Andor.cz - Dračí doupě online

Lilith von Aldithley

„Ale jistěže budeš moci. Stačí se mi ztratit mezi ostatními a budeš volná jako pták. A to zírání si vyprošuji. Je rozdíl mezi obdivem a bohapustým zíráním. Nejsme na tržišti.“ Odpoví ti Levi hravě a na tváři se mu rozhostí vítězoslavný výraz, když přijmeš jeho rámě a necháš se vést ke kočáru.

„Slyšel jsem, že tví rodiče vidí příležitosti hlavní v na jihu. No, nedá se jim upřít, že je tam určitě v tuhle dobu příjemněji.“ Prohodí Levi konverzačně, zatímco si ostentativně upravuje kožené rukavice na rukou.

„Ji? No tady. Je tu velký prostor pro dokování vzducholodí. Samozřejmě zrovna za místo pro takový kolos to nebude levné, ale jistě se to na vyúčtování mezi ostatními položkami hravě ztratí. Jistě, jistě, mám nějaká skladiště. Za koho mě máš?“ Rozhodí rukama, než pokračuje. „Co ti vadí na mém sídle? Ale, dobře, jak si lady přeje. Pokud budeš chtít, domluvím nějaké lidi, aby přesunuli tvé zboží do jednoho z mých skladišť. Ale detaily bych projednal až zítra. Nevím jak ty, ale po celé té dlouhé cestě je práce to poslední, o čem chci diskutovat.“ Ušklíbne se trochu kysele. Je to Levi jako vždy. Prvně zábava a pak práce. Přesto uměl být někdy až nečekaně efektivní. V obou záležitostech.

„Ano, nedělám si iluze, že o tvé přítomnosti nebude pár osob v sále už vědět. Vlastně to je docela jisté. Na druhou stranu, pokud budou něco chtít, tak přijdou za tebou. Tedy… Ty masky to docela komplikují. Plány na zítra? Popravdě jsem ti chtěl dát prostor na to si prohlédnout město a odpočinout si po cestě, a především prohýřeném večeru. Já se tedy rozhodně zítra nikam nechystám.“ Opře se pohodlně do sedačky a stejně jako ty se zahledí na zasněžené ulice, které ubíhají za okénkem. „Brzy si zvykneš.“ Zamručí pak jen, zatímco se s vámi kočár žene do centra Nového Jeruzaléma.

Obyčejné ulice a nijak zajímavé domy časem nahradí jiné. Vysoké a rozlehlejší. Každých pár kilometrů se město mění a vaše okolí se stává honosnějším. Ulice jsou širší. Okolí je upravené, sníh povětšinou odmetený a domy nahradila honosná sídla, která jsou povětšinou skrytá za vysokými cihlovými zdmi. Projíždíte několik velkých náměstí s fontánami a sousošími uprostřed. Všímáš si, že místní architektura často využívá zdobných gotických prvků a vysokých věží, které daly dnes vašim pilotům pořádně zabrat. Rozhodně se musí nechat, že v tomhle městě peníze budou a nemalé.

Nakonec s vámi kočár zastaví. Kolem vás je slyšet ruch a zvuky kopyt od dalších projíždějících kočárů. Sluha vám brzy otevře dveře a ty vystoupíš opět do mrazivého počasí. Před vámi se klene vysoká majestátní budova s vysokými obloukovými okny, jenž se táhne prakticky přes celá jeden blok. Být někde jinde, myslela by sis, že jste museli zastavit před nějakou podivnou katedrálou, ale po své vyjížďce Novým Jeruzalémem sis už stihla uvědomit, že tohle bude prostě místní kolorit. Zdejší obyvatelé asi tíhnou k podobně laděným a trochu naddimenzovaným stavbám.

Levi, který si už také nasadil masku, vystoupí první, aby ti pomohl z vozu. Před vámi je krátké široké schodiště, po kterém už stoupají další lidé. Honosné róby a zlaté šperky se lesknou ve světle plynových lamp a vzrušené rozhovory se nesou ze všech stran.

Lilith von Aldithley

„Hmm, je pravda, že se piloti dnes museli otáčet. Prolétat na přistání přímo Novým Jeruzalémem s něčím takovým není zrovna med. Na druhou stranu můžeme být rádi, že jsme s sebou nevzali jednu z těch věží.“ Projde Levi do tvého pokoje zjevně nepříliš znepokojen tím, že se tu chystáš a zahleděl se až příliš nuceně na knihovnu, jejíž obsah začal zkoumat, zatímco ty jsi zaplula za paraván.

„Ne, nemělo. Tentokrát mi doprovod děláš ty. Přesně jak říkáš, pozvaný jsem já. Výhody toho, že jsem místní. Alespoň tak trochu.“ Ušklíbne se, zatímco prstem přejíždí pomalu po hřbetech knih a čte si jejich názvy. „Nikdo samozřejmě nezmínil, že přijedeš. Přesto… měla by si vědět, že jeruzalémští jsou dost.. mno… ač je tohle město plné přistěhovalců, kteří sem proudí každý den, místní smetánka si potrpí na své kořeny zde. A čím hlouběji tohle celé město prorůstají, tím lépe. Proto bych být tebou nečekal nějaké přehnané servilnosti. Rozhodně ne od těch z důležitých rodů.“ Pokračuje dál obšírně, zatímco se za tebou připojí Natalie, která ti začne pomáhat do šatů.

„Hmm, tak zaprvé, městu vládne Rada Sedmi. Oficiálně se jedná o volitelné pozice, ale oba víme, jak demokracie funguje, že? Tito lidé jsou ty nejmocnější osoby v tomto městě a tím nepřeháním. Myslím, že jsi ještě neslyšela o místní tajné policii a doufám, že ani nebudeš muset.“ Zavadí pohledem o zástěnu, za kterou se připravuješ, než se zase začne věnovat knihovně.

„Ples pořádá sir Farnham. Dovolím si říct, že asi nejvlivnější muž města. Moc toho ale o něm nevím. Má rád své soukromí. Myslím že tvá rodina už nějaké kontakty v minulosti měla minimálně s Wickhamem a lady Barnett, ale detaily neznám. Každopádně je to ale maškarní ples. Kdo ví, s kým se budeš bavit. Je to ideální místo na to, aby sis oťukala místní společnost, aniž by si věděla, s kým jednáš a oni také. Chyby se tu jistě ztratí. Anonymita dost věcí promíjí.“ Pousměje se.

„Takže bych zatím rodinné jméno nechal na jiné dny. Je to ale nakonec samozřejmě tvá volba, Lili.“ Použije schválně tohle familiární oslovení a pak si odkašle. „Ale nebudu tě rušit. Také se musím připravit a myslím, že Natalie ještě čeká práce s účesem. Věci, které vám ženám skutečně nezávidím.“ Povzdechne si a opustí místnost, aby Natalie začala vyskládávat z dřevěné krabičky spoustu sponek a hřebenů, protože složité večerní účesy chtějí čas.

Po čase příležitostného tahání, česání a natáčení vlasů na kulmu se Natalie vrhne na líčení. Naštěstí jsi ještě mladá, a tak není třeba této činnosti věnovat moc času, aby byl výsledek více než uspokojivý. Nakonec si připneš s její pomocí masku, aby se opět ozvalo zaklepání a za dveřmi už stál Levi. Na sobě má tmavě zelený až skoro černý oblek, pod kterým je na bílé košili vidět brokátová vesta v bronzovém odstínu. Masku drží v rukou a usmívá se.

„Myslím, že dnes budu se svým doprovodem spokojen.“ Prohodí potěšeně, když tě vidí a natáhne se po tvém vyzvání po kabátu, do kterého ti pomůže se obléci, aby ti pak nabídl rámě a trochu pobaveně při tom dodal. „Asi jsem ti ještě neříkal, jaká zima umí v Jeruzalémě být… Každopádně, kočár už je přistaven.

Sejdete po kovových schůdcích vedoucích ze vzducholodi a opře se do vás mrazivý vítr, který s sebou nese i spoustu bílých vloček. Možná Levi přeci jen nelhal. Na velké vybetonované ploše, kde už je kotvícími lany bezpečně zajištěná vaše vzducholoď, stojí kočár, do kterého ti Levi pomůže nastoupit, aby za vámi jeden ze sluhů pak zavřel dveře. Za chvíli pak sebou kočár trhne a vy vyrazíte do zasněžených nočních ulic Nového Jeruzaléma.