Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Luisa nevěděla, kdy to celé skončilo, její utlumený mozek reagoval na podněty a těžko říci, ve které chvíli její mysl řekla dost a ona omdlela. Všechno se rozplynulo jako sen, ale když znovu procitla, scéna byla úplně jiná, než předtím. První čeho si všimla, byl čerstvý vzduch. První nádech byl jako požehnání, slabě ještě cítila omamné byliny a pach sexu ale většinou to byla vůně deště a chladné noci.
Byla někde venku?
Když otevřela oči, čekalo ji zklamání. Ležela pořád na tom stejném místě na oltáři napůl zakrytá pláštěm, který se přes ni přeléval jako ropná skvrna. Jakmile otočila hlavu, viděla sochu převrácenou na zemi a z části ohořelou, protože hlava démona dopadla do jednoho z ohnišť. Kolem na zemi byla mrtvá nahá těla doslova roztrhaná na kusy. Všude byly orgány a kamenná podlaha nebyla vidět skrze moře krve. Nikdo nezůstal živý kromě ní.
Kdo to udělal? Proč je ona jediná naživu? Kde je Mariana? Ať se Luisa snažila sebevíc, nikde sestru neviděla, možná, že ona unikla té hrůze, říkala si. V čas se vzpamatovala a v hanbě prchla.

Těla však nebyla jediná podivná věc. Celá stěna za její hlavou byla zničená a to hned ve dvou patrech, jelikož se nacházela ve sklepě, něco velkého se dostalo do místnosti nad nimi a udělalo si vlastní vchod, aby si tu dopřálo, co hrdlo ráčí. Dřevěná prkna, omítka a kameny se válely mezi mrtvými, na které spadl strop.
Luisa měla velké štěstí, že ji to tu nepohřbilo.
Ať to však udělalo cokoliv, nechalo ji to tam, jako by zde bylo nějaké bezpečí. Pořád byla připoutaná a měla strach. Teď když účinky drogy vyprchávaly podstatně rychleji, si uvědomila, že je zde chycena a nemůže uniknout. Byla znásilněna něčím, co nedokázala pojmenovat a teď se na ní může zřítit celý tento dům a zasypat ji.
Trhla řetězy, ale okovy byly pevné spojené železným silným kruhem za její hlavou ke kusu kamene oltáře.
Když se podívala na téměř neexistující strop, viděla trámy střechy a také oblohu bez hvězd. Na tvář jí lehce dopadaly kapky deště, které se rozpíjely a míchaly s jejími slzami frustrace.
„Prosím! Slyší mě někdo? POMOC!“ křičela, prosila o záchranu, kolem přeci musela jít hlídka, město mělo strážné, a pokud něco rozbouralo dům, museli být na ulici a zjišťovat, co se stalo ne?