| |||
Rusty hook pub - nový kontrakt Do našeho hovoru se po té vloží Bash. Když mě nazve "Bratu" trochu se uculím, na tyhle "důvěrnosti" mezi sotva se seznámícími se lidmi zrovna dvakrát nejsem. Ale jiný kraj jiný mrav, neřeším to. Pak začne o výzkumu Borderkolie z mého rodného kraje a že potřebuje zjistit co vyzkoumala a že proto do toho jde. Trochu překvapeně se na něj podívám. "Jo, je mi to jedno proč do toho jdeš, jasně každej máme své zájmy. Určitě by stálo za to zjistit co za výzkum přesně vedla. Nebo ty máš k tomu nějaké další informace co přesně zkoumala?" Podívám se překvapeně na něj, protože já jsem ty jména slyšel poprvé v životě. Pak pokračuju. "K Nině Badeaux máme bohužel nejmíň informací, zkusím rozhodit sítě mezi dřívějšími kolegy z Bretaně, třeba někdo přežil a zná někoho, kdo zná někoho... Máš nějaký kontakty, který by šli použít?" Podívám se tázavě na Bashe, protože mi doktorka přijde jako naopak nejméně vysledovatelná a to jestli něco máme relativně kousek mi teď přijde bezvýznamné, když nevíme kde začít. Pak pokračuju. "Jediný u koho máme aspoň nějakou informaci o lokaci je doktor Takara Makoto ten by nás mohl odpíchnout snad dál. Každopádně ani u jednoho to nebude snadný cíl. Skopčák, snad bude taky někde zašitej šel by možná vysledovat před výzvědné agentury pokud dělá v armádě 4 říše a nebo přes pašeráky zbraní pokud dělá no... v soukromém sektoru jako my. Zkusme rozhodit co nejdříve sítě a pokud nic nevydolujeme šel bych prvně po japonském doktorovi." Nevím jestli je u japonských jmen udává jako první přímení a tak to nekomplikuju a je to prostě jen "japonský doktor". Pak mi nabídne Bash "domácí". Trochu nedůvěřivě se na placatku podívám, sorry kámo - doba kdy jsem lil všechno co teče jen proto, že v tom ej chlast je už naštěstí dávno pryč a já už přeci jen z těhle pičovin vyrostl pak se zeptám: "Co v tom je? Respektive z čeho je to pálený." Když mi řekne, že z ovoce jen pokrčím rameny, to je ok. Přičichnu, ale je cítit hlavně alkohol a někde vzadu asi nějaké to ovoce. Je mi jasné do čeho jdu a tak se opatrně napiju. Je to síla, kořalka pálená hlavně kvůli voltům víc než kvůli chuti a vůni. Pokývnu hlavou a tak jak se má ze slušnosti přidám. "Díky je dobrá, jak říkáš píše." Dál se ale budu držet brandy a černého tabáku. Počkám jestli k tématu - kým začít ještě někdo něco nepřidá. Informaci nebo možnosti jak zjistit kde jsou. |
| |||
Drsňák z legií, chibi samurai Přeměřím pohledem Móricka jakobych se snažil určit jeho druh. Trochu se možná snažím. Ralph má pravdu, že umím zabít krávu, ale to neznamená, že zabíjet chci. Hanče? Jo, to malý šídlo si tu prdel nenechá ujít a bude si u toho broukat anime soundtracky. Já jsem sem přišel pomáhat. |
| |||
Rusty hook pub - nový kontrakt Když mi na stůl přistane broušená koňakovka, lehce zakroužím obsahem a nadechnu se vůně slunce a hroznů z Katalánska, pak uznale pokynu barmanovi i Ralphovi. "Dík, ty si kruci umíš žít, moc dobré pití." Pocucávám lahodný mok z předehřáté sklenice a udržuji ho dlaní v teple aby se uvolňovala nádherná vůně. V kombinaci s kvalitní kávou a černým tabákem je to doslova orgasmické spojení. Přes to Ralpha pozorně poslouchám. To co nám nabízí je velkolepé, jako je úžasné dostat pístek do ráje, ale není to pro někoho jako já trochu škoda a plýtvání? Co bych v té americké prdeli dělal, smažil zkurvený burgry a poslouchal debilní kecy vymaštěných amíků. Ale co lístek se dá vyměnit, prodat nebo darovat. Spíš mě zaujme co nám tu vlastně říká. V hlavě mi hlavně rezonuje jedna konkrétní věta "že všichni byli nějakým způsobem na začátku těch sraček součástí mezinárodního týmu pro výzkum". To mi přijde hodně zajímavé. Sejmutí tří lidí už méně, dřív to bylo vzrůšo "vojáci jde se do akce hurá" dnes je to víc a víc rutina. Jistě ne po stránce praktické, u těchto jejich sejmutí bude taky zaručeně "vzrůšo", ale morální. Když lidský život ztrácí cenu, vytrácí se i otázka morálky. Pak nám Ralph promítá fotky a říká k nim informace. Není toho mnoho, ale je kde se chytit to je docela dobrý. Skopčák, bioložka a žluťák pěkný trojlístek. Podle informací jsou to schopní lidi ti se určitě jen tak neztratí a nezapadnou. To je dobře půjdou dobře hledat, ale budou taky asi pořádně hlídají. Už mi to šrotuje v hlavě kdy by bylo dobré rozhodit sítě. Pak nás Ralph představí. Lehce pokývnu hlavou k malé Japonce. "Mademoiselle velmi mě teší." Pak podám ruku Bashovi. "Taky mě velmi těší Bashi já jsem no.. Móricko" Zopakuji jeho skotskou angličtinou upravené jméno. Oba dva mi přijdou dost rozjetí, až mám obavu jestli nefrčí na speedu nebo perníku a ani jednomu moc nerozumím. Moje školní angličtina úplně nedává jeho skotský akcent a od Japonky, která jakkoli vypadá mile, mi trochu připomíná rozdováděného mončičáka, který si šlehl u Stalingradu celou tubu perníku a teď poskakuje u Edinburgu a stále nemůže přestat, jsem zase neslyšel slovo v jazyce kterému bych rozuměl. Pak se zase posuneme dál. Ralph nám říká, že jestli chceme můžeme vycouvat a pak nabídl jednu možnost jak si přivydělat na vybavení okradením punkáčů o LP. "Ralphe vycouvávat určitě nebudu, samotného mě zajímá tenhle lov a co za tím stojí. Co se týče punkáčů to se ale nezlob, nejsem socka co okrádá děcka o muziku u které se baví a cítí se svobodně. Vlastně punkáčům docela fandím, v Marseille jsem ještě za studí občas spával v punkáčkým squatu a chodil s nimi na ty nejdivočejší punkové kapely. Bylo to fajn. Kurva jak já miloval Noir Désir odkaz jejich tesknou anarchistickou duši, nebo komunistický punkáče Les OUVRIERS - je suis communiste odkaz. To byla čistá zvěř." Trochu se zasním a pak dodám. "Když ti to nebude vadit v klidu si dopiju tohle výborný pití a ráno se s panem Rollsem domluvím za vlastní cash." |
| |||
A já budu co? Okázale přivoním k podávanému pití, poválím ho ve sklenici, dokonce zkouknu proti světlu. Pak ho do sebe lupnu na ex, ani nestihnu ochutnat a zajím pořádným kusem chleba se sádlem. Na takovýhle snobárny jsem nikdy nebyl. Piju chlast, ne parfém od Chanellu. |
| |||
ジュースは大丈夫です Na barovou židli se vysadit nechám celkem ráda, ostatně bych se na ni musela nejspíš dostat nějakým parkurovým trikem, což by mému krytí za něžné dítě neprospělo. Lupnu pak okem po té smradlavé hnědé vodě, co barman nalévá Bashovi. Už nikdy nechci alkohol ani vidět, radši mě hoďte mezi lvy. Ty přeperu. Bar, který se vyprazdňuje. |
| |||
Velká Británie - Grangemouth - Rusty hook pub Bash a Hanabi dorazili do Rusty Hook první. Strážní venku je pustili bez problému, ale při japonském švitoření Hanabi se tvářili zmateně. Asi přemýšleli jestli jim to dítě nadává nebo je zdraví. Telefon, který má jeden z nich v ruce je velmi těžké poznat, protože má obal Hello Kitty. Celkově dvoumetrový skot a mrňavá japonka působí zvláštně. Jakmile se otevřou dveře většina osazenstva stočí pohled na podivnou dvojici a snad jen Bashova široká ramena je donutí odpustit si infantilní poznámky. "Mám Glenfiddich." reaguje na žádost o značku Tullamore výčepní, ale bez vyčkání na reakci vytáhne tmavou lahev a nalije do broušené whiskovky na dva prsty. Lahev zaujme každého milovníka whisky. Jedná se o limitovanou edici, která zrála 23 let v sudech z amerického a evropského dubu. Mok voní po květinách, kandovaném ovoci, jablkách a citronu. Ve výrazné a příjemné chuti zaujmou tóny dubového dřeva, vanilky a hrušek. Závěr je dlouhý a mimořádně bohatý. Očividně nalil něco mimořádného. O chvilku později se před Bashem objeví talíř s chlebem. Jedná se o tzv. dřevorubák (hodně silný krajíc) se silnou vrstvou sádla se škvarky a bohatě posypaný cibulí. Dveře se otevřou podruhé, osazenstvo opět stočí pohled ke dveřím. Nicméně rychle se začnou věnovat svým věcem. Voják se kolem baru jen mihne s objednávkou a zamíří přímo ke Cookovi. Barman vytáhne jednu z lahví pod pultu, jedná se o Torres Brandy Honorable. Na broušené láhvi září majestátně 40y. Výčepní se pustí do mletí kávy a pokyne Hanabi. "Tak co ? už víme co si dáme ?" "Maurice Lequeux !" zachraptí Ralph a postaví se, aby legionáři podal ruku. Stisk je pevný, krátký a na chlapa jeho věku i silný. "Bylo i líp. Ale jsem rád, že jsi tu. Chvíli jsem myslel, že zařveš v Zombie-Landu." zachechtá se. Když je obdarován krabičkou Guitanések přikývne na znamení díků. Usadí se, jednu obřadně vytáhne a připálí si. První dva šluky se tváří statečně, ale pak se rozkucká.[b]"Khu-khur-kurva. Už jsem zapomněl jakej je to ras."[/b] zavrtí hlavou a spláchne kuckání zbytkem whisky. Barman přinese kávu a brandy."Budeme zavírat, mám všechny." sdělí výčepnímu. Výčepní se vrátí za pult, vytáhne jedno Capri Sonne s příchutí multivitamínu a postaví ho před Hanabi."Vy dva tu zůstaňte." pronese a s revolverem v ruce si stoupne doprostřed lokálu. "Tak jo pro dnešek zavíráme. A dneska v klidu nerad bych zase někomu prostřelil prdel !" zahlaholí, načež se lokál začne vyklízet. Během pár minut zůstáváte v baru jen vy, Cook a výčepní. Výčepní zajistí železné dveře závorou a ztlumí hudbu. Ralph se znovu postaví na svou dřevěnou hnátu a přejede vás pohledem. "Dobře. Jsme všichni. Ostatní buď nedorazí nebo jsou pod drnem. Charlie prosím." pokyne nakonec na výčepního a ten zapne projektor, který osvítí kamennou stěnu. "Jak jsem psal. Máme možnost získat několik lístků do Ráje. Můj kontakt z USA nám jich nabízí celkem deset. Když se to podaří tak čtyři připadnou Charlieho rodině a zbytek vám. Tady jsou tři obálky, dejte do nich věci pro svý blízký a napište komu případně komu dát pozůstalost a lístky, kdyby to dotáhla jen část z vás." ukáže na stůl, kde leží tři žluté obálky. "Takže. Náš Amík má zájem o likvidaci tří cílů, roztroušených po Evropě. Podařilo se mi zjistit, že všichni byli nějakým způsobem na začátku těch sraček součástí mezinárodního týmu pro výzkum. Známe jména, máme starý fotky a nevíme kde jsou. Prdel co?" zašklebí se a potáhne z věnované cigarety. "První je bezpečnostní důstojník Hans Müller. Působil jako zabezpečovací síla pro výzkumný tým. Má patnáct let vojenských zkušeností a je to pěknej sráč. Nedivil bych se, kdyby makal u čtvrtý říše." ukáže na fotografii zobrazenou na projektoru. "Druhá je bioložka a viroložka Nina Badeaux vedla výzkumný mezinárodní tým. Vyjma toho nevíme vůbec nic." pohodí rukama a Charlie přepne fotografii. "A nakonec, Japonec. Bez urážky Hanabi." zachechtá se nad vtípkem a nechá zobrazit fotografii asiata. "Doktor Takara Makoto. Odborník na bioinženýrství. Co víme do kontaktu v Československé legii byl spatřen v okolí Prahy. Doprovázela ho skupina žoldáků, podle vybavení ho někdo musí financovat." "Takže to je tak všechno. Teď představím váš tým." prohlásí a přejede vás pohledem, jako přemýšlel, kde začít. "Major Maurice Lequeux. Voják, veterán a rovnej chlap. Dělá takový píčoviny, jako že jezdí na dovolenou do Afriky a vrátí se celej." ukáže na legionáře. "Sebastian MacLeod chlap co pěstí zabije krávu, pak jí zalátá a vzkřísí. Do Evropskejch sraček vhodnej felčar." pokyne rukou k dvoumetrovému habánovi na baru. "A nakonec...ten fór radši dělat nebudu." zašklebí se na japonku. "Hanabi no Mikoto, malá ale jakmile má v ruce něco ostrýho nadělá z vás suši. Ups, promiň zase nekorektní fór." zachechtá se, asi si prostě nemůže pomoct. "Takže jestli chce někdo vycouvat je poslední příležitost, jestli ne tak zítra odpoledne odplouvá trajekt do Brém. Tam je to pod správou obchodní aliance. Můj známý pan Rolls by vás měl na cestu vybavit a dál už to bude na vás. Nicméně výbava nebude zadarmo. Kousek odsud je barák plnej pankáčů a ty seděj na hromadě starejch elpíček. Když je dostanete, pan Rolls jistě bude vstřícnější. Ale šel bych tam až k ránu, to budou na sračku nebo zápolit s kocovinou. Je to na vás." pokrčí rameny a típne cigaretu do popelníku. |
| |||
Ze žhavé Afriky do uplakaného Skotska Rozpálené africké slunce jako by stále odmítalo smířit se s realitou evropského podnebí a jeho paprsky mě snad stále píchali pod osmahlou kůží na zátylku. Měl jsem rád Afriku, asi je to nějaká francouzská přirozenost, byly doby, kdy Francií protékalo středozemní moře a Alžír byl náš department. Měl jsem rád Afriku i po té co už nebyla naše, i přes to cizinecká legie i když nesídlila na černém kontinentě v Sidi-Bel-Abbès, přesto to bylo naše působiště ať už v Džibuti, Somálsku, Mali, Siera Leone, Ghaně, nebo v Zairu, pak se změnil celý svět. Ne, že by Afrika na tom byla hůř, než před nákazou, už tehdy to byl Zombie-Land točící se jen kolem, humanitární pomoci, pašování zbraní, drog, kurev a diamantů. Ale i s těma nejvetšíma negerskýma pičusama se dalo domluvit a nebo po odstřelení pár šéfů pochopily, že jste bílej a šéf jste tady vy. Nebyla to otázka rasismu a nebo šovinismu, ale bohužel Africe to tak fungovalo celé generace a tak to znali. Dnes už se tu člověk s nikým nedomluví a bílé maso je stejně chutné asi jako černé a tak s nákazou zanikl i přirozený řád. Poslední můj výlet tam byla čistá žoldnéřská rabovačka, ulité diamanty nějakého bývalého mafiána v Siera Leone. Jeho jednotky si podržely diamantové doly a s pádem civilizace, jestli se to co bylo v Africe tak dá nazvat, padly i doly a ulité diamanty do rukou nakažených. Akce nebyla, žádná hitparáda, ale „Marche ou crève“ "Pochoduj nebo chcípni" neoficiální heslo legie, vystihuje vše, prostě poraď si sám a tak to je. Byl jsem docela potěšen, když jsem dostal lístek od Cooka. Nějaký akce jsme už spolu dělali, ale teď už jsem ho dlouho dlouho neviděl. Za krkem mě chladí umolousané skotské počasí a jsem konečně tu. Má bílá képi a osmahnutý zjev, zde působí trochu nepatřičně, nebo asi by tak působil, kdyby se s nákazou nevytratili normy přijatelného chování. Nechám se tedy prohlídnout od "vyhazovačů" strážící vstup do pubu a zapadnu dovnitř. Britskost pubu mě ohromí od masivního nábytku, přes krb až po hudbu. "Beauté magnifique" Prohodím spíše jen pro sebe jeden ze superlativů, který se mi dere na jazyk. Vlastně v něm cítím i trochu nostalgie po starých časech, které tento bar navozuje. Rozhlédnu se konečně uvidím Cooka, bez velkých cirátů si u baru objednám brandy a kávu, už dávno jsem rezignoval dožadování se francouzských koňaků či armaňaků nebo nedej bože pastis. I když anýzovka se občas ještě někde objevila, ale klasický pastis už nebyl. Přistoupím k Cookovi a u stolu mu podám ruku. "Rád tě vidím Ralphe. Jak se daří?" Řeknu anglicky s výrazným francouzským přízvukem. Sundám si képi a z vnitřku vydělám krabičku cigaret Guitanes. Bezfiltorové cigarety nacpané silným černým tabákem, se v EU neprodávali už před nákazou, mohli jste je dostat jen ve sladké Francii, byly fakt hrozné a plíce po nich byly jak kdyby člověk jedl celý večer černé uhlí. Všichni je, ale milovali, "guitaneska a černá káva snídaně legionáře" říkalo se. Vím, že pro ně měl slabost i Cook a tak jsem mu jednu krabičku přivezl. "Něco pro tebe mám, ale ať ti to neutrhne plíce." Podám mu už trochu jetou, ale neotevřenou krabičku. Sám si vytáhnu dýmku Butz Choguin a nabiji také černým tabákem. V místnosti se za chvíli začne převalovat modrošedý dým. Kombinuji to s kávou a brandy. Počkám až se objeví další uchazeči o práci a Cook nám sdělí víc. Popis: Vysoký cca 190+ cm asi 40 letý voják s čelnými vlasy a plnovousem. Spíš šlachovitý, než nějak výrazně svalnatý. Oblečen do vojenských kalhot cam. Dague vhodných spíše do tropů a francouzské parky. Celý dojem doplňuje typická képi blanc, bílá legionářská čepice, dýmka v ústech a důstojnické držení těla. |
| |||
S Japonkou na rameni vstříc lepším zítřkům Když jsem se dozvěděl, že Hanča zavítala do našich krajů, málem mi upadly obě uši, jak jsem se usmíval. Nešlo jinak, ta holka je prostě... Mwah! A jaké bylo pak mé překvapení, když jsem se domák o Ráji. |
| |||
はじまり Když mi Bash zavolal, že pojedeme do Ráje, bylo mi do smíchu. Taky jsem mu narovinu řekla, ať mě zatahá za druhou nohu, ale zjevně si nedělal srandu. Navíc prý začal pracovat na léku, což by mohlo být přinejmenším zajímavé. Rozhodla jsem se, že se s ním sejdu předvečer druhého setkání a vydiskutujeme, jak dál. Ráno... Ráno začínám spíš věřit na peklo, překlopená nad mísou v našem provizorním dočasném obydlí a Bash se mi chechtá jako manijak. "Kimiwa kuruse," procedím skrz zuby. Zahalená do velikého kabátu, který mých metr čtyřicet dělá alespoň širšími (a taky tam umím schovat zbraně - dva malé vrhací nože, dýmové granáty a krátkou ocelovou katanu dobré značky). Myslím, že vedle dvoumetrového, ramenatého Bashe vypadám jako jeho čtyřletá dcerka, které pod kapuckou s medvídkem čouhají jen oči. Ale taky mě pak lidé rychle podcení a neberou vážně, což je mé plus. "Onegaishimasu~!" zatrilkuju fistulkou na chlapy před hospodou, sundám kapuci, ať je mě dobře vidět, a vystrouhám lehkou úklonu, než mi Bash otevře dveře a vstoupíme do sklepení. "Žádný levárny prej..." pomyslím si a mrknu na mluvčího. Sejdeme dolů, kde na nás čeké Bashovi důvěrně známé prostředí, kde i vzduch má procentuální poměr alkoholu ve dvouciferných číslech. "Yoroshiku..." pípnu a snažím se rozhlédnout. Náročné, když všem vydím nejvýše na pásky od kalhot. |
| |||
Velká Británie - Grangemouth - Rusty hook pub Grangemouth, přístavní město nedaleko Edinburghu pouze částečně kontrolované vojáky Koruny. Část, do které vedou vaše kroky, však nepatří k nejbezpečnějším, ale co naplat když ta nabídka byla tak neodolatelná. Alespoň, že nesmrtelný zápach ryb a zvratků smývá mírný déšť. *** Je to tak týden, co vám přišlo psaní, tedy bylo dovezeno chlapíky ozbrojenými od ponožek až po klobouky. Volání vašeho starého známého vlka Ralpha Cooka, neboli "kapitána Cooka". Přezdívka by seděla důstojníkovi rybářské bárky, ale nic nemůže být dál od pravdy. Ralph je bývalý veterán od SAS a na počátku nákazy se ve svých šedesáti letech pouštěl do akcí, které by si rozmysleli i švarní junáci na vrcholu sil. Převoz civilistů z horkých oblastí, doprovod výzkumných týmů na nebezpečná území, likvidace významných cílů, to vše zvládal až do chvíle, kdy se ožral, šlápnul na rezavý ostnatý drát a nechal ránu pěkně zahnít. Po amputaci levé nohy a jejím nahrazením dřevěnou protézou začal organizovat speciální týmy a jejich služby prodával vědcům, obchodníkům i politikům. Může znít jako špinavec, ale má silný morální kodex, kterého se drží. Už jen proto víte, že obsah psaní musí být pravda. Cook nikdy nelže. Zdravím příteli, mám lístek do Ráje, pro tebe i tvé nejbližší. Výměnou potřebuji hlavy třech evropských králů. Nabídka je časově omezená, je tu spousta hyen. Rusty Hook za týden. Přesně. Dřevěná Hnáta Lístek do Ráje to, po čem touží všichni na ostrovech i v Evropě. USA je vydává zřídka a v podstatě znamenají dům, půdu, vzdělání, práci a zkrátka normální život pro jedince i jeho potomky. Nabídka, kterou si stojí za to minimálně vyslechnout a jak znáte Cooka, bude toho k poslouchání hodně...a nebude to zadarmo. *** Rusty Hook je bar ve sklepení starého kamenného domu na Grangeburn road. Narozdíl od ostatních pubů v okolí je tenhle jen pro zvané. I proto, jak se blížíte, ubývá drsně se tvářích týpků s kvéry na kulích, dívek pokřikujících lehce odolatelné nabídky k sexu a trosek povalujících se po ulici. Před barem na ulici sedí u stolku pod deštníkem dva muži, odhadem okolo padesátky. Seprané, pečlivě zašívané armádní uniformy a útočné pušky opřené o stolek, jen doprovázejí nebezpečnost, která z nich sálá. Když se přiblížíte jejich ruce instinktivně sjedou ke zbraním. Jeden z nich vás gestem ruky zastaví a vytáhne mobilní telefon. Je to zarážející, mobilní operátoři již přece celá léta nefungují a mobil má dnes málokdo, maximálně jako gameboye. Vypadá to, že chvíli projíždí fotky v telefonu a pak je porovnává s vaším obličejem. Nakonec přikývne a pokývne ke vchodovým dveřím. "Žádný levárny." zavrčí druhý a dál se věnují lelkování. Dolů do Rusty Hook vede přesně 70 schodů. Na konci jsou těžké kovové dveře a ani ty nezabrání smradu zvětralého piva a přeplněných popelníků. Jakmile otevřete dveře smrad vás praští naplno a stojíte v bývalém sklepě. Nicméně někdo si tu dal pořádnou práci a sklepní prostory proměnil ve starý dobrý anglický pub. Vše je ve dřevě a kameni. V rohu místnosti je dokonce i krb nad kterým visí starý rezavý hák. Stoly, židle a lavice jsou z masivu. Z reproduktorů se valí anglické šedesátky a zrovna hrají Wild Thing (odkaz). Místní výčepní, pořez s revolverem v pouzdře na hrudi, při vašem spatření jen pohodí hlavou k rohu místnosti. Tam sedí Cook, dřevěnou hnátu na stole, lahev whisky způli vypitou a potahuje z dýmky. Sešel to je pravda, jeden a půl dekády se podepíše na každém, ale to jeho xichtu neubírá na nebezpečnosti. Je oblečený ve své staré uniformě a na hlavě má pletenou černou čepici. Přes kolena má hozenou brokovnici, které říká stará známá. Vypadá, že vás neregistruje, ale někde v hloubi duše víte, že o vás věděl sotva vaše noha vkročila na první schod. Pohled na něj vás nutí se zamyslet. Proč vy ? To si vás během vaší spolupráce tak oblíbil ? Nebo už mu nikdo jiný nezbyl ? |
doba vygenerování stránky: 0.12815594673157 sekund