Andor.cz - Dračí doupě online

Brémy

Hrozne som si priala, aby sa ten chlap zastavil, ale on to neurobil. Jediné čo mi ostávalo, bolo zastreliť ho, inak by zabil mňa aj Maraike. Vystrielala som doňho celý zásobník a ak sa mám priznať .... po stretej strele som zatvorila oči a strieľala naslepo. Keď som oči otvorila, pozerala som tomu chlapovi rovno do jeho očí a bolo to isté. Práve som niekoho zabila. Je to už veľa rokov čo sa snažím prežiť a za ten čas sa mi stalo naozaj veľa zlých vecí, ale ešte nikdy som nikoho nezabila. Postrelila som zopár chlapov, niektorých som pobodala nožom, dokonca som jednému rozbila hlavu pálkou, ale som si na osemdesiat percent istá, že to prežili.
Medzitým Maraike splnila čo sľúbila a sundala posledného z nich tam dole. Je čas vyraziť.

Mala som v pláne mŕtveho obrať, ale som teraz trochu v šoku tak ma to nenapadlo. Maraike mi to pripomenie a ja bez slova začnem oboch mŕtvych prehľadávať. S tým už mám skúseností, som ako taký sup, ktorý oberá mŕtvoly na každom kroku.

Potom sa mi hodí Maraike okolo ramien a spoločne sa snažíme dotrepať k vrtulníku. Je fajn, že je to Maraike, ak by to bol nejaký chlap, musel by sa tam dotrepať sám. Od minulých udalostí, neznášam keď sa ma dotýka nejaký chlap. Ani len za ruku nechcem, aby ma nejaký chytal a nie ešte že by bol na mne takto zavesený ako Maraike.
Keď sme došli do ich kampu, Maraike bez slova zabije posledného raneného. Ja by som ho zabiť nedokázala len tak, ale nevadí mi, ak to urobí ona. Ten zmrd si to zaslúžil. Ako je zvykom, aj jeho oberiem ako sup.

Potom sadáme do vrtulníka. Sledujem všetko čo robí Maraike, aby som sa dokázala aj ja tak pripútať a nasadiť si sluchátka. V živote som v takom niečom nesedela. Stále sa ešte trasiem z toho, čo sa stalo v lese, ale teraz sa k tomu všetkému ešte pridal strach z lietania.

Od štartu už ubehlo niekoľko minút, ale ja som stále primačknutá do sedadla a rukami sa silno držím čoho sa dá. Veľmi ťažko sa mi uvolňuje, ale nakoniec sa mi to podarí a dokonca si let aj užívam. Je to super vidieť všetko takto z hora. Maraike rozpráva o jej práci a živote a ja pozorne počúvam.
Aj keď Maraike vyzerá byť dôveryhodná, držím si svoju pušku pri sebe a nabila som si revolvér, aby bol ready.
Brémy nevyzerali ako miesto kde by som chcela skončiť, ale verím Maraike, že sa o mňa postará, keď som jej už zachránila život a minula svoju poslednú lekárničku na ňu.

Keď nás skoro zostrelia, pretože Maraike zabudla ohlásiť náš príchod, tak len vystrašene na ňu kuknem a znova sa celá zaborím do sedadla.
A potom to príde.
Hneď po pristátí nás obklúčia vojaci. Svoje zbrane držím pevne v rukách a prisahám, že som pripravená sa biť až do konca. Pred pár rokmi som sa dostala do rúk "vojakom" a nič podobné by ste zažiť nechceli. Ani neviem ako som to prežila.

Keď sa na mňa Maraike pozrie a začne sa ospravedlňovať, viem že je zle.
"Čo sa deje? Ne, ne, ne, ne nemôžeš ma opustiť!" Naliehavo jej odpovedám, ale je to márne. Do ruky dostanem malý papierik s adresou a menom a to je všetko. Keď Maraike hodia na nosítka a odnesú ju preč, tak sa vojaci zamerali na mňa. Prikázali mi vystúpiť a ja som tak učinila, ale veľmi pomaly a opatrne. Zbraň mám zasunutú, ale ruku si držím tak, že som pripravená ju vytiahnúť. Oni tiež. Nenechala by som sa odzbrojiť, už je to dávno keď som si sama sebe prisahala, že už nikdy sa nenechám na milosť a nemilosť iným ľuďom. Jasne, zoberú mi zbrane a potom ma odvezú boh vie kam a ja budem len veriť, že sú to dobrý ľudia. Už som na to doplatila ne jeden krát.

Našťasie mi zbrane nechajú a tak celá situácie prebehne bez problémov. Všetci sme v aute napätí, ale nakoniec ma vyhodia pred brány a je hotovo. Obzerám sa okolo seba a snažím sa spomenúť si, čo mi Maraike hovorila. Niečo ako, že toto je tá zlá strana, kde ma nikto neochráni a v podstate som v totálnej riti. Mutanti ma tu asi nenapadnú, ale je to ešte horšie. Tisíce a tisíce ľudí na jednej kope ..... a ľudia sú to najhoršie.
Uvidím partiu chlapov, jeden z nich je až výnimočne škaredý a odporný, ale všetci vypadajú tak, že sa im chcem vyhnúť oblúkom.

O kus ďalej, partia iných chlapov ubližujú nejakému klukovi. Nieje to môj problém, hlavne nech mňa nechajú napokoji. Ruku držím na svojom revolveri a premýšlam čo mám robiť. Kam mám ísť. Ale osud ma asi začal mať rád, pretože začujem meno, o ktorom mi povedala Maraike. Doktor Lešek.
A tak mi ostáva len jediné ... ísť za ním. Po ceste tam, sa ten škaredý vybral pomôcť klukovi, ktorého mlátili. Určite by to mohla byť zaujímavá bitka, ale už som také videla veľa krát. Teraz sa musím postarať o seba.
"Dobrý deň. Vy ste doktor Lešek ... Koowaľkksky?" Jeho druhé meno som čítala priamo z papieriku.
"Pilotka Maraike mi dala toto, aby som vás našla." Netuším ako sa volá Maraike druhým menom, tak som ju ako malé decko nazvala ,,pilotka,,. Som tak blbá, ale som stratená a neviem čo mám robiť. Podávam pri tom Leškovi papierik do ruky a čakám, čo urobí.

Brémy - slumy

Ještě ten večer mi doktor vyjmenoval možnosti nákupu. Hanza zní fajně, ale asi tolik peněz nemám. Takže moje sázky jdou na černej trh. Tam se dá i smlouvat. Občas. Navíc, stejně tam musíme jako první pro toho malýho smrada. Moji pozornost pak upoutal Maurice, který začal vykládat svůj arzenál. "To mě poser na holý záda," hlesl jsem česky, když jsem uviděl tolik vybavení a dokonce i nějaké ty trhaviny. Kaj to ten chlap vzal? Vysvětlení ale přišlo vzápětí a tak jsem se jen usmál. Očividně štědří lidi ještě nevymřeli.

Přes pár probuzení v noci, kdy někdo střílel, jsem se i vcelku hezky vyspal. Ráno mě vzbudil doktor s hrnkem čaje a nějakou tou snídani. Vzhledem ke svému počtu zubů jsem počkal, až suchar bude nacucaný šťávou z konzervované šunky a pak to spořádal. Nejlepší snídaně za posledních pár dní. A ke všemu zdarma. Dopil jsem ranní čaj a podal doktorovi brokovnici a batoh. S sebou do slumů beru jen P.D.P.Péčko a hotovost, kterou jsem si uložil do vnitřní kapsy bundy na zip. Tam by mi to nikdo neměl lohnout.

Slumy byly vážně takové, jak jsem je popsal Mauricovi. Hnus a bordel. Prostě nádhera. Jak jsem čekal, přiběhly děcka a když jsem se na ně hezky zazubil, zase odběhly. Někdy mám ten svůj ksicht fakt rád. Když pak jedna zdejší krasavice zkoušela své triky na frantíka, málem jsem neudržel smích. Sice jsem mu nerozuměl ani jedno slovo z toho, co řekl doktorovi, ale bylo mi jasné, o čem mluví.
"Nádhera, že?" otočil jsem se na Maurice a poplácal ho po rameni. "Jak se říká, na starým kole se dobře jezdí..." zasmál jsem se svému vtipu a pokračoval dál skrze zbytky lidské civilizace.

Po chvilce jsme zahnuli do uličky, kde bylo docela živo. Banda zdejších drsných fetek si dobírala malého kluka. Celkem drsná podívaná. Rozhlédl jsem se kolem, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Dříve už by tady bylo čumilů s mobilama a všechno by bylo na facebooku a youtube. Teď? Sere pes, ať to děcko klidně zabijou, hlavně že neotravujou mě. Nervózně jsem mlaskl a koukl na doktora. Ten toho kluka poznal. První úkol splněn. Našli jsme ho. Teď ho jen zachránit.
"Ty...nebude problém je vyřídit. Bude problém s jejich kamarády. Popřípadě s jimi podobnými. Tři cizáci co dělají bordel ve slumech? Ani bychom si pořádně neprdli a už by to věděli všechny gangy tady. Ale...jak to tak vidím," nahodil jsem si P.D.P.Péčko na rameno "Asi budu muset nakupovat u HANZI," zazubil jsem se na ty dva a kývl na frantíka. Zřejmě je jasné, že klidně do toho půjdu po hlavě. Vyrazil jsem v před, klidným těžkým krokem a prokřupal si krk u toho. "Tak jo, děti moje" spustil jsem, když jsem došel až k nim. "Ten kluk je můj," řekl jsem a ukázal palicí na toho kluka. "Komu se to nelíbí, může odejít. Kdo bude protestovat...." nechal jsem vyznít zbytek věty a hezky jsem se na ně zazubil. Aspoň jeden z nich určitě viděl včerejší zápasy. "Tak se dekujte a peněženky tu nechte taky. Berte to jako bolestný pro toho kluka..." dodal jsem a zatnul ruku v pěst, až mi zapraskalo v kloubech. "Nebo můžete protestovat a vezmu si je z vašich mrtvol, je to na vás..."

Kdesi poblíž Německo-Polské hranice

Ye Soo

Chlap se řítí dál, v očích má pološílený výraz a od pusy mu lítají zakrvácené sliny a to zejména, když se rozhodne podpořit svoji odvahu řevem hodným pověstných berserků. Není čas čekat, nakonec to udělat musíš, jinak by tvoji hlavu rozbil ošklivě vyhlížející palcát. Revolver šestkrát práskne, oproti lovecké pušce sice podstatně tišeji, ale i tak se zvuk zlověstně roznese po okolí.

Muž se zastaví, zapotácí se a zahledí se ti přímo do očí. Nenajdeš tam strach, lítost ani hněv jen čiré překvapení, jako by nemohl uvěřit, že ho porazila malá holka. Vyplivne si na bradu krvavý hlen a ty uvidíš jak se jeho oblečení na hrudi a břiše barví do ruda. Šest ran a každá šla přímo do cíle (16+2). Nakonec klesne na kolena a padne obličejem na zem. Ještě několik vteřin vidíš mělké dýchání a nakonec ucítíš zápach čerstvých sraček. Přesně tak, tenhle maník tu to měl posranym navrch, tak jsi ho oddekovala do pekla.

Zjistíš, že svět kolem tebe se nezastavil a Maraike vypálí další ránu (17). Druhý z kultistů na statku padá k zemi s chybějícím kusem obličeje.
"Jsi v pořádku ?" vyhrkne Maraike a za pomoci pušky se postaví. Trvá jí to, ale když jí používá jako hůl docela jí to jde.
"Zachránila jsi mě. Dneska už podruhý. Děkuju a oplatím ti to slibuju." řekne naprosto vážně. "Jestli chceš tak je ober. Ty věci jsou jim k ničemu." pohodí hlavou k mrtvým kultistům.

Nakonec se vydáte ke statku. Cesta trvá neuvěřitelně dlouho ať už Maraike podpíráš nebo ne. Zjistíš, že jsi podstatně drobnější než ona, jak se narovnala má skoro 180 centimetrů. Statek je prázdný až na kultistu, který se svíjí držíc se za břicho. Naříká a hodně hlasitě. Brečí a dovolává se asi všech svatých, ale protože je to v polštině tak nerozumíš. "Můžu ?" zeptá se tě Maraike spíše zdvořilostně a vezme si od tebe svoji pistoli. Jedno jedovaté zasyčení a raněný dostane jízdenku do ráje.

U vrtulníku máš ještě čas případně doobrat mrtvé kultisty. Maraike kontroluje jestli nikde nic neteče a jestli všechny systémy fungují. Nakonec na tebe houkne a jakmile naskočíš, vrazí ti do ruky přilbu s mikrofonem. Motory se rozhučí a rotor roztočí. Maraike si vezme dva tobě neznámé prášky a sáhne za sedačku odkud vytáhne dvě lahve balené vody. Ano skutečné balené vody. Jednu dostaneš a jakmile máte odšroubováno Maraike si s tebou přiťukne. "Příští zastávka Brémy." mrkne na tebe a vrtulník se zvedne do vzduchu. A to právě včas, jak odlétáte zahlídneš několik tvorů, kteří se řítí k chladnoucím mrtvolám.

***

Brémy

Let trvá necelé tři hodiny. A Maraike vypráví a vypráví. Zjistíš, že původně pracovala pro červený kříž a že pochází z Nizozemska. Když šlo všechno do kytek, tak se dala k záchranným pandemickým týmům. Jako pilotka doručovala zásoby, vyzvedávala vědecké týmy, civilisty a spoustu vůbec prováděla spoustu dobrodružných činností. Po rozpadu NATO a uchvácení nizozemska armádou čtvrté říše utekla do Brém, kde má malý sklad. Vydělává průzkumnými lety pro Hanzu nebo kšeftováním s různým zbožím. Její poslední akce, byl právě onen průzkumný přelet. Zkusí vyzpovídat i tebe. Jestli máš někde kamarády, rodinu, kluka (u toho spiklenecky povytáhne obočí).

"Vidíš tohle je předměstí." ozve se do mikrofonu a otevře se ti výhled na ruiny budov. Z některých jsou udělané palposty.
"Je to víceméně nárazníková zóna. Střílejí tu mutanty a všechno co není nahláše....Sakra !" zakleje nakonec a začne štelovat vysílačku. opakuje pár vět dokola německy a když jí po chvíli odpoví německy mluvící muž, očividně se jí uleví. "Radši se neptej." hodí na tebe pohled, jako dítě co právě málem nabouralo koloběžkou do tátova auta.



Jak se blížíte do centra města. Domy jsou opravenější a Maraike ti začne vysvětlovat, jak to tu chodí. Vládne tu HANZA, což je spolek obchodníků. Společně financují místní strážce pořádku. Jsou tu hlídané a nehlídané zóny. U HANZY se za všechno platí v nehlídaných zónách je každý sám za sebe. Hlídané zóny poznáš už při pohledu zvrchu. Střechy jsou opravené a všude vidíš vojenské hlídky. Letíte poměrně nízko a nakonec přistanete na heliportu mezi skladišti. I takhle narychlo si všimneš, že jsou plná vojenské techniky.

Než stačíte dosednout už se k vám říti několik vojenských vozidel s ozbrojenci. Maraike ti naznačí ať zůstaneš uvnitř. Vojáci vás obklíčí, ale zbraněmi na vás nemíří. Jeden z nich očividně důstojník dojde až ke dveřím pilota. Maraike otevře.

Co následuje potom je slovní kulometná přestřelka v němčině. Maraike se rozčiluje a důstojník podle všeho opakuje víceméně to samé. Nakonec Maraike nakvašeně mrskne helmou pod sedadlo a něco na důstojníka zasyčí. Ten jí podá bloček a tužku. Rychle tam něco naškrábe autržený papír ti podá. Ve tváři má smutný výraz plný lítosti. "Holka já...promiň. Nenechají tě semnou, změnili pravidla, nemáš prověrku. Promiň, mrzí mě to. Najdu tě. Běž na tu adresu a najdi Doktora Leška Kowalskiho. Je hodný, pak tě ke mě dovede." promluví Maraike, ale to už jí důstojník tahá z vrtulníku. Naloží jí na nosítka a odnášejí do vozu. Tebe odvedou do jiného a je marné se bránit. Zbraně a všechno ti ponechají, ale jsi pod bedlivým dozorem.

Nakonec tě vojenské auto vykopne na začátku slumů. Vojáci tě odeženou od kontrolního stanoviště a ty se ocitneš ve špinavé ulici. Na rohu stojí tři muži. Jeden z nich má dva metry a je opravdu zohyzděný jizvami. Další dva jsou čtyřicátníci, ale podle pohybů a figury jde o vytrénované jedince.
Kousek za nimi parta chlápků v kapucích šikanuje kluka v uniformě. Už by ses jala vzít do zaječích, když v tom uslyšíš něco zajímavého.
"Lešku ? Jane ?..." pronese na začátku otázky dvě jména muž s francouzským přízvukem. Lešek. Kolik tak může být v Brémách Lešků ?

Muž který se podle tvého jmenuje Lešek na položenou otázku pokrčí rameny a řekne "Je to buď a nebo. Vláda v ulici a gangy se tu mění každej den. Ale toho kluka tu nemůžeme nechat. Zabijou ho....oni nebo jiní."

Fisch und Brot - vůně Herynků aneb dobrodružství Brémských slumů

Když se Lešek zarazí po vyjmenování toho co mám, trochu se zarazím i já. Nechtěl jsem v nejmenším, aby to znělo nějak vychloubačně nebo že mám nějaký majetek. Měla to být informace co máme do začátku. Tak se jen usměju na oba.

"To je jen informace co máme k dispozici na začátek na akci a od toho se dá odpíchnout co by se hodilo k tomu pro vás. Navíc nemám to vlastní zásluhou, ale je to výbava co jsem víceméně dostal, od jednoho fajn borce co mi ho doporučil starej Cook."

Kam půjdeme nakupovat mi je vlastně jedno to nechám na Janovi on si bude pořizovat výstroj a výzbroj. Po ranním vzbuzení a čaji... jako ranním čaji... kurva furt jsem asi v posrané Anglii. Zlatý kafe, croissant a cígo. Jo starýho psa... se vypravíme směr slumy. Stejně jako Lešek si vezmu jen vestu, nůž, pistoli a útočný a fash granát. Člověk nikdy neví, kdy se mu muže takový granát hodit. Vše ostatní uložím do Leškovy skrýše. Poprosím ho ještě o nějaký umouněný civil nejlíp kabát nebo tak něco ať vypadám trochu jetě a moc nevyčuhuju.

Nakonec se dostaneme do slumů. Špína, bordel, zoufalství, vlnitý plech, karton a všudy přítomný puch. Welcome to Africa odkaz - a vlastně kdekoliv, kde jsou takováhle místa. Když to na mě zkouší bezzubá kurva musím se usmát a řeknu Leškovy francouzsky.

"Jasně je jako kapr, ten nekouše, ale žužlá. Krasavice a osudová žena."

Vesele se ušklíbnu a musím přiznat Janovi, že výběr prodejných žen je tu vážně na bídné úrovni. Chápu tisíckrát projeté špinavé nezletilé krasavice s AIDS nebo syfilidou, ale tohle vylámané ozubené kolo ze staré převodovky u starýho Citroena, uf.
Nakonec uvidíme i kluka pro kterého jsme přišli. Zrovna ho mají v práci nějací zmrdíci. Lešek se mě zeptá na základní otázku, ale jak bylo řečeno neznám to tu.

"Lešku? Jane? Jsou to borci z nějakého místního gangu? Když je rychle vyřídíme a necháme je tu, bude z toho problém? Když je postřílíme bude to tu reagovat nějak výrazněji na střelbu?"

Nadhodím sérii otázek zády k hrdinům co vytloukají prachy z kluka. Jsou mi sice u prdele a likvidace mi přijde nejlepší plán, bez velkých kliček, ale rád bych tu nadále zůstal inkognito a nerad bych později musel řešit nějakou strkanici s místním pseudobossem vládnoucí kupě odpadků dětským feťákům s mačetama.
Pokud Lešek řekne, že je to OK. Plán bude takový, že k nim jednoduše nakráčíme a dáme jim možnost zmiznout.

"Jane prosím, řekni těm gangsta borcům, že toho kluka vlastníme my a pokud se nezdekují a nepřestanou otravovat umřou. Pokud se jen o něco pokusí pozabíjíme je. Doufám, že zmiznou bude to zároveň vhodná páka na mladýho kdyby nechtěl spolupracovat. Takže spíš nám jde o to aby vysmahli. "

S připravenou a nabitou pistolí skrytou v ruce pod kabátem budu následovat Jana, kterého poprosím, aby byl milou tváří naší vyhrožovací a zastrašovací mise.

Brémy - přístaviště

Com. Maurice Lequeux
Jan Kovář

"Jo. Arzenál se tu dá sehnat slušnej. Jsme v srdci obchodu celý evropy." zachechtá se Lešek na Janovu otázku. "Můžeme jít za Hanzou, ale tam to bude drahý, na druhou stranu mají kvalitní kvéry, vybavení a dost širokej sortiment. Jestli chceš víc muziky za málo peněz, tak můžeme zkusit černej trh. Je to tam poměrně nebezpečný, nesmíš nikoho naštvat, kvalita je jak kdy a sortiment taky." sdělí Lešek možnosti a když Maurice začne vyjmenovávat svoje vybavení Lešek se zarazí.
"Do hajzlu, to co máš u sebe je tu hotový jmění. Ale je fajn, že máš NATO munici. S municí sem tak trochu na suchu." ukáže na dva plné zásobníky do FAMASu. "Ale stejně. Do slumů bych takovej arzenál netahal. Maurice budou chtít oddělat už jen kvůli jeho novejm botám." kývne na Mauricovi izraelky. "Tak jo, vyspěte se a ráno vyrazíme do slumů." rozloučí se s vámi Lešek a přesune se i s výstrojí do svého kamrlíku. Než usnete slyšíte ještě, jak dělá rozborku a sborku, čistí a olejuje.

***

Párkrát během noci vás probudí střelba nebo řev, vše je vzdálené, takže můžete zase usnout, ale na klidu to nepřidává. Ráno vás vzbudí až Lešek, mlčky vám kopne do nohou a sotva rozlepíte oči cpe vám plecháčky ze, kterých se kouří a přes okraj plandá ocásek pytlíkového čaje.
Nakonec dostanete i snídani. Konzervovaná šunka na stoletých sucharech. Sice musíte počkat tak tři až pět minut, než šťáva ze šunky rozmáčí suchar, ale je to poživatelné. Následuje ranní cigareta a střídání směn na hajzlíku. Lešek se oblékne do civilních hadrů a pod značně ošuntěnou mikinu s kapucí narve nosič plátů očesaný úplně o všechno. Sebou vezme jen lékařskou brašnu, stejnou historickou pistoli jako má Maurice a bojový nůž. "Co tu chcete nechat, schováme. Sem tam se mi sem vloupají fetky. Většinou jdou po práškách, ale tohle by je lákalo." ukáže na Mauricovu výstroj. Nakonec vám odhalí prostorný úkryt pod postelí, stačí správně zapáčit za dvě prkna a je to.

Poté co se všichni sbalíte a připravíte, vás Lešek vyžene ven a zamkne čtyři zámky na dveřích. Zapálí si cigaretu a upraví si pistoli za opaskem.
"Tak jdeme na to. Jen doufám, že ten kluk ještě žije." zamručí a vykročí.

Doktor vás nevede přímou cestou do slumů. A je to dobře, protože z toho směru slyšíte občasnou střelbu. Vejdete do okrajové časti hlídané vojáky Hanzy, kteří tu patrolují nebo postávají okolo různorodé techniky. Procházíte ulicemi a cítíte čerstvě upečené pečivo, odpadky a moč. Nakonec to Lešek zase stočí zpět do míst, kde se nachází lůza. Slumy vypadají lépe než v noci, tedy není tu tak narváno, jinak vypadají ještě oprýskaněji a bezútěšněji. Sem tam se k vám přitočí skupina ušmudlaných dětí, ale jeden pohled na Jana a peláší pryč. Těžko říct, jestli to dělá jeho xicht nebo pověst P.P.D.P. . Minete několik zdejších náleven, ze kterých se potácí opilci. Pár bordelů, před kterými postávají ziskuchtivé kurvy.
"Kocoure. Pojď se pobavit. Pšeblafnu tě jako šádná jiná!" přitočí se jedna z postraších kurev k Mauricovi. Jako důkaz místo slibů vycení zanícené bezzubé dásně.

Nakonec zatočíte do poměrně úzké uličky. A Lešek zastaví. "Támhle je." pronese k vám polohlasem a pohodí hlavou. Zapálí si další cigaretu a stočí se k vám. Přes jeho rameno uvidíte na rohu budovy sedět kluka. Možná má i míň let, než se Lešek domníval. Je domlácený a to čerstvě. U něj stojí čtyři maníci v mikinách s kapucí. Podle pohybu dlouhodobí uživatelé nějakého místního fetu. Jeden z nich má pistoli malé ráže, kterou šermuje vyděšenému klukovi před obličejem. Další má rezavou mačetu a zbylí dva ocelové trubky.
"Ti řikám ty mrtko, že vole budeš cálovat. Mrtkóóóó !" řve na kluka vůdce party a pro potvrzení svého proslovu kluka nakopne do žeber.

"Já. Nevědět. Proč ?" dere ze sebe kluk špatnou angličtinou přes zatnuté zuby. Když se vůdce rozhodne k dalšímu kopanci, chlapec se odhodlaně pokusí nohu chytit a podtrhnout. Neúspěšně. Odměnou jsou mu dvě rány do obličeje pěstí.

"Plán ? Nebo je prostě odjebeme do pekel ?" podívá se na vás oba Lešek.

Pokec u Leška

Pokuřuju a občas to proložím usrknutím kořalky z kalíšku. Jsem rád, že to Lešek vzal, byl vždycky schopný polní medik, navíc se tu vyzná. Navíc a to je vážně bomba o Mullerovi už slyšel a dokonce by k němu mohla být i cesta, přes nějakého zmasakrovaného mladíčka.
Jan se jak vidno taky vyzná, ale je pro mě trochu zklamání. Chtěl jsem profíka, žoldnéře ze staré školy, bývalýho vojcla na kterého se budu moct spolehnout, že má v sobě zarytou disciplínu a pod kůží zakódováno, jak se vypořádat s kterou situací a věděl bych co od něj očekávat. To možná bylo nejdůležitější. Nakonec se s tím vcelku smířím, prostě doba už je taková a i tak vypadá jako docela slušná mlátička na špinavou práci. Vlastně se zde bude výborně hodit, zvláště v těch slumech o ktarých mluvil Lešek.
Když mi však Jan vysvětluje rozdíl mezi... čímže to... Českem a Slovenskem jen se mírně usmívám a neřeknu mu, že tohle jde úplně mimo mě, Slovensko, Slovinsko, Česko, Srbsko - pel mel malých slovanských států na východě. A už vůbec mu neřeknu, že před velkým bordelem, si většina Francouzů pletla Českou republiku s Čečenskem.
No holt náš vzdělávací systém měl své mouchy, zeměpis nic moc, ale třeba Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris byla nejlepší na barokní hudbu, což je teď dost k hovnu, ale znalosti zeměpisu a dějin malých národů na východě taky.

Pak mi povykládá co mu jde a co ne. No už jsem se smířil s tím, že prostě Jan bude za bijce a mlátičku jeho následné informace o Praze a hromadách mrtvol na předměstí mě malinko zarazí. Očekával jsem hlídaný prostor, ale že až takhle. Každopádně na jeho informaci kývnu. I křes jeho varování, že to neznamená, že nás tam dostane jsem rád, že to tam zná. Mlátiček bez vojenského výcviku se tady v Brémách dá sehnat zřejmě dost, ale tohle je pro něj bonus a další důvod proč se nám hodí.

"Dostat se tam budeme muset a ty zjevně ten prostor a podmínky znáš to se bude hodit."

Pak přidá ještě varování před slumy. Lehce se usměju a přikývnu, varování před slumy v Brémách, když jsem se nedávno vrátil ze slumů v Africe, kde jsem navíc s LE strávil většinu vojenského času, mi přijde vtipné. Ale borec to myslí dobře a já si toho vážím.

"Jasný! Tak teď jsme najali tebe tak předpokládám, že se ve slumech nebudu muset bát a případný problém vyřešíš."

Sjedou mi usměvavé oči k Leškovi a pak se začne mluvit o vybavení. Kývnu na svoje sbalené cajky.

"Něco málo mám sebou mám tam odstřelovačku SAKO TRG 22 na munici 308 Winchester a Brena 2 v 7,62×51mm i s CZ 805 G1 granátometem ráže 40x46 mm NATO, na Brena mám i lauf 5,56 × 45 mm NATO stejný náboje jak ve FAMASu. HOdilo by se vybrat něco ve stejných rážích ať netaháme tři prdele nábojů. Jako krátkou mám tuhle babičku PAMAS G1 s ráži 9mm para.
Pak tu mám ještě 10 granátů do granátometu, 5 obraných granátů, 10 útočných, 3 dýmovnice, 3 falsh granáty, 3 fosforové, 5 nášlapných min, 5 claymore, 5 náloží na vyrážení dveří a tři bochánky semtexu s rozbuškami.
Rozhodně doporučuju sehnat krom vesty atd... i nokto a termo vizi pro každého z vás. Jo jo jak říká Jan s koženou bundou, pálkou a dvojkou brokovnicí si nevystačíme."

Chvíli ještě probírám s Leškem i Janem kde a co všechno nakoupit a nakonec si rozdělám jedno z křesel a natáhnu se, zítra bude den nákupů a hledání prvního článku k Hanzovi v Brémských slumech.

Brémy - přístaviště

Com. Maurice Lequeux
Lešek Kowalsku

Přijal jsem nabízenou skleničku nějakého zdejšího alkoholu a obrátil ji do sebe. Domácí to sice není, ale taky hezky píše. „Ještě pár takových a začnu vyprávět vtipy“ položil jsem skleničku zpět na stůl a znovu se pohodlně uvelebil. Když pak nabídku přijal i doktor, Maurice se s námi podělil o detaily. Čím víc se dovídám, o koho jde, tím víc mi to zní jako jednosměrný lístek do pekla, než do ráje. Jeden skopčák, zřejmě čtvrtá říše. Průser jak svině. Další je žabařka, nikdo neví, kde je. A poslední je šikmoočko, kupodivu v Praze. Jednodušší bude dostat toho skopčáka a porvat se čtvrtou říší, než se dostat do Prahy. Paráda.
Když pak Maurice začal oslavovat Čechoslováky v cizinecké legii, zamručel jsem a zavřel oči. Věděl jsem kam to směřuje. „Mórísi, jen tě lehce poupravím. Před tím bordelem to bylo Česko a Slovensko. Dvě rozdílné země už někdy od prosince 1992. A bylo tak až do začátku tohohle bordelu. Teď je to zase Československo. Nebo nějak tak. Slyšel jsem cosi o československý legii co se snaží udržovat pořádek. Takže.. jsem rodilý Čech.“ Hrdiny cizinecké legie jsem nějak nekomentoval. Popravdě ani nevím, co jsou zač. Když pak nadhodil, že potřebuje někoho nenápadného, kdo se přikrade k cíli a píchne ho do zadku, jen jsem se podíval bokem na svou brokovnici a P.D.P.P a pak zase na Maurice. Pro jistotu jsem na pálku ještě ukázal prstem. „Plížení a já nejsme zrovna kamarádi. Nemám problém se s tou palicí postavit i těm potvorám venku, ale plížení…to je horší. Jinak…jsem rád, že se ptáš… to co umím, jsem se naučil sám. Žádnej výcvik, tam venku je to buď anebo… dělám co můžu a zatím to jde. Ale jednou věci tě dost zklamu. To, že jsem čech…čechoslovák… neznamená, že nás dostanu do Prahy. Mluvíme tady o obrovské, kurva ozbrojené uzavřené lokaci, kde se střílí na potkání. Kdybys viděl, kolik mrtvol leží daleko před branami Prahy… no však uvidíš,“ řekl jsem a vstal ve svého křesla, když mi doktor ukázal, kde se umýt. Pořádně jsem si tedy opláchl ruce od zbytků krve, nerad bych něco chytil.
„Ráno v těch slumech…doktore vy to tu znáte. Mórisi…nepouštěj si nikoho k tělu. Drž si odstup, jinak se ti budou ztrácet věci. Při nejlepším. Kurvy neber, jestli nechceš chytit nějakého sifla a od žebráků a dětí se drž dál. Jsou to svině. Jakmile jim něco dáš, za rohem na tebe bude čekat banda idiotů se zbraněmi. Jasný?“ dodal jsem, zatím co jsem si oplachoval ruce. Studenou vodou to nejde moc dobře.
„Doktore…znáš tu nějaký místo, kde seženu vybavení. Na to, co nás čeká, dvojhlavňovka a kožená bunda stačit nebude. Sice toho hodně snesu, ale kulku bych rozdýchal těžko. Podíval jsem se na veterána, co si kontroluje svou starou výstroj, v naději, že zná nějaké místo.