Andor.cz - Dračí doupě online

Jacob White

♬♬♬♬♬

Starý vědec před tebou utíká, ale ty moc dobře víš, že nemá šanci. Mohla by z toho být dobrá hra kočky s myší, ale ty na takové věci nemáš čas a ostatně ani chuť. Tak hluboko jsi ještě neklesl. Zatím. Zlatá se opět rozvíří kolem tvé ruky a nabere podobu pistole. Opět nové. Opět jiné. Je to až s podivem, kolik podob najednou můžou mít tvé zbraně. Avšak ani jednou nejsou stejné.

„Stále se hledáš, Jacobe. Stále pochybuješ. Tvé zbraně tě prozrazují. Jsou tvým odrazem. Roztříštěným odrazem.“

Jako kdyby si opět mohl slyšet Edricův hlas. Ostatně po nějaké době, co si měl možnost jej blíže poznat, si zjistil, že si nepotrpí na tom, abys jej snad oslovoval jako lorda Farnhama, natož jako Metatrona. Stále to však byl velitel Zionských legií. Tvůj velitel.

Někdy se nakonec přeci jen historie opakovala.

Vystřelíš. Ještě za chůze. Není těžké se trefit. Ne pro tebe. Rozzářená střela si najde svůj cíl a umírající tělo se zhroutí k zemi. Ještě, než dopadne na zem, život profesora Tilburyho vyhasne a ten geniální mozek uznávaný na světové vědecké scéně se rozprskne všude kolem. Najednou nevypadá nějak jinak, než mozek obyčejného vojáka a nebo snad dělníka. Jen cucky růžové hmoty utopené v rudé krvi.

A pak se rozhostí ticho. Posloucháš. Je možné, že jsi zabil všechny ve skladišti? Dle toho, že nic neslyšíš, je to poměrně jisté. A nebo se někde těch pár přeživších vyděšeně schovává. To ale není něco, co by tě mělo více trápit. Ne, pokud na tebe nebudou střílet. Jejich osud je zpečetěn tak jako tak. A tak se rozhlédneš a pokusíš se zorientovat v obrovském prostoru, abys naše to, proč tu jsi. Stačí krátký pohled na hodinky, které odtikávají poslední okamžiky existence Spirit of Progress. Tedy, pokud tvoji kolegové neselhali. A že bys proti nim skutečně nevsadil. Váš výcvik koneckonců nebyl jen tak průměrný.

Rafičky opět o něco poskočí, ale není to žádná katastrofa. Nakonec vše stíháš s přehledem. Jistě… mělo by to být směrem více k přídi. Stačí projít tady touto uličkou mezi bednami, pak doleva a…

Mezi kovovými kontejnery je prázdné místo, na jehož konci je pouze ocelový podstavec, který je tu nakonec tak zvláštním zjevením, že skutečně napoví, že jsi tu správně. Mohlo na něm něco stát? Dost možná. A dost možná víš co.
Nakonec se ti to během boje jen nezdálo. Ta věc tu není. Tedy, pokud ji zákeřně nezavřeli do jednoho z početných kontejnerů, ale o tom bys pochyboval. Ne, ve finále byli prozřetelnější, než bys čekal a tušili, pro co si jdete. Na druhou stranu jim dost možná nedošlo, že v mezičase skončí generátory i motory obložené výbušninami.

Výbuch umocněný takovou dávkou ophiria? Ne, to by byl konec tebe, vašeho týmu, Menorah a kdo ví čeho ještě.

*Tik tak*

Najednou se čas na hodinkách nezdá tak štědrý jako dřív.

A tak není na co čekat. Plány lodi máš uložené v hlavě. Je jen pár míst, kam by něco takového mohli vzít a většina z nich je ve vyšších patrech. Ať už jde o lodní můstek a nebo snad kajuty určené pro pasažéry. V tuhle chvíli se díky poplachu dá ostatně očekávat, že celá loď bude na nohou. Rozhodně se nebudeš nudit.

Je na čase se dostat vzhůru.

Dojdeš k jedné z teď již nefunkčních výtahových šachet. Kabina tu není, ale kovová lana poslouží také dobře. Stačí vytáhnout další z šikovných zařízení, kterými vás vybavil ten upovídaný mladík. Zipline se zacvakne a mechanismus roztočí kolečka přitisknutá na kovové lano. Hned na to ucítíš tah, se kterým se rozjedeš vzhůru.

Tyhle věci umí ušetřit čas a že se ti teď hodí každá vteřina.

V rychlém sledu míjíš dveře do pater protínajících trup Spirit of Progress jako chodby mraveniště. Avšak ty míříš nahoru. Tam, kde… Je zastavená výtahová kabina. Přetočíš se a botami dosedneš na její spodní stranu. Někde tady by měl být servisní otvor v podlaze, bude jej stačit jen… uvolnit. Máš na výběr hned z několika variant. Pár malých výbušných náloží, které se umí postarat o zámky a panty a nebo snad to hodláš rozstřílet? To už je pouze na tobě.

Tak jako tak se ozve pár hlasitých ran, než vykopneš dovnitř kus kovové podlážky výtahu a vyhoupneš se do jeho kabiny. Stačí pak pořádně zabrat, silou rozevřít jeho dveře a…

*Prásk! Prásk!*

Musíš se rychle krýt za jeho roh. Kulky tě doslova olíznou, než se ale odrazí od ocelové stěny výtahu jako šílené šrapnely. Z boku ti vystřelí tupá bolest, jak se jedna z nich zakousne do masa. Těžko říct, jak vážné to je. Bolest ani nějaká výraznější omezení díky adrenalinu nevnímáš. Co ale víš, je, že v téhle kovové pasti nemůžeš zůstat dlouho. Na konci chodby je dle uniforem několik členů osobní ochranky arcivévody. Pět? Šest? Těžko říct, protože vidíš především černé hlavně, které míří výhrůžně tvým směrem. Tohle je skutečně nepříjemně patová situace. Především pro tebe.

A čas běží.

Tik…

…tak!