Verše: Plány v plánech plánů

"Dumah... Rád tě vidím." Ah. I přes veškeré své odhodlání kmitnu ke Kamaelovi pohledem, když kolem něj procházím a slabě se pousměji - jakkoliv stačí okamžik a zpátky je má pobledlá vážnost. Tiše si povzdechnu. Také ho ráda vidím, samozřejmě, že ho ráda vidím - ačkoliv bych byla mnohem raději, kdyby on takhle neviděl mě. Stydím se. Cítím na sobě Yesodův pohled, prohlíží si nás se Zerachiel a já z toho mám nepříjemný pocit, že to ví. Pocit se změní ve skutečnost, když se dotkne Zerachiel, kterou vzápětí zalije jeho vlastní síla. Do tváře se mi vloudí výraz pravého trpitele. Mlčky kývnu hlavou, když Yesod nabídne tu samou pomoc i mě a důkladně se v té chvíli vyhýbám jakémukoliv pohledu na Kamaela.

Stačí krátký dotek prstů na čele a z těla se odplaví veškerá ta nepříjemná slabost. Dlouze vydechnu, pocit úlevy je skutečně osvěžující ačkoliv morální kocovina se stále drží ve spáncích a připomíná mi, že jsem si to zasloužila. "Děkuji, Yesode," hlesnu tiše v ozvěně slov Zerachiel a narovnám se v zádech, zatímco si rudovlasou paní krve vyměníme pohled i polovičatý úsměv. Kamael zůstává stát a namísto šálku čaje se chopí slova. Jsem mu za to vděčná, jeho hlas mne vtáhne do situace, kterou tak dobře znám. Kolikrát jsme takhle spolu řešili a plánovali, co a jak je nutné udělat.

Nyní to sice není jen tak něco, zabití Lucifera se nedá s ničím z toho srovnávat, ovšem... Ne, takhle o tom nesmím přemýšlet - nikdo z nás. Je to svěřený úkol, naše svatá povinnost. Poposednu si a lokty se opřu o stůl, zatímco soustředěně svraštím obočím a semknu rty. Ano, možnosti tu jsou... Ani já se neubráním pohledu k Zerachiel a... Ne, touhle cestou nechce jít nikdo z nás. Bylo by to kruté vůči Zerachiel, vůči všemu, co mezi ní a Luciferem kdy bylo. Pošpinilo by to všechno to dobré, co se mezi nimi stalo.

Zavrtím hlavou v odpověď na otázku, kterou nikdo nevyřkl nahlas a očima kmitnu právě mezi Zerachiel a Kamaelem.

"Já," odkašlu si, "já si nemyslím, že by měl být problém Lucifera najít nebo vylákat. Jakmile mu dojde, že ho hledáme, najde si nás on sám. Znáte ho, víte jakou měl vždy slabost pro hry," vmísím se do jejich rozhovoru a prsty poklepu o stůl. "Zvláště jakmile zjistí, že... Že ho hledáte zrovna vy dva," přemýšlím nahlas. Přesně tak, jak mne to za všechny ty společné roky naučil Kamael. Podvědomě - aniž bych si to sama uvědomovala - tak směřuji svá slova především k němu.
"Jako podstatně větší problém vidím spíše to... Jak ho přemoci," vyhnu se taktně a zcela schválně slovu "zabít". "Příliš nevěřím tomu, že by se nám podařilo se s ním setkat bez účasti dalších Padlých a pak sám Lucifer... Víte jakou mocí vládne," zachmuřím se. "To už by bylo jednodušší ho prostě vyzvat na souboj a..." zarazím se, když mi dojde, že poslední věta neproběhla jen v mých myšlenkách, ale opravdu jsem tu hloupost vyslovila nahlas. "Ne. Nebylo. A ne," pohlédnu do tváře Kamaela.

Yesod, Zerachiel, Dumah

„Hmm, víš, co se říká. Tichá voda…“ Oplatí ti Kamael na moment pousmání a aspoň na pár vteřin to vypadá, že se to napětí, které tu od včera bylo, na chvíli zvedlo a dalo vám možnost se volně nadechnout. Netrvá to ale dlouho. Kamaelova tvář se opět promění do nepropustné masky, jak mrak toho, co vás čeká se zase snese dolů na vás všechny.

„Zerachiel… Ne, ještě nedorazila.“ Zakroutí generál zamítavě hlavou a prohlédne si trochu zkoumavě přicházející, pobledlou ženu. Zatím si nesedá a dál stojí opřený u sloupu snad jako kdyby někoho vyhlížel. Chvíli to trvá, než se mezi zelení vynoří další postava. Poslední do party. Dumah se blíží pomalu a se soustředěným výrazem ve tváři projde kolem Kamaela.

„Dumah… rád tě opět vidím.“ Pronese s poněkud nezvyklým výrazem ve tváři a založí ruce na hrudi, zatímco ona prochází kolem něj. Obě ženy se usadí pod střechou altánku na židle a Kamael zůstane stát. Očima zabloudí k Dumah a Zerachiel, které dnes nevypadají ve své kůži, ale mlčí, místo toho po chvíli stočí pohled k Yesodovi, který věnuje svou pozornost nově dorazivším ženám.

Stačí jeho krátký dotek, aby jejich těly projela zvláštní směsice mrazení, která přejde po chvíli v teplo a společně s tím zmizí bolest hlavy, malátnost a jakékoliv negativní následky včerejší noci, tedy alespoň ty fyzické. Místo toho je vše nahrazeno vlnou revitalizující energie. Cítíte se odpočaté jako po kvalitním, dlouhém spánku.

Kamael to celé tiše sleduje a až když je vše hotovo, nadechne se a promluví.

„Takže, jsme tu kompletně. To znamená, že všichni souhlasili s tvým požadavkem Yesode. Úkol přijímáme. Jaké budou následující kroky veliteli?“ Pustí se rovnou k věci, aniž by se posadil jako zbytek osazenstva a nabídl si čaj.

„Upřímně netuším, jaké bojové zkušenosti máš ty Yesode, ale za nás tři můžu prohlásit, že máme všichni bohaté zkušenosti z armády. Svět smrtelníků také známe vcelku dobře. Problém ale bude, jak Lucifera najít. Je to jeho území, jakkoliv si můžeme namlouvat, že není. Není bláhový. Nepřijde za jednotkou vojáků jen tak a najít ho tam, bude hledat jako jehlu v kupce sena. Pochybuji, že bude šance najít místo, kde se on a další Padlí ukrývají. Lepší by bylo ho vylákat z úkrytu, ale… jak…?“ Rozhlédne se Kamael po přísedících. Mluví klidně, věcně, prostě jako na bojovém brífinku.

„Možnosti tu jsou…“ Povzdechne si poté, co raději odvrátí pohled od Zerachiel a na moment se objeví v jeho jindy neproniknutelné masce trhliny.

„Ale… Ale nevím, jestli je tohle cesta, kterou se chci vydat.“ Dodá hořce a sklopí zamyšlený pohled k prkenné podlaze.     

Verše: C’est la vie

* * *