| |||
Verše Příliš mnoho neznámých Jestli to je dobrý nápad? Ne, není to dobrý nápad – ale jde o Lucifera. Je lepší počítat s tou horší možností. „Pak se nesmíme nechat překvapit ani my a musíme vytvořit situaci, která by pro nás byla zdánlivě nevýhodná,“ odpovím tiše Kamaelovi. Ovšem tohle jsou jen velká slova, kdo ví, jak by se to dalo udělat ve skutečnosti. Vždyť nepřátelé, proti kterým jsme dosud stáli… Nebyli naši vlastní padlí druzi. Kamael mezitím začne chodit – tak jako vždy. Kupodivu je to pro mne uvolňující, z ramen jako by mi spadlo napětí. Jen další porada, nic víc. |
| |||
Verše: Porada A pak to začne. Svým způsobem jsem za to vděčná, nemělo by smysl chodit kolem horké kaše a tuhle chvíli protahovat, takhle se můžeme soustředit na to, co se děje tady a teď. Na to, co se má stát. Kdybych tvrdila, že se to zvláštní napětí ze včerejška vytratilo, lhala bych; pořád cítím, jak tahá za rudé strunky kolem mého srdce a rozechvívá hladinu krve, ale… s každým krokem to bude snazší. Tam dole bývají věci pozoruhodně snadné. Všichni tady asi známe ten okamžik, kdy pochybnosti ustoupí a nahradí chladné odhodlání tváří v tvář povinnosti. Stalo se to v tom chrámu, stane se i to teď. Jak Lucifera poznamenal pád z nebes… je otázka, které se cíleně vyhýbám. Chci znát odpověď. Samozřejmě, že ji chci znát, ale zároveň se jí děsím více než čehokoliv jiného. Plameny ohně nakonec přemůžou i ten nejpevnější kov, překovají ho a změní k nepoznání. Je to pořád on, nebo už někdo jiný? „Hmm,“ udělám zamyšleně a na Kamaelova slova o Padlých zatřesu hlavou. „Padlí mají zbraně schopné prostřelit andělskou zbroj. Na dálku jsou teď velice nebezpeční, obzvláště pokud se jim podaří rozmístit strategicky.“ Na zmínku o Ramielovi přikývnu. Byl to dobrý přítel… Chvíli to vypadá, že bych k tomuhle ráda ještě něco dodala, ale pak pohledem sklouznu k šálku čaje a jenom se napiji. „Pokud necháme první krok na něm, mohlo by nás to dostat do nepříjemné situace,“ i když pochybuji, že existuje varianta, kdy by tahle situace nepříjemná nebyla, nepokračuji nahlas, jenom si zastrčím rudý pramen vlasů za ucho. „Souhlasím s Kamaelem. To my musíme najít jeho. A někteří z nás by pro to důvod měli, jenom si nejsem jistá, jestli je opravdu možné zatajit přítomnost zbytku…“ Představa, že bychom měli vyrazit ihned, mě zarazí. To jsem nečekala… Nezískáme nic než čas, v tom má pravdu, nejlepší by bylo vyrazit ihned a následovat stopy, které najdeme. Protože každý – dokonce i serafín – zanechává stopy, jenom je musíme umět najít. Vydechnu. Nenamítnu nic, i když jsem možná vskrytu duše právě v čas doufala. Ale rozhodnuti jsme všichni a není co odkládat. Vyčkávavým pohledem přelétnu k Yesodovi. Ať rozhodne cokoliv, kývnu. Jestli vyrazíme hned nebo později, nic nemění. |
| |||
Verše: Střet s realitou Yesod, Zerachiel, Dumah Kamael si pozorně vyslechne připomínky všech a když se na delší dobu rozhostí ticho, nabere vzduch do plic a promluví.
„To je možnost, ano. Otázka je, jestli je dobrý nápad nechat jeho udělat ten první krok. Moment překvapení bude na jeho straně. Už tak nemáme v rukou dost es. Ne proti němu.“ Otočí se nejdříve na Dumah. „Rozhodně je to ale možnost. Určitě lepší možnost než…“ Kmitne mu pohled krátce k Zerachiel. „…Než další.“ Odlepí se zády od sloupu a pomalým krokem začne přecházet po kraji altánu. Dumah ho už takto zná. Ví, že generál nezvládne přemýšlet v klidu. Ne, když jde o vážné věci.
„Padlí mají přísný zákaz vstupu do Zlatého města. Nemůžou sem být přivedeni. Jejich klíče od nebeských brán jim byly odebrány. Průchod by je zničil. Žádné k výslechu zde nenajdeme.“ Otočí se krátce na Yesoda uprostřed kroku. „Stejně tak nevím o tom, že by došlo k výslechu ve světě smrtelníků. Pokud nejsou rozkazy jiné, mají být v případě střetu zabiti. Nesmíme s nimi mluvit. Z… pochopitelných důvodů. Někteří z nás se nevrátili ze svých misí tam dole a rozhodně nezemřeli, protože pak byli zahlédnuti na straně nepřítele. Luciferův vliv je značný. Ostatně vzpomeňte na Ramiela.“ Sklouzne Kamael pohledem k Zerachiel. Všichni víte, že Ramiel je jeden z Padlých andělů, ale jen někteří z vás vědí, že to byl Luciferův přítel, který jednoho dne ze Zlatého města prostě zmizel a proslýchá se, že Luciferovi slouží.
„Nevím, jak je mocný. Padlí… by měli být slabší než my. Co jsem se s nimi párkrát střetl, nebyli nijak úctyhodnými protivníky. Většinou byla jejich výhoda v počtech. Pár problémů jsem s nimi měl… ale ne nic smrtelného. To by nám mohlo dát šanci. A souboj…“ Semkne rty a zabloudí očima k Dumah, se kterou si chvíli vyměňují tiché pohledy. „… je možnost, ale nedokážu říct, jak by dopadl. Šance by byly malé, ať už by v něm stál kdokoliv z nás, a hlavně by ho musel Lucifer před tím akceptovat. Tohle je velké coby kdyby.“ Povzdechne si dlouze.
„Pokud do toho půjdeme, musíme ho přelstít a ne čekat, až lest přichystá na nás. Musíme… musíme se tvářit, že za ním jdeme jako přátelé, a ne s úkolem ho zabít. Ideálně, aby nevěděl o nás všech. Pouze vybraných… Kdo z nás má důvod se za ním vydat? Chtít se přidat na jeho stranu?“ Zastaví se na místě a nechá svá slova doznít do ticha. „Někteří z nás ano.“ Pronese vážně.
„Obávám se, že tady ve městě nic nezjistíme. Až dole ve světě smrtelníků uvidíme, jaká je situace. Tady z oblak je strašně lehké něco plánovat, ale pak se plán střetne se surovou realitou.“ Hlas mu zhrubne.
„Veliteli, navrhuji se vyzbrojit a vyrazit. Pokud nám Tribunál nedal do rukou žádné další informace a ani zbraně, nic dalšího zde stejně nezískáme. Pouze čas.“ Založí ruce za zády a čeká. |
| |||
|
| |||
Verše Jak zabít Lucifera "Dumah... Rád tě vidím." Ah. I přes veškeré své odhodlání kmitnu ke Kamaelovi pohledem, když kolem něj procházím a slabě se pousměji - jakkoliv stačí okamžik a zpátky je má pobledlá vážnost. Tiše si povzdechnu. Také ho ráda vidím, samozřejmě, že ho ráda vidím - ačkoliv bych byla mnohem raději, kdyby on takhle neviděl mě. Stydím se. Cítím na sobě Yesodův pohled, prohlíží si nás se Zerachiel a já z toho mám nepříjemný pocit, že to ví. Pocit se změní ve skutečnost, když se dotkne Zerachiel, kterou vzápětí zalije jeho vlastní síla. Do tváře se mi vloudí výraz pravého trpitele. Mlčky kývnu hlavou, když Yesod nabídne tu samou pomoc i mě a důkladně se v té chvíli vyhýbám jakémukoliv pohledu na Kamaela. |
| |||
Verše: A nebyly by nějaké jiné? Když se ke mně Yesod natáhne, zvednu k němu pozorný pár zlatých očí. Mihne se v nich něco zvláštního, možná dokonce ostražitého, než napětí v ramenech povolí a já přeci jenom přikývnu. Není můj nepřítel, ani jím nikdy nebyl, ale… včerejšek s sebou přinesl přílivovou vlnu emocí. Mnohé ještě nestačily vyprchat, nedokázala jsem se jim postavit čelem a teď cítím, jak jejich třes čeří hladinu jezera. Dotyk na čele je příjemný. Tolik vítaná úleva mě zaplaví, únava pomine a stejně tak malátnost. Natáhnu se pro hrnek horkého čaje a napřímím se. „Děkuji, Yesode…“ hlesnu smířlivě. Při první příležitosti věnuji Dumah omluvný, polovičatý úsměv. Vcelku nepochybuji, že by ji samotnou ani nenapadlo ochutnávat z Kamaelovy karafy. Nakonec to byl vlastně překvapivě příjemný večer, mnohem příjemnější, než bych se odvážila doufat… Sama bych se akorát utápěla ve vzpomínkách a výčitkách svědomí, nemilosrdných vlnách, které by se mnou házely až do rána. Nepomohlo by to nikomu. Nepomohlo by to ani Luciferovi. Jednou mi řekl, že nemá smysl litovat minulých skutků. Lituje jich teď? A má smysl litovat těch budoucích? S Kamaelovými slovy se stáhnu zpátky do sebe. Prsty obemknu šálek pevněji, ramena se mi zhoupnou hlubším nadechnutím a zlato mých očí potemní. Ano, úkol přijímáme. A s tím se nesou záležitosti, které nesnesou odkladu. Najít Lucifera bude jenom náš první problém, napadá mě nejméně pět dalších, ale právě s tímhle si musíme poradit ze všeho nejdříve. Generálova pohledu si všimnu a na okamžik mu ho opětuji, než mnou projede ostré vědomí, o jakých možnostech mluví. Obočí mi cukne, ale uvědomím se včas a raději se nechám zaujmout vypáleným kruhem v trávě. Fungovalo by to…? „Máme informace o aktivitách Padlých? Kde byli naposledy viděni? Kde byl naposledy viděn on?“ pokusím se rozhovor stočit jiným směrem. „To by nebyl špatný začátek…“ |
doba vygenerování stránky: 0.39425086975098 sekund