Střídání

"Běž," odkývnu Kelly, ale nechám ji, aby si dopila a dojedla, jak chce.

Z tubusu a všeho, co se ho týká, jsem rozrušená. Vůbec se mi nelíbí představa, že při honbě za spravedlností a v jejím jménu skončím jako nepohodlná osoba, ale zároveň cítím, že něco udělat musíme. Ani já s jídlem a pitím nespěchám, přestože mi slova servírky uvázla v hlavě a čekám brzký příchod slavícího lidu.

Nějakou dobu pak přemýšlím i o tom, jestli bych tenhle lokál nemohla koupit a barman s ostatními by v něm pracovali jako doteď,. jen by byl celý můj. Není to výhodné, ale asi by se mi to líbilo. Vlastnit víc, než koně, sedlo a pistole.

Další kus dne strávím čekáním na zprávu od vetešníka v pokoji. Až nastane sprvávný čas, dám si jedno na rozloučenou a vyrazím koňmo vystřídat Kelly. Hildu přitom víceméně ignoruji, aby si chudák taky odpočinula.

Čekání na možnou práci

Když cestou mlčíš, je na Kelly vidět, že si začne dělat starosti. Tvoje slova u ni vyvolají ještě ustaranější výraz, ale ten jí nevydrží dlouho.
"No, vždycky je můžeme obsah vzít a rovnou předat šerifovy s tím, že je spolčený s bandity, ne?" navrhne přímé řešení tvá kamarádka, která si očividně nedělá starosti s tím, že by zdejší vetešník mohl být jen další položkou v mnohem delším řetězu vedoucímu k někomu důležitějšímu.

"Noo, já doručovala spoustu balíčků a většinou mi tolik nedali." přizná neochotně Kelly. Barman vám donese dvě sklenky a přitom vás pozdraví kývnutím hlavy. Nevypadá, že by jej vaše přítomnost nijak zvláště štvala a nebo dojímala. Jedna se servírek vám donese něco, co by se dalo považovat za svačinu.
"Chudák šerif. Vždy když dojde nějaká zpráva telegrafem o přepadením, místní telegrafista tu zprávu nafoukne a pak tu půl dne všichni pobíhají se zbraněma. Naposledy byli ti banditi skoro dvěstě kilometrů daleko a mezi námi a jimi stále základna kavalerie. Jakmile toto skončí, tak se nahrnou do baru a budou oslavovat, jak úspěšně ochránili městečko." svěří se vám servírka unaveně, jelikož tuší že jí čeká dlouhý den.

"Takže minimálně půl den se nikdo z městečka odjet nepokusí. Všichni by ho viděli. Takže můžeme vystřídat Hildu." usměje se spokojeně Kelly, která se mezi tím stačí najíst. Vy skrz okno můžete pozorovat šerifa, který chodí po městečku a očividně se snaží, aby jej všichni viděli a viděli, že je klidný. Zdá se, že jeho přítomnost lidi v městečku uklidňuje. Gestem pošle svého pomocníka za vámi a ten pomalu dojde do lokálu, kde si dá nejdříve drink a poté zamíří k vám.
"Šerif vám vzkazuje, že se nemusíte unavovat. Pokud nechcete. Jelikož je silně nepravděpodobné, že by hrozilo nějaké nebezpečí." předá vzkaz a poté vyjde ven, kde se zapojí do chaosu, které místní nazývají přípravou obrany.
"Tak co mám vyrazit?" zajímá se Kelly.

Kelly a práce

Nestačím nic říct a Kelly nás upíše vetešníkovi jako nějaké levná pracantky. Dělala jsem teda už za míň, ale většinou poctivý věci pro poctivý lidi. Tu poslední epizodku se Stínem si připomínat nebudu, kaňka je příliš čerstvá na to, abych se přes ni uměla přenést.

Pousměju se a kývnu.

Na Kelly promluvím až u lokálu.
“Chápeš, co jsi udělala? Co když.. co když nás s tím spojí? Navíc za tak malou odměnu!“ mračím se.
“Řekneme si o dvojnásobek. Sám to zdržuje a pak nás bude hnát,“ odfrknu si.
Sotva, co vlezeme do baru – který mi tak trochu patří! - kývnu na barmana. Ten má sice oči jen pro Kelly, jako vždycky, ale pivo mi donese rychle.
Divím se, že tady je, zatímco ostatní hysterčí venku. Možná si chce jen v klidu vypít všechnu svoji pálenku dřív, než přijedou banditi.
A zničí nám ten fajnový pokoj.

Možná práce

Kelly se zadívá na tubus a okamžitě příjme svou roli.
"No, máš pravdu. Tohle nevypadá, jako to o čem sedlář, tak básnil." uvažuje, jakoby nahlas. "Ale je to lepší než nic." dodá zamyšleně.

Vetešník se na tebe usměje. "Bohužel tenhle budu potřebovat, ale soused vám jej během jednoho dne udělá. Určitě, když na něj tady slečna udělá ten svůj kouzelný kukuč." usměje se Vetešník na Kelly a je vidět, že na něj ten pohled nefunguje. Rozhodně si jej je vědom na rozdíl od vyhazovače, který na pistoli v břiše už dávno zapomněl.

"Jednalo by se o jednoduchou prácičku. Dovést do městečka El Deri listiny právě v tomto tubusu a předat je tamějšímu starostovy. Pokud by jste to zvládli za den dám vám sto dolarů a za každý den zpoždění bych odměnu snížil na půlku. " nabídne vám práci, tedy teoreticky o tom městečku jsi nikdy neslyšela.
"Hele, to se dá stihnou jen těsně a to ikdyž uštveme koně! Jak se to vůbec dovíte?" zajímá se Kelly.
"Mají tam telegraf. Jsem domluvený, že mi pošle zprávu." odtuší Vetešník.
"Dobrý, tak můžeme hned vyrazit." usměje se na něj Kelly a natáhne ruku s tubusem k vetešníkovy, ten si jej vezme a přitiskne k hrudi.
"To není snadné. Musím pár věcí odladit a dopsat."
"No, dobře. Tak až to budete mít dejte nám vědět. Domluvíme se na odměně za dvacet čtyři hodin?"
"Dobře, pošlu pro vás." odpoví Vetešník zamračeně a tvá kamarádka se začne vlnit směrem k lokálu a naznačí ti ať jdeš s ní.

Když jste s doslechu. "Vsadím boty, že je to náš člověk." zašeptá tiše.

Tubus a básničky

Tvářím se co nejvíc neutrálně vůči vetešníkovi a zaujatě k tubusu, který mi dal. Něco skrývá, nebo se jen snaží vydělat? Jistá si rozhodně nejsem.
Obrátím se na Kelly.
“Podívej, možná to bude drahá práce, ale jiného, než to nelepší si chceš koupit?“ zvědavě povytáhnu obočí, “Nebudu zase poslouchat, jak jsi přišla o nějakou tu svou zamilovanou rýmovačku.
Na sluníčku, na nebíčku, pojď ke mně můj mužíčku.. pff,“ zatvářím se, jakože sice chci kamarádce pomoci, ale jinak mě její koníček vůbec neoslovuje.

“Jeden chceme,“ rozhodnu.
“Jaká by byla cena?“ dodám ne už tak jistě, aniž bych se vyjádřila k jeho nabídce. Moje akce jsou moje, práce pro město a šrifa zrovna tak, ale nechat se najmout nějakým šmelinářem, to se mi nelíbí.

Městečko

Kelly nabude rovnováhu a omluvně zamrká na vyhazovače. Přitom schová pistoli zpět do pouzdra. "Rozbil se mi ten můj a bojím se, že se poškodí moje poezie." zamumlá omluvným tónem, přitom zamrká a usměje se mile na vyhazovače. Ten se zatváří přihlouple a očividně téměř okamžitě zapomene, že mu tvá kamarádka opřela o břicho pistoli.

Jeho šéf se na tebe vychytrale usměje a přikývne. "To je pravda dámy. Soused odvedl dobrou práci. Chcete jí vidět?" zajímá se nápomocně a Kelly přikývne. "Byl by jste hrozně hodný." usměje se na něj mile a vetešník odkráčí do krámku. Sotva zmizí z dohledu tvá kamarádka ti věnuje omluvný pohled. Nějakou dobu čekáte než se vetešník vrátí s tubusem, který vám podá.

Převezmeš jej a Kelly se zatváří nejistě. Ty cítíš, že je vlhký od utěrky. "Omlouvám se dámy, že mi to tak trvalo, ale měl jsem v něm pro mne důležité dokumenty. Musel jsem je vyndat a uschovat, kdyby něco." zahlaholí vetešník hlasem zkušeného obchodníka. Ty si tubus otáčíš v prstech a všimneš si, dvou věcí. Tento tubus je téměř stejný, jako ten ve stromě. Druhá zajímavá věc je, že tento je daleko starší. Jednak už nevoní kůží a druhak jak jsis je otáčela v prstech vypadl malé klubíčko prachu. Vetešník si toho zdá se nevšiml.
"To je vážně dobrá práce. Musela být drahá." přitáhne na sebe pozornost Kelly. "Ano, za dobrou práci náleží dobrá odměna." usměje se Vetešník spokojeně. "Se sousedem dá vždy domluvit. Slyšel jsem, že jste schopné lovkyně a tak nebudete mít problém si vydělat. Případně pokud by to problém byl. Určitě bych pro vás našel práci." muži očividně dojde, jak jeho slova vyzněla dřív než se některé stačí srážet nad obočí mráčky.
"Myslel jsem jako lovkyně lidí a v nejhorší jako jezdkyně se zprávou a nebo dokumenty." dodá rychle. Očividně jej přípravy na obranu městečka vůbec nedojímají a nezajímají.

Městečko a málem prozrazené tajemství

Překvapením mi poskočí obočí vzhůru a rty se roztáhnou do pobaveného úsměvu, ale tak nějak se snažím tvářit, že mě to rozhodně nezajímá ani trochu víc.
Snad není kočičí, aby zapůsobila.. na ty dva. Sotva si vzpomenu na včerejšek, už zase cítím, jak kysnu a jakmile padne slovo tubus, jsem zase připravená věnovat pozornost seriózní práci.

Kelly je prozrazení kousku jejího tajemství tak rozhozená, že nás vede a málem se ani neohlédne, jestli jí jsem v patách. To vzbudí mé podezření, o co vlastně jde, ale protože se jí nechci rýpat v soukromí, mlčím.

Vetešník má svou ochranku, Kelly si s tím neláme hlavu. To už mi v hlavě bliká červená, takhle se ta holka totiž obvykle nechová..
“Dobrej. Prý jste nedávno sehnal fajnový tubus. Víte, na dokumenty. Sedlář o něm div ne básnil a my máme taky rády kvalitu, tak nás napadlo, že se zeptáme, jestli bychom ho mohly vidět a vyzkoušet si? Je to trochu divné přání, ale nechci dát peníze za nějaký šmejd,“ zkusím to lží. Kdyby věděl, že o tubusu víme, už by to mohlo spustit kaskádu problémů.

Městečko

"Díky, snad to nebude nutné." usměje se šerif, který vypadá o dost víc v klidu než zbytek městečka. Očividně si nemyslí, že by banditi přijeli do jeho městečka. Jak jedete k mužíkovy zjistíte proč je takový chaos.
"Slyšeli jste telegrafistu. Prý nějaká banda přepadla vlak." mumlá nějaký muž a žena vedle si přisadí.
"Aby přepadli vlak to jich muselo být několik desítek." děsí se místní navzájem. Ze zkušenosti víš, že na přepadení vlaku stačí čtyři a pokud dotyční mají dost odvahy, tak i dva. Ty jsi jich neviděla víc, jak dva tucty a to je ještě docela přeceňuješ.

"Takový zajímavý obleček.." začne sedlář, ale Kelly ho okamžitě přeruší."To je teď jedno. Proto jsme přeci nepřišli. Přišli jsme se zeptat, jestli si u vás nekoupil někdo tubus na dokumenty." Kelly je přitom rudá, jako rajče a snaží se rychle změnit téma.
Mužík zavrtí hlavou, ale přeci jen vám poskytne vodítko. "Noo, nekupoval. Ovšem zprostředkoval jsem přes kolegu prodej hodně dobrého tubusu místnímu vetešníkovy." ukáže směrem k obchůdku uprostřed města naproti úřadu šerifa.
"Nikdo jiný si jí v posledních dnech neobjednal." ujistí vás obchodník ovšem ke Kellině malé radosti. "Mrzí mne ta krádež, byla to moje nejlepší práce z jemné kůže."
"To vyřešíme jindy!" pronese rezolutně Kelly a vyrazí přímo za vetešníkem. Ten postává před svým obchůdkem a jako jeden z mála místních nepobíhá po okolí s pistolí a nebo puškou. Místo toho se klidně baví s dvěma vyhazovači, co jsou zbraněmi doslova obsypání. Ovšem nevypadá to, že by to s nimi uměli.

Jeden z mužů tvé kamarádce zastoupí cestu. "Kam se hrneme slečinko?" zeptá se familiárně. Kelly, jenž je rozhozená se vážně zastaví.
"Potřebujeme si s tvým šéfem promluvit! Tak uhni!" s tím muži opře o břicho pistoli, kterou plynule vytáhla s pouzdra.
"Klid drahá dámo. Copak pro vás můžu udělat?" zajímá se vetešník zvědavě.

Městečko

Pookřeju, když Kelly zmíní, že bchom lovily lovce. Taková varianta mě nenapadla, hned jsem se viděla jako odepsaná, jak pojdu buď v nějaké skrýši nebo mě pověsí. Její verze zněla rozhodně líp.

Pozdvižení v městečku mě překvapí o fous víc, než to Kellyino jednoduché řešení případných nesnází. Rozhlížím se, pomalu mi asi i dochází, o co jde, ale počkám si na šerifa. Tím spíš, když na nás chvíli míří hlavně zbraní a to jsme se ještě nikomu ani nezmínily o pouzdru na dokumenty.
"Aha," zamyšleně pokývu na šerifa, když mi řekne co a jak, "My cestou nikoho neviděly, ale to neznamená, že se nemůžou objevit," podám informaci o tom, že nás nikdo nepronásleduje.
"Jen si někam odskočíme a přijdeme pomoct," kysele se rozhlédnu. Nemyslím, že by to bylo třeba a i kdyby, v tomhle chaosu se chci pohybovat co nejmíň. Kouknu na Kelly, co ona na to, přece jen je víc empatická a umí lépe odhadnout situaci, a ta se vydá k sedláři opodál.
Aspoň to není daleko.
Abych tu nepřekážela, popoženu koně a poblíž chlapíka z něj seskočím.
Zakázka?
Krátce se na Kelly podívám, potom sklouznu pohledem zpět na chlápka.
"Jakou objednávku?"

Směrem městečko

Hilda přikývne a zamává vám na rozloučenou.

Cestou s tebou Kelly drží krok, ale je na ni vidět, že není tak dobrá jezdkyně. Přesto s tebou udrží krok. Všímá si ovšem, jak moc zamyšlená jsi. Klidně čeká než si utřídíš myšlenky a i svou odpověď si pořádně promyslí.
"No, jako jo. Může to být fakt velká věc. Přeci jen banditi málo kdy kradou papíry a když, tak ne pro sebe." potvrdí tvé myšlenky, ale pokrčí rameny.
"Holt toho, co by nás lovil ulovíme mi." prohlásí přesvědčeně, tváří se, že by to nebylo poprvé co by jí někdo lovil.
"Většina lidí, co by se vydali dvě a nebo tři ženský jsou nadutí hlupáci." dodá.

"No, já bych řekla, že by je dělal brašnář." uvažuje nejistě Kelly, když vjíždíte do městečka. Tam vládne zmatek a pozdvižení. Šerif právě organizuje něco, co bys nazvala domobranou. Všude totiž pobíhají místní vyzbrojeni puškama a pistolemi. Většina z nich zbraně drží, jako prase kost. Když vás vidí přijíždět, vypukne ještě větší zmatek, jelikož vás hlídka asi považuje za bandity. Šerifovy stačí jediný pohled vašim směrem, aby dal pohlavek hlídce. Jste moc daleko, aby jste slyšeli, co mu říká. Ovšem z jeho důrazné gestikulace směrem k vám vysvětluje hlídce, že nejste banda banditů.

Společně vjedete do spěšně opevněného městečka. "Zdravíčko slečny. Omluvte zmatek nedaleko přepadli vlak a tak se chystáme na případný příjezd banditů." informuje vás a zamíří do své kanceláře.
"Sedlář je támhle." ukáže na drobného mužíka stojící u vozu před svým obchodem. Kelly k němu zamíří koně a muž na ni zamává.
"Zdravíčko slečno. Bohužel vaši objednávku mi kdosi odcizil." informuje jí zkroušeně. Kelly zrudne, jako rajče a poprvé se nezmůže na slovo.