Andor.cz - Dračí doupě online

Pozdní návštěva opery

Jeho komentářům k mým poznámkách jsem se upřímně zasmála, a dokonce i dodala pár slov již klidným tónem: „Možná bude jednodušší si celou dokovací stanici koupit než řešit nějaké poplatky. Taková plocha bude mít i nějaká svá skladiště… Musíš si trochu představit místní noviny. Mohlo by to upoutat pozornost, která se vždy hodí.“ Intonace tónu a i to, jak jsem se tvářila ale vše naznačovalo k tomu, že to beru jako jednu z možností. Ušklíbnutí na konci již bylo jen odůvodněné myšlenkou, že na něj hodím všechno to papírování a na několik hodin se ho zbavím.

Cesta pokračovala poklidně, oba jsme měli plno svých vlastních myšlene. Jedna z těch mých směřovala směrem, kam bych se chtěla vlastně podívat… i když byla asi pravda, že najít si nějakého průvodce na plesu nebude problém. Navzdory částečné anonymitě bude rozhodně někdo, kdo si mne všimne… a bude ochoten novou neznámou tvář provést po městě. Nakonec je asi kdokoliv lepší než Levi, podívala jsem se očkem po něm a pak pokračovala ve sledování toho, jak se místní sféry prezentují svým obydlím. Výhoda širokých ulic bylo rozhodně to, že náš kočí neměl problém udržet tu notnou rychlost, kterou si nastavil a zastavoval jen v těch nejnutnějších momentech…
Obyvatelé tohoto města nešetří místem a ani materiály. Jeden indikátor, že si s mnoha budu rozumět, nepodložená myšlenka, spíše očekávání s pohledem vůči jednotlivým věžím, které nemálo budov mělo. Mají snad nějaký vyšší význam? Bylo jich zde nespočet… Možná něco spojeného s náboženstvím? Kompletně jiný architektonický styl byl rozhodně zajímavý a i když byla možnost zeptat se mého společníka, věděla jsem, že odpověď by byla nejspíše napůl vtip. Jistě mi o tom někdo jiný rád řekne více, ujistila jsem se sebe sama v moment, kdy se kočár zastavil a já poznala, že jsme na místě.

Budova byla jistě jedním skvostem tohoto města, a i pro laika v architektuře jako jsem byla já, samotná budova byla rozhodně impozantní. Nabídnutou ruku jsem přijala a vystoupila se slovy: „Kdybys mi řekl název předem, nejspíše bych si ji stejně představila menší,“ usmála jsem se, zavěsila se za jeho roku a vstoupila do opery. Je na čase poznat i obyvatelstvo tohoto města… krom vzhledu mne možná prozradí i akcent, který bude asi dost odlišný. Předpokládám, že někdo mne už očekává… Zenith byla vidět v oblacích nějakou dobu a to, že sem přiletí muselo být stejně avizováno. Jen ne asi každý čekal, že se hned dostavím sem. Tedy… Levi mi to též řekl na poslední chvíli.

Opera

Lilith von Aldithley

„Ale jistěže budeš moci. Stačí se mi ztratit mezi ostatními a budeš volná jako pták. A to zírání si vyprošuji. Je rozdíl mezi obdivem a bohapustým zíráním. Nejsme na tržišti.“ Odpoví ti Levi hravě a na tváři se mu rozhostí vítězoslavný výraz, když přijmeš jeho rámě a necháš se vést ke kočáru.

 

„Slyšel jsem, že tví rodiče vidí příležitosti hlavní v na jihu. No, nedá se jim upřít, že je tam určitě v tuhle dobu příjemněji.“ Prohodí Levi konverzačně, zatímco si ostentativně upravuje kožené rukavice na rukou.

 

„Ji? No tady. Je tu velký prostor pro dokování vzducholodí. Samozřejmě zrovna za místo pro takový kolos to nebude levné, ale jistě se to na vyúčtování mezi ostatními položkami hravě ztratí. Jistě, jistě, mám nějaká skladiště. Za koho mě máš?“ Rozhodí rukama, než pokračuje. „Co ti vadí na mém sídle? Ale, dobře, jak si lady přeje. Pokud budeš chtít, domluvím nějaké lidi, aby přesunuli tvé zboží do jednoho z mých skladišť. Ale detaily bych projednal až zítra. Nevím jak ty, ale po celé té dlouhé cestě je práce to poslední, o čem chci diskutovat.“ Ušklíbne se trochu kysele. Je to Levi jako vždy. Prvně zábava a pak práce. Přesto uměl být někdy až nečekaně efektivní. V obou záležitostech.

 

„Ano, nedělám si iluze, že o tvé přítomnosti nebude pár osob v sále už vědět. Vlastně to je docela jisté. Na druhou stranu, pokud budou něco chtít, tak přijdou za tebou. Tedy… Ty masky to docela komplikují. Plány na zítra? Popravdě jsem ti chtěl dát prostor na to si prohlédnout město a odpočinout si po cestě, a především prohýřeném večeru. Já se tedy rozhodně zítra nikam nechystám.“ Opře se pohodlně do sedačky a stejně jako ty se zahledí na zasněžené ulice, které ubíhají za okénkem. „Brzy si zvykneš.“ Zamručí pak jen, zatímco se s vámi kočár žene do centra Nového Jeruzaléma.

 

Obyčejné ulice a nijak zajímavé domy časem nahradí jiné. Vysoké a rozlehlejší. Každých pár kilometrů se město mění a vaše okolí se stává honosnějším. Ulice jsou širší. Okolí je upravené, sníh povětšinou odmetený a domy nahradila honosná sídla, která jsou povětšinou skrytá za vysokými cihlovými zdmi. Projíždíte několik velkých náměstí s fontánami a sousošími uprostřed. Všímáš si, že místní architektura často využívá zdobných gotických prvků a vysokých věží, které daly dnes vašim pilotům pořádně zabrat. Rozhodně se musí nechat, že v tomhle městě peníze budou a nemalé.

 

Nakonec s vámi kočár zastaví. Kolem vás je slyšet ruch a zvuky kopyt od dalších projíždějících kočárů. Sluha vám brzy otevře dveře a ty vystoupíš opět do mrazivého počasí. Před vámi se klene vysoká majestátní budova s vysokými obloukovými okny, jenž se táhne prakticky přes celá jeden blok. Být někde jinde, myslela by sis, že jste museli zastavit před nějakou podivnou katedrálou, ale po své vyjížďce Novým Jeruzalémem sis už stihla uvědomit, že tohle bude prostě místní kolorit. Zdejší obyvatelé asi tíhnou k podobně laděným a trochu naddimenzovaným stavbám.

 

Levi, který si už také nasadil masku, vystoupí první, aby ti pomohl z vozu. Před vámi je krátké široké schodiště, po kterém už stoupají další lidé. Honosné róby a zlaté šperky se lesknou ve světle plynových lamp a vzrušené rozhovory se nesou ze všech stran.

 

„Vítej ve Velké jeruzalémské opeře.“ Usměje se na tebe Levi z pod masky a vyrazí společně s tebou do schodů.

Chladná realita

Krom poslouchání jeho plánu pro dnešní večer jsem po něm hodila ostrý pohled, když mne oslovil Lili. Věděl moc dobře, že by neměl pokoušet svoje štěstí a jeho odkašlání s rychlým krokem z mé místnosti mi prozradil, že se chtěl vyhnout odplaty.

Natalie a její zkušenost s tím, jak bych se měla prezentovat, mne připravila v přijatelném časem a Levi mi aspoň pomohl s tím nejjednodušší. S kabátem. Mohla jsem mu aspoň vrátit nejapný komentář: „Komentář, jestli jsem byla spokojená já se svým doprovodem se dozvíš na konci dne… pokud se od tebe budu moct vzdálit více než na deset metrů bez toho, abys na mne nezíral, budu to brát jako úspěch celého večera. Aspoň vše lze svést na skutečnost, že můj doprovod je jednoduše okouzlen tím, jak vypadám.“

Nabídnutou ruku záhy trochu skepticky přijmu. Vím, jak bych se s doprovodem měla chovat, ale byl to Levi. Dokud to snad nezačne rozebírat, byla jsem vždy ochotná takovéto situace tolerovat.


Teplá náruč mé vzducholodě se obrátila v chladnou realitu a i když jsem si to nechtěla přiznat, pevnější sevření jeho ruky byl dobrý indikátor, že zas tak velký teplotní skok jsem nečekala.
Krátké zastavení, kdy můj pohled skončil na několika lidech v uniformách, které patřili barevně mé posádce. Očividně se hádající s jinak oděnou skupinkou, a i když jsem je nebyla schopná slyšet ani cucky vášnivé konverzace, která probíhala, tak, prsty ukazující na nás, vzducholodě okolo a všude okolo mi dokázalo osvětlit tuto situaci. Očividně nás chce někdo stáhnout z kůže za to, že blokujeme nejeden prostor pro jiné vzducholodě… pohled se stočil v kočáru, kdy krok byl bez rozporu o něco rychlejší než na palubě.
S pomocí Leviho jsem se dostala dovnitř, a i když v kočáru nebylo nejtepleji, nebičoval nás aspoň studený vítr.
Ruce schované v kožichu s doprovodem komentáře ohledně této situace: „V posledních měsících to byly o poznání teplejší kraje…“

Chvilka ticha, kdy jsem se potřebovala trochu zahřát, využívajíc situaci k dalšímu dotazu “Máš už nějaký plán na to, kde ji nechat,“ rukou jsem ukázala směrem k našemu dopravnímu prostředku, od kterého jsme se vzdalovali a záhy dodala: „Nemluvě o dalších, pokud sem budeme chtít něco dostat. Předpokládám, že máš nějaké skladiště po městě, ale nerada bych měla skupinky lidí zírající do mých oken. A ne, tam, kde bydlíš, nepřipadá v úvahu,“ rovnou zamítající myšlenku, že se ubytuji u něj.

Jakmile mi představil svůj plán, mohla jsem pokračovat dalším tématem, nebo spíše upřesněním plánu na večer.
„Prezentovat se cizím jménem rozhodně nebudu, ale dám na tvou radu se neprezentovat jménem mé rodiny. Aspoň pro dnešek. Očekávám ale, že ti bystřejší si spojí přílet této vzducholodě, tvůj status vůči mé rodině a to, že i když nejsem na očích tak, jako moji rodiče, potomka mají jenom jednoho.“

Zahledím se na zasněžené ulice a dodám: „Zítřek již máš pro mne též naplánovaný, nebo máš nějaké osobní plány?“ Usměji se bez toho, abych mu darovala pohled a krátce vydechnu na sklo, které se zamlží.
„Sníh jsem neviděla dost dlouho… pár let to bude…“