Tanečky u ohýnku

“Oproti původní vidině zisku za vaše dopadení už to je trochu osobní,“ informuju Stína docela klidně, i když mě pěkně štve. Štve mě tím, že se zajímá, štve mě tím, že fakt mizí a pohybuje se jako Stín, a nejvíc mě štve, že pokazil moji tajnou tichou akci.
Další kulka, další odštíplé dřevo.
“Jo?“ vykloním se taky vystřelím směrem, kde se teď asi žádné zvíře pohybovat nebude, takže to bude pajdající bandita.
“Mám vás za to velebit, nebo co po mě chceš?“ zavrčím, “Že nás Hezoun nechal svázaný s tím, že se vrátí asi tak ZA TŘI DNY!“ další rána.
“Nemáš páru, co se dělo potom,“ odplivnu si stranou, jak se mi úst namotá pavučina a rychle se přesunu na druhou stranu, zatímco volnou rukou hrábnu po zemi a odhodím nějakou zeminu a klacíky v opačném směru.
“Ani…,“ zarazím se. Asi nebude nejlepší mu říkat, že o plánu víme. Jestli mu ještě nedošlo, třeba si myslí, že jsme tu jen náhodou. Ale spíš asi ne.
“Prostě už zhebni, za to je víc peněz,“ zabručím si spíš pro sebe a vrhnu se vstříc dalšímu přesunu na zdánlivě lepší pozici.

V temném lese

Výkřik a nebo spíše zaúpění bandity u ohníčku ti potvrdí, že jsi neminula a třesk výstřelu ti pro změnu potvrdí, že jsi se rozhodla dobře. Místem, kde jsi před okamžikem stála, proletí kulka a naštěstí zasáhne jen vzduch. Po tom jednom výstřelu se rozhostí tísnivé ticho a krátké vykouknutí ti prozradí, že nikdo další není v dohledu.
Začíná nervy drásající hra na honěnou, jelikož ty ani Stín nechcete odhalit svou pozici a několik vteřin chodíte kolem ohně v nervy drásajícím tichu.
"Ty proti mě a hezounovy něco osobně máš?" ozve se Stín a vykloní se ze svého úkrytu, kulka s jeho revolveru se zaryje do tvého úkrytu. Stín se okamžitě přesune dál a ty najednou víš, proč se mu říká Stín. Tohle je jeho oblíbený způsob boje. Jeho oblečení je k tomu uzpůsobeno a jen díky tomu, že je raněný a kulhá občas zaslechneš zvuk prozrazující, kde je.
"Hele, mohli jsme ti udělat mnohem horší věci a tvé kámošce taky." pokračuje a znovu vystřelí do míst, kde tě tuší. Z dálky k vám dolehnou zvuky další přestřelky v které figuruje několik pušek.

Konec pohody u ohýnku

Podělanej Stín zhatí všechny moje plány. Asi se mu jako po tom všem nemůžu divit, natož mu mít za zlé, že chce střílet, jelikož jsem to většinou já, kdo střílí první, ale zrovna teď se mi to nehodí. Než ale stačím cokoliv říct, situace se napne na maximum a mě nezbývá nic jiného než utéct nebo střílet.
“Dopsířitě!“ střelím po osvětleném banditovi, a jelikož jsem si jistá, že neminu, hned se skryju za nejbližší kmen. Nerada bych se taky stala cílem nějakého šikovného pistolníka.
Tak to abych je picla všechny. Protočím oči. Věděla jsem, že to nebude klidná noc, ale čekala jsem jiný vývoj událostí. Vykloním se, abych zjistila, koho dalšího mám na ráně, a případně rovnou střílím.
O úprku si teď ale nechám zdát, jsem dost blízko na to, aby mi někdo střelil do zad.

Směrem za světlíčkem

Poté, co zmíníš že půjdeš za světlem, tvé společnice se na sebe podívají a pak přikývnou.
"Buď opatrná." částečně prosí a částečně ti přikazuje Kelly, zatím co Brunhilda jen pokrčí rameny. Když odcházíš tvé společnice pozorně sledují střídavě okolí a střídavě branku. Očividně čekají až se otevře, aby vyrazí k ní.

Ty vyrazíš opačným směrem nočním lesem. Každý podezřelý zvuk ti drásá nervy a pokaždé když ty sama šlápneš na větvičku sebou cukneš. Daří se ti jít lesem velmi tiše a tvé úsilí je odměněno, když se před tebou mezi stromy objeví drobné světlo tlumeného ohně.
"Stejně, je to smůla, že zrovna mi dva jsem museli zůstat." zní hlas s jasným mexickým přízvukem. Odpověď neslyšíš a plížíš se dál. "Jo, já vím že jsi byl nedávno postřelenej, ale proč jsem tu já?" odpovídá muž a ty vidíš tábor v kterém sedí muž oblečený, jako mexický bandit. Osobu, které odpovídá nevidíš.
"Jak to myslíš, že kdyby se něco pokazilo? Jak by se mohlo něco pokazit?" zajímá se muž a ty si může prohlédnout malý tábor obsahující čtyři koně. Sotva dokončíš svůj průzkum všimneš si Stína bohužel v ten samí okamžik, co on tebe. Díváte si navzájem do očí, v kterých se v temnotě mezi stromy odráží odlesky ohně. Aniž by se Stín unavoval varováním svého nového kolegy vrhne se do krytu a přitom vytahuje pistoli.
"Co je?" zajímá se bandita a stoupne od ohníčku v ruce s puškou. Jelikož je krásně osvětlený tvoří pro tebe dokonalý cíl.

Okna a světélka

Není Kelly do téhle části země tak trochu škoda? Ta holka má neuvěřitelný talent a možná by ji bylo líp někde mezi důležitějšími pány a dámami, kde by se pohybovala jako ryba ve vodě. Sice to jsou vody nebezpečné, ale žila by si určitě lépe, než teď.
A zatímco jsem Brunhildě řekla, že ani za mák nevěřím, že by něco zjistila, najednou na Kelly hledím s nevírou čišící z očí. Jak to dokázala? Nevím.
“Dobrá práce,“ utrousím překvapeně, stále ještě vstřebávající fakt, že toho (nejen) od strážných zjistila tolik.

Zbytek dne se táhne jako med. Nic se neděje, je to trochu nuda, ale zároveň jsme na hezké místě nemůžu si na nic stěžovat. Sem tam s mými dámami prohodím slovo, ale nic podstatného. Na hlídkách se střídáme tak, aby si vždycky jedna mohla před večerem a nocí odpočinout a těm dvěma dalším neuteklo něco důležitého.
Když konečně padne tma, jsme všechny čilé a mírně napjaté, co se bude dít. Okno zářící do tmy se ale brzy omrzí. O čem si ta holka může číst? O skutečným životě? Chci se na to zrovna teptat tuhle lovkyně-učitelky, když se objeví další světélko. Signál samotný mi nic neprozradí, a tak se zaměřím spíš na druhou stranu.
Chvíli zvažuji naše možnosti.
“Půjdu se tam podívat. Vy dál hlídejte,“ oznámím tiše Kelly a Hildě, “Je to kousek. Jen to vomrknu a vrátím se,“ střílet v noci se mi nechce, i když taková osvětlená postava je skvělý cíl. Jen střelba hlučí a jedno tělo směněné za odměnu je nic, oproti lákavosti vyššího počtu.

Zkontroluju zbraně a vyrazím. Našlapuji co možná nejtiššeji, občas se zastavím a počkám, jelikož terén neznám a nezvládnu se tady pohybovat jako myška. Někam dosáhne světlo měsíce a hvězd, jinde však vládne černá tma. Mezi stromy před sebou hledám zdroj světla.

Přípravy na plán

Kelly se zadívá dolů na sídlo. "Co, kdybychom se šli zeptat jestli slečna jezdí na vyjížďky?" nadhodí zamyšleně.
"No, jistě oni nám to jen tak řeknou." pronese Brunhilda kousavě a vyvolá zářivý úsměv Kelly.
"Víte najděte si nějaký kopeček s kterého uvidíte a nechte to na mne." usměje se Kelly. Než jí stačíte zastavit popožene koně dolů k sídlu. Z kopečku sleduje, jak naprosto drze dojede k hlavní bráně a švitoří se strážnými. To si tedy myslíte, jelikož je to stále dost daleko.
"Myslíš, že to vyjde?" zajímá se Brunhilda skepticky. Sesedne a se svým koněm se chová do stínu jednoho ze stromů. Asi za hodinku se k vám spokojeně tvářící se Kelly vrátí.
"Uspěla jsem. " volá na vás už z dálky. Vrátí se k vám a sedne si do stínu stromu.
"Takže slečna na projížďky nejezdí. Prý je to hrozný pecivál a jediný, co dělá je že dlouho do noci si čte. Prej je její pokoj jediný v kterém se svítí, když celé sídlo spí. Taky hlavní branou nepůjdou. Za branou je plot, který brání všem, aby projeli přímo k sídlu." referuje vám nadšená kolik toho zjistila. Přitom založí ruce na hrudi.
"Ja. To znamená, že musíme hlídat zadní branku. " uvažuje Brunhilda a Kelly přikývne. Tak se přesunete do lesíka nedaleko zadní branky. K vaší radosti najdete malý palouček, kterých je v okolí víc, kde se můžete ve stínu stromů utábořit. Když se usadíte padá soumrak a není problém poznat které okno patří slečně. Její okno doslova září do noci, zatím co ostatní sotva poblikávají.
Tvou pozornost upoutá lucerna v jednom jinak temném okně. Pravidelně bliká na kopec za vámi. Když se otočíš na kopec, všímáš si že i tam je nějaké světlo, co dává signál. Jsi si jistá, že bys na to místo odkud svítilo ono světlo na kopci dokázala dojít.

Nový den, nové možnosti

Spánek mi pomohl. Většinu špatných pocitu odnesl čas, ale přece jen, když sejdu dolů do lokálu, hořká pachuť z toho, že mi to tam tak trochu patří, přetrvává.
Není ale čas ztrácet čas a tak vyrazíme.

Senátorovo sídlo je exkluzivní. Pompézní? Chvíli si říkám, že se nechám od Hildy poučit, ale nakonec to nechám být a uvažuju, co přesně má Stín s Hezounem v plánu. Ne, že bychom toho věděly málo, ale nějaké střípky nám přece jen chybí.

“Počkáme?“ zatvářím se, že rozhodně vím, jak moc univerzální tenhle plán je.
“Jestli jim pomáhá někdo zevnitř, nezjistíme to. Ani my, ani senátorovi lidi, protože to může být kdokoliv a jeho motiv taky může být ledasjakej. Od peněz, přes obyčejnou pomstu. Takže pohlídáme barák ze tří stran? Jedna branku, jedna hlavní vstup, jedna může pendlovat kolem nebo najít nejlepší třetí výhled..,“ plánuju nespokojeně, protože je to na hovno.
“Hm. Co kdyby ji vylákali ven?“ podívám se na jednu, pak na druhou společnici.
“Psalo se tam, že jí chtějí uspat. Třeba to neudělají uvnitř, ale na vyjížďce. Holka by pak byla snadnější cíl.“

V lokále

Když prohlásíš, že dnes nikam nejdeš Kelly se usměje a zahrozí ti prstem. "Víš, co jsi mi slíbila?" upozorní tě s úsměvem, když si lokneš piva. Než stačíš na barmana mávnout podruhé postaví před tebe korbel piva. Zahnat žízeň a tvé smysli otupí. Během popíjení od místních zjistíte velmi zajímavou věc a to, že Leon má nedaleko chatu, kam zaleze vždy když má malér. Místní ovšem vědí jedinou věc a to tu, že je uklizená v kopcích na východ od městečka. Chtělo by to najít někoho, kdo zná zdejší hory, jako své boty.
Brunhilda pije s tebou a likér vymění za pivo. Podle toho, jak pije vážně pochází z německa. Jelikož pivo pije, jako vodu a vůbec na ni není vidět, že by byla opilá. Kelly usrkává svůj likér a ani se nesnaží držet s vámi krok. "Jde se spát! Já vás nikam nebudu tahat!" zavelí Kelly a zamíří na pokoj. Kde se svalí do postele a usne spánkem spravedlivých.

Druhý den se všechny tři probudíte za východu slunce. Odpočaté, jako nové. Brunhildou se oblečete téměř stejně rychle a zamíříte na snídani. Kelly to znovu trvá poněkud déle, ale do lokálu vstoupí znovu ustrojená a učesaná. Po snídani všechny tři vyrazíte směr sídlo senátora. Čeká vás celý den jízdy po prašné cestě, ale naštěstí se cesta ukáže nudnou. Kelly celou dobu vymýšlí nesmyslné plány, jak Hezouna ze Stínem chytit. Tedy do okamžiku, než stanete před senatorovým sídlem.

Viděla si pevnosti, které byli méně opevněné. Kolem pozemku je plot informující všechny, že jestli tam vlezou budou zastřeleni. dvacet metrů od plotu je masivní zeď, která je na každém rohu osazena strážní věžičkou v které stojí muž s puškou. Uvnitř téhle zdí jsou správní a potřebné budovy pro správu sídla, tedy stáje domky služebnictva i masivní sídlo. Vstup do komplexu hlídá masivní brána u které stojí dva strážní. Na nedaleké pláni se pase stádo koní pod dozorem několika honáků.
"No, ty bláho! Oni tam psali, že potřebují pomoc tří chlapů! Jenže na dobití tohohle by byla potřeba malá armáda!" vrtí Kelly hlavou a Brunhilda zavrtí hlavou. "To pravda na druhé straně branka, ale ta na noc zavřená." ukáže na malou branku na druhé straně. Tobě dojde jedna zásadní věc, pokud se chtějí dostat dovnitř a ven musí mít banditi uvnitř pomocníka.
"Tak, co budeme dělat?" zajímá se Kelly, když se rozhlédne po kopečku na kterém právě stojíte. Ty si všímáš, že sídlo je relativně prázdné. Nejspíš většina lidí jela se senátorem se podívat na oslavu.

V lokále

Kelly je přínos, který se jen tak nevidí. Pokyvuju nad jejími slovy hlavou a lokám pivo, jako bych se dost nenapila už v jezeře. Všechno do sebe zapadá, což neznamená, že to nebude nebezpečné. Právě naopak.
A jestli vyrazíme hned nebo až zítra?
“Dostaly jsme mizerný tři stovky,“ zavrčím a přejedu po hraně stolu, co mi tak trochu patří, “Takže dneska rozhodně nikam nejedu,“ dopiju pivo a popoženu barmana, aby mi donesl další.

V plánu nemám žádné rvačky, ani se zpít do němoty, jen se trochu otupit.

V lokále

Když barmanovy oznámíš, že ti to tam trochu patří, kysele se na tebe zamračí. Neřekne ovšem nic jen dál myje sklenice. Tedy dokud nepožádáš o pivo. Načepuje ti jej a s ním přinese i nápoje tvým společnicím. Na tvé prohlášení, že potřebujete větší pokoj jen pokrčí rameny. "Jak si dáma přeje." odpoví prostě a na stůl vám položí klíč s číslem. "Pokoj pro čtyři vám bude stačit ne? Větší máme už jen noclehárnu." dodá a vrátí se k baru.

Když oslovíš Kelly, ta se nahne nad stůl a přikývne. "... ty papíry." doplní tvá slova tam v haciendě. Poté jen chápavě přikyvuje. Brunhilda se tváří nejdřív zmateně, jelikož netuší o čem se to bavíte, ale když zmíníš únos kolečka konečně zapadnou.
"Oni chtějí unést senátor?" pronese překvapeně. "Ne, jeho dceru." opraví jí tiše Kelly a na okamžik odběhne ke svému koni. Vrátí se s tubusem s kterého vytáhne mapu okolí. Vaše nová společnice nad touto informaci zatím mlčky uvažuje.
"Takže senátor bydlí tady." ukáže na mapě místo na východ.
"Ja já projíždět kolem, bylo to plné strážců." souhlasí Brunhilda.
"No, jo ale on má otevřít železnici tady. " ukáže na mapě městečko na severozápad.
"Ja to říkat místní. Senator, tam přijede vlakem." souhlasí Brunhilda.
"Tady jsme mi a tady je Hacienda, kde čekali." ukáže na místa. Ty z mapy vyčteš, že nad haciendou, kde ti dva čekali je kopec s krásným výhledem. Na trať vedoucí kolem a ze zkušenosti víš, že vlak jde vidět s opravdu velké dálky.
"Takže oni míří na sídlo Senátora." informuje vás Kelly zamračeně. Tobě lehce dojde, že většina strážců odjede ze svým zaměstnavatelem a v sídle zůstane jen pár stráží a personál starající se o obsluhu sídla.
"Tam si na ně počkáme?" Kelly odhodlaně přikývne. "Jediná otázka zní. Vyrazíme hned a nebo až zítra?" usměje se na tebe Kelly a provokativně mrkne.