Andor.cz - Dračí doupě online

TICKET TO SHIT

Maraike mi odpovie, že všetko vybaví, pretože sme kámošky. Úprimne sa na ňu hneď usmievam, pretože som vždy chcela kamošku a zdá sa, že ju konečne mám. Normálne by som nikomu len tak neuverila sladké rečičky, ale ona po mňa prišla na tanku! Viac kamarátske a ani viac romantickejšie gesto som ešte nezažila.
"Dúfam, že tam máte aj normálnu postel, už je to dávno čo som spala na niečom inom, ako je podlaha." Rozprávam sa s Maraike, zatial čo sa chlapi okolo bavia medzi sebou.
Potom musí Maraike vrátiť tomu nesympatickému chlapovi jeho zbraň. Je to pekný revolver, podobný mám aj ja.
Chlap je na odchode a podáva ruku ostatným. Som veľmi rada, že ku mne ju nenatiahol, pretože by mu ostala visieť vo vzduchu. Nepodávam ruku nikomu a nechcem, aby sa ma dotýkal tak nechutný chlap ako je on. Ale som rada, že odchádza, pretože teraz sa už len musíme zbaviť týchto tu.

Ani neviem kedy sa to stalo, práve som si odpíjala z pohára, keď uvidím ten istý revolvér, ako mieri Maraike na hlavu. Ten sviniar si chce Maraike zobrať so sebou a mne sa v momente vybaví, ako som dopadla ja, keď mi mierila zbraň na hlavu a nejaký chlap ma ťahal preč. Tak toto nie. Konečne po rokoch mám niekoho a mám nádej, že tu nebudem v tejto pustatine úplne sama. Väčšinou proste otočím hlavu a kráčam opačnou stranou od problémov. Keď je niekto iný v núdzí, tak sa do toho nemiešam a snažím sa len o vlastné prežitie, ale teraz nemôžem. Musím niečo urobiť, pretože ak by ublížil Maraike, to by som si neodpustila už do konca života. Ktorý by mimochodom nemusel byť tak dlhý, ak by som tu v tejto diere ostala sama.

Mám jedno šťastie, že ten blbec si primárne všíma len chlapov. Maurica, Jana a Leška a mne nevenuje až takú pozornosť. Kto by si to myslel, že aj ja dokážem byť nebezpečná.
Ano počula som, že aj nejaký vojaci vzadu odistili zbrane, ale nemám ani potuchy, čo sú zač a či sú na našej strane alebo na jeho. A vlastne ani nemám čas nad tým premýšlať. V momente, keď som uvidela Maraike vystrašený pohľad, moja ruka zareagovala sama. Schmatla som svoj revolvér, v rýchlosti ho prestrčila cez otvor v stoličke, tak že to ten chlap ani nestihol zaregistrovať a vystrelila som mu na koleno.
(Hod: 9 + 2 = 11)
Už som sa zľakla, že sa netrafím, ale hneď po tom, ako mi zbraň kopla v ruke, sa tomu chlapovi zaryla guľka do kolena a naokolo sa rozstriekla jeho krv. Nepremýšlala som čo ďalej, proste mi prst stlačil spúšť znovu. Tak ako v tom lese, keď už na niekoho vystrelím, tak to ide viac krát a neviem sa zastaviť pri prvom. (Hod: 11 + 2 = 13)
Trafila som ho do stehna ako padal k zemi a znova som stisla spúšť. (Hod: 11 + 2 = 13)
Trafila som ho do brucha.

Snažím sa vytiahnúť zbraň z otvoru v stoličke a hodiť sa na zem, pretože tam sa cítim najbezpečnejšie, keď sa spustí prestrelka.

Brémy - periferie - TICKET TO SHIT

"To víš, že jo. Všecno zařídíme. Jsme kámošky ne ? Myslíš, že tě tu nechám s nimi ?" usměje se Maraike na Ye a loupne očima speciálně po Mauricovi a Janovi. "A ten tank nebyl tak hroznej. A už je mi o dost líp." ujistí korejku pilotka a napije se kávy. Asi je to nic moc, protože se zašklebí podobně, jako Krysa na pivo. Německému klučinovi naopak pivo jede a je div, že ho neudělá na ex. Teče mu po bradě a kape na otrhanou uniformu. Lešek všechno sleduje a pivo jenom opatrně ucucává.
"Český pivko je top. Sakra dal bych si Pilsnera." přitaká pankáč Janovi a polkne slinu. Vyslechne si všechny vaše dotazy a nadatluje něco do telefonu. Dorazí pivo, típne cigaretu a pobídne rukou Jana k ukázání Hanzovních poukazů.
"Jo to bude stačit. Vozíme nějaký rezervní vybavení. Dám ti i ten mašinkvér, dyž mi necháš tu dvojku." řekne po letmém pohledu."Káru seženeš snadno, tam venku se flákají týpci od Mrchožroutů. Hroznej název, ale jsou to autařský nadšenci. Jestli někdo umí udělat vehikl do těhle sraček sou to voni." otočí se na Maurice a píchne prstem k východu.
Do místnosti vstoupí dva Hanzovní vojáci, vybavení automaty.
"Obchod vyřešíme venku." pronese k Janovi a poté natáhne ruku k Maraike. Ta trošku neochotně sáhne do pilotní bundy odkud vytáhne velkorážní revolver a podá mu jej. Krysa se radostí v očích přebere zbraň a zkontroluje ji.
"Kurva jsem bez toho, jak nahej." zachechtá se a zvedne se.
"No přátelé, bylo tu s váma hezky, ale jdu do prdele. Ať se vám daří." přejede vás pohledem a vyleze zpoza stolu. Potřese rukou Mauricovi, Janovi i Leškovi a vydá se směrem ke dveřím. V těch se zastaví se zdviženým prostředníčkem.
"Vlastně ještě jedna věc...kurva já bych málem zapomněl." zavrtí hlavou a vrátí se zpátky ke stolu. Z vteřiny na vteřinu se usměvavý pankáč promění v pěkně nasraného cápka. Jeho ruka vystřelí a Maraike tlačí do spánku revolver velké ráže.
"Žádný píčoviny." houkne zejména k Mauricovi. "Víš holčičko, máme tu takový malý problém.Já jsem nerad, když semnou někdo vyjebe. Protože, s Krysou Rollsem nikdo vyjebávat nebude." zavrčí Krysa a chytne vyděšenou Maraike za rameno. Ta pátrá očima po jakékoliv pomoci, dokonce i u Maurice. Mim jiné, uslyšíte odjištění útočných pušek Hanzovních vojáků.
"Takže, to uděláme takhle. Tady ta pička, půjde semnou zpátky do Brém. Jan si dojde k autu, pro zboží a zbytek tu zůstane pěkně sedět na prdeli hmm ?" podívá se po všech přítomných u stolu.
"Hele Maurici, nic vosobního, ale mám svý zásady." řekne skoro omluvně legionáři. Kluk svírá lahev piva a pomalu klouže pod stůl. Lešek svírá v pravé ruce pistoli za pasem a těká střídavě po Krysovi, Mauricovi a Janovi.
Ruch v lokále utichnul a všechny oči se teď soustředí na vaši skupinu...

Škatule, škatule hejbejte se!

Když se Jan zeptá jestli je to ta pilotní zdravotnice co jsem ji oh.. tak jen klidně přikývnu. "Jo přesně ta." Pak vyskočí asiatka a začne se srdečně vítat s Maraike. Aspoň něco je dobrý, konečně se zbavíme té patly. Pomyslím si bez ironie a vlastně i s úlevou.
Pak se dá do hovoru Krysa. Když mluví o tom jak ho donutila sem vyrazit a něco o milé holce. Jen se usměju.
"Jo milá holka to ona byla vždycky"
Opět je to řečeno bez jakékoliv ironie a snad s náznakem i něčeho jiného v hlase. V duchu dodám, že měla slabost pro zatoulaný smradlavý psiska jako je ta asiatka a pro ni taky přišla. Prostě mesiánský syndrom. Tak hlavně, aby obě co nejdřív zmizeli.
Je mi celá situace dost nepříjemná navíc Krysa mluví o věcech, které měli být tajné jak před asiatkou tak Maraike a navíc všechno hlásil ještě jinde. Vzhledem k tomu, že nepochybuju, že Hanzík bude mít svoje špicly i uvnitř Hanzy dal mu tak pěkné varování. Kurva dík Rollsy. Vím že jsi to myslel dobře, ale nežádal jsem to to.
Na jeho řeč, že nás odveze mimo a pak můžeme táhnout ke všem čertům trochu zaskřípu zuby. Pak prochází kolem mě Maraike a ještě si přisadí, že jsem mohl zavolat.
"Hmmm mohl to je pravda, ale nechtěl jsem. Znáš to dvakrát nevstoupíš do jedné řeky..."
I když ani já v tonu nemám nakvašenost nebo sarkasmus, spíš trochu lítosti a co si budeme povídat, když se podívám na její zadek i trochu dávné vášně.
Kluka vemu sebou, to je pro změnu zase moje špinavý štěně, ale tohle se dá vytěžit ohledně důležitých informací, na rozdíl od rákosnice.

Když vidím kam jedeme, chvíli přemýšlím, co má být na tomhle bezpečnější než uvnitř města u Leška, prostě by jsme se jen zašili jinam a byli zmizelí aspoň na chvíli, než se to uklidní. Ale pak dorazíme do jedné slum hospody, aspoň to mi trochu zvedne náladu z posraného dne. Objednám si taky pivo a zapálím cígo. Klukovi dám taky škopek. Mrknu na některé čubky a i kdyby se mi náhodou za normálních okolností třeba i líbili, teď s Maraike za zády nemám nejmenší náladu očumovat cizí těla. A i když se tvářím, že ani na ni nemám náladu, ten dávný osten lásky tam prostě je a bude asi na vždy. Když se na ni podívám vidím ji krásnou a rozesmátou, bezstarostnou v Ville de Djibouti s vůní Afriky a výhledem na Adenský záliv. Má mysl cítí její teplo a vůni při milování...
A teď jsme tu ve slumu, který se tváří jako hospoda, vedle je má ex a její ušmudlaný mazlík co nedokáže ani uvačit z konzervy a chová se jako vyplašená krysa a podle všeho to tak i bude a Krysa-Rols mi dává rady o hospodským, o tom, že náš cíl bude tvrdý oříšek a abychom jsi zjistili dostatek informací. Jak objevné.
Merde. Svět je fakt v piči.
Každopádně by si podíl rozhodně zasloužil, zatím mě posunul k cíli nejvíc. Ale to mu neřeknu ani to, že máme ještě jiné cíle a že pokud je to tu horké můžeme se sem vrátit později a začít Prahou. Ale co s tím klukem? Budou jeho informace ještě aktuální? Nechci se s ním bavit přes prostředníka, který to zase vykecá a pošle dál.

Aspoň, že Jan si chce sehnat lepší zbraně protože tady to nebude jen tak a můj Bren se mi bude hodit.

"Ještě bych se zeptal jestli znáš tu nějakého překupníka co by nám prodal nějakej dopravní prostředek, obrněnou bugy, nebo motorky a zásoby. Pak se s Janem, Leškem a tady německým prckem zdejchneme neboj."

Malebný to podnik a nádherné vyhlídky budoucnosti

Odpovědí od nemocniční pilotky mi bylo jen strohé tsk, dál se už začala zabývat naší malou japonkou. Zřejmě to nebude doktorova adoptovaná dcera. Krysa mi pak potvrdil to s tím tankem. Pěkná práce. Přešel jsem od okna ke křeslu, o které jsem se opřel a poslouchal. Pohledem sjížděl po všech přítomných a dával bacha, aby mi něco neuteklo. Což šlo horko těžko po flašce zdejší lihoviny. Ve zkratce... pistole, koule, tank, Hanza, jeden velký gang, průser jak mraky. Zatím chápu. Do Hanzi nesmíme bo nemáme prověrku, takže smolík. A jedeme pryč. Došel jsem si tedy pro věci a počkal na ostatní, se kterými jsem nasedl do obrněnce venku a vyrazili.

Cestou skrze město, až na samotný okraj, kde bylo více kulometných stanovišť a taky ještě více chudiny, co neměla na to žít ve slumech. Což mi přijde jako blbost, ale budiž. Před hlavněmi kulometů se asi cítí více v bezpečí. A taky jsme měli názornou ukázku, jak funguje zdejší obrana perimetru. Pár...asi psů... se vydalo na průzkum a zjistili, že zbraně fungují až moc dobře. Kouřící ostatky to více než zdůraznily. Pak nastala i ukázka obrany naší malé výletní skupiny. Vedle nás pláclo něco okřídleného a podivně velkého. "To je macek" hvízdl jsem uznale a přemýšlel, jakou bych měl proti němu šanci se svou dvojhlavňovkou a P.D.P.Péčkem. Asi tak dva vstřely a pak bych zdechl.

Nakonec jsme zastavili u zdejšího lokálu. Malebná opevněná hospoda. I s hlídkou a chytlavým názvem. "Lístek do sraček, pěkný jméno," poznamenal jsem a i se svými věcmi vyrazil za ostatními dovnitř. Tam do bylo přesně takové, jaké jsem si to představoval. Smrad levnýho ale silnýho chlastu, zvratků a kouře z cigaret. Ozbrojení týpci a gorily různě po místnosti, co dohlíží na pořádek a hlavně bezpečí zdejších spoře oděných kur... servírek.
Zapadl jsem za ostatními ke stolu a po vzoru punkáče si poručil pivko. Pak přišla další část...asi briefingu. Odboj, gentleman, bacha na kanály a zdejší kult. A taky že nás majitel a zdejší vůdce odboje nejspíše pojebe. Jen jsem mlaskl, jak se mi to nelíbí a nabil se piva. "Ujde...není to česká kvalitka ale ujde.... co bych dal za orosený kozlík dvanáctku..." na chvíli jsem se zamyslel, ale další lok té břečky mě kopl zpět do reality.
"Ty...um...no" promluvil jsem na punkáče a snažil si vybavit jeho jméno. "Krysa...Rols? Že?... No.. chtěl jsem jít nakupovat, protože moje dvojka a kyj na to stačit nebudou. A bunda kulku nezastaví. Nemáš něco u sebe co bys mohl postrádat? Vestu, lepší brokárnu...ten kulomet na autě? Mám celkem slušnou kupu hanzovních papírků a ty mi budou za chvilu k hovnu, až budu spokojeně, ve svý bundě a starou dvojkou, prdět do hlíny." řekl jsem tiše směrem k němu. Nemám zrovna tady chuť nahlas říkat, že u sebe mám nemalý obnos.

Ticket to shit

Maraike ku mne dokrivkala, objala ma a nazvala ma maličká. A bolo mi to jedno. Aj ja som objala ju a bolo to naozaj príjemné. Len veľmi málo ľuďom dovolím, aby sa ma dotýkali, ale to neznamená, že to nie je príjemné. Nie som mutant, alebo mimozemšťan, mám rada teplo iného človeka. Len je ťažké nájsť "človeka", pretože väčšina toho čo sa okolo mňa pohybuje, sú prasatá, hovada a psy! Pri tejto myšlienke som sa podvedomo pozrela na Maurica a Jana.
Obaja sú desivý a teším sa na moment, kedy ma od nich Maraike vezme preč.

Usmiala som sa na Maraike, keď ten nový chlap povedal, že mu mierila jeho vlastnou zbraňov na vtáka, len aby sa sem dostala. Nechce sa mi veriť, že by to urobila len kvôli mne, ale teší ma tá predstava. Už je to naozaj veľmi veľmi dávno, čo by pre mňa niekto urobil niečo pekné.
Potom sa bavia o Hanze, o nejakom Mullerovi a prověrke. Neviem, nič z toho sa ma netýka, možno len tá prověrka, ale to určite Maraike vybaví.
Zobrala som si svoje veci a ochotne nasadla do auta, pretože odteraz to bude už len dobré. Musím tomu veriť.
Po ceste ale začínam pochybovať. Mutanti, sú všade. Je ich tu viac, ako som videla tam vonku za týždeň. Musia cítiť ľudí a tak sa snažia dostať dnu do mesta. Myslím, že je len otázkou času, kedy sa to niektorému z nich podarí.
Prejdeme do časti mesta, kde sa mi absolútne nepáči. Je to tu špinavé a sú tu divní ľudia. Dokonca aj hospoda, do ktorej ideme sa volá Ticket to shit.

Vo vnútri sa mi absolútne nepáči. Smrad z cigariet, alkoholu a moči. Opitý chlapi sú najhorší, preto som trochu nervózna, ale prítomnosť "mojej skupiny" ma teraz trochu utešuje. Ten Jan vypadá tak, že odstraší aj mutanta.
Dievčatá tu robia tú najodpornejšiu prácu, ale aspoň to robia dobrovoľne. Samé sa tak rozhodli.

A potom ten nový tankista začne rozoberať veci ako "Nelezte do tunelů a dávejte bacha na sektářský magory. Nemecký gentleman a tak."
Pripadám si ako taký psík. Len sedím, tvárim sa nevinne a počúvam o čom sa ľudia bavia, ale nerozumiem ani jednému slovu.
Od servírky som si opýtala len vodu, ale ak ma niekto prehovorí na pivo, tak by som to možno aj skúsila.
Už ma nebaví byť ticho a tak sa otočím na Maraike a opýtam sa.
"Ako sa cítiš? Mala by si odpočívať a nie sa vyvážať v tanku." Zasrandujem a usmejem sa na ňu. A potom nadhodím trochu vážnejšiu tému, ale o to dôležitejšiu. Hlavne pre mňa.
"A .... podarilo sa ti niečo vybaviť tam? To povolenie pre mňa? Alebo kam teraz pôjdeme?" Očakávam čo mi odpovie. Rozhodne nemám v pláne tu ostať sama s týmito surovcami. Na to som tu s ňou neletela.

Brémy - ordinace doktora Leška --> TICKET TO SHIT

Najednou je v malé ordinaci malinko plno. Krysa zaběhl do místnosti a chvilku po něm Maraike. Krysa si všechny přeměří pohledem, ale neustále těká nervózně pohledem po černovlásce s nasupeným výrazem. Po formálním představení se Krysa malinko uklidní. Na poznámku o tanku pokývne hlavou a mrkne na Jana.
Maraike kupodivu nevypadá nijak překvapeně, když vidí Maurice. V odpověď se mu dostane jenom opovrživého "Tse", stejně jako Janovi a jeho poznámce. Lešek má větší štěstí a dostane letmý přátelský polibek na tvář. Dobrý pozorovatel si všimne, že doktorovi zrudnou uši.

Když Maraike spatří Ye, rozeběhne se k ní po berlích a dost neobratně jí obejme.
"Já věděla, že to zvládneš maličká. Promiň, že mi to tak trvalo." omlouvá se Maraike a tiskne malou korejku, jako skoro prázdnou tubu zubní pasty.

Krysa se při představení podívá na osazenstvo a na každého kývne. Zapálí si cigáro a vyfoukne obláček dýmu.
"Na rovinu. Nebyl bych tu, kdyby tahle dáma s holym zadkem nepřiběhla, nesekla mi revolver a nemířila mi s nim na koule. Trvala na tom, že musíme jet sem, nebo že mi ustřelí nádobíčko. Milá holka." mlaskne Krysa a vrhne na Maraike dost nenávistný pohled. Ta jen protočí oči v sloup a dál tiskne korejku.
"Naštěstí mají kámoši z Hanzy celý Brémy pod dohledem dronů, takže jsme věděli, že je tu horko. Proto ten stroj venku." vysvětlí a píchne hořící cigaretou k oknu.
"Blbý je, že Hanza ve věci Müllera nehodlá nic dělat...zatím. Vy jste nasrali jeden ze dvou hlavních gangů a tady to není bezpečný. Do Hanzovní oblasti nemůžete, protože nemáte prověrku. Jinými slovy Brémy jsou pro vás dost horký." koukne se na celé osazenstvo ordinace. "Ale, aby ste neřekli, že sem sráč a aby mi tady dáma zase nevohrožovala nádobí. Vezmu vás pryč. Pak si můžete táhnout třeba ke všem čertům." dodá a z ulice se vynoří několik pancéřáků.
"Sbalte se a jdeme." zavelí nakonec a sám se vydá ven.

Maraike přestane objímat Ye a pokyne jí hlavou k odchodu. Při procházení se zastaví u Maurice. Sjede ho pohledem."Taky si mohl zavolat ty nabubřelej francouzskej parchante." zasyčí jedovatě, ale dá se v tom vypozorovat i malinko jiný podtón. Nakonec se dobelhá k jednomu z vozů.

***

Kolona se žene slumy, Hanzovní oblastí a nakonec až na periferii Brém. Zde jsou na předměstí vytvořeny jakési malé kolonie, často blízko palpostů Hanzovní armády. Cestou uvidíte dost mrtvých mutantů a dokonce Hanzovní zbraně v akci. To když se malá smečka něčeho co vypadá, jako zmutovaní psi snaží proběhnout okolo jednoho kulometného hnízda. Kulomety a ruční zbraně se rozštěkají a v prachu se zůstane válet pět mrtvých těl. I kolona se musí činit. Naprosto nečekaně se ozve jedna z vašich padesátek a jen pár metrů od aut dopadne tělo něčeho, co vypadá jako divný pterodaktyl. Je to tak, tady začíná pustina a říše mutantů.

Auta zastaví před pevností utvořenou ze čtyř budov. Ochranou funkci zde plní palisáda pobitá vlněným plechem, ostnatý drát, kulomety a několik hlídkujících střelců. Je to na samotném okraji periferie a kupodivu se jedná o velice živé místo. Před pevností je několik terénních bugin, u kterých se poflakují maníci jako vystřižení z Mad Maxe. Brána pevnosti je otevřená a dominantou je hospoda, kterou lze skrz bránu spatřit. Nad jejím vchodem je na OSB deskách nastříkáno červenou barvou "Ticket to shit". Sem s vámi zamíří i Krysa a Maraike.

Jedná se o dost omšelý podnik. Zaplněný kouřem, halasem a smradem nekvalitních lihovin. Po hostech se tu plazí polonahé ženy i dívky, některé docela hezké a některé....no asi záleží na vkusu a nabitosti prkenice. Každý, kdo tu sedí je ozbrojený. V rozích místnosti posedávají pořízci a na kolenou mají buď brokovnice nebo útočné pušky. Sem tam vyskočí, aby upozornili některého z hostů, že "bez placení na kozy slečnám makat nebude". Krysa zapadne k jednomu z rohových stolů. Zachvíli přijde poměrně hezká servírka, jenom v zástěře.

"Pivo." řekne suše Krysa. Maraike si objedná kafe a posadí korejku vedle sebe
"Vítejte na jízdě do parádních sraček. I když myslím, že lístky jste si už koupili dávno." zazubí se Krysa. "Nevim proč se chcete srát do onoho gentlemana, ale vím určitě, že jít na to ztečí, nebude dobrej nápad. A protože, některé z vás mám poměrně rád a chci zpátky svůj revolver. Dám vám pár rad." opře se do sedačky.
"Majitel tady patří k odporu, mohl by vám pomoct, ale nebude to zadarmo a dost možná vás posere. Ten německý gentleman bude tvrdej oříšek. Zjistěte si nějaký informace než vyrazíte. Nelezte do tunelů a dávejte bacha na sektářský magory." říká tak, aby to slyšelo jen osazenstvo stolu. "Jo a ještě jednou budu nastavovat svoji prdel, tak budu chtít svůj podíl." mkrne na Maurice. "Cook pozdravuje" zazubí se.
Servírka přinese, co si kdo objednal a Krysa to cvakne. V poukázkách.
"Mám patnáct minut a pak musím na jednání. Můžu pro vás ještě něco udělat?"
zeptá se Krysa malinko kysele a napije se piva. Očividně to není jeho značka, tak se znechuceně zašklebí.

Maraike v tanku

Kľačím tam za rohom a čakám čo sa bude diať. Chlapec sa dvihne, že ide preč, ale oni mu to nedovolia, dokonca chcú zaňho zaplatiť. Ako som sa dozvedela, ten strelec sa volá Maurice a zdá sa, že má pri sebe celkom dosť cenností. Zlato, smaragd. Možno, keď sa ho budem musieť držať, tak ho po jeho smrti oberiem. V tom som dobrá, oberať mŕtvoly chlapov, ktorí nemajú dostatok rozumu, aby dokázali prežiť.

Všetci boli naozaj prekvapení z nejakého zvuku čo bol vonku. Počula som, že sa približuje niečo veľké, ale kým to nezačalo strieľať, ani som len netušila, čo znamená panzer. Pri výbuchu som sa zľakla a zvískla, ale našťastie to nestrelilo do nás. Úprimne by som teraz radšej brala tú opustenú búdku na kopci s krvilačným mutantom, ktorí sa potuluje okolo.

Mala som hrozný strach, nebudem si lhát sama sebe, ale nemôžem to dať najavo. Títo chlapi by ma určite zožrali zaživa, keby vycítili, že sa o seba nedokážem postarať. A ja som prisahala všetkým možným bohom, ktorí ešte existujú, že už budem dosť silná a ochránim sa. Samozrejme proti tanku, nemám žiadnu šancu.

Keď sa ten gang rozpŕchol a z tanku vyskočili ľudia, ktorých očividne doktor pozná, vydýchla som si. Ale keď sa vo dverách objavila Maraike, tak som sa skoro počúrala od šťastia. No, ak mám byť úprimná, tak som si trochu cvrkla do kalhotek už pri tom výbuchu. Ale nevadí, to sa vypere.

Postavím sa a hneď vykročím k Maraike s úsmevom na tvári.
"Maraike! Nečakala som, že sa postavíš na nohy tak skoro, ale hrozne sa teším, že si prišla. Ani som sa nevybalila, môžeme hneď vyraziť."
Netuším, či ma chce zobrať so sebou, tam kde býva ona, ale predpokladám, že áno. Nechcela ma opustiť, ani vo vrtulníku, tak sa úprimne teším, že po mňa prišla. Možno som predsa len našla kámošku. Po toľkých rokoch, keď som bola len sama, a nemohla som veriť nikomu v žiadnej skupine, som rada že som možno našla niekoho, komu sa dá veriť. Chcela by som mať aspoň jednu kamošku, pretože už celé roky nemám nikoho. Nemám sa s kým porozprávať, komu vyrozprávať moje zážitky a plány a sny. A tak tu stojím s puškou v ruke a usmievam sa na Maraike v domnení, že sadla do tanku, len aby prišla po mňa. Moja hrdinka na bielom koni .... alebo zelenom tanku.

Kavalérie je tady

Byl jsem zakopaný ve svým provizorním polním bunkru s výhledem na dveře a prstem na spoušti. Připraven narvat celej zásobník do prvního, kdo otevře dveře. Jenže...ono nic. Místo toho začalo vyjednávání. "Co?" hlesl jsem a koukl na zmateného Mórise a doktora. Jsou nejspíše stejně zaskočení jak já. Za chvilku to celé začalo. Nabízení ceny a vyjednávání. Dovolil jsem si trochu polevit v ostražitosti a pomalu se přesunout k misce s jídlem. Vypadá to jako blaf, ale chci umřít s plným žaludkem. Mezitím se v domě strhlo pár věcí. Dohadování o ceně. Zjišťování toho, co je ten kluk vlastně zač bylo o dost zajímavější. Nápověda na telefonu nám dělala překladače a dozvěděli jsme se krásnou věc. Mutanti. A nacisti. Sakra... ještě tu chybí generál Deathshead a William Joseph Blazskowicz, aby udělal pořádnej bordel, jak se sluší a patří.

Seděl jsem ve svým bunkru z křesla a baštil. Nevypadalo to, že by se mělo zase začít střílet, tedy ne v blízké době. Kupodivu...jak to vypadalo otřesně, docela to chutnalo. Inu...ne jednou mi bylo řečeno, že jsem hovado.
Zrovna jsem se chystal dát další sousto do úst, když jsem slyšel slovo panzer. Zarazil jsem se s vidličkou před ústy, jako kdybych umřel. Chvíli poslouchání a uslyšel jsem tem skřípot taky. A pak šupa jak blázen. Až jsem se lekl, že to trefilo nás a chrstl jsem si celý oběd do obličeje a na hruď, když jsem s sebou sekl dozadu. "kurvafix!" zaklel jsem a zakryl si obličej. Ale...nic...žádný trosky, žádný kousky těl. Pořád jsem tady a pořád mě bolí již neexistující prst. Slyšel jsem rachocení kulometu a pak hlasy. Vyškrábal jsem se nahoru zpoza neprůstřelného křesla a zadíval se před sebe. Zeď je celá. Ostatní taky. Ani jedna dírka po kulometu. Pak Móris otevřel dveře a vpustil tu jednoho punkera a po chvíli i holku s berlema, nemocničním andělem a leteckou bundou bundou. Oba očividně zná a hned nám je začal představovat. Když pak zmínil Maraike, že jde pro kámošku. Taky že ji rád vidí. Přimhouřil jsem oko a otočil se směrem, kde je zalezlá naše Japonka. Chvíli jsem vypadal že přemýšlím a pak mi to docvaklo. "To je ta tvoje sexy pilotní sestra co ji ohn...to... no.... víš..." naznačil jsem všem známý pohyb pánví a usmál se. Od někoho, kdo má na triku i obličeji čerstvou omáčku to muselo vypadat zvláštně. "Vítej...asi?" pokrčil jsem rameny a sehnul se pro Brena.

"Pěkná práce s tím tankem" přišel jsem blíž a lehce vykoukl z okna, aniž by mi došlo, že mi může někdo ustřelit palici. "Ten je tvůj?" otočil jsem se na punkera. Jestli přikývl, jen jsem zvedl ruku v klasickém metaláckem gestu. S tím tankem tady se cítím o dost bezpečněji než za tím pidi křesílkem.

Nezvaná návštěva a kurva překvapení pouliční kuchyně

Nakonec tedy upravím nabídku podle rady Leška. Na řeč o experimentech jen znechuceně pokrčím rameny a dám mu cígo. Sám si taky zapálím. Černý chutný tabák Gitanes ... ah. Skoro jako malý orgasmus. Chlápci se rozmýšlí jestli přijmou nabízené zlato.
Usměju se na mladýho.

"Kámo ty jsi zlatý chlapec."

V narážce na starej diskofilní song jednoho německýho tranďáka. Ale čert ví jestli to pochopí, kluk co vyrostl bez youtube, faceboku celkově bez internetu a i tak by to byla hodně vousatá píseň. Místo Sin With Sebastiana nám však zahraje trochu jiný němec. Jeho revírem jsou trosky a bitevní pole, jeho zbraně jsou vražedné, jeho protivníci jsou všemožní kriplové co přežili ... Leopard 2. Už když to slyším to chřestění pásu a pak palbu jen nevěřícně kroutím hlavou.

"Ti zmrdi mají tank? tvl... to není jejich tank."

Když vidím že zastavuje u nás a vyskakuje z něj Krysa málem mě klepene. Vystartuju, otevřu dveře a vtáhnu ho dovnitř. Pak vidím ještě Maraike. V andělíčkovi, s berlama a v bundě vypadá ... no prostě zase sexy. Uf... tak moc pěkně. Vtáhnu do místnosti i ji.

"Kryso ty ďáble co tu děláš. Jako ne že by jsi nás nevytáhl z pěkných sraček, ale nechtěl jsem tě do toho tahat. Ahoj Maraike rád tě vidím."

Bezskupulentně Maraike lžu. Pak se otočím na Jana, Leška a mladýho.

"Chlapy to je Krysa Rols, můj anděl strážný, jehož jsem dlužníkem... a tohle je Maraike. Má dávná známá, která si zřejmě přišla pro kámošku. Krčí se někde támhle."

Ukážu bez emocí na místo kde je Ye.

"Tohle je Jan, Lešek a náš nalezenec."

Vzájemně je představím a i když se snažím tvářit úplně bez emocí, je na mě vidět, že se cítím nesvůj z Maraike a byl bych rád aby si spakovala tu svoji otravnou kámošku a zase se pár let neviděli. I tak si ale nemůžu nevšimnout, že je stále ještě krásná, okouknout pevná malá prsa, zadeček...

Brémy - ordinace doktora Leška

Kluk se zarazí a malinko neochotně zaleze zpátky za roh. Lešek mu ještě řekne pár slov německy. Kluk si založí ruce na prsou a tváří se dost uraženě.
"Nevím, nikdyj sem otroky nekupoval, ale za ten diamant máš dodávku lékařskýho vybavení, takže bych řekl, že dost přeplatíš." zamyslí se Lešek a sesune se podél zdi.
"Náckové, vědecký experimenty, mutanti. He a já si myslel, že nejhorší byla Gvajána." zavrtí hlavou Lešek a podívá se na Maurice. "Máš ještě žitanesku ?" povzdechne si a případně si zapálí.
Maurice nakonec nabídne pár zlatých mincí.
"Zlato povídáš ? Dobře, počkej chvilku proberu to s účetním." ozve se opět Werwolf.

Je hrobové ticho, možná proto uslyšíte pleskání bot po betonu. Opatrné, ale kvapné. Při pohledu z okna vidíte, jak muži opouštějí své pozice v budově a rozmisťují se na křídlech. Snaží se krýt, ale moc jim to nejde. Mimo toho je se na pozadí vznáší ještě jiný zvuk, hučivý, pískavý, skřípavý. První, kdo poznal o co jde je kluk. "Das ist...panzer ?!" zeptá se překvapeně.
Zachvilku se dozvíte, že má pravdu. Ozve se ohlušující rána, hvízdnutí a výbuch. Jedno ze křídel je rozmetáno tankovým protipěchotním granátem. Začne štěkat kulomet. Gang šesté ulice se rozprchává za dunění tankového kulometu.

Před oknem ordinace doktora Leška zastaví Leopard 2A6. Vrchní poklop se otevře a z něj se zběsile vyšplhá 40tiletý pankáč. Utíká ke dveřím, jako by mu hořela koudel za zadkem. "Otevříííí. Mórisííí. Kurvááá." řve, jako když ho na nože berou. Za ním vyletí z tankového poklopu berle a za nimi se vyplazí černovlasá žena. Má na sobě andělíčka a pilotní bundu. Sveze se po boku tanku a doskáče pro berle. Pomocí nich se vydá za pankáčem. Muž už buší na dveře. "Pusťte mě dovnitř doprdele !"