitřek komplexu." vyhrkne strážný chvatně. "Fajn. Zavolej je sem." poručí Wolfgang a stočí svůj pohled zpátky na Elenu.
"Slečno Rose. Co by jste řekla na další prácičku ? Jako průvodce ?" zeptá se Wolfgang a položí na pult dva sloupečky zlatých mincí. Je jich tam celých dvacet a to znamená pořádné jmění.

Ke skupině venku dorazí strážný. Hanzáci už jsou pryč a konvoj odjel.
"Wolfgang s váma chce mluvit. Asi máme společnej zájem." píchne špičkou boty ke komplexu. Kluk nakrčí čelo a zadívá se strážnému na pravou ruku. "Widerstand..." zašeptá a strážný se na něj usměje. "Odpor." řekne kluk anglicky Janovi a Mauricovi.

Brémy - periferie - TICKET TO SHIT

Korejská střelkyně a šéfkuchařka konzervové kuchyně dodělává na zemi v kaluži krve a nad ní kvílí Maraike. Nasranost, je pryč, tedy na Maraike. Vidím, že mě nevnímá, ale situace se začne vyklidňovat taky díky Janovi. Zkušeně mě pojistil záda. Kývnu mu jako poděkování. Pak taky překročím mrtvolu asiatky a jdu za Leškem a Rollsem.

"Tak co jak na tom je? Zvládne to?" Ptám se Leška a pokud potřebuje pomoct přidržím, podržím, či ustřihnu co je třeba. Pak se obrátím na Rollse.

"Kámo stálo ti to za to takový pičoviny? Nikdy nevíš komu mrdne v kouli. A nemám z toho vůbec radost, je ti jasný, že..."
Větu nedořeknu a jen se podívám na kvílící Maraike a zakroutím hlavou, taky by měla mít kurva už rozum. Ale nepatlu se v tom dál a raději ho pomůžu odnést aby si ho Hanzovní vojáci přebrali.

Dál už v baru být nechci i když bych si teď zrovna pivo dal a to jakýkoliv i ty jejich chcánky. Kurva brandy, dal bych si brandy, vínovici cokoliv. Místo toho si zapálím cigaretu a postávám před barem i s tím německým klukem. Je to jak zastřelit vzteklý štěně. Radost z toho prostě člověk nemá. Sleduju jeho reakce jestli nějaké má.
Nakonec se ke mě přitočí Jan už odzbrojen. Když vidím jeho nové vybavení jen se usměju.

"Kruci to už je lepší palebná podpora. Super. Teď se musíme někde usadit a zjistit co a jak a hlavně si povykládat tady s Hanzem."

Jméno kluka už jsem zapomněl Hanz nebo Fritz je prostě každej boš ne? Tak je to 50 na 50. Posadíme se trochu bokem dám mu cigáro a znovu z něj zkouším vymámit informace o umístění té základny, ze které utekl a všechno co ví o tom svým zkurveným náckovským jmenovci.

Armed and stupid

Hospodou zavládl chaos. Křičící pilotka objímající chrčící děvče, kterému uniká, dírou v krku, život masivním proudem. Doktor ani nemrkl a šel se starat o Krysu. Zřejmě poznal, že děvčeti již není pomoci.

Na mojí straně to je klidnější. Vojáci naštěstí neudělali žádnou blbost. Za což jsem rád. Fakt nerad bych viděl, jak broky trhají člověka na dvě části. Po chvilce ten u mě sklonil zbraň a naznačil mi, abych se otočil. Prvně mě napadlo, že chce odvézt mou pozornost jinam. Ale zase…jsem u vchodu a tím pádem někdo už stojí za mnou a míří mi na hlavu? Pak jsem uslyšel hlas. Poodstoupil jsem bokem, abych viděl na vojáka a zároveň mohl vidět i kdo je to za mou. Další vojáci a doktor. Zamračil jsem se a sklonil zbraň. „Jo“ řekl jsem česky a nechal je projít. Vzduch pročísly zřejmě povely. Řvou německy, tak jim nerozumím. Ale asi cosi o Hanze. Pak se ozve další, tentokrát o něco hlubší hlas. Tomu už jsem rozuměl, ale i tak jsem se podíval tím směrem. Ze dveří vylezl Mrož. Skoro stejně stavěný jak já. Podle toho, co říká, asi to bude zdejší majitel. Vůdce odboje. Dál už jsem jen sledoval dění před sebou. Doktoři se starají o Krysu. Vojáci hlídají pořádek v hospodě. Divím se, že je tu docela klid. Na to, jaké to je místo a co tu sedí za hovada se zbraněmi. Nakonec byl Krysa naložen na nosítka a odnesen ven. K mému překvapení mi jeden z vojáků kývl, abych šel s nimi. To jsem nečekal, myslel jsem, že dohoda padla spolu s Krysou. Pokrčil jsem rameny a vysoukal se ven za nimi.

Venku to vypadá furt stejně. Jen lidi jsou trochu více v pozoru. Došel jsem za vojákem a díval se, jak vytahuje tašku a zní pak vestu, maskáče, krabice a pak i kulomet. „Maskáče si nech,“ řekl jsem mu a dal je bokem. (jestli tam ale bylo nové triko, vzal jsem ho) a potěžkal si kulomet. „Za tohle zatáhnout,“ ukázal jsem na nabíjecí páku a pak na hlaveň „a tímhle mířit na cíl, že?“ zeptal jsem se na jednoduché instrukce, jak se s tím vlastně zachází. Po rychlé a stručné instruktáži jsem tam položil dvojku, broky i ten kožený pás na brokové náboje a naskládal věci zpět do tašky. Kromě vesty. Odložil jsem bundu a nasoukal se do ni. Chvilku mi trvalo, než jsem si ji přizpůsobil, ale pak to bylo celkem fajn. „A v tomhle trávíš celej den?“ zkusil jsem pár výpadů pěstí do vzduchu, abych se ujistil, že mě to neomezuje a nahodil si zase zpět svou koženou bundu a nechal vojákovi domluvený obnos papírků. Nakonec jsem odepnul popruh z brokovnice a přidělal to na kulomet, kterej jsem si dal kolem krku. „To je lepší,“ usmál jsem se, sebral černou tašku s municí a koukl na doktora a Krysu. „Zvládne to? A ty budeš v pohodě?“ zeptal jsem se a když mi to odkýval, jen jsem popřál brzké uzdravení a vyrazil zpět za frantíkem do hospody.

„No…jsem připraven,“ řekl jsem, když jsem došel k Mauricovi, a poplácal kulomet po hřbetu.

Brémy - periferie - TICKET TO SHIT

Samotná situace před výstřely proměnila atmosféru putyky sedmé cenové kategorie na hrobové ticho. Když zapráskaly tři výstřely revolveru stalo se hned několik věcí. Tou první a nutnou bylo Krysovo padající tělo, které se nadále svíjí na zemi a mezi dlouhým kvičením cedí skrz zuby jen motlitby´, jako "Fuck", "Shit","Bitch" a další. Osazenstvo hostince zareagovalo podle očekávání. Polonahé děvky, které ještě před chvíli kroužili pánví nad zákazníky se vrhají za cokoliv pevného. Ten kdo je ozbrojený tasí zbraň a kryje se také. Místní gorily vystřelí ze svých židlí a ušáků a chvatně odjišťují zbraně a hledají zdroj nebezpečí. Hanzovní vojáci pozvednou hlavně automatů, ale nevystřelí. Legionářská pistole je rychlejší a navíc mají na břiše namířenou brokovnici.

Tři projektily 9mm luger hledají cestu k cíli. Najdou ji jen dva z nich, ale i to stačí, aby to ukončilo život nebohé korejky. První projektil zakousne olověnou čelist do dívčiných zad a vyrazí bokem. To jí nešťastně natočí do cesty druhému projektilu. Nešťastně proto, že druhý projektil se hladově zakousne do jejího krku, jako hrabě Drákula. Třetí projektil dívku mine a zryje se do pažby lovecké pušky. Tělo lehounké korejky se sveze na zem. Dýchací trubice se plní krví a ruce se marně snaží zastavit unikající život.
"Néééééé !" zavříská černovláska v pilotce a vrhne se pod stůl k umírajícímu děvčeti. "To je dobrý. Rozumíš ? Je to dobrý ? J-jsem tu s tebou..." promlouvá k ní zatímco se jí po tvářích valí slzavé proudy. "Lešku ! Pomoz jí prosím. Lešku !" naléhá na doktora, který se vysouká ze svého místa. Lešek korejku překročí a vyrazí ke Krysovi s lékařskou brašnou. Maraike se dá do vzlykavého pláče a tiskne se k Ye, jako by dokázala její duši udržet na tomhle světě. Na Maurice vůbec nereaguje.

Hanzovní vojáci si rozdělí perimetr. Jeden kontroluje prostor v hospodě, druhý Jana. Po chvíli ten Janův sklopí zbraň a zahledí se za jeho rameno. Klidným pohybem a koutkem oka sledujíc hlaveň brokovnice mu ukáže za záda. Tam stojí další hanzovní vojáci a polní medik.
"Skloň to. Nic ti nehrozí. Ok ?" uklidňuje Jana a ruce má natočené dlaněmi k němu, aby bylo vidět, že nemá špatné úmysly. Druhý Hanzák, když spatří posily, tak postoupí a přesune se dovnitř do baru.
"Dies ist eine HANZA-Operation, alle beruhigen sich!" práskne ráznou němčinou na všechny v sále. Místní ranaři, kteří hned po střelbě začali mířit zejména na Maurice, znervózní.
"Leg deine Waffen nieder!" zařve voják znovu.
"Složte to !" ozve se hluboký hlas. Patří muži, který vystoupí z dveří, kde by se dal čekat sklad. Je skoro tak velký, jako Jan a tělesnou stavbou je na tom dost podobně. Není, ale zjizvený a obličej mu namísto toho zdobí parádní šedý mroží knír.
Muži nakonec zbraně skloní a muž přejde do popředí. "Chlapče, schovej ten kvér. Není nutný dál se tu rvát jako psi. Nepras mi hospodu jo ?" řekne poměrně klidným hlasem a pokyne Hanzovnímu vojsku ke vstupu. Ti se začnou starat hlavně o Krysu. Medik a Lešek si něco vyměňují německy, ale po chvíli přejdou do latiny. Po chvíli jej naloží na nosítka a odnášejí směrem ke konvoji. Jeden z Hanzovních vojáků pokyne Janovi, aby ho následoval. Z auta vytáhne černou sportovní tašku, ve které jsou maskáče, balistický nosič plátů a šest zásobníků do kulometu. Nakonec vytáhne i FN Minimi. Pokud mu Jan zaplatí předem smluvenou cenu, tak mu výbavu nechá.

***

Elena rose

Šíp vystřelený z tvého luku se bezchybně zaryl do těla malého mutanta. Říká se jim "ptavouci", jsou malí a vypadají jako chodící kostnatá ruka s blánami mezi prsty. Štěstí, že si ho tvůj chlupatý přítel všiml. Mají tendence padat za krk a pak uškrtit oběť silným ocasem zatímco se pomalu prokousávají lebkou k mozku. Zkontroluješ prostor. Byl sám.

Předměstí Brém je nebezpečné, ale od "Ticket to shit" tě dělí jen dvěstě metrů. Vlastně je to i vzdálenost, která tě dělí od výplaty a odpočinku. Vždycky si tu odpočineš a nikdo tě tu neotravuje.
Wolfgang alias "Mrož" ti jistě rád zaplatí za ty fotografie německého podzemního komplexu. Sice máš jen strážní stanoviště, vchody a fotky konvojů s materiálem, ale vlézt přímo do komplexu by bylo nemoudré. Lepší vrabec v hrsti než prdět do hlíny. Jen foťák Wolfgangovi nevrátíš, protože ten sežral mutačerv, ale paměťová karta je pořád bezpečně schovaná. Tak ti to třeba ani nestrhne.

Mineš roh, pak další a přeběhneš silnici do krytu reznoucího vraku náklaďáku. Pes se přikrčí a následně se ozve výstřel a pak několik dalších. Jsou tlumené a nic ti nebzučí kolem hlavy. Odvážíš se vykouknout a před hostincem spatříš Hanzovní konvoj. Někoho právě nesou na nosítkách ven. wolfgang to není, jsi si jitá, že toho by nesli minimálně čtyři chlapi.

We just bought the Ticket To Shit!

Když zmínil Pilsner, jen jsem se zašklebil s nesouhlasným „meh“. Plzeň mi nikdy moc nejela. To už radši Starobrno. „Někdy ti zkusím sehnat Opavar. Nic lepšího jsi v životě neměl,“ drcnul jsem do Krysy. Vypadá na pohodovýho chlápka.
Když pak řekl, že papírky budou stačit a nechá si i tu dvojku, jen jsem přikývl, že souhlasím. Počkal jsem tedy až dořeší ještě věci s Mórisem ohledně vehiklu a pak jsem se začal šourat za ním ven od stolu. Krysa se loučil, vzal si zbraň od Maraike a já pobral svý věci. „Za chvilu jsem tu. Jen si dojdu pro nový hračky,“ usmál jsem se na přísedící a vyrazil za Krysou. Ten ale nešel rovnou ven. Zastavil se ve dveřích a ukázal nám fakáče. Nadzvedl jsem jedno obočí. Tohle mi nějak nehraje. Ale je to punkáč a to byli vždycky hovada.

Krysa šel zpět ke stolu a já zůstal vzadu s Hanzovními vojáky. „Jak je?“ zeptal jsem se jednoho a nečekal ani na odpověď. Pak už jsem jen postřehl, jak Krysa Rols míří pilotce tím kanónem na hlavu. Vedle mě se ozvala dvojice odjištěných zbraní. „Hele vy dva klid, jo? Tohle půjde vyřešit i bez…“ pozdě. Ozvala se trojice výstřelů a po nich další tři výstřely. Cuknul jsem s sebou a málem si neucvrkl. Tohle jsem nečekal. Brokovnice mi vklouzla do rukou a rychle jsem kontroloval situaci. Krysa kvičí na zemi. Japonka v kaluži krve pod stolem. Móris s pistolí v ruce. Kdo koho zastřelil? Móris se snaží uklidnit situaci a já jen doufám, že se mu to podaří. Vidina křížové palby v hospodě mě fakt neláká. „Chlapi klid…hlavně klid a bude to dobrý,“ řekl jsem těm dvěma vojákům a radši pevně stiskl dvojku v ruce a hlaveň přesunul jejich směrem. Z týhle blízkosti neminu a mohl bych sejmou oba jednou ránou, kdyby bylo potřeba. „Radši dejte doktorovi nějaký obvazy či co, jinak to dopadne špatně pro všechny…“ řekl jsem směrem k těm dvěma vojákům. Jsou jeho doprovod, tak by mu mohli pomoct…

Merde!

Probereme co se kde dá koupit a i když to není úplně radostné možnosti tu jsou. Hlava mi začíná šrotovat už na dalším plánu co dál. Káry prej seženeme snadno tak aspoň to. Vše vypadá jako vcelku malý happyend. Ještě stmívačká a nějaká závěrečná komediální scéna a hotovo. Tak by to bylo v Hollywoodu svého času, ale tu jsme v Evropě a naše filmy mají holt jiný hepáče.
Chápu, že to Krysu namíchlo, ale ten závěr posral. Přiblíží se mi ruka k pistoli a náhle je odjištěná a připravená. Nechci ho, ale zastřelit je to dobrej borec a věřím, že to půjde nějak domluvit. Prvně ale musím zjistit co znamená, že "pička pujde s ním" věřím, že se to nějak rozumně urovná.

"Hej Kryso v klid... ...Merde!"

prásk... prásk...prásk Ta zkurvená žlutá opice všechno podělala naprala to do Krysy... kurva proč? dementům a děckám nepatří do ruce zbraně. Vytrhnu pistoli a vystřelím 12+3 *prásk* 16+3 *prásk* 14+3 *prásk* Naláduju tři výstřely do rákosnice. Tři výstřely které neomylně zasáhnou.
Jestli to přežila ukončím ji střelou do hlavy. Následně zařvu na hospodu.

"Pánové a dámy uklidníme se situace je vyřešena. Lešku mrkni na Rollse jestli to přežije! Vy doneste nějaký obvazy."

Houknu na borce z Hanzy.

"Maraike vypadni odsud zkusím to nějak uhladit, ale posralas to tak ani nemluv a vypadni."

Z mého projevu, je jasné, že to, že jsem musel odprásknout tu malou holku dávám za vinu jí.