Andor.cz - Dračí doupě online

Bež holka!

Kľačím tam a rukávom si utriem čelo od potu. Skoro ani nedýcham a čakám čo sa bude diať. Neviem po poľsky, ale ich univerzálne slovo kurwa už poznám dobre. Je to niečo také ako u nás v Korei Ssi-Bal. Škaredé slovo, za ktoré som od mamy vždy dostala jednu po hlave. Stále mi opakovala, že takto sa inteligentný človek nevyjadruje. Vieš čo mami? Ssi-Bal, Fuck, Kurwa a všetky ostatné nadávky sveta by som teraz chcela vymenovať, ak by som ich vedela.

Niečo sa ale zmenilo v hlase toho chlapa. Niečo zlé. Ako prvé som si pomyslela, že sa mu tá motorka pokazila a tak sa ho nezbavím, ale potom začal strieľať. Niekto ich prepadol? Tí kresťanský fanatici, alebo niečo horšie? V podstate žiadna z možností by pre mňa nebola dobrá. Satanisti, kresťania, mutanti, obyčajní ľudia, všetci sa ma snažia zabiť. Je to na hovno svet.

Keď tá príšera vonku trhá chlapa na kusy, myslím na to, či po ňom ostatnú tiež nejaké konzervy. Som divná. Motorka sama o sebe mi je na nič, pretože som na nej ešte nikdy nejazdila. Niekde som videla ako sa to robí a možno, keby som mala čas tak by som to zvládla, ale takto v strese neexistuje.
Práve teraz sa ani nehýbem. Nedýcham, nežmurkám očami a priala by som si, aby mi ani srdce nebilo. Mám pocit, že bije tak silno, že to tá príšera bude určite počut. Keby som už podobné veci nezažila, asi by ma úplne zachvátila panika. Ale snažím sa zachovať si chladnú hlavu.

Keď sa o pozornosť mutanta postarajú ostatní satanisti, beriem to ako jasné znamenie, aby som vypadla. Áno, napadlo mi, že by som tu mohla ostať, som tu pekne ukrytá. Ale ak sa nachádzam v teritóriu tej príšery, tak ma môže uloviť aj o tri dni, keď vystrčím hlavu. Musím vypadnúť teraz hneď.

Otvorím dvere a vidím ako tých parchantov trhá na kusy. Bol to tak trochu príjemný pohľad, ale strach mi nedovolil užiť si to.
Tá motorka bola lákavá, ale kým by som to naštartovala, tak by som prišla o hlavu a to nechcem. Mám svoju hlavu celkom rada, tak nejak mi už prirástla ku srdcu.

Preto urobím to jediné čo môžem. Začnem utekať. Tak rýchlo ako dokážem, utekám na druhú stranu od príšery. Snažím sa utekať potichu, ale neviem či sa mi to darí. Neviem ani kde bežím, to budem riešiť potom, teraz sa potrebujem odtialto dostať.

Brémy - přístaviště

Jan Kovář

Rána těžkotonážním P.D.P.P. na koleno nešťastníka, kterého s tebou šoupli do ringu, vyvolá v davu jednohlasné "Ouuuuu!". Po ráně na páteř se z hučení vosího úlu stane hučení úlu geneticky zmutovaných sršňů. Chlap řve bolestí a tady už mu nepomůžou všechna narkotika světa. Z nohavic, mu crčí směs moči a sraček. Zcela jistě si to neužívá. Poslední náznak bojovnosti přerušíš rozdrcením jeho ruky, ale to už na zemi předvádí jen trapnou parodii na breakdance. Povzbudíš dav a ten se nechá vyhecovat. Jeden, aby se zamyslel, kdo je tu větší sadista, vlastně zcela jednoznačně, jsou to okolní čumilové. Dav propukne v šílenství a pár dam dokonce omdlí. Do ringu vletí i nějaké ty podprsenky. Jsi pro ně jako Elvis.

P.D.P.P. vykouzlí z feťákovi hlavy hodnotný kus moderního umění, už po druhé ráně jeho škeble pozbyde integrity a na betonu se leskne něco, co by hodně ujetý psycholog mohl použít jako Rorschachův test. Dav šílí a začne skandovat tvé jméno. V němčině.
"Schmied ! Schmied ! Schmied !" skanduje jednotně dav až na tři chlápky, kteří s vytřeštěnýma očima zírají, jak se k ni řítíš. Neodmlouvají jen připosraně přikyvují a bez keců přelezou bariéru, aby posbírali svého kamaráda. Respektive jeho zbytky.
Dav se před tebou rozestoupí a ty se dostaneš zpět pod noční oblohu. Chvíli to trvá, než přijde tlouštík a se spokojeným výrazem ti podá tvou koženou bundu.
" Mein freund! To bylo přímo wunderbar. Jako supr. Ok?" rozplývá se s širokým úsměvem a zaloví ve vnitřní kapse. Vytáhne několik modrobílých papírků. Hanzovní směnné lístky, univerzální měna na území Hanzy."Ták, jak jsem slíbil. Tohle je pro tebe a tohle pro mě." podá ti podstatně větší část lístků a svůj podíl schová zpátky. Právě jsi vyhrál balík, vydělat tohle v docích by stálo tři měsíce lopocení. Friedrich vytáhne krabičku s cigarílly, jedno ti nabídne a případně připálí. "Scheise. Já myslel, že to nestichnu! To byl adrenalin." pochválí se za svou odvahu a asistenci. Pak zažhne benzíňák a posvítí si na tvůj obličej.
"Myslím, že pojedeme za doktorem. Máš to na pár štichů." zkonstatuje a dojde k nedaleko stojícímu Mercedesu E250. Vleze dovnitř, nastartuje a zastaví u tebe. Otevřeným okýnkem ti hodí hadr. "Utři si ten svůj kyj. Nechci mít potahy zasraný cizím mozkem." pronese a pak frčíte k doktorovi.

***

Doktor, který tu provozuje kliniku je polák kolem čtyřicítky. Byl jsi u něj na prohlídce a víš, že umí trochu česky. Zřejmě žil nějakou dobu v pohraničí a říká ti "kluku česká". Zaparkujete a nestihnete ani zaklepat, když se otevřou dveře. Doktor na vás zřejmě čekal. V provizorní ordinaci doutná v popelníku cigareta a ve sklenici má zajisté nějaký špiritus.
"Sedni, kluku česká." ukáže na křeslo a bezpečně poznáš, že popíjí místní "vodku". Není opilý, ale ten smrad je nezaměnitelný.
Sloupe a otře ti zaschlou krev z obličeje, vydezinfikuje ránu a se slovy "to dáš, kluku česká" ti udělá dva štichy na obočí. Sice chlastá, ale očividně se něco našil. Štichy ti přelepí růžovou náplastí s poníky a klepne tě do ramene. Pohodí hlavou, abys ho následoval do vedlejší místnosti. Friedrich nic nenamítá protože, hlasitě chrápe v jednom z křesel.
Vejdeš s doktorem do místnosti, která podle všeho slouží jako pracovna, ložnice, obývák i kuchyně. Doktor ti nabídne cigaretu a sám si taky připálí. "Kluku česká." začne česky, ale dál pokračuje v angličtině "Mám pro tebe nabídku. Můj kamarád shání lidi na kšeft, ještě nevim o co jde, ale protože jsem o něm neslyšel poměrně dlouho, musí to bejt velký. Na ty zápasy se vyser. Zašívám většinu kluků, co do toho ringu lezou a žádnej nevydržel dýl, jak pár tejdnů. Je to otázka času, než přijdou na to, jak tě dostat." řekne a pokyne ti k židli.
"Řekni umíš to i s kvérem, tak jako v ringu?" zeptá se a usadí se na židli.

Nechal jsem se krapet unést....

Musel jsem se usmát, když jsem viděl tu smažku, jak plive vlastní zuby a krvavé chuchvalce. Zachytil jsem jeho krví podlitý úsměv a tak jsem v širokém úsměvu na něj vycenil zuby, což na mým krví zmáčeným obličejem z roztrženého obočí, hlubokými jizvami a několika chybějícími zuby muselo vypadat jako pozdrav ze záhrobí. Proti fetkám se bojuje nejhůř, neví totiž, kdy mají dost. A tak se odhodlal ke kopu. Zatnul jsem břišní svaly, jak jen to šlo, ale kop mě měl jen odstrčit stranou a já tak dovrávoral ke stěně z palet, o kterou jsem se zády zastavil. Cítil jsem jak se prohýbá, kdyby to bylo o něco silnější, jsem skrz.

Najednou jsem se zarazil. Okolí začalo skandovat Blood Moon. Blood moon? Co to? Dovolil jsem si na chvíli se rozhlédnout, když jsem viděl, že se protivník vzdaluje. Co to do těch magorů vjelo? Čiré světlo najednou vystřídalo rudé. Pohledem jsem sjel z okolí zpět na protivníka akorát včas, abych viděl, že mu podávají zbraň. A celkem pěknou. Stará dobrá bejzbólka. Omotaná žiletkáčem. Pobitá hřeby. Tohle bude tuhé. Tohle bude hodně tuhé. Už už jsem chtěl vyběhnout, když se za mnou začaly ozývat nadávky a dokonce jsem slyšel tupou ránu. Najednou se z davu vynořil tlouštík a podával mi mou věrnou, svařenou z několika plocháčů, P.D.P.P. Usmál jsem se od ucha k uchu a olízl si krev kolem rtů. "Danke!" zařval jsem a uchopil svou zbraň pevně do rukou. Cvičně jsem s ní kolem sebe mávnul, ale to už na mě běžel ten feťáček. Špatný rozhodnutí. Smrtelně špatný rozhodnutí.(17+4)

Udělal jsem úkrok stranou před jeho úderem a silně máchl svou P.D.P.P. přímo na jeho koleno. To nevydrželo blízké setkání svařeného nástroje zkázy a s hlasitým křup se obrátilo na druhou stranu. Fetka padla za hlasitého vřískání na zdravé koleno. Tím jsem ale neskončil. "Já ti dám ty hajzle!" Druhá rána se usadila přímo v jeho zádech a ozvalo se několik hlasitých zapraskání. Lup. Lup. Křup. Prask. Jeden by dokonce mohl spočítat, kolik obratlů to odneslo.
Feťáček ležel na zemi a snažil se nahmatat upuštěnou pálku. "Tos uhod!" zařval jsem a vší silou mu přišpendlil dlaň i s prsty k zemi svým kyjem. Kolem se rozcákla krev z rozdrcené ruky a vzduch krom skandování okolí zaplavilo i kvičení toho svíjejícího se sfetovaného uzlíčku na zemi. "Tohle chcete, vy hovada?! TOHLE CHCETE!" zařval jsem česky do okolí a rozmáchl ruce a povzbuzoval dav. Pak jsem se sklonil k uzlíčku bolesti, polámaných kostí a sraček a řekl jen tak, aby mě slyšel "Neměl jsi lézt mezi Kováře a kovadlinu!" s tím jsem se napřáhl a několika údery do hlavy ukončil jeho trápení. Kdybych to neudělal, trpěl by daleko hůř. Takže jsem mu prokázal službu.

Když bylo po všem a já se díval na to, co jsem to provedl, pocítil jsem úzkost. Takhle to dopadnout nemělo. Takhle ne. Měl to být jen zápas. Ne boj o život. Zhluboka jsem oddychoval a ještě chvíli se díval na tu spoušť. Pak jsem zvedl zrak e straně, kde měl ty svoje kamarády a rozešel se k nim, zakrvácené P.D.P.P. jsem si opřel o rameno. "Jestli zkusíte ještě jednu hovadinu, skončíte hůř než on" a ukázal jsem na zbytky. "Vám už milost neprokážu. A teď pohněte a ukliďte ten bordel!" zavelel jsem. Jestli nastaly nějaké protesty, Udeřil jsem palicí do palety před nimi a důrazně se na ně podíval. Jestli poslechli, prošel jsem davem ven, na čerstvý vzduch. Každou chvíli by měl dorazit i ten tlouštík i s naší výhrou. "Co bych dal za cigaretu..." povzdechl jsem si ve vratech a vylezl ven, zpět ke svý bedně.

Kdesi poblíž Německo-Polské hranice

Ye Soo

Dveře se ti podaří víceméně bez větších problémů a hlavně hluku zabarikádovat. Schoulená za dveřmi a připravená zastřelit kohokoliv, kdo by jen strčil nos do dveří, ani nedutáš. Není divu, o krutosti těchto týpků koluje nejedna nechutná historka. Přibíjení lidí na kříž, samozřejmě vzhůru nohama, vláčení za motorkami nebo dokonce středověké přežitky jako čtvrcení nebo řezání pilou.

Posloucháš a natahuješ uši jak jen můžeš. Ozve se pár ran kovu o kov, které překryjí tlumený křik lynčovaného nebožáka. O chvíli později se blízko ozve vítězoslavný výkřik a pár neuspěšných nakopnutí motorky, která ne a ne chytit. Další rány, nasrané mrmlání a nakonec motor naskočí.
"Tak kurwa !ozve se radostné zajásání v polštině, načež se ozve legendární "O kurwa." to je podstatně méně radostné. Zachvíli uslyšíš dupot obrovských nohou, pár výstřelů a smrtelný řev. Kultistickému mechanikovi se právě něco obrovského rozhodlo udělat generálku a nemá to v plánu složit ho to zpět, tedy alespoň podle čvachtavých zvuků.

Jen o pár vteřin později se ozve tlumená střelba zpod kopce. Zvíře, bytost nebo co to je, zařve bolestí a nasráním. Opět se ozve dupot, ale tentokrát se vzdaluje. Tipuješ, že stvoření se rozhodlo pro vícechodové menu. Zřetelně slyšíš zvuk nastartované motorky. Situace je zapeklitá.

Pokud se rozhodneš, že využiješ zmatku a utečeš, všimneš si letmým pohledem pod kopec, že nestvůra právě trhá tři další kultisty. Lynčovaný chudák se snaží kulhavým skorokrokem odpotácet a nejrozumnější kultista vytáčí motor na maximum, aby zmizel do dáli.

Edinburgh - Krysí doupě --> Brémy

Com. Maurice Lequeux

"Taky mě těší vole, teda Maurici." stiskne ti Krysa ruku a zvedne se na nohy. Vojáci zřejmě pořešili všechno co potřebovali, takže teď běhají a balí těla do černých plastových pytlů. Dva vojáci přivedou mladou Irku ke Krysovi. "Co s ní šéfe ?" zeptá se Krysův hromotluk.
Krysa obřadně potáhne z Guitanesky a odhrne Irce vlasy z čela. Ta samozřejmě ucukne a začne sebou škubat, proti silným pažím, však nemá šanci.
"Víš co ? Vytetujte jí na čelo píču a shoďte jí z letadla nad Irskem. S padákem vy vokurky, ne jako posledně." zašklebí se a kývne, že můžou odkráčet. "Aspoň bude každej vědět, že kdo se pokusí vyjebat s Krysou Rollsem, je pořádná kunda. Ne ?" mrkne na na tebe a pohodí hlavou ať ho následuješ.

Krysa ti pomůže pobalit všechny cajky. Dokonce tě vyzbrojí funglovou uniformou a kvalitní obuví. Jedná se o škorně izraelské armády, sice je budeš muset trochu prošlápnout, ale budou fajn. Při žádosti o satelitní telefon na chvíli zmizí a přinese jeden zánovní, hodí ti k němu i malou papírovou krabici. "Je tvůj. A k tomu nabíječka na solár." pronese, jako by ti dal drobný na košík. Pak se otočí na obrtlíku a s telefonem u ucha se vydá kamsi mezi regály.
"Jo a Maurici ? Nevyplácej si kredit jo ? Na prozvonění neodpovídám." zakření se svému vtípku. Osiříš a tak máš čas si zavolat.

Lešek Kowalski je očividně rád, že tě slyší. Máš štěstí, otevřel si pokoutnou praxi v Brémách dokud nevydělá dost na převoz do Anglie. Dokonce dostaneš adresu a pozvání na skleničku. Očividně jich má sám pár v sobě, protože po chvíli začne nostalgicky vzpomínat až ho musíš utnout. Prozradí, že má pro tebe typ na ranaře, ale to až osobně.

Jordi Alain ti hovor přijme, ale rychle ho ukončí s tím, že je právě na obchodním jednání a později ti zavolá. V pozadí je slyšet střelba, takže asi vyjednávají o cenách.

Nana Bagbin hovor nezvedá. Bůh ví, co s ním je, ale telefon je živý.

Krysa přijde asi za hodinu. Odvede tě do vojenských ubikací, kde se můžeš zkulturnit a poté tě odvedou na ošetřovnu. Zdravotnice, která tě ošetřovala venku tu má plné ruce práce, ale nakonec obvázaný, vybavený tubou masti proti popáleninám a přísné instruktáži o potřebných převazech, jdi propuštěn. Krysa tě vyzvedne oháknutý v křiváku, gládách a plísňákách. Za opaskem má svůj revolver a pomůže ti s bagáží.
"Doufám, že netrpíš klaustrofobií. Dneska cestujeme ve stylu." řekne načež tě vyvede na betonový plácek, který je ochuzený o oraniště z mrtvol. Tam na konci jednoho z pontonů stojí přistavený váš odvoz. Jo, je to zasraná ponorka. Starší typ, ale očividně funkční.
Společně dojdete k pontonu, kde ti jeho muži pomůžou s bagáží. Krysa nechá nahoře připravit dvě křesla, stolek a ledničku plnou piv. Samozřejmě PISSWASER. Když se usadíte otevře tobě i sobě. "Víš, že si vobčas připadám jak posranej doktor Zloun ?" zeptá se tě a narve si malíček ke kouku úst.

***

Cesta ubíhá příjemně, sedíte popíjíte a kecáte o hovadinách. Krysa vypráví o časech, kdy dělal v Tescu a jak si potom otevřel obchod s Elpíčky, ale moc to nefrčelo. Ve finále se nechal nalejt a skončil jako kapitán u logistů. Proberete všechno od oblíbenejch kvérů, přes ženský až po chlast a béčkový filmy z osmdesátek. Dokonce zjistíš, že má Krysa i "raketomet co měl švajcik v komandu, podepsanej no fakt".
Nakonec se ponorka ponoří a celou cestu do Brém Krysu nevidíš. Alespoň máš čas si odpočinout v kajutě.

***

Ponorka zakotví v Bremehavenu a dál pokračujete lodí. To už jste pod ochranou Hanzovních vojsk a Krysa je očividně v klidu. Je s vámi šest jeho chlapů ozbrojených od hlavy až k patě. Dorazíte do komerční části přístavu, který je hlídaný opět jednotkami Hanzy. Krysa si potřese rukou s pár chlápky v drahých oblecích a chvíli mluví v němčině. Nakonec se vydá k tobě a zapálí si cígo.
"Tak jo Maurici. Díky za všechno." potřese ti rukou a připadá ti, že je mu skoro líto, že se s tebou musí rozloučit.
"Málem bych zapomněl." plácne se do čela a z kapsy vytáhne vizitku. Mezitím přijede německý LIV a Krysovi chlapi tam naskládají tvou bagáž. Krysa tě plácne do zdravého ramene a jde zpátky za kšeftaři, cestou se ještě otočí a udělá známé "call me !".

Z LIVu se vykloní Hanzovní voják. "Tak kam to bude ?" zeptá se angličtinou se silným německým přízvukem.

Brémy - přístaviště

Jan Kovář

Tvůj nabuzený soupeř inkasuje hák a i přes očividné posílení narkotiky, ho to vyhodí z rytmu. Mezi rty procedí pár žlutých zubů. Vlastně je spíše vyprskne i s krvavým chuchvalcem. Oko se mu začne okamžitě nalívat krví a určitě bude mít hustý móňo, jako ty. Z prasklého rtu a huby mu chčije krev. Zvedáku se vyhne spíše náhodou pár rychlými kroky dozadu, aby obnovil ztracenou rovnováhu. Jakmile jí získá vystřelí proti tobě jeho pravá noha(15+3). Míří na hruď, ale jako zázrakem je úder slabší než jsi čekal. Vzápětí chápeš proč, schválně provedl takový kop a spíš se do tebe opřel, než by ti dal tvrdou ránu. To ti rozhodilo rovnováhu až tě to opřelo o paletovou zeď, která se pod tvou vahou lehce začala sypat.

I tvůj soupeř se přemístil k ohraničení ringu a dav začal skandovat. "Blood moon! Blood moon! Blood Moon!" zní davem a zničehonic světlo se čiré světlo v hale změní na rudou. Nejdřív nechápeš co se děje, ale pochopíš. Tvého soupeře jeho kumpán vyzbrojí baseballovou pálkou omotanou žiletkovým drátem a stylovou ozdobou ze stovkových hřebíků. Za sebou uslyšíš intenzivní německé nadávání a pak tupou ránu. Hlava Friedricha se objeví vedle tebe a se zafuněním ti opře o rameno tvůj palcát. I za ten okamžik si všimneš, že cestou očividně dostal po hubě, jak se k tobě snažil dostat hlava nehlava.
"Rozmázni mu xicht !" povzbudí tě, načež v davu zmizí jako DiCaprio ve vlnách oceánu. Sotva popadneš svou věrnou a lety prověřenou zbraň, tvůj soupeř se na tebe s řevem, obouruč napřažený rozeběhne.

Ďalší na hovno deň

Od posledného incidentu, keď som sa priplietla do jednej party, sa snažím držať od ľudí ďalej. Niesom samotárka, vždy som mala rada spoločnosť, ale myslím, že tie dni sú už pasé a prežijem, len ak ostanem sama. Naposledy to bol jeden blbec, ktorý si myslel, že keď sme už šesť dní spolu v skupine, tak mám morálnu povinnosť mu podržať péro. A podľa jeho výrazu, preňho slovo "Nie", znamená ... "Áno strhni mi šaty proti mojej vôli". Absolútne mi nieje ľúto toho, čo som mu urobila. Bodla som ho nožom do brucha a utekala preč. Stále som z toho trochu vyklepaná, pretože ešte nikdy som nikoho nezabila. Neviem či je mŕtvy, ale podľa toho čo viem o ošetrovaní ran, má veľkú šancu to prežiť.
Nechcem nič, len bezpečné miesto, kde môžem ostať a budem mať čo do huby. Lenivá niesom, takže som ochotná si to aj odpracovať, ale mám pocit, že také miesto už asi neexistuje.
Kedysi sa pocit bezpečia hodnotil inak. Dnes sedím v špinavej búde, niekde na konci sveta a radujem sa z fungujúcich dverí. Už je to dlho, čo som sa cítila takto bezpečne. Po zemi mám rozložené konzervy, ktoré som našla ako nejaký poklad pri roztrhanom chlapovi. Radujem sa z tohto úlovku a obzerám si konzervy, ktoré si už v mysli triedim na každý deň. Zajtra si dám tento bravčový lunchmeat, pozajtra to bude ten broskyňový kompót, na ktorý mi už tečú všetky sliny. K niečomu sladkému sa dnes človek dostane len výnimočne a sladký kompót je výhra. Ale čo by som dala za čokoládu.
Zasnene si oblížem pery a predstavujem si chuť čokolády.

"Ah, je čas sa vrátiť do reality dievča." Poviem si sama pre seba a zbalím si všetko naspäť do batohu. Je čas ísť na kute.
Uistím sa, že dvere sú poriadne zavreté a že sa dnu nič nepozorovane nedostane. Vrchol bezpečia.
V noci ma zobudí len niečo veľké, čo prechádza okolo mojej búdi, ale som v pohode. Som ticho ako myška a potom znova hlboko zaspím.
Ráno ma zobudí niečo iné. Zvuk motorov. Keď som si istá, že sa nezastavili pri mne, otvorím dvere a vykuknem von.

No do riti! Tak títo chlapíci mi tu rozhodne nechýbali. Našťastie majú inú zábavku a mňa si určite ani nevšimnú. Ale potom som si všimla ja jedného z nich, ktorý sa musel zastaviť akurát práve tu! Prečo? Toto je zlé.
Opatrne dvere zavriem a začnem trochu panikáriť. Čo mám robiť? Ak výjdem von, môžu si ma všimnúť a skončím tak ako ten úbožiak dole. Vlastne by som skončila ešte horšie.

Rozhodnem sa, že ostanem schovaná. Dvere poriadne zavriem a zabarikádujem čím sa len dá. Predpokladám, že toto je ich teritórium a v tejto búde už boli niekoľko krát. Určite vedia, že tu nič nieje a tak tu nebude nikto loziť. Prosím, prosím, prosím.

Batoh aj seba položím smerom za dvere. Keby ich niekto otvoril tak ma neuvidí hneď. Ja si kľaknem na zem s nabitou puškou na zádech a s revolverom v ruke. Som pripravená strieľať, ak niekto vojde dnu. Ak len otvorí dvere, neuvidí ma. Ale ak vojde dnu, budem strieľať. Toto niesú obyčajní chlapi, ak ma nájdu, je po mne a veľmi nepekným spôsobom. Dúfam, že odíde a nepríde sem. Prosím, prosím, prosím, prosím, prosím.

Edinburgh - Krysí doupě

Com. Maurice Lequeux

Jen sedím žmloulám v ústech dýmkový tabák a odpočívám. Když Krysa řekne, že byl dřív vedoucím v Tescu srdečně se rozesměji. Tím mě vážně dostal. Pak mi slíbí, že se o ostatky těch dvou postará a já jen smutně pokývnu.

"Díky Rollsy."

To, že osamím tak brzo jsem vážně nečekal. Tak to ale prostě je. Kolem mě lidi umírají a umírá jich hodně. Když se pak dostaneme na téma nákup jen nesouhlasně zavrtím hlavo.

"Ne, ne nedlužíš mi nic, prostě se to semlelo a já jen nechtěl, aby mi zabili vedoucího z Tesca, když mám plnej košík. Ale prachů nemám přebytek tak ti budu za výbavu vděčný. Stačí mi jen to co jsem si vybral nebudu zneužívat tvoji rozněžnělé duše obluzené Guitaneskou. Za cestu ti budu též vděčný a když budeš chtít až do rozloučení ti budu hlídat záda jako protislužbu."

Pak poslouchám jeho radu o sehnání si parťáků. Jen přikývnu má pravdu ve všem jak s debilníma sektama i s tím, že budu potřebovat parťáky. Přemýšlím koho kontaktovat aby mi dohodil nějakého slušného bijce a ideálně snipera s medikem. Musím kontaktovat Lešeka Kowalského, prý je někde na severu Německa třeba bude mít na někoho typ.

Plácnu svoji rukou do Krysovy ruky a stisknu ji.

"Jasně že jsem s tím ok a díky. Jinak jmenuju se Maurice Lequeux a těší mě."

Pak si pobalím věci, ty které jsem vybral a přidám další 50ku nábojů ke každé zbrani. Po té poprosím Krysu o možnost si zavolat satelitním telefonem. Kontaktuji Leška a vyložím mu svoji situaci, že bych potřeboval v Německu nějaký lidi na černou práci. Moc víc to nerozebírám jen tedy s tím, že chci, aby byli solidní a diskrétní. Prostě žoldáky ze staré školy ne žádný zblblý kultistický zfetovaný děcka. Uvidím jestli něco sežene.
Zkusím kontaktovat ještě Jordiho jednoho Baska co také ví kam se poohlédnout a hlavně má podobný kšeft co Krysa tu, jen je víc kontinentální. Nanu Bagbina Ghaňana pracujícím též v žoldnéřském byznyse kontaktuji také, ale ten je schopen spíš sehnat gang negrů, na špinavou práci pod úroveň žoldnéře, takže tu nečekám zázraky, ale určitě je vhodné udržovat kontakty a zjistit co dělá a jak se má.
Pak se podívám ještě na jedno číslo Maraike van Aefferde, jen se sladce uculím a zasním se, ale nakonec nezavolám. Pak už se připravím k odjezdu s Krysou směr Německo.

Brémy - přístaviště

Doufal jsem, že po mém výpadu, kdy jsem si s ním pohrál, jako s hadrovou panenkou, zůstane ležet na zemi a bude se svíjet. Vím, že tohle jsou zápasy bez hranic a hodně lidí u toho zařve, při nejlepším. Bohužel, on a nejspíše i jeho lidi se jen tak nevzdávají. A díky tomu, že tohle všechno je bez pravidel a nějakého rozhodčího, co by to zastavil, tak se využívají podlé věci. Třeba náhodný pohyb reflektorů a oslnění protivníka. Mě.

Pootočil jsem hlavou na stranu a zamrkal. To byla chyba. Na poslední chvíli jsem viděl protivníkovu pěst, jak se přibližuje k mému obličeji. Instinkt zareagoval a já ji uhnul na stranu. Bohužel přímo do druhé pěsti. Rána dopadla a přes oko mi začala stékat krev. Rukou jsem ji zkusil otřít, ale akorát jsem si ji rozmazal přes celý obličej. Odplivl jsem si někam bokem, takže jsem nejspíše plivl na někoho. Ale čert s tím. Důležitější je fakt, že ten borec přede mnou je sjetý jak letní gumy na Hondě civic, ještě když byl svět v pořádku. Celý tenhle zápas najednou nabral na jiném rozměru. Buď vyhraju a přežiju. Nebo prohraju a zdechnu. A já ještě nesmím zdechnout. Ještě ne. Ne tady.
Zatnul jsem pěsti, až mi v nich zakřupalo a rozešel se k němu.
(Hod 16+4) Došel jsem k němu a udělal mu to samé. Naznačil výpad pravačkou a zasadil mu tvrdý levý hák, přímo na čelist. Já mu dám se sjet během zápasu. Musel jsem uznat, že sedl hezky. Nyní už krvácíme oba. Pokusil jsem se ještě o zvedák (4+4) ale ten se minul účinkem a jen sjel po bradě a neškodně pokračoval vzhůru do nikam, když dobře natočil hlavu.

Edinburgh - Krysí doupě

Com. Maurice Lequeux

"Dá se říct vole." odpoví Krysa na tvou poznámku o jeho vybavenosti. S pokynutím přijme cígo a vytáhne z kapsy zapalovač.
"Černej tabák ? Dost dobrý." řekne po prvním šluku a s úpěním se narovná do sedu. To už se po stranách budovy a ze dveří začínají valit Krysovi zbývající obránci. Většina vás mine a jde dočišťovat to co zbylo po útoku bitevního vrtulníku. Ozve se pár výstřelů a i křik očividně někoho poutají. Pravděpodobně ženu, pravděpodobně podle vysokého tónu jekotu. Zbytek tvoří zdravotníci, kteří prvního vezmou zraněného vojáka. Ke Krysovi si klekne zdravotník, načež ho Krysa odstrčí.
"Klečíš mi na noze debile ! A sem v pohodě." vyjede na něj Krysa a zdravotník vypálí pryč jako namydlený blesk. Tebe se chopí mladá zdravotnice a rychlospojkou z tebe sundá vestu. Začne ti stříhat rukáv na připečené ruce. Voní po šeříku a střelném prachu.
Krysa si dá vydatnýho šluka zakucká se smíchy tvému vtipu o gerontech.
"Do prdele. Ani nevíš, jak mi ty časy chyběj. Dělal sem vedoucího v Tescu. Prdel co ?" zakroutí hlavou a poposedne si k tobě blíž.
"O ty dva se postarám. Budou mít dobrej pohřeb, slibuju." pokývne k tělům Bashe a Hanabi, načež si prohrábne číro a položí ti ruku na zdravé rameno.
"Pamatuj, že Krysa Rolls platí svoje dluhy a nezapomíná. Na nákup se vyser, vybavim tě čim budeš chtít a stejně budu mít pocit, že ti dlužim. Takže to uděláme následovně legionáři. Vybavim tě a dostanu do Evropy, stejně tam mám obchodní cestu, aspoň tě ty přístavní mrdky neoberou o půlku výbavy." řekne Krysa naprosto vážným tónem. "Dal bych ti k dispozici i nějaký chlapi, ale jak vidíš máme trošku personální krizi." řekne o poznání odlehčeněji a opře se zpátky o betonovou překážku.
"Ale doporučuju ti najít si nějaký parťáky. Evropa je válečná zóna a navíc je tam dost dementních kultů, sekt a pseudospasitleskejch armád, který lověj lidi jen tak pro prdel." přidá Krysa dobrou radu a nakonec na tebe kývne. "Seš s tim takhle ok ? Víš, že ani nevim jak se jmenuješ ?"