Verše: Sláva nazdar výletu

Jestli to je dobrý nápad? Ne, není to dobrý nápad – ale jde o Lucifera. Je lepší počítat s tou horší možností. „Pak se nesmíme nechat překvapit ani my a musíme vytvořit situaci, která by pro nás byla zdánlivě nevýhodná,“ odpovím tiše Kamaelovi. Ovšem tohle jsou jen velká slova, kdo ví, jak by se to dalo udělat ve skutečnosti. Vždyť nepřátelé, proti kterým jsme dosud stáli… Nebyli naši vlastní padlí druzi. Kamael mezitím začne chodit – tak jako vždy. Kupodivu je to pro mne uvolňující, z ramen jako by mi spadlo napětí. Jen další porada, nic víc.

Poznámka o souboji se mi vrátí hned ze dvou stran a já jen krátce svěsím hlavu. Takhle jsem to přeci nemyslela, a už vůbec ne vážně… Přesto ani jednomu z nich neoponuji, zvláště když Yesod řeč rychle stočí k Padlým. Ano, i s těmi jsme se už setkali. Vzpomenu si na naši sestru, na meč čnící z její hrudi i na Kamaela a zlatá pírka zbarvená krví vířící po obloze. Semknu rty. To se už do debaty přidává i Zerachiel se svými postřehy a rozhodně to není něco, co bych chtěla slyšet.

Vzápětí se zamračím.

Přelstít Lucifera? Tvářit se jako jeho přátelé? Pouze vybraní…

„Nemyslím si, že je dobrý nápad… Aby Zerachiel nebo ty… Jste se pokusili ho sami kontaktovat a vylákat…“ namítnu, zatímco kmitnu pohledem mezi oběma zmíněnými. Pokud má Lucifer takový vliv, Ramiel a mnoho dalších jsou pro nás velkým varováním, tak… Tak to není bezpečné. A už vůbec ne pro ty, kterým jeho ztráta nejvíce ublížila – a které Lucifer sám tak dobře znal. Poznal by to. „Navíc jak říká sama Zerachiel…“

Na rozdíl od mé sestry mne Kamaelův návrh nepřekvapí ani nevyvede z míry. Má pravdu, je snadné tady sedět a přemýšlet – ovšem zbytečné, když nemáme tušení, jak to vypadá ve smrtelném světě. Kývnu krátce hlavou, ovšem zůstávám sedět – dokud nás Yesod nepropustí. On je tu velitel.

„Souhlasím s Kamaelovým návrhem vydat se dolů na průzkum, Yesode, jen… Potřebovala bych ještě trochu času – něco si zařídit. Pár hodin, více ne,“ přeci jen se do toho ještě vložím a neubráním se pohledu na Generála.

Snad by trochu více času na přípravu mohla Zerachiel docenit, nicméně… Ne, tohle je ode mne zcela sobecký požadavek. Nechci odsud odlétat vstříc tomu, co nás dost možná čeká dole na zemi bez toho, aniž bych si s Kamaelem promluvila. A tentokrát se z toho nevyvlékne.

Yesod, Zerachiel, Dumah

Kamael si pozorně vyslechne připomínky všech a když se na delší dobu rozhostí ticho, nabere vzduch do plic a promluví.

„To je možnost, ano. Otázka je, jestli je dobrý nápad nechat jeho udělat ten první krok. Moment překvapení bude na jeho straně. Už tak nemáme v rukou dost es. Ne proti němu.“ Otočí se nejdříve na Dumah. „Rozhodně je to ale možnost. Určitě lepší možnost než…“ Kmitne mu pohled krátce k Zerachiel. „…Než další.“ Odlepí se zády od sloupu a pomalým krokem začne přecházet po kraji altánu. Dumah ho už takto zná. Ví, že generál nezvládne přemýšlet v klidu. Ne, když jde o vážné věci.

„Padlí mají přísný zákaz vstupu do Zlatého města. Nemůžou sem být přivedeni. Jejich klíče od nebeských brán jim byly odebrány. Průchod by je zničil. Žádné k výslechu zde nenajdeme.“ Otočí se krátce na Yesoda uprostřed kroku.

„Stejně tak nevím o tom, že by došlo k výslechu ve světě smrtelníků. Pokud nejsou rozkazy jiné, mají být v případě střetu zabiti. Nesmíme s nimi mluvit. Z… pochopitelných důvodů. Někteří z nás se nevrátili ze svých misí tam dole a rozhodně nezemřeli, protože pak byli zahlédnuti na straně nepřítele. Luciferův vliv je značný. Ostatně vzpomeňte na Ramiela.“ Sklouzne Kamael pohledem k Zerachiel. Všichni víte, že Ramiel je jeden z Padlých andělů, ale jen někteří z vás vědí, že to byl Luciferův přítel, který jednoho dne ze Zlatého města prostě zmizel a proslýchá se, že Luciferovi slouží.

„Nevím, jak je mocný. Padlí… by měli být slabší než my. Co jsem se s nimi párkrát střetl, nebyli nijak úctyhodnými protivníky. Většinou byla jejich výhoda v počtech. Pár problémů jsem s nimi měl… ale ne nic smrtelného. To by nám mohlo dát šanci. A souboj…“ Semkne rty a zabloudí očima k Dumah, se kterou si chvíli vyměňují tiché pohledy. „… je možnost, ale nedokážu říct, jak by dopadl. Šance by byly malé, ať už by v něm stál kdokoliv z nás, a hlavně by ho musel Lucifer před tím akceptovat. Tohle je velké coby kdyby.“ Povzdechne si dlouze.

„Pokud do toho půjdeme, musíme ho přelstít a ne čekat, až lest přichystá na nás. Musíme… musíme se tvářit, že za ním jdeme jako přátelé, a ne s úkolem ho zabít. Ideálně, aby nevěděl o nás všech. Pouze vybraných… Kdo z nás má důvod se za ním vydat? Chtít se přidat na jeho stranu?“ Zastaví se na místě a nechá svá slova doznít do ticha. „Někteří z nás ano.“ Pronese vážně.

„Obávám se, že tady ve městě nic nezjistíme. Až dole ve světě smrtelníků uvidíme, jaká je situace. Tady z oblak je strašně lehké něco plánovat, ale pak se plán střetne se surovou realitou.“ Hlas mu zhrubne.

 „Veliteli, navrhuji se vyzbrojit a vyrazit. Pokud nám Tribunál nedal do rukou žádné další informace a ani zbraně, nic dalšího zde stejně nezískáme. Pouze čas.“ Založí ruce za zády a čeká.

Verše: Plány v plánech plánů

"Dumah... Rád tě vidím." Ah. I přes veškeré své odhodlání kmitnu ke Kamaelovi pohledem, když kolem něj procházím a slabě se pousměji - jakkoliv stačí okamžik a zpátky je má pobledlá vážnost. Tiše si povzdechnu. Také ho ráda vidím, samozřejmě, že ho ráda vidím - ačkoliv bych byla mnohem raději, kdyby on takhle neviděl mě. Stydím se. Cítím na sobě Yesodův pohled, prohlíží si nás se Zerachiel a já z toho mám nepříjemný pocit, že to ví. Pocit se změní ve skutečnost, když se dotkne Zerachiel, kterou vzápětí zalije jeho vlastní síla. Do tváře se mi vloudí výraz pravého trpitele. Mlčky kývnu hlavou, když Yesod nabídne tu samou pomoc i mě a důkladně se v té chvíli vyhýbám jakémukoliv pohledu na Kamaela.

Stačí krátký dotek prstů na čele a z těla se odplaví veškerá ta nepříjemná slabost. Dlouze vydechnu, pocit úlevy je skutečně osvěžující ačkoliv morální kocovina se stále drží ve spáncích a připomíná mi, že jsem si to zasloužila. "Děkuji, Yesode," hlesnu tiše v ozvěně slov Zerachiel a narovnám se v zádech, zatímco si rudovlasou paní krve vyměníme pohled i polovičatý úsměv. Kamael zůstává stát a namísto šálku čaje se chopí slova. Jsem mu za to vděčná, jeho hlas mne vtáhne do situace, kterou tak dobře znám. Kolikrát jsme takhle spolu řešili a plánovali, co a jak je nutné udělat.

Nyní to sice není jen tak něco, zabití Lucifera se nedá s ničím z toho srovnávat, ovšem... Ne, takhle o tom nesmím přemýšlet - nikdo z nás. Je to svěřený úkol, naše svatá povinnost. Poposednu si a lokty se opřu o stůl, zatímco soustředěně svraštím obočím a semknu rty. Ano, možnosti tu jsou... Ani já se neubráním pohledu k Zerachiel a... Ne, touhle cestou nechce jít nikdo z nás. Bylo by to kruté vůči Zerachiel, vůči všemu, co mezi ní a Luciferem kdy bylo. Pošpinilo by to všechno to dobré, co se mezi nimi stalo.

Zavrtím hlavou v odpověď na otázku, kterou nikdo nevyřkl nahlas a očima kmitnu právě mezi Zerachiel a Kamaelem.

"Já," odkašlu si, "já si nemyslím, že by měl být problém Lucifera najít nebo vylákat. Jakmile mu dojde, že ho hledáme, najde si nás on sám. Znáte ho, víte jakou měl vždy slabost pro hry," vmísím se do jejich rozhovoru a prsty poklepu o stůl. "Zvláště jakmile zjistí, že... Že ho hledáte zrovna vy dva," přemýšlím nahlas. Přesně tak, jak mne to za všechny ty společné roky naučil Kamael. Podvědomě - aniž bych si to sama uvědomovala - tak směřuji svá slova především k němu.
"Jako podstatně větší problém vidím spíše to... Jak ho přemoci," vyhnu se taktně a zcela schválně slovu "zabít". "Příliš nevěřím tomu, že by se nám podařilo se s ním setkat bez účasti dalších Padlých a pak sám Lucifer... Víte jakou mocí vládne," zachmuřím se. "To už by bylo jednodušší ho prostě vyzvat na souboj a..." zarazím se, když mi dojde, že poslední věta neproběhla jen v mých myšlenkách, ale opravdu jsem tu hloupost vyslovila nahlas. "Ne. Nebylo. A ne," pohlédnu do tváře Kamaela.