Andor.cz - Dračí doupě online

„Hmm, Jeruzalém umí každého překvapit.“ Opětuje ti Levi sebevědomý úsměv, zatímco se do něj zavěsíš a vystoupáte schody vzhůru. Vstoupíte do rozhlehlé vstupní haly, kde už si vaše kabáty převezme skupina sluhů v slavnostních stejnokrojích a Levi jim ukáže pozvánku. Stropy jsou zde vysoké a skrz vitrážová okna sem proniká trocha toho světla z venku. Jistě by to ve dne byl ve dne zajímavější pohled, ale to teď bohatě vynahrazují všudypřítomné nástěnné lampy s křišťálovými ověsy. Ačkoliv je to rozlehlý prostor, vidíš, že lidé proudí dál kamsi do budovy a stejně tak je následujete i vy dva s Levim.

Až po průchodu širokými dveřmi se před vámi otevře hlavní sál. Je skutečně obrovský. Velký vzdušný prostor je po stranách lemován zdobnými sloupy s korintskými hlavicemi a stěny jsou vyvedené v tmavě modrých barvách se zlatými jemnými vzory. Nad tím vším se z lomeného stropu spouští na řetězech majestátní křišťálové lustry, vedle kterých nástěnné lampy ve vstupním sále blednou závistí. Všude kolem vás to šumí hovory a vzduchem se nese směsice parfémů a kolínských.

Rozhlížíš se kolem a vidíš kolem sebe spoustu neznámých lidí se zdobnými maskami. Někteří spolu čile konverzují, jiní kráčí jistě vpřed, aniž by se ohlíželi, ale jsou tu i tací, kteří těkají pohledy všude kolem sebe jako dítě, které se ocitlo v cukrárně a nasávají tuhle nezvyklou atmosféru opulence. Sama musíš přiznat, že něco takového jsi v životě ještě neviděla. A zjevně nejsi jediná.

„Křišťálový sál… Nemyslel jsem, že ho někdy uvidím na vlastní oči.“ Nakloní se k tobě Levi a šeptne s neskrývaným obdivem. „Pro koho jiného by ale něco takového otevřeli než pro Farnhama.“ Dodá a zase se narovná, aby se zvědavě rozhlédl kolem. Vypadá to skoro jako kdyby někoho nebo snad něco hledal, ale po pár chvílích marné snahy jen nespokojeně nakrčí rty.

„Kde by jen mohla být část s občerstvením… Co?“ Pohlédne na tebe lehce uraženě, když zachytí tvůj pohled. „Sama moc dobře víš, že lety vzducholodí mi nedělají zrovna dobře a příliš toho nesním. Na rozdíl od tebe jsem rád, že jsem konečně z toho ďáblova stroje pryč.“ Ušklíbne se s nadsázkou. Ano ďáblovy stroje. Často se tak říkalo některým kouskům z vaší produkce, a to docela často. Odnepaměti ale platilo, že lidé se báli toho, čemu nerozuměli.

„Přidáš se ke mně, L… můj drahý doprovode? A nebo se tu vrhneš do džungle sama?“ Zeptá se tě Levi.

Když se rozhlédneš, je těžké najít něco, čeho se na první dobrou chytit. Z jednoho směru, kam také proudí nejvíce lidí, slyšíš zvuky hudby. Snad opravdového orchestru. V této části lidé více postávají po skupinkách a diskutují o všemožných záležitostech. Často také zahlédneš jejich pohledy, které čas od času kloužou po honosném prostoru, ve kterém právě jste.

Mezi lidmi se proplétají číšníci s podnosy plnými sklenek s nápoji. A když se tak rozhlížíš, všimneš si podivné scény. Zatímco číšník prochází kolem jedné docela hlasitě se bavící skupinky, jedna ze sklenek se převrátí a vyleje se korpulentní dámě přímo za krk. Tedy ne úplně převrhne. Když si to celé přehraješ znovu, přišlo ti, jako kdyby se prvně přesunula mimo podnos do volného vzduchu a až pak převrhla. Číšník přeci nešel tak blízko, ale… Takové věci nejsou možné. A nebo snad ve tvém novém světe jsou?

Dáma vydá nervy drásající výkřik a začne hystericky nadávat. Koutkem oka jen zaznamenáš maskovaného muže, který se ležérně opírá o několik metrů dál o mramorový sloup, jak se pobaveně uchechtne.

„Nepříjemné…“ Ozve se opět Leviho hlas, zatímco hlasitě trpící dámu přejede nezaujatým pohledem. „Takže? Občerstvení ano nebo ne?“

Lilith von Aldithley

„Ale jistěže budeš moci. Stačí se mi ztratit mezi ostatními a budeš volná jako pták. A to zírání si vyprošuji. Je rozdíl mezi obdivem a bohapustým zíráním. Nejsme na tržišti.“ Odpoví ti Levi hravě a na tváři se mu rozhostí vítězoslavný výraz, když přijmeš jeho rámě a necháš se vést ke kočáru.

„Slyšel jsem, že tví rodiče vidí příležitosti hlavní v na jihu. No, nedá se jim upřít, že je tam určitě v tuhle dobu příjemněji.“ Prohodí Levi konverzačně, zatímco si ostentativně upravuje kožené rukavice na rukou.

„Ji? No tady. Je tu velký prostor pro dokování vzducholodí. Samozřejmě zrovna za místo pro takový kolos to nebude levné, ale jistě se to na vyúčtování mezi ostatními položkami hravě ztratí. Jistě, jistě, mám nějaká skladiště. Za koho mě máš?“ Rozhodí rukama, než pokračuje. „Co ti vadí na mém sídle? Ale, dobře, jak si lady přeje. Pokud budeš chtít, domluvím nějaké lidi, aby přesunuli tvé zboží do jednoho z mých skladišť. Ale detaily bych projednal až zítra. Nevím jak ty, ale po celé té dlouhé cestě je práce to poslední, o čem chci diskutovat.“ Ušklíbne se trochu kysele. Je to Levi jako vždy. Prvně zábava a pak práce. Přesto uměl být někdy až nečekaně efektivní. V obou záležitostech.

„Ano, nedělám si iluze, že o tvé přítomnosti nebude pár osob v sále už vědět. Vlastně to je docela jisté. Na druhou stranu, pokud budou něco chtít, tak přijdou za tebou. Tedy… Ty masky to docela komplikují. Plány na zítra? Popravdě jsem ti chtěl dát prostor na to si prohlédnout město a odpočinout si po cestě, a především prohýřeném večeru. Já se tedy rozhodně zítra nikam nechystám.“ Opře se pohodlně do sedačky a stejně jako ty se zahledí na zasněžené ulice, které ubíhají za okénkem. „Brzy si zvykneš.“ Zamručí pak jen, zatímco se s vámi kočár žene do centra Nového Jeruzaléma.

Obyčejné ulice a nijak zajímavé domy časem nahradí jiné. Vysoké a rozlehlejší. Každých pár kilometrů se město mění a vaše okolí se stává honosnějším. Ulice jsou širší. Okolí je upravené, sníh povětšinou odmetený a domy nahradila honosná sídla, která jsou povětšinou skrytá za vysokými cihlovými zdmi. Projíždíte několik velkých náměstí s fontánami a sousošími uprostřed. Všímáš si, že místní architektura často využívá zdobných gotických prvků a vysokých věží, které daly dnes vašim pilotům pořádně zabrat. Rozhodně se musí nechat, že v tomhle městě peníze budou a nemalé.

Nakonec s vámi kočár zastaví. Kolem vás je slyšet ruch a zvuky kopyt od dalších projíždějících kočárů. Sluha vám brzy otevře dveře a ty vystoupíš opět do mrazivého počasí. Před vámi se klene vysoká majestátní budova s vysokými obloukovými okny, jenž se táhne prakticky přes celá jeden blok. Být někde jinde, myslela by sis, že jste museli zastavit před nějakou podivnou katedrálou, ale po své vyjížďce Novým Jeruzalémem sis už stihla uvědomit, že tohle bude prostě místní kolorit. Zdejší obyvatelé asi tíhnou k podobně laděným a trochu naddimenzovaným stavbám.

Levi, který si už také nasadil masku, vystoupí první, aby ti pomohl z vozu. Před vámi je krátké široké schodiště, po kterém už stoupají další lidé. Honosné róby a zlaté šperky se lesknou ve světle plynových lamp a vzrušené rozhovory se nesou ze všech stran.