Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Tři Králové
Družina
Postava Com. Maurice Lequeux je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 12:46Com. Maurice Lequeux
Postava Jan Kovář je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 21:52Jan Kovář
Postava Elena Rose je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 23:26Elena Rose
Postava Kamila - NPC je offline, naposledy online byla 29. srpna 2023 18:15Kamila - NPC
Postava Petra Kovářová je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 20:23Petra Kovářová
Postava Nana Bagbin je offline, naposledy online byla 01. května 2024 6:26Nana Bagbin
Postava Švihlej Ethan - NPC je offline, naposledy online byla 29. srpna 2023 18:15Švihlej Ethan - NPC
Postava Maddie je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 23:26Maddie
Postava Samuel Thompson je offline, naposledy online byla 30. dubna 2024 21:52Samuel Thompson
| |||
 | French raggae patry Ještě chvíli plkám s Nanou a mezi tím vytáhnu pár paliček ganže a rozdrtím je v mlýnku. Namíchám s tabákem tak půl napůl, za starých časů jsme to zabalili do listu doutníkového tabáku, tady si ale budu muset stačit s papírky. Po místnosti je sice slušná drogová výbava, ale mě sedí nejvíc hašš a nebo klasická tráva. Ubalím výstavní brko, vlastně až skoro pořádný doutník. Zapálím si ho a kolem mě se objeví pořádný oblak dýmu. Pustím francouzské regge Rasta Bigoud - Kana Biskan: odkaz takové které člověka hodí do parádní nálady, tedy samo sebou s kvalitní ganžou. Neuplyne ani pár chvil a už se v rytmu pohupuju a občas se zahalím v "barevný kouzelný dým."
V ruce s koňakem a brkem v ruce se dohoupám k skupince Čechoslováků a Elen. S úsměvem nabídnu brčko prvně dámám a pak Jendovi. "Je tu opravdu docela fajn pití i hulení, myslím, že si tuhle relaxaci zasloužíme. A taky dostatek dobré muziky. Ale žádný německý Woodyes." Zasměju se i když vlastně nevím jestli tuhle německou lobotomickou vypalovačku znají. Ještě bych i přidal, že mám chuť šukat v rytmu raggae zatím co si budu vyměňovat dým polibkem s mladou arabkou, ale přeci jen tyhle informace vzhledem k osazenstvu rodiny Kovářových, jejich rezatých kamarádek a holky se psem, nemusí být úplně taktní. A já jsem kurva přece Francouz a důstojník, i když jak doufám za hodinu, zhulenej a zpitej no ... complètement bourré... | ||
| |||
 | Seděla na baru a kecala
| ||
| |||
 | Pokec Zavzpomínám na tu situaci. Byla jsem v ten moment dost resignovaná. "Nepřišlo mi," zvolím tak celkem neutrální odpověď a vlastně to byla pravda, ale to jsem prostě v ten moment stejně netušila. Než stihnu Petře odpovědět, chopí se toho Johny. "Máš to nějaký pomotaný," upozorním ho s úsměvem. "Já jsem jenom pořídila fotky komplexu. Spojil nás Mrož přece. Chtěl zachránit svýho kluka a ostatní vězně a shodou okolností se to hodilo i Vám, když se toho týkal zrovna ten Müller." Přizvednu trochu pobaveně obočí, když se zeptá na kyj a bundu. "No, kdybych ho nevzala s sebou, tak jsi ho prostě nechal ležet v tom skladu. A kde je teď, to je spíš otázka na Rollse. Vypadá to, že nikdo z nás nemá žádné věci u sebe..." pokrčím rameny. | ||
| |||
 | Pokec v baru U Krysy Během mého vyprávění se vzbudila i Kamila a málem si rozbila pysk o podlahu. A hned chce pivo. Jen jsem se usmál a pokračoval. Nakonec to zakončil tou otázkou na kterou mi po chvíli dala odpověď Elen. A z toho, co mi řekla, jsem fakt radost neměl. Fakt jsem se po tom mém setkání s Fenrirem změnil. "Snad jsem vás neohrozil..." vypadlo pak ze mě a upil jsem piva. Chvilku jsem tam jen tak seděl a přemýšlel nad tím co se uvnitř stalo. Jestli se mutace rozvine pokaždé, co se dotknu nějakého muťáka, nebo jestli se musí jeho krev smísit s mojí? Jak tomu zabránit? A hlavně... jak zabránit tomu, aby si oni neukousli ze mě.... to by pak byl průser. z přemýšlení mě vytrhla ségra. Jen jsem se na ni podíval a chvilku přemýšlel s odpovědí. Pak jsem jen pokrčil rameny. "Zrovna jsem byl u Leška. Ošetřoval mi bebí po mým posledním pokusu vydělat si prachy v soubojích. No a přišel Móris s tím, že hledá nějakého bouchače na prácičku. Tak jsem to vzal. Tehdy... no... prostě jsem už ani nedoufal, že tě najdu. Tak jsem bral všechno, co jsem mohl. Taky jsem párkrát málem zařval... vidíš tu.. ehm..." projel jsem si prsty po místě kde byla jizva "viděla jsi tu krásnou jizvu... muťák... a já neměl náboje, jen svůj kyj..." dopil jsem pivko a na chvíli se vzdálil pro cigaretu. Nakonec jsem si přisedl zpět i s celou krabičkou a zapalovačem. "No prostě... jsem mu na to kývl. Až pak tady od Elen jsme se dozvěděli, že oživil projekt übersoldaten, na kterým začal pracovat už strejda Aďa za druhý světový... A při tý příležitosti jsme měli zničit komplex a zachránit děcka... což jak jsem pochopil, přežily jen dvě.... Což mi připomíná... děvčata... kde je můj kyj?" koukl jsem na Elen a pak na Petru "A moje bunda... jestli se ji něco stalo, dostaneš na zadek" zazubil jsem se na sestru. Měla ji přeci hlídat. | ||
| |||
| Nabídka práce?
| ||
| |||
 | Legio bolehlav Slyšet srdečný smích a od někoho známého je poměrně uklidňující hudba pro uši. Za poslední dobu jsem nic takového neslyšel. Ono v téhle době má málo kdo důvod se takhle smát. "Tak si ho příště prosím aspoň umej, aby Ti po něm nelezly červy." Sakra tuhle hru jsem už dlouho s nikým nehrál, ale bavila mě. Trošku to připomínalo staré časy. Což je rozhodně něco v čem se nesmíte v téhle době utápět. Protože pak si třeba vzpomenete na domov, který neexistuje. Možná spíš pár těžce obrněných enkláv prachatých zmrdů, ale naše vesnice? Ty prostě jsou v prdeli. Vaši milovaní jsou sežraní nebo proměnění. "Mě taky chybí. To co tu za slunce vydávají, je zasraná napodobenina." Ty bílé huby tady by potřebovaly zjistit jaké to je pod "Saharským" sluncem. Myslím, že většina by byla černější jak já. Minimálně na výcviku to tak bylo. "Je to hajzlík jako já. Netvrdím, že není. To naše zápolení mě bavilo, ale teď je to celé v prdeli." Odmlčím se a dál poslouchám. "Nejde o zachraňování kšeftů, ale mám tam svoje lidi. Mého pobočníka drží ty kurvy. Takže bych jim ho nerad nechal a opravdu rád bych těm mamrdům znepříjemnil život i kdyby to mělo znamenat, že svoje kšefty hodím na Krysu. No to zní sice hezky, ale už jsi našel aspoň jeden cíl? Každá akce od SASáků se mi nelíbí. Já těm Britskej spešlákům nikdy nevěřil. Nebudu říkat jo ani ne. Musíme prvně s Krysou probrat co se děje a jak můžu svoje lidi nějak ochránit i kdybych je hodil Krysovi. Pak uvidím co sám se sebou." | ||
| |||
| „Legio Patria Nostra“ Když mě Nana odpálí hláškou o bílé tlamě a malým péru. Srdečně se rozesměju. "To byl asi nějaký moučný červ, ne moje péro, co já vím ..." Mrknu na něj. Pak se hovor stočí na vážnější záležitosti a Afriku všeobecně. "Jo je to tam na hovno, ještě horší než ve Francii a to je co říct. Byl jsem v Africe před nedávnem v Siera Leone, jsem "zachraňoval" krvavé diamanty. Ale i tak mi Africké slunce chybí." Trochu se odmlčím, protože tuším, že jemu ještě více, ostatně chybí mi i slunce na Korsice na základně v Calvi, kde byl dislokovaný 2. výsadkový pluk. Jen se zakaboním, usrknu koňaku a nabiji si dýmku. Vypouštím malé obláčky dýmu a poslouchám ho. "Krysa mi přijde v pohodě. Prostě vexlák a šmelinář jako ty. Akorát jede ve větších kšeftech." Zazubím se na něj. "No co se týče zachraňování kšeftů, chceš v tom bordelu tu se ještě mrcasit a zachraňovat kšefty? Vlastně se ti to trochu bojím nabídnout všichni co do toho šli vlastně zařvali a poslední akce byl fakt průser. Ale jestli si pamatuješ Ralpha Cooka, takovej starej vlk z SAS. Nabídl mi kšeft ... no ... jako víno. Akorát teda víno je v bedně zabalené do žiletkovýho drátu, který musí člověk rozvázat prdelí. Jedná se o eliminaci tří cílů, dost dobře chráněných a musíme je hledat. Odměna je lístek do Ráje tedy do nezamořeného USA. Samozřejmě tady venku ve sračkách to má nevyčíslitelnou cenu pro některé, kteří by nechtěli odsud. Jak ale říkám je to ostrý, tak pokud by jsi mel zájem dobře si to rozmysli, nerad bych přišel o dalšího bratra z legie už tak nás moc nezbylo." Znovu vyfouknu dýmkový kouř a zaliji koňáčkem... | ||
| |||
| Legijní slučák Další doušek z mé sklenice a pak přijde Maurice. Musím se zasmát. "Fakt rád Tě vidím Mon amie. Jo sestry říkali něco o nějaké bílé tlamě s malým pérem, které na nich rajtovalo. Prej nic moc, ale dalo se to přežít. Sám netuším kde skončily. Víš jak to doma vypadá teď. Tam je to prostě brutálně o hubu, ale když jsem slyšel jak jste dopadli Vy, tak nevím jestli je to tady bezpečnější. Jo měl jsem nějaké byznysy s Frantíky a nešlo se moc utrhnout. Svobodní jsou dost tajní když jde o jejich věci. Lešek? Kurva. Spousta bílých čepic umřela. Do Německa mě vezl jakýsi Luca. Nevím kde a u koho sloužil, ale byl to pěkně vypočítavej hajzlík, ale slovo držel. Němci pod ním odpálili jeho loď. No a jinak? Slyšel jsi Krysu. Zkurvení Němci mi přebírají kšefty a zabíjejí lidi. Až se dám dohromady, tak se vydávám na válečnou stezku. Chápeš, že dřív bych si o Krysu ani boty neotřel? Teď vypadá jako moje jediná šance a ještě ke všemu mě zachránil a ví o tom všem nejvíc? To je v prdeli tohle." Další sklenička otočená a potáhnutí z doutníku. Tohle moje nervy trošku cuchalo a to jsem viděl a zažil mnohé... | ||
| |||
| Pivo Jak se Petra baví s Johnym, Kamila se probere. "Whoa! Pomalu," zachytím jí se smíchem, než stihne sletět z gauče. Tedy spíš, než si stihne dát o podlahu, odkud následně zazní požadavek na pivo. V první řadě jí pomůžu se normálně posadit. To už Johny přechází do angličtiny, takže také poslouchám. V průběhu toho zvážním a když to zakončí odkázáním na Maurice, polknu prozatím svoje otázky. V tiché chvilce se zvednu a dojdu k baru. Vezmu čtyři piva, Johnymu ten jeho Opavar a vrátím se zpátky. Tohle chce víc než jenom limonádu. Podám každému jedno a sednu si zpátky vedle Kamily. Dám si pořádný doušek piva, než začnu. "No... Vlastně jsi nám zachránil zadky před tou poslední skupinou, cos tam do nich nalít. Maurice akorát zprovoznil vlak a Müller se po Petry fosforu válel na zemi. Vzhledem k tvému... chlupatýmu vzezření jsi chtěl zůstat tam, ale nakonec jsem tě přesvědčila, abys jel taky. No a pak ve vlaku jsme museli zabrzdit, ani nevím kvůli čemu, jen vím že jsem si pěkně nabila držku a omdlela u Breeze." Vím, že to shrnutí stojí a prd, ale jestli si pamatuje něco, tak mu to možná bude dávat smysl. Kdyby ne, snad se doptá. Ale nejsem žádný vypravěč, takže asi lepší než nic. | ||
| |||
 | Bolehlav Řítit se v rozjetém rychlovlaku bez funkčních brzd s týmem domláceným, že bych potřebovala malou nemocnici, abych je dala do kupy, by mě nenapadlo. A už vůbec ne, že skončím s takovou frakturou lebky, že přední mozkový lalok málem vyběhl napřed. Uklidnilo mě, že jsem spatřila tváře lékařů v chirurgických rouškách a to vybavení, alespoň, co si pamatuji bylo prvotřídní. A za umělý spánek jsem byla opravdu vděčná. Kdyby ho nebylo asi bych se z té nekonečné migrény zastřelila. Přesto má něco pocit, že bych si odpočinek neměla dopřát. Nejdřív mi někdo hýbe nohama. Vnímám to. Že by test motoriky. Přijde teď klepnutí pod koleno ? Nebo mě přesouvají na LDNku ? tok myšlenek přeruší mokro na tváři. Já chci spááát. postěžuju si, ale ruku k odehnání zdroje mokra nejsem schopná zvednout. Ale už je to marné. Postupně vnímám muziku a lidské hlasy. To-to je Petra ! uvědomím si a donutím se otevřít oči. “Petro !“ vyloudím ze sebe chraplavě. Není divu, hrdlo mám vyschlé až cítím, že sliznice jsou slepené. Klasický úkaz po vegetativním stavu. Okamžitě a naprosto pitomě se pokusím zvednout. Špatný tah a horní polovina se mi převalí z gauče, takže mám tvář dopadnou o podlahu. Zjišťuju, že mi nohy jaksi nefungují, ale to se dá přisoudit svalové atrofii...snad. “Pivo.“ zachroptím do betonu a zamávám rukou. Tohle je jako blbej vtip... | ||