Andor.cz - Dračí doupě online

Brémy - přístaviště

Jan Kovář

Tvůj řev protivníka nerozhodil, ale dav začal šílet, tohle je přesně to proč sem všichni přišli. Dav touží po krvi a prosté animální bitce. Tvůj soupeř se tváří sebejistě a jak na něj nabíháš pokusí se tě zastavit úderem, nicméně tvá váha a setrvačnost jej totálně rozhodí. Provedeš chvat, který už vůbec nečeká a při nárazu na zem uslyšíš křupnutí. Žebro a dost možná nebylo samo. Jak se zvedáš uvidíš jeho obličej zkřivený bolestí. Dupneš mu ještě na břicho, což ho donutí se schoulet do klubíčka.

Vypadá to, že máš vyhráno...tedy nachvilku. Jeden z reflektorů, který je ring pro efekt nasvícený, se totiž jako náhodou pohne a tvůj obličej zasáhne osmnáct tisíc lumenů. Sice je to na malý okamžik, ale stačí to k dočasnému oslepnutí. Uslyšíš, že dav začal skandovat jméno nebo možná přezdívku tvého soupeře. Jak si tvé oči zvykají uvidíš, siluetu tvého soupeře, jehož pravačka proti tobě vystřelí (2+3). Instinktivně jí uhneš, ale vypadá to, že to byl jen způsob jak si tě natočit, protože přijde tvrdý direkt (18+3), který tě nepoloží snad jen díky tvrdosti tvé lebky. Budeš mít slušný monokl a kůži nad obočím máš roztrženou, takže ti z ní parádně chčije. I tak si, ale stihneš všimnout, že zornice tvého soupeře jsou neuvěřitelně rozšířené a jak si odplivne vyletí z něj něco jako prázdná plastová kapsle.

Kdesi poblíž Německo-Polské hranice

Ye Soo

Cesta přes Polsko trvá týdny a jen málokdy jsi se setkala s laskavostí místních. Což, se cestou k hranicím vůbec nelepší. Pohraničí vypadá jako regulérní válečná zóna. Nezřídka je slyšet střelba, nebo výbuchy. Pustinou se toulají proměnění jedinci a dokonce se tě pokusila sežrat infikovaná srna, naštěstí jí vyhodila do vzduchu zapomenutá pěchotní mina. Vybrat místo ke spánku, který beztak není nic moc, je těžší než se zdá. Nezřídka v opuštěných budovách nacházíš zámotky, které se mohou co chvíli vyklubat, nebo vidíš již z dáli pohybující se tvory skrz vymlácená okna a dveře. Často jsi nucená změnit trasu a obcházet úseky naplánované cesty několikakilometrovými oblouky.

Nicméně nedaří se ti úplně špatně. Předevčírem jsi našla nebožáka roztrhaného něčím obrovským. Při tvé váze ti jeho zásoby vydrží pohodlně na týden. Nalezená lovecká puška je na tebe trochu velká a těžká, nicméně s oporou budeš schopná střílet velice přesně, předchozí majitel o ni zřejmě dobře pečoval. Navíc, když půjde do tuhého máš přeci lovecký nůž nebo svůj revolver. Sice je to malá ráže, ale na lidi stačí.

Večer jsi přenocovala v opuštěné betonové kostce, původně elektrická rozvodna. Večer okolo něco procházelo, ale dveře jsou železné a bytelné navíc se ti je podařilo zaklínit železnou pásovinou. Poprvé za několik týdnů sis dovolila usnout tvrději. Ráno tě neprobudí cvrlikání ptactva, ale řev vytáčených dvoutaktních motorů mísený s divokým pokřikováním. Po chvíli zvuk ustane a když ti to přijde bezpečné, otevřeš dveře.
Slyšíš tlumené výkřiky. Rozvodna stojí na svahu a pod kopcem vidíš čtyři muže, čtyři položené terénní motorky. Podle vizáže je bezpečně poznáš, jedná se o kult "Synové a Dcery Satana", který se zrodil jako protiklad k vládnoucím stranám Polska. Nejsou pohostinní ani milí a vyznačují se oblečením pokrytým bodci, pyramidami, pomalovanými přilbami a množství tetování. Jejich hlavním rysem je, však krutost, kterou právě obšťastňují nějakého chudáka. Zuřivými kopanci a železnými tyčemi mu vylepšují den. Je ti jasné co bude následovat, umučí ho a zabijí.

Periferním pohledem si všimneš pohybu v křovinách. Jeden z kultistů tam sedí na bobku, zády k tobě a vrtá se v motoru motorky. Zatím si tě nevšímá, ale co když jej napadne se podívat do rozvodny, zda-li tam nenajde něco užitečného ?

Přivýdělek při měsíčku a smradu

Seděl jsem venku před skladištěm na bednách a pozoroval hvězdy. Ani nevím, proč to stále dělám. Jo, dříve jsem je rád pozoroval, ale to u toho byla i sestra. Heh…ta nimi byla přímo posedlá. Pamatuju si to jako včera, co dostala svůj první teleskop. V noci jsem ji brával ven na kopec za městem, aby měla dobrý rozhled. Její dlouhé proslovy o tom, co všechno tam nehoře může být jaký je rozdíl mezi nějakým trpaslíkem a obrem. Hezky se to poslouchalo. Jenže…to už je pryč nějaký ten rok. A hle, stále to dělám. Sedím a čumím nahoru na ty blikající světýlka a říkám si, jestli je taky pozoruje odněkud.

Z mého rozjímání mě vytrhne hlas. Sklopím oči k jeho zdroji. Malej pupkáč, který se mě po příjezdu ujal a nabídl mi práci. Celkem milej chlap. Prohnilej až do morku kostí, ale je fér. A to se poslední dobou moc nevidí. Dal mi najít, zařídil střechu nad hlavou a doktora, výměnou za to, že pár lidí dostalo po tlamě. Co si budeme nalhávat, udělal bych to tak jako tak. Ti lidi nebyli zrovna příjemní.
„Si kuř,“ odpověděl jsem u česky a seskočil z bedny a zazubil jsem se na něj, což musel být zajímavý pohled zrovna ode mě. Několik zubů pryč a několik hrubých jizev přes obličej občas mají překvapivý účinek na zlé hochy. Ne jednou mi vyšli vstříc. Rozešel jsem se za ním a lehce si při tom protáhl ruce a pak sundal svou koženou bundu. Jediná z mála mých věcí, co stále drží. Inu…kvalitní kůži dneska už moc nenajdete. „Pohlídej mi to, a ne že to střelíš!“ podal jsem mu ji, když jsme procházeli skladištěm kolem davu lidí. Kravál a smrad. Tak by se to dalo nejlíp popsat. Dav mi udělal jakž takž uličku a dobrou většinu z nich jsem dost převyšoval. Tak jsem svého protivníka viděl dřív, než jsem vlezl do provizorního ringu z palet. Stále menší jak já, ale docela korba. Svoji výšku určitě využije a půjde mi po břichu, nohách a hlavně koulích. Na to musím dávat bacha. Já zase mám jeho hlavu v dobré výšce.

Prošel jsem skrze poslední vlnu lidí a dostal se tak do ringu, kde se už mlátil se vzduchem můj protivník a povzbuzoval dav. Asi bude dobrej, jinak by nebyl tak blbej kurz. Ale zase…budou hezký prachy a o to jde hlavně. Prachy. Kdo má prachy, má jídlo a doktora. Rozmáchl jsem rukama a zařval na něj. Hezky od plic jako zvíře. Tím by si mohl trochu nasrat do kalhot. Ale nebudu zbytečně čekat, až se podívá, jestli se vážně nepřiposral. Sotva jsem totiž vlezl do ringu, lidi za mnou uzavřeli uličku a tím zápas začal. (hod 19+4) Rozběhl jsem se na něj, nabral jej ramenem do břicha jak buldozer, objal ho, zvedl do výšky a převrátil se s ním dozadu, takže s sebou pleskl o beton a na něj jsem přistál zády já se svou ne zrovna malou váhou. Při troše štěstí mu to vyrazilo dech a možná to odneslo nějaké to žebro. Vyhoupl jsem se zpět na nohy a zkusil mu ještě dupnout na břicho. (znovu hod 9+4 tohle nechám na PJ jestli to vyšlo)

Comment te dire adieu

odkaz

Situace se stává značně bezvýchodnou a parťáci, tedy hlavně Bash s dalším kulometem by se hodil. Jsem už pouze s pistolí a Irů neubývá. Mají koule to se musí nechat, tvrdě na nás tlačí. Zrovna lehce povykouknu za zábranu a vypálím několik střel (9+3)Zasáhnu jednoho z Irů a ten se složí. Ve chvíli kdy jsem zaměřen na střelbu ve skladu něco exploduje. Schovám se a vidím jak společníci najatí na stejnou práci jsou takřkajíc střiženi na Pannu Orleánskou.
Když je vidím zbohu se jen na lakonické:

"Merde!"

Rad bych řekl ještě něco o děvkách, hajzlech a tak vůbec, ale ohořelé zombie, mi vezmou cokoliv z úst. Když Krysa dorazí Bashe, jen na něj kývnu.

"Díky! Škoda jich."

A tohle je celé rozloučení se Skotem a jeho Japonkou neřeším dilema jak se rozloučit. Kulka a je to. Nechám mrtvé odpočívat a opět střílím na úročníky. Dalšího Irčana složím (9+3) ale střelivo mě povážlivě ubývá. Celkově je situace hodně nahnutá, ale stejně není kam ustoupit, tak se duševně připravuji na boj tváří tvář. Nakonec na něj nedojede a situaci řeší Apači.
Jen se s pozdviženým obočím dívám na Krysu.

"Ty máš vážně všechno co?"

Nechám indiány dokončit dílo zkázy a Krysovi chlapi si předpokládám s dočišťováním poradí. Nechci u toho být, už z prostých sympatií i Irům. Místo toho si zapálím dýmku a nabídnu Krysovi cígo.

"To je tak, když v obchoďáku vyhlásíš velké slevy a nemáš dost zboží. Prostě nechceš nasrat důchodce."

Řeknu ironicky s narážkou na dávno zašlé časy, kdy největší globální problém byly války gerontů o zlevněné zboží v marketech. Když si trochu odpočinu. Tak se podívám na své zboží a mrtvé parťáky.

"Hele k tomu mojemu nákupu mi přihoď slušnou zásobu střeliva bude se to hodit. A kdybych tě mohl poprosit, postarej se prosím o ty dva. Z toho co mají u sebe ať jim někdo aspoň udělá rakev. Jestli měli nějaké blízké nevím, znal jsem je půl dne, ale stejně ať mají aspoň hrob."

Brémy - Přístaviště

Jan Kovář

Brémy asi nejbezpečnější místo v celém Německu, ovládané hanzovními cechy ani s apokalypsou neztratilo na svém vzhledu. Tedy trochu jistě ano, ale oproti jiným městům je velice udržované. historické části jako Staré město jsou uzavřeny a zdejší prostory fungují jako rezidence a podniky výhradně pro hanzovní smetánku. Pořádek tu řeší polovojenské složky tvořené převážně kontraktory a žoldáky, kteří ale vyšlapují podle německého řádu a preciznosti. Jen zřídkakdy dochází ke zneužívání autority a hlídané části jsou tak bezpečné, že zde obyvatelé chodí beze zbraní.

U těch nehlídaných, je to jiné. Obzvláště přístavní čtvrť, která není využívána obchodníky Hanzy a funguje jako svobodný přístav, je semeništěm černého trhu, obchodu s bílým masem, distribuce a výroby drog, palíren alkoholu, nelegálním zápasů a podobně. Při vstupu do těchto oblastí je vždy viditelná žlutá cedule s černým nápisem "Achtung! Du verlässt den sicheren Bereich!".
Ne náhodou jsi právě ty v přístavní čtvrti, za jedním z malých skladišť, odkud se ozývá hučení jako ve vosím úlu. Sehnat tu práci není těžké, ale za pořádnou dřinu se tu platí méně než málo a jen zřídka tu někdo sežene kšeft přímo od Hanzy. No není tedy divu, že jsi se přiklonil k této formě obživy.

Zatímco pozoruješ noční oblohu nad přístavem, hučení ze skladiště začne sílit a vynikají jen hlasy sázkařů. Rezavé postranní dveře se otevřou a z nich se vyřítí asi 160 centimetrů vysoký chlapík v koženkové bundě, bříškem a pleší. Friedrich Hollmann je muž, které ho jsi potkal hned po příjezdu. Najal si tě jako osobního strážce a tak jsi poznal jeho živobytí, to převážně zahrnuje hazard a pokoutné obchody. Poté co se ti podařilo srovnat nerovného kšeftaře a jeho pohůnky při posledním podělaným kšeftu, jste se domluvili, že tvé pěsti využijete pro přivýdělek. Friedrich zařidil ubytování, prohlídku od doktora a zajistil ti plný žaludek. Nyní je na čase splatit dluh a něco si přivydělat.

"Tak co vazoune ? Připravenej ?" zeptá se anglicky a zapalí si cigarillo. Vypustí několik obláčků kouře."Nezapomeň sedmdesát procent pro tebe a třicet pro mě. Kurz je tři ku jedný v tvůj neprospěch. Takže, když mu nabančíš budeme ve vatě." zachechtá se při představě nadité prkenice. Dav uvnitř začne skandovat a Friedrich tě plácne do ramene. "Tak jdeme."

Projdete postranními dveřmi a protlačíte se skrz dav čumilů. Aréna je čtvercová vytvořená z navozených palet, má asi šest na šest a beton je pokrytý skvrnami od krve, zvratku a možná i sraček. Nezřídka tu v ringu někdo zařve, neplatí tu absolutně žádná pravdila. Tvůj soupeř už tam stojí. Chlapík asi 180 menší než ty, ale s o něco širšími rameny. Viděl jsi ho tu už zápasit, očividně má něco natrénováno v thai-boxu a klasickém boxu. Poskakuje v ringu a předvádí stínové údery pro pobavení diváků.
"Předvádí se. Běž rovnou na něj draku !" zařve ti do ucha Friedrich u bariery z palet. Jakmile vstoupíš do ringu zápas začíná. Žádný rozhodčí, žádná pravidla.

Edinburgh -Krysí doupě

Výbuch lodi, naneštěstí neodrovná druhý lodní kulomet, ale je to dost na to, aby se paluba lodi rozkývala natolik, že kulometčík upadne a palba se přeruší. Irové z hlavní útočné skupiny naopak po výbuchu získají odvahu a navzdory defenzivní palbě vašeho kulometu se vydají na zteč. Jejich palba za pohybu je, ale dosti nepřesná (6) a snad jen zázrakem se jim daří nepostřílet se mezi sebou. Irové za kontejnery intenzivně ostřelují (6) nefunkční kulometné hnízdo, ale kulky se zarývají do pytlové zdi.

"Mrknu se !" zařve Krysa a přikrčený se vydá směrem k železným dveří. V hluku střelby se ozve tlumené "PLOP!" a následně se prostor za dveřmi rozsvítí v rudém květu. Krysa odhozen tlakovou vlnou, zaparkuje na zádech opřený o betonovou zábranu. Pravděpodobně má vyražený dech, protože zatáhne za rychlospojku vesty, která se okamžitě rozpadne. Z dveří se ozývá křik, vysoký ženský a potom něco jako raněné velké zvíře. Jen o pár vteřin později se ze dveří vypotácí dvě postavy. Obě doutnají a jsou značně popálené, dokonce se jim dýmí z obnažených částí těl.

Malá postava japonky, padne na kolena po pár krocích a bezhlesně otevírá ústa. Půlku maličkého těla má sežehnutou a na boku a hrudníku má spoustu drobných ran ze kterých se kouří. Nakonec padne obličejem na beton a po krátkém tanci způsobeném smrtelnými škuby se přestane hýbat.
Raněné zvíře, jak by se dal podle bolestného řevu nazvat Bash, svírá ve svěšené ruce kulomet. Kdysi majestátní vousy jsou ohořelé a jeho obličej hyzdí ošklivá rána, ze které se kouří. Očividně přišel o zrak, protože sklivec bublá na jeho tvářích smíšený s krví. Také jeho tělo pokrývá řada drobných ran, převážně na zádech. Vypadá to, že se snažil svým ohromným tělem zakrýt malou japonku.

Krysa mezi sípavými nádechy vytáhne svůj revolver velké ráže a obouruč trochu nejistě zamíří na Bashe. Vypálí a prostřelí Bashovi hlavu. Jeho tělo mu padne k nohám a Krysa zůstane ležet, jako velryba na suchu. Voják u kulometu, při pohledu na ležícího šéfa spustí zběsilou a neefektivní palbu (3). Voják vedle Maurice se pokouší zahnat Iry zpět za kontejnery a to úspěšně (15) jeden z Irů padne mrtvý k zemi, což ostatním sebere vítr z plachet.

Situace vypadá více než beznadějně. Irů zbývá poměrně dost a nevypadá to, že by jste měli dost palebné síly na jejich zastavení. Když tu si uvědomíte, že je slyšet rotor helikoptéry a nejen to. Nad vašimi hlavami se vyloupne Apache, pilot a střelec se zřejmě konečně dostali do stroje a na vybetonovaném plácku se rozpoutá peklo. Jako první to schytá zbývající loď, kterou zasype sprška raket HYDRA-70. Pilot provede přelet a zaskočené Iry potká prvé peklo na zemi. Třicetimilimetrový kanón je trhá na kusy a co nezvládne on dodělají rakety. Kusy betonu a těl létají kolem vás a je to kravál jako CZECHteku. Po chvíli se vrtulník vzdálí, aby rozpoutal peklo i v dalších napadených oblastech.

Edinburgh - La tanière d'un rat

Chlapík odběhne od mrtvého druha pro RPG. Teprve teď si všimnu, že je mrtvý. Jen tiše a spíš sám pro sebe prohlásím.

“Vive la mort, vive la guerre, vive le sacre mercenaire!”

Dál kropím přibližující se Irčany. Přilákám na sebe palbu a než ji stihnu umlčet zakousne se mi do neprůstřelného plátu na hrudi střela. Odlétnu od kulometu a posadím se na prdel v kulometném hnízdě. Nemůžu se nadechnout.
"Merde!"
Zasýpám když se mě snaží Krysa motivovat. Na chvíli si povolím vestu abych nabral dech. Kontrolovaně nadechuji a vydechuji abych se srovnal.
"Chtělo by to cígo."
Řeknu místo ujištění, že jsem už v cajku. Opět si utáhnu vestu a vezmu karabinu. Spíš jen tak naslepo zpoza hradbu pytlů pustím dvě dávky na útočníky (1+1) (5+1). Je to naprostá bída, ale připisuji to otřesení ze zásahu. Co čert nechce karabina dostane zásah do předpažbí a ulítne mi z rukou. Vezmu tedy z vaku RPG zacílím v palbě na jednu z lodí a vypustím střelu. Ta s výbuchem zasáhne jednu z lodí (15). Vezmu druhou střelu zamířím a opět vypálím (1), RPG selže, zažehne se, ale nevyletí jen tak tak ho odhodím za hradbu pytlů z písku. Naštěstí nevybuchne, ale při odhazování mi ožehne rameno a ruku. Najednou mám opět prázdné ruce. Vytáhnu pistoli a jen doufám, že se opravdu nedostaneme s irčanama na nože. Otočím se po mých parťácích.

"Kde kurva jsou? To tu vrtuli společně roztáčí nebo co?"

Houknu trochu nevrle na Krysu. Vzhledem k situaci by se skutečně hodilo, aby pohli prdelema.

Edinburgh - Krysí doupě

Vaše defenzíva se poměrně daří. Krysa s Mauricem, tedy hlavně Maurice vyřídili minimálně sedm útočníků. Skupina za kontejnery sbírá síly a ti, kteří šli ještě před chvílí ve zteči přes otevřené prostranství jsou přitlačeni k zemi. Jako krytí využívají těla padlých, neboť jiného krytí není.

Voják u levého kulometu vypadal dost vděčně, když od něj Maurice kulomet přebral. Vrhne se na ošetřování raněného kolegy, ale během několika okamžiků zjistí, že raněnému není pomoci. Když na něj Maurice houkne, rychle přikývne a chvatem se vydá do železných dveří. Na jeho pohyb se však zaměří kulomet z lodi vpravo a sotva voják proklouzne dveřmi začnou kulky vykusovat kusy zdiva okolo. Pár olověných včel vlétne i dovnitř, což znemožní Bashovi a Hanabi vylézt ven, střelba je příliš intenzivní.

Levý kulomet naopak zaměří Maurice, který svým střeleckým umem pozvedl nebezpečnost kulometného hnízda. Střelec má štěstí (12) a vyšle do kulometného hnízda dávku. Jedna z kulek zasáhne trojnožku na, které je kulomet upevněný a odražená kulka švihne Maurice do neprůstřelné vesty. Dalo by se říct, že je to štěstí v neštěstí, protože náraz ho sice srazí k zemi, ale kulka neprojde skrz. Švihácká modřina to ale bude. Na místě, kde by se bývala nacházela jeho hlava vykousne další dávka kulometu parádní díru. Kulomet v levém hnízdě to chytil celou dávkou a závěr je zdeformovaný, tenhle chlapák už si nezastřílí.

"Zmrdi !" zařve Krysa a přesune se k Mauricovi. "Dejchej vole." poplácá ho po rameni a položí oba samopaly na zem. Ze zad sundá RPG a vykloní se z boku kulometného hnízda. S odhodlaným výrazem vypálí (6 + 1) na loď vlevo, ale kulometčík byl očividně na něco takového připravený a vyslal Krysovým směrem dávku (4), která jej sice netrefila, ale rozhodila jej natolik, že střela z RPG letí úplně do háje. "Do prdele !" zakleje Krysa a popadne samopaly.

Irové za kontejnery pomalu získávají odvahu a sem tam zpoza rohu vypálí směrem na Maurice a Krysu. Raněný voják v pravém kulometném hnízdě se doplazí ke kulometu a započne umlčovací palbu (2). A moc mu to nejde, nicméně alespoň ubírá morálku hlavní útočné skupině Irů.
Nakonec se ve dveřích objeví voják vyslaný pro raketomet a okamžitě zahne k levému kulometnému hnízdu. Dávka jej těsně mine a položí vám k nohám další RPG a látkový vak se čtyřmi hlavicemi. Sám započne potlačovací palbu z karabiny na Iry za kontejnery (6). Nikoho však nezasáhne.

Edinburgh - La tanière d'un rat

Bloody Sunday

Následuji Krysu a jen koutkem oka sleduji co dělají moji společníci. Asiatka sebere jakousi vrtuli, přijde mi to trochu nepraktické i na boj tváří tvář, osobně bych využil rychlých bodů útočného nože, ale proti gustu ...
Dál si svých "kolegů" nevšímám, tedy jen tak abych měl přehled, kde jsou.
Vyběhneme na improvizovaný přistav kde mola nahrazují zbytky pontonu. Vybetonovaný prostor se plní rachotem střelby a výbuchy. Švihnu jeden z tříštivých granátů na útočníky (3+1) smekne se mi ale noha a lehce uklouznu, granát tak letí úplně na hovno a vybouchne neškodně před útočníky. I tak je alespoň vyvede z koncentrace a já se rychle pohybuju v krytu od překážky k překážce. Mířím vlevo abych podpořil raněného u kulometu.

U jedné překážky se zastavím a útočníky osolím dávkou z karabiny (13+1). Jednoho z nejlehkomyslnějších Irčanů zasáhne trojce kulek a svalí se na beton. Trochu mě to rve srdce, neboť jsem si ani v černýmn snu nepředstavoval, že budu kropit Iry z pozice britských paragánských mrdek jak v 72 roce v Derry. Ale přeci jen to má zásadní rozdíl, já jsem ten co je pod útokem a nestřílím do bezbranných civilistu včetně nedospělých děcek a kněze a ani nikoho nestřílím do zad nebo nedostřeluji na zemi, jak ten anglánský hnůj a odpad lidstva.
A tak pokračuju za krycí palby se přesunu k levému kulometu. Prvně se pokusím pomoci krvácejícímu bojovníkovy na zemi a pak přeberu od zraněného kulomet. Krycí palba se prostě nemůže zastavit. Pak začnu kropit kulometem levou stranu a přibližující se Irčany za kontejnerama. Palba je doslova přibije ke kontejnerům (14+1), dokonce myslím, že někteří z nich se válí na zemi. Kulometem se snažím zastavit jejich postup a jak se to povede, pokropím i prostranství.
I tady mi štěstí přeje (15+1) a hvízdající kulky si vybírají daň mezi útočníky na prostranství. Doufám, že tohle by jim mohlo vzít vítr z plachet.
Chlapík vedle mě ošetřuje raněného kolegy. Houknu na něj z poza rachotícího kulometu.

"Chce to RPG, Javelin nebo NLAW na ty lodě. Hned! Jinak nás jejich kulomety rozbijí. Odtáhni raněnýho a přines něco."

Zatím co dál dávkami ostřeluju prostor a částeřně se kryji před střelbou z lodí chlapík zmizí.

Edinburgh - Krysí doupě

Krysova tvář změní barvu na standartní, když vidí, že se hodláte zapojit. Podívá se na kulomet ve svých rukou a pak na Bashe. Nutno dodat, že Krysa je tak o dvě hlavy menší, takže to vypadá jako by si měřil telegrafní sloup.
"Thobě bude šlušet vís." zamumlá přes cigáro a podá kulomet Bashovi. Rychle se převlékne do jiné vesty a vezme oba samopaly MP5K.
"Co s tim hodláš dělat?" vykoukne přes Bashe Krysa a zírá na Hanabi, která se právě chopila jednoho z náhradních dílů ventilačního systému.
Když se lopatky roztočí, jen zakroutí hlavou a vyplivne cigáro.
"Tak jo. Držte se za mnou a nepokropte naše." přelétne vás pohledem a zadupne špačka. Prst na gelové podložce otevře pancéřová vrata a zvuky boje naberou na intenzitě.

***

Pokud se dobře orientujete tak vás Krysa vede na opačnou stranu, než je vstup. Kulky buší do stěn, ale dovnitř se zatím žádná nedostala, zřejmě kvalitní zdivo. Proběhnete mezi obrněnými vozidly a ocitnete se u železných dveří, které od pohledu vypadají dost bytelně. Krysa zkontroluje, jestli jste všichni a kývne jestli jste připraveni. Pravděpodobně jen zdvořilostní gesto, neboť vzápětí ramenem otevře dveře.

Před vámi se otevře pohled na opačnou stranu prostoru skladiště. Vidíte vybetonovaný prostor, který navazuje na dvě mola vytvořená z kusů pontonového mostu. Právě odtud se ze dvou lodí krytí dvěma kulomety pohybují vaše cíle. Při rychlém počítání zhruba dvacítka. Útočné pušky brokovnice, kulovnice i pistole to vše třímají v rukou.

Pohled doleva a doprava vám odhalí, že nejste sami. Vchod je krytý dvěma kulometnými hnízdy, ale bohužel jejich osazenstvo je silně zredukované. Vlevo se raněný voják snaží operovat s kulometem, zatímco jeho kolega zdatně krvácí na beton. Vpravo se voják postřelený do nohy pokouší zastavit krvácení a v mezičase pálí pistolí pánubohu do oken. Zbytek Krysovy armády je rozesetý po bojišti společně s protivníky. Lodní kulomety buší do vašich kulometných hnízd.

Krytí vám poskytnou buď kulometná hnízda, nebo betonové zábrany, které jsou přímo před vchodem. Prostranství je až na mrtvoly poměrně holé a jen vlevo je pár nákladních kontejnerů.

Krysa ihned spustí palbu z obou samopalů naráz. Přitom jak mu skáčou v rukou je snad nemožné, aby někoho trefil, ale stane se zázrak (8 hod +2 dovednost) a jednoho z vyloďujících se Irů zasáhne. To donutí část skupiny vyhledat krytí za kontejnery a vypadá to, že se vás pokusí napadnout z boku.

Čtrnáct Irů se pohybuje přes prostranství k vám, jisti si svou převahou nevyhledávají žádné krytí. Pět Irů se blíží za kontejnery z levého boku. Lodní kulomety prozatím párají pytle vašich kulometných hnízd.