Sídlo

Nějak jsem nedomyslela, že v unesení dcery by nemusel hrát roli jeden člověk, ale několik.. a že možná právě míří ke mně. Dá se něco takového ale předpokládat? Těžko. Na každej pád je už pozdě přemýšlet o tom, co jsem měla udělat nebo ne.
Nestojím na místě a vrhnu se do dalšího tanečku mezi stromy, podobně jako se Stínem a podobně, jako to dělá velitel jedoucí koňmo.
“Zachraňuju tu vaši holku, vo co jinýho by asi šlo,“ Kelly a Brunhildu cíleně vynechám, “Raději se jeďte podívat k vozíku, ale do toho sena bych nestřílela,“ jestli tam ukryli chudáka holku, mohla by bejt jak řešeto a pak budem v háji všichni.
“Jsem na stopě chlápkům z Divoký bandy a je jistý, že se tady jeden z nich pohybuje,“ dodám, i když vím o Stínovi i Hezounovi.

Směr sídlo

Zamíříš a tichou nocí se rozezní výstřel a záblesk světla. Jsi docela dobrý střelec, ale i tak máš co dělat, aby jsi odhadla jak zamířit, aby kulka doletěla do sídla. Na první výstřel nikdo nereaguje, jelikož na tuto vzdálenost nemá kulka sílu větší než kamínek. Jen Hezoun se začne rozhlížet až při druhém výstřelu mu dojde o co jde. Ukáže tvým směrem a k tobě dolehnou slova. "Támhle!" přitom se rozběhne pryč od vozíku někam do krytu. Což ti přijde zajímavé, jednak na tuto vzdálenost by jej kulka nezranila ani kdybys jej trefila mezi oči. Druhak vozík se senem je docela dobrý kryt a je blízko.

Uvnitř sídla zavládne zmatek, jak se všichni běží schovat. Tedy všichni, většinou to udělají civilisté, jako služebnictvo a nebo lidi od koní. Ochránci sídla se otočí naznačeným směrem a jelikož ani jejich pušky nejsou na dostřel, přesně dostřel by sice měli, ale přesnost už těžko. Jejich velitel ovšem má toho shonu dost. Uvidíš postavu stojící u vchodu do sídla a i k tobě dolehne pevný hlas. "Kašlete na to! Všichni na pozice. Vy dva k přední bráně. Vy dva k zadní! Nikdo neopustí sídlo!" hřmí jeho hlas celým sídlem. Potom zamíří ke koním a včele trojice mužů zamíří k tobě. Ukáže se, že je profesionál, jelikož vede koně mezi stromy, tak že bys ho netrefila ani kdybys měla dělo.

"Hej ty tam o co ti jde!" zařve na tebe z dálky.

Směr sídlo

Mírně se zamračím a jak jsem ještě naštvaná a rozladěná, nedojdou mi souvislosti, které by mohly.
“Jak jako, jak vypadal? Jako stín.. splynul s okolím,“ odpovím kysele.

Pak už se s mými dámami nezdržuji a vrazím k hlavní bráně, ale jejich radu si vezmu k srdci.

Na místě mě čeká částečně příjemné překvapení. Nějak nevím, jak s celou situací naložit. Nervózní strážní mi vzhledem k tomu, že jsme tady očumovaly už za dne, nejspíš věřit nebudou a nechci riskovat, že budou dřív střílet, než myslet. Jenže nechat bandity upláchnout..
“Tak..,“ nespokojeně mlasknu. Protočím ještě teplý bubínek revolveru a doplním si náboje, zamířím a – prásk! - povědomý postavičce rovnou pod nohy.

Směr sídlo

Když zmíníš Stína, Kelly vypadá vážně překvapeně. Několik vteřin hledá správná slova a nebo možná odvahu se zeptat. "Jak vypadal?" zeptá se tě a v hlase se jí mísí zvědavost s ještě něčím.
"Dobře, jak myslíš. " pokrčí Hilda rameny a znovu namíří pušku na zadní branku.
"Teď raději nejezdi ke strážným. Budou vážně nervózní. Spíš zajeď na ten kopeček s kterého je výhled." doporučí ti Kelly a Brunhilda přikývne. Kelly taky zamíří na zadní východ.

Ty vyrazíš směrem přední brána a nejlepší cesta je, tak jako tak přes onen kopeček. Na něm vidíš, že vozík se senem je stále na místě a postává u něj povědomá postava. Jinak nemáš problém poznat, že všichni obyvatelé sídla marně hledají dceru senátora. To snadno poznáš podle zmateného pobíhání.

Směr sídlo

“Dostala jsem jednoho nahoře u ohně. Koně byli čtyři,“ udělám rychlý výčet, a musím doplnit i zbytek, “Někde tady je Stín,“ povzdechnu si. Ne proto, abych děvčatům dala něco najevo, ale proto, že je to komplikace a štve mě.
“Nevím, jestli mířil k domu nebo pryč,“ zahledím se na dění dole.

Během chvilky z Kelly vypadne dost podstatná informace, kterou předtím zapomněla zmínit. Ani se neptám, jak se to stalo.
Kamarád ze studií? Podívám se z jedné na druhou a potom zas na dům. Chybí nám Hezoun, takže jestli taky nepobíhá někde po lese, klidně zrovna může unášet senátorovu dcerunku. Nebo jí slintat do výstřihu. To je teda výborný.
“Hlídejte tady, mrknu se na hlavní bránu,“ připadá mi sice nepravděpodobné, že by se chtěli dostat ven zrovna tudy, ale když se nepodívám, nemůžu mít jistotu.

Směr sídlo

Obejdeš ještě jednou ohníček a dostaneš jistotu, že tvůj protivník je pryč. Vyrazíš tedy zpět k místu, kde jsi své společnice viděla naposledy. Jak se vracíš už z dálky vidíš že sídlo senátora dost ožilo. Všude pobíhají lidé s pochodněmi a něco hledají. Své kamarádky najdeš na místě, kde jsi je opustila a obě se tváří zachmuřeně. Záhy ti dojde, že máte štěstí, že se vracíš ty a ne stín. Jejich bílé halenky jsou oproti temnému lesa ve světle měsíce dobře vidět.

"Jsi v pořádku. To jsme rády." usměje se na tebe Brunhilda sedící za stromem a puškou stále mířící na dveře.
"Mi jsme taky vpořádku. Tady Hilda sejmula jednoho mexického banditu a já druhého. Hezoun se neobjevil." informuje tě Kelly a ukáže na dva chlapy ležící u zadní branky i na tu dálku poznáš, že to je o mexikány. Hezoun mezi nimi není určitě, jelikož muži vypadají jako chodící hory svalů. "Je zajímavý, že ten chaos ještě nepřestal." zamračí se Brunhilda.
"Hmm, možná slečnu unesly, ale nedostali ven?"
"Jak?"
"No, strážní se zmiňovali, že za dívkou přijel její kamarád ze studii."
"Jak vypadal?"
"Mě nenapadlo se zeptat." přizná Kelly a lehce zašoupe nohama. Ty si vybavíš vozík se senem, který stál uvnitř sídla a kterého jsis všimla, když jste odjížděli.

Tanec u ohníčku

Zvažuju, co dělat. Když vyběhnu k ohni, odhalím se, a les stejně nezačne hořet dost rychle na to, abych Stína našla.
“Smrdutej skunku,“ rozhodnu se dát si ještě jedno kolečko kolem ohně. Nemám páru, na kterou stranu se vydal a jít po slepu? Bláznovství. To se spíš smířím s tím, že mi prostě zas jen utekl.
Senátorova dcera.
Jediná šance, jak zjistit, jestli se dal na útěk nebo zamířil k opevněnému domovu senátora je se tam vydat. Riskuju další přestřelku, protože rány třaskaly i jinde, ale nebudu tady tvrdnout a čekat na nic.

Vyrazím tedy na místo našeho původního stanoviště odkud je dobře vidět na dům, a opět si dávám pozor, abych šla rychle, ale tiše.

Tanec u ohníčku

"To má někdo fakt smůlu. Ten rádoby lovec lidí chytil maximálně rýmu." směje se a zní vážně pobaveně. Přitom vystřelí tvým směrem.
Vyrazíš naštvaně k místu, kde byl Stín naposledy a překvapivě jej tam nenajdeš. Co tam najdeš je provázek, který očividně povolil hezky z dálky. Už si myslíš, že je pryč když se znovu ozve jeho hlas. "Teď jsem mohl sejmout, ale tohle je plýtvání časem a municí." pronese stále pobaveně, ale tak nějak mu nevěříš. Jelikož ty jsi byla docela dobře krytá. Taky, jak počítáš má v měl šestiranný kolt a to znamená, že buď jej má prázdný a nebo má maximálně jeden náboj.
"Hlavně já tu nejsem, abych se tu střílel s nějakou praštěnou kráskou." pronese a poté se ponoří do ticha, které se rozšiřuje až nabudeš jistotu, že Stín se ztratil v temném lese. Problém je v tom, že jej po tmě nedokážeš stopovat.

Tanec u ohníčku

Rozhodnu se se Stínem dál nemluvit a mlčet. Obvykle je to lepší varianta ve všech možných situacích, ale teď navíc neprozradím svou pozici. Jenže ten chlap mě tak strašně štve…

“Pokaždý nás našel Leon,“ zavrčím vztekle a ještě se snažím zvrátit svoje vyprovokované odpovídání, ale nejde to.
“Podruhý už si nebral servítky. Jak dlouho s hlavou pod vodou vydržíš ty?“ zahučím temně při vzpomínce na to, jak mě málem utopil, a vystřelím zhruba do míst odkud jsem naposledy slyšela Stínův hlas. Variantě o tom, jak si hochy najmu, aby Leona sejmuli, už nevěřím. Postřílím je všechny do jednoho sama.
Se zatemněným úsudkem a pocitem, že mi Stín zase může pláchnout, vyrazím k místu, kde byli koně. Jinak se těžko dostanu na dohled, aby se mi na něj dobře mířilo.

Tanec u ohníčku

Po tvém prohlášení, že celá věc je tak trochu osobní se Stín uchcetne. "No, neříkej. To bych nepoznal!" ušklíbne se. Když vystřelíš po zvuku, všechny zvuky na okamžik utichnou. Už si myslíš, že jsi jej dostala. Ikdyž jsi pravda neslyšela padat tělo, když se znovu ozve jeho hlas.
"A co měl dělat? To vás měl sejmout?" zeptá se věcně. "Musel mě dostat k felčarovy a podle toho, co říkal se pro vás vrátil za méně než den a to už jste tam nebyl!" odsekne naštvaně a tvá další rána zasáhne podle zvuku jen dřevo. Tvůj trik s odhozeným kousku dřeva zabral a Stín vystřelí do míst kam dopadli.

"Ne, nic takového neplánuju!" odpoví na tvou žádost, aby zemřel. Ty se bezpečně dostaneš do krytu. Tvou pozornost upoutá pohyb u koní. Stín je očividně odvázal a pak stačí, aby vystřelil tvým směrem a koně utečou.
"Víš, co jak slyším tvůj naštvanej hlas. Nejspíš řeknu Hezounovy, aby tě zase někde nechal. Mimochodem prve jste se osvobodili dřív než jste dorazili do městečka a nebo až potom?" utahuje si s tebe do klapotu kopyt, ale máš podezření, že jeho hlas se vzdaluje.