Tři cíle a lístky do Ráje

Viděl jsem sestru, jak tam jen tak sedí na lavičce přede mnou a prostě na mě kouká. Nedivím se ji. Kdyby ona najednou zezelenala a byla vetší než předtím, taky bych si ji prohlížel. Nakonec mě objala. "Ale vím. Tys mi taky chyběla. Tolik let jsem tě hledal, až jsem přestal doufat..." zašeptal jsem a položil ji lehce ruku na hlavu a začal ji hladit ve vlasech.

Jenže naše malá chvilka musela být nevkusně přerušena roztěkaným Francouzem, co se přiřítil, vychrlil několik vět a než jsem se nadál, byl zas pryč. "Žabožrout..." zavrčel jsem česky na Mauricovy záda. Zřejmě se pořádně klepl do hlavy. Ale i tak jsem rád, že je tady. Ten pád dolů k té potvoře a pak výbuch... myslel jsem, že je po něm, ale příjemně mě překvapil.

Jen jsem se ohlédl, když kolem prošla Elen a sedla si ke stále spící Kamile. Lehce jsem se pousmál a pak mi pohled sklouzl zpět na sestru, která už mě propalovala pohledem. "No co, má pěkný zadek," řekl jsem česky a pokrčil při tom rameny. Až jak promluvila s pohledem stejným, jakým se na mě dívala máti, tak mi došlo, na co vlastně čeká. "A jo..." zabručel jsem česky a pak dál pokračoval anglicky, ať mi rozumí i Elen. Přeci jen, byla tam s námi a odvedla řádný kus práce. Zaslouží si vědět proč. "No... kde začít. Tamhle Móris mě naverboval na jednu prácičku. Mě a Leška... to je...byl... polák, doktor. Skončil v té díře," připomněl jsem jim, kdyby náhodou zapomněly. "Móris má zakázku. Sejmout tři šmejdy. Jeden byl ten Nácek Müller... aspoň myslím, že to byl Müller, já mu říkal prostě Nácek..." začal jsem a připadal si trochu jako idiot. Velký řeči nikdy nebyly moje silná stránka. Aspoň, že přišla Breeze a já tak měl plyšáka na drbání. "Druhej je nějakej Japonec.. Makara Takoto...nebo tak nějak a je v Praze... a jak víme, Praha je jedna velká pevnost, kde se střílí na potkání, takže se k jejím zdem ani nepřiblížíme. Prej s nim byla viděna i skupina žoldáků... nějaký Mórisův kontakt v Československý to vrdí. No a pak je tu jedna vědátorka... a... ehm... tuším že je ve Francii? Asi? Mina...Badoux... o tej se ví skoro hovno..." odmlčel jsem se na chvilku, abych se napil pivka a znovu podrbal Breeze. Je to uklidňující. "No... odměna za sejmutí těch tří je lístek do Ráje. Země svobody a demokracie... Good ol' f'cking America.... Jestli chcete přesnější info, ptejte se na Francouzské pobočce zdejší Legie," píchl jsem palcem za sebe směrem k Mauricovi. "Ty.. Elen?" začal po chvilce zase. "Ty... matně si tě pamatuju... tam u toho vlaku. Co se tam vlastně stalo? Mám to celé zkreslené.." nadhodil jsem s nadějí, že mi řekne co se tam stalo...a co jsem dělal.

To by nebyla ona...

Zatímco se probírám pitím, spustí Krysa svoje vyprávění. Well, dost na houby... Ale pochybuju, že máme jak pomoct. Akorát najdu lednici s nealkem, když ji zmíní. Zkouknu obsah a k mé radosti je tu i pomerančová limča. S chutí si párkrát loknu, než začnu opět věnovat pozornost místnosti. Poslouchám Johnyho se starostlivě nakrabaceným čelem. "Tak hlavně, že jsi v pohodě," pousměju se, než se skloním pro druhou lahev a jednu s vodou, aby se mohla napít i Breeze. Najdu i nějakou misku, kam jí pak vodu můžu nalít. "Ty s celou tváří taky," vrátím mu zazubení. Jako na souhlas Breeze vesele štěkně. Podrbu jí mezi ušima.

Když zvednu pohled, Johny už je na cestě za Petrou. Maurice byl asi moc zabrán do svých myšlenek nebo rozhovoru s Krysou a tím neznámým, že neragoval na mě, Breeze ani Johnyho. Až dokud za Johnym nešel něco probrat. Nemám mu to ale za zlé, stalo se toho dost.

Vydám se k Johnymu a Petře. Nechci je ale přímo rušit, přece jen si mají konečně možnost si popovídat, tak jdu k vedlejšímu gaučíku, kde leží Kamila. Přizvednu jí nohy, sednu si a položím si je na klín, ať jí je pohodlně. Breeze ale ve své veselé náladě jí prostě musí jít olíznout tvář, aby jí vzbudila. Naliju jí vodu a misku položím mezi gauče, aby do ní někdo omylem nekopl. Odvolám Breeze. Ta se přiběhne napít a za vrtění ocasem pokračuje k Johnymu. Tomu položí ucintanou tlamu na koleno a dožaduje se podrbání. "Breeze neotravuj," odvolávám jí neúspěšně s úsměvem. Na tohle je dost paličatá.

Krysova tiskovka

Usměji se, když mi Krysa odpoví na moji stěžejní otázku, něco co pro mne má význam. Vlastně ani nevím proč, možná nostalgie možná, loajalita k dřívější lásce. I když to dopadlo jak to dopadlo. Tak to ale je v mém životě. Jak mi řekne, že je vše ok a Maraike mu dělá pilota, spadne ze mě tíha a pokývnu mu.

"Bien mon ami. Buď na ni hodnej a doufám, že se s ní už nedostanu do kontaktu. Dost bylo nostalgie."

Usměju se na něj a potáhnu s gitanesky. Úplně se mi uleví, jako když se zbavíte dokončeného úkolu. Už nikdy víc. Pak poslouchám ostatní. Popíjím koňáček, hulím na střídačku trávu a tabák. A je mi dobře. Na ty šílený sračky kterými jsme prošli už ani nemyslím.
Pro mě úkol č. 1. zabít Hanze Müllera je hotov, další dva cíle čekají.

Krysa, ale předestře své problémy a problémy Nany. Trochu se zamračím. Mrknu na Krysu i Nanu.

"Hmmm to je dost zkurvená situace a je mi to nepříjemné, mám pocit, že moje osoba v tom hraje dost blbou roli a byť nepřímo napomohl jsem tomu. Mám sice jiný úkol, ale udělal jsi pro nás tolik, že bych ti rád pomohl. Tedy pokud by jsi měl zájem jsem ti k dispozici. Prostě proto, že nejsi čurák a vždycky je lepší, když má v ruce nejlepší zbraně ten co není čurák a nebo jen trošičku jako my všichni."

Mrknu na Nanu a Jana, prostě to tak je každý je trošku čurák a nebo pipka. Jan se baví se svoji sexy ségrou o jejíž zadku se mi tuším i několikrát zdálo a prozářil i komatózní mysl. Dobré bylo, že sexy ségra potřebovala do Čech a to my taky. Dost jsem zvažoval, koho přizvu k akci Eliminace za Volňásky do nového života. Každému kdo to přijal to přineslo smrt, tedy mimo mě a Jana. A už během akce jsem si uvědomil, že Jan ví hrozně málo na to, aby mohl dokončit úkol a vyinkasovat odměnu. Je třeba to změnit.
Koho k tomu tedy ještě pozvat? Nanu? určitě jestli bude chtít, sexy ségru? to bude určitě chtít Jan a jestli bude mít zájem. Elen? Asi ano, dost pomohla a nakonec mi je i sympatická. Tak jo bude to chtít nějak opatrně navléct ať se to nedostane ven.
Prvně zajdu za sourozenci z té cikánské země. Usměju se na ně a kývnu.

"Co vše v pořádku? Jak se cítíte. To byla dobře sviňská akce. Tolik mrtvých nebylo ani při akci v Kolwezi. Jane, řekl jsi sestře co máme za úkol a co je odměna? Je to přísně důvěrné, ale jestli by jsi ji chtěl k tomu přizvat jsem s tím v pohodě budeme si, ale muset promyslet další postup. Pokud budete mít zájem. Proberte to spolu a pokud by sestra nechtěla, prosím ji aby vše nechala v tajnosti."

Poplácám Jana po zádech a jsem rád, že už není Hulkem. Pak se přesunu k Nanu.

"Olalá mon frère noir. Jen tě vidím stýská se mi po bílé čepici a Ghaně a taky po tvých, kolika, 12 sestrách? a taky po vašem Kelewele. Vlastně jsem ti volal tak pár dnů, před tou naší akcí potřeboval jsem nějaké kvéry, ale byl jsi nedostupný. Byl tu semnou Lešek Kowalský, medik od 2 roty byl s námi v Mali a Somálsku. Bohužel tu zařval. Stejně to byl borec.
Tak nějak, kdokoliv se zapojí do téhle akce velmi rychle zařve.
Co ty jak se ti daří, krom teda toho co jsem slyšel teď?"

Tiskovka...

Když mě Maurice pozdravil, tak jsem mu pokývnul zpátky. Aktuálně jsem potřeboval spíše všechno zpracovat a začít promýšlet co budu dělat dál. Když začal Krysa rozebírat stav organizace, tak jsem zpozorněl a poslouchal. Uvnitř jsem začal strašně vřít. Tři měsíce jsem byl mimo a zkurvená zasraná Hanza mi hrabala na obchody a zabíjela moje lidi.

"Zkurvení zmrdi Německý."

Vztekám se a kopnu do sebe skleničku a nalívám si automaticky další. Mám pocit, že se celý svět zhroutil a posral. Tři měsíce jsem byl mimo a celé to vyústilo v takovýhle bordel. Podle všeho musím s Krysou probrat situaci a otevřít své sklady tak, aby jsme měli nějaké šance.

"Díky Kryso. Za sebe i Jacka. Musíme probrat celou situaci a dohodnout se na koordinaci zdrojů. Co se týče Hanzy, tak patří pochcípat všichni."

"Já budu spolupracovat s Krysou. To mě poser na holý záda."

Tohle prostě musel psát sám život, protože vymyslet něco takového chce strašně chorý mozek. Sáhl jsem si pro MREčko. Vytáhl jsem menu 15, takže Mexické kuře. Ostatní začali nějak klábosit, ale já jsem je neznal a nějak jsem neměl chuť se zapojovat. Mluví o věcech a lidech, kterým nerozumím. Lepší se nezapojovat a dát si do nosu. Pokud to tady bude končit, tak je na místě nechat bar prázdný, aby ho příští návštěvník nemohl vybrat.

"Ahoj Maurici. Rád Tě vidím, i když jsem nečekal že u Krysy v bordelu. Ty o tomhle bordelu víš něco víc?"

Když nevíš ptej se kamarádů z Legií. Tam je jistota, že se dočkáš nějakých odpovědí. Pokud teda nejseš kapitán nějaké lodě na řece a nemíříš na sebe pistolí.

Rodina Kovářů je pohromadě

Z koukání na zadek, který se ukrývá pod teplákovou soupravou zdejšího nemocnice, mě vytrhl hlas. Zvedl jsem oči a po chvíli jsem našel i jeho zdroj. Petra je vzhůru. A vypadá zmateně. Krapet v ní vidím tu malou holčičku, která vypadá, že se rozpláče, když se ji něco nedaří. Koutky úst mi vystřelily do smutného úsměvu při té vzpomínce. Tolik let to už je, co byla malou holčičkou. Tolik let jsem ji neviděl. Až jsem přestal doufat. Nahnul jsem se ještě pro jedno pivo a vyrazil rovnou k Peti.
„Ahoj, Králíčku,“ usmál jsem se na ni a posadil se k ní. „Teď si odpočiň. Hlášení podáš zítra. Navíc… tipuji, že jsme tu už nějaký ten čas ztvrdli, takže… není kam spěchat. Aspoň ne dnes,“ řekl jsem a otevřel ji pivo. „Jsem rád, že jsi celá.“

Krysapárty house

Jen jsem se usmál, když mi řekl, co se mu vlastně stalo, když jej ta Japonka postřelila. Je to tvrdej chlap a ještě si z toho dělá srandu. Vzal jsem pak ze stolu ten revolver, kterej tam Krysa hodil a prohlédl si ho. "Si ho nechej, jako památku. I když... radši ne," položil jsem to pak zpátky na stůl a vzal si další pivko.
na mou poznámku ohledně kulometu se jako první ozval britský hlásek zezadu. Otočil jsem se na barové židli a uviděl, že Elen je vzhůru. konečně ji vidím bez té masky přes obličej. A je to sakra pěkná ženská. Jen jsem ji s úsměvem kývl na pozdrav a napil se piva.

"Ne..to jen..." chtěl jsem Krysovi už odpovědět ohledně Stavitelů, když přišel ten černej plešoun. Očividně se s Krysou zná, když vidím jak se rozpovídal. Asi staří obchodní partneři, nebo tak něco. Jen jsem pokrčil rameny a věnoval se pivku. Nehodlám se jim míchat do rozhovoru.
Chvíli po tom se probudil i Maurice. Chtěl jsem se s ním přivítat, ale zřejmě na mou existenci úplně sral. Vzal si pivko, ubalil brko a povídal si s ostatními. "Frantík posranej..." zavrčel jsem česky a už jen sral na jejich debatní kroužek.

Pak nám Krysa vysvětlil, jak se věci mají. Jsme ve Švýcarsku. Německo je v hovnech. Tedy víc v hovnech než předtím. Všichni si myslí, že je Krysa mrtvý. A Němčouři chtějí atomovky. Skvělé zprávy. Aspoň že neví, kde jsou nebo neví, jaké jsou kódy. Jenže na jak dlouho. Je to přeci Hanza a Reich. Jednou na to přijdou a bude zle. Tuším, co po nás bude Krysa chtít na oplátku za záchranu našich zapařených prdelí. Tenhle úkol na zabití tří debilů se posral kolosálně. Jen jsem pokýval hlavou a dorazil pivo. Už ani nevím kolikáté. Vypadá to, že to se mnou ani nic nedělá. Obvykle už po dvou se mi trochu motá hlava. Teď nic a to mám víc jak dvě. Vzal jsem si proto další. Musím se brzdit, jinak tam nic nebude za chvíli.

Nechal jsem Krysu Krysou a jen tak civěl před sebe a snažil se pít pomaleji, abych si to mohl vychutnávat. Mezitím se zezadu ozvala Elen a pak i přišla. "Ty... nemám tušení. Dostal jsem broky do břicha, takže mi tekly hovna skrze břicho ven. Pak... je to divný. Nacisti, doktoři, roztřískaná laborka, mutanti co si ze mě ukousli a taky zezelenali. Pak přišel Fenrir, narval jsem mu granát do huby a při výbuchu přišel o nohy... a pak... je to divný. Moc si toho pak už nepamatuju. Jen... že běžím... šílený hlad a neovladatelná chuť na krev... Pak už jen jak si plavu v nádrži a doktoři," shrnul jsem v kostce co se stalo v Komplexu a trochu upil pivka. "Jo a taky... nějakej vlak... tebe od krve... aa... jak se plazím rozbitým vlakem..." pokrčil jsem rameny a prohlédl si naši Britku pořádně. Hlavně zadek, když se pak skláněla pod pult. "Bez toho šátku vypadáš líp," zazubil jsem se na ni.

Krysova tiskovka

Kamila stále leží na gauči a oddychuje. Vypadá v pořádku, ale hrozně unaveně.

Krysa vás pozoruje s ledovým klidem. V jedné ruce svírá hrdlo pivní flašky a kinklá s ní ze strany na stranu v pravidelném tempu. Ve jeho druhé ruce hoří cigareta. A on se tváří přinejmenším zamyšleně.

Jako první upoutá jeho pozornost Jan. Krysa si pečlivě vyslechne jeho slova a když Jan zmíní, že je mu dlužen tak odmítavě zavrtí hlavou. “Leda hovno kamaráde.“ zachechtá se a dá si loka. Při zmínce o Yee se bolestivě zašklebí. “Jsem v relativním cajku, kripl, ale žiju.“ přisadí si na tohle téma a z kapsy vytáhne revolver, kterým ho asiatka postřelila. “Malá ráže, ale dokázala skolit celou mašinerii.“ prohlédne si revolver a hodí ho na stůl.
“Na kulomet se vyser vole. Mám pro tebe přichystaný lepší hračky, vlastně pro vás všechny, ale vo tom pozdějc.“ mávne rukou Krysa. “A Stavitele fakt neznám. Nějaká nová sekta ?“

Jako další se ozve Nana a když zanadává, tak Krysova tvář ožije samolibým úsměvem. “Věděl jsem, že budeš rád.“ zazubí se Krysa a jak řeč přejde k Nanovým mužům úsměv ochabne.
“Tři měsíce Nano. A tvoje ochranka...Hanza je dostala, přišli jsme pozdě. Jacek ještě žije, ale přesouvají ho....snažím se ho dostat ven.“ řekne Krysa a stiskne zuby, jako by ho na jazyku pálilo něco, co nechce říct.
“Doufám, že teď se nenasereš, ale s tim shitem, co přišel jsem byl nucenej dočasně přebrat nějaký tvý sklady. Hanza doluje z Jacka ten zbytek vo kterým nevěděli...ale furt jsou tvoje. Stejně jako ta cihla.“ vypraví se sebe Krysa klidným tónem.

Jeho pohled se přesune na Maurice. “Ber to jako splátku, za tu akci v Edinburghu.“ mrkne Krysa a nasledná slova poválí s kouřem na jazyku. “Je v pohodě. Terapeut, prášky a chvíle relaxu jí daly do klidu. Dělá mi osobního pilota.“ ubezpečí ho Krysa.

Zavrtí se na vozíku, típne cigaretu a prsty na rukou o sebe zapruží. “Chtěl jsem to udělat později, ale máte moc otázek, který vyžadují odpovědi.“ povzdechne si Krysa a přeměří vás pohledem.
“Ta nešťastná situace v Ticket to Shit měla daleko větší následky, než to, že chčiju bokem a haksnu mám nadosmrti vodjebanou. Chcípnul sem...na dvě minuty, ale chcípnul.“ odříkává a jeho pohled je upřený kamsi do prázdna “I tak to, ale stačilo na to, aby se ten hoax rozšířil. Mý kámoši z Hanzy začali vokamžitě přebírat kontrolu nad mejma kšeftama a chtěli to, co drželo Reich v šachu. Atomovky. Nenašli kódy ani místa. Reich, kterýmu nikdo nedržel koule začal běsnit a do toho ta vaše akce....zkrátka...Reich a Hanza přebíraj kšefty mě a Nany. Oboum nám ještě něco zůstává. A Německo je posraná válečná zóna. My jsme ve Švýcarsku a pomalu mi dochází prostředky, jak to tu udržovat v chodu. Tahle párty je vlastně takový goodbye.“ pokrčí Krysa rameny. “Ale ! Tim si nenechte zkurvit den. Radujte se a bavte se. Nějakej čas ještě máme a vy to potřebujete. Já musim dohlídnout, aby všechno klapalo. Uvidíme se, kdyžtak ráno.“ pokyne vám Krysa a docvakne pivo, kterým významně klapne o stolek. “Jestli teda nemáte něco urgentního. Jinak z jídla máme jen MREčka. Jsou pod barem. A je tam i lednice s nealkem, kdyby někdo potřeboval brzdu. Jo a támhlety dveře vzadu vedou do cimer. Pro každého jedna. “ píchne prstem příslušným směrem a pokud nemáte dotazy odjede na křesle pryč z místnosti.

Kapitola II.: Banzai!!

Breeze leží natažená na gauči podél mého těla a znuděně hledí do místnosti. Když se pak začnou ostatní probouzet, ocas se jí bláznivě rozkmitá a vesele zvedne hlavu. Jsem poslední, kdo spí, tak si popoleze blíž a začne mi olizovat bradu. "No jooo, taky tě mám ráda." Obejmu jí stále se zavřenýma očima, za účelem jí zastavit od olizování. Moc se mi to nedaří. "Vždyť už vstávám," pronesu rozespale. Posadím se a promnu si oči. "Zdál se mi fakt divný sen..." Zamžourám do místnosti. Tady to neznám. Počkat. Zaostřím. Rozhlédnu se po ostatních a chvilku jen tak mlčky poslouchám.

Ne. Nebyl to sen... Jazykem si z vnitřní strany zkontroluju zuby a s upřeným, trochu nepřítomným, pohledem na svou ruku pomalu hýbu prsty a zápěstím. Breeze si lehne vedle mě a hlavu uloží do mého klína, když vycítí moji náladu. Obličej mám skloněný dolů k ní a tak jí mezi uši dopadne pár slz. Já vím, jeden by si řekl: To už zase brečí? Vždyť nedělá nic jinýho... Ale divíte se mi? Byla se mnou tehdy, když se to stalo. Dlouhé roky jsme měly jenom jedna druhou. A teď? Skoro jsem o ní přišla. Hned dvakrát během jedné hodiny. A sama jsem to nemusela přežít. Takže ano, zase brečím. Tentokrát je to ale úlevou a štěstím, že jsme naživu. Ona, já a vlastně všichni ostatní. I když se neznáme dlouho, když šlo do tuhého, kryli jsme si záda navzájem. Každý máme podíl na tom, že jsme se dostali tak daleko. Dolehne mi k uším, že kluci jsou zpátky doma. To je dobře. Je mi teď vlastně i nějak ukradený, jestli dostanu ty prachy. Kdo ví, kde jsme a jestli se tam vůbec vrátíme zpátky. I když bych je ráda někdy viděla takhle pohromadě. Šťastnou rodinku. Mě už se tohle splnit nemůže. Podívám se na Krysu pohledem plným vděku. Jestli se nepletu, je to ten, kterého nakládali před hospodou zraněného. Jestli ho léčili tady, možná je to nějaké středisko Hanzy. Možná je to jeho středisko, Rollse. Přece Mrož říkal, že má i atomové hlavice. Nemám ale potřebu vyzvídat. Žijeme? Žijeme. Víc nepotřebuju. Otřu si nenápadně slzy a hladím Breeze po hlavě.

"Jestli se nepletu, nechával jsi ho na tom vojenským stanovišti,," doplním k Johnymu. Prohlédnu si ho pořádně. Přece jenom z něj byl docela chlupáč. Pořád ho neopustila nazelenalá barva. Hlavně v očích. Zmizela mu jizva z tváře a nejsem si tím jistá, ale vypadá větší a mohutnější. A plešatější. "Co se tam vůbec stalo? Co ti provedli?" zeptám se zvědavě a ustaraně zároveň. Přizvednu Breeze hlavu, zvednu se a dojdu k baru. Pohledem zkouknu, jestli tu vůbec mají něco nealko. Nezlobila bych se za starou dobrou limonádu. Breeze se mě drží jak můj stín. Po takový době, mě nehodlá opustit ani na krok.

Ať už limču najdu nebo ne, otočím se i na Maurice. "Nevím jestli se to nezamluvilo, ale díky, že jsi se postaral o Breeze." Ta se zvedne na zadní, předníma se opře o pult a štěkne. Jestli to je pro potvrzení mých slov nebo jako rýpnutí do Maurice, to ví jen oni dva. Zůstanu chvíli lokty opřená o pult, trochu prohnutá, abych si protáhla záda.