Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Tři Králové
Družina
| |||
 | ~ たわごとを食べる! ~
Ze spaní mě probere zvuk střelby a křik. Ano, takhle jsem si to představovala, tohle je kvalitnější probrání, než ranní kafíčko. Shodím plášť, čapnu obscénně velikou věc, o které se domnívám, že by mohla být letadlová turbína, kterou jakýsi vtipálek naostřil a vydám se s ní vpřed. | ||
| |||
 | Z báru do hotelu a pak na nákupy V baru ještě posedím a objednám si pár drinků na dobrou noc. Když je to zadáčo, tak se nebudu ostýchat. Maminka vychovala slušnýho kluka, ale ne debila. V každé sklence trochu nechám, abych to pak slil do placatice. Tohle bude kvalitní molotovák. Metaforick. V krajním případě doslova, ale o placatku bych nerad přišel, mám k ní osobní vztah. | ||
| |||
 | Holy Moly - The Foggy Dew Krysa jak je vidno se o svůj kšeft docela stará podle toho jak se tváří bezproblémově na můj budoucí nákup. Jeho zájem o památeční legionářský nůž mě potěší, spíš ale ze zájmu, že má vkus a pozná pěknou zbraň. Moc nerad bych se nože vzdával, pokud bude jiná možnost. Ale to uvidíme při placení. Tak se při pochvale kudly jen usměju a pokývnu, že si jeho zájmu vážím. Pak už procházíme skladiště, má toho tu vážně tuny. Zkušeně mi podává do košíku mou nastíněné vybavení. Sáhnu po Brenu 2 prohlédnu hlaveň jestli není vevnitř narezlá, nebo to není vyskákaná koza. Pak závěr a jestli vše chodí jak má. Přihodím ještě příslušenství tj. náhradní hlaveň na 5,56×45 mm NATO, CZ 805 G1 - podvěsný jednoranný granátomet ráže 40x46 mm NATO a UN/BN CZ 805 - taktický nůž (bodák). Spokojeně pokývnu a to samé udělám i s Sako. Výbavu mi nachystá podle parametrů. Skvělé, jako opravdu skvělé, že tu nemusím lozit a vše nachystá. Pak se vrhnu na náboje deset zásobníků po 30 do Brena a další 700 ks v bedně, deset zásobníků po deseti 308 Winchester do SAKO TRG 22 plus 200 ks v bedně, čtyři zásobníky po 15 do PA-MAS G1 plus 200 ks v bedně. 10 granátů do granátometu, 5 obraných granátů, 10 útočných, 3 dýmovnice, 3 falsh granáty, 3 fosforové, 5 nášlapných min, 5 claymore, 5 náloží na vyrážení dveří a tři bochánky semtexu s rozbuškami. Hodilo by se ještě nějaké RPG a nějaká mina na techniku, ale pochybuju, že složím dohromady dost peněz už tak to bude docela pálka. Tak už jen mlsně koukám. Zatím co si páskuju zásobníky a Krysa v čer veném bezpečnostním světle celý zrudne a situace se stává hned o trochu barevnější. Tedy zabalená spíše so zeleno-bílo-oranžové a ozdobená zelenými trojlístky a harfou. Jako fakt? Irové? Zakleju v duchu, já víte nemám moc přátelský vztah k ostrovům, mám rád na nich tři věci, 1. Anglickou snídani, 2. Punkáče a 3. Iry. Dobře ještě whisky, octové chipsy a Tourist Trophy Isle of Man, ale nepředpokládám, že s těmito bych se dostal do konfliktu. A hned dvě věci z toho co mám na Británii rád, se mi nabízí k likvidaci. Zatím co punkáče jsem odmítl likvidovat, Irská republikánská armáda, jejichž boj za svobodu měl byl vždy sympatický stejně jako u Baskické ETA, bohužel zahrnula co svého cíle i mě. Smutné, ale co dělat. Spolknu myšlenku na mého oblíbeného Irského republikána Séamase Ó Conghaile alias Jamese Connollyho a popadnu M4ku a 4 právě napáskované zásobníky pro svoji pistoli. Hodím na sebe vestu a 4 granáty a dýmovnici. Zkontroluju zásobník a natáhnu karabinu, po té vyrazím v závěsu za Krysou. Neznám to tu tak ho kryju a kdokoliv na nás střílí je nepřítel. Snažím se krýt a střílet úsporně, na jistotu a když to půjde i s oporou. | ||
| |||
 | Edinburgh - Krysí doupě Krysa vytáhne ze zadní kapsy malý bloček a tužku, spíše je to třícentimetrové kopyto. Zapisuje si Mauricovu objednávku a při zmínce BRENu jen uznale zamručí. Nakonec silně ťupne tužkou do bločku, vyplivne špačka a zašlápne ho. "Oukej to nevypadá jako problém." zkonstatuje a pak mu pohled sklouzne na Mauricův nůž. "Pěkná kudla, dybys ji chtěl prodat měl bych vopravdu enormní zájem." píchne tužkou k noži. "Oukej vezmeme to jednoho po druhym, ať pak není bordel při placení. Vostatní si aspoň vočíhnou sortiment. Cajk ?" přejede vás pohledem a mávnutím ruky vás vyzve k následování. Na začátku uličky je zaparkovaný nákupní košík původně patřící řetězci TESCO. Krysa se dá do tlačení uličkou. Zbraní a výstroje je tu opravdu nepřeberně. Většina zbraní je zakonzervovaná, ale všimnete si, že jeden dva kousky jsou vždy bokem. První zastávka vede k útočným puškám. Vyjma Ákáček, pušek M4 a dalších, se tu objeví i BREN a to jak původní 805 tak BREN 2. Krysa vezme kus, který leží na bednách, natáhne závěr zkontroluje komoru, zmáčkne kohout a po cvaknutí vloží zajištěnou zbraň do košíku. Po chvíli přihodí i kit na modulaci zbraně. "Zastřílenej, aspoň se s tim nebudeš mrdat." prohodí a vyrazí dál. Následuje SAKO, kolimátor, optika (6-24x50mm) vesta s molle systémem (výběr kapes a sumek nechá na Mauricovi), nokto, helma MICH 2000 Tacticalss s rail systémem, (aby bylo kam přidělat nokto) a ostatní libůstky. Munice a výbušniny jsou nakonec, za dalšími pancéřovanými dveřmi. Hromady a hromady dřevěných beden s různými typy munice a zásobníků, sektorově oddělené. "Si vyber co potřebuješ. Zásobníky si klidně natlač tady, já to zatim spočtu." ukáže na bedny a s vyplazenou špičkou jazyka začne zuřivě psát do bločku. Asi po třech minutách celý prostor zrudne, jak se nahodí červená světla a uslyšíte tlumený výbuch následovaný střelbou z automatických zbraní. "Do psí..." zaskřípe Krysa zuby a vytáhne z kapsy satelitní telefon. "Co to je kurva ?!" zařve do telefonu a jak se mu dostává odpovědi začne rudnout vzteky. "Zasraná IRA !" zařve a nakopne nejbližší sloup. Nakvašeným krokem se vydá k plechové skříni na stěně za dveřmi. Na potřetí vyťuká kód a otevře ji. Skříň je zřejmě určena pro krizové situace. Skrývá dva samopaly MP5K, brokovnici Benelli M2, dvě útočné pušky M4, kulomet FN MINIMI, čtyři Glocky 17 a zlatou klasiku RPG-7. Pro každou ze zbraní je tam i vesta se sumkami, které jsou naplněné zásobníky. Krysa se začne navlíkat do vesty za neustálého prskání a nadávání. "Co je? Budete tam stát ?!" vykulí na vás oči a sáhne po kulometu. Nutno dodat, že jak jeho hlas tak střelba venku, nabírá na intenzitě. "Za každýho chcíplýho leprikóna vám dám deset procent slevu ! Kdo dá víc jak deset dostane dárek a můj neskonalej vděk." zařve a na záda si hodí RPG. Ukáže se, že skříň pro nouzové situace skrývá i lahváče poslední záchrany (ano je to PISSWASSER), kterého KRYSA udělá na ex. Zapálí si cígo a začne nabíjet kulomet. | ||
| |||
| Rusty hook pub a nákupy Ralph nás k akci jinak nenutí a já sem za to rád, stále se i v této době snažím vnímat jako vojáka a ne sprostého zloděje co si bere věci jiných jen proto, že má větší kvér. Tak si dám ještě jednoho panáka a pokuřuju. Přemýšlím koho napíšu do obálky, když bych zdechl. Nikdo z mé blízké rodiny už nežije a nějakému vzdálenému bratránkovi se mi to nechce nechávat. Napíšu tedy jen dvě jména co mě napadnou Zilda Bartes a Maraike van Aefferde. Kdo ví jestli ještě žijí mé staré lásky. Minimálně Zildu budu muset co nejdříve kontaktovat, kvůli té bioložce. Pak se vysprchuji horkou vodou a vážně si to užiju, po té už jen zalezu do postele. Ráno opět luxusní komfort, který vážně oceňuji. Ostrovní snídaně. I když jsem patriot a o anglické či skotské kuchyni si myslím jen to nejhorší, ostrovní snídaně mi sedí více než ta kontinentální. Až na ty posraný fazole. Jako proč? Proč srát k vajíčkům a slanině na snídani ještě luštěniny? Dementi. Naopak kávu vážně ocením. Pak už nás má na starost kpt. Holland. Nějak automaticky mu zasalutuju na pozdrav a po té už pokračujeme do "obchoďáku" Se zájmem si prohlížím skladiště a s úsměvem punkáče co se vyškrábal z T72. Podám mu ruku. "Těší mě pane Rolls alias Kryso." Na otázku co by jsme si přáli se jen usměji. Jestli si někdo myslel jen na vteřinu, že jako Francouz automaticky sáhnu po našem Famas pletl by se. Ne že by to byla špatná zbraň, ale je to generačně zastaralé, zvažoval bych i HK 416f, ale ta NATO munice 5,56 × 45 mm respektive .223 Remington mi nevyhovuje. "Jestli máš, sáhl bych po BREN 2 v munici 7,62 × 39 nebo 7,62 × 51, případně po FN SCAR-H. Pak by to chtělo něco na větší dálku asi Sako TRG 22. K Útočné pušce kolimátor a k tomu Finovi slušnou optiku. Hodily by se taky nějaké nášlapné miny, a claymorky. Pak granáty a dýmovnice a dostatek munice. Hodil by se taky noktovizor, satelitní telefon, neprůstřelná vesta, vysílačky a drobný vybavení. Záleží jak se dohodneme na ceně. Budu platit diamantem a zlatem." Tu finskou odstřelovačku jsem vybal spíš k poměru cena/výkon nějaká antimateriálovka jako je Falcon nebo Baret by se jistě hodila víc, ale finančně je pak úplně v jiné dimenzi. Jsem zvědav s čím se týpek vytasí, nerad bych šel na dobře hlídané cíle s nějakým verglem z 20 století jako je AKčko nebo FN FAL který tu asi bude mít tuny. | ||
| |||
| Velká Británie - Grangemouth - Rusty hook pub "Když za vlastní tak za vlastní." odpoví Ralph na zamítnutý návrh na odcizení elpíček. "Charlie vám pak ukáže noclehárnu, ráno vás vyzvedne auto. Nezapomeňte vyplnit ty obálky. Jo a drinky jsou dneska na mě." oznámí načež do sebe kopne poslední skleničku a přehnaně nonšalantní úklonou se s vámi rozloučí. Charlie po jeho odchodu zapne hudbu a očividně se jedná o punkový výběr z celého světa. Zazní i zmiňovaní Noir Désir. Charlie s vámi zůstane tak dlouho dokud to bude potřeba, jakmile se rozhodnete jít spát vyvede vás ze sklepení do horního patra. Cestou skrze otevřené dveře zahlédnete hlídače s útočnou puškou, který kontroluje ulici z okna. Vaše noclehárna je prostě zařízená místnost. Čtyři postele, starý oprýskaný nábytek a dvě skříně. Do místnosti vedou ještě jedny dveře. "Koupelna a hajzl. Máme i teplou vodu." ukáže na zavřené dveře. "Ráno vás vzbudim." oznámí strčí klíč z vnitřní strany do zámku. pokud navštívíte koupelnu zjistíte, že tam jsou čisté ručníky, dokonce i sada na holení. Stejně tak lůžkoviny, jsou čisté a vyvoněné, něco co se dnes už vidí jen málo. *** Ráno kolem šesté vás probudí bouchání na dveře. "Snídaně je dole v baru!" zaslechnete Charlieho hlas tlumený dveřmi a vzdalující se dupání po schodech. Pohled z okna je depresivní, vzduch je vlhký a kam oko dohlédne jen hustá mlha. V dálce je slyšet střelba a houkání policejních majáků. Na ulici před barem parkuje Landrover Tangi, původně asi policejní, ale majáky jsou odmontované a celé auto je přelakované do vojenské zeleně. Snídaně, která na vás čeká je typicky anglická. Volské oko, slanina, klobásky, fazole, rajčata a opečený toast. Na stolku také stojí konvice s černou kávou, popelník a tři lístky na trajekt z Edinburghu. Charlie už je za barem a asi právě dělá inventuru. V klidu vás nechá nasnídat a pak vás vypoklonkuje, jen Hanabi dostane na cestu jedno Capri Sonne s příchutí mulťáku. *** Jakmile vylezete na ulici přistoupí k vám muž v britské vojenské, důstojnické uniformě. "Kapitán Holland. Váš dnešní odvoz." zasalutuje a pokyne vám k zadní části landroveru. Tam je další voják s útočnou puškou a dvě lavice. Jakmile se usadíte, voják zabouchne dveře a uslyšíte dvě bouchnutí do karoserie. Landrover se rozjede. Cesta trvá necelou hodinu a pokud pozorujte cestu malými okny, tak zjistíte že jste v Edinburghu. Vůz míří do přístavní části a zastavujete dvakrát kvůli kontrole vojáků Koruny. Nicméně dveře nikdo neotevře a kontroly jsou rychlé, doprovázené cinkáním mincí. Nakonec zastavíte před něčím, co vypadá jako malé skladiště, tedy kdyby nebylo obehnané plotem, s kulometnými hnízdy, nestáli tam obrněná vozidla, jeden tank Challenger a na provizorním heliportu nestál bitevní vrtulník Apache. "Jsme tady, budeme na vás čekat. Příjemný nákup." popřeje vám kapitán Holland a ukáže ke vstupnímu stanovišti komplexu. Sám si zapálí cigaretu a opře se o vůz. *** "Mám tu lidi od Cooka." prohlásí strážný ještě, než stihnete dojít na úroveň vstupu. Brána se otevře a muž v černé uniformě vám pokyne ke golfovému vozíku. Tím přejedete až ke skladišti. Pokud někdo počítáte, tak mužů a žen v uniformách je tam ke čtyřiceti. Vjedete přímo do skladiště, kde je slyšet mumraj, bouchání, klepání, řezání asi pět různých druhů hudby a halas. Jak projíždíte skladištěm, vidíte dělníky pracující na opravě vojenské techniky případně na jejím rozebírání. Vozík zastaví až u tanku TR-85 ze kterého se ozývá tlumené nadávání. Voják vystoupí nakoukne do tanku a něco zahlaholí. "Pan Rolls je hned u vás." oznámí a poté co opustíte vozík, odjede. Z tanku nejdřív vyletí montážní klíč a potom se na vrch tanku vyhoupne chlapík, čtyřicátník s žlutozeleným čírem, pivním bříškem, spoustou tetování, umazaném tílku s anglickou vlajkou, kostkovaných kalhotách a odrbaných gládách. "Vole! Mrdky rumunský zkurvený!" uleví si a několikrát nakopne tank. Pak se podívá na vás a s napřaženou rukou se k vám vydá. "Nazdar. Sem ňákej Rolls, ale řikejte mi Kryso." potřese vám rukou a pak vám pokyne ať jdete za ním. Cestou vyloví z kapsy ručně balenou cigaretu, připálí si a vypustí namodralý dým. Jeho kroky vás vedou k pancéřovaným dveřím, kde přiloží palec na podložku a se zafuněním dveře otevře. Ocitnete se ve zbrojnici, zpočátku není vidět, jak je obrovská, to teprve po tom, co Rolls nahodí světla. Útočné pušky, samopaly, raketomety, balistická ochrana, vojenské vybavení, obrněná vozidla, je toho opravdu dost na postavení solidní armády. Rolls dojde k ponku, který je hned za dveřmi ze šuplíku vytáhne revolver velké ráže a strčí si ho za kalhoty. Následně otevře ledničku stojící vedle a vytáhne pivo. To otevřeme o ponk a zavdá si dlouhý lok. "Si nabídněte, vařim si vlastní." poklepe na etiketu lahváče, kde stojí "PISSWASSER". "Tak jo, vo jaký hračky neska pude ? A čim to zacvakáme ?" zeptá se a usrkává PISSWASSER. | ||
| |||
| Rusty hook pub - nový kontrakt Do našeho hovoru se po té vloží Bash. Když mě nazve "Bratu" trochu se uculím, na tyhle "důvěrnosti" mezi sotva se seznámícími se lidmi zrovna dvakrát nejsem. Ale jiný kraj jiný mrav, neřeším to. Pak začne o výzkumu Borderkolie z mého rodného kraje a že potřebuje zjistit co vyzkoumala a že proto do toho jde. Trochu překvapeně se na něj podívám. "Jo, je mi to jedno proč do toho jdeš, jasně každej máme své zájmy. Určitě by stálo za to zjistit co za výzkum přesně vedla. Nebo ty máš k tomu nějaké další informace co přesně zkoumala?" Podívám se překvapeně na něj, protože já jsem ty jména slyšel poprvé v životě. Pak pokračuju. "K Nině Badeaux máme bohužel nejmíň informací, zkusím rozhodit sítě mezi dřívějšími kolegy z Bretaně, třeba někdo přežil a zná někoho, kdo zná někoho... Máš nějaký kontakty, který by šli použít?" Podívám se tázavě na Bashe, protože mi doktorka přijde jako naopak nejméně vysledovatelná a to jestli něco máme relativně kousek mi teď přijde bezvýznamné, když nevíme kde začít. Pak pokračuju. "Jediný u koho máme aspoň nějakou informaci o lokaci je doktor Takara Makoto ten by nás mohl odpíchnout snad dál. Každopádně ani u jednoho to nebude snadný cíl. Skopčák, snad bude taky někde zašitej šel by možná vysledovat před výzvědné agentury pokud dělá v armádě 4 říše a nebo přes pašeráky zbraní pokud dělá no... v soukromém sektoru jako my. Zkusme rozhodit co nejdříve sítě a pokud nic nevydolujeme šel bych prvně po japonském doktorovi." Nevím jestli je u japonských jmen udává jako první přímení a tak to nekomplikuju a je to prostě jen "japonský doktor". Pak mi nabídne Bash "domácí". Trochu nedůvěřivě se na placatku podívám, sorry kámo - doba kdy jsem lil všechno co teče jen proto, že v tom ej chlast je už naštěstí dávno pryč a já už přeci jen z těhle pičovin vyrostl pak se zeptám: "Co v tom je? Respektive z čeho je to pálený." Když mi řekne, že z ovoce jen pokrčím rameny, to je ok. Přičichnu, ale je cítit hlavně alkohol a někde vzadu asi nějaké to ovoce. Je mi jasné do čeho jdu a tak se opatrně napiju. Je to síla, kořalka pálená hlavně kvůli voltům víc než kvůli chuti a vůni. Pokývnu hlavou a tak jak se má ze slušnosti přidám. "Díky je dobrá, jak říkáš píše." Dál se ale budu držet brandy a černého tabáku. Počkám jestli k tématu - kým začít ještě někdo něco nepřidá. Informaci nebo možnosti jak zjistit kde jsou. | ||
| |||
| Drsňák z legií, chibi samurai  Přeměřím pohledem Móricka jakobych se snažil určit jeho druh. Trochu se možná snažím. Ralph má pravdu, že umím zabít krávu, ale to neznamená, že zabíjet chci. Hanče? Jo, to malý šídlo si tu prdel nenechá ujít a bude si u toho broukat anime soundtracky. Já jsem sem přišel pomáhat. | ||
| |||
| Rusty hook pub - nový kontrakt Když mi na stůl přistane broušená koňakovka, lehce zakroužím obsahem a nadechnu se vůně slunce a hroznů z Katalánska, pak uznale pokynu barmanovi i Ralphovi. "Dík, ty si kruci umíš žít, moc dobré pití." Pocucávám lahodný mok z předehřáté sklenice a udržuji ho dlaní v teple aby se uvolňovala nádherná vůně. V kombinaci s kvalitní kávou a černým tabákem je to doslova orgasmické spojení. Přes to Ralpha pozorně poslouchám. To co nám nabízí je velkolepé, jako je úžasné dostat pístek do ráje, ale není to pro někoho jako já trochu škoda a plýtvání? Co bych v té americké prdeli dělal, smažil zkurvený burgry a poslouchal debilní kecy vymaštěných amíků. Ale co lístek se dá vyměnit, prodat nebo darovat. Spíš mě zaujme co nám tu vlastně říká. V hlavě mi hlavně rezonuje jedna konkrétní věta "že všichni byli nějakým způsobem na začátku těch sraček součástí mezinárodního týmu pro výzkum". To mi přijde hodně zajímavé. Sejmutí tří lidí už méně, dřív to bylo vzrůšo "vojáci jde se do akce hurá" dnes je to víc a víc rutina. Jistě ne po stránce praktické, u těchto jejich sejmutí bude taky zaručeně "vzrůšo", ale morální. Když lidský život ztrácí cenu, vytrácí se i otázka morálky. Pak nám Ralph promítá fotky a říká k nim informace. Není toho mnoho, ale je kde se chytit to je docela dobrý. Skopčák, bioložka a žluťák pěkný trojlístek. Podle informací jsou to schopní lidi ti se určitě jen tak neztratí a nezapadnou. To je dobře půjdou dobře hledat, ale budou taky asi pořádně hlídají. Už mi to šrotuje v hlavě kdy by bylo dobré rozhodit sítě. Pak nás Ralph představí. Lehce pokývnu hlavou k malé Japonce. "Mademoiselle velmi mě teší." Pak podám ruku Bashovi. "Taky mě velmi těší Bashi já jsem no.. Móricko" Zopakuji jeho skotskou angličtinou upravené jméno. Oba dva mi přijdou dost rozjetí, až mám obavu jestli nefrčí na speedu nebo perníku a ani jednomu moc nerozumím. Moje školní angličtina úplně nedává jeho skotský akcent a od Japonky, která jakkoli vypadá mile, mi trochu připomíná rozdováděného mončičáka, který si šlehl u Stalingradu celou tubu perníku a teď poskakuje u Edinburgu a stále nemůže přestat, jsem zase neslyšel slovo v jazyce kterému bych rozuměl. Pak se zase posuneme dál. Ralph nám říká, že jestli chceme můžeme vycouvat a pak nabídl jednu možnost jak si přivydělat na vybavení okradením punkáčů o LP. "Ralphe vycouvávat určitě nebudu, samotného mě zajímá tenhle lov a co za tím stojí. Co se týče punkáčů to se ale nezlob, nejsem socka co okrádá děcka o muziku u které se baví a cítí se svobodně. Vlastně punkáčům docela fandím, v Marseille jsem ještě za studí občas spával v punkáčkým squatu a chodil s nimi na ty nejdivočejší punkové kapely. Bylo to fajn. Kurva jak já miloval Noir Désir odkaz jejich tesknou anarchistickou duši, nebo komunistický punkáče Les OUVRIERS - je suis communiste odkaz. To byla čistá zvěř." Trochu se zasním a pak dodám. "Když ti to nebude vadit v klidu si dopiju tohle výborný pití a ráno se s panem Rollsem domluvím za vlastní cash." | ||
| |||
| A já budu co? Okázale přivoním k podávanému pití, poválím ho ve sklenici, dokonce zkouknu proti světlu. Pak ho do sebe lupnu na ex, ani nestihnu ochutnat a zajím pořádným kusem chleba se sádlem. Na takovýhle snobárny jsem nikdy nebyl. Piju chlast, ne parfém od Chanellu. | ||
