Andor.cz - Dračí doupě online

Ako krysy v pasci.

Aboslútne netuším o čo tu ide a stále nechápem čo ten chlapec urobil. Jedno viem ale isto, sme tu v pasci. Ja nie som tak dobrá strelkyňa ako ostatní, ale to zatial nikto nemusí vedieť. Sanžím sa potlačiť strach a chuť vybehnúť von a utekať.

Keď započujem, že sa chcú dohodnúť a požadujú toho chlapca, tak sa aj poteším. Len nech mu ho dajú a my budeme v pohode. Nič s ním nemám, ani neviem jeho meno, tak prečo by som mala kvôli nemu zomrieť? Na hrdinov sa hrajú len blázni. Ako môj otec.

Asi pred siedmymi rokmi, bola som ešte úplné decko. To sme boli už niekoľko mesiacov na úteku a FVR nám bolo v pätách. Otec nás stále ubezpečoval, že všetko bude v poriadku a zvládneme to. Až do momentu, kedy sa musel hrať na hrdinu. Zastavil auto, pretože si všimol, že nejakých ľudí obťažuje partia vagabundov. Mal zbraň a tak chcel tým úbohým ľuďom pomôcť. Mama naňho kričala, aby nezastavoval, aby šiel ďalej, ale musel byť hrdina.

Najprv to vypadalo, že vagabundi odídu, ale z ničoho nič, jeden vytiahol zbraň a môjho ocka na mieste zastrelil. Nestačilo mu, že ho trafil tri krát do hrude, ešte k nemu pribehol a strelil ho do tváre. Moja mama vybehla von, chcela ockovi pomôcť, ale ani sa k nemu nedostala. Ten zbabelec ju zastrelil. Ja a moja sestra sme od hrôzy ani nedýchali, ale urobila som to jediné čo som mohla. Chytila som ju za ruku a vybehli sme opačnou stranou. Utekali sme tak rýchlo a tak ďaleko, že sme po niekoškých kilometroch necítili už nič iné, len bolesť nôh.

Takže, čo keby sme sa prestali hrať na hrdinov, dali im toho mladého a potom vymysleli, ako ma dostať k Maraike? Hmm? To by nešlo? Jasné že nie, ten francúz sa musí hrať na hrdinu a presne tak asi aj skončí. S troma dierami v hrudi a s jednou v ksichte.

Nezvaná návštěva a taje pouliční kuchyně

Na otázku kdo nás práskl, Lešek odvětí prostě jednoznačně. Na jednu stranu ty lidí chápu, informace za chleba a nebo informace za ne-lulku do palice. To, že si ordinaci udělal v takové pasti mě na Leška trochu překvapilo, holt už vypadl a zřejmě ztratil instinkty, to by se mu mohlo stát osudným a co si budeme vykládat, teď i nám. Ale to co říkal o udělání si východu, o tom jsem už uvažoval. Díky Krysovi mám pár kumulativních náloží, které by nám v případě nouze otevřeli druhý vchod. Lešek, ale z toho nebude nadšený. No co jeho blbost, měl tu ten druhej vchod mít.

Když se zeptá na možnost překladu, vytane mi v hlavě Maraike ta mluví německy a to její holandský chrochtání mi vždycky přišlo sexy. Té ale určitě nezavolám, kdo ještě? Krysa ten jedná s Hansou německy a mám od něj telefon. Nakonec to zvedne. Jo je to dobrý chlap a pak začne překládat a úsměv mi nadobro zmizí.

"Fils de pute!"

Zakleju. Pak jen zakroutím hlavou.

"Ty dementní bošové si kurva nikdy nedají pokoj s tou svojí mánií pro nadlidi. Ten jejich maloměšťácký komplex s masturbací nad Nietzschem, kterého kurva ani nechápou."

Pak už vyjednavač vyjednává. Kluk se, ale nečekaně zvedne a podává mí pistoli a chce... co vydat se jim? Chytnu ho za ruku a stáhnu ho na zem.

"Lež kluku a zalez, nikoho vydávat nebudeme. Právě si tě kupuju tak buď rád, nějak to zfoukneme. Hlavně v klidu."

Doufám, že dostatečně porozumí tomu co říkám. Otočím se rychle na Leška:

"Kolik tu stojí otrok? Nerad bych ho moc přeplatil ať to není úplně podezřelý. Když rám malej diamant přeplatím moc?"

Podle Leška pak, budu jednat. A pak zavolám na vyjednavače.

"Hele mám nějakej menší africký diamat. To by mi přišlo fér, víc jak fér za takovou malou filcku. Zbytek ej dejme tomu za problémy. Případně můžu platit municí, stejně bych ji musel na vás spotřebovat. Tak co? "

Pak se otočím na kluky a vlastně i asiatku, kterou jsem už stihl vytěsnit. Prostě jsem já to, ale gentleman za staré školy.

"Když to jinak nepůjde prostě můžeme odpálit kus zadní stěny a zdrhnout tama co vy na to?"

Brémy - ordinace doktora Leška

"Tohle jsou slumy. Někdo nás musel sledovat. Za konzervu tu lidi prodají i vlastní mámu." oznámí Lešek zatímco vykukuje z okna. "Cesta ven je jedině dveřma, ledaže si neuděláme jinou skrz zeď. Tohle bejvala pohřební služba, proto to má oddělenej vchod." vysvětlí Lešek. Nakonec se přesune k Mauricovi a překládá klukovi jeho dotazy.
Kluk spustí jako kulomet, vysvětluje, rozmachuje rukama a mluví německy. Lešek ho občas zpomalí, na něco se dvakrát až třikrát vyptá.
"Nerozumim mu. Nemáš někoho komu se dá zavolat ? Jinak nám to bude muset nakreslit." zeptá se Lešek Maurice.

Nakonec se Mauricovi podaří vytočit na telefonu číslo z vizitky. Chvíli telefon zvoní a když už to vypadá, že se ani nedovolá ozve se anglicky hovořící hlas.
"Tě péro Maurici. Co potřebuješ ? De vo nějakou reklamaci ?" zeptá se a v telefonu je slyšet zaklokotání pivní lahve a potáhnutí z cigarety. Poté co mu je předložena žádost o překlad, ozve se krnutí a mlasknutí. "Oukej dej mě na hlas" řekne nakonec.
Přeloží všechny vaše dotazy a nakonec se ještě sám kluka vyptává. Nakonec se to pokusí shrnout.
"Hele Maurici. Nevim do jakejch sraček si se namočil, ale ten kluk je ze sonderkommanda. Hanz Müller podle všeho vede nějakej genetickej výzkum a snaží se vyrobit Übersoldaten. Využívá starej podzemní komplex, pošlu ti pak souřadnice. Ten kluk je hledanej jejich vojenskou policií, spíš takový gestapo. Zdrhnul z komplexu po tom co musel pohřbít vlastního, Hanzem znetvořenýho bráchu. Müller tam má ale solidní palebnou sílu a dovnitř se jentak nedostaneš. Mimochodem tohle se nebude líbit ani HANZE, budu jim to muset nahlásit v rámci dobrejch vztahů a protože nemám rád nágly. Jestli můžu ještě nějak pomoct zavolej. Jdu se vysrat." pronese nakonec a telefon se típne. Jen o minutu později dorazí souřadnice a hovínkový emoji.

"Chceš ho vodkoupit ? Tak fajn ? Co můžeš nabídnout ?" ozve se po pár minutách hrubý hlas, ale nezní že by z toho byl nadšený. Vyjednavač pořád stojí na místě. Jediný kdo se pohne je kluk. Vstane, narovná se, vytáhne zásobník z pistole, natáhne závěr, vloží zásobník do pistole, zajistí ji a podá ji Mauricovi. Zasalutuje a s odhodlaným výrazem slzíc rozčilením se vydá se ke dveřím...

Nezvaná návštěva a taje pouliční kuchyně

Rákosnice zmizela, hned jak jsem začal střílet. Nevadilo mi to spíš naopak. Jan se chopil zbraně. Na otázku jsem odpověděl jemu i ostatním.
"Má to pětadvacet ran, jsou tam puškové náboje. Je to tady nahovno, jak by se přiblížili na hod granátu nebo molotova byli bychom v prdeli. Musíme se stáhnout jinam."
Pak se otočím na Leška:
"Kurva jak nás mohli tak rychle najít? Nebo vůbec najít. Svědky jsme vyřídili. Lešku nějaká lepší cesta než předem? Připravte se na odchod poberte co je třeba."
Pokud to bude třeba, po jejich zaražení jsme schopni se prostřílet ven nechat nějaké to překvápko a zmizet. Aspoň doufám.
Za chvíli se ozve megafon chlapík se chce domluvit. hmmmm ten kluk toho má asi víc na svědomí.
"Garçon co proti tobě mají? Ukradli jsi jim něco? Proč tě TAK MOC chtějí? Vysyp to nebo tě jim dáme a nebudeme si pálit prsty."
Upřímně trochu to vážně zvažuju, že bych jim ho vydal. Hanze přece mužeme najít i jinak. Ale chci? Spíš ne. Ještě něco musím zkusit.
"Všechny zbraně co tu máme lehce povystrčte hlavně k oknu, aby je viděl a vypadalo to tak, že je nás tu tak dvojnásobek."
Když vidím přibližujícího se vyjednávače zařvu.
"Stačí dál nechoď! Chcete se dohodnout, fajn taky mě nebaví plýtvat municí na zbytečné šarvátky, kterým navíc nerozumím. Nechápu proč kvůli malýmu šmejdovi, je takovej humbuk. Ten všivák mi něco dluží a já si to od něj vyberu podle chuti. Vám asi taky něco dluží, jsem ochoten toho malýho hajzlíka od vás koupit. Co vy na to?
Ostatním ukazuju ať sbalí co půjde a připraví se na možný ústup. Čekám co chlapík odpoví.

Brémy - ordinace doktora Leška



Jakmile se Maurice dal do odstřelování nepřítel, kluk zaplul do zadní místnosti a schoulil se v rohu s pistolí v ruce. Nabitou a odjištěnou.
Nutno dodat, že finská kráska v rukou francouzského důstojníka cizinecké legie, nadělala mezi gangstery slušnou paseku. Řidič prvního vozu trošku bezhlavě sešlápl plyn a jeho spolubojovníci měli co dělat, aby uskočili. Vůz nakonec najede na schodiště vedoucí k jednomu z domů a předvede plavmý skok na bok, skoro jako vystřižený ze seriálu Kobra 11. Druhý vůz se snažil vyhnout, ale ráže .308 Winchester neodpouští a tak jenom s líným ťuknutím zastaví o stěnu domu naproti.

Zbytek gangu, zmateně zalézá do vchodů případně se snaží procpat sklepními okny. Každopádně nikdo z nich očividně nechce stát v otevřeném prostoru. Na ulici se rozhostí tichu, které ruší jen mručení motorů nehybných pickupů. Tak minutu je ticho a nic se neděje, občas lze za okny zahlédnout tváře nebo vykukující laufy. Pak se zničehonic ozve vysoké zapískání zpětné vazby nějakého reproduktoru.
"Už je to zapnutý ty blbečku ?" ozve se hrubý hlas. "Jo šéfe už mluvíte." ozve se tlumeně druhý mužský hlas.

"Ehm, ehm. Tak jo ! Tady Werwolf, vůdce gangu ze šestý. Nemám zájem tady ztrácet zbytečně další chlapy, takže se pojďme dohodnout. Vy nám dáte toho kluka a my v klidu půjdeme do prdele. zapomeneme na ty mrtvý chlapi a všechno bude sluníčkový a zalitý duhou." řekne opět hrubý hlas. "Posílám nevozbrojenýho vyjednavače !"

Za pár okamžiků je z jednoho vchodu vystrčen jeden z kapucáků. Jde s rukama nad hlavou a zastaví se uprostřed ulice.
Celý rozhovor byl v angličtině, kluk se stále tváři poměrně bojovně a je zalezlý s pistolí. Lešek stojí natlačený na zdi s FAMASEM v ruce a kouká střídavě na Maurice a na Jana.

Leškova pevnost Klinika

"Chtěl jsi možnost, tady ji máš. Jestli ji využiješ, je to čistě na tobě," pokrčil jsem rameny a jen trpělivě čekal, až se doktor pustí do díla. Připoutal mi nohy, já mezitím začal žužlat klacek, když se ozvalo lupnutí. To jen oddělil zbývající kloub skoro amputovaného prstu. "Hmmmpffff" ozvalo se, když jsem zařval do klacku. Než jsem to rozdýchal, doktor už byl skoro hotov. Vyplivl jsem klacek a natáhl se po zbytku té jeho místní vodky a začal ji do sebe klopit. Přestal jsem, až jak přišel doktor a hodil přede mě boty. Starší ale není v nich díra. Sehnul jsem se a začal s obouváním, když ostatní baštili. A byl jsem rád, že u toho můžu sedět. Sklopit do sebe skoro celou flašku vodky zrovna jednomu moc preciznosti nepřidá. I tak se mi to povedlo. Nějak. Držet do bude.
"He....a teď když depnu na minu, bude to bolen jen o prst míň. Hehehe" zachechtal jsem se svému vtipu a mírně houpavým pohybem si došel pro misku. Ovšem, co jsem v ní našel... "Hufff... to nedám..." prohlásil jsem, když jsem zanalizoval, co vše v misce je. Ne, na tu vodku bych to určitě vyhodil. Položil jsem misku před kluka a poplácal ho po rameni "Buď statešný...za nás voba" zazubil jsem se a upadl do svýho postelo-křesla. Ani jsem pořádně nevydechl, když se od okna za mnou ozvalo staré známe krásné polské slovo. Nadzvedl jsem obočí a otočil hlavu tím směrem. Ovšem než jsem ho tam našel, doktor už byl zase někde jinde a tahal zbraně. "So se děje, herr dochtor?" houkl jsem na něj z křesla. Když pak začal mluvit o nějakým gangu, postavil jsem se a chvilku bojoval s touhou zvracet. Najednou jsem měl v ruce zbraň. "Co? Bren? Kdes ho...to je fuk," Francouzi tahaj zbraně ze zadku. "Mám strach, že to rozflákám..." potěžkal jsem zbraň v ruce a ještě chtěl něco dodat, když se začalo střílet. "A kurvafix do prdele!" zaklel jsem po vzoru mého polského obvodního lékaře a přikrčil se. "Tu jsme jak komár na holý prdeli? Co tu chceš sakra dělat?" zařval jsem mezi výstřely. Ani pořádně nevím kam a za co se schovat, kde bych měl dobrý výhled nebo něco. Doufám jen, že se kluk někam schoval. A ta Japonka taky. "Kolik to má vlastně ran?" zeptal jsem se a ze svého krytu za křeslem jsem namířil na dveře.

Kde som sa to dostala?

Už som to mala takmer dovarené, keď sa tam objavil ten strelec a tváril sa dosť divne. Nerozumela som mu ani slovo čo povedal, ale myslím, že nebol nadšený. Privoňala som k tomu jedlu a voňalo to naozaj dosť dobre. Jestli mu to nebude chutiť, tak jeho problém. Ja taká vyberavá nie som, jednou som zomierala od hladu a tak som zjedla aj zdochnutú rybu, ktorú som našla na pláži. To som bola ešte decko, pred pár rokmi a zvládla som to.

Nabrala som do misiek a odniesla to ostatným. Potom som sa vrátila po svoj batoh a pušku. Doniesla som si to do spoločnej miestnosti a sadla si k tomu s miskou jedla. Bolo to teplé, bolo to šťavnaté a bolo tam mäso. Osobne som si dosť pochutnávala a nebola som jediná. Ten strelec to ani neochutnal, možno sa ma to trochu dotklo. Neviem prečo. Je to už dávno čo som niečo varila pre iných ľudí a on sa toho ani nedotkol.

A potom doktor Lešek vyskočí na nohy, keď si všimne niečo na ulici. Vraj nejaký gang niekoho hľadá a on hneď beží po zbrane. Ja do seba ešte narýchlo hodím celý obsah misky, nikdy neviete kedy sa znova dostanem k tak dobrému jedlu. A potom hneď na seba hodím svoj batoh a do ruky si vezmem pušku, ktorú odistím. Do toho zmatku, ktorý tu nastal sa opýtam.
"A čo ak nehľadajú nikoho z nás? Nedá sa tu niekde skryť?"

Ale bolo to marné. Strelca svrbel prst na spúšti a hneď spustil paľbu. Utekala som okamžite do miestnosti, kde som varila, zhodila som batoh a kľakla som si tesne za dverami. Som krytá múrom a pušku namierim na vchodové dvere. Ano je to môj štýl, ktorý často opakujem. Keď som niekde v pasci, tak sa proste pripravím a spustím paľbu hneď ako niekto vojde dnu.
Ako som sa do tohto mohla dostať? Preklínam ťa Maraike! Som tu v pasci a ani neviem proti komu teraz bojujem! Ten blbec hneď spustil palbu a možno ani nehľadali nikoho z nás. Sú v presile a my sme tu v pasci. Určite nás podpália a my tu uhoríme zaživa!
Celkom očividne panikárim a rýchlo dýcham, mám strach, ale keď nejaké zviera zaženiete do kúta, začne zo strachu bojovať.

Nezvaná návštěva a taje pouliční kuchyně

Když z znechuceným úšklebkem odmítnu připravený pokrm a raději si rozdělám kořeněné sušené maso, které je vhodné k dlouhému žvýkání a ideální na cesty, uvelebím se na židli mimo dál od stolu. Naliju si čaj a zapálím, kouřím teď vážně nějak moc. Sleduju mladýho kluka, jak se láduje. Mám na tu asiatku ještě větší vztek. Kdyby nebyla líná, měla jen malinko chuti a invence a s jídlem si jen trochu pohrála mohl se ten kluk najíst i chutně. I když jemu to asi stačí, ale proč nedělat věci pořádně. Mít ji v jednotce pošlu ji kopat a vyvážet latríny. Na druhou stranu, Lešek se měl zeptat jestli umí aspoň něco, asi ji to nemužu dávat za vinu, ale škoda čtyř zkažených konzerv.
Nakonec ji pustím z hlavy, doufám, že si ji vyzvedne co nejdřív Maraike a to tak abych u toho nebyl a vyhnul se jí. Myslím na klukovi oči jak se vyděsil, když jsem zmínil jméno Mülera. To bude asi slušná svině. Sundat ho musíme, ale hodilo by se o něm zjistit si víc.
Pak se vše zrychlí, když mám cigaretu v druhé třetině, vylétne Lešek s informací, že máme návštěvu. Kurva proč, teď jsem si teprve natáhl nohy.

Vyhlédnu z poza okna abych zjistil stav. Sleduji jestli náhodou nemají RPG nebo nějaké těžší zbraně. Dva pickupy s kulomety jsou dost nepříjemná záležitost a v kombinaci s 30 kusy živé síly je to průser. Zajímá mě, o co tu jde? Jestli je to pomsta za ty čtyři zmrdíky, jak se dozvěděli kde jsme. A jak to, že jsou tu tak rychle. Shromáždit takovou partu netrvá půl hodiny. Nebo to bude ještě někdo jiný? Proč? Kdo?

Převezmu Brena od Leška a rovnou ho podám Janovi.

"Umíš s tím Jane? Lešku vem si claymory, nášlapky, granáty a připrav jim přivítání jakmile vstoupí do baráku. Borci vesty! Kluku hlavu dolů lehni si někam do rohu nebo do koupelny."

Sám si okamžitě vezmu vestu a mou novou finskou přítelkyni. Naláduju jí a pak přes hadru vyrazím pažbičkou pistole, jednu okenní tabulku, ideálně jen kousek v rohu, abych znepříjemnil vojákům dole rychle identifikovat místo střelce. Postavím se tak abych viděl na pickupy a střelce, ale tak aby v žádném případě nevykukovala hlaveň ani kousek ze zavřeného okna.

Zamířím na řidiče v jedoucím pickupu, upravím náměr a počkám jakmile bude v dobré pozici, ideálně aby se rozbil o baráky a nebo sjel z cesty. Záměrný kříž se dostane na knoflíček blůzy, malinko předsadím a *prásk* (19+4). Finská kráska připravila pána o knoflíček... no a taky vyorala brutální díru do hrudí a utrhla chlapíkovi krk. Kam jede dál auto ani nesleduji. Hned mrknu na dalšího řidiče u auta. *prásk* (13+4) Další řidič je mimo. *prásk* (19+4) střelec z kulometu je bez hlavy. Jako bych slyšel jak se ta finská kočička škodolibě zasmála.

Měním pozici, jiný vhodný flek...

Brémy - ordinace doktora Leška

"Jestli mu věříš. Ale podle mě je to pěkně vychcanej parchant." zamručí Lešek na Janův návrh a spokojeně pozoruje, jak do sebe otáčí vodku. Místní chlast nijak kvalitní, ale službu udělá. Nakonec podá Janovi klacek a počká až se zakousne. Nakonec nohu přitáhne ke konstrukci starým opaskem a několika elektrikářskými páskami na stahování kabelů. Ozve se hlasité lupnutí, jak zbytek kosti vyskočí z uložení v kloubu. Bolí to jako čert, ale méně než by kdo čekal. Lešek naprosto precizními pohyby (17+4), vytvoří ze zbytku tkáně jakousi chlopeň, kterou přetáhne přes ránu a započne s šitím.

Mezitím se Maurice snaží vytěžit kluka, který jej celou dobu sleduje. Možná pro to, že na něj udělal dojem souboj, ale možná i proto aby se nemusel dívat na operaci. Při jméně Hans Müller zbledne jako smrt a zorničky se mu rozšíří strachem. Jenom váhavě přikývne a přitáhne kolena k bradě. Teprve až poté, co Maurice zhodnotí kulinářský um Ye, se pohne. Naprázdno polkne a opatrně, jako myš, která se blíží k pastičce se doplíží k misce. S lžící a miskou pak zapluje do rohu a hltavě baští až má boule za ušima. "Gúúút." ukáže na misku a pokynutím poděkuje kuchařce. Poprvé vidíte, alespoň náznak veselých jiskřiček v jeho očích.

Lešek udělá pár posledních stehů. Očividně používá daleko silnější nit, než je běžné. Nakonec Janovi převáže nohu obvazem a ze skladu přinese dost použité pulitry. "Snad ti budou sedět." podá je Janovi a dojde si taky vzít misku.
"Není to úplně blbý." řekne po prvním soustě a usilovně žvýká. Najednou sebou cukne, jako by do něj střelilo a pomalu otočí hlavu směrem k oknu. "Myslim, že jsme někoho nasrali." zavrčí, položí misku a přesune se ke zdi vedle okna. Na ulici, se pohybuje víc lidí, než je tu obvyklé. Všichni mají zbraně, ať už trubky, baseballové pálky, pistole nebo útočné pušky (převážně kalašnikovy). Chodí od domu k domu a vytěžují civilisty, někoho hledají. "Kurwa !" zakleje Lešek a rychlým krokem přejde do své ložnico-obýváko-kuchyně. Hmátne pod postel, ozve se zavrzání prken a vrací se se dvěma zbraněmi. Jednu podá Mauricovi, Bren. Sám s FAMASem v ruce zůstane opět o okna.
"Gang z šestý ulice. Tak třicet lidí. Dvacet lidí s kvérama. A...no do hajzlu." uleví si nakonec. Spatříte proč, do ulice vjede terénní pickup s kulometem. A pak další.
"Jestli máte někdo v kapse kavalerii, je na čase jí povolat. Za deset minut budou u starý Blažkový a ta jim poví, kde jsme." polkne a odjistí FAMAS.

Návštěva z ciziny a taje orientální kuchyně

Lešek se nakonec po nějaké době vloží do situace a začne řešit kupící se sračky. S klukem se domluví pořeší i asiatku a pak se věnuje Janovi. Jen když mi říká něco o tom, že jsem jí mohl klidně zavolat jen se ušklíbnu s odpovědí, že to jsem právě nechtěl. Ještě jsem mohl dodat, že bych se v takovém případě vyhnul i Brémám, ale vím sám, že je to kec. Úkol je úkol. Co se týče ležícího zmetka, i když k němu nemám žádné sympatie a vlastně dávám Janovi za pravdu, tenhle hajzl si to opravdu zaslouží, svědky nechci a tak ho zahluším zárazem nože.

Nakonec se dostaneme zpět do Leškovy bytu. Je nás nějak mnohem víc, než když jsme odcházeli. Lešek se začne věnovat Janovi. Jsem vlastně trochu bezprizorní a tak se snažím o komunikaci s klukem - anglicky.

"Promiň kluku, já neumím Bošácky, ale tomuhle bys rozumět mohl, znáš Hanse Müllera? Plešatějící nácek, odpohnedu zmrd. Kde jsi ho viděl?"

Nakonec usoudím, že má Lešek pravdu chce to překladatele na lepší komunikaci, i když mi odkývá, že toho hajzla zná potřebuju konkrétní informace. Tak se zvednu a nechám kluka být, místo toho zahlédnu co dělá Asiatka v kuchyni.

"C'est de la merde."

Když vidím jak právě zkurvila čtyři konzervy, smíchala vše dohromady a udělala z toho jednu velkou sračku, otřese mnou znechucení. Sice to zasytí, zaplácne žaludek, ale dalo se z toho asi udělat i něco lepšího. Nesnáším lidi, co nejí, ale prostě jen žerou, jako vepři cokoliv jakkoliv. Jasně voják musí jíst co má, někdy červy i zdechliny, aby se udržel v chodu, ale když člověk může měl by si jídlo užít a udělat si to dobrý. Tahle míchanina je sračka.
Znechuceně od ní i té holky odvrátím zrak a prohodím.

"Bon appétit mademoiselle."

Mám opravdu co dělat abych slovo mademoiselle nenahradil slovem cochon - prase. Myslím, že místo večeře si otevřu jerky, nebudu si servírovanou dobrotou kazit chuť.