Andor.cz - Dračí doupě online

Vera De Lacey

♬♬♬♬♬

Myslela sis, že výcvik tě připraví, když už ne na vše, tak na spoustu nepříjemných situací. Ale nakonec by to nebyl život, aby tě opět nevyvedl z omylu. Obrovská vzducholoď se tyčila před tebou, aby tě záhy na to pozřela jako velryba Jonáše. Jistě byla tak velká. A dost možná ještě větší. Rozhodně se totiž nemohla srovnávat s tou první, kterou ses měla možnost proletět toho osudného večera na večírku v Zahradách. Ne, ta oproti této vypadala jako dětská hračka. Celá loď působila, jako kdyby byla opláštěná kovem a na několika místech svítila ostrá světla. Byl to nezvyklý pohled, ale za svůj život si příliš vzducholodí neviděla, takže… asi to bylo normální?

Leviticus, jak ses později dozvěděla, byl nejmodernější lodí, kterou měl aktuálně Nový Jeruzalém k dispozici. Což znamenalo, že to dost možná bude zároveň nejmodernější vzdušné plavidlo na celém světě. Nový revoluční pohon měl zajišťovat nebývalou rychlost i výdrž. A… Další technické záležitosti, které ti pranic neříkaly. Zaujalo tě však, že do provozu byl Leviticus uvedený vlastně jen před pár měsíci. Je skoro až s podivem, že si o něčem takovém nikde nečetla v novinách. Jistě by se o tom psalo. Mělo by se psát. Ale přesto bylo až podezřelé ticho. Vlastně ani teď si nikde kolem nezahlédla byť jediného novináře nebo kohokoliv, kdo by neměl s odletem přímou souvislost. Snad za to mohly brzké ranní hodiny, kdy slunce teprve nesměle nakukovalo nad obzor?

Nebýt člena posádky, který ti k tomu poskytl odborný výklad, ani by si netušila, na jakém drahokamu nebes ve skutečnosti budeš cestovat. A že část určená pro hosty byla skutečně luxusně zařízená. Byla to jen ale malá část toho, co tenhle létající kolos mohl nabídnout.

Samotný odlet si mohla sledovat skrz okna své prostorné kajuty. Cítila si to jemné hučení motorů, které nastartovaly a pak se po chvíli začala zem vzdalovat. Nejdříve pomalu a pak stále rychleji a rychleji.

A v motorech, které si neviděla, zažhnula zlatá záře.

☩

Protáhlý trup Leviticu se mrštně prodral dalšími mraky a paprsky vycházejícího slunce se odrazily od jeho kovového pláště. Všechny stroje pracovaly, jak měly. Byl to hladký let. Vlastně až nezvykle hladký. Ale to jsi ty, jako někdo postrádající jakékoliv jiné zkušenosti pro srovnání, ani nemohla postřehnout. Rozhodně sis ale nemohla stěžovat na nějakou mořskou nemoc nebo snad hluk, který by ti bránil v noci spát. Nebýt mraků klouzajících za okny, vlastně by ti ani nepřišlo, že jsi vysoko nad zemí.

„Dáš si?“ Nalil William trochu sherry do jedné ze sklenek. Je pravda, že ač v Novém Jeruzalémě jste neměli na sebe příliš čas a pokud ano, museli jste se vyhýbat veřejným místům, případně k tomu přistupovat velmi diskrétně. Tak tady… Tady jako kdyby nic z toho neplatilo. Posádka byla viditelně vázána mlčenlivostí, ať už se jednalo o cokoliv, čeho zde byli svědky a zvědavé oči jeruzalémské smetánky tu mezi oblaky skutečně nehrozily. I proto snad William působil uvolněněji než jindy. Dokonce bys řekla, že se i více usmíval.

„Hmm, je to už dlouho, co jsem byl naposledy v Provinciích. Vlastně jsem tam byl ještě jako… mladík.“ Pousmál se a chopil se broušené sklenky. „Ale říkal jsem si, že se bude dát spojit příjemné s užitečným. Ty jsi mluvila o cestování a… Máme tak alespoň chvíli čas na sebe. Tedy… alespoň do přistání.“ Upije trochu ze svého nápoje. „Snad i škoda, že cesta trvá jen pár dní. Tyhle moderní stroje… Svět se zdá najednou skutečně menší.“ Zahledí se z okénka, za kterým ubíhají mraky.

„Zítra bychom už ale měli přistávat. Snad sis zabalila nějaké lehčí oblečení. V tuhle dobu by tam mělo být výrazně tepleji než v Jeruzalémské oranžérii.“ Sklouznou k tobě ty dobře známé šedomodré oči, které poslední dny působí opravdu živěji. Jako kdyby si William mohl konečně alespoň na chvíli odpočinout, když byl tak daleko od každodenních problémů pojících se s jeho postem předsedy Rady Sedmi. Alespoň tedy do doby, než své povinnosti bude muset začít zase plnit… Ostatně proto tam letíte. Kvůli diplomatickému jednání s některými z Vás. A dokonce takovými, které znáš. Alespoň tedy jejich původní jména a stará já.

Kamael a Dumah. Nebeský generál a jeho pobočnice. Někdo, koho bys čekala nastoupené v řadách odboje jako první. A přesto… Lidé se asi skutečně mění.